VERŠOVÁNÍ básně, verše

VERŠOVÁNÍ básně, verše Snažím se tak trochu psát básně, jestli se tak tomu dá říkat. Jen tak interně jsem svému dílku dal jméno Veršování a už mu to zůstalo. Jde o sbírku "snad" básní, rýmů, básniček a dalších výplodů nejen k zasmání. Názor si udělejte sami. Básně jsou neřazené, jak jsem je sem vložil, tak jsou. Proto může toto dílko působit trochu chaoticky a zmateně. Není mým cílem ukolébat čtenáře, ale právě naopak. Na každé další stránce na Vás čeká jakési překvapení. I z tohoto důvodu narazíte na pár opravdu odpočinkových snad básní, které sice moc nepozvednou úroveň tohoto díla, doufám ale, že pozvednou Vaší náladu. A možná vykouzlí úsměv na Vaší tváři... Pavel Horák

Obsah 1 Leden 2 Vyznání 3 Mapa Tvého těla 4 Ty 5 Klíč od Tvého těla 6 S Tebou 7 Ozvěna se smutnýma očima 8 Spolu 9 Louka 10 Cesty duší 11 Marné čekání 12 Pohled na svět 13 Touha 14 Noblesní člověk 15 Řízení osudu 16 Vzpomínka na domov 17 Před a Po 18 Odsouzená 19 Vdova dřevorubce 20 Slunce 21 Voda 22 Cíl je život 23 Bláznivá Máňa 24 Krušné ráno 25 Sněhulák 26 Božena 27 Ekologická 28 Režim 29 Lež 30 Koktejl 31 Co je potom? 32 Do pohody 33 Svůdník 34 Pozdrav na konec 35 Řeka života i smrti 36 Komu a Co dlužíme? 37 Co je láska? 38 Souboj 39 Co je štěstí? 40 Leporelo 41 Kam směřujeme 42 Ve dvou 43 Znásilněna 44 Chci pouze Tebe 45 Řekni 46 Stará primabalerína 47 Kde je Pravda? 48 Výpověď oběti 49 Honorace 50 Co se dá koupit? 51 Bouřka

52 Trest 53 Štěstí v neštěstí 54 Odraz života 55 Správná výchova 56 Nevrlý básník 57 Tak mi řekni 58 Nemocné topoly 59 Přitažlivost 60 Tichý rozhovor 61 On 62 Dva pohledy 63 Ledová královna 64 Zatmění mozku 65 Zrnko prachu 66 Veršování

Leden Před koncem roku jsem hubnul Před koncem roku jsem šetřil Je leden, musím se držet zpátky Ještěže jsou pryč ty zatracený svátky Pět kilo mám zpátky A platím větší splátky Vyznání Já toho tolik chci Ti říci A nestačí svit sta svící Tak zlomek, střípek, paprsek toho Co snad zatím nevíš od nikoho Já vysílám k Tobě Říci to přímo jsem se bál Chceš-li se znát, tak čti dál Mapa Tvého těla Na tváři. V slunci září úsměv Tvůj. Odráží radost i smutek jako hladina. Tvé rty, vášeň jimi hovoří. Čekám na každé jejich slovo. Tvé oči, v noci na ně hledím. V jejich záři se ztrácím. Jen malá chvilka stačí a není návratu. Tvé řasy jak pavučiny zalité ranní rosou se třpytí. Co přirovnat? Snad, jen luční kvítí. Vodopád vlasů na šíji Tvou padá za všech časů. Hladit je pořád a cítit jejich šimrání na mé tváři. Tvé neposedné ruce jsou prodloužením temperamentu, Který nejvíce chci poznat v lásce. Tvé prsty, jak větve mladě břízky z jara ke slunci se sklání. Co dokáže jejich pohlazení? Nikdo, se neubrání. Tvé nohy proti pádu z větru brání.

