FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA SLAVISTIKY ŠKOLSTVÍ A PEDAGOGIKA V ŽIVOTĚ RUSKÉ EMIGRACE V MEZIVÁLEČNÉM ČSR EDUCATION SYSTEM AND PEDAGOGY IN LIFE OF RUSSIAN EMIGRATION IN INTERWAR CZECHOSLOVAKIA Magisterská diplomová práce v českém jazyce Vypracovala: Bc. Tereza Dobrovolná Vedoucí práce: Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. 2014
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechny pouţité prameny. V Olomouci, 14.4.2014 podpis
Děkuji Mgr. Jitce Komendové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce a za poskytování cenných rad a připomínek při vypracovávání této práce. podpis
Obsah ÚVOD... 5 1. ODCHOD RUSKÉ EMIGRACE... 9 2. RUSKÁ POMOCNÁ AKCE... 10 3. POČÁTKY RUSKÉHO ŠKOLSTVÍ V ČSR... 17 4. JESLE A ŠKOLKY RUSKÉ EMIGRACE V ČSR... 23 4.1. DĚTSKÉ JESLE VŠERUSKÉHO SVAZU MĚST V PRAZE... 24 4.2. ŠKOLKA VŠERUSKÉHO SVAZU MĚST V PRAZE... 25 5. ZÁKLADNÍ A STŘEDNÍ ŠKOLSTVÍ RUSKÉ EMIGRACE... 28 5.1. REFORMY ZÁKLADNÍHO A STŘEDNÍHO ŠKOLSTVÍ V ČSR V LETECH 1923-1925... 29 5.2. RUSKÁ GYMNÁZIA V ČSR... 32 5.2.1. RUSKÉ REÁLNÉ GYMNÁZIUM V MORAVSKÉ TŘEBOVÉ... 33 5.2.2. RUSKÉ REFORMOVANÉ GYMNÁZIUM ZEMGORU V PRAZE... 39 5.3. RUSKÁ AUTOMOBILOVÁ A TRAKTOROVÁ ŠKOLA V PRAZE... 46 6. RUSKÉ VYSOKÉ ŠKOLY V ČSR... 49 6.1. RUSKÝ ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉHO DRUŽSTEVNICTVÍ... 49 6.2. RUSKÁ VYŠŠÍ ŠKOLA SPOJOVÉ TECHNIKY V PRAZE... 51 6.3. RUSKÁ LIDOVÁ UNIVERZITA V PRAZE... 52 6.4. RUSKÁ PRÁVNICKÁ FAKULTA... 54 6.5. RUSKÝ PEDAGOGICKÝ INSTITUT JANA ÁMOSE KOMENSKÉHO V PRAZE... 57 6.6. RUSKÁ OBCHODNÍ AKADEMIE V PRAZE... 59 ZÁVĚR... 61 РЕЗЮМЕ... 65 BIBLIOGRAFIE... 74 PŘÍLOHY... 80 4
ÚVOD Základním cílem této práce je podat ucelený obraz ruského školství v Československu v meziválečném období. V této době vznikl na území Československa propracovaný systém všech stupňů ruského školství od jeslí přes gymnázia, vysoké školy aţ k vědeckým institucím. O Praze se v letech 1921 1928 mluvilo jako o ruském Oxfordu a samotné Československo bylo povaţováno za centrum vědeckého a kulturního ţivota ruské emigrace. Předkládaná diplomová práce je rozdělena do tří větších oblastí. První oblast je věnována předškolní výchově. V této části jsem se snaţila z dostupných dobových zdrojů popsat počátky vzniku jeslí a školek pro ruské emigranty a jejich další vývoj v jednotlivých letech. Druhá oblast je věnována základním a středním školám ruské emigrace, potaţmo ruským gymnáziím, která hrála velkou roli ve vzdělávání emigrace na území Československého státu. V této části je podrobněji popsáno Ruské reformované reálné gymnázium v Praze a Ruské reformované gymnázium v Moravské Třebové. U jednotlivých školních institucí se zaměřuji hlavně na počátky vzniku školy, její význam, výuku a organizaci volného času studentů. V poslední části diplomové práce se pak nachází popis ruských vysokých škol v Československu, přesněji se jedná o Ruskou právnickou fakultu, Ruský pedagogický institut Jana Ámose Komenského, Ruskou obchodní akademii v Praze, Ruskou lidovou univerzitu, Ruskou vyšší školu spojové techniky, Ruský ústav zemědělského druţstevnictví a o Ruskou automobilovou a traktorovou školu. Z pouţitých zdrojů bych ráda zdůraznila knihu S. P. Postnikova Русские в Праге 1918-1928, která podrobně mapuje deset let pobytu ruských emigrantů v Československu. Jedná se o publikaci, která vychází hlavně z pedagogických časopisů, vydávaných ruskou emigrací v Československu. Při své práci jsem také vycházela ze sborníku přednášek, který vyšel v roce 1995 v rámci velké mezinárodní konference pořádané Slovanskou knihovnou v Praze. Tyto přednášky byly věnovány jak ruské, tak i běloruské a ukrajinské emigraci v Československu v meziválečném období. Další důleţitou knihou jsou pak Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice 1918-1939 (Z. Sládek, Ljubov Běloševská a kolektiv autorů). Kniha obsahuje dokumenty, které se týkají ruské a ukrajinské emigrace v Československu a také uţitečný adresář jmen a institucí, které byly zaloţeny na území 5
ČSR. Celkový pohled na ţivot ruské emigrace a na jednotlivé instituce ruské emigrace, které vznikaly na území ČSR, pak podává kniha Дом в изгнании, kterou vydala Русская традиция v roce 2008 a slouţí jako encyklopedie ruské emigrace v Československu. Mimo těchto monografií jsem velkou část informací o ruském školství v ČSR získávala přímo z dobových pramenů. Jednalo se hlavně o výroční zprávy jednotlivých školních institucí. Kaţdá výroční zpráva obsahovala stručné shrnutí historie dané instituce, popis aktivit v průběhu roku, statistiku studentů, personálu, seznam učebnic a vyučovaných předmětů a rovněţ informace o zdraví studentů a jejich fyzickém rozvoji. Ve výročních zprávách ruských gymnázií se také objevoval podrobný seznam studentů jednotlivých tříd daného školního roku. Všechny výroční zprávy ruského gymnázia v Moravské Třebové a