Pro Váš klid, během dne i noci, při námaze i odpočinku. Novartis s. r. o., Pharma, Nagano III., U Nákladového nádraží 10, 130 00 Praha 3, tel.: 225 775 111, fax: 225 775 222, www.novartis.com FOR-04/003-10/2004
Dítě a televize V našem časopisu řešíme hlavně problémy s alergiemi a snažíme se Vám pomoci, aby Vaše děti žily i s astmatem plnohodnotný život. Ale pozor děti nejsou ohrožovány jen alergeny Ráda bych se zamyslela nad něčím, co naše děti obohacuje sice z jedné strany o mnoho vědomostí, ale z druhé strany negativně mění jejich vnímání světa kolem nás. Zaujal mne údaj ze studie v Japonsku, podle které 80 % matek pozorovalo, že jejich děti podle televize napodobují jednoduché úkony, například tleskání rukama. Já doufám, že naše děti se toto snad stále ještě učí s mámou tou zastaralou metodou paci paci pacičky, táta koupil botičky Naše děti se ocitají před zapnutou televizní obrazovkou, kterou mají jako zvukovou kulisu, již od prvních týdnů života. Když jsem ještě pracovala jako obvodní dětská sestra, mnohokrát jsem při návštěvách novorozenců viděla postýlky umístěné přímo před blikající televizí. Dvouleté děti už zpaměti recitují reklamní slogany a stávají se pravidelnými televizními diváky. V předškolním věku jsou děti již vystavovány televiznímu násilí, které je nejčastěji prezentováno v kreslených filmech. Souvislosti a smysl jim ještě někdy uniká, a tak je hlavně uchvacují nápadné, pohyblivé, rychle se střídající události, které jsou podtrženy hlasitou, proměnlivou hudbou a různými zvukovými efekty. Je již potvrzeno, že se ve hrách předškoláků, kteří sledují pořady s násilím, objevuje daleko větší počet prvků agrese, než je tomu po sledování nenásilného pořadu. Dětskou agresivitu ale zvyšuje i shlédnutí nenásilného, leč velmi vzrušujícího pořadu. Je rozšířena pověra, že děti v tomto věku již rozlišují fantazii od reality, takže vědí, že násilí v groteskách není reálné. V rozhovoru sice říkají, že strašidla, čarodějnice a duchové nejsou skuteční, vysvětlit si to ale nedokáží. A i když ví, že hrdinové z kreslených filmů také nejsou skuteční, přesto se s nimi identifikují. Bylo zjištěno, že asi polovina předškoláků je při sledování televize něčím vyděšena a při měření fyziologických funkcí během prožívání filmu jsou na nich patrné známky strachu. Školní dítě již pochopí, když mu rodiče vysvětlí, co se děje ve filmu, u předškoláka je vhodnější odvést jinam jeho pozornost a přitulit jej k sobě. Když dítě nastoupí do první třídy, většinou je více zaměstnáno přípravou do školy, musí se učit déle soustředit, má domácí úkoly a povinnosti, na které nebylo zvyklé. Proto se obvykle zkrátí doba strávená před televizorem. Další rok se ale školní zátěži přizpůsobují a obvykle se opět vrátí k původnímu stavu. V této době již chápou, že pohádkoví super-hrdinové a jejich činy nejsou reálné, ale policisté a zločinci ve filmu jsou skuteční. S těmito hrdiny se pak většinou ztotožňují. Podle stereotypního scénáře jsou hrdinové stateční, silní, krásní, zločinci jsou opovrženíhodní, zlí, záludní ubožáci, kteří si nezaslouží soucit. A pro obě skupiny platí, že necítí žádnou bolest a sebevětší násilí jim většinou neublíží. Školní děti přitahují hororové příběhy, ale děsí je televizní přerod postav, kterým v reálném životě věří, nebo je mají rády. Když se takto ve filmu změní například rodiče, nebo panenka zrůda, je to pro ně velmi složité pochopit. 16 Alergie, astma, bronchitida 3/2007
V řada studií bylo prokázáno, že mezi televizním násilím a dětskou agresivitou existuje bludný kruh televizní násilí podporuje dětskou agresivitu, a naopak tyto agresivnější děti si pak více vybírají pořady s agresivními prvky, aby si své agresivní chování dovedly zdůvodnit. Televizní násilí zvyšuje lidskou agresivitu tím, že hrdinové filmů, kteří se chovají násilně, získávají odměnu, nebo nejsou potrestáni, ospravedlňuje se násilné chování, pořady vedou k identifikaci s agresorem, násilí se zobrazuje zcela realisticky, takže unikne divákovi, že jde o fikci. Násilí propuká i mezi přáteli, spojenci, členy jedné party, násilí má velký počet