MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studii a žurnalistiky Dějiny médií 2. úkol Úkol: vyhledávání vybraných témat z knihy Ztracené iluze od Honoré de Balzaca Předmět: Dějiny médií, ZUR740 Vypracováno: 20. dubna 2012
Obsah 1 O autorovi... 3 2 Zadání... 4 3 Rozbor díla... 5 3.1 Moc... 5 3.1.1 Prezentace stávající moci... 5 3.1.2 Představa ideální vlády... 5 3.1.3 Představa ideálního vládce... 6 3.2 Informace a informovanost... 6 3.2.1 Hodnocení významu informace obecně... 6 3.2.2 Prezentace důsledků informovanosti příslušníků elity... 6 3.2.3 Prezentace důsledků informovanosti příslušníků nižších vrstev... 6 3.3 Individuální svoboda... 6 3.3.1 Hodnocení významu svobody slova... 6 3.3.2 Prezentace příčin a následků svobody slova... 7 3.3.3 Postoj k otázce svobody slova příslušníků elity... 7 3.3.4 Postoj k otázce svobody slova příslušníků nižších vrstev... 7 3.4 Vzdělání... 7 3.4.1 Hodnocení významu vzdělání obecně... 7 3.4.2 Postoj ke vzdělání u příslušníků elity... 8 3.4.3 Postoj ke vzdělání u příslušníků nižších vrstev... 8 3.5 Média... 8 3.5.1 Hodnocení významu médií obecně... 8 3.5.2 Hodnocení dobového tisku... 8 3.5.3 Hodnocení profesních schopností a charakterových vlastností dobových žurnalistů... 9 3.5.4 Představa ideálního žurnalisty... 9 3.5.5 Postoj k otázce dostupnosti médií pro příslušníky elity... 9 3.5.6 Postoj k otázce dostupnosti médií pro příslušníky nižších vrstev... 10 4 Závěr... 11-2 -
1 O autorovi Honoré de Balzac (20. 5. 1799 18. 8. 1850) byl francouzský prozaik a dramatik a významný představitel evropského realismu a romantismu 19. století. Jeho téměř stovka děl je známá svou vzájemnou provázaností ať už skrz postavy nebo souhrnný název Lidská komedie, který zaštituje většinu jeho románů a povídek. Balzac se narodil 20. května 1799 ve francouzském městě Tours do bohaté rodiny jako nejstarší ze čtyř dětí. Na naléhání rodiny vystudoval na pařížské univerzitě práva a oboru se dokonce chvíli věnoval, než požádal rodiče o čas, aby jim mohl rozvíjet svůj spisovatelský potenciál a ten jim dokázat, nesetkal se však u rodiny s pochopením. Balzac si přeci jen začíná plnit sen. Nejdříve píše romány na zakázku a podepisuje se pod ně pseudonymem, k těmto dílům se však později znovu nehlásil. Mimo psaní románů se nějakou dobu pohybuje v žurnalistice a dál se snaží neúspěšně prorazit jako autor divadelních her. Nějakou dobu vlastní i neúspěšnou tiskárnu, kvůli které se zadlužil na celý život. První úspěch zaznamenává v roce 1829 s dílem Šuani. Všechny tyto zkušenosti se značně odrážejí právě na níže rozebraném díle Ztracené naděje. Byl to nadšený workoholik s nezdravým životním stylem a nešťastným soukromým životem. Balzac umírá fyzicky naprosto zdevastován 18. července 1850 v Paříži ve věku pouhých 51 let. - 3 -
2 Zadání Úkol: identifikovat níže jmenovaná témata na stránkách vybraného literárního díla a pokusit se je interpretovat v kontextu dobového politického, ekonomického, sociálního a kulturního vývoje. a) Téma: moc - prezentace stávající moci - představa ideální vlády - obraz ideálního vládce b) Téma: informace a informovanost - hodnocení významu informace obecně - prezentace důsledků informovanosti příslušníků elity - prezentace důsledků informovanosti příslušníků nižších vrstev c) Téma: individuální svoboda - hodnocení významu svobody slova - prezentace příčin a následků svobody slova - postoj k otázce svobody slova příslušníků elity - postoj k otázce svobody slova příslušníků nižších vrstev d) Téma: vzdělání - hodnocení významu vzdělání obecně - postoj ke vzdělání u příslušníků elity - postoj ke vzdělání u příslušníků nižších vrstev e) Téma: média - hodnocení významu médií obecně - hodnocení dobového tisku - hodnocení profesních schopností a charakterových vlastností dobových žurnalistů - představa ideálního žurnalisty - postoj k otázce dostupnosti médií pro příslušníky elity - postoj k otázce dostupnosti médií pro příslušníky nižších vrstev Povinná dobová literatura: Balzac, Honoré de: Ztracené iluze Já vycházela z této knihy: Balzac, Honoré de. Ztracené iluze. Praha: Odeon. 1986, 7. vyd. - 4 -
