UPLATŇOVÁNÍ, PŘEZKUM A USPOKOJOVÁNÍ POHLEDÁVEK V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY OBOR PRÁVO A PRÁVNÍ VĚDA KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA DIPLOMOVÁ PRÁCE UPLATŇOVÁNÍ, PŘEZKUM A USPOKOJOVÁNÍ POHLEDÁVEK V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ Jan Hovězák 2011/2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Uplatňování, přezkum a uspokojování pohledávek v insolvenčním řízení zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Jan Hovězák

Děkuji vedoucímu diplomové práce JUDr. Radimu Chalupovi, Ph.D., za cenné rady, připomínky a pomoc při tvorbě této práce.

OBSAH ÚVOD 6 1 USPOKOJOVÁNÍ POHLEDÁVEK Z POHLEDU CÍLŮ A ZÁSAD INSOL- VENČNÍHO ZÁKONA 8 2 TYPOLOGIE POHLEDÁVEK V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ 11 2.1 Typy pohledávek podle obecných hledisek 11 2.1.1 Zajištěné x nezajištěné pohledávky 11 2.1.2 Vykonatelné x nevykonatelné pohledávky 11 2.1.3 Podmíněné x nepodmíněné pohledávky 12 2.1.4 Podřízené x nepodřízené pohledávky, (pohledávky společníků nebo členů dlužníka) 13 2.1.5 Peněžité x nepeněžité pohledávky 13 2.1.6 Splatné x nesplatné pohledávky 13 2.2 Typy pohledávek podle Insolvenčního zákona 14 2.2.1 Pohledávky nezajištěných věřitelů 14 2.2.2 Pohledávky zajištěných věřitelů 14 2.2.3 Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou 16 2.2.4 Pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují 17 2.2.5 Podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dlužníka 17 2.3 Typy pohledávek podle způsobu jejich uplatňování 18 2.3.1 Pohledávky uplatňované podáním přihlášky 18 2.3.2 Pohledávky uplatňované vůči insolvenčnímu správci jako dlužníku 18 2.3.3 Pohledávky, které se pouze oznamují insolvenčnímu správci 19 3 UPLATŇOVÁNÍ POHLEDÁVEK 20 3.1 Přihlašování pohledávek 20 3.1.1 Lhůty pro podávání přihlášek 21 3.1.2 Náležitosti přihlášky 23 3.1.3 Odpovědnost věřitele za obsah přihlášky pohledávky 25 3.1.4. Dispozice s přihláškou pohledávky 28 3.2 Přezkum přihlášených pohledávek 30 3.2.1 Přezkumné jednání 32 3.2.2 Popírání pohledávek 33 3.2.3 Zjištění pohledávek 41

3.2.4 Zhodnocení důsledků nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 14/10 42 3.2.5 Jiné způsoby uplatňování pohledávek 45 4 USPOKOJOVÁNÍ POHLEDÁVEK 48 4.1 Zásady uspokojování pohledávek 48 4.2 Uspokojování pohledávek v rámci konkursu 48 4.2.1 Pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené 50 4.2.2 Pohledávky zajištěných věřitelů 52 4.2.3 Pohledávky nezajištěných věřitelů 54 4.2.4 Ostatní pohledávky 56 4.3 Uspokojování pohledávek v rámci reorganizace 57 4.3.1 Pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené 58 4.3.2 Pohledávky uspokojované plněním reorganizačního plánu 59 4.4 Uspokojování pohledávek v rámci oddlužení 60 5 SROVNÁNÍ S ÚPRAVOU V NĚMECKÉM INSOLVENZORDNUNG 65 5.1 Typologie věřitelů 65 5.2 Přihlašování a přezkum pohledávek 67 5.3 Zvláštní způsoby řešení úpadku 68 5.4 Shrnutí 69 ZÁVĚR 70 ABSTRACT 71 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERAURY 73

