školní občasník Moravského gymnázia Brno s.r.o. duben 2010
Úvodník Po delší odmlce se opět hlásí školní časopis Moravského gymnázia! Zajímá vás, jak se měli studenti prvních ročníků na adaptačním semináři? Chyběli jste na stužkovacím večírku třídy 4. B? Máte chuť podívat se, jak maturanti poznávali Prahu (samozřejmě po stránce kulturní a historické)? A co loňští maturanti chtěli byste vědět, jak si vedou? Podařilo se jim splnit svoje sny, dostat se na vytoužené vysoké školy? Líbí se jim studium na univerzitách, kde již nejsou pod ochrannými křídly MG? Pokud jste odpověděli minimálně jednou ano, už na nic nečekejte a vrhněte se do zajímavého čtení našeho časopisu, který pro vás připravili studenti Moravského gymnázia Brno pod vedením vyučujících českého jazyka. Obsah Nový ředitel gymnázia se představuje... 3 Když se řekne POLITIKA... 5 Jak se u nás vládne... 5 Politika zblízka... 6 K čemu vzhlížíme?... 7 PRAHA: město, které nám patřilo celé tři dny... 7 Známe moderní dějiny?... 11 Pohledem zasloužilého studenta... 12 Rozhovor s Beátou Koblížkovou... 15 Stužkovací večírek 4. B... 18 Boj třídy 4. C o vítězství... 19 Šachový turnaj... 19 Bratislava Spievajte s nami... 19 K čemu vzhlížíme?... 20 Chtěli byste být sami vzory pro masy lidí?... 21 Moje první tři měsíce na Moravském gymnáziu... 22 This is it film o připravovaném turné Michaela Jacksona... 23 Michael Jackson trochu jinak... 23 Nebát se není dobré... 24 Projekt ESF...25 2
Rozhovor I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í Nový ředitel gymnázia se představuje Všichni studenti jistě zaznamenali 1. září 2009 velkou změnu ve vedení školy. Jako nový ředitel školy byl jmenován RNDr. Miroslav Štefan, který zde působil již několik let coby oblíbený profesor chemie a matematiky. Také měl v posledních letech na starosti chod přírodovědné komise, ovšem teď už se stará o celou školu. A protože jsou studenti zvídaví, nebáli se položit našemu novému panu řediteli několik otázek. Pane řediteli, na začátek jsme se chtěli zeptat, jak se vám líbí vaše nová funkce? Funkce je to hezká, ale možná pro někoho, kdo po ní více touží. Já bych se na ni raději díval z povzdálí. A pokud to vůbec jde, můžete srovnat funkci ředitele školy a profesora? Srovnávat lze kdeco. V tomto případě se jedná o úplně odlišná povolání. V současné době si myslím, že ředitelem školy by měl být spíše manažer než pedagog. Hodil by se také někdo s právním vzděláním, neboť naši poslanci jsou velmi pracovití a rádi přijímají nové zákony, novelizují, přilepují a možná vůbec netuší, jaká mají jejich nařízení dopad v praxi. Ostatně víte třeba, jak bude vypadat maturita příští rok? Všeobecně se říká, že začátky jsou vždycky nejtěžší. Můžete po půl roce ve funkci zhodnotit, jestli to platí i u ředitelování? Ještě nevím, jestli budu po půl roce ředitelem. Začátek jsem měl zpestřený o školní inspekci, kontrolu z ministerstva školství a několik dalších příjemných návštěv. Uvidím, jak bude práce probíhat, až skončí tento bohatý společenský život. Nevýhodou všech začátečníků je, že nevědí, že nevědí. Tak čekám, co mě zase překvapí. Jaká je spolupráce s profesory, vašimi bývalými kolegy. Změnil se nějak jejich přístup k vám? Ano, někdy je docela složité, zejména pokud jim musím říct něco nepříjemného. Od kolegy to berou jinak než od ředitele. Nevím, jak bude vypadat situace třeba po roce, ale zatím jsem si nezvykl, že bych měl poroučet kolegům, kterých si vážím a mnohdy je považuji za mnohem schopnější, než jsem já. 3
Můžete nám říct něco o problémech ředitele gymnázia, abychom si mohli udělat přesnější obrázek, co má vlastně ředitel na starost? Teď zrovna řeším problém - v ředitelně nefunguje presovač na kávu. Další drobnosti: změny v personálním složení, změny rozvrhů, příjímání a vylučování studentů, individuální studijní plány, jednání s rodiči, studenty, profesory, jinými společnostmi, organizace akcí v průběhu školního roku, nové zákony a vyhlášky, kontrola studentů a pedagogů a asi ještě něco. Naštěstí ještě taky učím. Možná je ještě brzo se Vás ptát, ale chybí vám učitelování a ten kontakt, který jste s námi, studenty, měl? Ano chybí, připadám si ještě příliš mladý na ředitele. Učení mne ještě neomrzelo, byť někdy jsem toho měl plný chrup. Kontakt se studenty mi chybí, měl bych asi pořádat více rad studentů nebo si zvát častěji studenty do ředitelny na kobereček. (Otázky panu řediteli kladli Tereza Urbánková a Jan Pernica ze 4.C) I letos se Moravské gymnázium zúčastnilo projektu MF Dnes Studenti čtou a píší noviny. Díky tomuto projektu MF Dnes poskytla 2. ročníkům bezplatné výtisky svých novin po dobu šesti týdnů. Nezdařilejší příspěvky pak byly otisknuty a nejlepší z nich byl odměněn knižní cenou. Všechny příspěvky jsou zveřejněny na www.idnes.cz/studenti. Témata