Sociální partneři jako příjemci

Sociální partneři jako příjemci Podpora sociálních partnerů prostřednictvím Evropského sociálního fondu v období 2007-2013 1. Úvod Definice sociálních partnerů Sociální partneři pojem, který se hojně používá v celé Evropě, definuje zástupce zaměstnavatelů a zaměstnanců (asociace zaměstnavatelů a odborové organizace). Sociální partneři hrají v sociálním a hospodářském procesu ojedinělou roli: zastupují veškeré zájmy pracovního světa a podílejí se na řešení jeho problémů, od záležitostí týkajících se pracovních podmínek až po problematiku rozvoje dalšího vzdělávání či definování platových norem. Konkrétně jsou oprávněni účastnit se dialogu a zastupovat své členy, což jim umožňuje uzavírat kolektivní smlouvy v souvislosti s veškerou projednávanou problematikou 1. To znamená, že jejich posláním není pouze tlumočit zájmy zaměstnavatelů a zaměstnanců. Mohou své členy při vyjednávání také zavázat k určitým akcím. To je skutečnost, která odlišuje sociální dialog, širší proces kolektivního vyjednávání a proces konzultace od širšího občanského dialogu s účastí dalších zájmových organizací, a to bez ohledu na to, jde-li o bipartitní dialog mezi autonomními sociálními partnery, či tripartitní jednání za účasti veřejných orgánů. Právě proto se sociální dialog může stát účinným nástrojem řešení společných problémů. Kromě toho, že vláda v rámci tripartitního procesu konzultuje v politických otázkách sociální partnery, nabízí se také možnost autonomně předcházet celé řadě potenciálních sporů ze světa práce prostřednictvím bipartitního jednání organizací zástupců sociálních partnerů, které by se jinak musely řešit v politických podmínkách. Sociální dialog může společnostem i zaměstnancům vytvořit prospěšné a stabilní prostředí, které může významně napomoci předvídat změny a úspěšně je ovládat. Tripartitní varianta sociálního dialogu umožňuje odborovým organizacím, asociacím zaměstnavatelů a vládě v rámci jednacího procesu vysvětlovat, opodstatňovat a přebírat větší odpovědnost za své kroky. Nedávné příklady z několika členských států ukazují, že tripartitní i bilaterální sociální dialog významně přispívá k úspěšné modernizaci politik pracovního trhu. Tento nový přístup lze rozvíjet jak na místní, tak na národní i evropské úrovni 2. Podpora sociálních partnerů prostřednictvím ESF v období 2000-2006 Sociální partneři se účastní jako podporovatelé celé řady projektů financovaných z ESF. V období 2000-2006 se konkrétně angažovali v oblasti přizpůsobivosti zaměstnanců, a to zejména při poskytování školení a celoživotního vzdělávání. Projekty financované prostřednictvím rozpočtových linií pro sociální dialog, iniciativy EQUAL a programu PHARE, rovněž podpořily sociální dialog a celkově zvýšily dovednosti sociálních partnerů. 1. Sdělení Komise KOM(2002) 341, v konečném znění, Evropský sociální dialog: hnací síla inovace a změny 2. Evropská komise, Zpráva skupiny na vysoké úrovni pro průmyslové vztahy a změnu v Evropské unii, 2002 Evropská komise

2 Praxe ukazuje, že sociální partneři své činnosti realizují úspěšně. Například v Německu hrají sociální partneři důležitou úlohu v oblasti celoživotního vzdělání (cca 8 % celkových prostředků ESF). Stejně důležitou roli hrají i v oblasti opatření pro přizpůsobivost a podnikání (cca 20 % celkových prostředků odborná příprava pro mládež, odborná příprava pro zaměstnané a nová opatření týkající se pracovní doby). Ve Španělsku řídí sociální partneři asi 80 % činností v oblasti dalšího vzdělávání, které spolufinancuje ESF, což představuje cca 14 % podpory ESF. Důležitou roli hrají rovněž v oblasti přizpůsobivosti. V Belgii, ve Flandrech, jsou sociální partneři 3 intenzivně zapojeni do implementace tří klíčových priorit Rozvoj podnikání, Posilování flexibility obchodu a jeho zaměstnanců a Posilování politik rovných příležitostí mužů a žen, což představuje cca 45 % celkového rozpočtu ESF. V Nizozemsku představují opatření, v rámci nichž sociální partneři implementují podstatnou část projektů, 13 % rozpočtu ESF. Opatření týkající se vzdělávání zaměstnaných jsou z velké části implementovány prostřednictvím fondů O&O ( odvětvových fondů, které jsou řízeny sociálními partnery) a městských samospráv 4. 2. Sociální partneři jako příjemci ESF v období 2007-2013 Legislativní rámec Evropského sociálního fondu (ESF) na období 2007-2013 posiluje důležitost i odpovědnost sociálních partnerů při dosahování cílů Lisabonské strategie v Evropské unii (EU): dosažení růstu a více pracovních míst Článek 3.1 písmeno e) výslovně přiřazuje partnerství k ostatním příjemcům v rámci rozsahu intervence ESF: Článek 3.1 (e) podpora partnerství, paktů a iniciativ prostřednictvím vytváření sítí důležitých činitelů, jako například sociálních partnerů a nevládních organizací, na nadnárodní, celostátní, regionální a místní úrovni s cílem podnítit reformy v oblasti zaměstnanosti a začleňování do trhu práce Role sociálních partnerů při plnění lisabonských cílů Sociální partneři budou spolu s členskými státy hrát klíčovou roli při implementaci cílů a priorit Lisabonské strategie: plná zaměstnanost: dosažení plné zaměstnanosti a snižování nezaměstnanosti a nečinnosti prostřednictvím zvyšování nabídky a poptávky po práci je nezbytné pro