Péče soudu o nezletilé

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Péče soudu o nezletilé Bakalářská práce Autor: Olga Šikula Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Hájek Praha Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archívovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Teplicích dne 01. 04. 2014 Olga Šikula

P o d ě k o v á n í V první řadě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce panu Mgr. Tomáši Hájkovi za vedení, připomínky a ochotu.

Anotace Tématem mé bakalářské práce bylo vysvětlit problematiku osvojení. Hlavním úkolem osvojení je umožnit dítěti příznivé podmínky pro plnohodnotný život v náhradní rodině, která mu poskytne řádnou péči a výchovu. Popisují začátky vzniku osvojení a vývoj až po současnou právní úpravu, která přinesla další nové změny. Při osvojení dítěte má být splněná řada podmínek, na které dohlíží soud a spolupracuje s orgány sociálně-právní ochrany dětí. Celý proces osvojení a zprostředkování popisují ve své práci. Klíčová slova: nezletilé dítě, osvojitel, ústavní výchova, náhradní péče, souhlas rodičů, soud. Annotation The topic of my bachelor s work was explain problems of adoption. The main task of adoption is enable child favourable conditions for fully-fledge live in spare family which will provide him regular care and education. Im discribing adoption from start and development to present legal adjustment which brings next new changes. During child adoption must be meet a lot of the conditions and court is supervising on this and cooperate with bodies of socially legal protection of children. All process of adoption and mediation Im discribing in my work. Key words: min or child, adopter, institutiond upbringing, spare care, agreement of parents, court.

Úvod... 6 1 Druhy osvojení... 7 1.1 Historie osvojení... 7 1.2 Péče před osvojením... 10 1.3 Zrušitelné a nezrušitelné osvojení... 11 1.4 Přímá adopce... 14 1.5 Osvojení ze zahraničí... 15 2 Předpoklady pro osvojení... 17 2.1 Osvojení zletilého... 17 2.2 Souhlas dítěte s osvojením... 19 2.3 Souhlas rodičů... 19 2.4 Poručenství... 22 2.5 Pěstounská péče... 23 2.6 Druhy pěstounské péče.... 27 2.6.1 Pěstounská péče na přechodnou dobu... 27 2.6.2 Raná pěstounská péče... 28 2.7 Ústavní výchova... 29 3 Osvojitelné dítě... 32 3.1 Úmluva o právech dítěte... 32 3.2 Sociálně-právní ochrana dětí... 33 4 Řízení o osvojení... 41 4.1 Okruh účastníků... 41 4.2 Zprostředkování osvojení... 42 4.3 Postup krajského úřadu... 45 4.4 Přerušení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče krajským úřadem... 47 4.5 Zprostředkování osvojení Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí... 52 4.6 Odborné posouzení pro účely zprostředkování osvojení... 55 5 Zrušení osvojení... 57 5.1 Důvody pro zrušení osvojení... 57 5.2 Právní důsledky zrušení osvojení... 58 5.3 Opětovné osvojení... 59 Závěr... 60 Seznam použité literatury... 61 Seznam zkratek... 64 5

Úvod Osvojení je institut, který se snaží zajistit dítěti, které nemůže být vychováno ve vlastní rodině příznivý vývoj a řádnou výchovu v rodině, harmonický vztah s adoptivními rodiči a jejich příbuznými jako v rodině vlastní. Osvojení se vyvíjelo po staletí, právní úprava prošla řadou změn a tvarovala se desítky let. Vzniklo osvojení ze zahraničí. Touto problematikou se postupně začala zabývat řada institucí, které také vznikali díky zájmu společností o dětech, které zůstali bez rodičovské lásky a péče. Ve své práci popisují jak často je to náročné i pro osvojitele, který chce lásku dát, ale pro dítě, kterému tento cit nikdy nebyl dopřán jeho biologickou matkou nebo otcem není lehké přijmout a brát to jako samozřejmost, která je součásti každodenního života většiny děti v běžné rodině. Je tady spousta psychologických momentů, se kterými se setká adoptivní rodič a bude muset zvládnout nečekané situace, zároveň velice důležité, protože je to základ pro budování rodinného zdravého prostředí ve kterém dítě se učí milovat své nové rodiče a také se učí lásku přijmout. Právní stránka této problematiky řeší rodinu biologickou, kdy rodiče se o své vlastní dítě buď z nějakého důvodu postarat nemohu, nebo nechtějí, a také novou rodinu osvojitelného dítěte. Musí být splněné podmínky, které jsou dané jak pro osvojitele, tak pro osvojence. U osvojitele se zkoumá zdravotní, sociální a jiné stránky, které musí být splněné, aby měl právo si dítě osvojit. Především osvojení musí být ve prospěch dítěte, protože se jedná o jeho život a o jeho osud. Dítě je chráněno zákony, má svá práva, která by měla být respektována.v roce 2014 nastala velká změna, kterou před tím právní úprava adopce nikdy nezaznamenala, touto změnou je možnost osvojit si dítě, které je starší 18 let. 6