byla rozdělena do tří kol s jednotlivými podtématy. První téma Krize české politiky bylo zadáno třemi inspiračními okruhy Chaos, nebo běžná demokracie, Jak si Češi vládnou a Politika zblízka. Mimo jiné bylo toto první kolo pro naše studenty úspěšné. Byly otisknuty celkem tři příspěvky. Téma druhé se neslo v duchu výročí sametové revoluce 20 let svobody v Česku aneb Svoboda versus odpovědnost. Následující tři okruhy Co můžu dělat, co už ne, Co může dělat stát a Jste svobodní? byly pro studenty poměrně náročné. Poslední, třetí kolo reagovalo na nedávnou smrt popového krále a následné uvedení snímku THIS IS IT do kin po celém světě s otázkou Ke komu vzhlížíme? Okruhy jsou následující: Potřebujete vzor? Světové a české elity a Smrt Krále popu a zpívající Madonna. Tento projekt bych zhodnotila jako velmi dobrý. Rozvíjí tvůrčí činnost žáků a nenásilnou formou pobízí žáky noviny číst nebo je alespoň otevřít a hledat v nich třeba příspěvky své nebo svých spolužáků. Nyní následují ty, které byly v projektu MF Dnes otisknuty. prof. Julie Dlabajová 4
Když se řekne POLITIKA Když se řekne politika, představím si většinou muže v obleku, jak za stolkem na pódiu promlouvá k davu lidí. Používá přitom spoustu cizích slov, kterým se marně snažím porozumět, a když skončí svůj proslov, odcházím zmateně od televize s provinilým pocitem, že narozdíl od jásajícího davu tleskajícího slovům, která právě dozněla, já můžu maximálně tupě zírat. Obrátím svůj zoufalý výraz na jednoho z rodičů a snažím se najít náznaky něčeho, co by mě ujistilo, že ani oni to nepochopili, abych nevypadala jako úplný blbec. Jenomže to jsem na omylu. Rodiče sedí a buď souhlasně přikyvují, a nebo se bytem ozvou výkřiky obsahující slova, jež není zrovna dobrý nápad zmiňovat. Tak či tak, pochopili a mají nějaký názor. Po nějaké době jsem se začala orientovat. Do obrazu mě uvedla škola, ale hlavně rodiče, kteří mi jsou vždy ochotní vysvětlit každý můj sebeinteligentnější dotaz. Seznamují mě s minulostí a se vším, co se v naší republice za jejich časů dělo. Nevěřícně jsem nad tím jen kroutila hlavou. Tolik zla. Za problémy v podobě zlomeného nehtíčku se začínám opravdu stydět. Teprve nedávno jsem plně pochopila, co je to komunismus a jaké hrozné věci se kolem něj točí. Teprve nedávno jsem plně pochopila, jak moc jsou lidí slepí, když znova věří některým sádelnatým tvářím, které jim slibují nesplnitelné. Jak naznačují předchozí slova, politice denně věnuji asi tolik pozornosti, kolik alergik na psí chlupy psům. Můj každodenní život to zatím nijak neovlivňuje. Maximálně projedu kolem nějakého billboardu, kde se na mě, i ostatní kolemjdoucí, falešně usmívá tvář onoho muže v obleku. Ještě než billboard minu, stihnu si přečíst nějaké silně přesvědčivé motto a stejně silně si přeji, abych to už nikdy víc nemusela spatřit. Za rohem se mé sny rozplynou, usmívá se na mě jiný chlapík a o chlapíkovi z předchozího billboardu tvrdí nehezké věci. Člověk někdy neví, jestli se má smát, nebo brečet. Sledovat zprávy je utrpení. Když přijde řada na politiku, vydržím poslouchat urážky, které na sebe sesílají konkurenční strany jen tak dlouho, dokud nevěřícně nedokroutím hlavou a se smutnou poznámkou kde jsem se to octla odcházím ven společně se psy, kteří se v tom všem vyznají asi stejně já, což mi nanejvýš vyhovuje. Karolína Mikslová, 2. B Jak se u nás vládne Demokratický systém v České republice asi nikdy nebude bezchybný. Všichni co tvrdí, že je u nás demokracie moc mladá, z mého pohledu nemají pravdu. Je zřejmé, že politika je zkorumpovaná, politici se ohlížejí pouze na své zájmy a zájmy sponzorů. Všem jde pouze o peníze a o voliče. Ano, jedno se bez druhého neobejde. A ubohý volič si může vybrat mezi stranami starými a novými. Bohužel, v předvolebních průzkumech je již první náznak nerovných šancí, neboť pokud uvidíte průzkum veřejného mínění, kde nová strana nedostává ani procento, tak si pomyslíte, že i kdyby jste ji zvolili, tak se do voleného místa nedostane. Takže tu máme určité strany, které si v klidu mohou rozdělit moc, a pokud jim někdo brání, tak je velmi rychle zdiskreditován či dobrovolně ustoupí. Volba mezi pravicí a levicí je daná především postavením člověka a úspěchy v životě, ale proč se lidé nedívají do budoucnosti? To nepochopím! Jak mohou vyžadovat stále vyšší a vyšší přídavky na kde co vše, i když na to nejsou 5
