Strategie proti nadměrnému deficitu zpráva Výzkumné služby Kongresu

Strategie proti nadměrnému deficitu zpráva Výzkumné služby Kongresu Petr Hanzlík

1. Úvod Velká část vyspělých ekonomik, Spojené státy americké nevyjímaje, se v posledních letech potýká s problémem nadměrného zadlužení veřejného sektoru. Nedávná Velká recese tyto problémy zvýraznila a učinila z nich jedno z hlavních témat domácí politiky ve většině zemí, kterých se tento problém týká, což je po letech neochoty řady vlád provádět zodpovědnou fiskální politiku a kumulace dluhů v časech slušného hospodářského růstu v jistém ohledu pozitivní posun. Na druhou stranu je třeba říci, že situace v jednotlivých zemích je odlišná, stejně jako příčiny vzniku zadlužení veřejného sektoru. Proto je nutné přizpůsobit i strategii odbourávání rozpočtových schodků a snižování podílu veřejného dluhu vůči hrubému domácímu produktu konkrétním podmínkám dané ekonomiky a zamyslet se nad případnými negativními dopady, které by nevhodně zvolená strategie mohla mít. V této výzkumné zprávě se proto podíváme zejména na úlohu fiskální politiky, a poté prostudujeme základní strukturu příjmové i výdajové stránky federálního rozpočtu Spojených států. 2. Fiskální politika V makroekonomické teorii zpravidla rozlišujeme dva základní typy politik, kterými může vláda, případně jiné rozhodovací ekonomické centrum, ovlivňovat ekonomiku jako celek. Prvním z nich je monetární (měnová) politika, která spočívá v ovlivňování úrokové míry a nabídky peněz. Jejím prováděním bývá v současnosti pověřená ve většině států více či méně nezávislá centrální banka. V USA tuto úlohu plní Federální rezervní systém. Z tohoto důvodu se jí nebudeme podrobněji zabývat a přesuneme se ke druhému typu, kterým je fiskální politika. Fiskální politikou rozumíme rozhodnutí vlády týkající se celkové úrovně vládních výdajů a rozhodnutí týkající se výše daní. 1 Je nutné si uvědomit, že i když vláda nemá v úmyslu používat fiskální politiku ke stabilizaci ekonomiky, tak přesto každé její rozhodnutí týkající se rozpočtu může mít na celkovou hospodářskou situaci výrazný vliv. Na účinnost fiskální politiky navíc panují rozdílné názory vycházející z různých ekonomických škol, které lze řadit do dvou hlavních skupin klasické a keynesiánské. Současný hlavní makroekonomický proud však svým způsobem kombinuje oba tyto přístupy, kdy se předpokládá platnost klasické teorie v dlouhém období a platnost keynesiánských teorií v krátkém období. 1 MANKIW, Gregory. Zásady ekonomie. Dotisk 2009, 1. vydání, Grada, Praha 2000. s. 689. ISBN 978-80-7169-891-3. 1

Termín klasická teorie se v makroekonomii používá pro shrnutí ekonomického myšlení těsně před Keynesem. 2 Základní předpoklady klasické teorie spočívají v dokonale soutěživých trzích práce, kapitálu i zboží a služeb, které se rychle vyčišťují, tj. vrací do rovnovážného stavu. Celkový klasický model vytvořený na těchto předpokladech pak vede k těmto závěrům: 3 Vzhledem k rovnováze na trhu práce existuje pouze dobrovolná nezaměstnanost. Na trhu práce je také určena reálná mzda. Ekonomika se nachází na svém potenciálním produktu, který je určen zaměstnaností a dostupnou technologií. Vláda je schopna ovlivnit pouze cenovou hladinu a složení výstupu. Proto je jejím úkolem řídit nabídku peněz tak, aby zabránila vysoké inflaci a starat se o to, aby trhy dobře fungovaly. V klasickém pojetí tedy není fiskální politika účinná a nezodpovědná vládní politika by mohla vést pouze k vysoké inflaci. Keynesiánská teorie, pojmenovaná po anglickém ekonomu Johnu Maynardu Keynesovi, byla reakcí na Velkou hospodářskou krizi 30. let 20. století, kdy se naplno projevily nedostatky klasické teorie. Ukázalo se především, že trhy ve skutečnosti zdaleka nejsou tak pružné, jak předpokládaly klasické modely. Keynes shrnul svoji teorii v knize Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz vydané roku 1936 a na něj navázalo mnoho dalších ekonomů, kteří ji dále rozvíjeli. Pro letmé seznámení s touto teorií si povíme o třech hlavních modelech, jimiž jsou model důchod-výdaje, model IS-LM a model AS-AD. 2.1 Model důchod-výdaje Tento model vychází ze dvou předpokladů. Investice jsou exogenní (nezávislé na úrokové míře) a existují nevyužité výrobní kapacity (ceny jsou stabilní). Oba dva předpoklady jsou splněny pouze v situaci krize. 4 Podle tohoto modelu se ekonomika nachází v rovnováze, pokud se důchod (tj. HDP) rovná agregátním (celkovým) výdajům (efektivní poptávce). Model lze formulovat pro dvousektorovou (uvažujeme pouze domácnosti a firmy), třísektorovou (domácnosti, firmy, vláda) nebo čtyřsektorovou ekonomiku (domácnosti, firmy, vláda a zahraničí). 2 CAHLÍK, Tomáš, HLAVÁČEK, Michal, SEIDLER, Jakub. Makroekonomie. 1. dotisk 2. vydání, Karolinum, Praha 2013. s. 29. ISBN 978-80-246-1906-4. 3 Tamtéž, s. 29 39. 4 Tamtéž, s. 44. 2