udržení hospodářského růstu a posílení sociální soudržnosti; zvýšení kvality a produktivity na pracovišti: snahy o zvýšení míry zaměstnanosti jdou ruku v ruce se snahami o zvyšování atraktivity zaměstnání, kvalitních podmínek na pracovišti, růstu produktivity práce a snižování podílu nekvalitní práce. Je proto zapotřebí důkladně prozkoumat součinnost mezi kvalitou práce, produktivitou a zaměstnaností; posílení sociální a teritoriální soudržnosti: je zapotřebí podniknout rozhodné kroky za účelem posílení sociálního začleňování, schopnosti předcházet situacím, které vedou k vyloučení z trhu práce, podpory integrace znevýhodněných osob do pracovního trhu a snížení regionálních rozdílů z hlediska zaměstnanosti, nezaměstnanosti a produktivity práce, zejména v zaostalých regionech. Role sociální partnerů je konkrétně zmiňována v hlavním směru zaměstnanosti č. 21: Podporovat pružnost kombinovanou s jistotou zaměstnání a omezit segmentaci trhu práce s náležitým zřetelem na úlohu sociálních partnerů prostřednictvím: 3. Společně s nevládními organizacemi 4. Více příkladů a podrobností naleznete v příloze

3 úpravy pracovněprávních předpisů a v nutných případech přezkoumání různých opatření týkajících se smluvních vztahů a pracovní doby, řešení problému nenahlášené práce, lepšího předvídání a pozitivního řízení změn včetně hospodářské restrukturalizace, zejména změn souvisejících s otevíráním trhů tak, aby se minimalizovaly jejich sociální náklady a usnadnila adaptace, podpory a šíření inovačních a adaptabilních forem organizace práce za účelem zlepšení kvality pracovního místa, včetně zdraví a bezpečnosti, a produktivity práce, podpory přechodu mezi jednotlivými profesními postaveními včetně odborné přípravy, samostatné výdělečné činnosti, zakládání podniků a geografické mobility. Na sociální partnery odkazuje také hlavní směr č. 22: zajistit vývoj nákladů práce a mechanismy systémů stanovování mezd příznivé pro zaměstnanost, s ohledem na oblast působnosti sociálních partnerů v oblasti vyjednávání mezd a s cílem vyhnout se platovým rozdílům mezi ženami a muži. Z výše uvedených směrů vyplývá, že se sociální partneři nacházejí ve velmi dobré pozici, aby mohli užitečnou měrou přispívat v následujících oblastech: zvyšování kapacit služeb zaměstnanosti s cílem dokázat reagovat na nabídku a poptávku na pracovním trhu tvorba politik, jejichž cílem je předcházet nedostatku kvalifikovaných pracovních sil posílení fungování pracovních trhů prostřednictvím zdokonalení databází pracovních míst a vzdělávacích příležitostí, které by se měly na evropské úrovni propojit, přičemž má být využito moderních informačních technologií a zkušeností, které jsou již na evropské úrovni k dispozici Sociální partneři navíc přispívají k dosažení cílů EU prostřednictvím iniciativ v následujících oblastech: celoživotní vzdělávání; zvyšování míry zaměstnanosti; rovné příležitosti; posilování přístupu k zaměstnání a účasti na trhu práce; podpora sociálního začleňování a potírání diskriminace; rovnováha mezi pracovním a rodinným životem a tvorba ukazatelů podle pohlaví a referenčních úrovní a vývoj statistických databází, jež budou sloužit k posouzení pokroku, jehož bylo v rámci příslušných kroků dosaženo. Posílená podpora sociálních partnerů v konvergenčních regionech Navzdory neoddiskutovatelně pozitivnímu vývoji stále existuje prostor pro další zvyšování kapacity sociálních partnerů pro účast v sociálním dialogu, pracovním trhu a hospodářství, a to zejména v konvergenčních regionech. Srovnávací výzkum v oblasti průmyslových vztahů má stále své nedostatky a ukazatelé pokrytí neposkytují úplný obrázek o kvalitě průmyslových vztahů. Nicméně nedávný výzkumu ukázal, že sociální dialog v mnoha členských státech v tzv. konvergenčních regionech probíhá na relativně nízké úrovni. Hustota 5 odborových organizací je pod úrovní EU v CZ, DE, EL, HU, PL, PT, LV, ES, LT, EE a FR. Míra, do jaké fungují asociace zaměstnavatelů, je nejnižší v členských státech střední a východní Evropy, které přistoupily v roce 2004, a v PT. Navíc v CY, SK, UK, CZ, EL, ES, PL, HU, PT, LV, EE, LT, MT není ani 50 % zaměstnanců zastupováno odborovými organizacemi a/nebo zaměstnaneckými radami na pracovišti. Ve většině nových členských států převládá tripartitní varianta jednání, přičemž bipartitní (odvětvový) sociální vyjednávání není často na nejlepší úrovni 6. Mimoto je sociální dialog stěžejní součástí řízení v Evropě a jak pro EU, tak pro členské státy jsou účinné struktury sociálního dialogu přínosem. Proto je za účelem stimulace pro utváření a funkce struktur sociálního dialogu na všech úrovních (tedy na úrovni celého odvětví, stejně jako v rovině příbuzných průmyslových odvětví na úrovni národní, regionální i místní) zapotřebí podporovat činnosti v oblasti zvyšování povědomí a budování kapacit. Jelikož je třeba 5. Jakožto jednotka sdružovací síly nebo míry zastupování organizacemi se pojem hustota odborových svazů chápe jako poměr mezi skutečným a potenciálním členstvím. 6. Evropská komise (2006), Průmyslové vztahy v Evropě, pracovní podklady zaměstnanců Komise

