MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA. Studie návrhu zahradního jezírka Bakalářská práce

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny Studie návrhu zahradního jezírka Bakalářská práce 2009 Kamila Ištvanová

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Studie návrhu zahradního jezírka zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: 21. 4. 2009 podpis studenta:

Poděkování Ráda bych poděkovala své vedoucí bakalářské práce za odborný dohled, rady, podněty a připomínky při vytváření práce.

Abstrakt Jméno: Kamila Ištvanová Název: Studie návrhu zahradního jezírka Bakalářská práce se zabývá studií návrhu zahradního jezírka. Jsou v ní popsány širší územní vztahy a přírodní poměry dané lokality. Je v ní sepsána příslušející legislativa. Dále je v ní vypracován přehled řešené problematiky, zejména technických zařízení do jezírek, osázení jezírka rostlinami, rybami atd. Získané poznatky jsou aplikovány na konkrétním zahradním jezírku a v poslední části práce je proveden jeho návrh. Klíčová slova: zahradní jezírko, voda, rostliny, technika, návrh The Abstract Name: Kamila Ištvanová Theme of the work: Study of a small garden pond design This thesis deals with design of a small garden pond. It takes a broader look at the territorial aspects and natural situation of the given location. It also lists related legislation. There is an overview of technical devices for small ponds, suitable plants, fishes and other matters related to this topic. Findings from the theoretic part are then applied to a concrete example of a garden pond and the last part of this thesis describes its design. Keywords: garden pond, water, plants, technical devices, design

Obsah 1 ÚVOD... 7 2 CÍL PRÁCE... 8 3 PŘEHLED ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY... 9 3.1 Pojem zahradní jezírko... 9 3.1.1 Typy zahradních jezírek... 9 3.2 Historický vývoj vody v zahradě... 10 3.3 Obyvatelé zahradního jezírka... 13 3.3.1 Bakterie... 13 3.3.2 Řasy... 14 3.3.3 Vodní rostliny... 14 3.3.4 Ryby v zahradním jezírku... 20 3.4 Technika pro zahradní jezírka... 21 3.4.1 Čerpadla... 21 3.4.2 Předfiltry... 22 3.4.3 Filtry... 23 3.4.4 Skimmer... 23 3.4.5 Jezírkový vysavač a odsavač... 24 3.5 Materiály pro zhotovení zahradního jezírka... 24 3.5.1 Gumokaučukové fólie (EPDM fólie)... 25 3.5.2 Polyethylenové fólie (PE fólie)... 25 3.5.3 Polyolefinové fólie (FPO fólie)... 25 3.5.4 Tekuté fólie... 25 3.5.5 Fólie vyztuţené skelným vláknem (GFK fólie)... 25 3.5.6 PVC fólie... 26 3.5.7 Geotextilie... 26 3.5.8 Zjištění potřebného mnoţství fólie... 26 3.6 Substrát... 27 3.7 Výběr místa pro jezírko a jeho tvar... 27 3.8 Etapy realizace jezírka... 28 4 LEGISLATIVA... 29 5 PŘÍRODNÍ POMĚRY ZVOLENÉ LOKALITY... 30 5.1 Základní údaje o území... 30

5.1.1 Územně správní členění... 30 5.1.2 Hranice působnosti stavebních úřadů... 30 5.2 Širší územní vztahy a přírodní podmínky... 30 5.2.1 Geologické poměry... 30 5.2.2 Geomorfologické poměry... 31 5.2.3 Klimatické poměry... 31 5.2.4 Půdní poměry... 35 5.2.5 Hydrologické a hydrobiologické poměry... 36 5.2.6 Biota... 36 5.2.7 Biogeografické členění... 37 6 METODIKA... 38 6.1 Volba materiálu... 38 6.2 Substrát... 38 6.3 Volba tvaru jezírka a jeho umístění... 38 6.4 Rostliny pro jezírko... 39 6.5 Technika pro jezírko... 39 7 NÁVRH PARAMETRŮ JEZÍRKA... 40 7.1 Základní parametry... 40 7.2 Profil... 40 7.3 Potřebné mnoţství fólie a geotextilie... 40 7.4 Plochy... 40 8 DISKUZE... 42 9 ZÁVĚR... 43 10 SUMMARY... 44 11 POUŢITÁ LITERATURA A PRAMENY... 45 12 PŘÍLOHY... 47

1 ÚVOD Problematika zahradních jezírek, ať uţ slouţí účelu okrasnému, koupacímu, rybochovnému atd., je v současné době velmi aktuální a stále více ţádaná. Vyvíjejí se nové technologie k jejich realizaci, od dříve populárních betonových jezírek se přechází k výstavbě jezírek fóliových, které umoţňují vytváření nepřeberného mnoţství tvarů. Výstavba za pomocí fólií je jednodušší a jejich ţivotnost je poměrně dlouhá. Jezírka působí na lidský organismus blahodárným účinkem, odbourávají stres, ve své blízkosti zlepšují klima prostředí, které zvlhčují a pohlcují prašné částice z ovzduší. Při správném začlenění v zahradě ji dotvářejí a oţivují, jsou estetickým prvkem. Vytváří domov mnoha druhům rostlin a ţivočichů, i chráněným. Funkce vody v zahradě Voda je velmi jednoduchá chemická sloučenina, tvoří ji dva atomy uhlíku a jeden atom kyslíku. Vyskytuje se ve třech skupenstvích: jako tuhá látka, tj. led, tekutá látka a ve formě plynné jako vodní pára. Ke změně skupenství dochází za určitých teplot. Při teplotě 0 C led taje a mění se na vodu, při teplotě 100 C se voda vypařuje a mění se v páru. Toto rozpětí teplot mezi bodem tání a bodem varu představuje hranice, v nichţ je moţný ţivot. Voda je stavební jednotkou všech ţivých organismů a ke svému ţivotu ji také potřebují, je základem jejich biologických procesů. Voda v jakékoli podobě obohatí zahradu o uklidňující zrcadlo hladiny, nejrůznější optické a zvukové efekty, provlhčí ovzduší zahrady a co hlavně, od základu promění mikroklima celého zahradního prostoru, neboť voda jako magnet přitahuje vše ţivé. (Hájková, 2005) 7

2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je proniknout do problematiky zahradních jezírek. Sepsat získané poznatky z dostupných pramenů o technologiích, materiálech, rostlinách a ţivočiších ţijících v zahradním jezírku a dalších prvcích týkajících se zahradních jezírek. Následně tyto poznatky aplikovat na konkrétním zahradním jezírku a vytvořit jeho návrh. 8

3 PŘEHLED ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1 Pojem zahradní jezírko Zahradní jezírko lze definovat jako umělou vodní nádrţ, jejíţ voda je čištěna pomocí vhodně zvolených rostlin a mikroorganismů fungující na principu udrţení biologické rovnováhy vody při dostatečném obsahu kyslíku. K dosaţení skutečně čisté vody se jezírko opatřuje různými podpůrnými systémy, jako jsou čerpadla, filtry, UV lampy, skimmery a jiné prvky. Svým vzhledem se přibliţuje přírodním vodním plochám a přírodním podmínkám. V zahraničí, především v Německu a v ostatních státech západní Evropy, označují jezírko jako biotop. Postupem času se stává útočištěm různých druhů rostlinné a ţivočišné říše a vytváří tak pro ně ţivotní prostor. Zahradní jezírko představuje v zahradě estetický prvek, oţivuje ji, akumuluje teplo a zvyšuje vzdušnou vlhkost, čímţ zpříjemňuje mikroklima. Mimo jiné má uklidňující účinek a velmi dobře působí proti stresu. 3.1.1 Typy zahradních jezírek Podle vzhledu: pravidelná (někdy zvaná téţ architektonická) nepravidelná (přírodní) Podle materiálu: betonová fóliová s betonovým korpusem čistě fóliová plastové výlisky z jiných materiálů Podle vyuţití: fontány bez ryb a vegetace jezírka s preferencí pěstování vodních a bahenních rostlin včetně leknínů jezírka určená především pro chov okrasných ryb 9