obětí, vzhledem k vyvolávajícímu podnětu je zbytečně intenzivní, nikdo necítí výčitky svědomí, strach. Ráda bych se podělila o zkušenost ze 14denního pobytu ve švýcarských Alpách, kde jsem byla s astmatiky z celé republiky. Na těchto každoročních setkáních, kde máme děti od 6 do 19 let, můžeme vidět, jak některé děti strádají, jak jim chybí láska a čas, který by s nimi rodiče trávili. Loni jsme s sebou měli 8letého chlapce, který byl spíše samotářský, ale vždy velmi ožil, když viděl někde na plakátě, nebo za výlohou obchodu zbraně. Všechny znal, jmenoval další typy, hned nám začal přehrávat různé scény z akčních filmů.byla s námi i jeho 17letá sestřenice, která nám říkala, že chlapec tráví většinu volného času u videa, nebo u počítače, na kterém hraje jen bojové hry. Když pršelo, nebo bylo večer volno, děti si vybíraly filmy na videokazetách, na které se společně podívají. Pokud to byla pohádka, nebo velmi oblíbený Mr Been, tento chlapec vždy říkal, že to je nuda a kdy bude krvák. Při problémech s ostatními dětmi končily konflikty afektivními výkřiky Já vás zabiju! Proto jsme byli neustále ve střehu Na závěr pobytu jsme měli maškarní bál s táborákem, děti si opékaly buřtíky a byla pohoda. Najednou přiběhla jedna z vedoucích, že tento chlapec křičí Já tě zabiju, ty jsi mi sáhla na zadek! Šla jsem za ním, celý se třásl. Vzala jsem jej do náruče, objala jej a ptala se, co se stalo. S pláčem mi říkal, že to, že mu sáhla vedoucí na tělo, znamená, že ho chce zneužít, jak je to ve filmech. Vysvětlovala jsem mu, že všechny menší děti takto objímáme, protože víme, že jsme tam už dlouho, určitě se jim stýská, i když se to stydí dát najevo, a tak jim nahrazujeme maminky. Pomalu se zklidňoval, cítila jsem jak se povoluje mému objetí. Druhý den za mnou Alergie, astma, bronchitida 3/2007 17
narůstající mlčení mezi rodiči a dětmi. Příčin této snížené komunikace je mnoho, ale velký podíl má právě sledování televize. Přibližně ve 12 letech začíná být dítě schopné kritiky a kritického pohledu na život. V tomto období máme jako rodiče asi dva roky, abychom naučili dítě správně užívat televizi. Cíleně si vybírat pořady, být imunní vůči reklamě, pochopit, jak může s divákem manipulovat. Po 15. roce již většinou dospívající náš názor nebude zajímat přišla jeho vedoucí a vyprávěla, že za ní chlapec ráno přišel a řekl jí: Teto, já se ti omlouvám, víš, já jsem nevěděl, že když mě objímáš, že mě máš ráda. Je třeba se zamyslet i nad tím, že čas strávený u televize se negativně podepisuje i na vyjadřovacích a matematických schopnostech dětí. Tlumí se rozvoj dětské fantazie, protože děti sledující jen pohádky v televizi, ztrácí schopnost představivosti, tyto pohádky jsou vlastně hotové a nemohou tolik podnítit dětskou fantazii jako pohádka vyprávěná rodiči. Dalším zajímavým faktem je počet dětí léčených na logopedii. Zatímco v polovině 70. let se vyskytovaly poruchy řeči asi u 4 % dětí, dnes je jich asi 25 %. Poruchy řeči nejsou většinou v souvislosti se vzděláním rodičů, ani sociálním postavením rodiny. Jen malá část je způsobena zdravotní poruchou. Terapeuti dospěli k názoru, že příčinou narušení vývoje řeči je hlavně Televize je mocný i užitečný nástroj moderní doby. Proto ani tato moje úvaha není útokem na televizi. Je kritikou obsahu jejich programů a je výzvou k tomu, jak zařazovat televizi do našeho životního stylu zejména ve vztahu k dětem. Hlavně bychom si měli uvědomit, že ani sebeúchvatnější dokument z brazilského pralesa nenahradí vycházku do přírody, kde budou opravdoví ptáci a voní louka, rosa studí a bzučí včely. A hlavně dokud je čas a děti s námi ještě chtějí trávit společně volné chvíle Jana Zelenková 18 Alergie, astma, bronchitida 3/2007
Alergie? Astma? Bronchitida? v solné jeskyni úleva jistá P ij te k nám objevit kouzlo zdravého dýchání a relaxace! U nás m žete vyzkoušet: diagnostiku OBERON, masážní k eslo SANYO Václavkova 28, 160 00 Praha 6 tel.: 233 311 853, mobil: +420 774 154 704 e-mail: lida@solnajeskynepraha.cz www.solnajeskynepraha.cz KUPON NA SLEVU 20% na jednotlivou vstupenku platný do 31. 12. 2007