3 Rozbor díla 3.1 Moc 3.1.1 Prezentace stávající moci Při popisu měst Houmoue a Angoulême Balzac přímo píše nahoře šlechta a státní moc, dole obchod a peníze; dvě společenské sféry stojící proti sobě ve věčném nepřátelství, ať je to kdekoli; dá se opravdu těžko uhodnout, které z obou měst nenávidělo svého soka víc. (str. 35) Z toho usuzuji, že stávající státní moc a možná jakýkoliv státní dohled považoval autor s liberálním, snad až kapitalistickým smýšlením za nesourodé. V další pasáži dokonce šlechtu popisuje jako chudou, zatímco obchod je bohatý (str. 35). V dalším úryvku popisuje roajalistické rodiny za zpátečnické a samotný roajalismus za neinteligentní (str. 36). Z těchto úryvků vyplývá, že autor stávajícím (20. léta 19. století) monarchistickým uspořádáním státu opovrhuje, ne-li ho přímo považuje za nefunkční. Několikrát je však naznačeno, že pakliže chce mít člověk úspěch v tom, co dělá, měl by zároveň smýšlet roajalisticky. Celým dějem se táhne spor mezi roajalismem a liberalismem. Podobný spor probíhal i mezi romantiky a klasiky. Politika vnímal spíše jako člověka s dobrými kontakty. Nemusel být talentovaný, ani příliš inteligentní, stačilo, když měl diplomatický cit, přičemž diplomacie je popisována jako věda pro ty, co nic nestudovali a jsou hlubocí jen svou prázdnotou (str. 44). Politické smýšlení většiny Francouzů té doby popisuje Balzac jako levicové. Z citátu [ ] tisk a inteligence jsou tedy mocenskými prostředky současné společnosti. (str. 331), je zcela zřejmé, co má v soudobé společnosti největší moc média a inteligence. 3.1.2 Představa ideální vlády Balzac otevřeně obdivoval republikána Chrestiena, kterého považoval za génia. Autor obdivoval jeho myšlenku evropské federace, která podle něj velmi ohrožovala evropskou aristokracii. Autor je však představitel realismu a do svých děl tedy nepromítá ani tak osobní názory, jak spíš tehdejší postoje, názory a nálady ve společnosti. Citátem [ ] morálka začíná u zákona autor dává najevo potřebu zákona a pevně stanovených hranic ve společnosti. - 5 -
3.1.3 Představa ideálního vládce Velcí lidé se nedopouštějí o nic méně podlostí než bídáci, ale páchají je ve skrytu, a navenek předvádějí své ctnosti: zůstanou tedy velcí. (str. 560). Každý velký člověk a tedy snad i ideální vládce by měl být vzorem, neukazovat své slabosti, ale pouze ukazovat ctnosti, protože jinak upadnou v opovržení (str. 560). Jednoduše řečeno, jak autor cituje Napoleona, prát špinavé prádlo doma (str. 560). Autor, jakožto realista, své názory přímo explicitně neinterpretuje, ale snaží se popisovat názory ve společnosti. 3.2 Informace a informovanost 3.2.1 Hodnocení významu informace obecně Informace a informovanost nemá v knize význam, jako dnes. Žurnalisti té doby, popsání jako mravně zkažení, zveřejňují jen ty informace, za které dostanou zaplaceno, nebo ty, jejichž prostřednictvím sami něčeho dosáhnou. 3.2.2 Prezentace důsledků informovanosti příslušníků elity Elity udržují s žurnalisty pakt. Žurnalisté píší to, za co dostanou elitami zaplaceno a samotní žurnalisté se pak dostávají do tolik kýžené politické sféry. Jen dík těmto stykům si ten filuta vybudoval tak báječné postavené přímo ve vládě: je pověřencem tisku a vyslancem ministrů v jednom, čachruje s ješitností lidí a tyhle své kšefty zatahuje dokonce i do politických záležitostí, vymůže na novinách, [ ] (str. 366) Podobná praxe je popsána i v Anglii. 