Pro zjednodušení si uvedeme pouze verzi pro třísektorovou ekonomiku. Budeme značit důchod a agregátní výdaje AE, základní rovnicí modelu je = AE = C + I + G, kde C představuje celkovou spotřebu v ekonomice, I celkové investice a G vládní výdaje (nákupy zboží a služeb). Spotřebu je ještě nutné rozdělit na dvě části. První se nazývá autonomní spotřeba Ca. Tato část nezávisí na velikosti disponibilního důchodu, tj. části HDP, která zůstane domácnostem po zaplacení daní a přijetí transferových plateb od vlády. Transferové platby představují např. různé sociální dávky a starobní důchody, neboli takové platby, které vláda posílá jiným subjektům, aniž by za ně dostala nějaké protiplnění. Druhá část spotřeby je určená takzvaným mezním sklonem ke spotřebě c, který představuje část dodatečného příjmu, kterou domácnosti utratí. Rovnice agregátních výdajů pak bude vypadat takto AE = C a + c( t + TR) + I + G, kde t je proporcionální výše daní k HDP a TR celková výše transferových plateb. Vzhledem k rovnosti =AE lze upravit rovnici do tvaru = 1 1 c(1 t) (C a + c TR + I + G) α = 1 1 c(1 t) A = C a + c TR + I + G. Číslo α se nazývá multiplikátor autonomních výdajů, které představuje číslo A. Z rovnice je vidět, že velikost multiplikátoru závisí na mezním sklonu ke spotřebě a také na výši daní. Velikost autonomních výdajů pak mj. závisí na velikosti vládních výdajů G a transferových plateb TR. Z toho plyne možnost vlády ovlivňovat velikost agregátních výdajů pomocí fiskální politiky, a to buď změnou výše daní (čím nižší daňová sazba, tím vyšší multiplikátor) nebo změnou vládních výdajů a transferů. Na následujících dvou obrázcích je zachyceno obvyklé grafické znázornění modelu důchod výdaje. Sklon funkce AE závisí na velikosti multiplikátoru, tedy na mezním sklonu k úsporám c, pro který platí 0<c<1, a také na daňové sazbě t. Velikost produkce je zachycená osou prvního kvadrantu, tedy funkcí se sklonem o velikosti 1. Z toho vyplývá existence pouze jedné hodnoty rovnovážného důchodu, pro kterou platí =AE. Z grafu na obr. 1 je také vidět, že, je-li větší efektivní poptávka AE, bude se zvětšovat produkce, dokud nedosáhne úrovně rovnovážného důchodu, a naopak, je-li 3

produkce vyšší, bude se snižovat až do dosažení rovnovážné úrovně. Na obr. 2 je pak zachycena reakce na změnu mezního sklonu k úsporám. Pokud se c zvětší, funkce AE se stane strmější, pokud se zmenší, stane se plošší. Pokud dojde ke změně autonomních výdajů, například zvýšením vládních výdajů, dojde k posunu celé funkce AE nahoru při stejném sklonu (ten závisí na změně multiplikátoru), příp. dolů v případě snížení autonomních výdajů. To vzhledem ke sklonu AE křivky vede k rozdílné výši změny autonomních výdajů a rovnovážného důchodu, což nám vlastně ukazuje účinek multiplikátoru. AE AE E A 45 * Obr. 1: Grafické znázornění modelu (Zdroj: Přednáška kurzu JEB009 IES FSV UK) AE AE 2 AE 1 A 2 A 1 45 Obr. 2: Reakce na změnu α (Zdroj: Přednáška kurzu JEB009 IES FSV UK) 4