1 Druhy osvojení 1.1 Historie osvojení Zákonnou podobu nabylo osvojení pravděpodobně nejdříve ve starém Římě. Již v době republiky adopce byla praktikována ve vyšších společenských kruzích, především k zajištění kontinuity rodového jména a majetku. Ve středověku a novověku do konce 18. Století byly zřizovány nalezince útulky pro opuštěné děti, formálně adoptovala jen šlechta, bohatí bezdětní manželé chtěli svému rodu zajistit pokračování jména a majetku nebo hledali náhradu za vlastní zemřelé dítě. Často se lidé ujímali osamělých dětí z důvodu levné pracovní síly. První útulky vznikly v Konstantinopoli, první nalezinec byl zřízen v Miláně. V roce 1198 papež Inocenc zřídil v Římě nalezenec vybaveny tornem - byla to schránka zabudovaná do zdi kláštera tak, aby se otočením dítě dostalo dovnitř, matky je tak mohli tajně odevzdat v noci, aniž by byly poznány. 1 Nalezince byly trvale zásobovány dětmi určenými k adopci. V době osvícenství, v 19 století byl založen vídeňský nalezinec, v roce 1784. Také v roce 1789 byl založen pražský, pod patronací císaře Josefa. Začali vznikat sirotčince jedná se o pokročilejší formu ústavní péče. I Napoleon, po tom, co se odehrála bitva u Slovakova vyhlásil státní adopci, která se týkala dětí, jejichž otcové padli v boji. Nalezinec v Praze měl zároveň funkcí dětského domova, do kterého přicházeli dětí narozené ve věznicích, dětí nalezené, nebo ti, které přivedla policie. V době preromantismu a romantismu začal nový příliv citlivosti rodina začíná být považována za místo citové intimity a bezpečí, básníky a spisovatele přitahovalo tajemství nemanželského dítěte. Otázky týkající se náhradní rodinné péče se vždy dostávali do popředí s přílivem sirotků po velkých válkách. 1 GABRIEL, Zbyněk a Tomáš NOVÁK. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Grada 2008. ISBN 978-80-247-1788-3 7