přírodní koupací jezírka jezírka se speciálním vyuţitím (např. kořenové čistírny odpadních vod) jezírka s kombinovaným vyuţitím (www.ekogreen.cz) Jiné dělení zahradních jezírek: nádoba s vodními rostlinami mokřad malé okrasné jezírko rybochovná nádrţ víceúčelová nádrţ (Doleţal, 2006) 3.2 Historický vývoj vody v zahradě Voda se v zahradní architektuře uplatňuje uţ od nepaměti a je její nedílnou součástí jiţ od starověku. Staroegyptská zahrada Je pravidelná, členěná alejemi, napojená bezprostředně na dům. Častá jsou zde loubí a stinné pergoly, bazén s mnoţstvím vodních rostlin, především lotosů, ryb a vodního ptactva. Je obehnána vysokou zdí, na dvorech jsou fontány. Celek je doplněn okrasnými i uţitkovými rostlinami pěstovanými v nádobách, pravidelně rozmístěných podél zdí. Chetitské - babylonské a syrské zahrady Jsou rovněţ formální. Zahradní terasy byly uměle zavlaţovány s mocnou vrstvou zeminy na podkladu izolovaném přírodním asfaltem. Do těchto oblastí byly dováţeny rostliny z okupovaných území. Zahrady staré Indie Ve staré Indii byly zahrady samozřejmou součástí ţivota nejen nejvyšších 10

vládnoucích vrstev (v jedné takové se narodil Gauthamo Buddha), ale byly téţ zakládány veřejné sady často s rozsáhlými bazény slouţícími k očistě a kultovním obřadům. Zvláště bohaté byly (a doposud jsou - např. Taj Mahal v Agře) zahrady v okolí mauzoleí a posvátných okrsků. Byly budovány na rovině, často však i na terasově upraveném terénu, s vyuţitím mnoţství vodních prvků. Zvláštní místo ve vývoji děl zahradního umění zaujímají zahrady čínské, korejského poloostrova a posléze japonských ostrovů. Jsou to volně, krajinářsky komponované celky, nabité skrytou symbolikou, odvozené od čínského malířství. (Prof. Ing. Otruba, Csc., 2008) Čínské zahrady Zejména ve východním typu zahrady hraje prvek vody nezastupitelnou roli. Jiţ před třemi tisíci lety byla voda v čínských zahradách jedním z pěti nejdůleţitějších prvků (voda, oheň, kov, dřevo, půda). Voda měla v geomantii a taoismu podstatný význam. Voda znamenala Yin, uklidňující ţenskou sílu poskytující dobré zdraví a pohodlí domov. ( Moeri, 2007) Zahrady starého Říma K formálním zahradám se řadí i zahrady císařského Říma. Navazují na zahradní kulturu řeckou, kterou rozvíjí. Zahrada se zde stává nedílnou součástí obydlí, vil, prostých domů i společenských a kulturních staveb. Římské zahrady pokračují zahradami byzantskými, které byly součástí nejen císařských paláců ve starověkém Byzantionu (dnešním Istanbulu), ale i jiných veřejných budov i soukromých statků. Islámské zahrady Pramení z víry, ţe nebe-ráj, je zahradou. Jim jsou velmi blízké maurské zahrady, v nichţ dominujícím a nezastupitelným prvkem je voda; v různých podobách, jako klidné zrcadlo, zurčící potůčky, kanálky pramenící ve fontánách, tryskající "vodní aleje" či bublající studánky. Jsou nedílnou součástí architektury staveb a podporují jejich funkci a filozofii. 11

Středověk Středověk, charakteristický budováním hradů na těţce dostupných místech se stísněným prostorem, znamená určitý útlum zahradního umění. Omezuje se na malé "hradní zahrádky" uzavřené oplocením a určené především pro pěstování léčivých a vonných rostlin. Jsou klidovým a odpočinkovým místem, se studnou a místem k posezení na upraveném terénu - drnové lavičce. Rozvoj zahradních děl je posléze vázán na budování klášterů. Pro ně jsou typické "rajské zahrady", kříţově členěné do kvadratury záhonů, odvozené od stékání čtyř biblických řek. Uprostřed je zpravidla studna nebo alespoň vodní nádrţ i pro potřebu zavlaţování rostlin, původně především léčivých a uţitkových. Obkruţovala ji kříţová chodba. Renesance S nástupem nových filozofických názorů k pravdivému chápání světa a ţivota - renesance obracející se k odkazům antiky, vznikají téţ umělecká díla zahrady. Vyznačují se pravidelností, osovostí, jasnou vázaností na stavbu-vilu. Střed kompozice tvoří fontána se skulpturou. Baroko Barokní zahrada se vyznačuje pravidelností, která je však obohacována sloţitými dekorativními ornamenty na zahradním parteru, sloţeném z prolamovaných křivek (broderie - krajky), vytvořených tvarovanými dřevinami, nízkými i vysokými zelenými stěnami. Terén je uměle tvarován, jeho nedílnou součástí jsou vodní plochy, stavby drobné architektury a bohatá sochařská výzdoba s myšlenkovou symbolikou. Klasicismus Po únavě monumentálností a sloţitostí baroka směřují umělecké a filozofické snahy ke zjednodušení, a opět se vracejí k racionálnosti klasické antiky. Vzniká klasicismus i klasicistní zahrady. Toto zjednodušení znamená i hledání prvků volné přírody. Zahrada krajinářská Krajinářská zahrada, park. Často je ještě vázán na zbytky zahrady formální, 12

barokní, kterou posléze zcela přestavuje, v koncepci, terénu, filozofii. Vzniká v Anglii, na myšlenkách a tvorbě Williama Kenta. Základem jeho děl byla křivka potoka, kolem níţ byly rozestaveny kulisy porostů, napodobeniny antických staveb, dramatické i klidné vodní prvky, sochy a skulptury symbolizující mytologii. (Prof. Ing. Otruba, Csc., 2008) Současnost Současným trendem je výstavba přírodě blízkých jezírek, tzv. biotopů. Oproti dřívějšku se majitelé zahrad snaţí vrátit k původní přírodě, jak říká Beil (2004): v podobě louky s planými květinami, jezírka a ekologicky obhospodařovaných záhonů. U nás je tento trend teprve v začátcích. Jiţ v roce 1953 byl v rakouském Grazu naplánován první přírodní koupací bazén. Autorem byl Gotfried Kern, který o rok později také biobazén vystavěl. ( Weixler, 2003) Přírodní typ vodních nádrţí se ve větším měřítku začal stavět v Německu, Rakousku a ostatních zemích západní Evropy jiţ v osmdesátých letech 20. století jako víceúčelová přírodní koupaliště, v nichţ je spojena funkce bazénu pro koupání a plavání s okrasným jezírkem, které velmi dobře dotváří vzhled zahrady. Jezírka poskytují útočiště pro řadu rostlinných a ţivočišných druhů, a proto jsou tyto soukromé ekologické projekty podporovány z různých veřejných zdrojů. Informace o částečné podpoře na výstavbu přírodního jezírka lze získat na příslušném obecním úřadě. ( Beil, 2004) Nabízí se i moţnost získání dotací z EU na ekologický produkt přírodní koupací jezírko. (Sedlák, 2008) 3.3 Obyvatelé zahradního jezírka 3.3.1 Bakterie Důleţitou roli v zahradním jezírku hrají bakterie. Rozkládají organické odpadní 13