Někdy jak voda, jindy skála, s níž nepohne nic. Dech Tvůj jak plachetnice na vlnách kolébá se. Při milování jak příliv s odlivem se střídá. Tvá ňadra, připadám si jak praotec Čech na vrcholu Řípu. Jen pohlédnout do údolí a říci "toto je země zaslíbená". Tvé boky jsou jak mapa k pokladu. Jehož hledání nesnáší odkladů. A klín? Ten poklad Tvůj? Bažina obklopená kvítím, jejichž vůně a krása mě zavede do míst z nichž už není návratu. Tak Tě vidím já Ty Slunce je jasné Tvé vlasy vlají ve vánku Tvé oči jsou jasnější Dej mi Svoji pozvánku Tvá kůže je jak samet sám Tvé tělo je jak krajina Bez Tvých dotyků skomírám Slunce Tvé křivky prolíná Co říci na svou obhajobu? Jen chci hasit žízeň svou Když Tě nemám jen krátkou dobu Poušť útočí silou svou Slunce ať pro nás svítí Ta žízeň s touhy pramení Chci louky plné kvítí Ne pole samé kamení Klíč od Tvého těla Jak rána z čistého nebe Potřebuji moře lásky A mám Tebe

Všechno jde stranou Jsi jabloň v plném květu Chci projít Tvojí branou Překvapení letní noci Jsem jen Tvůj A máš mě v moci Chci spočinout v Tvém objetí Jen jedno tělo Mé srdce štěstím se rozletí Polibek pod noční oblohou Tma nás ukrývá Noční motýly pomohou S Tebou S Tebou chci usínat a snít S Tebou chci ranní kávu pít S Tebou chci milovat se stále S Tebou chci tančit, pořád, dále S Tebou chci radovat se a smát S Tebou chci dostávat i brát S Tebou mám štěstí ve tváři S Tebou svět se rozzáří S Tebou čas smysl ztrácí S Tebou jsem v samém centru krásy S Tebou do propasti Lásky padám S Tebou se divím krásným vnadám S Tebou život krásně pluje S Tebou radost srdce mé prostupuje Ozvěna se smutnýma očima Rád bych jí řekl verše své Však jaká bude ozvěna? Až poslední verš odezní

Snad o tisíc let zpožděná Její oči hledí tmou Ať si ten čas plyne dál Nechci jí nechat samotnou Kam bych jenom utíkal Polibek na víčka Chtěl bych jí dát Ona že nemůže Musí už spát Už propadám se do spánku Nebudu už se na nic ptát Oslavím kouzlo červánků Nechám si o ní zase zdát Spolu Vytrhni mě ven z mé samoty Jako stránku tvého notesu Vytrhni mě ven z mé samoty Být sám, už déle nesnesu Vytrhni mě ven z mé samoty Radost svou jak virus roznesu Vytrhni mě ven z mé samoty Přestaň hrát svoji noblesu Vytrhni mě ven z mé samoty Lásku k srdci Tvému zanesu Louka Tvé nohy brázdí oceán květů Dáváš na odiv se, světu Jak najít k očím Tvým přirovnání Já myslím na ně bez ustání Louka květy hoří Jak srdce mé se v lásce boří

A Tvé tělo k prozkoumání? Toužím po něm bez přestání Polibkem Tvým se požár hasit musí Dusit plamen ten se mi hnusí Plameny tančí a vítr duje Ať nečte dál, kdo nemiluje Padá štěstí z nebe Ty chceš mne a já chci Tebe Ruku v ruce spolu na cestu se dát A smutek nikdy nepoznat Vítr češe Tvoje vlasy Co se s mým srdcem děje asi Štěstí mezi tvými prsty přelévá se Nemůžu nic, jen divit se té kráse Žluťásek z květu na květ sedá Však nenajde, kdo nepohledá Do trávy uléháme spolu A svět s námi padá dolů Síťka na žluťáska neplatí Snad květy křídly svými pozlatí Louka je naše poznání Zaslouží mnoho uznání Cesty duší Kdo ví, jak to tady chodí? Kdo ví, jak se duše rodí? Posviť mi na domov Pošli mě na zpět Na zemi je hotovo Víc už nemůžu prospět

Bude to napořád Chci tam být s Tebou Na světě je zima Ruce mě zebou Marné čekání Na louce sedím a prší Mrak už zakrývá slunce Světlo však proudí mi duší Odrazy topí se v tújce Oči mé pátrají po krajině Vítr ovívá mou tvář Mysl má patří jen jediné Bez ní v mé duši není zář Těším se na ten okamžik Pohladím její líčka Zatím nad ním je otazník Budu jí celičkou hýčkat Usnul jsem v marném čekání Neslyším už hlasu sýčka Ráno se dostaví zklamání Uhasla poslední svíčka Pohled na svět Promlouvá duší této země Není to v ní, je to ve mně Zdá se prázdná a chudá Neznalost věci, ostuda Svoji pravou tvář mi skrývá Za oponou zvratů živa Pomáhá v cíle hledání

