C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY

C POPULACE A ZDRAVÍ

C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY C1.1 OBYVATELSTVO Počet obyvatel Prahy rostl již od poloviny 17. století prakticky až do roku 1992, kdy kulminoval. Sledujeme-li průběžně výsledky periodických cenzů, počet obyvatel se v přepočtu na současné území od prvního sčítání lidu (1869) do roku, kdy bylo spočteno nejvíce Pražanů (1991), zvýšil 4,5 krát. Během období 1991 až 21 počet obyvatel poklesl, k čemuž došlo poprvé za celou historickou řadu výsledků cenzů. Od roku 22 se počet obyvatel Prahy opět každoročně mírně zvyšoval až do roku 21. Stav ke konci roku 211 je o téměř 15,5 tisíc obyvatel nižší. To je ovlivněno zahrnutím výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 211 (SLDB 211) do výsledného počtu obyvatel. V roce 212 počet obyvatel narostl a v následujícím roce poklesl a přiblížil se stavu v roce 211. Bylo to zejména díky migračnímu úbytku 5 297 osob. Stěhováním tak došlo v roce 213 k úbytku 4,3 obyvatele na tisíc obyvatel středního stavu. Od roku 213 se počet obyvatel postupně navyšoval, a to především díky přírůstku stěhováním. V roce 26 byl poprvé po 26 letech zaznamenán přírůstek přirozeným pohybem (počet narozených byl vyšší než počet zemřelých). To je dáno hlavně vyšším počtem narozených dětí ženám silných ročníků sedmdesátých let. Od roku 26 je počet narozených dětí vždy vyšší než počet zemřelých. Přirozený přírůstek obyvatel v posledních letech mírně narůstá a v roce činil 3 125 osob. Počet obyvatel k 31. 12. v hl. m. Praze byl 1 294 513. Pro populační situaci v Praze bylo tradičně charakteristické neustálé mírné zvyšování průměrného věku obyvatel, který se v posledních letech ustálil okolo 42 let. V roce byl v hl. m. Praze průměrný věk 41,9 let oproti 42,2 letům v ČR celkem. Zastoupení dětí v populaci opět meziročně mírně narostlo (na 15,5 % obyvatel do 15 let, v roce ). Počet osob v produktivním věku se od roku 29 do 213 mírně snižoval (klesalo i jejich procentuální zastoupení), nicméně od roku 213 se začal mírně zvyšovat na 65,7 % v roce. Meziročně se také zvyšuje od roku 29 počet obyvatel starších 65 let, v roce dosahoval 18,8 % pražské populace. Index stáří, tj. podíl počtu obyvatel starších 65 let a obyvatel do 15 let, v Praze za rok (12,9) je srovnatelný s celorepublikovým průměrem (122,1). Index ekonomického zatížení (poměr počtu obyvatel do 15 let s obyvateli nad 65 let s počtem obyvatel v produktivním věku) se meziročně zvýšil na hodnotu 52,3. Na věkovou strukturu populace má vliv především migrace. Vliv pozitivního vývoje přirozené měny v posledních několika letech je také příznivý. V roce došlo opět k migračnímu přírůstku stěhování 1 88 osob (oproti velkému poklesu v roce 213 úbytek 5 297 osob). Stěhováním tak došlo v roce k výraznému přírůstku 8,5 obyvatele na tisíc obyvatel středního stavu. Pro migrační situaci v Praze, v zejména posledním desetiletí, byl charakteristický vysoký migrační obrat, který je dán především značnou mobilitou cizích státních příslušníků stěhujících se za prací. Od roku 22 je trvale v Praze důsledkem migrace za prací, jednak zvýšení počtu cizích státních příslušníků v pražské populaci, ale také posuny ve věkové struktuře populace. Počet cizinců s trvalým pobytem dosáhl v roce v Praze 195 68. Jednoznačně kladným rysem demografického vývoje posledních desetiletí je prodlužování naděje dožití. Obyvatelé Prahy se dožívají nejvyššího věku ze všech krajů ČR. V roce opětovně došlo k mírnému zvýšení naděje dožití při narození u žen na 82,75 let a u mužů na 78,6 let. Ženy v Praze tedy v průměru žijí o téměř 5 let déle než muži. Vysoké hodnoty naděje dožití v Praze bývají přičítány lepší dostupnosti lékařské péče, ale i některým příznivějším tendencím ve způsobu života, a to navzdory zhoršeným parametrům životního prostředí. V Praze je nízká i kojenecká úmrtnost. Další podrobné informace jsou zveřejněny a pravidelně aktualizovány na stránkách Českého statistického úřadu, Praha (www.czso.cz, resp. www.praha.czso.cz Krajská správa ČSÚ v hl. m. Praze). 26

Tab. C1.1: Počet a pohyb obyvatel, 212 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY 212 213 214 215 216 Počet obyvatel (k 31. 12.) 1 246 78 1 243 21 1 259 79 1 267 449 1 28 58 1 294 513 - muži 65 484 62 613 61 376 614 669 621 565 629 55 - ženy 641 296 64 588 648 73 652 78 658 943 664 963 Cizinci (bez azylantů) 1) 162 715 161 4 166 332 171 48 184 264 195 68 Střední stav obyvatelstva 1 243 695 1 244 762 1 251 75 1 262 57 1 272 732 1 286 554 - muži 64 265 64 41 66 436 612 18 617 339 625 58 - ženy 639 43 64 721 644 639 65 327 655 393 661 496 Živě narození 14 176 13 867 14 624 14 759 14 929 15 324 Zemřelí 12 411 12 149 12 118 12 42 12 141 12 199 Přirozený přírůstek 1 765 1 718 2 56 2 339 2 788 3 125 Přirozený přírůstek na 1 obyvatel 1,4 1,4 2, 1,9 2,2 2,4 Přistěhovalí 32 194 3 473 4 332 33 711 36 91 37 976 Vystěhovalí 28 843 35 77 26 96 27 68 26 63 27 96 Přírůstek stěhováním 3 351-5 297 13 372 6 31 1 271 1 88 Přírůstek stěhováním na 1 obyvatel 2,7-4,3 1,7 4,8 8,1 8,5 Celkový přírůstek 5 116-3 579 15 878 8 37 13 59 14 5 Celkový přírůstek na 1 obyvatel 4,1-2,9 12,7 6,6 1,3 1,9 Hustota zalidnění na 1 km 2 2 513 2 56 2 538 2 555 2 581 2 69 1) Cizinci s trvalým nebo dlouhodobým (občané EU přechodným) pobytem nad 9 dnů, bez občanů s azylem Tab. C1.2: Věk obyvatelstva, 212 212 213 214 215 216 C1 Zdroj: ČSÚ Počet obyvatel k 31. 12. celkem 1 246 78 1 243 21 1 259 79 1 267 449 1 28 58 1 294 513 ženy 65 484 62 613 61 376 614 669 621 565 629 55 muži 641 296 64 588 648 73 652 78 658 943 664 963 Obyvatelé ve věku 14 17 253 175 353 182 5 188 832 194 897 21 232 ženy 87 337 89 996 93 643 97 37 99 899 13 241 muži 82 916 85 357 88 857 91 795 94 998 97 991 Obyvatelé ve věku 15 64 856 494 842 86 846 961 844 932 846 98 85 44 ženy 428 481 42 646 422 562 421 594 423 374 425 893 muži 428 13 422 16 424 399 423 338 423 66 424 151 Obyvatelé ve věku 65+ (včetně nezjištěno) 22 33 225 42 229 618 233 685 238 631 243 237 ženy 89 666 91 971 94 171 96 38 98 292 1 416 muži 13 367 133 71 135 447 137 647 14 339 142 821 Průměrný věk obyvatel celkem 41,9 42, 42, 42, 42, 41,9 ženy 4,3 4,4 4,4 4,4 4,5 4,5 muži 43,4 43,5 43,4 43,4 43,4 43,3 Naděje dožití při narození (dvouleté období) ženy 76,88 77,2 77,44 77,53 77,69 78,6 muži 81,87 82,2 82,28 82,4 82,46 82,75 Zdroj: ČSÚ 27