ruského gymnázia v Praze jsou uloţeny ve fondu Slovanské knihovny k prezenčnímu vypůjčení, ale jsou rovněţ digitalizovány a volně přístupny na internetových stránkách Slovanské knihovny. Jako základní prameny, z kterých jsem vycházela při psaní diplomové práce, slouţily pedagogické časopisy, které vydávala ruská emigrace v Praze. Jedním z těchto pramenů byl časopis Русская школа за рубежом, který vycházel v letech 1923-1931. S myšlenkou zaloţení pedagogického časopisu přišla skupina ruských pedagogů, kteří ţili v Praze. Jedná se o profesora S. I. Hessena 1, S. I. Karcevského 2 a V. A. Riganu 3. Tato odborná skupina se obrátila na Zemgor, zda by mohl časopis financovat. Výbor Zemgoru shledal poţadavek profesorů velice prospěšným pro rozvoj ruského školství v zahraničí a podpořil ho finančně. Časopis se zabýval popisem ţivota ruské školy v emigraci, v Rusku a v zemích, které nabídly emigrantům útočiště. V časopise se objevovaly rovněţ články, které se zaměřovaly na nejnovější pedagogické metody pouţívané v západní Evropě, Americe, ale také ve slovanských zemích. Kdyţ se podíváme podrobněji na obsah časopisu, je moţné jej rozdělit do sedmi tematických okruhů, které se věnovaly všeobecné pedagogice, národní osvětě v SSSR, ruskému školství v emigraci, národní osvětě v západní Evropě a Americe, otázkám metodiky, bibliografii (shrnutí pedagogických časopisů, učebnic a knih pro děti a mládeţ) a posledním okruhem byla 1 Гессен Сергей Иосифович (1887-1950), ruský profesor, filozof, od roku 1923 působil v Praze, kde přednášel na ruském Pedagogickém institutu, poté přednášel ruskou filologii na Německé univerzitě v Praze, představitel petrohradské školy novokantství, GONĚC, V.: Sergius Hessen a Československo, Brno 2000. 2 Карцевский Сергей Иосифович (1884-1955), jeden z představitelů ženevské lingvistické školy, zabýval se obecnou jazykovědou a ruskou filologií. 3 Ригана Владимир Aнтонович (1884-1971), profesor matematiky a fyziky na ruském gymnáziu ve Strašnicích, člen Svazu ruských pedagogů středních a nižších škol v ČSR. 6
kronika. Časopis vycházel v ruském jazyce šestkrát ročně. 4 Jako jediný z pedagogických časopisů v Praze nebyl vydáván Pedagogickým byrem. Od 4. čísla jej vydával Kulturně osvětový odbor Zemgoru. Dalším zdrojem, ze kterého jsem čerpala, byl časopis Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей, který vycházel v Praze v letech 1923-1931 a řadí se mezi hlavní informační pedagogická vydání ruské emigrace v zahraničí. Бюллетень byl orgánem emigrantské organizace Педагогическое бюро по делам средней и низшей русской школы за границей, která koordinovala činnost ruských emigrantských škol. V čele byra stál ruský filozof a pedagog V. V. Zenkovský. V rámci ruské pomocné akce mělo byro na starost podporu pedagogických hnutí ruské emigrace, přípravu ruských učitelů pro emigrantské školy v zahraničí a vydávání pedagogických časopisů emigrace, které sdruţovaly ruské pedagogy a studenty po celém světě. 5 Časopis Бюллетень obsahuje články, které se týkají zasedání Pedagogického byra, pedagogických konferencí a sjezdů, které se konaly hlavně v Praze, a také se věnuje ruské škole v zahraničí. 6 Kromě výše uvedených periodik jsem informace o ruské emigraci v Československu získávala také z časopisu Студенческие годы, který vydávalo sdruţení ruských emigrantských organizací v letech 1922-1925 v Praze. Časopis byl následovníkem časopisu Студент а v letech 1926-1928 jej nahradil časopis Годы. Jednalo se o časopis, který se zajímal o studentský ţivot, ale objevovaly se v něm také články významných ruských spisovatelů v emigraci a dalších pedagogů. Poslední periodikum, které se týká ruského školství v emigraci a s kterým jsem pracovala, je Вестникь педагогического бюро, který vycházel dvakrát měsíčně kromě letních měsíců. Časopis vydával různé 4 БЫЧИХИНА, Т.И.: Роль пражского журнала Русская школа за рубежом в культурнопросветительской деятельности русской эмиграции. In: Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы проведенных исследований. Praha 1995, s. 909-910. 5 BABKA, L. ZOLOTAREV, I.: Русская акция помощи в Чехословакии: история, значение, наследие. Praha 2012, s. 57-58. 6 Pedagogické byro kromě časopisu Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границе vydávalo také časopis Информационный бюллетень, Вестникь педагогического бюро a další brožury s pedagogickou tematikou. Nejednalo se ovšem o orgán, který působil pouze v Praze. Měl své pobočky v 13 evropských zemích a v Americe. ТЕРЕНЯ, Ю.Ю.: «Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей» (1923-1931) в системе национального воспитания русского зарубежья. In: Известия ВГПУ. Voroněž 2013, 1. [online]. [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://guides.rusarchives.ru/browse/guidebook.html?bid=205&sid=711470 7