4 respektovat právo na svobodu shromažďování, stejně jako autonomii sociálních partnerů, je budování kapacit proces, který obsáhne všechny úrovně a který je z velké části podmíněn vlastním úsilím sociálních partnerů. Článek 5.3 nařízení o ESF v období 2007-2013 se poměrně jasně vyjadřuje k roli sociálních partnerů při implementaci fondů: Řídící orgán každého operačního programu podporuje náležitou účast sociální partnerů na opatřeních financovaných podle článku 3 (Rozsah). Z toho jasně vyplývá, že sociální partneři byli a nadále budou příjemci v rámci všech priorit ve všech členských státech. Dle článku 3.1 písmene e) nařízení o ESF bude konkrétní podpora poskytnuta na zdokonalování a vývoj partnerství a paktů za účelem podnícení reforem v oblasti zaměstnanosti a sociálního začleňování. Jelikož jsou tyto činnosti obzvláště důležité pro situaci na trhu práce a propagaci dobré vlády, staly se samostatnou prioritou pro budoucí intervence ESF tzv. prioritou podnícení reforem v oblastech zaměstnanosti a začleňování. Článek 3.2 písmeno b) však uvádí ještě jednu, novou prioritu ESF, která má potenciál poskytovat podporu pro vznik partnerství: tzv. prioritu posilování institucionální kapacity a výkonnosti veřejné správy a veřejných služeb. Tvorba a implementace účinných politik vyžaduje zapojení další činitelů a posílení vytváření sítí a navazování spolupráce mezi podílníky. A právě to je způsob, jakým může odpovídající institucionální kapacita podpořit vývoj partnerství v celé řadě politických oblastí a na všech teritoriálních úrovních. Podporu je třeba poskytnout zejména v případě dialogu mezi veřejnými a soukromými subjekty, jako jsou např. socioekonomičtí partneři a nevládní organizace. Chceme-li dosáhnout účinné zapojení do dialogu, je možné, že bude zapotřebí podpořit struktury i systémy. V adekvátních případech by pak vznik takových partnerství mohl být prostřednictvím ESF podpořen. Konkrétní podpora pro budování kapacit a společná opatření Kromě potvrzení nezbytnosti dalších kroků nařízení o ESF (ES) č. 1081/2006 na programové období 2007-2013 nejen nadále zdůrazňuje potřebu aktivní účasti příslušných aktérů na tvorbě programů a implementaci ESF, zejména sociálních partnerů, ale konkrétně poukazuje na partnerství a budování kapacit v rámci celé řady nových instancí. S ohledem na vyšší požadavky konvergenčních regionů a zemí podporovaných z Fondu soudržnosti v rámci cíle Konvergence a za účelem zvýšení hospodářského růstu, pracovních příležitostí a dosažení kvality a produktivity na pracovišti, poskytuje ESF posílenou podporu na pomoc těmto členským státům a regionům, jež jim má umožnit dosáhnout společných cílů EU. Článek 5.3 2 V rámci cíle Konvergence se přiměřená částka ze zdrojů Evropského sociálního fondu přidělí na budování kapacit, což zahrnuje odbornou přípravu, opatření na vytváření sítí, posílení sociálního dialogu a na činnostech společně uskutečňovaných sociálními partnery, zejména co se týče přizpůsobivosti pracujících a podniků uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. a). Článek 5.3 2 tedy předjímá, že část zdrojů na podporu sociálních partnerů v konvergenčních regionech bude přidělena na dva typy činností: A činnosti v oblasti budování kapacit: umožnit sociálním partnerům účinně vykonávat svou roli, tak jak ji předjímá hlava XI Smlouvy (konzultování návrhů v oblasti sociální politiky a evropského sociálního dialogu) a dosahovat cílů ESF; k tomu patří školení, opatření v oblasti tvorby sítí, posílení sociálního dialogu; společné činnosti sociálních partnerů: zejména činnosti, které se týkají přizpůsobivosti zaměstnanců a podniků.

5 Podpora sociálních partnerů může být tudíž uskutečněna v podobě podpory organizací samostatných sociálních partnerů či podpory společných akcí organizací zastupujících obě ekonomické strany. Proces budování kapacit spočívá v tvorbě organizačních, finančních a osobních kapacit v případě odborových organizací a asociací zaměstnavatelů a v posilování jejich zapojení na národní a regionální úrovni. Činnosti na podporu kapacity pro sociální dialog by mohly zahrnovat školení o informačních, participačních a vyjednávacích mechanismech, dále posilování role sociálních partnerů při utváření pracovních podmínek a funkcí trhu práce, konsolidaci odvětvových struktur, zdokonalování propojení mezi sociálním dialogem na národní úrovni a úrovni EU apod. Příklady možných opatření, které lze nalézt v příloze. 3. Přístupy k programování Možné způsoby řešení otázek podpory sociálních partnerů v rámci operačních programů Při tvorbě jakéhokoliv typu podpory v rámci programů ESF je třeba vzít v potaz několik obecných aspektů: Každá činnost musí jednoznačně vycházet z právního základu, kterým je nařízení o ESF. Jako opodstatnění pro výběr prioritní osy příslušného operačního programu je třeba najít napojení na trh práce, na jehož základě bude určena priorita ESF, do níž daná činnost spadá; Opatření, která souvisejí s podporou budování kapacit sociálních partnerů a společných činností (článek 5.3 a 3.1 písmeno a) nebo s podporou partnerství, paktů a iniciativ (článek 3.1 písmeno e), musí tvořit nedílnou součást strategie popsané v národních strategických referenčních rámcích. Strategie by měla tato opatření a podporu vysvětlovat a objasňovat rovněž svůj potenciální přínos k podpoře zaměstnanosti a hospodářského vývoje. Pokud a až bude rozhodnuto o podpoře z ERRF (Evropský