V maskování to přehání Pokračuji v hledání duchů Pozoruji tetelení vzduchu Velmi matně ji už vnímám Své pouto k zemi vzývám Dál pilíře světa stojí Nezáleží na postoji Lidí! Touha Napotom a napořád Chtěl jsem ji A mám ji rád Nezáleží na místě Nezáleží na času Nezáleží na ničem Jen, že to vím jistě Jen vnímám tu krásu Jen srdce je mým vodičem Jak na to hledět? Co s tím si počít? To musím vědět Noblesní člověk I s Tvou noblesou Do knih tě zanesou Seznam hříšníků I s Tvou noblesou Se nad to povznesou Soudci tvoji I s Tvou noblesou Tvou duši odnesou Páni pekel I s Tvou noblesou

Tvé tělo roznesou Kopyty koní I s Tvou noblesou Tu tíhu ponesou Tvé děti Řízení osudu Moc nespoléhej na náhodu Umíš v poušti najít vodu? Tak jako v boji za svobodu Věříš v spolehlivost vodovodu Není to tak? Je to tak Na obzoru bouřný mrak Co zakrývá tvůj ostrý zrak? Velký, černý, mrtvý pták Zpocené máš svoje dlaně Svědomí své měníš za ně Platíš stále vyšší daně Tváříš se dál odevzdaně Co se z tebe dále stane? Nic lepšího nepovstane Mé varování stále plané K uším tvým se nedostane Vzpomínka na domov Co mě doma čeká? Radost v očích mých blízkých Na co se tak těším? Klid, pohodu a lásky plné objetí Čemu tolik věřím? Vždy tu pro mne budou

Co mě tam tak táhne? Pocit porozumění a pochopení Tak proč se tam nevracet? Nevím, sám jsem si ho vybral Před a Po Lákají nás do svých sítí Ukazují svoje těla Předvádějí svoje vnady Pavučina z pevných nití Touha rozum zatemněla Krásných vlasů vodopády Na světě je krásné žit Musím říci, budeš moje? Potom spousta radosti Večer jí chci zase mít Domova klid, žádné boje Hlavně žádné starosti Po roce se všechno mění Hlava bolí, nech mě být Potřebuje více peněz Prý jí dobře zase není Co se bude ještě dít? Neluxoval jsi, tak nejez ~ Našel jsem si jinou ženu Polibkem mě probouzí Večer přijde potěšit Starosti své odeženu Odešel jsem před nouzí Nenechám ji proměnit Odsouzená

Rukou mou sťata byla Její srdce zastaví se Jen posměch si vysloužila Neuvidí světa více Mě, se zdála celkem milá Hasne pohled, bledne líce Zločinem se odsoudila Špalek krví červení se Život svůj si promarnila Příští život, napraví se? Vdova dřevorubce Láska v loukách, lesích Prodali nás, špatná doba Co bereš do rukou svých? Postihla tě velká zloba Krví barvíš jasný sníh Zahubíš nás, zničíš oba Nenasytná v rukou tvých Ta bestie motorová Části těla ve větvích Nepomohou žádná slova Pohled sporý po mrtvých V očích závoj do růžova Rukou krví pokrytých Je ti lépe? už jsi vdova Slunce Ukazuje svoji sílu Všem dává teplo jiným víru

Přes den naše tváře hladí Někdo je rád Dalším to vadí U stvoření světa stálo Tvoří i ničí Je to málo? Ze svých výšin na nás hledí I my na něj Nejsme bledí Na jaře přírodu probouzí Silou paprsků chrání před nouzí Co se každý večer změní? Slunce zapadne Je čas snění Voda Bez vody života není nejsme bez ní nic Na poušti utrpení Moře zas bez hranic Hledáme ji v zemi proutkem Chytáme ji do dlaní Za bubnování na střechách Chystáme se na spaní Na vodní hladině plujeme Lovíme v ní i obživu Nenávidíme i milujeme Pohledy plné obdivu Cíl je život Život je cesta bez cíle Někdy krátká je