a nemohou být peníze! V naší zemi je skoro nadlidský úkol, být zvolen, udržet se a mít dobré úmysly. Pokud se ministr rozhodne snížit dávky a přídavky, byť jen o malilinkatý kousíček, tak je mu okamžitě sypán popel na hlavu! Zkrátka lid si politiku vytvořil takovou, jaká se mu vlastně líbí a kdo ji nechce, bude platit víc a víc. Pokud se nebudeme všichni dívat do budoucnosti, tak se nic nemůže změnit a vše zůstane takové, jako je teď! Další chybou v naší politice a tím i v našem státě je pragocentrismus. Vše jde pouze do Čech. Na Moravu a do Slezska jen velmi málo. Je na Moravě nějaká významná státní instituce kromě Ústavního soudu v Brně, který se ještě nestačil přesunout? V době finanční krize, kdy se zastavují projekty, například u silnic a dálnic, se opět ruší nejvíce u nás na Moravě a ve Slezsku. Argumentace neplánovanosti projektů je velmi diskutabilní, neboť zde projekty naplánované nejsou? Zde se asi staví dálnice na zelené louce bez projektu. Zkrátka a dobře z toho vyplívá, jaký pohled na nás mají politici z Prahy. Jsme pouze hlas, který jim vydělává. A to se nezmění bez našeho přičinění! Nemusíme se ovšem bát, že tato situace je pouze u nás. Tyto problémy řeší celá Evropa, jen například absurdita některých evropských komisařů. Pokud je komisař i například na jazyky, tak je to velmi zábavné. Jeho náplň práce by mě velmi zajímala, neboť vymýšlet vyhlášky na téma jazyky rozhodně nezabere jeho funkční období, takže se mi zdá, že je spíše do počtu. Zkrátka nejsme v tom sami a všude je co zlepšovat, ale zestárnutím demokracie se problémy nevyřeší. Martin Šiler, 2.B Politika zblízka Současná česká politická scéna je pro několik skupin obyvatel. První skupina lidí jsou skeptici, kteří sledováváním naší politické scény, kde se politici hašteří ve sněmovně nebo se snaží pro hospodářský sektor nebo se dokonce nechají nachytat skoro k uplácení skrytou kamerou a tak dále, slouží této skupině lidí, aby nadávala na dnešní dobu. Druhá skupina lidí je taková, kterou politika vůbec nezajímá. Týká se to hlavně naší mladé generace. Díky častým změnám, chaosu v naší politice a některým groteskním vystoupením našich poslanců v parlamentu, čímž nás zahrnují média, a v neposlední řadě tím, co slyšíme doma od rodičů, si naše generace těžko vytváří svůj vlastní názor. Třetí skupinu lidí tvoří ti, kteří chodí pravidelně k volbám. Mají svoji politickou stranu a věří, že to s nimi politici myslí dobře. Abych se mohla podívat na politiku z blízka, musela jsem si nastínit nejen hrubý průřez českým národem, ale i českými voliči. Když se zamyslím nad otázkou: Je národ takový, jaká je naše politická strana? Je to tak napůl. I když to někdy vypadá jako jedna velká šaškárna. Přece není náš národ takový. Za první republiky jsme patřili k hospodářské špičce, než přišla válka a následovaly desítky let totality. Dnes přišla ekonomická krize jako ve třicátých letech minulého století a poté nastal hospodářský růst. Hospodářským růstem stoupla i politická kultura. Doufejme, že z našeho národa nebo z našich politiků nevyprchají veškeré naděje na lepší budoucnost. Náš stát bude takový, jaký si ho uděláme. Nikola Janková, 2.B 6
K čemu vzhlížíme? Stojí nahoře nade všemi, skrz make-up se mu prodírají kapky potu, v rukou svírá mikrofon a dole pod pódiem šílí statisíce lidí. Vzhlíží nahoru právě tak, jako vzhlíží pobožní lidé ke kříži. Pozorují zpěváka a prohlíží si jeho oblečení, pohyby, gesta, tanec, výraz a zjistí, že všechno k sobě perfektně sedí. K tomu si přidejte slušný zpěv a ze zpěváka se stává symbol. Symbol vlastní identity. Víte, málokdo z nás tuší, kým vlastně je, ale každý ví, kým by chtěl být. Podívejte se na příklady z historie. Prvním kultem se stal Ježíš. Symbol vlastní identity. On byl dokonalý člověk, syn boží a o jeho činech a slovech se mluví doteď před miliony lidí. On byl prvním velkým kultem. Dalším by mohl být například Caesar. Symbol vlastní identity. Vždycky věděl, jak jednat a hlavně měl jasnou představu, čeho chce dosáhnout. Nepochyboval a vyhrával. Ve své době byl jistým kultem a v podstatě jím zůstává doteď, což dokazuje fakt, že téměř každé dítě ví, kdo Caesar byl. Hitler, Gandhí, Kennedy, Bob Marley. Symboly vlastní identity a kulty, jejichž život ovlivnil miliony lidí. O vlastní identitu soudobých kultů se ovšem stará tým odborníků a to si veřejnost v podstatě neuvědomuje. Za těmi lidmi, kteří jsou námi obdivování, stojí tým imagemakerů, kostymérů, maskérů, choreografů a ostatních, kteří z normálního člověka se starostmi a problémy udělají hvězdu, která je schopná uchvátit masy. Davy asi potřebují někoho nebo něco, k čemu by mohli upnout svou pozornost, protože sami by neunesli svůj zpackaný život a chtějí aspoň pozorovat někoho, kdo dokázal zrealizovat vlastní sny. Chtějí si představovat, že oni jsou on. Ale jaké to je být kultem, sklízet slávu a peníze, ale taky nepochopení pro vlastní problémy? Není kult náhodou jenom postavička, nastrčená na scénu kvůli nám? Jan Pernica, 4. C Reportáž z hlavního města PRAHA: město, které nám patřilo celé tři dny Výlet čtvrtých ročníků do našeho hlavního města začal už brzy ráno. Například pro mě to znamenalo vstávání o půl páté ráno, po snídani rychle sednout do auta a vyrazit: směr hlavní nádraží, Brno. Sraz měl být ve čtvrt na sedm ve vchodu do hlavní budovy. Samozřejmě, že většina z nás měla zpoždění, vlastně koho by to překvapilo, viďte? Když jsme se konečně všichni shromáždili v jeden velký chumel maturantů, profesorky zavelely a my vyrazili na nástupiště. 7