Z tohoto vztahu plyne teoretická možnost vládního sektoru stabilizovat důchod, tj. vyrovnávat změny důchodu způsobené změnami soukromé spotřeby a investic tím, že změní daňovou sazbu, transfery či vládní nákupy, tj. fiskální politikou změní agregátní výdaje. 5 Zde je na místě připomenout, že daňová sazba snižuje velikost multiplikátoru, z čehož vyplývá, že čím je sazba vyšší, tím menší výkyvy rovnovážného důchodu způsobují změny v autonomních výdajích. Daňová sazba tak působí jako tzv. vestavěný (automatický) stabilizátor, neboť pro její spuštění není nutné žádné speciální rozhodnutí, je do systému vestavěná. Vláda však může pro stabilizaci důchodu činit i rozhodnutí podle konkrétní situace, tzv. diskreční rozhodnutí. Mezi ně počítáme změnu vládních nákupů G nebo změnu transferů TR. Změna důchodu se pak projeví podle následujících vzorců: = α G nebo = α c TR Z těchto vztahů lze vidět, že změna transferů není tak účinná jako změna vládních nákupů, neboť pouze část odpovídající meznímu sklonu ke spotřebě je spotřebována, zatímco zbytek je uspořen. Poslední využití modelu důchod-výdaje, které si předvedeme, se týká pravidla vyrovnaného rozpočtu. Pomocí již zavedených veličin můžeme spočítat přebytek (nebo deficit) rozpočtu BS: BS = t G TR Pokud chceme zachovat vyrovnaný rozpočet, pak platí následující podmínky (neuvažujeme změnu TR): BS = 0 (t. ) = G ( AE = c ( (t. )) + G & = AE) = c ( (t. )) + G Dosadíme změnu vládních nákupů za změnu daní, pak: = c ( G) + G (1 c) = G (1 c) = G 5 CAHLÍK, Tomáš, HLAVÁČEK, Michal, SEIDLER, Jakub. Makroekonomie. 1. dotisk 2. vydání, Karolinum, Praha 2013. s. 47. ISBN 978-80-246-1906-4. 5

Multiplikátor vyrovnaného rozpočtu je proto roven jedné: α = G = 1 Zavedením pravidla vyrovnaného rozpočtu se tedy vláda zbavuje možnosti stabilizovat důchod prostřednictvím fiskální politiky. 2.2 Model IS-LM Tento model byl vytvořen ekonomem Johnem Hicksem roku 1937 a pracuje se dvěma křivkami, které zachycují vztah mezi důchodem a nominální úrokovou mírou. Oproti modelu důchod-výdaje se nepředpokládá exogennost investic, ale nadále se předpokládá existence nevyužitých kapacit, což mj. vede ke konstantní cenové hladině a nulové očekávané inflaci. Díky tomu se nominální úroková míra rovná reálné úrokové míře. 6 Křivka IS vyjadřuje rovnováhu na trhu zboží a služeb a je možné ji algebraicky odvodit z modelu důchod-výdaje, což zde ale provádět nebudeme. Křivka LM naproti tomu představuje rovnováhu na trhu peněz, tedy takové body, ve kterých se nabídka peněz rovná poptávce po nich. 7 Pro představu o odvození obou křivek si pouze ukážeme jednoduché grafické znázornění. AE AE(i 2 ) AE(i 1 ) A-b.i 2 A-b.i 1 i A/b i 1 i 2 A Obr. 3: Odvození křivky IS (Zdroj: Přednáška kurzu JEB009 IES FSV UK) 6 Pro vztah nominální a reálné úrokové míry platí tzv. Fisherova rovnice, podle které se součet reálné úrokové míry a očekávané inflace rovná nominální úrokové míře. 7 CAHLÍK, Tomáš, HLAVÁČEK, Michal, SEIDLER, Jakub. Makroekonomie. 1. dotisk 2. vydání, Karolinum, Praha 2013. s. 51-52. ISBN 978-80-246-1906-4. 6

i L( 2 ) M/P LM i 2 L( 1 ) i 1 M/P,L 1 2 Obr. 4: Odvození křivky LM (Zdroj: Přednáška kurzu JEB009 IES FSV UK) Na obr. 3 jsou zachyceny dvě AE křivky, kde investice závisí na dvou různých úrokových mírách. Pro každou úrokovou míru existuje určitá velikost rovnovážného důchodu, což zachycuje právě křivka IS. Na obr. 4 vidíme svislou křivku nabídky peněz, neboť její výše nezávisí na úrokové míře. (Je dána např. rozhodnutím centrální banky.) Dále vidíme dvě různé křivky poptávky po penězích pro různé úrovně důchodu, které určují rovnovážnou úroveň úrokové míry. Křivka LM pak zachycuje tuto rovnováhu pro každou velikost důchodu. Dáme-li obě křivky dohromady, jejich průsečík nám ukáže bod rovnováhy na všech uvažovaných trzích, v němž předpokládáme, že je ekonomika v rovnováze. Jednou z užitečných aplikací tohoto modelu je zachycení dopadu fiskální či monetární expanze, příp. restrikce na důchod a úrokovou míru. Poněkud zjednodušeně lze říci, že fiskální expanze způsobí posun křivky IS doprava, fiskální restrikce naopak posun doleva. Monetární expanze způsobí posun křivky LM doprava, monetární restrikce posune LM křivku doleva. Z toho je možné snadno odhadnout směry, kterými se pohnou úroková míra a důchod, i když v některých případech, kdy dochází k posunu obou křivek, může být dopad na jednu z veličin na první pohled nejasný. Na následujícím obrázku je zachycen dopad fiskální expanze, při kterém dochází ke zvýšení důchodu, ovšem toto zvýšení je na druhou stranu tlumeno vytlačováním soukromých investic vládními výdaji. K tomu dochází proto, že samotná expanzivní fiskální politika zvýší úrokovou míru, a tedy sníží investice. 8 V modelu IS-LM je tento efekt vyjádřen tzv. multiplikátorem fiskální politiky (obvykle se značí řeckým písmenem gama), který zachycuje oba dopady fiskální politiky. 8 CAHLÍK, Tomáš, HLAVÁČEK, Michal, SEIDLER, Jakub. Makroekonomie. 1. dotisk 2. vydání, Karolinum, Praha 2013. s. 58. ISBN 978-80-246-1906-4. 7