látky nejen na anorganické látky, ale také vyrábějí bakteriální bílkoviny, které jsou základní a nepostradatelnou potravou mnoha drobných ţivočichů. Bakterie ve vodním prostředí jsou dvojího druhu: aerobní - nitrifikační, které rozkládají organické látky pomocí kyslíku a anaerobní - denitrifikační, které pracují v prostředí s nedostatkem kyslíku. Ty však způsobují hnilobné procesy. Existují mezi nimi i druhy, které mohou způsobovat nebezpečné choroby, např. botulismus vodního ptactva. Jiné bakterie mají pro změnu schopnost rozkládat sirné nebo ţelezité sloučeniny a získávat z nich energii. 3.3.2 Řasy Modré řasy (Cyanophyta) Jsou známé jako tzv. vodní květ. Jelikoţ nemají buněčná jádra, jsou spíše příbuzné s bakteriemi, a proto se také někdy označují jako cyanobakterie. Většina druhů je velmi drobná. Pokud jsou ve vodě obsaţeny pro ně vhodné ţiviny, rychle se rozmnoţují a vodu pak zabarvují do modrozelené. Pravé řasy (Phycophyta) Mají úplnou buněčnou výbavu - buněčná jádra a organely. Jejich tvar připomíná kuličky nebo vlákna, která vyrůstají jako maličké a bohatě strukturované články splývající v shluky jednoho druhu. V prosvětlené vodě pod hladinou se vyskytují zelené řasy obsahující chlorofyl (Spirogyra, Chlorella). Další skupiny řas jsou zbarveny buď hnědavě, nebo červenavě. V mírně prosvětlených vodách chudých na ţiviny se vyskytují červené řasy. V oligotrofních vodách ţabinec Batrachospermum moniliforme. Křemičité řasy vyuţívají kyselinu křemičitou. Krásnoočka pak představují přechod k ţivočichům, ale obsahují chlorofyl a tak je lze zařadit i do říše rostlinné. Euglena viridis pak bývá příčinou vodního květu. (Reichholf, 1998) 3.3.3 Vodní rostliny Vodní rostliny jsou nedílnou součástí zahradních jezírek. Plní v jezírku funkci jednak estetickou, ale v první řadě funkci čistící, okysličovací, brání růstu řas, především druhy rychlerostoucí, a slouţí k udrţení biologické rovnováhy. 14

Ke svému růstu spotřebovávají rostliny produkty rozkladu organických látek, jednoduché sloučeniny dusíku, draslíku, fosforu atd. Anorganické látky odstraňují z vody a budují z nich fotosyntézou zelenou hmotu. Tento princip je i principem biologické filtrace vody a lze říci, ţe bohaté rostlinstvo dokáţe udrţet v jezírku rovnováţný stav, tj. "čistou vodu". To však přestává platit, jakmile se dají do jezírka ryby a začnou se krmit. Pak se musí pomoci rostlinám biofiltrem, samy na to uţ nestačí. Osobně však odhaduji, ţe rostliny v jezírku zpracují 20-50% celkových ţivin, coţ rozhodně není málo. Účinnost čištění závisí na bohatosti porostů a jejich typu. Některé rostliny jsou lepšími filtrátory neţ jiné. Tvrdé porosty jako rákos či orobinec jsou povaţovány za účinnější neţ třeba leknín. Našim cílem však není postavit kořenovou čistírnu, ale zahradní jezírko s pestrou škálou vodních rostlin. (http://www.okrasneryby.cz/jezirka.html) Při výběru rostlin by se mělo přihlíţet k hloubce jezírka, jeho velikosti, zastínění a v neposlední řadě také podnebí. Dále je důleţité jakým způsobem rostliny přezimují, většina je schopna přečkat zimu ve vodě, ale některé teplomilné druhy jsou choulostivé a měly by se na zimu uskladnit mimo jezírko, v místnosti, kde se netopí. Obrázek 1 - Průřez jezírka (Zdroj: http://www.pet.cz/cz/infobox/jak-si-vybuduji-sve-zahradnijezirko/) 15

Lze je rozčlenit dle různých kritérií a to (viz Obrázek 1): Rostliny zóny s hlubokou vodou Jedná se o hloubky kolem 1,2-1,5 m, u velkých jezírek aţ přes dva metry. Patří sem vodní rostliny, které se objeví i v dalších kategoriích vodních rostlin (proto zde nebudou popisovány) a jsou to: kalatka (Aponogeton) stulík (Nuphar) plavín (Nymphoides) vodoklas (Orontium) - má šedozelené listy oválného tvaru a protáhlou květní palici ţluté barvy leknín (Nymphaea) Rostliny zóny s mělkou vodou Hloubka vody se pohybuje od 5 do 60 cm, mělo by se docílit vytvoření souvislé plochy s hloubkou 10 cm i hlubší. Příkladem rostlin pro mělkou vodu jsou: blatouch bahenní (Caltha palustris) - má ţluté zářivé květy, které kvetou jiţ v dubnu. šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) - rostlina růţově kvetoucí, která patří k těm nejkrásnějším. Jeho listy jsou trávovité, trojboké. Kvete po celé léto. puškvorec obecný (Acorus calamus) - je to aromaticky vonící rostlina, jejíţ trávovité listy jsou na okrajích zvlněné. Květy jsou nenápadné, drobné, ţlutozelené. Rostliny bahenní a pobřežní zóny V tomto případě se jedná o plochy bez volné hladiny, které by měly být po celé vegetační období dostatečně vlhké. Pobřeţní rostliny se vysazují nejen kvůli biologické rovnováze, ale také aby se zakryl ne příliš vzhledný okraj jezírka, a aby jezírko působilo přirozeněji. 16

Mimo jiné je jejich funkcí začlenit jezírko do okolní zahrady. Nemají rády kořeny stále ponořené ve vodě, nevysazují se proto ke kraji, ale mimo vodu na břeh do vlhké, humusové půdy. Patři sem: puškvorec trávovitý (Acorus gramiens) - má malé květní klasy, listy vypadají jako listy nízkých kosatců. áron vlašský (Arum italicum) - vyznačuje se bledě ţlutými květy a na podzim červenooranţovými bobulemi plodů. Je jedovatý. touleň srdčitá (Houttuynia cordata) - nízká rostlina s červenými stonky a modrozelenými srdcovitými listy většinou s červeným okrajem. Květy jsou bílé. kejklířka (Mimulus) - existuje více druhů, například Mimulus luteus či cupreus. M.cupreus se vyznačuje jasně červenými květy, M. luteus ţlutými. Snáší jak slunná místa, tak i zastínění. úpolín (Trollius) - velmi pěkný druh je úpolín evropský (T.europeaus) s květy podobnými ţlutým kuličkám, které se časem mírně rozevírají. Opět snáší polostín i slunná stanoviště. Pro břehy jsou také nepostradatelné traviny, jsou to speciální druhy pro vlhká stanoviště, např.: zblochan vodní (Glycria maxima), ostřice visutá (Carex pendula), bezkolonec modrý (Molinia caerulea). Rostliny pro osázení okraje jezírka Vyrůstají z vody při okraji jezírka, ne z jeho břehu. Kořeny jsou pod vodou, ale samotná rostlina nad hladinou, patří mezi ně: zábělník bahenní (Comarum palustre) - můţe se vysazovat jak do mělké vody na okraji jezírka, tak na břeh do baţinaté půdy. Má růţovočervené květy tvaru malých jahůdek. Avšak pro svoji rozrůstavost se nehodí do malých jezírek. prustka obecná (Hippuris vulgaris) - při pohledu na hladinu působí jako malý jehličnatý stromek. Můţe působit i jako 17