3.2.3 Prezentace důsledků informovanosti příslušníků nižších vrstev S informacemi se obchoduje. Pakliže se člověk, novinář z nižší vrstvy, chce dostat mezi elitu (politiky), domlouvá se na jednotlivých zveřejněných informacích (viz 4.2.2). 3.3 Individuální svoboda 3.3.1 Hodnocení významu svobody slova Od dnešní žurnalistiky svobodných zemí je svoboda slova neodlučitelná. Autor, jenž se byl sám nějakou dobou novinářem, však tehdejší žurnalistiku a samotné žurnalisty popisuje jako zkorumpovanou a podlou. Otištěná slova se kupují a nezáleží na názoru žurnalisty. Důležité je, jestli člověk, o kterém se bude psát pozitivně, bude autorovi článku k něčemu prospěšný. - 6 -
[ ] uděláš dobře, když si ho budeš předcházet a pozveš ho na tu svou večeři i s jeho milenkou; bude ti možná k něčemu dobrý, dřív než se naděješ, protože takovému nevraživci se každý hodí; a službu ti prokáže proto, aby měl v případě potřeby tvé pero k dispozici. (str. 291) Žurnalisté se nesnaží společnost kritizovat a dohlížet na vládu. O jakékoliv svobodě slova tedy nemůže být řeč. 3.3.2 Prezentace příčin a následků svobody slova Postava Abbé Niollanta a vlastně všichni umělci jsou v knize jako osoby vyznačující se svobodou vlastního úsudku (str. 36) a tím by se měl lišit od většiny měšťanstva. Autor však takovou charakterovou vlastnost popisuje jako škodlivou [ ] protože provokuje k nepředloženostem. Lidé, jejich ventilované názory se tedy lišili od nějakého společenského vzorce, byly často přijímány s rozpaky a neporozuměním. 3.3.3 Postoj k otázce svobody slova příslušníků elity Vláda i aristokracie si byla síly tisku velmi vědoma: [ ] tisk a inteligence jsou tedy mocenskými prostředky současné společnosti. (str. 331) nebp Příliš dlouho se otálelo, už dávno měl tisk dostat náhubek. (str. 331) Stát se tedy snažil tisk nějak regulovat a cenzura byla taktéž častá. 3.3.4 Postoj k otázce svobody slova příslušníků nižších vrstev Noviny se stejně jako dnes snažili kvůli prodejnosti nabízet takové názory, jako měla většinová společnost. [ ] každé noviny jsou krám, kde se lidem prodávají slova v takové barvě, jakou si přejí. (str. 273). Okolo doby, kdy se děj odehrává, se právě vláda chystá vydat nové zákony na regulaci tisku a jiné regulace byly přijaty a aplikovány už v minulosti. Jak jedna z postav říká, Napoleon moc dobře věděl, proč tisku zacpal hubu. (str. 274) 3.4 Vzdělání 3.4.1 Hodnocení významu vzdělání obecně Na rozdíl od dřívějších vzdělanců, kteří byli univerzální, jsou soudobí vzdělanci více diferenciovaní a zaměření na určité obory. V díle je citován (parafrázován?) názor, že literatura, poezie, filozofie a přírodní vědy, prostě výtvory ducha, nikdy nemohou člověka uživit. (str. 444) Hlavní postava Lucien se opravdu dlouho setkává s neúspěchem na poli poezie a literatury a teprve až v žurnalistice, kde píše nejprve proti svému svědomí, se setkává s prvními úspěchy. Vzdělání je sice důležité a má v ději knihy svou velkou roli, avšak autor poukazuje na to, že k úspěchu jen vzdělání nestačí. Dobrým příkladem je otec Séchard hned na začátku - 7 -
nevzdělanec, který se k bohatství dostal úplně náhodou, ba mu dokonce spadlo do klína. Prostě se chopil šance, zatímco jeho syn, kterého sám poslal na studia do Paříže se už po svém návratu potýká obtížemi, které mu způsobil jeho samotný nevzdělaný otec. 3.4.2 Postoj ke vzdělání u příslušníků elity U elit se obecně očekávalo vysoké vzdělání, které jim však často bylo k ničemu. To je znatelné např. u postavy paní de Bargeton, která ačkoliv byla vzdělaná a sečtělá, neměla pro své vzdělání využití a byla často považována za podivínku. [ ] vzdělání nevyhnutelně zastarává a vkus se kálí jako stojatá voda. (str. 41). 