V období první republiky výchova se začala demokratizovat, věda o dítěti se začala rozvíjet v tak zvané pedologii. Po druhé světové válce rodinná výchova byla potlačována a prosazovala se výchova kolektivní. V roce 1963 rodina byla znova pozvednutá na první místo mezi institucemi výchovy. Do této doby otec nemohl osvojit nemanželské dítě. Do roku 1928 v českých zemích platilo rakouské právo, později mohla být osvojená i osoba zletilá (věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem musel být nejméně 18 let). Osvojovat mohli jen manželé, když osvojoval pouze jeden z nich, musel mít souhlas od druhého, měli také možnost upravit majetkové poměry a to adopční smlouvou. 2 V roce 1575 byl založen Vlašský špitál, který je jeden z nejstarších, zde byla poskytována péče okolo dvou set let chudým a opuštěným dětem. V roce 1788 v Praze byl založen nalezinec, ve kterém pobývali děti určitou dobu, než byli svěřeny do péče pěstounů. Zároveň v těchto ústavech hodně dětí i umíralo z důvodu špatných hygienických podmínek a nedostatku odborné pomoci lékařů. Později v roce 1862 byl vydán zákon, díky kterému se obec musela postarat o obecné záležitosti lidí chudých, v nouzi, sirotky nebo odložené děti. Na tento zákon navazoval další zákon z roku 1868, který také měl pomáhat a pečovat o potřebné bez věkového omezení, tato péče byla úspěšná a přinesla pokrok. V roce 1902 byl zřízen zemský fond pro sirotky, který poskytoval podporu dětem vychovávaným v náhradní rodinné péči. V roce 1921 byl vydán zákon č. 265, který měl chránit děti nemanželské nebo děti, které byli vychovávány náhradními rodiči, tento zákon stanovil také pěstounskou péči, v té době jedna z nejrozšířenějších. Druhá světová válka však přinesla negativní změny do tohoto systému, který byl před tím na dobré cestě ve vývoji, byl právě naopak celý zrušen. Přes 5 000 dětí zůstali bez rodin a 2 GABRIEL, Zbyněk a Tomáš NOVÁK. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Grada 2008. ISBN 978-80-247-1788-3 8

převládala snaha v kolektivní výchově, to znamená ústavy pro děti, byly pak postupně vybudovány. Děti byli rozděleni do věkových skupin a stát tyto ústavy řídil a kontroloval. Tato péče přinesla mnoho kritiky od pediatrů a psychologů, bylo publikováno hodně výzkumů, které ukazovali na negativní dopad na dětskou psychiku, pomalý vývoj dítěte a obtížné zařazení do společnosti. A z těchto důvodu se začali postupně budovat nové SOS dětské vesničky. V dnešní době zákon o rodině upřednostňuje rodinnou výchovu před ústavní. Práva a povinností děti, které jsou také ohrožené, jsou zakotveny v mezinárodních úmluvách. 3 V roce 1949 byl přijat zákon o rodinném právu, který prosadil rovnost v manželství, mezi mužem a ženou a zároveň rovnoprávnost dětí manželských a nemanželských. V roce 1950 děti, které v té době zůstali bez rodičů, museli do dětských domovů, druhou možností byla rodina pěstounská. Pěstouni v té době ale nedostávali od státu žádný příspěvek, dítě mělo jejich jméno, dědilo a byl to vztah jako mezi rodiči a dětmi vlastními. 4 Už od roku 1958 byly zavedeny dva druhy osvojení, zrušitelné a nezrušitelné, právně totožné vztahy mezi dětmi a pokrevními rodiči. Příbuzní osvojitelů se stávají příbuznými osvojeného dítěte, nezrušitelné osvojení se mohlo uskutečnit po tom, co dítě dosáhlo jednoho roku věku. Změna provedená novelou Zákona č. 91/1998 Sb., spočívá v tom, že zákon již nadále neumožňuje zrušit osvojení dohodou uzavřenou mezi osvojencem a osvojitelem. Tento způsob zrušení osvojení byl v dosavadním zákoně ponechán jako pozůstatek staré právní úpravy rakouského práva, platného u nás do roku 1949. Podle tehdejších právních předpisů mohlo osvojení také vzniknout na základě dohody. 3 ČESKO. STŘEDISKO NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE, Úvod Teoretické pojetí náhradní rodinné péče. online, Praha cit. 2014-03-10. Dostupné z: http://www.nahradnirodina.cz/uvod_teoreticke_pojeti_nahradni_rodinne_pece 4 GABRIEL, Zbyněk a Tomáš NOVÁK. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Grada 2008. ISBN 978-80-247-1788-3 9