i IS 2 LM IS 1 G G Obr. 5: Reakce na fiskální expanzi a vytlačování investic vládními výdaji (Zdroj: Přednáška kurzu JEB009 IES FSV UK) Monetární expanze oproti fiskální naopak vede kromě zvýšení důchodu ke snížení úrokové míry a tím zvýšení investic. Vhodnou kombinací fiskální a monetární politiky tedy lze teoreticky dosáhnout takového zvýšení důchodu, při kterém se úroková míra nezmění. V rámci modelu IS-LM existuje několik speciálních případů, na které je zajímavé se podívat. Prvním z nich je past likvidity, v níž poptávka po penězích nezávisí na úrokové míře a křivka LM je vodorovná. Monetární politika se v této situaci stává zcela neúčinnou a naopak fiskální politika je maximálně účinná. Obvykle se předpokládá, že tento případ může nastat pouze v situaci, kdy úroková míra je již tak nízká, že lze očekávat pouze její zvýšení. V praxi se zatím nikdy tato situace neprokázala. 9 i IS 2 IS 1 LM 1 =LM 2 Obr. 6: Past likvidity (Zdroj: Přednáška kurzu JEB009 IES FSV UK) 9 CAHLÍK, Tomáš, HLAVÁČEK, Michal, SEIDLER, Jakub. Makroekonomie. 1. dotisk 2. vydání, Karolinum, Praha 2013. s. 60. ISBN 978-80-246-1906-4. 8

Dalším speciálním případem může být past investic, kdy poptávka po investicích nezávisí na úrokové míře a vytlačování investic je nulové. Křivka IS je pak svislá, monetární politika je opět zcela neúčinná. i IS 1 IS 2 LM 1 LM 2 Obr. 7: Past investic (Zdroj: Přednáška kurzu JEB009 IES FSV UK) Posledním speciálním případem je klasický případ, kdy poptávka po penězích nezávisí na úrokové míře, ale křivka LM je svislá. V tomto případě je fiskální politika neúčinná a monetární politika naopak plně účinná. Zde připomeňme závěry celkového klasického modelu, které nám říkají, že vláda nemůže ovlivnit velikost důchodu, ale pouze cenovou hladinu. i LM 1 LM 2 IS 2 IS 1 Obr. 8: Klasický případ (Zdroj: Přednáška kurzu JEB009 IES FSV UK) 2.3 Model AS-AD Tento model dále navazuje na model IS-LM, přičemž uvolňuje předpoklad konstantní cenové hladiny. Jak název napovídá, tento model pracuje s křivkou agregátní poptávky (aggregate demand AD) a křivkou agregátní nabídky (aggregate supply AS). Křivku AD můžeme odvodit z modelu IS-LM, což si opět předvedeme pouze grafickým znázorněním. 9

i IS LM(P 1) LM(P 2) 1/k. (M/P) P.b M P h P P P 1 P 2 AD Obr. 9: Odvození AD křivky z modelu IS-LM (Zdroj: Přednáška kurzu JEB009 IES FSV UK) Naproti tomu křivku AS odvodíme pouze teoreticky z několika jednoduchých předpokladů. Na tomto místě opouštíme čistou keynesiánskou teorii a dostáváme se k celkovému keynesiánskému modelu, jinak nazývanému také neoklasická syntéza. Dostaneme tak tři různé typy AS křivek. 10 Prvním typem je klasická křivka AS, která je svislá. Předpokládá se totiž její platnost v dlouhém období, kdy nabídka odpovídá úrovni potenciálního důchodu (produktu) *. Druhým typem je keynesiánská křivka AS, která je vodorovná. To je důsledkem existence nevyužitých kapacit, což vede v krátkém období k tomu, že zvýšení AD se projeví ve zvýšení nabídky, nikoli cenové hladiny. Třetím typem je rostoucí křivka AS, která rovněž vychází z keynesiánské teorie za předpokladu strnulosti nominálních mezd, kterou keynesiánci obvykle odvozovali z Phillipsovy křivky. 11 10 CAHLÍK, Tomáš, HLAVÁČEK, Michal, SEIDLER, Jakub. Makroekonomie. 1. dotisk 2. vydání, Karolinum, Praha 2013. s. 63-65. ISBN 978-80-246-1906-4. 11 Empiricky (tj. na základě dat z minulosti) zjištěná závislost mezi nezaměstnaností a inflací. Není vysvětlená teoreticky, z čehož vychází kritika tohoto vysvětlení sklonu AS křivky. 10