školní statistiky, články na počest výročí ruských škol v ČSR, ale také popisoval počátky vzniku těchto škol. Všechna periodika byla hojně čtena, a to nejen pedagogy, jak uvádí ve své knize Osudová setkání Ivan Savický. Články o ruské diaspoře, o ruském školství v SSSR a o školství v emigraci oslovovaly širokou veřejnost. Nacházely se v nich zápisy z pedagogických sjezdů v Praze nebo v okolních zemích, také školní statistiky, jubilejní řeči, kroniky významných ruských emigrantů, popisovalo se i zakládání škol v Bulharsku, Francii a dalších zemích. Články se věnovaly tématům denacionalizace ruských dětí, mimoškolnímu vzdělání, ruské kultuře a také svátku Dne ruské kultury 7, který se stal jediným emigrantským svátkem. 8 Všechna zmíněná periodika jsou uloţena ve fondu Slovanské knihovny v Praze v ruském oddělení periodik. Jsou zde k dispozici jednotlivé výtisky pedagogických časopisů, které vycházely v Praze mezi léty 1922-1931. Časopis Студент za roky 1921-1922 je přístupný v digitalizované podobě na stránkách Slovanské knihovny. 7 Svátek День русской культуры se slavil v den narození ruského spisovatele A. S. Puškina. Tento svátek se velice rozšířil mezi emigranty a zakořenil se v jejich životech v zahraničí, oslavy tohoto dne byly prostředkem k poznání ruské kultury pro cizince, některá divadla v tento den hrála ruské opery a divadelní hry, 8. červen všichni Rusové slavili, nekonala se výuka, ani žádné zkoušky ve školách, někde byl den prohlášen svátkem, kdy se nepracovalo. К празднованию Дня русской культуры. In: Вестникь педагогического бюро, Praha 1927, 3, s. 35. 8 SAVICKÝ, I.: Osudová setkání. Češi v Rusku a Rusové v Čechách 1914-1938. Praha 1999, s. 208. 8
1. ODCHOD RUSKÉ EMIGRACE V únoru 1917 se Rusko po svrţení samoděrţaví stalo jedním z nejdemokratičtějších států té doby. Začalo vznikat velké mnoţství politických stran, různých spolků a nastal rozkvět společenského ţivota Rusů. V tomto období ovšem začali opouštět Rusko první představitelé ruské emigrace. Jednalo se hlavně o vysoké carské hodnostáře a příslušníky diplomacie. Tito lidé byli proti svrţení carismu a nastolení republiky. Další menší vlna emigrace odešla po listopadu 1917, kdy se demokracie, která vydrţela jen pár měsíců, rozpadla. Vlády se ujali bolševici, kteří nastolili reţim jedné strany diktaturu proletariátu, a tím rozpoutali občanskou válku, která způsobila obrovské ztráty na ţivotech obou stran a vyústila ve vítězství bolševiků. K emigrantům, kteří opouštěli Rusko v roce 1917, se přidaly také tisíce válečných zajatců z konce 1. světové války. Tito zajatci se nacházeli mimo Rusko a raději volili cestu emigrace. Největší odchod emigrace nastal aţ po totální poráţce bílých na přelomu roku 1921 a 1922, kdy statisíce poraţených vojáků i s rodinami, představitelů ruské inteligence a lidí, kteří byli ohroţeni novým reţimem, nebo v něm odmítali ţít, odcházeli do emigrace. Velká část ruské emigrace se usadila převáţně v Evropě. Největší centra ruských emigrantů vznikala v Německu, Francii a Československu. 9 9 TEJCHMANOVÁ, S.: Rusko v Cěskoslovensku: Bílá emigrace v ČSR 1917-1939. Praha 1993, s. 5-6. 9
2. RUSKÁ POMOCNÁ AKCE Existuje několik důleţitých důvodů, proč se právě Československo stalo centrem ruských emigrantů. Jedním z důvodů byla jazyková, historická a politická blízkost obou národů. Český národ, jenţ byl součástí Rakousko-Uherska, měl stejně jako Ruské impérium převáţně slovanské obyvatelstvo, které mělo kladný postoj k tehdejšímu carskému Rusku. Velkou roli hrálo také národní obrození. 10 Národní obrození probíhalo v českých zemích v průběhu 19. století a jeho hlavní snahou bylo potlačení nucené germanizace českého národa, obnovení českého jazyka a pozvednutí národního sebevědomí Čechů. A právě v této době se objevují tendence sjednocení všech slovanských národů v čele s Ruským impériem. Rusofilství se objevovalo v českých zemích částečně ve formě romantické představy o tom, ţe Ruské impérium jako velká slovanská velmoc ochrání ostatní Slovany před jejich nepřáteli. Český národ vţdy viděl Rusko jako mocné impérium, ale touhy některých Čechů po sjednocení utichají v době rusko-japonské války a s příchodem první ruské revoluce v roce 1905. Ruské impérium uţ není vnímáno jako silná a neporazitelná země, která by měla být vzorem všem Slovanům. Ovšem situace se částečně změnila v průběhu 1. světové války, kdy bylo Rakousko-Uhersko jedním z hlavních účastníků a zároveň samotným strůjcem války. V této době se objevuje nová vlna rusofilství, ale pouze ze začátku války. Po zkušenostech vojáků a legionářů, kteří navštívili Rusko v období války a kteří se masově střetli s ruskou realitou, se tvůrci nového československého státu politicky orientovali na západ. Přispěly k tomu také zkušenosti a vztahy s bolševickým Ruskem. 11 Sám Masaryk se po návratu z Ruska vyslovil, ţe celý český národ vyrostl v rusofilství, miloval všechny slovanské národy, ale jejich láska byla podivná. Nakolik byla podivná, se projevilo, kdyţ se dostali vojáci do Ruska a ţili společně s Rusy. Masaryk to zakončuje slovy, ţe československý národ miloval to, co neviděl. 12 A posledním, ovšem tím nejdůleţitějším a prvořadým důvodem, byla snaha československých politiků vychovat ve svém nově vzniklém státě ruskou elitu pro 10 VEBER, V. BUBENÍKOVÁ, M.: Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918-1945. Praha 1995, s. 20. 11 SLÁDEK, Z.: Русская акция помощи в истории русско-чешских и чехословацко-советских отношений. In: Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995, s. 16-18. 12 MASARYK, T. G.: Cesta demokracie I. Projevy-články-rozhovory 1918-1920. Praha 2003, s. 304. 10