C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY Obr. C1.1: Počet obyvatel k 31.12., 199 1 35 1 3 1 25 1 2 1 15 1 1 1 5 199 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2 21 22 23 24 25 26 27 28 29 21 211 212 213 214 215 216 Pozn.: Počet obyvatel k 31. 12. 211 byl navázán na výsledky SLDB 211 a není srovnatelný s předchozími roky. Zdroj: ČSÚ Obr. C1.2: Průměrný věk, 1995 44, 43, 42, 41, 4, 39, 38, 37, 36, 35, 34, 1995 1996 1997 1998 1999 2 21 22 23 24 25 26 27 28 29 21 211 212 213 214 215 216 Celkem Muži Ženy Pozn.: Počet obyvatel k 31. 12. 211 byl navázán na výsledky SLDB 211 a není srovnatelný s předchozími roky. Zdroj: ČSÚ 28

Obr. C1.3: Naděje dožití při narození 1995 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY C1 84, 82, 8, 78, 76, 74, 72, 7, 68, 66, 64, 1995 1996 1997 1998 1999 2 21 22 23 24 25 26 27 28 29 21 211 212 213 214 215 216 Muži Ženy Pozn.: Počet obyvatel k 31. 12. 211 byl navázán na výsledky SLDB 211 a není srovnatelný s předchozími roky. Zdroj: ČSÚ Obr. C1.4: Věkové složení obyvatelstva 27, ŽENY 27 85 + 8 84 75 79 7 74 65 69 6 64 55 59 5 54 45 49 4 44 35 39 3 34 25 29 2 24 15 19 1 14 5 9 4 MUŽI 27 6 4 2 2 4 6 Zdroj: ČSÚ 29

C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY Obr. C1.5: Hustota zalidnění v městských částech Prahy, Zdroj: ČSÚ Obr. C1.6: Přírůstky a úbytky obyvatelstva v městských částech Prahy, 21 Zdroj: ČSÚ

OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY C1 Tab. C1.3: Obyvatelstvo, domy a byty, rozloha a hustota zalidnění v městských částech Prahy, Kód Městská část Název Rozloha [ha] k 31. 12. Počet obyv. k 31. 12. Obyvatelstvo Přírůstek celkem Hustota obyv. na 1 km 2 Dokončené byty celkem Skutečnost Index /216 Hl. m. Praha celkem 49 621 1 294 513 14 5 2 69 5 846 96, 554 Praha 1 554 29 499-88 5 326 28 2 8, 589 Praha 2 419 49 624 289 11 857 133 152,9 597 Praha 3 648 74 559 1 464 11 52 398 36, 5119 Praha 4 2 42 128 455 154 5 38 355 325,7 54742 Praha-Kunratice 81 9 745 146 1 23 8 42,1 5143 Praha 5 2 75 85 276 1 111 3 11 418 1 19,5 539678 Praha-Slivenec 759 3 63 96 478 39 65, 5178 Praha 6 4 156 14 356 1 498 2 511 199 15,8 54714 Praha-Lysolaje 247 1 483 5 599 12 85,7 547158 Praha-Nebušice 368 3 38 14 918 6 2, 539589 Praha Přední Kopanina 328 675-17 26 5, 547271 Praha-Suchdol 514 7 151 52 1 392 42 6, 5186 Praha 7 79 44 34 672 6 26 335 154,4 547328 Praha-Troja 337 1 38 88 49 1 33,3 528 Praha 8 2 179 15 145 921 4 825 325 85,8 538124 Praha-Březiněves 338 1 573 34 465 2 66,7 547298 Praha-Ďáblice 738 3 615 3 49 6 2, 54731 Praha Dolní Chabry 499 4 546 163 911 12 98,4 5216 Praha 9 1 331 58 5 1 2 4 361 276 57,1 5224 Praha 1 1 861 19 79 454 5 91 337 137,6 54734 Praha 11 979 77 6 78 7 923 4 1,3 5384 Praha-Křeslice 344 1 5 16 36 3 75, 539724 Praha-Šeberov 5 3 27 83 641 14 175, 539791 Praha-Újezd 37 3 25 186 878 41 256,3 54717 Praha 12 2 333 56 249 727 2 411 362 69,1 54751 Praha-Libuš 524 1 263 28 1 96 33 117,9 539694 Praha 13 1 32 62 567 622 4 741 48 182,1 539635 Praha-Řeporyje 99 4 693 2 474 1 4,2 547361 Praha 14 1 353 47 51 474 3 477 14 7,7 538175 Praha Dolní Počernice 576 2 468 44 429 3 15, 547387 Praha 15 1 25 33 839 553 3 32 72 11,6 547379 Praha Dolní Měcholupy 466 2 993 191 642 116 141,5 53825 Praha-Dubeč 86 3 825 115 445 128 581,8 547395 Praha-Petrovice 179 6 5 53 3 387 7 175, 54749 Praha-Štěrboholy 297 2 243 4 755 6 25, 53961 Praha 16 93 8 524 123 917 94 33,2 539449 Praha-Lipence 825 2 74 48 332 4 2, 539465 Praha-Lochkov 272 778 13 286, 547115 Praha Velká Chuchle 63 2 459 36 48 5 5, 539864 Praha-Zbraslav 985 9 93-8 1 8 11 55, 547174 Praha 17 325 24 359-126 7 488 25 833,3 211

C1 OBYVATELSTVO, DOMY A BYTY Kód Městská část Název Rozloha [ha] k 31. 12. Počet obyv. k 31. 12. Obyvatelstvo Přírůstek celkem Hustota obyv. na 1 km 2 Dokončené byty celkem Skutečnost Index /216 539899 Praha-Zličín 717 6 634 68 925 168 2 1, 547417 Praha 18 561 2 71 78 3 58 369 141,9 54731 Praha-Čakovice 1 18 11 93 312 1 89 175 138,9 547344 Praha 19 6 7 156 129 1 192 9 225, 538736 Praha-Satalice 38 2 515-11 662 3 3, 5397 Praha-Vinoř 6 4 373 122 729 1 31,3 538213 Praha 2 1 694 15 36 56 97 38 82,6 538949 Praha 21 1 15 1 81 3 1 65 33 194,1 5386 Praha-Běchovice 683 2 668 45 39 3 3, 53832 Praha-Klánovice 59 3 487 49 591 8 53,3 538353 Praha-Koloděje 376 1 532 32 48 6 1, 538931 Praha 22 1 562 11 51 628 737 6 458, 53878 Praha-Benice 277 699 31 252, 538361 Praha-Kolovraty 65 3 785 99 582 17 18,1 538388 Praha-Královice 496 47 36 82 1 12,5 538531 Praha-Nedvězí 381 39 6 81 1, Zdroj: ČSÚ Tab. C1.4: Byty vývoj vybraných ukazatelů hl. m. Prahy podle SLDB v letech 198 211 (přepočteno na území kraje platné k 26. 3. 211)* 198 1991 21 211 Byty celkem 461 984 516 293 551 243 587 832 obydlené 448 741 495 84 496 94 542 168 neobydlené 13 243 2 489 54 33 45 664 Podíl neobydlených bytů [%] 2,9 4, 9,9 7,8 Obydlené byty podle druhu domu: v rodinných domech 59 757 58 836 63 642 72 471 v bytových domech 384 646 433 672 43 234 464 768 Podíl bytů v rodinných domech [%] 13,3 11,9 12,8 13,4 Obydlené byty podle právního důvodu užívání bytu [%] ve vlastním domě - 1,8 11,2 11,1 v osobním vlastnictví -,9 11, 28,6 nájemní - 66, 47,2 34, družstevní - 19,5 13, 12,8 Obydlené byty podle převládajícího způsobu vytápění [%] ústřední - 6,2 65,9 72,2 etážové - 1,5 9,2 9,7 kamna - 28,4 22,5 12,4 Počet osob na 1 obydlený byt 2,62 2,44 2,33 2,24 *) Všechny údaje jsou uvedeny podle místa trvalého pobytu, pouze data o domácnostech, domech a bytech v roce 211 jsou vypočtena podle místa pobytu obvyklého. Zdroj: ČSÚ, Sčítání lidu, domů a bytů, 211 212

STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA C2 C2 STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA Počet evidovaných obyvatel v Praze se v posledních dvaceti letech zvyšuje (ve druhé polovině 9. let docházelo ke snižování počtu obyvatel). Zvýšení porodnosti v posledních letech může být důsledkem realizace odkládaného mateřství silných ročníků žen narozených v sedmdesátých letech. Počet potratů od počátku 9. let s drobnými výjimkami trvale s nepatrnými odchylkami klesal, nicméně od roku 216 je zaznamenáno zvýšení oproti předchozím letům. Podíl samovolných a umělých přerušení těhotenství se pohybuje stále okolo stejné hodnoty. Kojenecká a novorozenecká úmrtnost je již na velmi nízkých hodnotách, nicméně v letech 215 a 216 došlo k nepatrnému navýšení, oproti předchozím rokům. V roce byla kojenecká úmrtnost 1,6 a novorozenecká úmrtnost 1,4. Počet zemřelých celkem a na 1 obyvatel zůstává v posledních letech víceméně konstantní. Standardizovaná úmrtnost v Praze je výrazně nižší než hodnoty za ČR a vykazuje v dlouhodobém vývoji u obou pohlaví klesající trend. Standardizovaná úmrtnost žen je v Praze i v ostatních krajích výrazně nižší než úmrtnost mužů. Nejčastější skupinou příčin úmrtí jsou nemoci oběhové soustavy (v čele s ostatními ischemickými nemocemi srdečními a cévními nemocemi mozku) a dále novotvary. Počet zemřelých na novotvary na 1 obyvatel v dlouhodobém vývoji klesá. Zvyšuje se průměrný věk i střední délka života u mužů i žen. Incidence zhoubných novotvarů (ZN) na 1 obyvatel se mírně zvyšuje. Karcinom průdušnice, průdušky a plic (C33 34) je jedním z nejčastějších ZN u mužů i žen. Zatímco incidence u mužů, i když je stále vysoká, v posledních několika letech spíše stagnuje nebo mírně vstoupá, u žen incidence stagnuje či spíše mírně klesá. Nejrozšířenějším zhoubným novotvarem, kromě ZN kůže, je u mužů ZN prostaty (C61). U žen je na prvním místě incidence ZN prsu (C5). Další podrobné informace jsou zveřejněny a pravidelně aktualizovány na stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (http://www.uzis.cz). Tab. C2.1: Narození, potraty, zemřelí, 212 212 213 214 215 216 Narození celkem 14 233 13 913 14 665 14 88 14 984 15 378 v tom živě narození 14 176 13 867 14 624 14 759 14 929 15 324 Živě narození na 1 obyvatel 11,4 11,2 11,7 11,7 11,7 11,9 Potraty celkem 4 171 4 239 4 74 3 88 4 358 4 2 samovolné 1 211 1 329 1 376 1 4 1 642 1 66 miniinterupce 2 891 2 84 1 96 1 761 1 777 1 65 jiné 776 738 714 69 817 775 Potraty na 1 obyvatel 3,3 3,4 3,3 3,1 3,4 3,3 Potraty na 1 narozených 29,3 3,6 27,8 26,2 29,1 27,3 Zemřelí celkem 12 411 12 149 12 118 12 42 12 141 12 199 Zemřelí na 1 obyvatel 1 9,8 9,7 9,8 9,5 9,5 Kojenecká úmrtnost [ ] 1,9 1,6 1,1 1,8 2 1,6 Novorozenecká úmrtnost [ ],8 1,6 1,1 1,2 1,4 Zdroj: ČSÚ, ÚZIS ČR Tab. C2.2: Zemřelí podle vybraných příčin smrti na 1 obyvatel, 212 Příčina smrti 212 213 214 215 216 Novotvary 257,7 257,6 264,5 253,6 264,3 251,9 Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látkové 2,5 36,8 33,7 38,3 35,7 31,3 Nemoci oběhové soustavy 48,7 449,9 434,4 437,5 44,1 47,7 Nemoci dýchací soustavy 54,7 61,8 52,8 68,8 6,9 64,4 Nemoci trávicí soustavy 4,7 37,2 39,2 35,8 37, 34,5 Nemoci močové a pohlavní soustavy 12,5 1,7 1,9 1,1 12,1 11,2 Vnější příčiny (poranění a otravy) 46,6 43,2 48,4 47,5 42,6 42,7 Ostatní příčiny smrti 84,5 8,2 968,6 983,8 97,2 14,5 Celkem 997,9 977,2 968,6 983,8 953,9 948,2 Zdroj: ČSÚ, ÚZIS ČR 213

C2 STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA Obr. C2.1: Živě narození, potraty a zemřelí na 1 obyvatel, 1995 14 12 1 8 6 4 2 1995 1996 1997 1998 1999 2 21 22 23 24 25 26 27 28 29 21 211 212 213 214 215 216 Živě narození na 1 obyvatel Potraty na 1 obyvatel Zemřelí na 1 obyvatel Obr. C2.2: Struktura úmrtnosti podle příčin smrti, 1995 a Zdroj ČSÚ 1995 4 % 1 % 8 % 3 % 26 % 4 % 4 % 1 % 11 % 27 % 3 % 7 % 1 % 3 % 54 % 43 % Novotvary Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látkové Nemoci oběhové soustavy Nemoci dýchací soustavy Nemoci trávicí soustavy Nemoci močové a pohlavní soustavy Vnější příčiny (poranění a otravy) Ostatní příčiny smrti Zdroj: ÚZIS ČR 214

STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA C2 Obr. C2.3: Vývoj standardizované úmrtnosti na 1 obyvatel evropské standardní populace, 1982 Tab. C2.3: Hospitalizovaní v nemocnicích podle příčin hospitalizace, 214 Kapitola (MKN-1) Zdroj: ÚZIS ČR 214 215 216 Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy I. Některé infekční a parazitární nemoci 2 758 2 752 2 72 2671 3 548 3 211 3 665 3 29 II. Novotvary 8 992 1 66 8 214 9798 16 898 19 34 16 15 18 796 III. Nemoci krve, krvetvorných orgánů a imunity 683 9 619 827 1 28 1 19 1 26 1 53 IV. Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek 2 749 4 134 2 591 3819 3 87 5 928 3 886 5 483 V. Poruchy duševní a poruchy chování 2 74 2 147 1 99 1999 3 159 3 129 2 836 2 98 VI. Nemoci nervové soustavy 3 39 2 632 3 97 2625 5 972 4 732 6 115 4 756 VII. Nemoci oka a očních adnex 1 86 1 223 99 1122 2 172 2 462 2 215 2 416 VIII. Nemoci ucha a bradavkového výběžku 786 795 689 714 1 315 1 282 1 353 1 292 IX. Nemoci oběhové soustavy 16 453 13 488 15 792 12 63 3 65 2 164 3 77 18 938 X. Nemoci dýchací soustavy 7 25 5 881 6 925 5499 9 612 7 14 9 1 7 97 XI. Nemoci trávicí soustavy 1 115 9 481 9 838 883 14 719 13 13 14 682 12 541 XII. Nemoci kůže a podkožního vaziva 1 232 1 27 1 11 955 1 634 1 512 1 586 1 384 XIII. Nemoci svalové a kosterní soustavy a poj. tkáně 7 35 9 22 6 458 8 529 1 42 12 494 1 247 12 979 XIV. Nemoci močové a pohlavní soustavy 5 245 12 259 5 346 11 628 8 951 17 35 8 932 16 788 XV. Těhotenství, porod a šestinedělí 19 69 18 947 24 928 25 266 XVI. XVII. Některé stavy vzniklé v perinatálním období Vrozené vady, deformace a chromos. abnormality 1 24 911 86 66 1 69 1 393 1 37 958 933 585 88 589 2 823 2 56 2 838 2 71 XVIII. Příznaky, znaky a nálezy nezařazené jinde 3 296 4 1 3 439 4 48 5 71 5 785 5 176 5 94 XIX. Poranění, otravy a následky vnějších příčin 9 114 8 974 8 557 8 482 13 817 11 925 13 695 12 3 XXI. 1 8 1 6 1 4 1 2 1 8 6 4 2 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 199 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2 21 22 23 24 25 26 27 28 29 21 211 212 213 214 215 216 Faktory ovlivňující zdr. stav a kontakt se zdr. službami Muži ČR Ženy ČR Muži Praha Ženy Praha 11 37 14 24 11 478 14 164 16 763 2 813 17 515 21 355 Celkem 95 189 124 883 91 512 118 59 154 13 179 532 152 356 177 341 Pozn.: Hospitalizovaní v nemocnicích v celé ČR s bydlištěm v hl. m. Praze. Počet hospitalizovaných podle příčin lze sledovat buď podle trvalého bydliště nebo podle sídla zdravotnického zařízení. O zdravotním stavu obyvatelstva příslušného územního celku nejlépe vypovídají počty pacientů dle trvalého bydliště. Zdroj: ÚZIS ČR, Národní registr hospitalizovaných 215