regionální rozvojový fond) i ESF, bude třeba strategii zpracovat podle zásady doplňkovosti fondů a využít potenciální součinnost. V tomto bodě je vhodné, aby řídící orgány zkontaktovaly sociální partnery a prodiskutovaly jejich konkrétní potřeby a poté je zapracovaly do programových dokumentů; Operační programy musí vyrůstat ze strategie a přispívat k dosažení cílů vytyčených v národních strategických referenčních rámcích a národních reformních programech. Operační program Regulační rámec pro období 2007-2013, který přináší strategičtější přístup k programování, přináší četné změny obsahu a struktury budoucích operačních programů (OP). Po schválení hlavních strategických směrů Společenství se programování zaměřuje na priority EU, a operační programy se tak stávají strategickými dokumenty. Již neobsahují popis opatření. Hlavní důraz je kladen na strategii a priority. Členské státy si mohou zvolit mezi operačním programem, nebo samostatnou prioritní osou, která se zaměřuje na přizpůsobivost pracujících a podniků (dle článku 3.1 a nařízení o ESF). Článek 2 Obecného nařízení 1. operačním programem dokument předložený členským státem a přijatý Komisí, který stanoví strategii rozvoj s uceleným souborem priorit, jež má být prováděna s podporou některého fondu nebo, v případě cíle Konvergence, s podporou Fondu soudržnosti a Evropského fond pro regionální rozvoj; 2. prioritní osou jedna z priorit strategie v operačním programu skládající se ze skupiny operací, které spolu vzájemně souvisejí a mají konkrétní měřitelné cíle; V ideálním případě by tématická prioritní osa měla odpovídat maximálně jedné prioritě z možností priorit stanovených nařízením o ESF. Jinými slovy, nedoporučujeme spojování priorit uvedených v nařízení o ESF, když se

6 zapracovávají do prioritních os operačního programu. Na druhou stranu lze v případě specializovaných operačních programů zapracovat konkrétní prioritu nařízení ESF do více prioritních os operačního programu. Článek 37 odstavec 1) Obecného nařízení Operační programy týkající se cílů Konvergence a Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost obsahují: c) informace o prioritních osách a jejich konkrétních cílech. Tyto cíle jsou kvantifikovány pomocí omezeného počtu ukazatelů pro výstupy a výsledky, s přihlédnutím k zásadě proporcionality. Ukazatele musí umožnit měření pokroku ve vztahu k výchozí situaci a dosahování cílů prioritní osy Kterýkoliv členský stát tak může vytvořit program podpory budování kapacit sociálních partnerů prostřednictvím operačního programu nebo prioritní osy týkající se přizpůsobivosti a školení podnikatelů, restrukturalizace; nebo posilovat sociální dialog jako součást svých základních opatření na budování kapacit. Avšak v operačních programech ESF v konvergenčních regionech, dle článku 5 nařízení o ESF, (Řádná správa věcí veřejných a partnerství) se požaduje, aby byla příslušná část zdrojů ESF poskytnuta na podporu sociálních partnerů. Z toho vyplývá, že není rozhodně žádnou překážkou pro uskutečnění podpory sociálních partnerů, nejsou-li některé regiony konkrétního členského státu konvergenční. Implementace opatření Pomoc z ESF je poskytována ve formě nevratných individuálních nebo globálních grantů, vratných grantů, slev na úrocích z půjček, drobných úvěrů, záručních fondů nebo nákupu zboží a služeb v souladu s pravidly týkajícími se veřejných zakázek (nabídková řízení). Při implementaci operačního programu ESF musí řídící orgán zvolit nejvhodnější způsob poskytování finanční podpory. Tím může být například výzva k přidělování grantů nebo výzva k předkládání nabídek. Na všechny případy se vztahují obecné principy průhlednosti, rovnosti zacházení a nediskriminačního přístupu. Ačkoliv článek 5.3 nestanovuje žádné individuální právo týkající se financování budování kapacit a společných opatření sociálních partnerů, musí být za tímto účelem vyčleněna konkrétní částka a řídící orgán poté zajistí, aby sociální partneři využili takových fondů odpovídajícím způsobem. Dále musí v příslušných případech členský stát za pomoci Komise zajistit, aby nedošlo k čerpání podpory na konkrétní operace, jež jsou zároveň podporovány prostřednictvím jiných mezinárodních programů Společenství, a to zejména v oblastech vzdělání a školení. Různé role sociálních partnerů při implementaci fondů V období 2000-2006 se sociální partneři projevili jako účinní členové mnoha monitorovacích výborů operačních programů. Stejná situace nastane i v období 2007-2013, protože článek 11 obecného nařízení (ES) č. 1083/2006 stanovuje, že každý členský stát navazuje v případě potřeby a v souladu s platnými vnitrostátními pravidly a postupy partnerství s orgány a subjekty, jako jsou: příslušné regionální, místní, městské a jiné orgány veřejné moci, hospodářští a sociální partneři; veškeré jiné vhodné subjekty zastupující občanskou společnost, partneři v oblasti životního prostředí, nevládní organizace a subjekty zabývající se prosazováním rovnosti žen a mužů. Podle článku 5.2 (Řádná správa věcí veřejných a partnerství) nařízení o ESF musí členské státy zajistit účast sociálních partnerů a příslušnou konzultaci a účast dalších aktérů na odpovídající teritoriální úrovni v oblastech přípravy, implementace a monitoringu podpory ESF.