Jindy zas dlouhá na míle Jak si pohraje Jak korouhev ve větru se točí Chvíli sem a chvíli tam Kdo v našem spřežení je kočí? Jen doufám, že já sám Bláznivá Máňa jednou takhle v zimě, Máně pod nohama sjely sáně na zádech leží, jako brouk nohama kope, snad oblouk děti kolem ní se smějí dloubat jí klackem však nesmějí nikdo ji dnes nepomůže záda rozdírá jí růže proč se na kopec hnala? když není sáňkování znalá z blázince na víkend ji pustili rodiče kdysi moc pili Krušné ráno Večer to byl krásný, moc se pilo Zábavu rozjetou jsme měli Otevřenost větší, než bylo milo Historky trapné se vyprávěli Z radosti záhy zloba se stala Z chlastu zůstali jsme k nepoznání K čemu to bylo, ráno bolí mi hlava Dnes však nechci přijít o pozvání Sněhulák sněhulák na slunci už taje zima dlouhá, vzpomínky už maje

život pomalu se vytrácí sem tam pomalu se potácí vyděl mnoho dětí hrát si jakou se stavbou jeho měli práci mnoho radosti a smíchu dětský pláč, zlobu i pýchu myšlenky tečou bez ustání umírá, ach to jarní tání Božena Přišla Božka k doktorovi Že jí hnijou nohy Měla dosti dlouhý nehty A erotický vlohy Sedla si tam do pohovky Byla celá zmatená Oči dala do plechovky Třásli se jí kolena Doktor na ní blbě čumí Neví si s ní rady Hniloba je strašná nemoc Projeví se smrady Hnijou nohy, smrděj boty To je strašná nemoc Doktor se jí štítí dotknout Nemůže jí pomoct Jó Božena, Božena Ta už je teď kožená Protože nedala k sobě nikdy svoje kolena Ekologická Rolník motykou se ohání Příroda se mu nebrání

Ani to neumí Dřevorubec kácí lesy Bylo jich spousta, teď jsou kdesi Všude holá pláň Auta do vzduchu pouští zplodiny Všichni dýcháme je hodiny Továrny jim pomáhají Chemie ničí rybníky, potoky i řeky Pomoci jim potrvá celé věky Ropa zase ničí moře Lidstvo vyhubilo mnoho druhů zvěře Příroda pomalu zavírá nám dveře Rostliny nevyjímaje Druhy, které žili staletí Člověk nechal zmizet ve smetí Ve spoustě bordelu Naší zemi se mění klima Kde bylo teplo tam je zima A obráceně Bude to někdy lepší? Režim Kde nevidíš slabost, tam není Podél samá malost, zatmění Hlupák Všechno ke všemu Síla v ženšenu Postupky a přestupky Nálepky i polepky Zalepený rozum si umíní Bez řádu jen bordel od sviní Tak v koho víru?

Raději pojít v míru Žádnou další díru V celém světadílu, nechtít Pořád někde přesvědčovat Jak se pěkně umím chovat Šlapej Bez rozmyslu pochodovat A budou tě podporovat Makej Oni musí rozhodovat Nebudou tě vyšetřovat Hodnej Ukaž, jak jsi na tom dobře Řekni, že to vidíš modře Žlutá Lež Lež, má krátké nohy, se povídá O tom má báseň, ale není Jde o to, jestli si člověk naši lež zaslouží Tak řekni, kdo pravdu mění? Co říci, jestli srdce jeho dobré zatouží? Smutek je pryč, co nevíš, netrápí tě Lež, k dobru snad v dobrého tě změní? Nevědomost je sladká, říká se To jsou jen řeči, pouhé snění Jenom, že lež tak lehce z úst vylévá se Každý přece ví, že tak to není Koktejl Připraven je mixér Na stole leží V něm žába sedí POWER ON a motor běží Žáby jsou hloupé Prd o nožích na dně vědí