Plynutím doby vztahy založené tímto způsobem již nepřicházely do úvahy, a proto ani zrušení osvojení formou dohody u zrušení osvojení, aniž by tato forma byla přípustná též při jeho vzniku. V ČR jedno procento dětí vyrůstá ve vlastní rodině. Z toho dvě procenta jsou úplní sirotci, třináct procent v republice jsou sterilní manželství. Maji často vyšší nároky, proto uběhne od podání žádosti do převzetí dítěte často několik let. Ročně je osvojováno kolem 600 dětí. Kvůli vysokým požadavkům žadatelů jsou žádosti někdy vyřízeny až za 3 nebo 5 let. Zvyšuje se počet osvojených dětí i s kojeneckých ústavů a dětských domovů, i když požadavky žadatelů byly naplněny jen z poloviny, rodina fungovala lépe. Mezi dětmi je velké procento dětí s drobnými zdravotními riziky, například nedonošenost, alergie, anemie a podobně. Počet žádostí cizinců o české děti stále vzrůstá. 5 1.2 Péče před osvojením Podle NOZ 823, 8234 před osvojením dítě je obvykle umístěno do předadopční péče. Dítě je předáno do takové péče ihned osvojiteli, pokud s tím souhlasí a rodiče dali souhlas k osvojení. V případě že s tím rodiče souhlasí, dítě může být předáno do péče budoucího osvojitele dříve, jakmile zdravotní stav dítěte to umožní. Rodiče jsou povinní tuto skutečnost oznámit orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Péče o dítě před uplynutím tří měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení, není péči před osvojením. Po tuto dobu má ten, komu bylo dítě předáno do péče, pouze povinnost a právo o dítě řádně pečovat a chránit je, v záležitostech dítěte, které s touto péči souvisí, může jednat jen, je-li toho nezbytně třeba. O předání dítěte do takové péče rozhodne soud. 5 GABRIEL, Zbyněk a Tomáš NOVÁK. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Grada 2008. ISBN 978-80-247-1788-3 10

Po uplynutí tří měsíců ode dne kdy byl dán souhlas k osvojení podle 826 NOZ může být osvojované dítě předáno osvojiteli do péče před osvojením. O takovém předání rozhoduje na návrh osvojitele soud. 1.3 Zrušitelné a nezrušitelné osvojení 6 Od 1. ledna 2014 Nový občanský zákoník (dále jen NOZ) ve svém 840 už nerozlišuje osvojení na zrušitelné a nezrušitelné, pouze uvádí, že osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení, neplatí to v případě, že osvojení je v rozporu se zákonem. 7 Dřívější úprava, kterou uváděl Zákon o rodině, rozlišovala osvojení na zrušitelné 1. stupně a nezrušitelné - 2. stupně. Osvojení a adopce mají stejný význam, ale pokud se jedná o právní terminologii, je používáno osvojení. Osvojení 1. stupně - zrušitelné Tento typ osvojení může soud ze závažného důvodu zrušit. Ještě do roku 2006 v tomto případě osvojitel nemusel být zapsán v rodném listě dítěte. Avšak od poloviny roku 2006 došlo ke změně, která stanovuje, že i v případě tohoto typu osvojení v rodném listě dítěte musí byt zapsán osvojitel. Osvojení 2. stupně - nezrušitelné Po pravomocném rozhodnutí soudů už zrušit nelze, práva a povinnosti, které osvojitele jsou trvalá. Jedná se o závažná rozhodnutí, která jsou nezvratná po celý život. Tímto způsobem lze osvojit dítě starší jednoho roku. Osvojení nezrušitelné Zákon o rodině v 74 až do 1. ledna 2014 se upravoval osvojení nezrušitelné. 6 GABRIEL, Zbyněk a Tomáš NOVÁK. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Grada 2008. ISBN 978-80-247-1788-3 7 ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In Sbírka zákonů ČR, ročník 2012, částka 33, 840. online Praha [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89#p840 11