7 Sociální partneři mohou navíc v rámci implementace fondů figurovat jako příjemci nebo zprostředkující subjekty. Sféra jejich působnosti je jasně vymezena v Obecném nařízení. 7 Takové mnohostranné role umisťují sociální partnery do jádra procesu implementace ESF. V každé takové funkci hrají sociální partneři důležité role: Obecné i implementační nařízení stanovují jasná pravidla pro implementaci fondů z hlediska odpovědností, řízení a principu průhlednosti. V článcích 64 a 65 Obecného nařízení, které doplňují články 59 až 61 o jmenování a funkcích orgánů, je jasně stanoveno a popsáno jak složení, tak úkoly monitorovacího výboru. Úkolem sociálních partnerů jakožto členů monitorovacího výboru bude kontrola účinnosti a kvality implementace operačního programu, a k tomu patří i posuzování a schvalování kritérií pro výběr operací, které mají být dotovány. V tomto ohledu musí členové monitorovacího výboru zajistit, aby tato kritéria vyhovovala podmínkám průhlednosti, byla otevřená a odrážela reprezentativnost sociálních partnerů v členském státě a regionu. Dále musí řídící orgán zveřejnit popis postupů pro posuzování nabídek financování a dobu k tomu vymezenou. Navíc jsou řídící orgány povinni dle článku 7 d) nařízení pro implementaci zveřejnit seznam příjemců, názvy operací a částky vymezené k tomuto financování z veřejných zdrojů. 4. Specifické aspekty Programy s více cíli Článek 32 odstavec 1 Obecného nařízení uvádí toto: [ ] Operační program se vztahuje pouze na jeden ze tří cílů uvedených v článku 3, není-li mezi Komisí a členským státem dohodnuto jinak.. Několik členských států projevilo zájem využít možnost, kterou nabízí výše uvedený článek a uvažují o připravení operačních programů založených na obou cílech, tedy Konvergence a Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost (tj. programy s více cíly). Jeden z nejdůležitějších aspektů, který souvisí s programy s více cíly, je zajistit, aby byl plně dodržován článek 22 (nepřevoditelnost fondů mezi cíli), a tedy, aby fondy přidělené pro cíle Konvergence nebo Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost sloužily ku prospěchu pouze v těch regionech, pro které byly určeny. Při implementace projektů s více cíli se objevuje problém, jak stanovit výši příspěvku na každý cíl. Při jeho kalkulaci musí být rozlišeny dvě roviny; 1. Kalkulace, která souvisí s celkovým rozpočtem operačního program, tj. jak bude do operačního programu přispívat cíl Konvergence a jakým způsobem cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost. 2. Kalkulace, která souvisí s přispění každého cíle na konkrétní operaci (např. přispění pro projekty s více cíli). V souvislosti s první zmíněnou kalkulací se výše příspěvku stanovuje zejména na základě politického rozhodnutí vlády. Obecné rozdělení se provádí již při jednání o NSRR (národním strategickém referenčním rámci). Projekty s více cíli se na něj musí odkazovat a vycházet z jeho základních předpokladů, které vedou k rozhodnutí o konkrétním projektu. V případě druhé kalkulace, která se týká přispění na konkrétní operace, lze v této fázi rozlišit dva hlavní přístupy: Operační programy, které jasně stanovují kalkulaci v poměrné výši (nebo kalkulace v poměrné výši, jež se budou vztahovat na různé skupiny projektů) a v rámci nichž budou tyto kalkulace v poměrné výši aplikovány na konkrétní skupinu projektů s více cíli v průběhu celé životnosti programu. Operační programy s informacemi o metodice. Takové informace vysvětlují, jak stanovit kalkulaci v poměrné výši pro různé operace. Takovýto přístup funguje u programů, u nichž se očekává pouze omezený počet projektů s více cíli. 7. Článek 2 Obecného nařízení č. 1083/2006 - příjemce : provozovatel, orgán či firma, ať veřejná nebo soukromá, která zodpovídá za zahájení a realizaci operací. zprostředkující subjekt : jakýkoliv veřejný nebo soukromý orgán nebo služba, která jedná v rámci pravomocí řídícího nebo certifikačního orgánu, nebo která plní povinnosti jménem takového orgánu vůči příjemcům implementovaných operací;

8 V každém případě musí být kalkulace (nebo metodika) provedena průhledným a logickým způsobem a s ohledem na pravděpodobný dopad příslušného financování z ESF na konkrétní cíl. Systém přiřazování fondů k cílům se musí rovněž vztahovat na projekty sociálních partnerů. Jinými slovy nelze financovat společná opatření sociálních partnerů, která se vztahují na celé území státu pouze z cíle Konvergence. Opatření, která jsou pro cíl Konvergence přínosem, budou financována ze zvláštního fondu pro opatření sociálních partnerů v konvergenčních regionech (v souladu s článkem 5.3), ale ta část operací, která je přínosná pro regiony cíle Konkurenceschopnost a zaměstnanost musí být financována z cíle pro Konkurenceschopnost nebo ze státního rozpočtu (ale ne z operačního programu ESF). Je také nutné podotknout, že nejde o to, kde mají sociální partneři své sídlo, nýbrž o přínos, kterou konkrétní operace má na regiony, na něž se vztahuje cíl Konvergence nebo Konkurenceschopnost a zaměstnanost. Finanční otázky 1. Dle článku 34 nařízení č. 1083/2006 může ESF financovat akce, které patří do sféry pomoci EFRR. Toto financování je však omezeno na 10 % dotací Společenství pro každou prioritní osu operačního programu. Jaká by byla doporučená praktická aplikace článku 34 odstavce 2), pokud by bylo možné daný 10% limit v případě jednoho projektu/činnosti překročit na úkor ostatních? Článek 34 odstavec 2 (ON) umožňuje, aby akce, které spadají do rámce pomoci dotované z druhého fondu (tj. EFRR), jež jsou nezbytné pro uspokojivou implementaci operace (ESF) a přímo s ní souvisí, byly považovány za způsobilé k financování z peněz ESF. Finanční limit 10 % se bude aplikovat na úrovni prioritních os, nikoliv operací. V případě některých operací je proto možné tento limit zvýšit, za předpokladu, že na úrovni prioritní osy bude nejvyšší limit 10 % dodržen. 2. Obdrží-li podnik podporu (např. za účelem dosažení souladu s požadavky na bezpečnost na pracovišti) prostřednictvím projektu implementovaného sociálními partnery, lze tuto podporu považovat za formu státní podpory? Aby bylo možné dát přesnou odpověď, musela by být Komisi položena konkrétnější otázka. Nicméně, existuje několik obecných aspektů, které je třeba vzít v souvislosti se státní podporou v úvahu. Platí dva principy. Za prvé, pravidla veřejné podpory se dle článku 87 Smlouvy vztahují na komerční operace. Smyslem tohoto opatření je zajistit, aby nedošlo k tržním poruchám na základě veřejné podpory (ať už regionální, nebo národní). Vztahuje se tedy opravdu pouze na situací na trhu. Proto první otázkou, kterou si je třeba položit je: jsou vlastně sociální partneři, jež jsou příjemci finanční podpory, se svými nabízenými službami součástí konkurenčního trhu? Nejsou-li součástí konkurenčního trhu, nemohou být příčinou jeho poruch. To je první otázka, na kterou se je třeba při podpoře sociálních partnerů zaměřit. Za druhé, v rámci pravidel veřejné podpory existují zvláštní výjimky v případě podpory školení a zaměstnanosti. Tyto výjimky jsou formulovány tak, aby umožňovaly obě tyto akce a v mnohých případech by druh podpory, který by byl sociálním partnerům poskytnut, snadno do těchto výjimek spadal, a nařízení by se na ně ní tudíž nevztahovala. Šlo by tedy stále o veřejnou pomoc, ale nařízení by se na ni nevztahovala, protože v případě těchto akcí by šlo o výjimky. Navíc je jakákoliv podpora nižší než 100 000 eur automaticky předmětem výjimky. Vše tudíž záleží na velikosti projektu a na vyvíjených akcích. Díky kombinaci těchto třech prvků v kontextu sociálních partnerů se proto problémy se veřejné podpory objevují velmi zřídka. Kromě toho mohou členské státy Komisi notifikovat určitá schémata podpory a ta jim udělí výjimku.