ÚVOD České insolvenční právo prošlo v posledních letech zásadními změnami. Základem těchto změn bylo nepochybně přijetí nového zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) (dále jen InsZ ), který s účinností od 1.1.2008 nahradil od 1.1.1992 účinný zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dále jen ZKV ), považovaný za jeden z nejhorších insolvenčních zákonů v celé Evropě. 1 Tato změna přinesla nejen zbytnění insolvenčního práva v českém právním řádu (ZKV obsahoval k poslednímu dni účinnosti 132, InsZ jich měl v době přijetí 434), ale hlavně zásadní změny v koncepci většiny institutů spojených s insolvenčním řízením a řešením úpadku obecně. Mezi nejdůležitějšími je možno jmenovat zavedení institutu profesionálního insolvenčního správce, zavedení dvoufázového rozhodování o úpadku a následně teprve o způsobu jeho řešení, odebrání práva popírat přihlášené pohledávky ostatním věřitelům a zavedení nových způsobů řešení úpadku pro nepodnikající osoby oddlužení a pro podnikatele se zákonem předvídaným obratem nebo počtem zaměstnanců reorganizaci. Společným cílem všech těchto změn bylo zvýšit efektivitu a rychlost insolvenčního řízení. Za dobu své účinnosti byl InsZ již několikrát novelizován. Nejvýznamnější změnu si vynutil nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 14/10, na jehož základě byl zákonodárce donucen v omezené míře opět přiznat věřitelům právo popírat pohledávky ostatních věřitelů. Hodnocení této změny je předmětem vlastní subkapitoly této práce. Všechny tyto právní změny se udály za situace, kdy se problematika úpadku a jeho řešení dostala do mnohem širšího veřejného povědomí, než tomu bývalo v minulosti. Prvotní příčinou tohoto jevu byla zřejmě tzv. světová finanční krize z konce roku 2008, která později přerostla v krizi ekonomickou. V důsledku této krize se zvýšilo množství úpadků, a jelikož tyto postihly i významné ekonomické subjekty zaměstnávající velké množství zaměstnanců, začal se o problematiku insolvenčního práva zajímat mnohem širší okruh lidí. V poslední době pak zájem o tuto problematiku zvýšil úpadek dvou významných společností OP Prostějov a SAZKY. Zvláště insolvenční řízení druhé jmenované plnilo listy deníků i reportáže televizního zpravodajství téměř denně, a to včetně přímých přenosů z přezkumného jednání. Z výše nastíněné aktuální situace insolvenčního práva je patrné, že se v českém právním prostředí jedná v současné podobě o poměrně mladé odvětví, jehož význam však nejen v očích veřejnosti, ale se vzrůstajícím počtem insolvencí i fakticky roste. S mladostí tohoto odvětví je pak spojena skutečnost, že stále není k dispozici dostatek odborné literatury ani ustálené judikatury, které by poskytly k insolvenčnímu právu obsaženému v InsZ důležitá interpretační vodítka. Některé instituty nového insolvenčního práva jsou pak koncipovány jako dlouhodobé (typicky oddlužení plněním splátkového kalendáře). Tyto instituty pak bude možno z praktického hlediska hodnotit až po uplynutí delší doby od počátku účinnosti InsZ. Z výše uvedených důvodů jsem si za oblast svého zájmu vybral insolvenční právo. Téma Uplatňování, přezkum a uspokojování pohledávek v insolvenčním řízení pak dle mého názoru představuje možnost, za stále ještě nedostatečného pokrytí tematiky odbornou literaturou, přinést i v praxi využitelný přehled života pohledávek věřitelů v insolvenčním 1 SCHELLEOVÁ, I. Úvod do insolvenčního práva. Ostrava: Key Publishing, 2007. s 53-54. 6

řízení, jejichž uspokojení je koneckonců jedním ze základních cílů celého insolvenčního řízení. V této práci se tedy nejprve pokusím rozebrat jednotlivé druhy pohledávek a nastínit rozdíly mezi nimi a z toho vyplývající odlišnosti v právech a povinnostech z nich vyplývající. Další kapitoly pak budou věnovány režimu a odlišnostem jejich uplatňování, přezkumu a uspokojování se zvláštní pozorností věnovanou změnám, které přinesla novela InsZ účinná od 31.3.2011, a uvedení přehledu relevantní judikatury týkající se této problematiky. S ohledem na výše uvedené nedostatečné pokrytí judikaturou a odbornou literaturou pak tento rozbor doplním některými svými v praxi neověřenými úvahami. V neposlední řadě pak v základních rysech srovnám úpravu obsaženou v českém InsZ a německém Insolvenzordnung, který do značné míry inspiroval českého zákonodárce při přijímání InsZ. Ve své práci budu pracovat zejména s metodami dedukce a podrobné analýzy jednotlivých ustanovení a institutů doplněnými metodou komparace. Výsledkem této práce by měl být přehledný manuál popisující postavení jednotlivých druhů pohledávek v průběhu insolvenčního řízení, který bude způsobilý uplatnění i v praxi, odhalení slabých míst současné úpravy této problematiky a navržení jejich případného řešení de lege ferenda. 7