3.4.3 Postoj ke vzdělání u příslušníků nižších vrstev Otec Séchard ke své úspěchu vzdělání nepotřeboval. Neuměl číst, a přesto vlastnil a vedl tiskárnu. Svého syna Davida se zeptal, co dělal s penězi vydělanými při studiích a po synově odpovědi regoval Tak ty sis kupoval knihy, to to tedy daleko nedotáhneš. Lidi, co si kupují knížky, se nehodí k tomu, aby je tiskli. (str. 21). Jak bylo řečeno v kapitole 4.4.1, vzdělání úspěch nezaručí a mnohými byly výtvory ducha (str. 444) považovány za nepoužitelné k obživě. 3.5 Média 3.5.1 Hodnocení významu médií obecně V tisku, stejně jako ve válce, bude vítězství na straně početnější armády. Autor tedy říká to, co platí i dnes: média předkládají názor většinové společnosti, odrážejí náladu ve společnosti. Už tehdy měla kritika děl (literálních, divadelních) význam na komerční úspěšnost, resp. čtenost, návštěvnost. Soudobou politiku považoval za velmi zkorumpovanou a využívající médií pro jejich prospěch, resp. upláceli žurnalisty k nezveřejňování určitých zjištění a žurnalisti jim rádi vycházeli vstříc. 3.5.2 Hodnocení dobového tisku Dobový tisk byl stejně jako celé politická scéna rozdělen na roajalistický a liberalistický. V jednotlivých redakcích taktéž panovala jiná kolegiální nálada. Páni od pera na sebe chystali tisíce drobných podrazů, aby jeden druhého očernili u vlády, obviňovali se navzájem z laxnosti a vymýšleli nejpodlejší intriky, když šlo o to, zbavit se nějakého konkurenta. Liberálové neměli důvod k takovým vnitřním rozmíškám, protože měli vysoko do vládního žlabu a daleko ke dvorní přízni. (str. 385) Liberalistický tisk je však považován za mnohem mocnější než vládní a roajalistický. (str. 395) - 8 -
Na rozdíl od dnešního žurnalistického jazyka, který by měl být stručný, věcný, přesný a nekomplikovaný, žurnalistický jazyk ze začátku 19. století si potrpěl na dokazování literární úrovně autora. Balzac žurnalistický jazyk přirovnal k vyjadřování paní de Bargeton: Dopouštěla se té chyby, že používala nekonečně dlouhé věty opentlené nadnesenými slovy, jimž francouzská žurnalistická hantýrka výstižně říká sousto, jež noviny ráno co ráno servírují předplatitelům a nutí je, aby je spolkli, i když je opravdu těžko stravitelné. (str. 41) 3.5.3 Hodnocení profesních schopností a charakterových vlastností dobových žurnalistů Žurnalisté, mezi které autor sám patřil, jsou popsání jako mravně zkažení a zkorumpovaní, jiní neschopni nezaujatého psaní. Z toho tedy vyrozumívám, že nesmím psát, co si myslím Prosím tě, proč tě to vůbec vzrušuje, když to sype? zvolal Lousteau. A vůbec, můj milý, jakou pifku máš na to divadlo? Musíš mít přece nějaký důvod, proč jsi to včerejší hru tak zepsul. [ ] Provedl ti snad něco ředitel? Nezarezervoval mi místo. To je všechno? pravil Lousteau. Ukážu řediteli tvůj článek, řeknu mu, že jsem tě uchlácholil, a budeš na tom lépe, než kdybys ten článek byl otiskl. Zítra mu řekni o lístky, podepíše ti jich bianco každý měsíc čtyřicet a já tě pak zavedu k někomu, s kým se dohodneš, jak je rozprodat [ ] (str. 334) 3.5.4 Představa ideálního žurnalisty Ideální žurnalista by měl odolávat pokušením, která moc nad tisknutím zpráv a utváření názorů společnosti nabízí. Ty bys neodolal věčnému protikladu zábavy a práce, jehož je žurnalistický život plný. A umění odolat toť základ ctnosti. Ty bys byl tak opojen, že ses dostal k moci, že máš právo života smrti nad plody ducha [ ] (str. 199) Žurnalista by tedy měl být pevný v charakteru a názorech. A tady máš novinářství v kostce. Přátelství promíjí omyl, neuvážený výbuch vášně, avšak nezná slitování s vědomým rozhodnutím čachrovat s vlastní duší, s vlastním charakterem. (str. 200). 3.5.5 Postoj k otázce dostupnosti médií pro příslušníky elity Média byla pro vládní elity vždy problémem. Soudobí žurnalisté sice s pohlaváři rádi a často spolupracovali, byli si však zároveň vědomi moci a vlivu, kterým můžou ovlivňovat veřejné mínění. Vláda si toho byla též vědoma a z tohoto důvodu se snažila v různých obdobích s rozdílnou intenzitou tisk regulovat, nebo přímo cenzurovat. - 9 -