P AS NEOCL AS PHILIPS P -1 AS KENES P Obr. 10: Typy křivek agregátní nabídky (Zdroj: Přednáška kurzu JEB009 IES FSV UK) Model AS-AD nám podobně jako model IS-LM umožňuje zachycovat dopad zásahů fiskální a monetární politiky na důchod, a navíc i na cenovou hladinu. Kromě toho lze v tomto modelu dobře vidět i dopady jiných událostí na ekonomiku, které nazýváme nabídkové a poptávkové šoky. Pozitivní poptávkový šok posouvá AD křivku doprava, negativní poptávkový šok posouvá AD křivku naopak doleva. V případě AS křivky to funguje obdobně. Fiskální a monetární politika mohou způsobovat především poptávkové šoky. Fiskální expanze v tomto kontextu způsobí pozitivní poptávkový šok, zatímco fiskální restrikce způsobí negativní poptávkový šok. V modelu AS-AD lze také zachytit past likvidity a past investic, které po odvození z modelu IS-LM vypadají tak, že obě křivky jsou svislé. To vede ke stejnému závěru, že účinná je pouze fiskální politika, která je schopná posunout AD křivku do takové polohy, kdy se bude překrývat se svislou AS křivkou. 2.4 Hlavní proud makroekonomické teorie Jak již bylo naznačeno, současný hlavní proud makroekonomické teorie kombinuje klasickou a keynesiánskou teorii. Klasikové oprávněně položili těžiště tržní ekonomiky do bodu přirozené zaměstnanosti. Keynesova Obecná teorie je ve skutečnosti speciálním případem klasické doktríny, ve kterém je větší pozornost kladena na přizpůsobovací mechanismus. Tento speciální případ je ve skutečnosti mnohem důležitější než normální, protože na makroekonomické úrovni je přizpůsobovací mechanismus mnohem komplikovanější než na úrovni mikroekonomické. Protože přizpůsobování může být dlouhé, je použití stabilizační politiky oprávněné. 12 Poněkud zjednodušeně lze tedy říci, že keynesiánská teorie platí v krátkém období a klasická v dlouhém období. Jedním z problémů ovšem je, že nevíme přesně, jak dlouhé je krátké období. Známý citát lorda Keynese k tomu říká: In the long run we are all dead. 12 CAHLÍK, Tomáš, HLAVÁČEK, Michal, SEIDLER, Jakub. Makroekonomie. 1. dotisk 2. vydání, Karolinum, Praha 2013. s. 72. ISBN 978-80-246-1906-4. 11

3. Struktura federálního rozpočtu USA V této kapitole se odkloníme od makroekonomické teorie a podíváme se na to, jakým způsobem získává federální vláda Spojených států prostředky na financování své činnosti a svých programů a jak je mezi tyto programy rozděluje. V následující tabulce je možné vidět, že od roku 2000, kdy byl rozpočet v přebytku, se jeho deficit většinou spíše zvětšoval. První velkou příčinou bylo významné snížení daní na začátku funkčního období prezidenta G. W. Bushe. Největší zvýšení deficitu však přišlo až v důsledku hospodářské krize a fiskální expanze, kterou na ní reagovala nejprve ještě Bushova, ale zejména pak nastupující Obamova administrativa. Příjmy, výdaje a saldo federálního rozpočtu od roku 2000 Příjmy Výdaje Saldo v mld. USD 2000 2 025,2 1 789,0 236,2 2001 1 991,1 1 862,8 128,2 2002 1 853,1 2 010,9-157,8 2003 1 782,3 2 159,9-377,6 2004 1 880,1 2 292,8-412,7 2005 2 153,6 2 472,0-318,3 2006 2 406,9 2 655,1-248,2 2007 2 568,0 2 728,7-160,7 2008 2 524,0 2 982,5-458,6 2009 2 105,0 3 517,7-1 412,7 2010 2 162,7 3 457,1-1 294,4 2011 2 303,5 3 603,1-1 299,6 2012 2 450,2 3 537,1-1 087,0 2013 2 774,0 3 454,3-680,3 v % HDP 2000 19,9 17,6 2,3 2001 18,8 17,6 1,2 2002 17,0 18,5-1,5 2003 15,7 19,1-3,3 2004 15,6 19,0-3,4 2005 16,7 19,2-2,5 2006 17,6 19,4-1,8 2007 17,9 19,0-1,1 2008 17,1 20,2-3,1 2009 14,6 24,4-9,8 2010 14,6 23,4-8,8 2011 15,0 23,4-8,4 2012 15,2 22,0-6,8 2013 16,7 20,8-4,1 Zdroj: Congressional Budget Office; Office of Management and Budget. 12