Žába v mixéru se točí Už vidím pár jejich očí Je už pozdě žáby není Jen koktejl trochu pění Žabák zachránce pro ně skočí Strachem z nožů však záhy močí Už nikdy nikam nevyskočí Kusy těla ve vodě se točí Pozdě přišlo poznání Mozek se s cukrem prohání Ještě trochu mléka přidání A přeji dobré chutnání Co je potom? Nocí se táhnou chmurné stíny Tak co jsem já? Jsem někdo jiný? Smutné postavy na mne hledí Z tohoto místa smutek čiší Mlčenliví jsou a bledí Zdi okolo jsou nějak vyšší Hroby jsou smutná stavení Stíny k nám lezou blíže Tak pohleď na ta znamení Znamení kříže Do pohody Kde člověk bere svoji sílu? Obecně to nelze říci Někde na tomto světadílu? Umět se procpat v tlačenici Každý má jinde svoji míru

Projdi své knihy na polici Vykopej si svoji díru Čekej v klidu na mrtvici Učme se lehkosti od motýlů Někdy, zdá se to na palici Nenechme přežít genocidu Nechtějte čtení po opici Nechejme dravosti krokodýlů A pokliďme si ve světnici Pak budeme v pohodě a míru Lidi nehrabte se už ve stolici! Svůdník Pokud nám slunce svítí Natrhám Ti luční kvítí Báseň složím, předříkám Vydáme se, nevím kam Úsměvem Tě pohladím A vedle Tebe posadím Romantika je u konce Vadnou Ti luční zvonce Už žádné odmlouvání Teď přijde milování Pozdrav na konec Měj se krásně Já skládám básně Pod modrou oblohou Básníci nemohou Tu múzu nebohou Už trápit více Však co je potom? Kdo ví sám?

Když nadechneš se z plných plic Pak verše samy plynou dál Básníci vstoupí do ulic Poví, kde leží jejich bál Tak zakřičme si z plných plic I největší chudák zašel dál Už netíží ho vůbec nic Jen kdo tam byl, se radoval Však návratu už z bálu není Tak kolotoč se točí dál Ten kdo neví pravdu naší Se smrtí lépe neuhrál Proto tu múzu trápit musí Co všechno na ní vymámí Komu se toto nějak hnusí Nezná to naše poznání Může si cpát své břicho kaší Já však chci dostat pozvání Řeka života i smrti Každý má v řece svoji bárku Snaží se uplout míle, dálku Trávíme v řece každou hodinu Máme v ní lásku, přátele, rodinu Plujeme v řece této doby Plné zášti, vzteku, zloby Topíme se v řece času Mění všechny lidi, věci, krásu Řeka vzpomínek plyne dále Máme je pořád, vždycky, stále Proti proudu řeky návratu není Je to jen touha, přání, snění Hledíme po proudu řeky vstříc Chceme dál myslet, vidět, žít Řeka nese naše těla dál Přítel mě pohřbil, oplakal

Jak to s tou řekou vlastně je? Dává i bere naděje Komu a Co dlužíme? Říká, ukažte, že jste mě hodni Jsme přece svobodní a volní Říká, jak se máme chovat Prý chudáky podarovat Říká, modlete se lidé Přece Vás neubude Říká, čemu máme věřit Chce nás potom metrem měřit? Říká, jste si všichni rovni My však chceme být na úrovni Říká taky, co máme dělat Které pole neobdělat O čem to všechno vlastně je? Kde je ta láska, naděje? Ta je přece v našich srdcích Petra, Pavla i Matěje Co je láska? Příjemné mrazení v zádech, při každém Tvém pohledu Vždy mě odzbrojíš Polibek od Tebe, jako zásah elektrickým proudem Mě vynese do nebe Každým Tvým dotykem, tep se mi zvýší snad stokrát Stále bojuji s infarktem Tvé pohlazení? Chtěl bych být kočka v Tvé náruči Jen slastně vrnět do skonání světa

Slova Tebou vyřčená, přesvědčí mě kdykoli k čemukoli Naprosto bez námitek Úsměv Tvůj je jako pohled přímo do letního slunce Totálně mě oslepí Souboj Nevážíš si svého života Smrt už číhá za rohem Zbývá Ti snad jen minuta Prožene Tě olovem Je už pozdě na lítost Nic se dělat nedá Bůh Tě vezme na milost Už na Tě střílí, běda Neměl jsi ho provokovat Na rakev ti berou míru Nechtěl jsem to prorokovat Máš v hrudi temnou díru Duše Tvá je nyní volná Někde ve vesmíru Ta otázka je velmi sporná Snad budeš v klidu, míru Co je štěstí? Prodávají štěstí po troškách Nezáleží jim na člověku Ten potom končí v troskách Je to jenom o prospěchu Zdarma to štěstí tedy není Byli tu už ve středověku Není to pravdou, jen pouhé snění Tak zalez si pod svoji deku