Nezrušitelné osvojení je osvojení, které nelze zrušit. Takto mohli osvojit dítě pouze manželé, nebo jeden z manželů, který žije s některým z rodičů dítěte v manželství, anebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte. Výjimečně mohla takto osvojit i osaměla osoba, jestliže jsou jinak předpoklady, že toto osvojení bude plnit svoje společenské poslání. V takovém případě soud též rozhodne, aby byl z matriky vypuštěn zápis o druhém rodiči dítěte. Podstata spočívala v tom, že osvojitel se zapíše v matrice místo rodiče osvojence, popřípadě osvojitele místo rodičů. Tím se vyjádří v matrice a ve výpisech z ní (v rodném listu), že mezi osvojitelem a osvojencem je vztah rodiče a dítěte, aniž je z těchto dokladů patrno, že jde o vztah založený osvojením. Tím se měly vyloučit nežádoucí zásahy do dalšího života osvojených dětí a zajistit ještě hlubší a plnější rozvinutí instituce osvojení. Účinek zápisu v matrice je zpětný, takže osvojitel se považuje za rodiče dítěte od jeho narození. Protože jde o záležitost osobního stavu, nelze připustit, aby dítě mělo po určitou dobu jednoho rodiče a od určité doby jiného rodiče. Vzhledem k závažným důsledkům osvojení i se zapsáním osvojitelů v matrice místo rodičů měl být tento druh osvojení vyslovován jen v těch případech, kdy je bezpečně zjištěno, že vztahy vzniklé mezi budoucími osvojiteli a osvojovanými dětmi jsou pevné a naprosto trvalé a kdy nejsou obavy, že by se změnily v souvislosti s případnými změnami v rodinných vztazích osvojitelů. Nutné je tu zejména řádné poučení účastníků ze strany soudu o důsledcích tohoto typu osvojení. V případech, v nichž není dosud bezpečný předpoklad trvalosti a pevnosti vzájemných vztahů mezi budoucími osvojiteli a osvojovanými dětmi, ačkoli jinak jsou dány ostatní předpoklady k přesvědčení, že osvojení je prospěšné a v zájmu dítěte, je namístě doporučit účastníkům, aby se prozatím rozhodly pro osvojení zrušitelné. Jestliže ovšem navrhovatelé i po poučení setrvají na svém návrhu na určitý druh osvojení a soud dospěje k přesvědčení, že vyslovení požadovaného druhu osvojení není k prospěchu dítěte a společnosti, nezbývá než návrh na osvojení zamítnout. 12

Zákon číslo 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů 8 výslovně rozšířil právo osvojit dítě nezrušitelným osvojením na pozůstalého manţela po rodiči nebo osvojiteli. Změna vycházela ze situace, kdy dosavadní úprava nezrušitelného osvojení osamělou osobou znevýhodňovala dítě v případech, kdy touto osobou byl pozůstalý manžel rodiče, tzv. nevlastní rodič. V případě smrti rodiče totiž zanikl jakýkoliv rodinněprávní vztah mezi nevlastním rodičem a dítětem, a to i přesto, že nevlastní rodič často žil s dítětem ve společné domácností dlouhodobě, podílel se na jeho výchově a dítě navázalo odpovídající citové vztahy jak k němu, tak i k jeho širší rodině, zejména k prarodičům. O osvojení se rozhoduje rozsudkem, a právní následky osvojení nastávají právní moci tohoto rozsudku. Podle NOZ 860 dítě má příjmení svých rodičů nebo také soud může určit, jaké bude mít dítě příjmení. Zahájení řízení o osvojení je tedy ovládáno zásadou dispoziční. Místně příslušný je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště (Občanský soudní řád 88). Utajení osvojení. Osvojitel nebo osvojenec může navrhnout, aby soud rozhodl, že osvojení a jeho okolností mají být utajeny před rodinou původu dítěte. To obdobné platí I pro utajení pokrevního rodiče a jeho souhlasu s osvojením. Podle 444 OSŘ v případě že soud vyhověl návrhu na utajení osvojení pak je jednání neveřejné, soud následně činí i další vhodná opatření k utajení osvojení. Třebaže byly osvojení a jeho okolností nebo pokrevní rodič a jeho souhlas k osvojení utajeny, může soud rozhodnout o jejich odtajnění, odůvodňuje-li to velmi závažná situace ohrožující osvojené dítě na životě nebo zdraví. Jakmile osvojenec nabude svéprávnosti podle 837-838 NOZ, vznikne mu právo seznámit se s obsahem spisu, který byl veden v řízení o jeho osvojení. 8 ČESKO. Zákon č. 91/1998 Sb., zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1998, částka 34. [online] Praha. [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-91 13