C2 STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA Tab. C2.4: Incidence zhoubných novotvarů a novotvarů in situ (MKN-1 dg. C-C97 a D-D9), 25 216 Hlášená onemocnění Rok Absolutně Na 1 obyvatel Muži Ženy Celkem Muži Ženy Celkem 25 4 311 4 355 8 666 765,5 71,5 736,8 26 4 449 4 378 8 827 783,3 711,1 745,8 27 4 567 4 618 9 185 792,6 744,5 767,7 28 4 555 4 78 9 263 766,8 745,8 756, 29 4 738 4 634 9 372 783,1 726,4 754, 21 5 48 4 878 9 926 828,5 759,3 793, 211 5 18 4 921 1 29 85,2 772,3 81,1 212 5 137 5 99 1 236 85,1 797,4 823, 213 5 281 5 48 1 689 874,3 844, 858,7 214 5 48 5 357 1 765 891,8 831, 86,5 215 5 433 5 555 1 988 887,5 854,2 87,3 216 5 458 5 566 11 24 884,1 849,3 866,2 Pozn.: Údaje za rok nebyly k datu finalizace kapitoly k dispozici. Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr Obr. C2.4: Vývoj počtu zemřelých na zhoubné novotvary (MKN-1 dg. C-C97) na 1 obyvatel, 1995 38 36 34 32 3 28 26 24 22 2 1995 1996 1997 1998 1999 2 21 22 23 24 25 26 27 28 29 21 211 212 213 214 215 216 Muži Ženy Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr ČR Obr. C2.5: Počet hlášených zhoubných novotvarů a novotvarů in situ (MKN-1 dg. C-D9), 198 216 a) Absolutně 12 1 8 6 4 2 198 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 199 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2 21 22 23 24 25 26 27 28 29 21 211 212 213 214 215 216 Muži Ženy Celkem 216

STATISTIKY ZDRAVÍ OBYVATELSTVA C2 b) Na 1 obyvatel 9 8 7 6 5 4 3 198 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 199 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2 21 22 23 24 25 26 27 28 29 21 211 212 213 214 215 216 Muži Ženy Celkem Pozn.: Údaje za rok nebyly k datu finalizace kapitoly k dispozici. Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr Obr. C2.6: Počet vybraných hlášených zhoubných novotvarů na 1 obyvatel, 1995 216 Muži 18 16 14 12 1 8 6 4 2 1995 1996 1997 1998 Ženy 18 16 14 12 1 8 6 4 2 1995 1996 1997 1998 1999 2 21 22 23 24 25 26 27 28 29 21 211 212 1999 213 2 214 21 215 22 216 23 24 25 26 27 28 29 21 211 212 213 214 215 216 C16 C18 C19 21 C33+34 C61 C16 C18 C19 21 C33+34 C5 Pozn.: C16 ZN žaludku, C18 ZN tlustého střeva, C19 C21 ZN rektosigmoidálního spojení, rekta, řiti a řitního kanálu, C33 C34 ZN průdušnice, průdušky a plíce, C5 ZN prsu, C61 ZN prostaty Údaje za rok nebyly k datu finalizace kapitoly k dispozici. Zdroj: ÚZIS ČR, Národní onkologický registr 217

C3 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ C3 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ SYSTÉM MONITOROVÁNÍ ZDRA- VOTNÍHO STAVU OBYVATELSTVA VE VZTAHU K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ Životní prostředí je spolu s výživou jednou z nejrozsáhlejších determinant zdraví člověka. Proto je nezbytné sledovat zdravotní rizika a dopady znečištěného životního prostředí na lidský organismus. Stěžejním monitorovacím programem v Česku je od roku 1994 Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí, který je realizován na základě Usnesení vlády České republiky č. 369/1991 Sb., je obsažen v zákoně o ochraně veřejného zdraví č. 258/2 Sb., a zároveň je jednou z priorit Akčního plánu zdraví a životního prostředí České republiky. Systém monitorování přestavuje koordinovaný systém sběru údajů, zpracování a hodnocení informací o expozici obyvatel chemickým látkám a fyzikálním faktorům ze životního prostředí, a o souvisejících zdravotních rizicích. Výsledky jsou každoročně publikovány ve zprávách, které jsou pro odbornou i širší veřejnost k dispozici na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu v Praze na adrese http://www.szu.cz/publikace/monitoring-zdravi-a-zivotniho-prostredi. C3.1 OVZDUŠÍ A ZDRAVÍ Údaje o znečištění ovzduší použité pro hodnocení vlivu na zdraví pocházejí z 15 pražských měřicích stanic (provozovaných ČHMÚ, SZÚ a Zdravotním ústavem se sídlem v Ústí nad Labem), na kterých jsou v antropogenní vrstvě atmosféry sledovány koncentrace škodlivin. Dlouhodobě přetrvávajícím problémem v pražské aglomeraci jsou především látky, jejichž emise do ovzduší jsou přímo svázány s dopravou a s procesy s ní spojenými, tj. primární spalovací a ostatní emise (resuspenze, otěry, koroze atd.), v sídlištních celcích jsou pak tyto emise kombinovány například s centrálním zásobováním teplem a v okrajových částech města se může přidávat vliv lokálních topenišť. Tab. C3.1: Srovnání průměrných ročních hmotnostních koncentrací některých látek v Praze s odhadem průměrné hodnoty v městském prostředí v ČR a s hodnotami měřenými na pozaďových stanicích ČR v roce Městské lokality ČR NO 2 [µg/m 3 ] PM 1 [µg/m 3 ] PM 2,5 [µg/m 3 ] BZN [µg/m 3 ] BaP [ng/m 3 ] Cd (v PM 1 ) [ng/m 3 ] Pb (v PM 1 ) [ng/m 3 ] Ni (v PM 1 ) [ng/m 3 ] As (v PM 1 ) [ng/m 3 ] 17,6 23,2 19,2 1,3 1,46,28 7,6,77 1,47 Praha 29,9 24,7 17,9 1,2 1,19,14 6,3,62 1,9 Pozaďové stanice ČR 6,9 15,6 13,5,7,52,8 3,3,4,67 Ve srovnání s rokem 216 se situace v roce mírně zhoršila ve většině sledovaných parametrů kvality venkovního ovzduší. Příčinou je i smogová situace v lednu a únoru. Kvalita ovzduší je, při víceméně stabilizované emisní zátěži, významněji ovlivňována meteorologickými podmínkami s vyšší četností rychlých změn počasí a excesů zahrnujících jak dlouhodobější suchá období vysokých teplot, tak krátká období intenzivních srážek. S vyšší četností slunných dnů s teplotami nad 3 C narůstá i počet dnů se zvýšenými koncentracemi přízemního ozónu. V roce byly v Praze na všech stanicích překračovány 24hodinové imisní limity suspendovaných částic frakce PM 1 (na rozdíl od roku 216 na pěti stanicích překročila 36. nejvyšší 24hodinová hodnota 5 µg/m 3 bylo na nich naplněno kritérium překročení imisního limitu v tomto parametru se nejvíce projevila smogová situace na začátku roku). Nejvíce překročení 24hodinové hodnoty 5 µg/m 3 bylo zaznamenáno na stanici v Praze 1 ve Vršovicích (AVRS) 48x. Roční imisní limit (4 µg/m 3 ) nebyl na žádné stanici překročen, nejvyšší hodnota ročního průměru byla zjištěna na stanicích Praha 1 Vršovice (AVRS) a Praha 5 Smíchov (ASMI) 3,9 µg/m 3. Roční imisní limit NO 2 (4 µg/m 3 ) byl shodně s rokem 216 překročen na dvou stanicích (dopravní hot-spoty Legerova ALEG 48,2 µg/m 3 a Smíchov Strahovský tunel ASMI 42,7 µg/m 3 ). Na stanici ALEG bylo naměřeno i překročení hodinového imisního limitu 2 µg/m 3, počet překročení ale nebyl vyšší než 18 hodnot za kalendářní rok. Zvýšené hodnoty průměrných ročních koncentrací NO 2 ve srovnání s městskými pozaďovými obytnými lokalitami potvrzují význam zátěže pražského ovzduší emisemi z dopravy. U benzo[a]pyrenu byl roční imisní limit dvojnásobně překročen na stanici Praha Řeporyje (ARER) 2,4 ng/m 3 ; roční střední hodnoty na ostatních třech 218

ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ C3 stanicích v Praze pak lze považovat za hraniční,9,95 ng/m 3. V pražské aglomeraci je významná, i když ne nadlimitní, zátěž venkovního ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM 2,5. Roční průměrné koncentrace na šesti měřících stanicích byly v rozsahu 16,6 až 22, µg/m 3, tedy na úrovni 65 až 9 % ročního imisního limitu. Ve shodě se zvýšením měřených hodnot frakce PM 1 se v Praze v roce o cca 1 µg/m 3, tj. na necelých 18 µg/m 3 zvýšila i hodnota odhadu úrovně zátěže suspendovanými částicemi frakce PM 2,5. Dlouhodobě platí, že hodnoty měřené na dopravně exponovaných stanicích (Legerova, Strahovský tunel) zůstávají na zvýšené úrovni. Přes významný podíl plynofikace zůstává nezanedbatelnou, zvláště v okrajových městských částech, zátěž ovzduší z lokálních malých zdrojů. V Praze jsou lokálně nalézány zvýšené hodnoty arsenu (93 % ročního limitu) a benzo- [a]pyrenu (> 2 % ročního limitu) na stanici v Řeporyjích. Přitom se jedná o zdravotně nejzávažnější polutanty, u kterých navíc dochází k nejvýznamnějšímu čerpání imisního (potenciálně expozičního) limitu. Expozice obyvatel oxidu uhelnatému na úrovni 45 µg/m 3 /rok v dopravou významně exponované lokalitě dopravní hot-spoty anebo oxidu siřičitému (2,4 µg/m 3 /rok) z venkovního ovzduší je v Praze již dlouhodobě, tedy i v roce, zdravotně nevýznamná. V případě ozónu, s rozmezím ročních průměrů na pražských stanicích (37 až 54 µg/m 3 /rok), tvoří výjimku případná letní dlouhodobější období nepříznivých rozptylových podmínek, kdy se zvyšuje pravděpodobnost, že maximální hodnota 8hodinového klouzavého průměru překročí 12 µg/m 3. Kritérium maximálně 25 překročení 8hodinového průměru 12 µg/m 3 za poslední tři roky je v Praze překročeno na pěti ze šesti provozovaných stanic. Hodnoty ročních aritmetických průměrů oxidu dusičitého (NO 2 ) se na pražských stanicích pohybovaly od 18 až 25 µg/m 3 v méně dopravou zatížených lokalitách, přes 23 až 36 µg/m 3 ročního průměru v dopravně významně zatížených lokalitách až k 48 µg/m 3 na dopravní hot-spot stanici Praha 2 Legerova (ALEG). Pole zvýšených hodnot má, zvláště ve středu města, kde je vyšší hustota komunikací a dopravní infrastruktury, plošný charakter. V roce byl v pražské aglomeraci roční imisní limit (4 µg/m 3 ) překročen na 2 stanicích, na kterých docházelo i k překračování hodinového imisního limitu (2 µg/m 3 ). Roční aritmetický průměr koncentrací suspendovaných částic frakce PM 1 byl v roce v rozpětí od 21 do 31 µg/m 3. Kritérium překročení ročního imisního limitu (> 4 µg/m 3 ) nebylo v roce naplněno. Naopak proti roku 216 bylo kritérium 36 překročení 5 µg/m 3 /24 hodin za rok naplněno/překročeno na pěti stanicích. Je prokázáno, že krátkodobě zvýšené denní koncentrace suspendovaných částic PM 1 způsobují nárůst celkové nemocnosti i úmrtnosti, zejména na onemocnění srdce a cév, zvýšení kojenecké úmrtnosti, zvýšení výskytu kašle a ztíženého dýchání, zejména u astmatiků. Mezi prokázané účinky dlouhodobě zvýšených koncentrací patří snížení plicních funkcí u dětí i dospělých, zvýšení nemocnosti na onemocnění dýchacího ústrojí a výskytu symptomů chronického zánětu průdušek, zkrácení délky života zejména z důvodu vyšší úmrtnosti na choroby srdce a cév, a i na rakovinu plic. Na základě hodnocení vlivu znečištěného ovzduší na zdraví obyvatel Prahy lze odhadovat, že znečištění suspendovanými částicemi frakce PM 1 přispívá ke zvýšení výskytu příznaků zánětu průdušek a dalších respiračních symptomů u dětí. Odhad podílu předčasně zemřelých v důsledku znečištění ovzduší suspendovanými částicemi PM 1 (při střední pražské hodnotě 24,7 µg/m 3, při použití odhadu zastoupení frakce PM 2,5 ve frakci PM 1 na hladině 75 % a po vyloučení zemřelých na vnější příčiny) představuje v Praze více než 5,15 %, což odpovídá přibližně 561 osobám; i přes klesající trend v období 212 až 216 se v roce jedná o nárůst o 1 osob. Pro odhad rizika dlouhodobé expozice suspendovaným částicím byly použity závěry projektu WHO HRAPIE, který ve zprávě z roku 213 formuluje doporučení pro funkce koncentrace a účinku pro aerosol, ozón a oxid dusičitý. Podle autorů nárůst průměrné roční koncentrace jemné frakce suspendovaných částic PM 2,5 o 1 µg/m 3 zvyšuje celkovou úmrtnost exponované populace nad 3 let o 6,2 %, Relativní riziko (RR) je 1,62 (95 % CI 1,4, 1,83) na 1 µg/m 3 ). Hmotnostní koncentrace vybraných polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU), byly v roce hodnoceny na čtyřech pražských stanicích; k dopravně zatížené stanici v Praze 1 v areálu SZÚ (ASRO) a městské pozaďové stanici v Praze 4 v Libuši (ALIB) přibyla městská pozaďová lokalita Riegrovy sady (ARIE) a stanice v příměstské části Praha 5 Řeporyje (ARER). Monitorována je směs látek významná z hlediska potenciálního zdravotního rizika. Roční průměrné koncentrace benzo[a]pyrenu v centrální části Prahy dlouhodobě kolísají okolo hodnoty imisního limitu (v roce byl aritmetický průměr,87 na stanici v SZÚ,,94 na stanici v Riegrových sadech a,92 ng/m 3 na stanici Libuš), hodnota imisního limitu 1 ng/m 3 ale byla překročena na stanici v Řeporyjích 2,4 ng/m 3 ; což potvrzuje existenci více zatížených městských a předměstských lokalit. Referenční roční koncen- 219

C3 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ trace stanovená SZÚ pro benzo[a]antracen (1 ng/m 3 ) byla v centrální části Prahy naplněna v rozsahu 8 (stanice v SZÚ) až 12 % (stanice v Praze 4 Libuš); na příměstské stanici v Řeporyjích pak roční průměr benzo[a]antracenu dosáhnul hodnoty 28 % stanovené referenční koncentrace. Porovnáním potenciálního karcinogenního účinku (IARC, WHO) zjištěných koncentrací různých zástupců měřené směsi polycyklických aromatických uhlovodíků se zdravotní závažností jednoho z nejtoxičtějších a nejlépe prozkoumaných karcinogenních PAU benzo[a]pyrenu (BaP), lze vyjádřit karcinogenní potenciál směsi v ovzduší pomocí toxického ekvivalentu (TEQ BaP). Karcinogenní potenciál PAU spočtený pro pražské stanice je, až na příměstskou stanici v Řeporyjích s hodnotou 3,6, dlouhodobě přibližně o 5 % vyšší než hodnoty stanovené pro pozaďové stanice v ČR (v roce 1,4 až 1,6 ng/m 3 proti 1, ng/m 3 ). Zároveň jsou ale spočtené hodnoty, ve srovnání s hodnotami nalézanými na ostatních městských stanicích v ČR, spíše nižší a několikanásobně až řádově nižší než na nejvíce zatížených stanicích v průmyslové Ostravsko-karvinské oblasti Moravskoslezského kraje. Úroveň znečištění ovzduší těžkými kovy v období 1995 až je, snad až na hodnoty arsenu v některých okrajových částech města a postupný pokles hodnot niklu, stabilní bez významnějších výkyvů. Dobrá shoda hodnot ročního aritmetického a geometrického průměru u chromu, manganu, niklu, kadmia a olova svědčí o relativní stabilitě a homogenitě měřených imisních hodnot. Ze srovnání s hodnotami měřenými v městských, dopravou a průmyslem nezatížených oblastech v ČR vyplývá, že Praha patří mezi oblasti s nižší než průměrnou zátěží ovzduší v případě kadmia a olova. V okrajových částech města mohou být lokálně nevýznamně zvýšené hodnoty arsenu (viz AREP stanice v Řeporyjích 5,6 ng/m 3, tj. 93 % ročního imisního limitu). Teoretické zvýšení pravděpodobnosti vzniku nádorového onemocnění v důsledku expozice karcinogenním látkám v pražském ovzduší bylo hodnoceno pro celoživotní expozici arzenu, niklu, kadmiu, benzenu a polycyklickým aromatickým uhlovodíkům viz obr. C3.1. Do výpočtu rizik jsou zahrnuty pouze stanice v centrální části města, lokálně zatížené hodnoty naměřené na příměstské stanici v Řeporyjích sice indikují existenci více exponovaných oblastí, pro odhad střední zátěže za Prahu, ale pravděpodobně nejsou relevantní. Odhad zvýšení celkového individuálního karcinogenního rizika v důsledku znečištění ovzduší v pražské aglomeraci v roce se pohyboval na úrovni 8 1-5 (cca 8 přídatných případů na 1 obyvatel) pro celoživotní expozici této koncentrační hladině (7 let). Největší příspěvek k riziku představuje expozice benzo[a]pyrenu (přibližně 9 % podíl na celkovém karcinogenním riziku). Pro celkový počet obyvatel Prahy (1 286 554 střední hodnota v roce ) se celkové karcinogenní riziko vyjádřené jako pravděpodobné zvýšení počtu nádorových onemocnění v důsledku znečištění ovzduší, podobně s lety 211 až 216, pohybuje na úrovni jednoho přídatného případu za rok. Obr. C3.1: Srovnání rozpětí odhadu pravděpodobnosti zvýšení nádorových onemocnění v centrální Praze a v ČR při celoživotní expozici odhadu středních hodnot v roce As Ni Cd BZN BaP 1,E-8 1,E-7 1,E-6 1,E-5 1,E-4 1,E-3 1,E-2 Pozn.: Riziko 1,E-3 (dtto 1-3, 1 z 1) znamená pravděpodobnost zvýšení počtu nádorových onemocnění o 1 případ na 1 osob, 1,E-7 o 1 případ na 1 mil. osob atp. 22