okysličující rostlina. marsilka Drummondova (Marsilea drummondii) - svým tvarem připomíná čtyřlístky, roste jak při okraji, tak ve vlhké půdě na břehu. modráska srdčitá (Pontedeira cordata) - pyšní se modrofialovými klasy květů, které se vyjímají na pozadí velkých, lesklých, srdčitých listů. šípatka (Sagittaria) - druhy Sagittaria japonica a sagittifolia, vyznačují se bílými květy, listy zůstávajícími pod vodou, které jsou páskovité, zatímco listy nad vodou šípovité. Existují i pobřeţní kapradiny jako perlová kapraď (Onoclea sensibilis) a kapradiník bahenní (Thelypteris palustris), podezřeň královská (Osmunde regalis), pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris), jsou to jak rostliny pobřeţní, ale i bahenní. Perlová kapraď se hodí do polostinných míst, dorůstá výšky 70 cm. Kapradiník bahenní se hodí do malých jezírek, dorůstá výšky 20-30 cm a snáší přímé slunce. Lekníny Existuje obrovské mnoţství variet leknínů (kolem 16 000). Pro všechny je ale typické, ţe potřebují slunce, kryt a klidnou vodu. Menší variety se hodí především pro malá jezírka a vyţadují hloubku osazení 15-45 cm. Příklady leknínů menšího vzrůstu: Nymphaea Andreana, N. candida, N.Ellisiana, N.Gloriosa, N. Sioux, N. Virginia atd. Středně velké variety - pro střední aţ velká jezírka. Vysazovací hloubka 15-60 cm, rozrůstají se na 1,2-1,5 m. N. Conqueror, N. Hermine, N. Lucida, N. Masaniello, N. René Gérard, N. William Falconer a další. Bujnější druhy - pouze pro velká jezera. Vysazovací hloubka je kolem 30-120 cm, šířka 1,5-2,4 m. N. alba, N. capensis, N. Colossea, N. Darwin, N. Gladstoniana. Okysličovací rostliny Vzhledově nejsou příliš atraktivní, ale jsou velmi důleţité z hlediska okysličování vody a potlačování růstu zelených řas. Listy těchto rostlin sehrávají úlohu 18

při udrţování čistoty vody, poskytují kyslík a v případě rybochovného jezírka úkryt rybám. Mohou být zcela nebo částečně ponořené do vody. Patří mezi ně: chebule karolínská (Cabomba caroliniana) - vytváří husté hromádky vějířovitě tvarovaných, hrubě dělených jasně zelených listů. V létě lze spatřit bílé květy. Růst omezuje velký mráz. hvězdoš podzimní (Callitriche hermaphroditica ) - ideální pro mělká jezírka. V létě vytváří na povrchu hvězdicovité růţice listů. Je jednou z mála rostlin aktivních po celý rok. pramenička obecná (Fontinalis antipyretica) - stálezelená, daří se jí na slunci i ve stínu. Mezi další okysličovací rostliny patří růţkatec ponořený, bahnička jehlovitá, ţebratka bahenní, stolístek vodní, rdest, bublinatka obecná, zakruticha atd. Plovoucí rostliny Patří mezi ně jak pravé plovoucí rostliny, které zůstávají na hladině celé, aniţ by musely zakořenit, tak rostliny rostoucí z hloubky, kterým na hladině plavou pouze listy a květy. Tyto rostliny vytvářejí stín, proto by se jimi nemělo osázet celé jezírko, ale doporučuje se jedna třetina, která vytvoří přiměřený stín. Řadí se mezi ně: kalatka dvouklasá (Aponogeton distachyos) - hloubka vysázení kolem 30 cm, květy jsou ţluté vonící po vanilce. tokozelka, vodní hyacint (Eichhornia crassipes) - tropická vodní rostlina, která není zimovzdorná, v mírném podnebí s chladnými léty většinou ani nekvete. I bez květů je však krásná na pohled. lotos (Nelumbo) - existuje mnoho kultivarů lotosů. Při výběru je nutné dávat pozor, zda jsou zimovzdorné, jakou snášejí teplotu, či jakou minimální hloubku potřebují. Hrozí, ţe by vůbec nemusely nasadit květ. plavín štítnatý (Nymphoides peltata) - má malé listy, tvarem připomínající listy leknínu. Květy jsou ţluté a vyčnívají několik centimetrů nad hladinu. Rychle se rozrůstá. Vysazuje se do hloubky 30-60 cm. 19

bublinatka obecná (Urticularia vulgaris) - je to masoţravý druh vodních rostlin, plave těsně pod hladinou, kde pomocí měchýřků polyká hmyz. V létě kvete ţlutě a v zimě klesá ke dnu. Má raději stín. Existují i vodní rostliny, které nekoření vůbec, ţiviny si odebírají přímo z vody a vznášejí se na hladině nebo plavou ve vodě. Tyto rostliny potřebují dostatečně velký prostor ke svému vývoji, rychle se rozmnoţují a lze je pěstovat kdekoli. Díky své schopnosti rychlého mnoţení však mohou jezírko zaplevelit a zarůst. 3.3.4 Ryby v zahradním jezírku Ryby jsou pro ţivotní prostředí jezírka důleţité, protoţe při dýchání odebírají z vody kyslík a do vody vylučují oxid uhličitý, který pak s vodou absorbují rostliny, jimţ slouţí k výstavbě tkání. Uhlík, vodík a kyslík se v buňkách rostlin mění za pomoci slunečního světla na organické látky. Tento proces se nazývá fotosyntéza. Jako odpad se do vody uvolňuje kyslík, který ryby opět dýchají a cyklus se opakuje ku prospěchu ryb i rostlin. Na druhou stanu ryby vyskytující se v jezírku způsobují zakalení vody a to vlivem víření dna a nadměrného krmení. Některé ryby jsou čističi a fungují jako bezděční uklízeči, protoţe ze dna jezírka i z vody odstraňují odpad. (Papworth, 2003) Před samotným vypuštěním ryb do jezírka je nutné prověřit kvalitu vody. Příklady okrasných ryb do jezírka: Karas zlatý (Carassius auratus auratus) - lidově se mu říká zlatá rybka. Jeho zbarvení je kovově červenozlaté, hřbet a břicho mírně vyklenuté, oči jasné. Vějířovka (Fantail) - její vzhled je vejcovitý, zbarvení červenozlaté, lesklé nebo perleťové. Není příliš otuţilá, tudíţ se na zimu vyloví a přenáší do místnosti. Závojnatka - nejběţnější ze zlatých rybek. Je vejcovitého tvaru, rozmanitého zbarvení (šupinaté nebo kovového vzhledu či průhledné s perleťovým zevnějškem). Jsou pomalejší a přezimují v interiéru. Oranda - má červené zbarvení, širokou hlavu a podobá se závojnatce. Nejsou odolné a je 20