1.4 Přímá adopce Přímá adopce, je taková adopce při které dítě do předadopční péče svěřují osvojitelům sami rodiče (nebo jiní zákonní zástupci) 181 Občanského soudního řádu uvádí, že rodiče dají souhlas předem před soudem, písemně, nemají vztah k budoucím osvojitelům a třebaže je v zájmu dítěte, aby do nové rodiny přišlo co nejdříve, bez mezistanice. 9 Ministerstvo práce a sociálních věcí ( MPSV) zastává názor, že přímou adopci si mohou mezi sebou dohodnout pouze sami biologičtí rodiče a budoucí osvojitele, pokud se navzájem znají. Jestliže ale rodiče nikoho vhodného, kdo by chtěl osvojit jejich dítě, neznají, jeho cesta vede do kojeneckého ústavu. Hlavní rozdíly přímé adopce od běţné. 10 V případě že se jedná o přímou adopci, dítě se dostává do nové rodiny hned z porodnice, je staré několik dnů, na základě sepsaného protokolu o předání dítěte do předadopční péče. Rodiče mají možnost setkat se s budoucími osvojiteli, pokud si to budou sami přát. Nejčastěji jsou to osamělé matky, které se pro přímou adopci rozhodnou, chtějí zajistit dítěti lepší dětství a zabránit pobytu v kojeneckém ústavu. Jsou to ženy, které partner opustil, po tom co mu oznámily, že jsou těhotné. Většinou jsou to studentky, které neplánovaně otěhotněly s partnery, již zprávu o budoucím otcovství nepřijali dobře, tak ženy, které otěhotněly během nepříliš stabilního vztahu, který skončil dřív, než se dítě narodilo. Rodiče mohou odvolat své rozhodnutí až do právní moci osvojení. 9 ČESKO. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1963, částka 56. online Praha [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99 10 ČESKO. FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ Z. S., FOD: Úvod - Domovská stránka. online, Praha cit. 2014-03- 10. Dostupné z: http://www.fod.cz/ 14

U přímé adopce není zajištěná anonymita, často rodiče nechtějí vědět, kde bydlí osvojitel, v řízení se mohou nechat zastupovat, pak jim není doručen rozsudek ve kterém je uvedeno bydliště osvojitele. 1.5 Osvojení ze zahraničí Mezinárodní osvojení nebo také z jedné země do druhé je taky jednou z forem náhradní rodinné péče. Může se jednat o případ, kdy se nedaří najít pro dítě vhodné náhradní rodiče, které pochází ze stejného státu jako dítě. Mezinárodní osvojení upravuje Haagská Úmluva o ochraně dětí ve spolupráci s mezinárodním osvojením, která byla vypracována a přijata 29. 5. 1993. V České republice tato úmluva je platná od 1. 6. 2000 se zákonem č. 359/1999 Sb. O sociálně právní ochraně dětí (je možné osvojit dítě z ciziny i do ciziny). Podmínky mezinárodního osvojení 11 Osvojení může být uskutečněno pouze tehdy, pokud příslušné orgány daného státu: 1) Zjistily, že dítě je osvojitelné. 2) Rozhodly, po náležitém přezkoumání možností umístění dítěte ve státě původu, že mezistátní osvojení je v nejlepším zájmu dítěte. 3) Zajistily, aby a) osoby, instituce a orgány, jejichž souhlas je nezbytný pro osvojení, obdržely potřebnou poradu a byly řádně informovány o důsledcích svého souhlasu, zejména o tom, zda osvojení bude nebo nebude mít za následek ukončení právních svazku mezi dítětem a jeho původní rodinou; b) tyto osoby, instituce a orgány daly souhlas dobrovolně, v zákonem požadované formě a písemně nebo byl jejich souhlas písemně zaznamenán; c) souhlas nebyl poskytnout za úplatu nebo náhradu jakéhokoli druhu a nebyl odvolán; 11 ČESKO. Zákon č. 359/1999 Sb., Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. In Sbírka zákonů ČR, ročník 1999, částka 111. online Praha [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné na: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-359 15