budoucí demokratické Rusko. Tato elita by jim později zaručila podporu ze strany Ruska jako novému státu, který potřeboval na své straně mocné spojence. Velká část emigrantů se do Československa dostala v roce 1921, kdy se v Konstantinopoli shromáţdilo po evakuaci bílých vojsk z Novorossijska a Krymu více neţ 200 000 bývalých vojáků pod vedením generála Pjotra Nikolajeviče Wrangela. Ten se obrátil na československou vládu se ţádostí o pomoc. Jako odpověď předloţila skupina poslanců interpelaci československé vládě. Tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš odpověděl poslancům slovy, ţe účinné pomoci ruské emigraci můţe být dosaţeno pouze zformováním akce pomoci ruským emigrantům, na kterou Československý stát věnuje dostatečné finanční prostředky. Edvard Beneš rovněţ doplnil, ţe ministerstvo zahraničních věcí se na pomoc ruským emigrantům zaměřuje uţ od počátku roku 1921, kdy podporuje materiálně i morálně pomocné akce na československém území. Mimo jiné oznámil, ţe samo ministerstvo uţ připravilo plán pomoci ruským emigrantům, který postupně začíná uvádět do praxe. Oficiálně pak byla Ruská pomocná akce (Русская акция помощи) přijata 28. července 1921. 13 Ruská pomocná akce nebyla pouze humanitární pomocí, ale měla i finanční a politický charakter. Ministerstvo financí pro ni jen v roce 1921 vyčlenilo 10 milionů československých korun a další prostředky poskytla Prezidentská kancelář, různé instituce a jednotlivci. 14 Finance na pomocnou akci pro ruské a ukrajinské studenty a profesory v Československu byla odhadnuta v roce 1921 na 7 200 000 Kč, přitom 5 milionů připadlo na Komitét pomoci ruským studentům, milion na chod ruského gymnázia v Moravské Třebové a další částky šly na podporu ruských profesorů a ukrajinského komitétu. 15 V dalších letech se finanční pomoc zvyšovala. V roce 1922 a 1923 bylo vyplaceno 120 milionů československých korun. Peníze mezi emigrantské organizace rozdělovali sami emigranti a nad průběhem celé akce dohlíţel zvláštní odbor Ministerstva zahraničních věcí ČSR. Od roku 1926 finanční prostředky na podporu emigrantských spolků a institucí rozděloval Československý červený kříţ a příslušná ministerstva. Ruská pomocná akce měla mít ovšem krátkodobý charakter. Doba její existence byla vypočtena minimálně na 5 let a maximálně na 8 let. Ministerstvo 13 Tisk PS č. 2505 z 1. 7. 1921. Digitální knihovna Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, www.psp.cz/eknih/, Národní shromáždění republiky Československé 1920-1925. 14 VEBER, V. BUBENÍKOVÁ, M.: Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918-1945. Praha 1995, s. 20. 15 SLÁDEK, Z. BĚLOŠEVSKÁ, L. a kol.: Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1918-1939), Praha 1998, s. 32-33. 11
zahraničních věcí financovalo celou akci za pomoci bank (Legiobanka financovala například vydávání ruských knih a časopisů), průmyslových podniků a jednotlivých mecenášů. 16 Československý stát se o ruské občany staral moţná nejlépe z celé Evropy. Na jejich studium, bydlení a jídlo přispíval značnými peněţními částkami, které se ovšem s postupujícím prodluţováním pobytu Rusů na našem území sniţovaly. Pokud jde o finance, mezi velké podporovatele ruské emigrace patřil i ministerský předseda československé vlády Karel Kramář s manţelkou nebo sám prezident Tomáš Garrigue Masaryk, kteří i po skončení Ruské pomocné akce vynakládali velké finanční částky na podporu ruských emigrantů. 17 Největší podpora ruské emigrace ovšem ze začátku pocházela ze strany státu. Zakládaly se ruské, běloruské i ukrajinské instituce a organizace, které měly uspokojovat materiální, ale i duchovní potřeby emigrantů. Vše, co dělala vláda pro emigranty, dělala vlastně pro budoucí Rusko. Čelní představitelé státu věřili, ţe se zanedlouho stane z Ruska demokratický stát a ruští emigranti se budou moci vrátit zpět do Ruska. Podporou ruské emigrace si také chtěli zajistit budoucí dobré vztahy s Ruskem. 18 V případě, ţe by padl sovětský systém a emigranti by se mohli vrátit domů, byla by moţnost realizovat strategický vládní plán, který byl zakotven přímo v oficiálním dokumentu Ministerstva zahraničních věcí ČSR. V zásadě šlo o to, ţe by emigranti, kteří pobývali v Československu, museli po příjezdu do Ruska propagovat kulturně a ekonomicky ČSR a částky, které za ně československá vláda platila, by se vykompenzovaly pozváním československé inteligence do Ruska a podpořením obchodu s Československem. 