1 Uspokojování pohledávek z pohledu cílů a zásad insolvenčního zákona 1 InsZ písm. a) stanoví, že InsZ upravuje řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. 2 In fine tohoto ustanovení je tedy vyjádřen cíl co nejvíce uspokojit pohledávky dlužníkových věřitelů, a to až na odůvodněné výjimky poměrně dle výše jejich pohledávek. Už římské právo, které tvoří základ kontinentálního práva, a tudíž i práva českého, uznávalo zásadu pacta sunt servanda za jeden z hlavních principů závazkových právních vztahů. Tomu odpovídá i úprava základních českých soukromoprávních kodexů, které stanoví, že závazky je třeba plnit řádně a včas 3. S vědomím, že takové plnění je ideálním stavem, který v reálných poměrech nebývá vždy naplněn, poskytuje zákonodárce věřitelům z řádně a včas nesplněných závazků možnost domáhat se ochrany svých práv v občanskoprávním řízení (v řízení dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ), které může ve svém důsledku vyvrcholit až soudním výkonem rozhodnutí nebo exekučním řízením. Ve výjimečných situacích, jakou úpadek dlužníka bezpochyby je, však tento postup nemusí být s ohledem na jejich komplikovanost žádoucím řešením. Na tuto skutečnost upozorňuje sám zákonodárce v důvodové zprávě k vládnímu návrhu InsZ když uvádí, že: řešení dlužníkova úpadku zvláštním soudním řízením je nezbytné proto, že v krizové úpadkové situaci nelze porušení práv či neplnění povinností postihnout standardními procesními prostředky. 4 Nutnost speciální úpravy insolvenčního řízení vyvolává zejména, na rozdíl od obecného soukromoprávního řízení, nutnost vyřešit majetkové poměry dlužníka v celé jeho šíři. 5 Tento důvod konstatuje i důvodová zpráva, i když na něj nahlíží z pohledu mnohosti věřitelů a jejich pohledávek a nutnosti zabránit nežádoucímu zvýhodnění věřitelů, kteří by byli v poměrech dlužníkova úpadku neodůvodněně zvýhodněni, a to proto, že obecná kritéria kategorizace pohledávek při klasickém výkonu rozhodnutí podle o.s.ř. nebo zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, nevyhovují situaci, kdy se dlužník nachází v úpadku a je třeba uplatnit odlišná pravidla pro uspokojení pohledávek jeho věřitelů. Řešením tedy je speciální insolvenční řízení jehož cílem je vyloučit preference věřitelů, pokud nejsou věcně odůvodněny jejich postavením nebo povahou jejich pohledávky. To vede k tomu, že výsledkem řízení je mnohostranné uspořádání, při němž lze vzít v úvahu i 2 1 písm. a) InsZ. V této souvislosti je však třeba poznamenat, že zásadně poměrné uspokojení věřitelů zůstává spíše v teoretické rovině. Díky výraznému omezení solidarity zajištěných věřitelů s nezajištěnými v praxi dochází spíše k situaci, kdy jsou z výtěžku zpeněžení zajištění uspokojeny pohledávky zajištěných věřitelů, a na uspokojení věřitelů nezajištěných zbyde v majetkové podstatě jen zanedbatelné množství prostředků. 3 559 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, 324 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 4 Sněmovní tisk č. 1120: Vládní návrh Insolvenčního zákona [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, vydáno 31.5.2005 [cit. 16-8-2011]. s. 139. Dostupné z <http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=14719>. 5 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 1. 8