C3.2 REKREAČNÍ VODY ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ C3 Kvalita koupacích vod v Praze byla v průběhu celé koupací sezóny sledována na čtyřech nádržích s povrchovou vodou, jednom koupališti s vlastním podzemním zdrojem a jednom koupališti se systémem přírodního způsobu čištění vody (tzv. přírodním biotopem). Všech šest lokalit má statut přírodního koupaliště. To znamená, že mají provozovatele, který se stará o čistotu, hygienické zázemí, pravidelné laboratorní odběry koupací vody atd. Z nádrží s povrchovou vodou byl na tom z hlediska výskytu fytoplanktonu (sinic a řas) v koupací sezóně nejlépe rybník Motol, kde byla voda hodnocena první polovinu sezóny stupněm 1 (voda vhodná ke koupání), ve druhé polovině stupněm 2 (voda vhodná ke koupání s mírně zhoršenými vlastnostmi) kvůli zvýšeným nálezům fytoplanktonu, ve kterém byly zastoupeny převážně řasy. Sinice se vyskytovaly také, ale ani v jednom případě nepřekročily limit stanovený legislativou. Také voda v nádrži Džbán (hodnocena nejčastěji stupněm 2) obsahovala předavším řasy. Na dalších dvou nádržích (Hostivařská nádrž a Šeberák) se sinice vyskytovaly v hojné míře. Zvláště Šeberák měl problémy téměř celou koupací sezónu a byl často hodnocen nejhorším stupněm 5 (voda nebezpečná ke koupání). Na Hostivařské nádrži byla situace o něco lepší, a to jak pozdějším nástupem, tak nižšími nálezy než na Šeberáku. Přesto však byla od konce června často hodnocena stupněm 4 (voda nevhodná ke koupání) a v jenom případě dokonce stupněm 5. Obr. C3.2: Sezónní průběh koncentrací chlorofylu-a na pražských přírodních koupalištích situovaných na nádržích s povrchovou vodou, který je obsažen v řasách i sinicích 3 25 chlorofyl-a [µg/l] 2 15 1 5 květen červen červenec srpen září Šeberák Hos vař Motol Džbán Přírodní koupaliště Divoká Šárka se skládá ze dvou různě velkých betonových nádrží (bazénů) s vlastním kvalitním zdrojem vody. Po celou dobu koupací sezóny byla voda vhodná pro koupání. Rovněž voda v přírodním biotopu v Radotíně (obr. C3.3 a C3.4) byla celou sezónu hodnocena jako vhodná ke koupání. Aktuální informace o kvalitě vody v průběhu koupací sezóny lze nalézt na webových stránkách Hygienické stanice hlavního města Prahy www.hygpraha.cz (rubrika Přírodní koupaliště). 221

C3 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Tab. C3.2: Souhrnné hodnocení pražských koupacích vod v roce. Koupaliště na přírodních nádržích (první čtyři uvedené) byly hodnoceny podle přílohy č. 6 vyhlášky č. 238/211 Sb., koupaliště Divoká Šárka a přírodní biotop Radotín podle metodického hodnocení SZÚ Koupaliště Motol Koupaliště Džbán Koupaliště Hostivař Koupaliště Šeberák Koupaliště Divoká Šárka Přirodní biotop Radotín Týden roku 2 21 22 23 24 25 26 27 28 29 3 31 32 33 34 35 36 Voda vhodná ke koupání (1) nezávadná voda s nízkou pravděpodobností vzniku zdravotních problémů při vodní rekreaci s vyhovujícími smyslově postižitelnými vlastnostmi. Voda vhodná ke koupání s mírně zhoršenými vlastnostmi (2) nezávadná voda s nízkou pravděpodobností vzniku zdravotních problémů při vodní rekreaci především se zhoršenými smyslově postižitelnými vlastnostmi, v případě možnosti je vhodné se osprchovat. Zhoršená jakost vody (3) mírně zvýšená pravděpodobnost vzniku zdravotních problémů při vodní rekreaci, u některých vnímavých jedinců by se již mohly vyskytnout zdravotní obtíže, po koupání se doporučuje osprchovat. Voda nevhodná ke koupání (4) voda neodpovídá hygienickým požadavkům a pro uživatele představuje zdravotní riziko, koupání nelze doporučit zejména pro citlivé jedince (tzn. zejména děti, těhotné ženy, osoby trpící alergií a osoby s oslabeným imunitním systémem). Voda nebezpečná ke koupání zákaz koupání (5) voda neodpovídá hygienickým požadavkům a hrozí akutní poškození zdraví, vyhlašuje se zákaz koupání. Obr. C3.3 a C3.4: Přírodní koupaliště se systémem přírodního způsobu čištění vody (tzv. přírodní biotop neboli biokoupaliště) v Radotíně 222