19 Ve své podstatě se ruská pomocná akce orientovala hlavně na podporu demokratických sil ruské emigrace. Jejich centrem se stal v Československu Všeruský svaz zemských a městských činitelů Zemgor (Объединение российских земских и городских деятелей в Чехословакии) místní volený zastupitelský orgán, který zahájil svoji činnost v roce 1921. Jeho hlavním úkolem bylo upoutat pozornost celého světa na 16 TEJCHMANOVÁ, S.: Rusko v Cěskoslovensku: Bílá emigrace v ČSR 1917-1939. Praha 1993, s. 7-8. 17 VEBER, V. BUBENÍKOVÁ, M.: Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918-1945. Praha 1995, s. 15. 18 VACEK, J. - BABKA, L.: Hlasy vyhnanyćh: periodicky tisk emigrace ze sovětského Ruska, 1918-1945. Praha 2009, s. 16-18. 19 САВИЦКИЙ, И.: Этапы развития пражской русской эмиграции в 1919-1939 гг. In: Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995, s. 49. 12
situaci ruských emigrantů a tím získat prostředky na podporu a záchranu ruské emigrace. Zaměřoval se zejména na poskytování materiální, osvětové, právní a zdravotní pomoci ruským emigrantům, ale také na jejich seznámení s ţivotem v západní a střední Evropě, s evropskou kulturou a vědou. Je důleţité uvést také to, ţe Zemgor nebyl politickou organizací a neměl ţádné právo se podílet na politice Československé republiky. Finanční stránka Zemgoru byla zajišťována z členských příspěvků (šlo ovšem jen o symbolickou částku 24 Kč ročně), dále z příspěvků organizací a institucí, které finančně pomáhaly ruským emigrantům (hlavně ministerstvo zahraničních věcí) a také z příjmů organizací, které spadaly pod Zemgor. 20 Mezi tyto organizace patřila Automobilová a traktorová škola, Ruská vyšší škola spojové techniky, Ruská svobodná univerzita, Ruský historický zahraniční archív, Ruské reformované reálné gymnázium v Praze, Institut zkoumání Ruska a Ekonomický kabinet profesora S. N. Prokopoviče a mnoho dalších organizací. Mimo jiné spadal pod Zemgor také pedagogický časopis Русская школа за рубежом. 21 Samotná pomoc ruským emigrantům ze strany Zemgoru se dělila na několik částí. Emigranti dostávali zdarma obědy a večeře v jídelnách Zemgoru, zdarma dostávali také oblečení a obuv. Zemgor také nechal postavit několik ubytoven v Praze, Bratislavě a Uţhorodě. Mimo jiné zajišťoval práci pro emigranty, buď přímo ve svých organizacích, nebo prostřednictvím třetích osob. Tato činnost byla ovšem značně ztíţena v roce 1928, kdy parlament ČSR vydal zákon na ochranu národního trhu práce, a proto někteří emigranti začali opouštět ČSR a odcházet do jiných evropských zemí. Zemgor ovšem také zakládal školy, knihovny a pořádal různé kurzy a besedy, aby byl zajištěn kulturní a osvětový rozvoj ruských emigrantů. 22 Ruská pomocná akce se především zaměřovala na podporu akademické, pedagogické a výzkumné činnosti emigrantů, není proto divu, ţe se o Praze v té době mluvilo jako o ruském Oxfordu. Je nutné také dodat, ţe se pomocná akce nevztahovala 20 СЕРАПИОНОВА, Е. П.: Пражский Земгор и его деятельность. In: Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995, s. 597-606. 21 ПОСТНИКОВ, С. П.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 23-24. 22 СЕРАПИОНОВА, Е. П.: Пражский Земгор и его деятельность. In: Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995, s. 597-606. Finanční prostředky, které Československá republika vydělila na Ruskou pomocnou akci, nebyly nekonečné a postupem prodlužujícího se pobytu ruských emigrantů na území ČSR, se tyto prostředky značně snižovaly. Proto byla také činnost Zemgoru v dubnu 1933 ukončena. 13
jen na ruskou emigraci. Jednalo se o mnohonárodnostní akci, která podporovala ukrajinskou, běloruskou, kavkazskou a další emigrace a také se týkala všech lidí bez rozdílu jejich společenského nebo materiálního postavení, ať uţ se jednalo o představitele aristokracie nebo o rolníky. 23 Ovšem největší podpory se dostalo studentstvu. Československo bylo jedinou zemí, kde absolventi ruských a ukrajinských gymnázií mohli studovat na domácích, ale i na ruských a ukrajinských vysokých školách s maximální finanční podporou státu. Vzdělání mohli získat všichni nehledě na politickou orientaci, ale nesměli se vměšovat do československé politiky. 24 Jak uţ bylo řečeno, mezi hlavní zastánce ruské emigrace patřili prezident Tomáš Garrigue Masaryk a předseda vlády Karel Kramář. Kaţdý ovšem podporoval jiná politická uskupení. Prezident Masaryk byl zastáncem budoucího demokratického Ruska a chtěl udělat z Československé republiky centrum, kde by se soustředily všechny kulturní síly emigrace, které by připravily ruskou inteligenci pro nový demokratický stát. Na druhé straně Karel Kramář podporoval spíše návrat monarchie. 