Cyklus P Pracovní list 4. Antonín Dvořák, opera Čert a Káča Milé paní učitelky, jistě už víte, že uslyšíte jen hlavní, typická hudební čísla z Čerta a Káči. Opera je zpracována tak, aby děti v průběhu cca 40 minut získaly přehled o celém tříhodinovém díle. Aby byl děj pro děti srozumitelný a nebály se při scéně v pekle, jsou jejich průvodci operou již od začátku hodná Čertice e Čert. V pracovním listu jsou uvedeny základní údaje o životě skladatele a ději opery. Samotný děj je hezká pohádka a určitě se bude dětem líbit, když si ji budete třeba i po návštěvě u nás znovu povídat. Operu Čert a Káča napsal Antonín Dvořák (*8. září 1841, + 1. května 1904 ) 1 v roce 1899, jedná se tedy o jedno z jeho pozdnějších děl. Libretista Adolf Wenig se inspiroval pohádkou Boženy Němcové, divadle v Praze 23. 11. 1899 Děj opery: 1. dějství(venkovská hospoda) premiéra opery se konala v Národním 1 zdroj wikipedia
Vesničané vesele slaví posvícení. Ovčákovi Jirkovi se nechce zábavu opustit, ale musí být ve službě u správce i v neděli. Opouští hospodu právě ve chvíli, kdy do ní přichází Káča, která je po celé vesnici proslulá svou hubatostí a nevábným zjevem (hranatá je, a ty boky, zadek bych jí neoběh, zpívá Jirka), v doprovodu své mámy. Vesnická muzika vyprovází ovčáka až do služby a na cestu mu hraje jeho nejoblíbenější píseň (píseň Jirky Já ubohej ovčáček, ztratil jsem tři ovce). Zatímco všichni tančí valčík, Káča marně čeká, že ji někdo vyzve do kola. I když tancuje ze všeho na světě nejraději, mládenci se jí zdaleka vyhýbají. Stěžuje si mámě, ale ta jí odpovídá jen to, že jí hned radila raděj zůstat doma. Káča se na mámu utrhne a nahlas oznamuje: Jak to se mnou škube, točit bych se chtěla třeba s čertem dnes. V tu ránu se objeví v hostinci čert Marbuel oblečený za myslivce. Přítomné slušně a přátelsky zdraví a vyptává se jich na jejich vztah k vrchnosti, aby zjistil, zda už duše správce a paní kněžny náležejí peklu. To vesničané potvrzují, nicméně jejich přístup ke zvědavému hostu přinutí Marbuela zanechat tohoto vyptávání. Raději si přisedne ke stolu Káči a její mámy. Laškuje s Káčou a pozve ji na máz piva, což Káča s radostí přijímá. Zatímco vesničané se po straně baví Káčiným neobratným
koketováním s pohledným myslivcem, stěžuje si ukřivděná děva Marbuelovi, že by si ráda zatancovala, ale tady se sprosťáky, moresy nemají žádné, s těma nechci do kola. Marbuel si tedy u muziky vyžádá sólo hezky zčerstva a roztočí se s Káčou tak, že ta sotva popadá dech (polka se sborem Hleďte Káču, ta to chytla). Když vyčerpána klesne na lavici, prohlásí, že by se vzácným pánem tancovala až do smrti. Marbuel Káču vyzve, aby jej následovala k němu domů. Vrací se Jirka ve špatné náladě a se svěšenou hlavou. Vypravuje, že jej správce vyhnal, protože prostořece odpověděl správci na poznámky o tom, že jej z hospody vyprovázela muzika. Když jej chtěl správce za vzpurnost vyplatit holí, ovčák mu ji sebral a zlomil, a tím přišel o práci. Správce ho poslal, ať táhne k čertu. Marbuel dále přesvědčuje Káču, aby s ním odešla, a vychvaluje jí svůj "červený zámek" (árie Je to sice trochu daleko). Když z ní nakonec vymámí souhlas, popadne ji a oba zmizí v díře v zemi, z níž táhne sirný puch. Hosté v hospodě němě ustrnou, Káčina máma začne bědovat. Jirka se ale přihlásí, že půjde pro Káču do pekla (koneckonců jej správce poslal k čertu, takže tam měl stejně namířeno), a skočí do díry. 2. dějství(v pekle)
V pekle se hlučně veselí čerti, pějí chválu lidské hamižnosti a láskou ke hrám (sbor Sláva zlatu mocnému, lidské svádí duše). Lucifer se je pokouší ukáznit a pak se vyptává, zda se již vrátil Marbuel z lovu duší na zemi. Čert vrátný tvrdí, že ne, ale už je slyšet bušení na pekelnou bránu. Čerti vpouštějí dovnitř Marbuela, jemuž na zádech sedí Káča. Ta si ihned stěžuje na to, že ji její únosce podvedl, a drží se jeho krku a nehodlá ho pustit, dokud ji Marbuel neodnese zpět na zemi (árie Hnáty tě bolí, dobře tak na tebe). Ostatní čerti nebohému kolegovi radí, aby ženskou shodil, a pokoušejí se mu pomoci ji odtrhnout, se zlou se však ale potáží, protože Káča má na krku ochranný křížek. Na pekelnou bránu opět