3.1 Příjmy Zatímco v České republice a řadě dalších evropských států tvoří největší část daňových příjmů výběr daně z přidané hodnoty a sociálního pojištění, v USA je struktura poněkud odlišná. DPH v USA neexistuje, místo ní se používá tzv. daň z obratu. Ta je však příjmem jednotlivých států Unie. Největším zdrojem příjmů federální vlády je proto daň z příjmů jednotlivců. Dalšími hlavními zdroji příjmů jsou pak sociální pojištění, daň z příjmů firem a spotřební daně. Mezi ostatní příjmy patří např. daně z nemovitostí a cla. 13 Následující tabulka uvádí výši příjmů podle zdroje za jednotlivé fiskální roky. Zdroje příjmů federálního rozpočtu od roku 2000 Daně z příjmů jednotlivců Sociální pojištění Daně z příjmů firem Spotřební daně Daně z nemovitostí a darovací Cla Ostatní Celkem v mld. USD 2000 1 004,5 652,9 207,3 68,9 29,0 19,9 42,8 2 025,2 2001 994,3 694,0 151,1 66,2 28,4 19,4 37,7 1 991,1 2002 858,3 700,8 148,0 67,0 26,5 18,6 33,9 1 853,1 2003 793,7 713,0 131,8 67,5 22,0 19,9 34,5 1 782,3 2004 809,0 733,4 189,4 69,9 24,8 21,1 32,6 1 880,1 2005 927,2 794,1 278,3 73,1 24,8 23,4 32,7 2 153,6 2006 1 043,9 837,8 353,9 74,0 27,9 24,8 44,6 2 406,9 2007 1 163,5 869,6 370,2 65,1 26,0 26,0 47,5 2 568,0 2008 1 145,7 900,2 304,3 67,3 28,8 27,6 50,0 2 524,0 2009 915,3 890,9 138,2 62,5 23,5 22,5 52,1 2 105,0 2010 898,5 864,8 191,4 66,9 18,9 25,3 96,8 2 162,7 2011 1 091,5 818,8 181,1 72,4 7,4 29,5 102,8 2 303,5 2012 1 132,2 845,3 242,3 79,1 14,0 30,3 107,0 2 450,2 2013 1 316,4 947,8 273,5 84,0 18,9 31,8 101,5 2 774,0 jako % HDP 2000 9,9 2,0 6,4 0,7 0,3 0,2 0,4 19,9 2001 9,4 1,4 6,6 0,6 0,3 0,2 0,4 18,8 2002 7,9 1,4 6,4 0,6 0,2 0,2 0,3 17,0 2003 7,0 1,2 6,3 0,6 0,2 0,2 0,3 15,7 2004 6,7 1,6 6,1 0,6 0,2 0,2 0,3 15,6 2005 7,2 2,2 6,2 0,6 0,2 0,2 0,3 16,7 2006 7,6 2,6 6,1 0,5 0,2 0,2 0,3 17,6 13 MANKIW, Gregory. Zásady ekonomie. Dotisk 2009, 1. vydání, Grada, Praha 2000. s. 251-252. ISBN 978-80-7169-891-3. 13

2007 8,1 2,6 6,1 0,5 0,2 0,2 0,3 17,9 2008 7,8 2,1 6,1 0,5 0,2 0,2 0,3 17,1 2009 6,4 1,0 6,2 0,4 0,2 0,2 0,4 14,6 2010 6,1 5,8 1,3 0,5 0,1 0,2 0,7 14,6 2011 7,1 5,3 1,2 0,5 0,0 0,2 0,7 15,0 2012 7,0 5,3 1,5 0,5 0,1 0,2 0,7 15,2 2013 7,9 5,7 1,6 0,5 0,1 0,2 0,6 16,7 Zdroj: Congressional Budget Office; Office of Management and Budget. 3.2 Výdaje Výdajová struktura federálního rozpočtu je ještě rozmanitější. Největší kategorií je sociální zabezpečení, které představuje většinou transferové platby starým lidem. Tato skupina činila celých 22 % výdajů federální vlády v roce 1995 a její význam roste. Důvodem je to, že prodlužování očekávané délky života a pokles porodnosti způsobuje vyšší nárůst počtu starých lidí, než je nárůst celkové populace. 14 Druhou největší část výdajů federálního rozpočtu tvoří výdaje na obranu, což v případě velmoci, jakou jsou Spojené státy, zřejmě není nijak překvapivé. Třetí potom představují splátky čistých úroků federálního dluhu. O něco menší skupinou výdajů než čisté úroky je podpora příjmů, která zahrnuje transferové platby chudým rodinám. Jeden z těchto programů nese název Podpora rodin se závislými dětmi (Aid to Families with Dependent Children AFDC), jemuž se často říká sociální podpora. Federální vláda platí část těchto peněz státům Unie a místním správám, které tyto programy spravují podle federálních směrnic. 15 Nesmíme rovněž zapomenout na vládní program zdravotní péče o staré lidi Medicare, který polyká čím dál větší objem peněz jednak kvůli stárnutí populace, a také kvůli rostoucím nákladům na zdravotní péči. Federální rozpočet zahrnuje i další výdaje na zdravotnictví, mezi které patří program zdravotní péče o chudé Medicaid nebo výdaje na zdravotnický výzkum. Ostatní výdaje slouží k financování federální administrativy a soudnictví, kosmického programu, zemědělských dotací atd. 16 Následující tabulky ukazují rozdělení výdajů do kategorií podle kategorií v jednotlivých fiskálních letech. 14 MANKIW, Gregory. Zásady ekonomie. Dotisk 2009, 1. vydání, Grada, Praha 2000. s. 252. ISBN 978-80-7169-891-3. 15 Tamtéž, s. 252. 16 MANKIW, Gregory. Zásady ekonomie. Dotisk 2009, 1. vydání, Grada, Praha 2000. s. 252-253. ISBN 978-80-7169-891-3. 14