25 Samotné sloţení emigrace bylo taktéţ různorodé. Jednalo se spíš o demokratická uskupení, která byla tvořena převáţně intelektuály a studenty. Malá část emigrace se také angaţovala v politickém ţivotě. Hlavně se jednalo o monarchisty, kteří ovšem nebyli jednotní. Hlavní spory měli v názoru, kdo je právoplatným dědicem trůnu a také se nemohli shodnout, jestli je lepší samoděrţaví nebo konstituční monarchie. Tato skupina monarchistů ovšem nebyla moc oblíbená v nově vzniklé Československé republice, která sama měla špatné vzpomínky na monarchistickou vládu Rakousko-Uherska. Hlavním zastáncem této skupiny tedy zůstává předseda vlády Karel Kramář. On sám byl velkým milovníkem carského Ruska, a jak sám několikrát uvedl, jeho láska vychází z jeho bytostné podstaty. To, ţe jeho manţelka Naděţda Nikolajevna pochází z Ruska, není příčinou, ale důsledkem jeho velké lásky k Rusku. 23. SLÁDEK, Z.: Русская акция помощи в истории русско-чешских и чехословацко-советских отношений. In: Международная конференция русской, украинской и белорусской эмиграции в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995, s. 19. 24 VACEK, J. - BABKA, L.: Hlasy vyhnanyćh: periodicky tisk emigrace ze sovětského Ruska, 1918-1945. Praha 2009, s. 19. 25 SLÁDEK, Z.: Русская акция помощи в истории русско-чешских и чехословацко-советских отношений. In: Международная конференция русской, украинской и белорусской эмиграции в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995. s. 20. 14
Emigrace ze začátku působila jako monolit, který spojovala společná nenávist k bolševikům, ale později se začaly objevovat rozepře. Hlavně se lišily jejich představy o tom, jak s bolševiky bojovat a co dělat, aţ budou zničeni. To ruskou emigraci rozdělovalo. Po čase bylo jasné, ţe se reţim, který bolševici nastolili v roce 1917, v krátké době nerozpadne, proto vyvstala otázka, jaký si zachovat postoj k sovětskému Rusku. V reakci na stávající situaci vzniklo hnutí směnověchovců, které uznalo sovětskou moc. Cílem bylo spolupracovat se sovětským Ruskem a nevyvolávat další odpor, který by mohl mít za následek další krveprolití v zemi. Ovšem většina členů hnutí, kteří se nechali zlákat sovětskou vládou k beztrestnému návratu domů, nakonec skončila v pracovních táborech nebo byli zavraţděni. 26 Dalším hnutím bylo eurasijské hnutí, které chtělo tzv. Boţí Rusko. Rusko, které by nekopírovala západoevropskou kulturu, ale které by vycházelo z vlastních bohatých kulturních tradic. Zásadní chybou, která podle představitelů eurasijského hnutí dostala Rusko tam, kde je, bylo napodobování cizích kultur uţ od vlády Petra I. 27 Ve třicátých letech se objevuje hnutí mladorusů, kteří chtěli spojit carskou monarchii se sovětským systémem, tedy vytvořit monarchii pracujících. Na začátku třicátých let se v Německu dostává k moci Adolf Hitler a všichni v Evropě cítí narůstající nebezpečí války. V této době se ruská emigrace rozděluje na dvě skupiny, na ty, kteří budou přívrţenci obrany SSSR a na její odpůrce. Na straně podpory SSSR byli mladorusové a na straně druhé stála skupina těch, kteří byli ochotni bojovat s kýmkoliv, aby bylo sovětské Rusko poraţeno. 28 V průběhu let ruská emigrace postupně opouštěla ČSR a odcházela do jiných evropských zemí za prací. Největší odchod emigrace nastal v roce 1928, kdy byl schválen zákon na ochranu domácího trhu práce, který upřednostňoval československé občany před emigranty. Ti, kteří přijeli do Československa po dubnu 1923, měli ztíţeny podmínky při hledání práce, a proto většina emigrantů odcházela. Toto omezení se dotklo také studentů, kterým se sniţovala podpora od československého státu. Ruská pomocná 26 TEJCHMANOVÁ, S.: Rusko v Cěskoslovensku: Bílá emigrace v ČSR 1917-1939. Praha 1993, s. 11-12. 27 VORÁČEK, E.: Eurasijství v ruském politickém myšlení: osudy jednoho z porevolučních ideovy ch směrů ruské meziválečné emigrace. Praha 2004. 28 TEJCHMANOVÁ, S. Rusko v Cěskoslovensku: Bílá emigrace v ČSR 1917-1939. Praha 1993, s. 16-17. 15
akce skončila v roce 1930 a od té doby byli emigranti podporováni pouze ze strany Československého červeného kříţe. 29 29 BABKA, L. ZOLOTAREV, I.: Русская акция помощи в Чехословакии: история, значение, наследие. Praha 2012, s. 16. 16