d) souhlas matky, pokud je požadován, byl dán až po narození dítěte a 4) Zajistily, aby a) obdrželo poradu a bylo řádně informováno o důsledcích osvojení a svého souhlasu s osvojením, pokud je tento souhlas vyžadován; b) bylo přihlédnuto k přáním a názoru dítěte; c) souhlas dítěte s osvojením, pokud je požadován, byl dán dobrovolně, v zákonem požadované formě a písemně nebo byl písemně poznamenán, a d) souhlas nebyl poskytnout za úplatu nebo náhradu jakéhokoliv druhu. Osvojení se uskuteční pouze tehdy, pokud příslušné orgány rozhodly, že budoucí k osvojení vhodní a způsobilí. Pokud zabezpečily, aby budoucí osvojitelé obdrželi potřebné porady a rozhodly, že dítě je nebo bude oprávněno ke vstupu a k trvalému pobytu v tomto státě. 16

2 Předpoklady pro osvojení 12 Předpokladem osvojení podle 795 NOZ je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy. Osvojit dítě může osoba, která je svéprávná, zletilá je schopná dítěti poskytnout veškerou potřebnou péči jako ve skutečné rodině, musí žít způsobem života, který zajistí dítěti příznivé podmínky k jeho vývoji a výchově a osvojitel bude pro dítě dobrým rodičem. Taková osoba musí mít dobrý zdravotní stav, který umožní novému rodiči starat se o dítě bez omezení. Osvojit dítě mohou manželé společně nebo jeden z nich, v případě že chtějí osvojit dítě společně, podají spolu i návrh na osvojení. O osvojení vždy rozhoduje soud a přihlíží k tomu, aby aby osvojení nebylo v rozporu se zájmy dítěte. Mezi osvojitelem a dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, neměl by být menší než šestnáct let, výjimečně může být nižší, ale musí s tím souhlasit opatrovník dítěte a osvojení musí být v souladu se zájmy dítěte. U osob příbuzných v přímé linii je osvojení zakázáno, například když se jedná o sourozence (neplatí to v případě náhradního mateřství) O osvojení vždy rozhoduje soud a přihlíží se k názoru dítěte, pokud dítě je schopno vzhledem ke svému věku vyjádřit se k osvojení. 2.1 Osvojení zletilého Současná právní úprava, která je platná od 1. ledna 2014 v NOZ 846 umožňuje také osvojení zletilého. Podle 796 NOZ o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k nimž se připojí zletilý, který má být osvojen. Osvojení zletilé osoby nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 12 ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In Sbírka zákonů ČR, ročník 2012, částka 33. online Praha [cit. 2014-01-01]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89 17

Zletilého lze osvojit podle 847 NOZ jestliže: sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, v době podání návrhu byl osvojenec nezletilý a osvojitel v té době pečoval o toto dítě jako o své vlastní v době jeho nezletilosti, nebo v případě že zletilý je dítě manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže je to v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Rovněž osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. ( 849) V případě že osvojenec není plně svéprávný, jedná za něj zákonný zástupce nebo opatrovník, kterého k tomu jmenuje soud. Trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojenec podle 850 NOZ osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny. Osvojení nemá vliv na příjmení osvojence, podle 851 NOZ může nové příjmení připojit ke svému současnému, v případě společného příjmení manželů vyžaduje se souhlas manžela. Osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas. Vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům podle 852 a 853 NOZ trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost dostát. 18