C3.3 BIOLOGICKÝ MONITORING ČLOVĚKA ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ C3 Hl. m. Praha je od roku 25 zařazeno mezi oblasti, v nichž se provádí národní biomonitoring expozice toxickým látkám z prostředí. V roce byly monitorovací aktivity zaměřeny na sledování obsahu vybraných organických látek v mateřském mléku. Sledovány byly bromované zpomalovače hoření (BFR), perfluorované sloučeniny (PFAS), indikátorové kongenery polychlorovaných bifenylů (PCB) a vybrané organochlorované pesticidy, jako je hexachlorbenzen (HCB), izomery hexachlorcyklohexanu (HCH) a suma izomerů DDT. Dále byly sledovány hodnoty trans-mastných kyselin (TFA) u 5 vybraných vzorků jako pilotní studie. Kritériem pro výběr matek byla minimální doba pobytu v dané lokalitě alespoň 1 rok, věk nejméně 18 let a kojení pouze jednoho dítěte (ne dvojčat či vícerčat). V roce byly odběry biologického materiálu (mateřského mléka) uskutečněny celkem u 232 žen, ze čtyř lokalit v České republice. V Praze byly získány vzorky mateřského mléka od 56 žen. Veškeré údaje byly čerpány z dotazníků, týkajících se životního stylu a možných expozičních zdrojů sledovaných látek. Sledování hladin PCB a chlorovaných pesticidů (DDT aj.), což jsou látky již dlouho zakázané, avšak stále, byť v nízkých koncentracích v lidském organismu detekovatelné, probíhá v rámci biomonitoringu již od roku 1994. Ve vzorcích mateřského mléka převažovaly tradičně vícechlorované kongenery polychlorovaných bifenylů, a to převážně PCB 138, 153 a 18. Pro zhodnocení trendů je používán indikátorový kongener PCB 153, jehož obsah v mateřském mléku se ve srovnání s předchozími lety snížil. Sestupný trend byl pozorován také v případě organochlorovaných pesticidů, což navazuje na postupně klesající zátěž dokumentovanou již od konce 8. let 2. století a opakovaně potvrzovanou v předchozích letech biomonitoringu. Pouze u β-hexachlorcyklohexanu (β-hch) došlo k nepatrnému nárůstu, který zatím nemá biologické vysvětlení; časový vývoj bude sledován v dalších letech. Informace o zátěži běžné populace perfluorovanými sloučeninami (PFAS) a bromovanými zpomalovači hoření (BFR) jsou v Česku dosud značně omezené. Část sledovaných látek je zařazena na listinu Stockholmské úmluvy o perzistentních organických látkách, neboť se jedná o perzistentní, bioakumulativní látky, u nichž existuje podložené podezření na vývojovou, reprodukční a systémovou toxicitu, karcinogenní účinky a na poškozování hormonální rovnováhy se závažnými následky pro populaci. Při stanovení kongenerů bromovaných zpomalovačů hoření bylo v roce více než 5 % vzorků mateřského mléka pod mezí stanovitelnosti. Výjimku tvořil kongener BDE 26, který byl v roce kvantifikován v mateřském mléce poprvé. Zjištěný obsah perfluorovaných sloučenin navazuje na předchozí výsledky z roku 214. Kvantifikovány byly perfluoroktansulfonát (PFOS) a kyselina perfluoroktanová (PFOA), jejichž koncentrace jsou oproti roku 214 sníženy. V roce byla kvantifikována i kyselina perfluornonanová, která bude nadále sledována. Obsah trans-mastných kyselin (TFA) v mateřském mléce v roce nepřevyšoval doporučené limitní hodnoty. Ve srovnání s předchozími studiemi se obsah TFA snížil. Lze konstatovat, že v případě organických látek jsou zjištěné koncentrace v mateřském mléku matek v Praze přibližně srovnatelné se střední hodnotou zjištěnou za všechny sledované lokality v rámci ČR. Obr. C3.5 a C3.6 ukazují srovnání středních koncentrací (medián) sledovaných látek v mateřském mléku mezi lety 214 a v pražské lokalitě. 223

C3 ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Obr. C3.5: Koncentrace PCB 153 a chlorovaných pesticidů v mateřském mléku v letech 214 a Medián koncentrace v mateřském mléce [ng/g tuku] 14 12 1 8 6 4 2 13 69 121 13 16 3 214 Suma DDT PCB153 HCB ß-HCH 32 1 Obr. C3.6: Koncentrace perfluorovaných sloučenin v mateřském mléku v letech 214 a Medián koncentrace v mateřském mléce [ng/ml mléka],4,35,3,25,2,15,1,5,38,29,23,21 214 PFOA Suma PFOS PFNA,5 224

C4 BIOLOGICKÉ FAKTORY C4.1 SLEDOVÁNÍ VÝSKYTU PŮVODCŮ NÁKAZ V KLÍŠŤATECH BIOLOGICKÉ FAKTORY C4 Hygienická stanice hl. m. Prahy v roce pokračovala v monitorování promořenosti klíšťat původců nákaz Lymeské borreliózy a Klíšťové meningoencefalitidy, v dlouhodobě vytipovaných lokalitách na území hl. m. Prahy, v tzv. přírodních ohniscích nákazy v podmínkách hl. m. Prahy. Pracovníci Hygienické stanice hlavního města Prahy prováděli sběr klíšťat vlajkováním. Vyšetření byla prováděna Národní referenční laboratoří pro Lymeskou borreliózu Státního zdravotního ústavu Praha a Národní referenční laboratoří pro arboviry Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě. Biologický vývoj klíšťat byl ovlivněn klimatickými podmínkami, které byly příznivější v letních a podzimních měsících, kdy byla aktivita klíšťat vyšší. Do laboratoří se k vyšetření na Lymeskou borreliózu předala klíšťata všech vývojových stadií, ve velkém počtu převažovala stadia nymf. Pozitivita klíšťat původcem Lymeské borreliózy na sledovaných lokalitách na území hl. m. Prahy (viz tab. C4.1) je 13,8 %. Vyšší až vysoká promořenost na Lymeskou boreliózou byla prokázána v lokalitách. Vysoká promořenost na Lymeskou boreliózou byla prokázána: Prokopské údolí Dalejský potok, Praha 5 47,5 % Stromovka, Praha 7 31,4 % Kunratický les U Václava IV., Praha 4 3, % Satalická obora, Praha 9 28,6 % Kunratický les Globus, Praha 4 22, % Pozitivita byla prokázána přesnou vyšetřovací metodou PCR na přítomnost borreliové DNA. Výsledky vyšetření na přítomnost viru Klíšťové meningoencefalitidy prokázaly pozitivitu ve dvou vzorcích 5 samců a 16 nymf z lokality v Praze 4, Kunratický les Globus (78 % z lokality) u všech 5 samců a 16 nymf. Samice byly negativní. Trend dlouhodobého sledování klíšťat ve vytipovaných lokalitách na území hl. m. Prahy ukazuje, že i v hlavním městě se musí dodržovat preventivní opatření při návštěvě přírodních lokalit. Mezi preventivní opatření patří očkování na Klíšťovou meningoencefalitidu, používání repetentů, včasné odstranění klíštěte a dezinfekce místa přisátí klíštěte a vhodné oblečení. Očkování proti Klíšťové meningoencefalitidě provádí očkovací centra, Zdravotní ústavy nebo praktičtí lékaři, jejich seznam je k dispozici na internetu. Průběžné informace jsou k dispozici na webových stránkách Hygienické stanice hl. m. Prahy, http://www.hygpraha.cz, sekce odborné informace, kolonka epidemiologie. Tab. C4.1: Promořenost klíšťat původcem Lymeské borreliózy v roce na lokalitách sledovaných HS hl. m. Prahy Lokalita Datum Samice Samci Nymfy Celkem Praha 9, Klánovický les Praha 9, Satalická obora Praha 5, Prokopské údolí Praha 5, Pod Kesnerkou 17.5. 12 13 34 59 výsledky 2 pozitivní 1 pozitivní negativní 5,1 % 22.5. 15 15 26 56 výsledky 1 pozitivní 6 pozitivních 9 pozitivních 28,6 % 23.5. 28 18 13 59 výsledky 14 pozitivních 12 pozitivních 2 pozitivní 47,5 % 29.5. 9 1 32 51 výsledky 4 pozitivní 5 pozitivních 1 pozitivní 19,6 % Praha 7, Stromovka 12.6. 7 7 36 5 Praha 6, Divoká Šárka Praha 8, Ďáblický háj výsledky 2 pozitivní 1 pozitivní 8 pozitivních 22, % 14.6. 11 9 3 5 výsledky 6 pozitivních 3 pozitivní 6 pozitivních 3, % 21.8. 2 3 22 27 výsledky 1 pozitivní 2 pozitivní 1 pozitivní 14,8 % 225

C4 BIOLOGICKÉ FAKTORY Lokalita Datum Samice Samci Nymfy Celkem Praha 1, Hostivařský les Praha 4, Kunratický les Globus Praha 4, Kunratický les U Václava IV. 24.8. 1 2 45 48 výsledky negativní negativní 9 pozitivních 18,8 % 28.8. 3 32 35 výsledky 1 pozitivní negativní 1 pozitivních 31,4 % 28.8. 1 1 31 33 výsledky negativní negativní 3 pozitivní 9,1 % Zdroj: HS HMP Tab. C4.2: Promořenost klíšťat původcem Klíšťové meningoencefalitidy v roce na lokalitách sledovaných HS hl. m. Prahy Lokalita Datum Samice Samci Nymfy Celkem Praha 9, Klánovický les Praha 9, Satalická obora Praha 5, Prokopské údolí Praha 5, Pod Kesnerkou Praha 4, Kunratický les Globus Praha 4, Kunratický les U Václava IV. Praha 6, Divoká Šárka Praha 1, Hostivařský les 17.5. 2 2 1 5 výsledky negativní negativní negativní 22.5. 22 13 15 5 výsledky negativní negativní negativní 23.5. 74 92 36 22 výsledky negativní negativní negativní 29.5. 19 17 5 86 výsledky negativní negativní negativní 29.5. 2 2 3 7 výsledky negativní* negativní* negativní* 31.5. 13 4 47 64 výsledky negativní negativní negativní 31.5. 1 4 4 9 výsledky negativní* negativní* negativní* 8.6. 1 9 7 26 výsledky negativní negativní negativní Praha 7, Stromovka 12.6. 6 5 16 27 Praha 8, Ďáblický háj výsledky negativní pozitivní** pozitivní** 78, % 14.6. 8 6 19 33 výsledky negativní negativní negativní *) Samci, samice a nymfy pro menší počet jedinců zpracovány a vyšetřovány společně. **) Samci a nymfy pro menší počet jedinců zpracovány a vyšetřovány společně. Zdroj: HS HMP 226