vhodné je chovat s jinými druhy pomalých ryb. Nebehledka - jiným názvem celestial, její oči jakoby teleskopické jsou obrácené vzhůru. Někteří jedinci jsou s kovovým leskem, jiní perleťoví. Kvůli tomu, ţe vţdy hledí špatným směrem, by se měla chovat samostatně. Koljuška - malá rybka, dělá problémy, pokud je v jezírku s jinými druhy ryb. V době páření je agresivní a je schopna napadnout i větší druhy. Jesen neboli jelec - patří k nejoblíbenějším druhům okrasných ryb, hodí se pro přiměřeně velká jezírka, dorůstají totiţ délky aţ 50 cm. Koi (barevný kapr) - rychle rostoucí ryba potřebující k ţivotu značné hloubky, min. 1 metr. Vyţaduje také bujný porost. Kalí vodu, jelikoţ rýpe ve dně. Slunka obecná - je menších rozměrů, do 10 cm. Pohybuje se ve středních hloubkách a u dna, měl by pro ni být připraven hustý porost a dostatek kamenitých míst. Její potravou jsou řasy, komáři, larvy, ale i další drobní ţivočichové. 3.4 Technika pro zahradní jezírka Přestoţe se většina lidí domnívá, ţe jezírka jsou schopna samočisticí funkce, není to tak úplně pravda. Aby se jezírko bylo schopno samo čistit, muselo by mít velikost minimálně 60 m 2 volné hladiny. Proto se jezírka opatřují technickými prostředky, které k čistotě pomohou. Technické prostředky by se měly do jezírka zakomponovat tak, aby vše působilo přirozeně, nebránilo růstu rostlin, popřípadě neomezovalo ţivot ryb. Viz příloha 9. V dnešní době je obrovský výběr zařízení pro zahradní jezírka, touto problematikou se zabývá velké mnoţství výrobců (Oase, Fiap, Sera, Messner, atd.). Dají se zakoupit jiţ hotové sety pro zahradní jezírka, které většinou obsahují UV filtr, čerpadlo, biofiltr, fontány apod. 3.4.1 Čerpadla Pokud je v jezírku zajištěna biologická rovnováha, pak čerpadla nejsou potřebná. 21

V případě instalování čističky, potoku či vodotrysku, nebo při zvyšování proudění vody je nutné čerpadlo pouţít. Pokud jsou čerpadla tmavého zbarvení, nenarušují jezírko a navíc se v dnešní době vyrábějí čerpadla zcela tichá. Čerpadla lze rozlišovat dle různých hledisek (cena, provedení, umístění apod.): hobby čerpadlo - pro vodotrysk se spouštěním na pár hodin profi čerpadlo - pro spouštění po delší časovou periodu, je draţší, trvanlivější a šetří spotřebu el. energie čerpadla umístěná ve vodě - konstrukčně jsou jednodušší, v nasávací části mají otvory, kterými proudí voda čerpadla umístěná mimo nádrž - jsou sloţitější, hadice je připojena na předfiltr, gulu atd. čerpadla s vrtulkou - cenově dostupnější. Před vrtulkou je umístěna houba z porézního materiálu, která zachytává nečistoty. Nedostatkem je, ţe nečistoty způsobují tvorbu řas a houba rychle zarůstá, jednou týdně by se proto měla čistit. Neumísťují se přímo na dno, ale na nějaké vyvýšené místo, např. cihlu. čerpadla s oběhovým kolem - nevadí jim mechanické nečistoty do velikosti 8 mm. Mohou pracovat celoročně bez pravidelné údrţby, jsou odolné vůči nečistotám. solární fontánová čerpadla - čerpadla s malým výkonem (nedostatečná pro koupací jezírka) Jelikoţ je čerpadlo napájeno elektrickou energií, podléhá jeho připojení a následný provoz přísným bezpečnostním normám a předpisům ČSN 33 2000-7-702 Elektrická instalace plaveckých bazénů a fontán a norem souvisejících. 3.4.2 Předfiltry Jsou to zařízení pro odchytávání nečistot plovoucích na hladině. Hadicí se připojují přímo k čerpadlu. Vypadají jako krabice s otvory. Kdyţ nejsou otvory dostatečně velké (mají méně neţ 3 mm), hrozí jejich zarůstání řasou. Výhodou předfiltru je jeho umístění u dna jezírka, je tmavého zbarvení, tudíţ nijak neruší vzhled jezírka, navíc zabírá málo místa. 22

3.4.3 Filtry Filtry jsou osvědčenými pomocníky v případě, ţe jezírko trpí zakalením, prorůstáním řasami a působením ryb. Řasy se projevují především v nově zaloţeném jezírku kvůli vysokému obsahu ţivin a kyslíku v čerstvé vodě. Pokud jsou v jezírku pouze rostliny, po nějakém čase se samo vyčistí, naproti tomu přítomné ryby víří dno, přikrmují se, coţ můţe způsobit zakalení jako trvalý stav. Typy filtrů: mechanické - pro malá jezírka, poháněné buď pumpou vodotrysku, nebo vlastní pumpou. Nečistoty z protékající vody filtruje přes pěnové vloţky. biologické vodní filtry - sací, poháněné vlastním čerpadlem umístěné v jezírku - tlakové, umístěné mimo jezírko poháněné externí pumpou Pouţívají hrubé filtry (pěnové rohoţe) proti mechanickému znečištění, granuláty zachycující vodní kaly, které jsou pak rozkládány bakteriemi. Aby byla voda dostatečně filtrována, měla by být plně recirkulována jednou za 2 aţ 6 hodin. Pro jezírko o velikosti 3 x 3 metry je zapotřebí pumpy, která přečerpá asi 2000 litrů za hodinu. Účinnost filtru je pak optimální, umístí-li se čerpadlo a filtr co nejdále od sebe. 3.4.4 Skimmer Skimmer je zařízení pro lapání povrchových nečistot. Jsou buď: plovoucí ty jsou nezávislé na výši hladiny, dle potřeby je lze přemísťovat, jsou vţdy vodorovné. Jejich pořizovací cena je však vyšší. pevné - štěrbinové, instalují s u okraje - kruhové, lze je umístit do libovolného místa U velkých nádrţí se instaluje více skimmerů, všechny bývají napojeny na jedno čerpadlo. Pevné skimmery pracují v určitém rozpětí hladiny, př. skimmer o průměru 20 cm má rozsah od 43 do 65 cm. Při výběru skimmeru je nutné znát velikost čerpadla, aby byl systém funkční. Čerpadlo je se skimmerem spojeno hadicí. Košíček skimmeru zachytí většinu listů, stonků, hrubých nečistot. Je nutné ho pravidelně čistit. 23

3.4.5 Jezírkový vysavač a odsavač Není součástí jezírka, ale takovýmto speciálním vysavačem lze odstranit kal a aţ 10 mm velké částice nečistot, řas, odumřelých rostlin a zbytků listí a to bez vynaloţení velké námahy. Odsavače jsou na trhu novinkou. Princip jejich činnosti: speciálně vyvinutá sací hlava napojená na tlakový čistič tzv. "WAPku" daných parametrů pomocí speciální konstrukce je odsáváno velkým podtlakem vše, co v jezírku není potřeba pracuje na principu fixírky (způsobeným podtlakem je vysávána voda z jezírka do odpadní hadice) nečistoty jsou spolehlivě odváděny odpadním potrubím mimo jezírko (www.ikvido.com/-novinka-komplet-tlakovy-profi-cistic-odsavac-odka-311) 3.5 Materiály pro zhotovení zahradního jezírka V současné době převaţují dvě stavební metody a to zapuštěné hotové nádoby nebo nádrţe a fóliová jezírka. Prefabrikované nádrže se vyrábí většinou z polyethylenu nebo z polyesterových sklolaminátů. Oba materiály jsou mrazuvzdorné, nelámavé, odolné proti zpuchření, proti UV záření a tlaku kořenů. Obvykle je na ně 15 let záruka. Fóliová jezírka se zhotovují z izolačních materiálů, které jsou stoprocentně vodotěsné, elastické a mají vysokou ţivotnost. Rozdělení hydroizolačních fólií dle počtů vrstev: jednovrstvé - dobře se přizpůsobují povrchu terénu, snadno se s nimi manipuluje při vytváření překladů či faldů dvouvrstvé - mívají lícovou a rubovou stranu, jsou sice pevnější, ale hůře se tvarují vícevrstvé - jsou vysoce pevné se strukturovaným povrchem. Avšak jejich pokládání je velmi problematické. Pro zahradní jezírka je optimálním řešením pouţití jednovrstvé fólie. Je pro ně dostatečně pevná, pruţná, dobře kopíruje nerovnosti a dobře se s ní pracuje. 24