Po nástupu do vlaku jsme tak trochu váhali, jestli jsme správně, protože jsme neviděli nastupovat ani jednoho z profesorů. Ale později se ukázalo, že byli pouze v jiném vagónu. Cesta vlakem byla úžasná, jen hodně zdlouhavá. Trvalo nám snad čtyři hodiny, než jsme konečně dorazili na místo. Tedy na hlavní nádraží v Praze. Tam jsme měli pár minut volna, rozdaly se nám třídenní jízdenky a hurá na metro! Pražské metro Už si ani nevzpomínám, kolikrát jsme přestupovali, než jsme dorazili na nástupiště Anděl. Tam jsme pro změnu nasedli na tramvaj a jeli dalších několik zastávek. Naše konečná zastávka se jmenovala Klamovka. Poté jsme obešli blok a čekal tam na nás hostel. Ne, že by mě to zrovna potěšilo, když si vzpomenu na ten stejnojmenný horor, ještě teď mi běhá mráz po zádech. Byly nám rozděleny pokoje. Některé byly po dvou, jiné po čtyřech, po pěti a nejvíce po osmi. Měli jsme volno na oběd a poté jsme se měli sejít před vchodem na metro. My z našeho pokoje jsme se sebrali a jeli jsme si prohlédnout obchodní centrum Nový Smíchov. Tam jsme si dali oběd a pak taktak dobíhali na sraz. První historická zastávka byl Vyšehrad. Ale před tím jsme se ještě vyfotili jako třída před Kongresovým centrem. Na Vyšehradě nám paní profesorka Stříbrná vyprávěla historické souvislosti a pak jsme dostali plánky pomníků na Vyšehradském hřbitově, který jsme si měli projít. Tam jsme se vydali hned poté, co jsme se podívali na vyhlídku. Po prohlídce hřbitova jsme měli volno, ale v osmnáct hodin byl sraz před hostelem a šlo se do Národního divadla na hru Cyrano z Bergeracu. Skoro všichni jsme se shodli na tom, že herci hráli úžasně (např.: Saša Rašilov), ale hra nás příliš neoslovila. Druhý den ráno si jedna polovina musela zajistit snídani sama a ta druhá, která si snídani zaplatila, snídala v hostelu. Musím uznat, že pekárna Paul je sice dražší, ale pečivo a černý čaj je výborný! Druhý den nás jako první čekala prohlídka Třída 4.A Vyhlídka 8
Židovského muzea, která byla dvouhodinová a většina z nás byla naprosto vyčerpaná. Určitě se najdou ti, kterým se líbila, ale najdou se i tací, kterým se zdála dlouhá až moc. Po prohlídce jsme měli hodinovou pauzu na oběd a po ní sraz na Staroměstském náměstí. Tam jsme došli tak akorát, když orloj začal odbíjet jednu hodinu. Španělská synagoga Židovského muzea Na srazu jsme dostali tři nabídky. První možnost navštívit Vojenské muzeum, druhá prohlídka Hradčan a třetí samostatná prohlídka Prahy. Já s Jančou jsme si vybraly třetí možnost. Ze začátku jsme šly směrem na Karlův most, ale skupina, která se vydala na Hradčany, šla tak rychle, že jsme ji po chvíli ztratily z očí. A i když jsme je nenásledovaly, viděly jsme nakonec mnohem víc, než ostatní. Opět Jana s autorkou, tentokrát na mostě Hudební skupina na Karlově mostě Panorama Hradčan 9 Malá Strana
Po procházce po Karlově mostě jsme se ocitly v ulici Sněmovní. V ulici, kde se nachází Parlament, Senát a Sněmovna České republiky. Měly jsme nesmírné štestí; ve chvíli, kdy jsme tam došly, jsme zjistily, že se tam koná nějaké zasedání, a dokonce jsme potkaly i hejtmana Středočeského kraje pana Ratha. Nechyběly tam známé televizní stanice, jako byla Prima, Nova i ČT24. Chvíli jsme tam postávaly a koukaly, co se děje a pak jsme se vydaly po schodech na Hradčany. Odtud byl krásný výhled na Prahu a na Petřínskou rozhlednu, která je inspirovaná pařížskou Eiffelovou věží. Prošly jsme si Hradčany, vyfotily jsme se s Čestnou stráží, i před katedrálou sv.víta. Petřínská rozhledna Katedrála sv. Víta Čestná stráž V osmnáct hodin jsme měli zase sraz před hostelem a vyráželi jsme do divadla Bez Zábradlí na hru Blbec k večeři. Popravdě můžu říct, že tato hra nás nadchla úplne všechny a smáli jsme se od začátku do konce. Večerní program jsme si udělali sami, jako třída. Všichni jsme se vydali do Music Clubu nedaleko Anděla, kde jsme se až do večerky výborně bavili. Poslední den byl o něco náročnější. Museli jsme si sbalit věci, nasnídat se a pak jsme měli namířeno do Stavovského divadla - nejkrásnějšího divadla vůbec, jehož průvodce nás velice rozesmál svým postojem všude byl, všechno zná. Po prohlídce jsme se vrátili na hostel, vzali jsme si zavazadla a metrem odjeli na autobusové nádraží Florenc. Tam jsme měli rozchod a autobus nám odjížděl v patnáct hodin. Cesta domů už nebyla tak dlouhá a navíc ji většina z nás prospala. Trochu nás vyděsilo odlišné počasí, než jsme měli v Praze. Tam nám po celou dobu výletu krásně svítilo sluníčko, ale když jsme se vraceli, někde bylo i pět centimetrů sněhu! Myslím, že to byl jeden z nejlepších třídních výletů za celé čtyři roky! Štepánka Geryková, 4.A 10