BIOLOGICKÉ FAKTORY C4 C4.2 PYLOVÝ MONITORING V ROCE Pylová situace stanice Praha (areál SZÚ, Šrobárova 48, Praha 1). Systém záchytu pylových alergenů v ovzduší, hodnocení a předávání dat se nezměnil. Na pražské stanici v roce probíhalo sledování pylových alergenů od poloviny února do konce října. Odběr vzorků je v Praze (5 5 s. š., 14 25 v. d., 245,5 m n. m.) v areálu Státního zdravotního ústavu, kde je parková výsadba s trávníky, keři a stromy (břízami, jehličnany a dalšími stromy). Areál se nachází ve východní části centra města a v jeho okolí je vilová čtvrť a areál fakultní nemocnice. Asi 1 km od stanoviště je rozsáhlý komplex hřbitovů s různorodou parkovou výsadbou včetně exotických dřevin i bylin. Vyhodnocení je založeno na charakteristických klimatických intervalech a vývoji koncentrace pylu konkrétního rodu, resp. skupiny rostlin ve vzduchu v průběhu roku. Průběh celé pylové sezóny v roce je prezentován na obr. C4.1. Z vyhodnocení dlouhodobých trendů je zřejmé, že pylová sezóna začíná obvykle v polovině února, kulminuje mezi dubnem a červnem a doznívá na přelomu září a října, v závislosti na počasí. Výskyt silně alergenních pylů má vlastně dvě maxima. První, to je období květu olše, lísky, tisu, cypřišovitých a následně břízy, obvykle začíná v únoru a končí v dubnu. Druhé, delší období, trvá obvykle od května až do konce září a zahrnuje postupně na sebe navazující rozkvět trav, pelyňku, kopřivy a ambrózie a stoupající nálezy jejich pylových zrn v ovzduší. I podle typického zastoupení jednotlivých druhů pylů lze pylovou sezónu dělit na období (viz tab. C4.3). Tab. C4.3: Typičtí představitelé pylů dle jednotlivých období roku Období Interval roku Typický představitel Jarní 6 13 týden (únor březen) olše, líska, bříza Pozdně jarní 14 22 týden (duben květen) trávy, dřeviny, šťovík, kopřiva Letní 23 35 týden (červen srpen) jitrocel, pelyněk, ambrózie Raně podzimní 35 týden a dále (září říjen) ambrózie, pelyněk, spory plísní Obr. C4.1: Zastoupení alergenních pylů podle významnosti rodu, Praha 1, Pylová zrna/m 3 5 4 3 2 bříza 3 893 Velmi významný rod Významný rod Středně významný rod Méně až středně významný rod Málo významný rod Měsíc roku 1 olše, líska tis jehličnany jitrocel, kopřiva, trávy kopřiva ambrozie 6 7 8 9 1 11 12 13 14 15 16 17 18 19 2 21 22 23 24 25 26 27 28 29 3 31 32 33 34 35 36 37 38 39 4 41 42 43 II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. Nejvýznamnějším jarním alergenem je pyl břízy (Betula). Její první pylová zrna se objevila na konci března a byla v ovzduší až do poloviny června. Vysoký počet zrn se v ovzduší vyskytoval od konce března do poloviny dubna. Množství dosahovala několik stovek na den, výjimečně přesáhla i tisíc. Dne 12. 4. bylo dokonce nalezeno 1 932 zrn. Vrcholem pak byl 13. týden s maximálním počtem 3 893 zrn (viz obr. C4.1). 227

C4 BIOLOGICKÉ FAKTORY Obr. C4.2: Výskyt pylových zrn dřevin (bříza, olše, tis, borovice), Pylová sezóna dřeviny I. množství zrn na m 3 /týden 6 5 4 3 2 1 5 4 3 2 1 tis, borovice, bříza měsíc týden olše 5 6 7 8 9 1 11 12 13 14 15 16 17 18 19 2 21 22 23 24 II. III. IV. V. VI. bříza (Betula) olše (Alnus) tis (Taxus) borovice (Pinus) Od března do května se objevovala pylová zrna středně významných alergenů. Jasan (Fraxinus), s kulminací v 13. týdnu, kdy počet zrn dosáhl 898, oproti roku 216, kdy nebylo napočítáno ani sto zrn za celou dobu květu. U vrby (Salix), která kvetla od března do konce května, bylo ve 13. týdnu, na přelomu března a dubna, napočítáno 471 zrn. Počet zrn habru (Carpinus) s dobou květu od konce března do začátku května, byl velmi malý. Pylová zrna dubu (Quercus) bylo možné nalézt od poloviny dubna do začátku června. Vrcholné byly 18. a 19. týdny, s počty 48 a 482 zrn. V tomto období byla v ovzduší také pylová zrna dalších dřevin, např. topolu (Populus), jilmu (Ulmus) a tisu (Taxus). Počty zrn tisu byly v ovzduší ve velké koncentraci. Začala se objevovat v polovině února a v březnu počty přesáhly tisíc, v 11. týdnu to bylo dokonce 3 987 zrn. V polovině dubna rozkvetly jehličnany, smrk (Picea) a borovice (Pinus). V ovzduší se pylová zrna smrku nacházela do začátku června s vrcholem v první polovině května. Zrna borovice byla nalézána až do začátku července. V větnu byly jejich počty v ovzduší v poměrně velkém množství (2. týden 4 325 zrn, 21. týden 2 611 zrn a 22. týden 851 zrn). Pyl těchto stromů sice není významným alergenem, ale ve velkém množství může potíže vyvolat. V polovině května se pak objevil pyl šťovíku (Rumex), jitrocele (Plantago) a bezu (Sambucus). Jitrocel bylo možné najít v ovzduší až do září, šťovík jen do začátku srpna. Týdenní počty nalezených zrn nebyly nijak velké. Zatímco šťovík může působit potíže spíše v kombinaci s trávou, u pylu bezu se předpokládá, že působí alergické problémy stále většímu počtu lidí. Bez kvetl do poloviny července a jeho pyl se v ovzduší kolem stanice v SZÚ vyskytoval jen v malém množství. Nejvýznamnějším alergenem v pozdně jarním období je pyl trav lipnicovitých (Poaceae). V roce začaly trávy kvést v květnu a jejich pyl byl v ovzduší až do října. Nejvíce pylových zrn bylo nalezeno během června, s kulminací ve 22. týdnu, a to 782. Od května do konce června se v ovzduší vyskytovala pylová zrna řepky olejky. Koncem května se objevila první zrna kopřivy (Urtica); jejich pyl se řadí mezi méně až středně významné alergeny, ale při vysoké koncentraci v ovzduší mohou u citlivých osob potíže nastat. Zatímco pylových zrn řepky se v Praze nenacházelo nijak velké množství, množství pylu kopřivy bylo vysoké, a to zejména v červenci a srpnu. Například ve 29. týdnu to bylo 1 227 zrn, ve 3. týdnu 1 581, v týdnu následujícím dokonce 1 785 zrn a ve 32. týdnu bylo napočítáno 1 16 zrn. V celém letním období se v ovzduší nacházel zejména pyl bylin a plevelných rostlin. Mezi nimi nejvýznamnější alergeny tohoto období pelyněk (Artemisia) a ambrózie (Ambrosia). Pyl pelyňku se objevil ke konci června a v ovzduší byl do konce září. První pylová zrna ambrózie se našla v srpnu a poslední zrna na konci září. Počty zrn v ovzduší obou agresivních alergenů byly v Praze nízké. V období podzimním se pylová zrna vyskytovala už jen sporadicky. Do konce září byla v ovzduší ještě zrna ambrózie, pelyňku, merlíkovitých, trávy a kopřivy, v říjnu zrna trav, kopřivy a ve stále poměrně vysokém počtu spory plísní (okolo 6/týden). 228