Rozdělení hydroizolačních fólií dle materiálu dle Sedláka (2008): 3.5.1 Gumokaučukové fólie (EPDM fólie) Vyznačují se vynikající elasticitou. Dodávají se v tloušťkách 1-1,5 mm. Jejich pruţnost dosahuje 400%, netvoří tolik faldy a velmi hezky kopírují terén. Můţe se s nimi pracovat v tepelném rozsahu -60 C aţ +130 C. Mají UV ochranu. Při pokládání je třeba dobře upravit podkladový terén, fólie je měkká a všechny nerovnosti jsou vidět. Lze ji pokládat i za chladného počasí a její trvanlivost a ţivotnost je vysoká (delší neţ 50 let). Na trhu jsou dostupné fólie v rozměrech aţ 15 x 30 m, ale většinou se zhotovují jiţ v daném rozměru nádrţe. EPDM fólie jsou ze všech dostupných folií nejekologičtější a při jejich likvidaci nehrozí kontaminace ţivotního prostředí, protoţe neobsahují změkčovadla. 3.5.2 Polyethylenové fólie (PE fólie) Oproti EPDM fóliím jsou poněkud tuţší, coţ ztěţuje jejich pokládání v nepravidelných tvarech jezírek. Pevnost a trvanlivost jsou ale vyhovující. Stejně jako EPDM fólie se dodávají v tloušťkách 1-1,5 mm. Obecně se tyto fólie hodí pro velká a pravidelná jezírka. 3.5.3 Polyolefinové fólie (FPO fólie) Jsou na trhu nové a není s nimi příliš mnoho zkušeností. Vyrábí se z polyetylenu či propylenu v tloušťkách 1-2 mm. Spojují se horkým vzduchem při teplotách přibliţně 600 C. Obdobně jako gumokaučukové fólie jsou ekologické, protoţe při jejich likvidaci nevznikají škodlivé látky. 3.5.4 Tekuté fólie Jsou to fólie vyţadující pevný podklad jako beton, asfalt, keramiku, dřevo, kov atd. Jsou elastické a trvanlivé, ale přesto se příliš nevyuţívají. Navíc je vysoká jejich pořizovací cena. Lze je pouţít na opravu prasklých betonových jezírek nebo k izolaci kamenných zídek v jezírkách atp. 3.5.5 Fólie vyztuţené skelným vláknem (GFK fólie) Vyznačují se velkou pevností a trvanlivostí, ale pro svoji vysokou cenu se pouţívají jen ojediněle. 25

3.5.6 PVC fólie Je to nejběţnější, nejpouţívanější a cenově nejdostupnější typ fólií pro zahradní jezírka u nás, ale i v Rakousku a Německu. Vyrábí se v různých tloušťkách a barvách. Pro vodní nádrţe do 100 m 2 postačí fólie o tloušťce 1 mm, pro jezírka větší neţ 100 m 2 je lepší zvolit 1,5 mm fólie. Na trhu se dodávají v šíři 130 nebo 200 cm. Délka pak můţe být více neţ 300 m. Ovšem čím větší kus, tím větší váha a tím horší manipulace s materiálem (např. 1 m 2 váţí 1-2 kg). Jednotlivé pruhy fólií se spojují buď slepováním, nebo se svařují při teplotě 500-700 C. Za tímto účelem se pouţívá automat nebo horkovzdušný fén (pistole), ten se pouţívá i při opravách poškozených míst. Jsou pevné s průtaţností do 300%, coţ je velmi výhodné při pokládání. Časem však fólie stárne a smrskává se, coţ bývá nejvíce patrné na okrajích jezírka. Je tedy dobré s tím počítat dopředu a při pokládání vytvářet různé záhyby. 3.5.7 Geotextilie Geotextilie se pokládá do výkopu pod fólii. Fólie je sice odolná a pevná, ale je snadno propíchnutelná. Je potřeba ji chránit před kamínky, kořeny či hlodavci. Vyrábějí se z polypropylenu, coţ je syntetický materiál, který nehnije. Uplatňují se v gramáţích od 100 g/m 2 do 900 g/m 2. Pro běţné účely je vhodná gramáţ 300 g/ m 2. Při větší zátěţí se poloţí dvě vrstvy geotextilie nebo se pouţije vyšší gramáţ. Pouţití geotextilie je cenově výhodnější, neţ zakoupení silnější fólie, navíc se pevnost zvyšuje o více neţ 100%, zatímco při pouţití silnější fólie pouze o 20%. Při stavbě větších vodních děl se často pokládá geotextilie jak pod fólii, tak i na ni. Fólie je tak chráněna z obou stran a její pevnost se ještě zvýší. Můţe také slouţit k překrytí okrajů jezírka a jejich zamaskování, je vlhká a dobře na ní rostou rostliny. K tomuto účelu se pouţívají geotextilie tmavých barev. 3.5.8 Zjištění potřebného mnoţství fólie V případě, ţe není proveden výkop, se potřebné mnoţství fólie zjistí z jednoduchého výpočtu, dle Beil (2004): délka fólie = největší délka jezírka + 2 x hloubka rybníčku + 100 cm (na okraje) šířka fólie = největší šířka jezírka + 2 x hloubka rybníčku + 100 cm 26

Pokud je výkop proveden, pak: Měření délky: Pásmo (P) se poloţí mezi dvěma nejvzdálenějšími body (A, B). Pro naměření správné hodnoty, je nutné poloţit pásmo po dně jámy tak, aby maximálně kopírovalo dno. Měření šířky: Nejprve se po celé délce (L) vyznačí značky (Z) vzdálené od sebe 2 metry. V těchto označených místech se pak měří příslušná šířka (W). (www.zcd.cz) 3.6 Substrát Do jezírek se pouţívají různé frakce s přídavkem látek zvyšujících čistící schopnost. Většinou se pouţívá praný říční písek (frakce kolem 2 cm, nelámaný) nazývaný kačírek. V kulatých kamenech rostliny lépe rostou. Pokud se jako výplň pouţívá drcený štěrk, více se zhutní a drobné kořínky nemohou růst tak dobře jako mezi kulatými kameny. Sehnat kulatý kačírek by neměl být problém, horší je to však s jeho kvalitou, co se týče čistoty. Lepší je kačírek z řeky, protoţe většinou obsahuje méně vápnitých příměsí. Nepraný kačírek můţe prodlouţit dobu čištění jezírka (rostliny odebírají ţiviny z kačírku, místo aby čistily vodu). (Sedlák, 2008) Substráty v mělkovodní zóně by neměly být příliš ţivné. Pro většinu rostlin se osvědčila směs kačírku s pískem nebo písčitou zeminou. V pobřeţní zóně se sází do běţné zahradnické zeminy, pokud moţno bez příměsi nerozloţených organických látek a bez rašeliny. Ideální je nezaplevelená ornice nebo starý, plně mineralizovaný zahradní kompost. Pro druhy, vyţadující specifické podmínky (např. rostliny původem z rašelinných půd) je lépe vytvořit úplně samostatné jezírko. Vhodné podmínky pro růst takových rostlin totiţ nevytváří jen substrát, nýbrţ celé vodní prostředí. (www.ekogreen.cz) 3.7 Výběr místa pro jezírko a jeho tvar Umístění jezírka v zahradě je velmi důleţité, mělo by s okolním prostorem splynout a vytvořit tak harmonický celek. Při výběru místa by se mělo přihlíţet na to, kde jsou vedeny plynové, elektrické 27