Anketa Známe moderní dějiny? V souvislosti se státním svátkem 17. listopadu jsme části studentů 1. a 3. ročníku čtyřletého studia položili 3 otázky. Jejich cílem bylo zjistit, co pro ně datum 17. listopadu 1939 a 1989 znamená. Uvádíme přehled nejčastějších odpovědí, přičemž je nutno poznamenat, že jen malé množství ze 30 respondentů spojilo datum s událostmi v roce 1939. 1. otázka: Jaká fakta a informace se Vám vybaví, když slyšíte datum 17. listopad? Sametová revoluce, nenásilný převrat 23 odpovědí Demonstrace studentů, pochod, rozehnání demonstrantů 11 Sesazení komunistické moci, pád komunistického režimu,totality 10 Osvobození z vlivu SSSR 7 Charta 77 6 Třetí odboj 3 Občanské fórum 2 Mezinárodní den studentstva 2 2. otázka: Znáte některé osobnosti a) spojené s tímto datem? Václav Havel 19 odpovědí Jan Palach 14 Marta Kubišová 9 b) spojené s rokem 1939? Jan Opletal 7 odpovědí Václav Sedláček 3 c) reprezentující komunistický režim: Gustáv Husák 3 Miloš Jakeš 2 11
3. otázka: Které myšlenky vztahující se k 17. listopadu považujete za zvláště aktuální? Byla asi nejtěžší, proto na ni odpověděla jen část studentů. Boj za demokracii, proti utlačování 7 odpovědí Pád komunismu 2 Myšlenky Charty 77 občanská práva 2 Jste s odpověďmi Vašich spolužáků spokojeni? Jak byste odpověděli Vy? Pokuste se o to! Anketu zpracovala PhDr.Alena Stříbrná Adaptační kurz Pohledem zasloužilého studenta Bylo nebylo, studenti kvarty Moravského gymnázia se dostali do dalšího ročníku, a aby se lépe poznali s novými spolužáky, jeli na adaptační kurz pro první ročníky, který vedl profesor Roman Kroupa. Sraz byl na hlavním nádraží, kde měli být studenti v 7:45 ráno. Sešli jsme se tedy, proběhlo sčítání a nastoupili jsme na vlak směr Třebíč. Poté jsme nasedli na autobus a dostali se do požadovaného místo, a to na již zmiňovaný adaptační kurz. Po příjezdu jsme se seznámili s prostředím a následně ubytovali. Ubytování bylo velice skromné. My kluci jsme si vzali pokoj pro 9 lidí, který byl největší a nejsvětlejší. I když jsme večer zjistili, že nám jedno světlo nesvítí, a proto u nás na pokoji bylo šero. Další pokoje byly pro dvě, tři a čtyři osoby. První večer jsme vyrazili na večeři, celí šťastní, že se najíme. Naneštěstí jsme zjistili, že večeře a vůbec jídlo na tomto adaptačním kurzu nebude podle našich představ. Někteří se rozhodli, že budou držet dietu, někteří si utekli koupit sladkosti v podobě horalek, gumových medvídků a brambůrek a někteří se rozhodli to risknout a požít místní stravu v podávané formě. Jídlo bylo poživatelné, i když někteří namítali, že to stejně nemá cenu. Tak skončila první večeře. Říká se, že co je zdravé, není dobré. Myslím, že v tomto případě to byla pravda. Večer po ulehnutí na naše postele jsme objevili, že ani kvalitní spánek nebude silnou stránkou tohoto kurzu. Postele byly rozvrzané a poschoďovým chyběly zábrany. Tomáš se raději uchýlil do prázdné, tvrdé a přesto bezpečnější skříňky, která nebyla poschoďová (viz foto). 12
Další den ráno jsme vyrazili na snídani s vědomím, že snídaně bude probíhat ve stejné podobě jako večeře, ale mýlili jsme se. Snídaně byla překvapivě, na rozdíl od večeře, dobrá. K snídani nám byly přiděleny dva rohlíky, sladká pomazánka a čaj. Poté jsme dostali chvíli čas na odpočinek a vyrazili jsme na první atrakci, skok do prázdna. Byli jsme uchyceni do popruhů a po rozběhu jsme skočili ze skály do rokle. Ze začátku tato atrakce nebyla oblíbená z důvodů tahání a zařezávání do citlivých partií mužů, avšak po několika skocích jsme byli přesto přesvědčeni, že na ni můžeme také jít. Po skoku následovala svačina, po ní to byl paintball, který si užila především mužská část. Oběd byl celkem dobrý, tentokrát to byla rajská omáčka s knedlíkem. (Pro lepší představu přikládám fotografie, na kterých jsou mí přátelé a spolužáci, které bych rád nazval ligou statečných.) Po obědě byla oblíbená pauza, kterou polovina studentů strávila v obchůdku nákupem jídla. Opičí dráha, které se zúčastnil i pan profesor Kroupa, se stala jednou z nejoblíbenějších, protože se zde dalo soutěžit ve dvojicích. Bohužel náš předpoklad o tom, že každý den se podávané jídlo zlepší, jak tomu bylo doposud, se nevyplnil. Takže jako pokaždé stál u baru hlouček přešlapujících studentů, čekajících frontu na to, aby si mohli koupit něco na jídlo a zaplnit tak své prázdné žaludky. Naštěstí navštěvované aktivity a atrakce vyplňovaly dostatečně náš čas a kompenzovaly ostatní nedostatky. Tento večer nám bylo naservírováno (samozřejmě, že nám jídlo bylo vydáno u okýnka a mi si jej samoobslužně museli donést ke stolu) studené jídlo ve formě jakéhosi salátu, který obsahoval nespecifikovatelné kousky zeleniny. I my, kteří jsme poctivě každý den, aspoň trochu, jedli podávané jídlo jsme po tomto večeru navštívili obchůdek se sladkostmi pro doplnění živin. Po večerce, která nabývala své platnosti po 22. hodině, jsme ulehali v pokojích do svých postelí, které jsme již tak dobře znali. 13