V mozku nám bourá přemostění Stěny jsou plné odposlechu Nezáleží jim na postavení Dál to půjde po věky věků Leporelo Co chtějí ženy slyšet? Co jim radost udělá? Chtějí slyšet, že jsou krásné Hebké tělo, světlo hasne S radostí přijmou květinu Blůzku si zkouší hodinu Doufám, je všechno jasné? Rády ukazují svoje vnady Nenechají nás pojít hlady Máme je pořád objevovat Budou nás za to udivovat Schovávají se za úklady Jsou to křehká stvoření Moc mají rády dvoření Musíme být naladěni na stejnou vlnu Je to jak obléci si silon či vlnu Pokud tomu takto není Končí radost, krásné snění Proto řádně vyber si svou ženu Nebude jen nosičem tvých genů Tak nelij si vodu do plamenů Na víc si už nevzpomenu Raději píši na kus pergamenu Nežli báseň svoji zapomenu

Kam směřujeme Síla přírody Socha svobody Pak Tě do vody Hodí Hladké porody Dlouhé pochody Žádné náhody Plodí Velkým snem Půjdeme, nepůjdem Že se životem Brodí S Perníkem Přece pomůžem Že nás za límcem Vodí Tak je to Jako řešeto Ty můj popleto Bojí Je tajemno My jsme zajedno Smrtí se všechno Spojí Ve dvou Dva Jak to číslo krásně zní Dva Není už žádné čekání Dva Krásně se to přehání Dva

Je velmi krásné poznání Dva V žilách láska se prohání Dva Slyšíš to srdce volání? Znásilněna ten muž z davu je ti cizí snad tu není, snad už mizí tvoje krásná ňadra hladí ty to nechceš, moc ti vadí oplzle se přitom směje voláš pomoc, je naděje? ústa drží, moc to bolí surovec je, nepovolí vyhrnuje sukni vzhůru proč máš prožít noční můru kalhotky ti vzteky trhá údem svým se dovnitř vrhá duše v zoufalství se ztrácí mysl tvá se zapotácí ukojil choutky své, odchází ty ležíš sama u mlází mdloby záhy opouští tě zatím sama, bude dítě Chci pouze Tebe Ovládáš kouzlo něžné touhy Děláš z běžných kluků slouhy I ze mě Já s životem pouze

Chci při velké touze Jít dál Všechno kolem se točí V páru tvých očí Se topím Prosím svou lásku Ať sundá si pásku Z očí Chci pouze Tebe Tvůj pohled však zebe Čekám Dej mi alespoň šanci Vyzvu Tě k tanci Moc rád Snad si Tě získám Pak vezmu Tě, víš kam? I dál Všechno dopadlo dobře Nebe zas tváří se modře Je krásně Víš, jak moc se mi líbíš Mám Tě přece moc rád Buď pro mne vždycky blízká Nemůžu bez Tebe spát Řekni Hledání času Ve vodopádu tvých vlasů A vzít kolem pasu Moc bych si přál Řekni mi vážně Oči plné vášně Zda pomohou Lázně Nebo polibek tvůj

Mé srdce se souží Moc po Tobě touží Já projdu se louží Nevnímám nic Řekni má drahá Stojím na tvých vahách Na lásky drahách Někdy setkáme se? Hledím na Tě dlouze A podléhám touze Líbat Tě pouze Víc ani ťuk Řekni mé dítě Zda políbit smím Tě Dál spřádám své sítě Lapil bych Tě rád Já říkám, že po tobě toužím Já říkám, že mám Tě moc rád Je to asi trochu bláznivé Nikdy nechci litovat Stará primabalerína Oblá jako láhev vína Stará primabalerína Léta utíkají Ctitelů bylo opravdu mnoho Všichni jsou pryč, do jednoho Pár starých fotek Zašlá sláva jak se říká Má však duši bojovníka Nevdát se Do kina chodí na staré filmy Vzpomíná, jak sázela jilmy Teď jsou obrovské Čeká na svou další šanci