další aspekty, např. sociální. Řešení úpadku proto nemůže být pouze dvoustrannou záležitostí a fungovat např. jako alternativa postupu při vymáhání pohledávek. 6 Tím zákonodárce akcentuje další projev speciální povahy insolvenčního řízení. Co nejvyšší a zásadně poměrné uspokojení pohledávek věřitelů není jediným cílem úpravy InsZ. Střetává se s ním i cíl stanovený v 1 písm. b) InsZ oddlužení dlužníka. Tento cíl se plně uplatní při řešení dlužníkova úpadku způsobem oddlužení. Základem tohoto institutu je přesvědčení zákonodárce, že u specifické skupiny dlužníků nepodnikajících (především fyzických) osob a za splnění přísných podmínek není dlouhodobé, resp. ve svém důsledku trvalé, vyřazení fyzické osoby z běžných ekonomicko-sociálních vazeb v důsledku jejich dluhů (ztráta zájmu pracovat následkem permanentního zatížení exekucí) žádoucí pro stát ani pro věřitele 7, a to i za cenu omezeného uspokojení věřitelů takového dlužníka. Vedle institutu oddlužení se však tento cíl promítá do úpravy celého insolvenčního řízení, a to tak, že po celou dobu řízení jsou v co nejvyšší míře šetřena práva dlužníka, který řádně plní své povinnosti stanovené mu InsZ. Výsledkem je vypořádání dlužníkových závazků prostřednictvím insolvenčního řízení v maximálním možném rozsahu v rámci podmínek stanovených InsZ tak, aby dlužníkovo další zatížení jeho vlastními závazky bylo co nejnižší. 8 Výše uvedené cíle je vždy třeba vykládat v kontextu se základními zásadami insolvenčního řízení stanovenými pomocí neuzavřeného výčtu v 5 InsZ, které představují nezastupitelná interpretační vodítka pro posuzování otázek, zda procesní úkon provedený v průběhu insolvenčního řízení např. neodporuje cíli insolvenčního řízení, čímž je regulována poměrně široká možnost účastníků řízení provádět odklony od standardních zákonem stanovených kroků v řízení. 9 Insolvenční zákon tedy spočívá zejména na těchto zásadách: a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce; d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon. 10 Ad a) Ustanovení pod písmenem a) zakotvuje do InsZ zásadu rychlosti, hospodárnosti a maximálního uspokojení věřitelů. Tato zásada je velmi úzce spjata s ustanovením 1 písm. a) InsZ. Je zřejmé, že naplnění všech těchto požadavků by mělo být cílem každého insolvenčního řízení. Použitím systematického výkladu však lze dojít k závěru o vztahu těchto požadavků uvedení rychlosti na prvním místě značí do určité míry prioritu mezi zbylými požadavky a mělo by se odrazit i v přístupu insolvenčního soudu. Konkrétními projevy této 6 Sněmovní tisk č. 1120: Vládní návrh Insolvenčního zákona [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, vydáno 31.5.2005 [cit. 16-8-2011]. s. 139. Dostupné z <http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=14719> 7 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 2. 8 Tamtéž. 9 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 2, 20-21. 10 5 InsZ 9

zásady jsou pak termíny a lhůty stanovené pro jednotlivé úkony napříč insolvenčním zákonem. 11 Za příklad lze uvést lhůty v 101, 117, 128 odst. 1 a 2, 131 odst. 1 InsZ a dalších. Ad b) Zásada rovnosti navazuje taktéž na 1 písm. a) InsZ, zejména na zásadu poměrného uspokojení věřitelů. Rozšiřuje ji v tom smyslu, že možnosti věřitelů se stejným nebo obdobným postavením musejí být stejné. Vylučuje tak preferenci určitých věřitelů na úkor ostatních z jiných než zákonem stanovených důvodů a naopak legitimizuje odlišné postavení, a tudíž i možnosti, zajištěných věřitelů, věřitelů s pohledávkou za majetkovou podstatou a věřitelů s pohledávkou postavenou na roveň pohledávce za majetkovou podstatou. Tato zásada se tedy uplatní zejména v rámci uspokojování pohledávek věřitelů spadajících do jedné skupiny. 12 Ad c) Tato zásada navazuje na zásadu ad b). Stanoví, že práva věřitelů nabytá před zahájením insolvenčního řízení v dobré víře, nelze rozhodnutím insolvenčního soudu ani insolvenčního správce omezit. Tím zajišťuje zákaz obcházení zásady předchozí, která by bez tohoto ustanovení z velké části ztratila smysl. Nejvýrazněji se uplatní při ochraně práv zajištěných věřitelů. Při jejím uplatnění je však třeba vždy hodnotit, zda k nabytí chráněných práv došlo v dobré víře, v opačném případě se totiž této zásady věřitel nemůže úspěšně dovolat. 13 Ad d) Poslední zásada zakazuje věřitelům jakékoli jednání, které by směřovalo k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení jiným než zákonem dovoleným způsobem. Tím jednak důsledně stanoví specialitu insolvenčního řízení a jednak přispívá k účinné realizaci všech výše uvedených zásad, které by při možnosti věřitelů uspokojovat své pohledávky mimo insolvenční řízení ztrácely smysl. Tím je tedy zajištěna ochrana práv věřitelů, kteří dodržují zákon, a jejich co nejvyšší zásadně poměrné uspokojení v rámci insolvenčního řízení. 14 Všechny tyto zásady jsou úzce spojeny s ochranou věřitele a jeho pohledávky a přispívají k co možná nejrychlejší, nejefektivnější a nejspravedlivější realizaci cíle uspokojit pohledávky věřitelů stanoveného v 1 písm. a) InsZ, což ukazuje na význam, který zákonodárce při přijímaní InsZ tomuto cíli přikládal. 11 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 11. 12 Tamtéž. 13 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 21. 14 Tamtéž. 10