Další ráno jsme opět začali snídaní, která pateticky obsahovala kousky první snídaně, což nás nemile překvapilo, ale snažili jsme se přesvědčit navzájem, že pouze každé dva dny dávají stejné snídaně. Neúspěšně. Na oběd jsme dostali maso, omáčku a brambory. Dnešními atrakcemi byly horolezecká stěna, visutá lana a softball. Naneštěstí jsme měli pravdu. Další den, a to poslední, jsme k snídani dostali úplně něco jiného než den druhý. V tento den jsme však odjížděli, a proto nás další jídlo už nezajímalo. Akorát jsme navštívili trampolíny s upevněním, které musel jeden člověk vždy natáhnout a tím jistit skákajícího. Když přesvědčili i mě, abych šel, tak Terka Křížová řekla, že by to napínání taky chtěla zkusit, ale nečekala, že bude potřeba nahnout provaz tím víc, čím víc dotyčný skáče a po mém výskoku a následném přemetu jsem dopadl zadkem na obruč trampolíny a narazil si zadní partie. Tak takhle dopadl adaptační kurz 1.A. Ladislav Písařík, 1. A pozn. grafika: Nejzajímavější momenty zažili studenti pravděpodobně u jídla. Jiné fotografie nemáme k dispozici. 14
Lidé na MG Rozhovor s Beátou Koblížkovou Na Moravském gymnáziu studuje několik typů studentů. A) Jsou to studenti věnující se výhradně studiu. B) Studenti, věnující se okrajově studiu, neboť většinu své energie dávají sportu. C) Pak je tu, jak všichni doufáme, minimální výskyt studentů, kteří se věnují okrajově jak studiu, tak mimoškolním aktivitám. D) A na závěr zmíníme typ studentů jako je Beáta Koblížková, co zvládají na výbornou nejen školní přípravu, ale i reprezentaci v tanci na mezinárodní úrovni. Beáta tančí a studuje a navíc ji vidíte neustále se usmívat. Pojďme se s touto studentkou třídy 4. C seznámit blíže. Od kolika let tančíš? Od svých 7 let. Jaký je tvůj nejoblíbenější tanec? Hm, myslím, že rumba a slowfox. Čím jsi chtěla být jako dítě? Určitě herečkou. (smích) Arhusu. Jaké jsou vaše dosavadní úspěchy ve společenských tancích spolu s tvým partnerem Davidem? Jsme mistři ČR ve standardních tancích a kombinaci za kategorii mládež. Avšak náš největší úspěch bylo 9. místo na Mistrovství světa v kombinaci v dánském Jaký je to pocit reprezentovat ČR? Nádherný. Doporučuji. Na jakou soutěž nejvíce vzpomínáš? Na naši první soutěž. Bylo to Mistrovství ČR v Top hotelu v Praze. Pro nás první obrovský úspěch. A na jakou bys chtěla zapomenout? Nejraději se zapomíná na ty neúspěšné, pochopitelně! Ale pro mě jsou poučením, které je také občas zapotřebí. 15
Kolik šatů průměrně vystřídáš za jednu sezónu? Šest až osm. Jak často trénujete? Co se dá Každý den! Jsou ti přátelé a rodina oporou? Bez nich by to ani nešlo. Jsem moc ráda, že je mám. Nelezete si s Davidem občas na nervy, vzhledem k tomu kolik času spolu trávíte? Lezeme, ale kdo ne!? Ve svém volném čase, kterého je jistě málo, se věnuješ nějakým dalším sportům? Věnuji se kondiční přípravě. Pilates, kondiční cvičení, power yoga atd. A co se týče relaxace? Nejraději chodím do sauny nebo do vířivky. Plánuješ se i v budoucnu po skončení školy věnovat tanci? Co bude, bude. Teď se tomu věnuji naplno a pak se uvidí. Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů do budoucna. S Beátou si povídala Veronika Mičánková, rovněž 4. C Naši absolventi a vysoké školy Konec května a června je spojen s loučením s maturitními ročníky. Ze studentů se po úspěšné maturitní zkoušce stávají absolventi Moravského gymnázia. S maturitním vysvědčením v ruce vykročí ze svých tříd do světa a zamíří na vytouženou vysokou školu. Stávají se z nich vysokoškoláci, kteří pokračují v dalším studiu a připravují se na profesní dráhu. Přestože už nejsou studenty gymnázia, náš zájem o ně pokračuje i za pomyslnými vraty budovy na Veveří ulici. Sledujeme pečlivě, jak si vedli u přijímacího řízení, neboť jedním z kritérií úrovně našeho gymnázia je právě úspěšnost při přijetí na vysoké školy. Loňští absolventi celkem 66 studentů 4. ročníků nezaostali v tomto směru za svými předchůdci. Na vysoké školy nejrůznějšího zaměření,státní i soukromé, se podle nejnovějších informací dostalo 57 z nich, to je 86,40%. Největší zájem byl tradičně o Masarykovu univerzitu v Brně. Na různých fakultách studuje 22 našich absolventů. Na druhém místě je Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno s 11 studenty z naší školy, 6 studuje na technických vysokých školách VUT a ČVUT. 16