Výdaje, podle hlavních kategorií od roku 2000 Mandatorní Diskreční Vládní programy Započitatelné příjmy Čisté úroky Celkem v mld. USD 2000 614,6 1 032,5-81,2 222,9 1 789,0 2001 649,0 1 097,1-89,5 206,2 1 862,8 2002 734,0 1 196,5-90,5 170,9 2 010,9 2003 824,3 1 283,4-100,9 153,1 2 159,9 2004 895,1 1 346,4-108,9 160,2 2 292,8 2005 968,5 1 448,1-128,7 184,0 2 472,0 2006 1 016,6 1 556,1-144,3 226,6 2 655,1 2007 1 041,6 1 627,9-177,9 237,1 2 728,7 2008 1 134,9 1 780,3-185,4 252,8 2 982,5 2009 1 237,5 2 287,8-194,6 186,9 3 517,7 2010 1 347,2 2 110,2-196,5 196,2 3 457,1 2011 1 347,1 2 234,9-209,0 230,0 3 603,1 2012 1 285,3 2 259,7-228,3 220,4 3 537,1 2013 1 201,2 2 337,8-306,1 221,3 3 454,3 jako % HDP 2000 6,1 10,2-0,8 2,2 17,6 2001 6,1 10,4-0,8 2,0 17,6 2002 6,7 11,0-0,8 1,6 18,5 2003 7,3 11,3-0,9 1,4 19,1 2004 7,4 11,1-0,9 1,3 19,0 2005 7,5 11,2-1,0 1,4 19,2 2006 7,4 11,4-1,1 1,7 19,4 2007 7,3 11,4-1,2 1,7 19,0 2008 7,7 12,1-1,3 1,7 20,2 2009 8,6 15,9-1,4 1,3 24,4 2010 9,1 14,3-1,3 1,3 23,4 2011 8,8 14,5-1,4 1,5 23,4 2012 8,0 14,0-1,4 1,4 22,0 2013 7,2 14,1-1,8 1,3 20,8 Zdroj: Congressional Budget Office; Office of Management and Budget. 15

Mandatorní výdaje od roku 2000 Sociální zabezpečení Medicare Medicaid Podpora příjmů Ostatní sociální výdaje Ostatní programy Započitatelné příjmy Celkem v mld. USD 2000 406,0 216,0 117,9 133,9 87,8 70,8-81,2 951,4 2001 429,4 237,9 129,4 143,1 92,7 64,7-89,5 1 007,6 2002 452,1 253,7 147,5 180,3 96,1 66,8-90,5 1 106,0 2003 470,5 274,2 160,7 196,2 99,8 82,1-100,9 1 182,5 2004 491,5 297,0 176,2 190,6 103,6 87,4-108,9 1 237,5 2005 518,7 335,1 181,7 196,9 109,7 105,9-128,7 1 319,4 2006 543,9 376,8 180,6 200,0 113,1 141,6-144,3 1 411,8 2007 581,4 436,1 190,6 203,1 122,4 94,2-177,9 1 450,0 2008 612,1 456,0 201,4 260,7 128,9 121,3-185,4 1 594,9 2009 677,7 499,9 250,9 350,2 137,7 371,4-194,6 2 093,2 2010 700,8 520,5 272,8 437,3 138,4 40,5-196,5 1 913,7 2011 724,9 559,6 275,0 404,1 144,2 127,2-209,0 2 026,0 2012 767,7 551,2 250,5 353,6 143,5 193,2-228,3 2 031,4 2013 807,8 585,3 265,4 339,9 152,5 187,0-306,1 2 031,8 jako % HDP 2000 4,0 2,1 1,2 1,3 0,9 0,7-0,8 9,4 2001 4,1 2,3 1,2 1,4 0,9 0,6-0,8 9,5 2002 4,2 2,3 1,4 1,7 0,9 0,6-0,8 10,2 2003 4,2 2,4 1,4 1,7 0,9 0,7-0,9 10,4 2004 4,1 2,5 1,5 1,6 0,9 0,7-0,9 10,2 2005 4,0 2,6 1,4 1,5 0,9 0,8-1,0 10,2 2006 4,0 2,8 1,3 1,5 0,8 1,0-1,1 10,3 2007 4,1 3,0 1,3 1,4 0,9 0,7-1,2 10,1 2008 4,1 3,1 1,4 1,8 0,9 0,8-1,3 10,8 2009 4,7 3,5 1,7 2,4 1,0 2,6-1,4 14,5 2010 4,7 3,5 1,8 3,0 0,9 0,3-1,3 12,9 2011 4,7 3,6 1,8 2,6 0,9 0,8-1,4 13,2 2012 4,8 3,4 1,6 2,2 0,9 1,2-1,4 12,6 2013 4,9 3,5 1,6 2,0 0,9 1,1-1,8 12,2 Zdroj: Congressional Budget Office; Office of Management and Budget. 16