Takže vy vypustíte kachnu i do politiky! ozval se Lousteau. [ ] vládě se podloží určité úmysly a pak se proti ní poštve veřejné mínění. Nikdy nepřestanu žasnout, že vláda vůbec dovoluje, aby veřejné mínění měli v rukou takoví darebáci, jak jsme my, ozval se Claude Vignon. Jestli se vláda dopustí té hlouposti a vstoupí do arény, řekl Finot, tak si s ní rychle poradíme; když se bude cítit uražena, pak celou otázku přiživíme a odloudíme jí přízeň mas. Noviny nikdy neriskují, ale vláda může přijít o všechno. Dokud nebude tisk postaven mimo zákon, bude Francie bezmocná, [ ] (str. 344) 3.5.6 Postoj k otázce dostupnosti médií pro příslušníky nižších vrstev Nižší vrstvy, jakožto masy, se nechaly médii relativně lehce ovlivňovat. Stejně jako dnes jim média pomáhala vytřibovat si názor na dění ve společnosti. Reklama a články v novinách velmi ovlivňovali prodejnost jednotlivých literárních děl nebo návštěvnost divadelních her. Jak ukazuje autor na příkladu dvou nakladatelů: [ ] nechali se nalákat vyhlídkou, že by mohli mít články v novinách, což tehdy znamenalo terno pro odbyt, neboť jen velmi vzácně se kniha kupovala proto, že byla hodnotná [ ]. (str. 363). Podobně jako dnes, i tehdejší tisk se snažil být zajímavým a atraktivním pro čtenáře a tak když se vydání stala fádními, oživili jej o kachnu. Tak říkáme zprávě, která vypadá věrohodně, [ ] ale my jsme si ji vymysleli, aby trochu okořenila rubriku Pařížských zpráv, když někdy dostane fádní chuť. (str. 304). - 10 -
4 Závěr Význam vzdělání zůstal přibližně stejný. Stejně jako tehdejší člověk, tak i dnešní může mít sebevíc vzdělání, avšak pokud s ním neumí správně naložit a nedostane se mu dostatek štěstí, bude mu vzdělání k ničemu. Dnešní doba se liší tím, že při zájmu o práci musíme své vzdělání složitě dokazovat a dokládat certifikáty a potvrzeními, které jsou k vykonávání většiny povolání nutné. Určitě potvrzení a povolení byla i tehdy pro výkon povolání potřebná, ale často nezávisela tak na dosaženém formálním vzdělání. To dokazuje příklad negramotného Sécharda, jenž v životě nedosáhl žádného formálního vzdělání, ale pouze odkoupil tiskárnu i s licencí, zatímco jeho vzdělaný syn měl kvůli své lehkomyslnosti problémy se živobytím. Podobně jako v politice, důležité jsou hlavně konexe s těmi správnými lidmi na správných místech. Současná žurnalistika se zas tak neliší od té z počátku 19. století, o které píše Balzac. Základní principy zůstávají stejné: - psát o tom, co lidi zajímá - představovat názor většinové společnosti - pomáhání společnosti utvářet si názor - produkovat finanční zisk Změnil se však určitě přístup. Zatímco dnes je považováno za nepřijatelné, až trestuhodné si zprávy vymýšlet, měnit jejich význam nebo očekávat finanční zisk od aktéra z otisklé zprávy, dříve se jednalo o běžnou praxi. Žurnalisté i samotná vláda si byla dobře vědoma velkého vlivu médií a tento vliv si často (pokud to bylo možné) kupovala. Novináři na zakázku politiků psali zprávy, které pro ně mohly mít do budoucna význam. Názory opozice a samotnou opozici haněli. Nižší vrstvy bez přístupu do politiky po zprávách toužily a tak se jim dostávalo. Denní tisk si dokonce už tehdy mohli předplatit. O nějaké svobodě slova však vzhledem k politice žurnalismu 19. století nemůže být ani řeč. Žurnalisté se ještě neujali pozice tzv. hlídacího psa, protože demokracie, kterou by bylo třeba hlídat ještě pořádně neexistovala a samotní žurnalisté o tento post ani neměli zájem. Kvůli náladám ve společnosti však i soudobé noviny občas otiskly něco, co se vládě nezamlouvalo a tak opakovaně vytvářela nové zákony na regulaci a cenzuru tisku, avšak žurnalisté si většinou našli další způsob, jak ovlivnit davy ku obrazu svému. - 11 -