2 Typologie pohledávek v insolvenčním řízení Rozdělovat pohledávky účastné jakýmkoli způsobem na insolvenčním řízení lze dle bezpočtu kritérií. Následující kapitola používá postupně tři z nich, a to dělení podle obecných právních kritérií (zajištění, vykonatelnost apod.), dělení použité samotným InsZ v ustanoveních 165 až 172 a dělení podle způsobu uplatnění pohledávky do insolvenčního řízení. 2.1 Typy pohledávek podle obecných hledisek 2.1.1 Zajištěné x nezajištěné pohledávky Pro postavení věřitelů v rámci insolvenčního řízení je klíčové, zda je jejich pohledávka InsZ považována za zajištěnou či nezajištěnou. Zajištění věřitelé mají totiž v rámci insolvenčního řízení výrazně výhodnější postavení než věřitelé nezajištění (viz níže). Dle ustanovení 2 písm. g) InsZ se za zajištěnou považuje pohledávka, která je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. 15 Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že postavení zajištěných pohledávek přiznává InsZ pouze takovým pohledávkám, jejichž zajištění se vztahuje k majetku dlužníka, který náleží do majetkové podstaty a může být v rámci insolvenčního řízení zpeněžen. Ostatní pohledávky jsou v rámci insolvenčního řízení považovány za nezajištěné, a to včetně pohledávek zajištěných ručením nebo u nás poměrně oblíbenou zajišťovací směnkou. 16 2.1.2 Vykonatelné x nevykonatelné pohledávky Vykonatelnou pohledávkou se rozumí pohledávka, která již byla dříve přiznána pravomocným rozhodnutím soudu, jiného orgánu veřejné moci (správce daně, Česká správa sociálního zabezpečení, Český telekomunikační úřad, atd.) nebo rozhodce, resp. rozhodčího soudu, nebo vyplývá z notářského či exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Z pohledu uplatňování se vykonatelné pohledávky od pohledávek nevykonatelných nikterak neliší, je tedy nutné je do insolvenčního řízení přihlásit přihláškou ( 173 odst. 2 InsZ). Jediným rozdílem pak je nutnost uvést do přihlášky skutečnosti, o které věřitel vykonatelnost opírá ( 174 odst. 4 InsZ). S tím pak souvisí povinnost dle ustanovení 177 InsZ prokázat vykonatelnost pohledávky veřejnou listinou. V tomto případě nepostačí prostá kopie, ale věřitel bude muset předložit opis rozhodnutí, případně ověřenou kopií tohoto rozhodnutí. 17 Veřejnou listinu prokazující vykonatelnost je třeba doložit nejpozději do okamžiku konání přezkumného jednání, na němž je předmětná pohledávka přezkoumávána. Řádné nedoložení vykonatelnosti nemá vliv na samotné přihlášení pohledávky, pohlíží se na ni však jako na nevykonatelnou. 18 Rozlišování pohledávek na vykonatelné a nevykonatelné má význam zejména při přezkumu pohledávek. Věřitelé z vykonatelných pohledávek mají lepší postavení v rámci 15 2 písm. g) InsZ 16 Podrobněji je problematika nezajištěných a zajištěných pohledávek rozebrána v subkapitolách 2.2.1 a 2.2.2. 17 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 229. 18 Tamtéž. s. 254. 11