3. POČÁTKY RUSKÉHO ŠKOLSTVÍ V ČSR Velká část finančních prostředků Ruské pomocné akce byla věnována právě rozvoji ruského školství v ČSR. Vybudování dobrého školního zázemí bylo jedním z prostředků vlády k řešení problému emigrace. 30 Mezi emigrací z Ruska se totiţ vyskytovalo velké mnoţství studentů a profesorů, kteří bojovali ve Wrangelově a Děnikinově armádě. Nesmíme opomenout, ţe se emigrace objevovala v Československu uţ před rokem 1920 i po něm, ale velký boom nastal právě v tomto roce. Celkový počet emigrantů se odhaduje na 2 miliony. V ČSR se shromáţdilo v meziválečném období přibliţně 25 000 ruských emigrantů. 31 Nejvíce emigrantů se po nastolení komunismu v Rusku shromáţdilo v Turecku. Jednalo se hlavně o příslušníky Wrangelovy armády, kterou tvořili převáţně bývalí studenti, jiţ byli nuceni opustit školu kvůli občanské válce nebo narukovali do armády dobrovolně. Vojáci přebývali v Turecku ve špatných ţivotních podmínkách, ve chladu a bez stálého příjmu potravy. To bylo také důvodem jejich touhy opustit armádu a odejít do emigrace. Generál Wrangel si byl všeho vědom, proto v květnu 1921 vydal příkaz, aby všichni, kteří kvůli svému zdraví nebo z jiných důvodů nechtějí zůstávat v armádě, podali ţádost o propuštění z armády. Poté dostanou status emigranta a budou moci odejít do emigrace. Tuto moţnost vyuţilo asi 20 % vojáků, z nichţ většinu tvořili studenti. Uţ v roce 1919 vytvářeli emigranti různé společenské organizace, do kterých patřily akademické skupiny vzdělaných emigrantů a studentské spolky. Tyto organizace měly za cíl najít volná místa pro studenty v různých státech Evropy, poskytovaly jim materiální pomoc a spolupracovaly s organizacemi, které se zajímaly o vzdělání nového pokolení Rusů. K tomu bylo ovšem nutné vytvořit dobré ţivotní a studijní podmínky pro jejich další rozvoj. Jednou z prvních organizací, která se starala o ruské studenty, byl Spolek ruských studentů v Československu, zaloţený v roce 1921. Měl své pobočky také 30 TEJCHMANOVÁ, S.: Rusko v Cěskoslovensku: Bílá emigrace v ČSR 1917-1939. Praha 1993, s. 26. 31 WEYR, F. - NÁHLOVSKÝ, J.: Vysoké, střední a odborné školy v republice československé ve školním roce 1921-22: Československá statistika: Školství Vydání 4. Praha 1924, s. 93. 17
v Brně a Příbrami a spadal pod Spolek ruských emigrantských studentských organizací. Činnost ukončil v roce 1934. 32 Po schválení Ruské pomocné akce vládou Československé republiky byla do Turecka vyslána z Československa zvláštní komise, aby prověřila kvalifikaci těch, kteří chtěli studovat v Československu, ale nemohli své dosavadní vzdělání prokázat dokladem o studiu. Emigranti s platnými doklady o studiu byli přijati do Československa bez jakýchkoliv průtahů. Celkem se do země dostalo 5000 studentů. Všechny náklady spojené s převozem studentů financovaly charitativní organizace a vlády zemí, které se ujaly ruských emigrantů. Do Československa byli emigranti přepravováni buď po ţeleznici přes Bulharsko, Bělehrad, Maďarsko a Rakousko, nebo lodní přepravou do Terstu a odtud ţeleznicí do Československa. Jelikoţ se po první světové válce začaly velice rychle šířit infekční nemoci, byla při přepravě emigrantů dodrţována karanténní opatření. První zastávkou ruských emigrantů proto nebyla Praha, ale Pardubice s dobře vybavenou karanténní stanicí. Kaţdý emigrant absolvoval lékařskou prohlídku, očistnou koupel, byli oholeni a ostříháni. Oblečení se jim vydezinfikovalo, pokud bylo v dobrém stavu, nebo dostali nové oblečení z vojenských zásob. 33 S příjezdem ruských emigrantů do Československa byla spojena rovněţ bytová krize, tedy problém s ubytováním tak velkého počtu ruských studentů. Sice se zrodila myšlenka vybudování ruského městečka, ale tato myšlenka se nikdy nerealizovala. 34 Pro dočasné ubytování studentů se vyuţívaly dřevěné baráky a nevyuţité vojenské a civilní budovy. K těmto budovám patřil Chudobinec sv. Bartoloměje, rozlehlý komplex budov na Vyšehradské ulici v Praze 2. Jako útočiště ruských emigrantů slouţil chudobinec v letech 1921-1924. Nacházely se zde mimo jiné kanceláře Výboru pro podporu studia ruských a ukrajinských studentů v ČSR a Svazu ruských studentů, studenti zde měli knihovny, čítárny, lékařskou ordinaci, informační centrum, jídelny a moţnost krátkodobého ubytování. 35 Kousek od chudobince se nacházel Albertov, který byl na 32 KARPENKO, S. - ALEKSEEVA, E.: Русские без отечества: Очерки антибольшевистской эмиграции 20-40-х годов. Moskva 2000, s. 262-264. 33 KOPŘIVOVÁ, A.: Střediska ruského emigrantského života v Praze (1921-1952), Praha 2001, s. 12-13. V roce 1924 byla karanténní stanice z Pardubic přemístěna do Prahy-Libně do izolovaného infekčního pavilonu, dnes je zde areál nemocnice Na Bulovce. 34 KARPENKO, S. ALEKSEEVA, E.: Русские без отечества: Очерки антибольшевистской эмиграции 20-40-х годов. Moskva 2000, s. 284. 35 KOPŘIVOVÁ, A.: Ruští emigranti ve Všenorech, Mokropsech a Černošicích (20. a 30. léta XX. století), Praha 2003, s. 8. 18