Některé naše absolventy najdeme i v prvních ročnících takových prestižních vysokých škol jako je Univerzita Karlova, Vysoká škola ekonomická v Praze či Vysoká škola mezinárodních vztahů. Ať už zahájili svá studia kdekoliv, všechny bez rozdílu čeká konec prvního semestru, zápočty a zkoušky. Přejeme jim, aby zvládli první obtíže vysoké školy co nejlépe a aby ve studiu vytrvali. Tak hodně zdaru, naši absolventi Moravského gymnázia, a přijďte se, jak bývá u nás dobrým zvykem, na nás podívat. prof. Alena Stříbrná Nyní už známe řeč statistik a čísel. Jak se ale na období po maturitě a první dva měsíce na vysoké škole dívají maturanti školního roku 2008/2009? S trochou nadsázky se nad novým studijním prostředím a podmínkami zamyslela Kristýna Vymazalová z loňské 4. C. Ano, přesně tak bych definovala období po maturitě, zkoušce dospělosti. Jestliže být dospělá znamená nejen život žít, ale také si ho užívat, pak nikdy nechci zestárnout! První čtyři měsíce studijního volna slouží k regeneraci po náročném svatém týdnu. Ovšem k čemu všemu využít svobodu na vysoké škole, kde nemáte kromě posledních tří týdnů před zápočtovým týdnem do čeho píchnout? (Tím nemohu mluvit za všechny vysokoškoláky, ale já začínám pociťovat první strasti teprve nyní, po dvou měsících skoro až nudného nicnedělání.) Jediným úskalím na Pedagogické fakultě MU je otázka, kde vzít na vysokoškolský život peníze. To však hravě vyřeší pondělní či páteční brigáda, jelikož koho by pořád bavilo dvakrát týdně sedět doma a nebýt ničím prospěšná? Penězi z brigády sice prospějete své věčně prázdné peněžence, ovšem játra tyto těžce vydělané peníze v budoucnosti rozhodně neocení. Ocenit je nedovede ani vyučující, jenž musí při svých hodinách snášet útrpné pohledy se zbytkem alkoholových jiskřiček a chytání se za hlavu, proč jen jste včera nejeli hned prvním rozjezdem domů, ale až první ranní šalinou. Jediný, kdo tyto stavy přímo podporuje, je mladá učitelka výtvarné výchovy, která vždy vymyslí takové zadání úkolu, že jinak než v menším deliriu stejně nic nevymyslíte. Chcete tedy každý den na nástěnce, kde kromě inzerátů a tabulky s chybějícími učiteli, nalézt program na večer? Chcete, aby na přednáškách sami přednášející poukazovali na nutnost navštívení Faválu, školní diskotéky? Chcete mít převážnou část týdne volno? Pak se snažte ODMATUROVAT! Nic jiného Vás totiž od tohoto báječného života nedělí. Testy studijních předpokladů stejně otipujete a buď budete vylosovaní jako šťastlivci, kteří se na práva a medinu dostanou, anebo skončíte na pajdáku jako já. A věřte mi, to je opravdová výhra! Kristýna Vymazalová 17
Ze společnosti I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í Stužkovací večírek 4. B Ono se lehce řekne: Napište něco krátkého o tom vašem stužkovacím večírku, ale co?? Vtipné historky o ostatních zveřejnit nesmím (nikdo by se mnou už v životě nepromluvil) a o sobě také nic psát nebudu, nejsem blázen. Co tedy zbývá? Možná jen pár základních informací. Ten osudový večer nastal 18. listopadu. Oficiální začátek byl naplánován na 18:00. Skutečný začátek 19:15? 19:20? Těžko říct. První zazněl projev třídního (mimochodem moc pěkný), poté přišlo na řadu ono stužkování. Logicky měl následovat proslov nás studentů, ale k žádnému nedošlo. Osoba, která ho měla přednést dala přednost večeři. Nutno podotknout, že ona osoba věděla co dělá, všichni jsme si pochutnali. Na oslazení chuťových pohárků se všude nacházelo výborné cukroví. Prezentace, které následovaly, každému z nás připomněly, jaké dobrodružné roky jsme spolu prožili. Mnoho z nás brečelo smutkem, jiní smíchem při pohledu na náš vzhled v prvním ročníku. Následné dražení našich třídních krasavců mělo velký úspěch (profesorky se o ně mohly poprat). V tombole si každý přišel na své. Nejvíce pan profesor Šprencl, který vyhrál hlavní cenu: křeslo, dýni, bič a dort (o který byl nucen se rozdělit). Začala hrát báječná hudba, vzduchem voněla čokoláda a nás naplnil krásný pocit, že se vše podařilo na jedničku. Někteří profesoři nás opouštěli dříve, jiní tam s námi zůstali o pár hodinek déle, ale každý při odchodu dostal od nás na památku kytku, čokoládu a láhev vína (archivní ročník 2006). Nám nezbývá než doufat, že stužkovací večírek 4.B nezůstane opomenut a každý na něj bude rád vzpomínat. Tereza Koudelová a Silvie Josefíková,4. B 18