Přátelé jsou smrti psanci Samota je zlá Poslední vystoupení, květ uvadá Velký potlesk sálu, opona padá Šťastně umírá Kde je Pravda? Kde pravda leží? Všem očím skrytá Čas kolem běží Ručička kmitá. Pravdu ukáže nám pouze čas Rozumný člověk tomu věří Je ukrytá v hloubi nás Tik tak, tik tak čas nám měří. Výpověď oběti Stává se z něj zvíře Škodí a zabíjí Ve své slepé víře Své zbraně nabíjí Pak skrývá se v díře Co ho k tomu nutí? Tvrdí, jednám správně Rozsévání smrti Tobě, mě i mámě Je to mysli hnutí? Do očí se podívat Příbuzným svých obětí Špatné zprávy nosívat Svatá místa znesvětí Mezi lidmi chodívat Jednou, dvakrát, potřetí A BUM! Honorace Řeknu Vám co všichni tuší

To není hra na přátele Hranice své hlídají bděle Ostatní svou hubu suší Mezi sebou se cítí skvěle Mají se za spasitele Teď Vám slíbím, na mou duši Chtěl jsem vstoupit hrdě, vřele Vypadám prý podezřele Že jim pěkně, jak se sluší Jednu z nich mám u postele Jsem tam a to je celé Vytahám ty jejich uši Teď už mohu říci směle Vypadáte nabubřele! To si jen tak neosuší Co se dá koupit? Na vítr se spolehnout Hledat tvoje potěšení Hlava, srdce najednou Ruský film v českém znění Proč bojovat o svou lásku Všichni lidé bez rozdílu Tahají Tě na provázku Pobavme se o podílu Každý má svoji cenu Cena = lidské svědomí Chmury své si odeženu Nikdo se nic nedoví Každý hraje svoji roli Společenské postavení Drogy, chlast, rohypnoly Nevycházej po setmění

Bouřka Nebe se mračí, vítr vane Pár blesků stačí, víš, co se stane Spousta vody padá k zemi dolů Kroupy, děti bouřkou milované Vítr ohýbá větve stromů Pořád sílí a nepřestane Pár zbylých lidí běží domů Nebem se honí nepoznané Běsnění Trest Vedou ho do soudní síně Na stolici velká dýně Řeči se vedou a voda teče Přitom je to boj na meče Útokům se bránit musí Zákon už ho pěkně dusí Postává v tichém gestu Vyslechl si délku trestu Zakopnul a zaplatí Nadělal si do gatí Na lítost už je pozdě Zabil ženu v temném hvozdě Štěstí v neštěstí Na vrchol Tě žene touha Spousta síly, cesta dlouhá Pevný, stálý, smutný slouha Sílu dává radost pouhá Dolů padáš, náraz, ouha Dole čeká vodní strouha Žiješ

Odraz života Jedno srdce plné touhy Jak už bylo řečeno Nese velké břemenu Druhé srdce prázdné stále Kde nic není, žádné snění Zastávka na znamení Ty dvě srdce k sobě dají Povrchnost se dobře tají Uběhlo spoustu let A obě se podobají Správná výchova Jak to na tom světě chodí? Třeba proč se děti rodí? Proč prádlo na slunci suší? A co člověk se svou duší? Proč kočky psům tolik vadí? Kde mají své nohy hadi? Odkud vítr pořád vane? Co se s naší zemí stane? Proč se na to všechno ptám? Asi hloupost, nevím sám Kdo na to odpoví? Televize v pokoji Nevrlý básník Nežli koupit nějaké básně Raději pěkný řízek v masně O básníky nestojí Televize v pokoji O co se tady snažím?