či vodovodní rozvody, aby se neporušily. Kde je vedený stávající či zamýšlený komunikační systém a zároveň není vhodné umístění vedle rušné komunikace. Důleţitým faktorem při výběru místa je také světlo, to můţe omezit sortiment pěstovaných rostlin. Například lekníny vyţadují přímé sluneční paprsky. Jezírku umístěnému pod stromy hrozí zanášení opadaným listím a jinými nečistotami, mimojiné kořeny stromů mohou poškodit fólii jezírka. Dále je vhodné se rozhodnout, zda jezírko umístit v bezprostřední blízkosti domu, například napojení na dům terasou, coţ působí velmi příjemně. Nebo zda ho umístit dále od domu. Nejčastějšími tvary jsou oválné, ledviny, obdélník a kruh. Čím více se tvar blíţí kruhu, tím relativně méně fólie je třeba na poţadovanou plochu a mnoţství vody. (Doleţal, 2008) Konkrétní tvar je dobré si zkusit naznačit například hadicí nebo kameny, či jinou šňůrou, zda je ten správný a do zahrady zapadne. U biotopu je přirozeným tvarem kruh nebo ovál bez větších zálivů, proto se při jeho tvorbě vnější tvar nekomplikuje. (Sedlák, 2008) 3.8 Etapy realizace jezírka hrubé zemní práce (vyhloubení hrubého tvaru jezírka, základní vytvarování zón pro jednotlivé typy rostlin) tyto práce se u větších jezírek provádějí zpravidla strojně pečlivé ruční vymodelování povrchu vyhloubené jámy, odstranění kamenů a jiných materiálů, které by v budoucnu mohly způsobit proraţení fólie vysypání urovnaného povrchu vrstvou jemného písku (první ochrana fólie) poloţení geotextilie (další vrstva, eliminující proraţení fólie) poloţení fólie dovoz a rozprostření substrátu pro jednotlivé zóny vodních rostlin napuštění vody, výsadba rostlin dokončení okrajů jezírka (www.ekogreen.cz) 28

4 LEGISLATIVA Stavba zahradního jezírka nevyţaduje stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu v případě, ţe splňuje podmínky 103 Stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce nevyžadující stavební povolení ani ohlášení, stavebního zákona 183/2006 Sb. A to podle písmene d) zásobníky, nádrže na vodu a bazény, nejde-li o vodní díla, opěrné zdi, oplocení, bodu 4 tohoto písmene nádrže na vodu do 100 m3 obsahu ve vzdálenosti nejméně 50 m od budov s obytnými nebo pobytovými místnostmi, pokud nejde o vodní díla. Navrhované zahradní jezírko sice splňuje podmínku objemu do 100 m 3, ale nesplňuje druhou podmínku, tzn., nenachází se ve větší vzdálenosti jak 50 m od budov. Proto je nutné postupovat v souladu s 104 Stavebního zákona, tj. naplnit podmínky ohlášení stavby. Dle 104 Ohlašování jednoduchých staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací, odstavce 1) K provedení jednoduchých staveb uvedených v odstavci 2 písm. a) až d), jejichž návrh je v souladu s obecnými požadavky na výstavbu, s územně plánovací informací ( 21), které jsou umisťovány v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se jimi podstatně nemění a které nevyžadují nové nároky na dopravní a technickou infrastrukturu, postačí ohlášení bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Spolu s ohlášením stavebník stavebnímu úřadu doloží, že o svém stavebním záměru prokazatelně informoval vlastníky sousedních pozemků a staveb na nich; ti mohou příslušnému stavebnímu úřadu oznámit své případné námitky proti stavbě do 15 dnů ode dne, kdy byli stavebníkem informováni. Dle odstavce 3) 104 Ohlášení nevyžadují jednoduché stavby, terénní úpravy a zařízení, u kterých to stavební úřad podle 78 odst. 2 stanovil. Stavební úřad může v územním rozhodnutí u jednoduchých staveb, terénních úprav a zařízení uvedených v 104 odst. 2 písm. d) až m), jestliže to nevylučuje povaha věci, ochrana veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů nebo ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků řízení, stanovit na žádost, že k jejich provedení nebude vyžadovat ohlášení anebo stavební povolení. (Zákon č. 183/2006 Sb., Stavební zákon, zdroj: http://portal.gov.cz) 29

5 PŘÍRODNÍ POMĚRY ZVOLENÉ LOKALITY 5.1 Základní údaje o území Pozemek určený pro návrh zahradního jezírka se nachází v obci Traplice, která leţí 10 km severozápadně od Uherského Hradiště, v nadmořské výšce 210 250 m. Celková rozloha obce činí 528 ha (5,28 km2). Viz přílohy 1, 2. 5.1.1 Územně správní členění Hranice územních jednotek lokality: NUTS III - CZ072 Zlínský kraj NUTS II - CZ07 Střední Morava Obec s rozšířenou působností - 7207 Uherské Hradiště Obec s pověřeným obecním úřadem 72072 Uherské Hradiště Obec - 592706 Traplice Katastrální území- 768022 Traplice 5.1.2 Hranice působnosti stavebních úřadů Stavební úřad - 720205 Městský úřad Uherské Hradiště (http://geoportal.cenia.cz/mapsphere/mapwin.aspx?m_site=cenia&m_lang=cs) 5.2 Širší územní vztahy a přírodní podmínky 5.2.1 Geologické poměry Lokalita se nachází v Jankovické vrchovině, coţ je vrchovina členitá, na paleogenních jílovcích, pískovcích a slepencích račanské jednotky magurského flyše. Má členitý tektonicky podmíněný reliéf s rozvodními hřbety a hlubokými údolími. Převáţně zalesněnými. Magurský flyš je budován intenzívně zvrásněnými terigenními mořskými sedimenty křídy a starších třetihor s dominancí flyšové facie. Flyšem se rozumí mnohonásobné střídání jílovců, prachovců, pískovců a slepenců ve vrstvách silných zpravidla od několika cm aţ do několika metrů. Flyšové sedimenty dosahují mocnosti 30

aţ přes 100 m. Geologická historie flyše spadá do alpínského vývojového cyklu, který začíná druhohorním uloţením křemenného detritu. Pokračuje sedimentací karbonátovou, která kulminuje v juře. Důkazem karbonátové sedimentace ve flyšovém pásmu jsou pouze sedimentární klasty (valouny či bloky). Ve starších třetihorách (paleogénu) pak pokračuje flyšová detrická sedimentace. Sedimenty jsou pak formovány horotvornými pohyby helvetskými (svrchní oligocén), sávskými (rozhraní paleogén neogén) a štýrskými (miocén). Koncem miocénu měla pak oblast ráz zarovnané pahorkatiny, která byla v pliocénu rozlámána vertikálními pohyby, jeţ daly vzniknout intermontánním depresím a modifikovaly říční síť. Ve čtvrtohorách (pleistocén, holocén) dochází pak k dalšímu morfologickému modelování území, zahlubování údolí, vzniku sesuvů na jílovcových horninách. (http://moravske.karpaty.sweb.cz/ote/36/3_prirodni_pomery_36.htm) 5.2.2 Geomorfologické poměry Dle geomorfologického členění se zařazuje lokalita do: systému Alpsko - himalájského provincie Západní Karpaty podprovincie Vnější Západní Karpaty oblasti Středomořské Karpaty celku Chřiby podcelku Stupavská vrchovina okrsku Jankovická vrchovina (geoportal.cenia.cz) 5.2.3 Klimatické poměry Dle Quitta leţí Traplice v teplé oblasti T2. Pro tuto oblast je typické krátké léto, mírně chladné, mírně vlhké, mírné jaro, mírný podzim, zima normálně dlouhá s mírnými teplotami, suchá s normálně dlouhou sněhovou pokrývkou. Podle mapy klimatických oblastí ČSR z roku 1975 bylo dále zjištěno, ţe klimatický region T2 se vyznačuje následujícími údaji: 31