9 3. Akce, které předjímá článek 5 3, nejsou vyčerpávající, tj. fungují pouze jako příklady, což je samozřejmě logické. Nicméně akce zaměřené na budování kapacit sociálních partnerů jsou uvedeny konkrétně. Za předpokladu, že tyto akce ovlivní způsobilost příslušných výdajů, chceme vědět, zda-li jsou náklady týkající se struktur a provozní/průběžné výdaje sociálních partnerů způsobilé nebo ne. Například lze spolufinancovat výdaje na mzdy? Lze dotovat denní cestovní náklady sociální partnerů a odborníků? Lze dotovat výdaje související s amortizací vybavení, jež sociální partneři využívají? Měly by členské státy rozhodovat o způsobilosti (nebo nezpůsobilosti) těchto výdajů? Podpora z ESF je směřována na financování operací/akcí po výzvě k předkládání návrhů nebo nabídek (tj. podléhají podmínkám grantového nebo zakázkového řízení), a nikoliv k hrazení provozních nákladů, subvencí či infrastruktury jako takových. Náklady na konkrétní operace musí být určeny na základě rozsahu ESF, přičemž tyto náklady musí s danou operací přímo souviset a být způsobilé podle národních pravidel a článku 11 nařízení o ESF. Jedním z principů pro období 2007-2013, který by Komise ráda viděla v fungovat v praxi, je princip zjednodušení. Například: Měla by být podpora sociálním partnerům přidělována formou grantu? To umožní určité procento nepřímých nákladů vykazovat na paušálním základě. Je rovněž možné, že budou-li prostředky přiděleny sociálním partnerům v rámci nabídkového řízení a v rámci nabídky bude poskytnout třeba konkrétní služby, nastane možnost uzavřít předběžnou dohodu týkající se výše nákladů a podmínek platby a tyto údaje se pak mohou (měly by) promítnout do smlouvy. V obou případech lze per diem (diety) považovat za způsobilý náklad. Například pokud se sociální partneři rozhodnou provozovat vzdělávací kurzy, způsob dotování lze určit na základě národních pravidel pro způsobilost. Na amortizaci vybavení se budou národní pravidla také vztahovat. Některá národní pravidla mohou povolovat odepisování počítačového vybavení ročně, jiná každé tři roky. Pokud bude z podpory sociálních partnerů ESF, nehledě na to, jedná-li se o grant, či tendr, financován 18měsíční projekt, bude se potom na infrastrukturu, jež bude využívána v průběhu těchto 18 měsíců, vztahovat způsob odepisování v poměrné výši. To, co ESF nemůže financovat, jsou běžné provozní náklady. Má-li organizace sociálních partnerů tři zaměstnance, nemohou být z ESF mzdy těchto osob dotovány, pakliže pro organizaci dlouhodobě pracují a budou nadále pracovat. ESF dotuje pouze mzdy osob, které se podílí na realizaci projektu dle jeho podmínek stanovených buď ve výzvě ke grantovému, nebo nabídkovému řízení. ESF může v tomto smyslu podporovat mzdy, ale nikoliv trvalé provozní náklady. 4. Vztahuje se článek 5 na regiony postupně vyřazované a postupně zařazované? Za prvé, na základě článku 8 ON můžeme upřesnit, že postupně vyřazované regiony se považují za konvergenční regiony (článek 8.1). Postupně zařazované regiony se odkazují na cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost (článek 8.2). Ovšem z hlediska priorit akcí je třeba rozlišovat. Zaprvé, nařízení ESF se může vztahovat na celé státy - státy podporované z Fondu soudržnosti SP, PT, GR a všechny nové členské státy včetně regionů ve fázi přechodu, včetně regionů cíle Konkurenceschopnost (článek 3.4 nařízení o ESF). Avšak z hlediska rozpočtu, i když snad postupně vyřazované regiony uplatní všechny priority, budou použity zdroje cílu Konkurenceschopnost. Za druhé, kromě zemí podporovaných z Fondu soudržnosti, je třeba učinit další rozdělení. Postupně vyřazované regiony jsou konvergenční regiony a mohou tedy v tomto smyslu zjevně uplatňovat dvě priority nařízení ESF.