Jen hlouposti cestu mařím Přes den hrabat Večer dlabat Slova se mi řadit daří Z toho se však těžko vaří A co s toho vyplývá Že jsem básník protiva Tak mi řekni Tak mi řekni, jak to chodí? Když se v srdci láska rodí Tak mi řekni, jak to bývá? Když se kolem srdce stmívá Tak mi řekni, jak to vidíš? Když ovoce své lásky sklidíš Tak mi řekni, kam to spěje? Vždycky je ještě naděje Tak mi řekni, kam to hledíš? Srdce vadne, proč to nevíš Tak mi řekni, kam to chodí? když si chlapec dívku vodí Tak mi řekni, kam se vydáš? Své srdce k jinému přidáš Nemocné topoly Na noční oblohu hledí Hladina odráží stíny Mlčenlivý a bledí Každý je povahou jiný Odraz na vodě kmitá Noc provoní spící růže Nad obzorem už svítá

Nazí jsou, svlečení z kůže Není radostných pohledů Není ani šumu listí Zezadu i zepředu Buďte si tím jistí Přitažlivost Na zemi jen kamení Neseš temné znamení Zlomyslné stavení Z čeho duše pramení? Dojení života božího vemene Proudění krve z hlavy temene Obhajoba smrti, slovo plamenné Prázdné oči zří jen kříže kamenné Tichý rozhovor Povídám si se svou skříní Jak se šaty lehce špiní Říká, že je z masivu Dřevotříska, že je póvl Prý, pokud bude naživu Vždycky bude šik a nóbl On Na zemi leží Nebo v prostoru stojí Svět kolem běží Nech ho na pokoji Dopřej mu klidu Dopřej mu času Nech jeho tváře Nech jeho vlasů

Nic se ho netýká Nic ho netrápí Až trest si odpyká Tak se navrátí Budeš ho hladit Ve vlasech vískat Co ti mám radit Musíš ho získat Dva pohledy Příchuť strachu Milý brachu Trochu prachu A pal! Život zachytí Zlo se nasytí Znovu nabití A pal! Jak střípky zrcadla Život se rozletí Už smrti propadla S duší do smetí Jednou do desíti Jednou do pěti Dále nic necítí Pocity oběti Ledová královna Bolestí se svírá srdce Ruce přemění do kleští Slzo, jsi mi drahá Mladá jsi je brzo Budoucnost je nejistá Dozajista to je ctnost Znáš ji z pověstí

Nevěstí dobro, je zlá Bílá smrt Zatmění mozku Rád Vás poznávám, krásná slečno S Vámi chci zkoumat nekonečno Mé srdce se v touze boří Rád utopím se v tomto moři Kde vládne touha, nic není Prázdnota pouhá, mozku zatmění Vyprahlá strouha, sexu znamení Myslel jsem, že mám všechno Byla to jen skořápka pouhá Možná bys jí nazval, běhno Mému tělu vládla touha Zrnko prachu život se vesmírem řítí složitý jak klubko nití co lidské bytí? Pouze těla zemi sytí prach Dobro a zlo není Jen hvězdy všechno mění Co lidská pokolení? Krátké představení Čas Kde rozum pramení To člověka znamení co lidské myšlení? Hloupost, běsnění Vůle To jsou to starosti Lásky, touhy, radosti Co v lidské malosti? Pochybnost o pravosti Cit

Na koho svítí slunce víc? Tohle nemá cenu řešit Nejsme pro něj zhola nic Zavírám tedy svůj sešit Marnost a hloupost Veršování Postřikem vše chráníš sice Stejně ti to žerou mšice Hormony i na slepice Toxický mrak ze stolice Kosti v těle už ti chrastí? Tak se namaž naší mastí A když to nepomůže Oběs se na své šňůře Tvé tělo se chvěje Jak lístky ve větru Však láska tě hřeje A já jsem ve svetru. Naposledy chytím hlavu do dlaní Naposledy do očí ti hledím Pak si beru spoustu prášků na spaní Co je světlo, co je tma to nevím Čerstvoučká jak ranní tráva Pokropená rosou Sežvýká jí buď to kráva Nebo mladík s kosou Jak ti mám říkat, moje lásko? Byla jsi v sexu tak dobrá. Slyším i na zlatovlásko Ale, mé jméno je Ondra Jak se říká otevřená hlava Tvoje mysl nápady jen srší Je to všechno jen otázka pohledu V dešti ti zase na mozek prší Včera jsem byl u zpovědi Pan farář divně hledí Pořád tomu nevěří Spal jsem s jeho neteří Sedí žába na prameni A říká všem, tady nic není.