někdo buší. Je to Jirka a přichází, aby si Káču odnesl zpět. Ale Káča odmítá a chce, ať ji zpátky odnese čert. Na Jirkovu radu nechá Lucifer Káče ukázat zlaté řetězy. Ta seskočí Marbuelovi z hřbetu a honí čerta, která má zlato v náručí. Osvobozený Marbuel teď může Luciferovi podat zprávu o vyřízení svého skutečného úkolu na zemi. Na základě hlášení se Lucifer rozhoduje ponechat správci ještě lhůtu k napravení, kněžna se však již dopustila příliš mnoha hříchů a peklo ji má neprodleně schvátit. Nejdřív má ale Marbuel odnést Káču zpět. Toho se ale čert děsí; už ji jednou na zádech měl a nechtěl by to opakovat. Káče se zatím podařilo dostihnout čerta se zlatem a uzmout mu je, nyní si je potěšeně prohlíží. Marbuel hodlá využít Jirku: pokud mu ovčák pomůže a vymyslí, jak dostat Káču zpátky na zem jiným způsobem, hodlá jej čert odměnit. Ne však takovým zlatem, jaké dostala Káča to se jí při východu z pekla promění v suché listí. Skutečnou odměnu může Jirka dostat v souvislosti s Marbuelovým úkolem. Až nastane úplněk, přijde Marbuel do zámku a bude předstírat, že chce správce odnést do pekla. Jirka má být v tu chvíli přítomen a čertovi říci Odejdi, sic zle je s tebou! a Marbuel se ztratí. Správce pak nebude šetřit na tom, aby ovčákovi prokázal vděčnost. Ať se však nepokouší zachránit kněžnu, ta propadla pro své hříchy neodvolatelně peklu. Jirka s dohodou souhlasí. Teď je ještě třeba přelstít Káču, aby peklo opustila. Čerti údajně na její počest pořádají muziku s pekelným tancem. To se Káče líbí (árie Pěkné to tu máte všecko), hned je jí samotné do tance, a když ji Jirka popadne a provádí ji v kole, ani si nevšimne, že s ním vytancovala z pekelné brány. Čerti vrata ihned zavírají na zámek a jsou všichni (a zejména Marbuel) rádi, že se Káči zbavili. 3. dějství(v síni na zámku)
Kněžna stojí v zamyšlení u okna a pozoruje zámeckou zahradu. Na skvostné slavnosti, kterou pořádala, zazněla varovná věštba, že hostitelka propadla peklu. Hosté se rozprchli a nyní je kněžna sama; přemýšlí o svých špatnostech a propadá lítosti a zoufalství (árie Jak smutno v zámku pusté síně, jež veselostí hlaholily). Zvoní na komornou, od níž by si přála útěchu. Ta jí vypráví o tom, jak se čert objevil u správce a chtěl ho odnést do pekla, ale ovčák Jirka jej zachránil. Snad tedy bude ochoten zachránit i kněžnu, která pro něj posílá. S příchodem noci roste kněžnin strach. Tu vstupuje maršálek se dvěma sluhy a ohlašuje Jirku. Ten nejdříve činí kněžně výčitky za její špatné zacházení s poddanými. Kněžna se mu zapřísahá, že se polepší, jen když nebude muset skončit v pekelném ohni. Jako důkaz požaduje ovčák zrušení roboty. Maršálek i dvořané jsou takovým nápadem rozhořčeni, ovčák však obrací pozornost kněžny ke shromáždění lidu před zámkem, který nadšeně očekává chvíli, až jejich paní odnese čert. Pokud milostpaní zruší robotu, uvidí, jak jí budou lidé vděčni. Kněžna dává maršálkovi pokyn, aby poddaným vyhlásil okamžité zrušení roboty. Nadšené volání slávy kněžně v ní vzbuzuje důvěru a Jirka je nyní ochoten se pokusit o její záchranu. Jirka s sebou přivedl Káču, která je však zatím schována. Tentokrát se nehodlá nechat čertem podvést a poslat pryč s náručí uschlého listí. Čeká ve vedlejší komnatě a hodlá Marbuela odchytit, jakmile se objeví u kněžny. Při zhasnutém světle očekávají přítomní příchod čerta. Tu se měsíční světlo promění na červené, okno se rozlétne a čert Marbuel jím vlétne do sálu. Vyzývá kněžnu, aby se chystala na cestu. Vyděšená žena klesá na kolena, v tom ale od dveří přibíhá Jirka a varuje čerta Uteč, uteč, zle je s tebou! Marbuel vysvětluje, že to dnes neplatí, ale Jirkovo varování spočívá v něčem jiném - je tady Káča a chce ho chytit, protože ji ošidil. Vyslance pekel se zmocní strach, a když se ve dveřích objeví samotná Káča, Marbuel raději co nejrychleji mizí oknem ven. Kněžně se zjevně ulehčilo, Jirka u ní bude od nynějška prvním rádcem. Káča dostane za svou pomoc nejhezčí dům ve vsi a ještě věno, jistě už na ně přiláká nějakého ženicha. Vstupuje lid, vzdává nejprve úctu náhle velkomyslné a milosrdné kněžně a pak oslavuje vítězství obou neohroženců z vlastních řad nad ďáblem.