počátku 20. let centrem vysokoškolského společenského ţivota. V budovách na Albertově byl umístěn Studentský domov s jídelnami, kuchyněmi, knihovnami a společenskými místnostmi. Studentský domov byl místem, kde se střetávali ruští a českoslovenští studenti. 36 Další ubytovnou pro ruské studenty byla tzv. Svobodárna, rozlehlý objekt s dlouhými chodbami a s řadami miniaturních pokojů s rozměry vlakových kupé. Pokoje byly odděleny jen nízkými dřevěnými přepáţkami, coţ emigrantům nezajišťovalo ţádné soukromí, a byly jednoduše zařízeny pouze dvěma postelemi a dvěma stoličkami. Většina studentů byla ubytována také v chudobinci ve Strašnicích, který ruským emigrantům věnovala československá vláda. Centrem ruské emigrace se stala Praha, ale emigranti se stěhovali i do dalších českých měst. Hlavně tam, kde se nacházely vysoké a střední odborné školy, ve kterých studovali ruští studenti. K těmto městům patřilo Brno, Bratislava, hornická Příbram, kde se nacházela známá Vysoká škola báňská, kterou navštěvoval značný počet ruských, ukrajinských a běloruských studentů, dále Poděbrady s Ukrajinskou hospodářskou akademií, průmyslová Plzeň, kde ţili ruští inţenýři, kteří pracovali ve Škodových závodech, a nakonec Moravská Třebová, kde se nacházelo ruské reálné gymnázium. Mimo jiné se velká část emigrantů soustřeďovala ve vesnicích kolem Prahy, zejména v jiţních oblastech v obcích Všenory, Mokropsy a Černošice. Bylo to dáno hlavně tím, ţe zde byla moţnost rychlé, levné a spolehlivé ţelezniční dopravy. Celkově bylo ubytování mimo Prahu cenově přijatelnější. Studenti si pronajímali vţdy jeden pokoj, kde jich bylo kolem 3-4 a nájem stál 200-300 Kč měsíčně. 37 V Československu tak v průběhu 20. let vznikl systém ruských škol všech stupňů od mateřských škol po vysoké školy. Díky československé vládě bylo školství ruské emigrace velice dobře organizované a vláda ho značně finančně podporovala. 38 O ruský Oxford v Praze se zaslouţil hlavně tehdejší prezident T. G. Masaryk. Jeho úmysly byly pragmatické, co se týče zajištění dobrých vztahů s budoucím demokratickým Ruskem, ale i idealistické, kdyţ doufal v brzkou změnu reţimu v tehdejším komunistickém Rusku. Do budoucna chtěl svými kroky zaručit novému československému státu podporu silné 36 KOPŘIVOVÁ, A.: Střediska ruského emigrantského života v Praze (1921-1952), Praha 2001, s. 16-17. 37 KOPŘIVOVÁ, A.: Ruští emigranti ve Všenorech, Mokropsech a Černošicích (20. a 30. léta XX. století), Praha 2003, s. 12-14. 38 WEYR, F. NÁHLOVSKÝ, J.: Vysoké, střední a odborné školy v republice československé ve školním roce 1921-22: Československá statistika: Školství Vydání 4. Praha 1924, s. 93. 19
mocnosti, kterou mělo být budoucí demokratické Rusko. A právě studenti měli být hlavním nástrojem k vytvoření nového Ruska. Ve své stati z roku 1922 přímo uvádí svůj předpoklad, ţe se ruská inteligence brzy vrátí do Ruska, a rovněţ přišel s myšlenkou převedení všech ruských studentů z ostatních zemí do Československa. Tato myšlenka se ovšem nikdy nerealizovala hlavně z finančních důvodů. 39 Názory na podporu ruských emigrantů v Československu však nebyly jednotné. Důkazem slouţí interpelace vládě skupinou poslanců v čele s poslancem Hakenem v roce 1923, ve které poslanci vystupují proti finanční podpoře ruských emigrantů, která by se měla spíš zaměřit na podporu československých chudých studentů, a rovněţ zpochybňují kvalifikaci většiny studentů, ale i profesorů. Mimo jiné poukazují na politickou orientaci některých profesorů, kterou dávají najevo v průběhu svých přednášek. Ovšem všechny tyto poznámky ohledně ruské emigrace vyvrátil svojí odpovědí a pádnými argumenty předseda vlády Antonín Švehla a ministr zahraničí Edvard Beneš. 40 Pro zajištění dobře fungující organizace ruské emigrace na území československého státu bylo nutné zřídit centrální orgán, který by hájil právní a ekonomické zájmy všech ruských studentů a zastupoval by je v mezinárodním studentském proudu. Tímto orgánem se stal Spolek ruských emigrantských studentských organizací (Объединение русских эмигрантских студенческих организаций - ОРЭСО), který byl ustanoven na prvním sjezdu ruského emigrantského studentstva v roce 1921. Materiální pomoc získával spolek z komerční činnosti, dotací a členských příspěvků. Ovšem podle svých stanov nesměl přijímat peníze od politických organizací, jelikoţ to odporovalo ideologii samotného spolku. V čele spolku stálo sedm lidí, kteří byli voleni na sjezdech na dobu jednoho roku. Spolek byl v roce 1923 rozdělen na dvě oddělení informační, které mělo informovat společnost o stavu ruských studentů a také vydávalo Informační věstník. Hlavním úkolem druhého mezinárodního oddělení spolku bylo zajišťování kontaktů s mezinárodními organizacemi. 41 Další organizací, která vznikla v roce 1921, byl Komitét pro umoţnění studia ruských studentů v Československé republice (Комитет по обеспечению образования русских студентов в ЧСР). První činností komitétu bylo organizování příprav před 39 MASARYK, T. G.: Pomoc Rusku Evropou a Amerikou. In: Otevřít Rusko Evropě, Praha 1997, s. 19. 40 Tisk č. 4380 z 18. 12. 1923 a tisk č. 4612 z 3. 6. 1924. Digitální knihovna Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, www.psp.cz/eknih/, Národní shromáždění republiky Československé 1920-1925. 41 KARPENKO, S. ALEKSEEVA, E.: Русские без отечества: Очерки антибольшевистской эмиграции 20-40-х годов. Moskva 2000, s. 285-286. 20