Tabulka 1 - Klimatické charakteristiky oblasti počet letních dnů 50-60 počet dnů s průměrnou t 10 C a více 160-170 počet mrazových dnů 100-110 počet ledových dnů 30-40 průměrná t (C )v lednu 2 - -3 C průměrná t (C )v červenci 18 19 C průměrná t (C )v dubnu 8 9 C průměrná teplota v říjnu 7 9 C prům. počet dnů se sráţkami 1 mm a více 90 100 sráţkový úhrn ve vegetačním období 350 400 sráţkový úhrn v zimním období 200 300 sráţky celkem 550-700 počet dnů se sněhovou pokrývkou 40 50 počet dnů zamračených 120 140 počet dnů jasných 40 50 Tabulka 2 - Dlouhodobé normály klimatických hodnot za období 1961 1990 (Meteorologická stanice Holešov) Měsíc Průměrná teplota vzduchu ( C) Úhrn sráţek (mm) Leden -2,4 27,8 Únor -0,3 29,2 Březen 3,6 29,2 Duben 8,7 42,5 Květen 13,7 68,9 32

Červen 16,6 88,0 Červenec 18,0 78,0 Srpen 17,6 77,6 Září 13,9 48,4 Říjen 9,0 41,4 Listopad 3,7 45,6 Prosinec -0,4 38,6 Rok 8,5 615,4 Tabulka 3 - Klimatické údaje za rok 2008 (Meteorologická stanice Holešov): Měsíc Průměrná teplota vzduchu ( C) Úhrn sráţek (mm) Leden 2,4 35,4 Únor 2,8 17,6 Březen 4,1 45,0 Duben 9,6 47,0 Květen 14,7 82,1 Červen 18,8 25,4 Červenec 19,3 107,9 Srpen 19,2 47,2 Září 14,0 40,0 Říjen 9,9 19,9 Listopad 6,8 27,9 Prosinec 2,2 39,1 Rok 10,3 534,5 33

srážky [mm] [ C] Porovnání průměrných měsíčních hodnot teploty vzduchu roku 2008 s normálovým obdobím (1961-90): 25 Porovnání T_prům2008 s normálovým obdobím 1961-90 20 15 10 5 T_prům2008 T_1961-90 0-5 leden únor duben březen květen červen srpen červenec září říjen prosinec listopad měsíc Obrázek 2 Srovnání průměrných měsíčních hodnot teploty r. 2008 s obdobím 1961-90 Zhodnocení sráţkových poměrů dle měsíčních úhrnů sráţek roku 2008 s normálem sráţek (1961-90): 120 Srovnání srážek za rok 2008 s normálem 100 80 60 40 Srážky_2008 Srážky_ 61-90 20 0 leden únor duben červen srpen březen květen červenec září říjen prosinec listopad měsíc Obrázek 3 Srovnání měsíčních úhrnů srážek r. 2008 s obdobím 1961-90 34

mm] [ Obrázek 4 - Klimadiagram 5.2.4 Půdní poměry Pro oblast, kde se nachází Traplice je typický půdní typ hnědozem modální, která se vyvinula na spraši. Reakce půd: V oblasti Magurského flyše jsou půdy v horní části (do 15 cm) vesměs silně aţ středně kyselé. Sorpční kapacita: u kyselejších půd - Chřiby klesá směrem dolů na velmi nízkou. Obecně je velmi proměnlivá v rámci jednoho půdního profilu. Sorpční nasycenost: roste s klesající kyselostí. Půdy nahoře silně kyselé jsou také výrazně sorpčně nenasycené, s poklesem kyselosti směrem dolů roste sorpční nasycenost, půdy neutrální jsou sorpčně nasycené aţ plně sorpčně nasycené. Zrnitost: Magurský flyš Chřibů naopak vytvořil půdy lehčí, hlinitopísčité aţ písčitohlinité. (http://moravske.karpaty.sweb.cz/ote/36/3_prirodni_pomery_36.htm) 35

5.2.5 Hydrologické a hydrobiologické poměry Obcí Traplice protéká Jankovický potok, který pramení ve Chřibech pod Komínkama. Potok protéká přes Sušice do Babic, kde se slévá s Kudlovickým potokem a společně se vlévají do řeky Moravy. Z mapy Oblastních plánů rozvoje lesů lze vyčíst: Tabulka 4 - Povodí Číslo povodí I. řádu 4 Číslo povodí II. řádu 413 Číslo povodí III. řádu 41301 Číslo povodí IV. řádu 4-13-01-062 5.2.6 Biota Dle fytogeografického členění ČR se obec Traplice nachází v jednotce 77c Chřiby. Vegetační stupně jsou dle Skalického: suprakolinní aţ submontánní. Potenciální vegetaci tvoří bučiny, převáţně asociace Carici pilosae-fagetum, omezeně snad i Melico-Fagetum, vzácněji acidofilní bučiny (Luzulo-Fagetum). Pouze v nejniţších polohách jsou dubohabřiny (Carici pilosae-carpinetum). Teplomilné doubravy ze svazu Quercion petraeae (Potentillo albae-quercetum) jsou výjimečné, na prudkých svazích se skeletovitými půdami se ojediněle vyskytuje Sorbo torminalis- Quercetum. Na kyselých substrátech niţších poloh se snad vyskytují i acidofilní doubravy ze svazu Genisto germanicae-quercion. Na prudkých svazích se dají předpokládat výskyty suťových lesů svazu Tilio-Acerion. V údolích podél potoků jsou potoční luhy, v nejniţších polohách Pruno-Fraxinetum, výše Carici remotae- Fraxinetum. Primární bezlesí prakticky chybí. V přirozené náhradní vegetaci převaţují mezofilní typy luk a pastvin (Arrhenatherion a Cynosurion), v lemech se vesměs nachází vegetace svazu Trifolion medii, křoviny náleţejí pouze svazu Prunion spinosae. Řidčeji se střetáváme s vlhkými loukami svazu Calthion a s náznaky subxerofilní asociace Brachypodio-Molinietum. Sloţení flóry odpovídá květeně niţších karpatských pohoří. Vzhledem k ostrovnímu charakteru bioregionu má zdejší výskyt řady druhů izolovaný charakter. 36

Objevuje se zde hvězdnatec čemeřicový, kostřavice větevnatá, ostřice převislá, svízel Schultesův a prstnatec listenatý, mezi submontánními prvky je pozoruhodný dosti četný výskyt subatlantsky laděné vrbiny hajní a čarovníku alpského. Vzácně zde roste i růţe alpská a kapradina plecnatá. Při potocích byla zjištěna přeslička luční, v pramenných mísách i cídivka přezimující a kapradiník baţinný. V nelesní flóře jsou xerotermní druhy velmi vzácné, zastupují je kakost krvavý, kosatec pestrý nebo svízel sivý. Vzácné jsou rovněţ druhy slatinných stanovišť, jako např. pryšec huňatý, ţluťucha lesklá, příp. kosatec sibiřský. Významné druhy fauny, savci jeţek východní. Ptáci mandelík hajní, lejsek malý. Obojţivelníci mlok skvrnitý, kuňka ţlutobřichá. Měkkýši vřetenovka hladká, vřetenatka obecná, sítovka blyštivá. Hmyz masařka, hřbetozubec. (Culek, 1995) 5.2.7 Biogeografické členění Lokalitu lze dle Culka a kol.(1995) zařadit do biogeografického regionu 3.2. Chřibského náleţícího do Karpatské podprovincie. Dle regionálně fytogeografického členění ČR (Skalický, Slavík 1988) se lokalita zařazuje do fytogeografického obvodu Mesophyticum carpaticum. Dle socioekologického členění (Petříček 1982, Míchal, Petříček 1988) se vylišuje lokalita na socioregion 3.27 Chřiby. 37