Diskreční výdaje od roku 2000 Obrana Ostatní Celkem v mld. USD 2000 295,0 319,7 614,6 2001 306,1 343,0 649,0 2002 349,0 385,0 734,0 2003 405,0 419,4 824,3 2004 454,1 441,0 895,1 2005 493,6 474,9 968,5 2006 520,0 496,7 1 016,6 2007 547,9 493,7 1 041,6 2008 612,4 522,4 1 134,9 2009 656,7 580,8 1 237,5 2010 688,9 658,3 1 347,2 2011 699,4 647,7 1 347,1 2012 670,5 614,8 1 285,3 2013 624,9 576,3 1 201,2 jako % HDP 2000 2,9 3,1 6,1 2001 2,9 3,2 6,1 2002 3,2 3,5 6,7 2003 3,6 3,7 7,3 2004 3,8 3,6 7,4 2005 3,8 3,7 7,5 2006 3,8 3,6 7,4 2007 3,8 3,4 7,3 2008 4,2 3,5 7,7 2009 4,6 4,0 8,6 2010 4,7 4,5 9,1 2011 4,5 4,2 8,8 2012 4,2 3,8 8,0 2013 3,8 3,5 7,2 Zdroj: Congressional Budget Office; Office of Management and Budget. 17

Jak je možné si všimnout, ve všech tabulkách jsou výše příjmů/výdajů vyjádřeny nejen v nominální výši, ale také jako procento hrubého domácího produktu. Toto vyjádření je zejména v případě celkových příjmů a výdajů a jejich rozdílu dosti důležité, neboť toto vyjádření nám dává mnohem užitečnější představu o výši deficitů a celkového zadlužení a jejich případné rizikovosti. Tyto údaje lze také dobře využít při stanovování pravidel rozpočtové odpovědnosti. Příkladem mohou být Maastrichtská kritéria a Pakt stability a růstu v Evropské unii. 17 4. Závěr Prostřednictvím několika zjednodušených makroekonomických modelů jsme si ukázali, jakým způsobem mohou vlády svými rozhodnutími, týkajícími se výše daní i vládních výdajů, ovlivnit celkovou hospodářskou situaci, ať už to mají v úmyslu či nikoli. Přestože fungování reálného světa je nepochybně mnohem složitější, je vhodné mít při projednávání návrhu zákona o strategii proti nadměrnému deficitu závěry těchto modelů na paměti. Také si musíme uvědomit, že ač to tak na první pohled nemusí vypadat, deficitní rozpočet rozhodně není automaticky zlo, ale na druhou stranu, jako u mnoha jiných věcí platí, že nic se nesmí přehánět. Při projednávání této otázky nám proti sobě stojí velmi silné argumenty na obou stranách. Na jedné straně máme snahu vlády stabilizovat ekonomiku a pomocí přerozdělování dosáhnout spravedlivějšího rozdělení bohatství ve společnosti, naproti tomu stojí argumenty o zadlužování budoucích generací a ztrátě suverenity v důsledku vysokého zadlužení, a tím pádem závislosti na náladách finančních trhů. Ekonomie jako společenská věda nám nikdy nebude moci dát jednoznačnou exaktní odpověď, jaký kompromis mezi těmito protichůdnými cíly a riziky máme zvolit. Nakonec bude záležet na hodnotové orientaci každého zákonodárce, který se bude touto otázkou zabývat. Seznam doporučených doplňkových zdrojů: BALDWIN, Richard, WPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. 4. vydání, Grada, Praha 2013. 584 s. ISBN 978-80-247-4568-8. (Kapitola 17 pojednávající o pravidlech fiskální politiky v EU, kapitola 19 pojednávající o vzniku finanční a dluhové krize a opatřeních přijímaných pro předcházení dalším dluhovým krizím.) MANKIW, Gregory. Zásady ekonomie. Dotisk 2009, 1. vydání, Grada, Praha 2000. (Z amerického originálu Principles of Economics, 1st edition, vydaného roce 1998.) 768 s. ISBN 978-80-7169-891-3. (Zejména kapitoly 12, 25 a 32 diskutující různé aspekty související s problematikou rozpočtu a fiskální politiky.) 17 Pro bližší seznámení s těmito pravidly i jejich teoretickým pozadím lze doporučit učebnici Ekonomie evropské integrace od R. Baldwina a Ch. Wyplosze uvedenou v seznamu doporučené doplňkové literatury. 18

Stránky Kongresového rozpočtového úřadu. <http://www.cbo.gov/> Zdroje BALDWIN, Richard, WPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. 4. vydání, Grada, Praha 2013. 584 s. ISBN 978-80-247-4568-8. CAHLÍK, Tomáš, HLAVÁČEK, Michal, SEIDLER, Jakub. Makroekonomie. 1. dotisk 2. vydání, Karolinum, Praha 2013. ISBN 978-80-246-1906-4. Congressional Budget Office. Historical Budget Data February 2014 [online]. c2014 [cit. 2014-02-24]. Dostupné na WWW: <http://www.cbo.gov/publication/45067> HLAVÁČEK, Michal. IES :: JEB009 :: Makroekonomie I [online]. Prezentace z přednášek 2012 dostupné online. [cit. 2014-02-18] Dostupné na WWW: <http://ies.fsv.cuni.cz/cs/syllab/jeb009> MANKIW, Gregory. Zásady ekonomie. Dotisk 2009, 1. vydání, Grada, Praha 2000. (Z amerického originálu Principles of Economics, 1st edition, vydaného roce 1998.) 768 s. ISBN 978-80-7169-891-3. 19