2.2 Souhlas dítěte s osvojením Do 1. ledna 2014 Zákon o rodině v 67 říkal, že souhlasu dítěte s osvojením je třeba jen v případě že dítě je schopno samo posoudit rozsah osvojení, nejednalo se o podmínku. Přivolení dítěte nebylo nutné, jestliže by to narušilo citové vztahy dítěte k budoucím osvojitelům, zejména jestliže dítě již žije v rodině budoucích osvojitelů a považuje je za své vlastní rodiče. Nový občanský zákoník od 1. ledna 2014 v 806 uvádí, že dítě, které má být osvojeno už dosáhlo věku dvanácti let, vždy musí dát svůj osobní souhlas k osvojení. Neplatí to pouze v případě, kdyby se jednalo o zásadní rozpor zájmu dítěte nebo osob, které jsou oprávněné dát tento souhlas za rodiče. Jedná se tedy o podmínku, kdy dítě musí být vyslechnuto. Dříve než bude vysloven souhlas s osvojením, soud poučí o účelu, obsahu a důsledcích osvojení. Podle 807 a 808 NOZ dítě, které ještě nedosáhlo věku 12 let je zastupováno opatrovníkem a ten pak dává souhlas k osvojení. Opatrovníkem může být i orgán sociálně právní ochrany dětí, jmenuje ho vždy soud. Pokud je to možné soud vyslechne i dítě a vezme ohled na jeho vyjádření, dítě musí být schopno vzhledem ke svým duševním a vývojovým schopnostem umět posoudit situaci i dopad na jeho život, které mu v budoucnu adopce přinese. Svůj souhlas dítě má právo odvolat a to do doby než soud rozhodne o osvojení. 2.3 Souhlas rodičů S osvojením musí souhlasit i rodiče osvojovaného dítěte, podle 811-817 NOZ tento souhlas musí dát osobně před soudem a musí být splněny všechny náležitosti právního jednání. Souhlas se vyžaduje také v případě, že rodič nenabyl plné svéprávnosti, nemůže ale dát souhlas, pokud ještě nenabyl věku 16 let. Dává-li souhlas rodič, který nenabyl plné svéprávnosti, nelze, aby za něj jednal opatrovník, jeho způsobilost posoudí soud podle obecných ustanovení. Pokud svéprávnost rodiče byla omezená, může jednat pouze v rozsahu svých práv. 19

Matka osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení nejdříve šest týdnu po narození dítěte, otec může dát souhlas k osvojení i před uplynutím této doby, nejdříve však po narození dítěte. Pokud rodiče osvojovaného dítěte dali souhlas dříve, než to zákon uvádí, tak se k němu nepřihlíží. V případě, že osvojení nebylo uskutečněno po dobu šesti let ode dne, kdy byl k tomu dán souhlas, osvojení pozbude své účinnosti. Souhlas k osvojení může být odvolán po dobu tří měsíců ode dne kdy byl dán, nebylo-li osvojované dítě ještě předáno do péče budoucích osvojitelů, souhlas může být odvolán i v případě že o tom rozhodne soud pokud je to v souladu se zájmy dítěte aby bylo se svými biologickými rodiči. Podmínky, při kterých souhlas rodičů se nevyţaduje. Jedná se o průpady, kdy rodič byl zbaven rodičovské zodpovědnosti a pozbyl práva dát souhlas s osvojením, nebo schopen projevit vůli nebo rozpoznat následky svého jednání, nebo je ovládnout, pokud rodiče osvojovaného dítěte zemřeli. V případě že se nachází na neznámém místě, neprojevuje o dítě zájem. V takových případech soud vyžaduje souhlas opatrovníka nebo poručníka, kterého k tomu jmenuje. Podle 818-819 NOZ. Podle 822 NOZ soud rozhoduje, jestli rodiče musí dát souhlas k osvojení nebo ne. Pokud bylo rozhodnuto, že není zapotřebí souhlasu k osvojení, pak se vyžaduje souhlas opatrovníka, který k tomuto účelu bude soudem jmenován, dále se zjišťuji všechny skutečností, které souvisejí s osvojovaným dítětem a jeho rodinou, všechno co má společného nebo má vliv na osvojení, zejména jestli dítě, které je určeno k osvojení nemá blízké příbuzné, kteří by měli zájem o něj pečovat, a také soud vyslechne osobu, která v současné době pečuje o toto dítě. Předchozí právní úprava, která byla uvedena v Zákoně o rodině, popisuje význam toho, že rodiče neprojevili Ţádný zájem trvá to po dobu dvou měsíců, rodiče během této doby dítěti nikdy netelefonovali, nenavštívili, nezajímali se o jeho zdravotní stav ani o jiné podstatné skutečností, které se týkají dítěte, neplnili vyživovací povinnosti. Tento pojem znamená absolutní absenci citu, zájmu, spoluprožívání, obav o dítě a jeho další osud. Soud je povinen zajišťovat, zda tento stav je dán individuálními vlastnostmi a postoji 20