10 Oproti tomu postupně zařazované regiony jakožto regiony cíle Konkurenceschopnost nemohou být z povahy definice dle čl. 3.2 nařízení o ESF financovány vůbec. To se vztahuje pouze na priority obsažené v čl. 3.1 nařízení o ESF. 5. Jaké akce a výdaje mohou být spolufinancovány v rámci akce posilování institucionální kapacity sociálních partnerů a jak se liší tento typ akcí od těch, které předjímá čl. 3 odstavce 2 písmene b)? Článek 5 odstavec 3) odkazuje na nástroje, které by mohly být použity za účelem posilování kapacit sociálních partnerů: školení, opatření týkající se vytváření sítí, společné činnosti odborových organizací a asociací zaměstnavatelů. Článek 3 odstavec 2) písmene b) se více zaměřuje na cíle priority budování institucionálních kapacit a na způsoby, kterými sociální partneři mohou k dosažení těchto cílů přispět v roli podporovatelů nebo prostřednictvím realizace akcí zaměřených na reformy, zdokonalení právní úpravy a řádnou správu věcí veřejných, zejména v oblastech hospodářství, zaměstnanosti, vzdělání... PŘÍLOHA Příklady budování kapacit a společných opatření Komise již v minulosti financovala mezinárodní projekty, jichž se účastnili sociální partneři (dotované z rozpočtových linií pro sociální dialog, iniciativy EQUAL a programu Phare) ze zemí EU15 a nových členských států. Některé nové členské státy věnovaly část svého rozpočtu ESF do roku 2006 akcím na podporu budování kapacit národních sociálních partnerů. Do svých programových dokumentů začlenily jako součást svých základních opatření pro budování kapacit nebo opatření souvisejících s restrukturalizací a přizpůsobivostí a školením podnikatelů opatření na posilování struktur sociálního dialogu. Například v Polsku v současné době běží níže uvedené projekty: Kvůli znovuzavedení instituce zaměstnaneckých rad zahájila organizace NSZZ Solidarność Gdańsk v Polsku program školení pro členy odborových organizací a potenciální zástupce pracovníků. Hlavní činností projektu je provozování kurzů pro budoucí členy zaměstnaneckých rad, a tyto kurzy se zaměřují na následující: úvod do nového polského zákona o zaměstnaneckých radách, metody a nástroje hospodářské a finanční analýzy, metody konstruktivního a udržitelného sociálního dialogu, nástroje pro zvyšování přizpůsobivosti pracovníků a rozvoj interpersonálních schopností a inovativní metody zvládání konfliktů. Jako dodatečný nástroj pro získávání informací o finanční a ekonomické analýze vznikl internetový portál. Výsledky projektu budou publikovány a prezentovány na mezinárodní konferenci. Kromě toho bude dán do oběhu leták, jenž má napomoci zakládání nových zaměstnaneckých rad a informovat své členy o jejich právech a povinnostech. FPPZ (Západopolská zaměstnanecká federace) zahájila projekt Partnerství jako forma aktivní politiky pracovního trhu, do kterého se zapojili různí partneři, například místní pracovní agentury a místní správní úřady, lobbyistické organizace, univerzity, informační centra pro nezaměstnané pracující a sociální partneři. Hlavním cílem je rozvinout sociální dialog vytvořením různých mechanismů pro konzultace a nastavení konkrétních strategií pro podporu místního pracovního trhu v rámci sociálního partnerství. Nakonec vznikne Centrum pro sociální dialog, které bude koordinovat budoucí společná opatření sociálních partnerů v regionu. Soukromá univerzita v Lodži Akademie managementu (SWSPiZ) koordinuje multiregionální projekt Partnerství a spolupráce s pro moderní pracovní trh. Hlavním cílem je posílit účinnost institucí pracovního trhu a jejich lepší fungování vytvořením celého systému regionálních a multiregionálních sociálních partnerství a strategií pro lepší spolupráci. Kromě sociálních partnerů patří k příjemcům projektu zaměstnanci regionálních a místních pracovních agentur a představitelé nevládních organizací, které jsou aktivní na místním pracovním trhu. Hlavní činností je zřízení regionálního fóra veřejných pracovních služeb a dalších institucí trhu práce v každém regionu,

11 jejichž cílem je dosáhnout rozvoje inovativního trhu práce, který bude založen na partnerství veřejných orgánů a sociálních partnerů. Bude také vytvořena internetová platforma pro sdílení informací mezi příjemci projektů a dalšími národními a mezinárodními institucemi pracovního trhu. Nicméně, z toho, co je uvedeno výše, vyplývá, že je stále na čem pracovat. Vyhodnocení projektů Phare ukázalo, že převod acquis v oblasti trhu práce a zřízení institucionální základny pro autonomní dialog bylo často úspěšné, ale udržitelnost výsledků bude záležet na tom, jakým způsobem se podaří stabilizovat celkové právní a finanční podmínky. V tomto ohledu by mohly napomoci projekty na budování strukturální kapacity dotované z ESF. Níže popisujeme některá možná opatření a výsledky. Vyvíjené akce jsou závislé na vyhodnocení potřeb členských států, na němž by se sociální partneři měli podílet. Z celého širokého spektra uvádíme pouze některá opatření, přičemž seznam není zdaleka vyčerpávající: Zakládání národních center pro školení sociálních partnerů, která by mohla nabízet kurzy pro zástupce sociálních partnerů a vládní úředníky. Střediska by také mohla poskytovat jazykové kurzy, jejichž smyslem by bylo umožnit sociálním partnerům plnou účast v činnostech EWC a EU(Evropská rada zaměstnanců); opatření pro šíření informací o současné legislativě a institucích sociálního dialogu s cílem uskutečnit nábor více zaměstnavatelů a zaměstnanců, kteří by se účastnili sociálního dialogu; fóra zástupců ústředních odborových organizací, podnikových důvěrníků místních společností/zástupců zaměstnaneckých rad a zástupců centrálních asociací zaměstnavatelů a místních společností za účelem podpory zaměstnanců a zaměstnavatelů na úrovni podniků s cílem založit systémy pro zastupování zaměstnanců; činnosti propagující důležitost a výhody