Ze sportu I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í Boj třídy 4. C o vítězství V pátek 25. 9. 2009 se v tělocvičně na Slovanském náměstí uskutečnil školní volejbalový turnaj dívek Moravského gymnázia Brno. Mezi sebou se utkalo celkem 8 čtyřčlenných družstev. Hrálo se do 15 bodů na dva vítězné sety. Naše družstvo 4. C se skládalo ze samých prvotřídních volejbalistek. Blokařka Kamila Štrbíková, smečařka Eva Sedláčková, nahrávačka Katka Lesáková, hráčka v poli Katka Uhrová a samozřejmě psychická podpora týmu Tereza Vlastníková. V tomto složení jsme každé velmi těžké utkání dokázaly dovést k vítěznému konci. Po vítězství v naší skupině, která byla plná zdatných a velmi šikovných celků (prima, kvarta, 2. ročník), jsme postoupily do finálového boje. V boji o první a o druhé místo přišel tvrdý oříšek. Z druhé skupiny postoupilo družstvo složené ze 3. ročníků. Po náročném a dlouhém zápase, který nakonec skončil ve třetím setu rozdílem 2 bodů, jsme se mohly radovat z vybojovaného vítězství. Tereza Vlastníková, 4.C Šachový turnaj Studenti primy se zúčastnili dne 20. listopadu 2009 městského kola Přeboru škol v šachu pořádaným CVČ Brno-Lužánky. Za primu bojovali Ondřej Špinar, Denis Velký, Boris Musil, a protože poslední šachista v daný den z důvodu nemoci nedorazil, nahradil jej na poslední chvíli student sekundy XY. I proto se příchod hochů na soutěž zpozdil o celých pět minut, což naše družstvo stálo jednu prohranou šachovou partii, které se již nemohli zúčastnit. I tak však zabojovali a umístili se na 12. místě s 11 body. 9. 11. místo obsadily školy, jež uhrály 12 bodů, 8. 6. místo znamenalo výsledek 13 bodů. První v pořadí skončilo Gymnázium Kpt. Jaroše s 24 body. Našim šachistům gratulujeme a přejeme hodně úspěchů v dalších kláních! Mezinárodní spolupráce Bratislava Spievajte s nami Jednoho dne jsme se dozvěděli, že se na naší škole hledá pár studentů, kteří by mohli jet do Bratislavy na pěveckou soutěž. Z naší třídy jsme vybrali čtyři studenty, kteří budou zpívat a další čtyři, kteří je tam jeli podporovat. V den odjezdu jsme se kupodivu všichni sešli na nádraží a mohli jsme vyrazit. Asi po hodině a půl pohodové a zábavné cesty vlakem jsme dojeli do hlavního města Slovenska - Bratislavy. 19
Všichni jsme se na Bratislavu těšili, dokonce bylo mezi námi i pár lidí, kteří tam ještě nebyli. Když jsme ale vystoupili, naše nadšení vystřídaly zděšené výrazy. Bratislava byla trošku jiná, než jsme si ji představovali. Společně s naší paní profesorkou Dlabajovou a paní profesorkou, která učí v Bratislavě na škole, a několika vtipnými poznámkami jsme se dostali do školy, na které se měla soutěž konat. Nejdříve nás zavedli do místnosti, kde se mohli účastníci soutěže psychicky připravit na začátek, a potom to vypuklo. Když jsme přišli do poměrně velké místnosti, která byla už skoro naplněná slovenskými studenty, zabrali jsme první řadu a já jsem viděla, jak na mé spolužáky pomalu doléhá tréma. Všichni napjatě čekali, co se bude dít. Po stručném zahájení se začalo zpívat. Někteří zpívali lépe a někteří hůře, u některých jsme se i docela pobavili, a potom přišli na řadu naši spolužáci. Jako první zpíval náš favorit Martin, který se svou metalovou písní Black Tears ohromil naprosto všechny. Poté následovala Tereza, která hrála a zpívala na kytaru, pak Veronika se svou operní písní a nakonec Michaela, která zpívala známou písničku od Britney Spears. Nutno dodat, že všichni naši studenti byli dobří a sklidili za to úctyhodný potlesk. Když soutěž skončila, odešla porota složená ze čtyř lidí, mezi které patřil i pan profesor Škrdlík, radit se o výsledcích. Po poměrně dlouhé chvíli přišla porota zpět a začala vyhlašovat. V kategorii lidových písní se naše škola neúčastnila, takže všechno vyhráli Bratislavští studenti. V druhé kategorii umělých písní se na třetím místě umístila Veronika, které jsme přáli místo druhé, nicméně jsme byli rádi. Na speciálním místě skončil Martin. Spokojení s našimi úspěchy jsme se odebrali na oběd, který byl poměrně obstojný na to, že to byla školní kuchyně. Po obědě jsme měli původně jít do muzea. To jsme ale kvůli časové tísni nestihli, a tak jsme se rozhodli zajít do centra Bratislavy. Po vyslechnutí dalších vtipných hlášek a focení se v podstatě u všeho, co jsme usoudili za nezbytné, jsme se dostali do centra, které nás všechny mile překvapilo, vše bylo opravené a udržované. Po procházce v centru jsme dostali na chvíli volno a potom jsme se odebrali zpět na nádraží. Vlak měl asi dvacet minut zpoždění, ale nakonec se nám všem podařilo ve zdraví odjet. Nevím, jestli jsme už byli tak unavení, že jsme tolik nesledovali čas, nebo jestli jsme se natolik bavili, ale cesta domů nám rychle utekla. Po příjezdu do Brna jsme se všichni rozloučili a každý jsme odjeli svým směrem, který nás jednoznačně vedl domů. Výlet v Bratislavě se nám všem moc líbil a věřím, že pojedeme i další rok, pokud to bude aspoň trochu možné, protože tolik zážitků, co jsme za ten den zažili a jak moc jsme se nasmáli, se nám každý den nepodaří. Dominika Malásková, 1.A Zamyšlení K čemu vzhlížíme? Myslíte, že vzhlížíme k umělcům? Jsou snad noviny plné obdivu k jejich tradičně bohémskému životu? Ano, pokud nahrazujeme bohémský život jeho poněkud divným synonymem skandál. Těmi tisk oplývá. 20