sociálního partnerství; školení týkající se procesů informování a konzultace, kolektivního vyjednávání, zprostředkovávání a arbitráží a účast na Evropské radě zaměstnanců (EWC); zřizování a opětovné posilování mediačních systémů pro řešení sporů při kolektivním pracovním vyjednávání; školení a školící materiály pro veřejné vyjednavače; internetové databáze kolektivních smluv a pracovního práva; nástrojové sady a manuály pro použití na úrovni odvětví a firem; činnosti, jejichž cílem je zřízení / posilování odvětvového dialogu. Akce, jejichž smyslem je založení a posilování bipartitního odvětvového sociálního dialogu a podpora zřizování sektorových struktur; akce zaměřené na zřizování a posilování tripartitního sociálního dialogu, jež budou spočívat v posilování administrativní kapacity veřejných orgánů. Rovněž je možné zorganizovat zvláštní kurzy pro úředníky, kteří se angažují v průmyslových vztazích (zejména, pokud jde o jejich přispění k Evropské strategii zaměstnanosti); posilování struktur pro zapojování sociálních partnerů do národních reformních programů; kurzy věnované mechanismům sociálního dialogu na evropské úrovni; projekty zaměřené na usnadňování implementace pracovního práva EU; projekty týkající se implementace dohod evropského sociálního dialogu (např. rámcová dohoda týkající se stresu v zaměstnání) na národní a/nebo regionální úrovni. Příklady společných opatření uskutečněných v posledním programovém období V Nizozemsku jsou opatření týkající se školení zaměstnaných v zásadě realizovány prostřednictvím fondů O&O ( odvětvové fondy, jež jsou řízeny sociálními partnery) a rovněž městskými samosprávami. Fondy O&O jsou odvětvové organizace, které sdružují zaměstnavatele a odborové organizace a poskytují či organizují školení pro zaměstnance. Bipartitní nebo tripartitní odvětvové fondy pro odborné vzdělávání, které již existují například v Belgii a Nizozemsku. Asociace zaměstnavatelů a odborových organizací zřídily školicí orgány společně nebo ve spolupráci s příslušnými národními orgány za účelem pomoci uskutečnit akce v souladu s hlavními směry evropské strategie zaměstnanosti (a zejména v rámci přizpůsobivosti zaměstnanců a podniků). Takové společné vzdělávací fondy by byly zvlášť potřebné v nových členských státech, kde v současné době probíhá celá řada

12 odvětvových restrukturalizačních programů. Fungování takových fondů musí zahrnout finanční příspěvky sociálních partnerů v souladu s článkem 11 nařízení o ESF. Workway je irská partnerská iniciativa, jejímž posláním je řešit nepřijatelně vysoké úrovně nezaměstnanosti tělesně postižených osob, a to prostřednictvím informačních kampaní a překonávání různých bariér za účelem zvýšení pracovních příležitostí pro osoby s tělesným postižením. Workway vede IBEC a ICTU a spojuje místní zaměstnavatele, tělesně postižené osoby, zástupce odborových organizací a všechny příslušné partnery, včetně poskytovatelů služeb, vládních ministerstev a státních agentur (Společná opatření). Irish National Centre for Partnership and Performance (Irské národním centrum pro partnerství a výkonnost, NCCP) bylo založeno vládou s cílem podporovat a řídit změny na irských pracovištích. Posláním centra je na základě partnerství umožnit organizacím ve veřejném i soukromém sektoru reagovat na změnu, budovat kapacitu a zvýšit výkonnost. Strategie NCPP zahrnuje vytvoření vize pro změnu pracovišť, utváří modely osvědčených postupů, vyvíjí nástroje pro uskutečnění pro změnu pracovišť a vytváří sítě (budování kapacit/ společná opatření). Ve Walesu byla založena Social Partners Unit (Jednotka sociálních partnerů, společnost s ručením omezeným, kterou vlastní hlavní zaměstnavatel a odborové organizace), jež má za cíl poskytovat sociálním partnerům dostatečné kapacity na to, aby dokázali přispívat do politických činností národního shromáždění. Tato jednotka je dotovaná granty od velšské vlády (v oblasti budování kapacit/společných opatření). V zásadě podobné orgány by s podporou ESF mohly být vybudovány i v konvergenčních regionech. Velšská vláda zahájila v roce 2003 Partnership at Work Action Plan (Akční plán Partnerství v práci), jehož smyslem je zvyšovat povědomí a porozumění zaměstnavatelů a zaměstnanců v oblasti výhod partnerských přístupů k práci; posilovat podporu organizacím, které vyvíjejí nová nebo stávající partnerská opatření, jež se podílejí na zdokonalování výkonnosti v sektoru a zvyšují spokojenost v zaměstnání, a umožňovat šíření osvědčených postupů. Akční plán obsahuje široké spektrum činností, včetně výzkumu, vytváření sítí, šíření informací, školení a obchodní podporu (budování kapacit/společná opatření). Anglie má Union Learning, která pomáhá budovat kapacity odborových organizací na podporu školení na pracovišti, a to na základě partnerství mezi zaměstnavateli, odborovými organizacemi a poskytovali vzdělání. (Budování kapacit/společná opatření). Misí této organizace je zvýšit životní šance pracujících na úspěch a posílit hlasy zaměstnanců prostřednictvím vysoce kvalitního vzdělávání (http://www.unionlearn.org.uk/). Spojené království má organizaci Partnership at Work Fund (Fond Partnerství v práci), jejímž cílem je posílit modernizaci pracovních metod a jejich uspořádání na základě partnerského přístupu na pracovišti (společná opatření). V Anglii vzniká organizace Regional Skills Partnerships, která sdružuje regionální rozvojové agentury a LSC ( Learning and Skills Councils ), Jobcentre Plus, poskytovatele vzdělání a sociální partnery (společná opatření/ budování kapacit). Výše uvedený text naleznete na stránce http://ec.europa.eu/employment_social/esf/fields/partnership_cs.htm Pro další informace: Information service of DG Employment, Social Affairs & Equal Opportunities Communication Unit B-1049 Brussels Fax.: +32 2 296 23 93 E-mail: empl-info@ec.europa.eu http://ec.europa.eu/esf