případného incidenčního sporu, neboť to bude žalobce, kdo bude prokazovat neexistenci věřitelovi vykonatelné pohledávky. Proti vykonatelným pohledávkám přiznaným pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (což nejsou všechny vykonatelné pohledávky) lze navíc jako důvod popření pravosti či výše uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (blíže v subkapitole 3.2.2). 2.1.3 Podmíněné x nepodmíněné pohledávky Možnost přihlašovat do insolvenčního řízení podmíněné pohledávky, a tudíž je v něm i uspokojovat, stanoví 173 odst. 3 InsZ. Občanský zákoník rozeznává v ust. 36 dva typy podmínek odkládací a rozvazovací. Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou. V závislosti na typu podmínky je třeba posuzovat i pohledávku v insolvenčním řízení. Pohledávky, jejichž zánik je vázán na podmínku rozvazovacím nebudou v insolvenčním řízení činit větší problémy, protože ve chvíli uplatnění není o jejich existenci pochyb a po splnění rozvazovací podmínky zanikají, a tudíž přestávají být předmětem insolvenčního řízení. Jelikož se po dobu, po kterou jsou tyto pohledávky předmětem insolvenčního řízení, jedná o pohledávky existující, neumožňuje InsZ věřitele z důvodu vázanosti jeho pohledávky na rozvazovací podmínku jakkoli omezit v jeho (zejména hlasovacích) právech. Naopak problematickými mohou být pohledávky, jejichž vznik je buď ze smlouvy, nebo ze zákona vázán na splnění odkládací podmínky. Jedná se tedy o pohledávky, které mohou teprve v budoucnu vzniknout. Nejčastěji se bude jednat o pohledávky dle ustanovení 183 odst. 3 InsZ. Toto ustanovení reaguje na výjimku ze zásady zakotvené v 5 písm. d) InsZ, která jinak zakazuje věřiteli domáhat se uspokojení své pohledávky mimo insolvenční řízení. Touto výjimkou je možnost domáhat se souběžně s insolvenčním řízení splnění pohledávky na třetí osobě, která je vlastníkem věci, majetkové hodnoty či práva, kterými je zajištěna pohledávka věřitele (např. ručitel, spoludlužník). 19 Jestliže tyto třetí osoby uspokojí pohledávku věřitele, vznikne jim pohledávka za dlužníkem, která se uspokojuje v insolvenčním řízení. Jelikož však InsZ v ust. 136 odst. 3 a 4 stanoví poměrně krátké lhůty pro přihlášení pohledávky, mohlo by dojít k situaci, kdy třetí osobě vznikne pohledávka až po uplynutí lhůty pro podání přihlášky a tato tedy bude zbavena možnosti domáhat se uspokojení své pohledávky v insolvenčním řízení. Proto InsZ v 183 odst. 3 zavádí možnost třetích osob, které jsou vlastníky věcí, majetkových hodnot nebo práv, kterými je zajištěna pohledávka vůči dlužníku, přihlásit takovou pohledávku do insolvenčního řízení, a to za splnění dvou podmínek: 1) pohledávka bude uplatněna jako podmíněná, 2) stejnou pohledávku neuplatnil věřitel samotný. 20 Z takto uplatněných pohledávek plynou věřitelům pouze omezená práva a povinnosti, zejména při hlasování na schůzi věřitelů. 21 Plnohodnotným věřitelem se všemi právy a povinnostmi s tím spojenými se třetí osoba stane až ve chvíli, kdy uspokojí pohledávku věřitele za dlužníkem z titulu poskytnutého zajištění. 19 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 402. 20 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 235. 21 Tamtéž. s. 63. 12

Výše popsaný postup přichází v úvahu pouze v případě, že dlužníkův věřitel sám pohledávku zajištěnou třetí osobou nepřihlásil. Ustanovení 183 odst. 3 InsZ se snaží vymýtit z úpadkového řízení opakované přihlašování jednoho nároku, jednou z pozice věřitele a jednou z pozice ručitele nebo spoludlužníka, který by mohl v budoucnu za dlužníka plnit. Plní-li spoludlužník nebo ručitel za dlužníka, kterého se týká insolvenční řízení, v němž věřitel předmětnou pohledávku uplatnil, vstoupí spoludlužník nebo ručitel do pohledávky věřitele v rozsahu, ve kterém plnil za dlužníka. 22 2.1.4 Podřízené x nepodřízené pohledávky, (pohledávky společníků nebo členů dlužníka) 172 odst. 1 InsZ stanoví, že po úplném uhrazení všech pohledávek, kterých se týká insolvenční řízení, s výjimkou pohledávek uvedených v 170 InsZ (pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují), lze v insolvenčním řízení uhradit rovněž podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu. 23 2.1.5 Peněžité x nepeněžité pohledávky V insolvenčním řízení je možno uplatnit jak pohledávky peněžité, tak pohledávky nepeněžité. Přihlašované pohledávky však musí být vždy vyčísleny v českých korunách. Jedná-li se o pohledávky nepeněžité nebo pohledávky neurčité hodnoty, musí být jejich výše určena odhadem, zejména podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů. 24 Jedná-li se o peněžité pohledávky v cizí měně, musí být přepočteny na české koruny. Rozhodným dnem pro přepočet je den zahájení insolvenčního řízení, pouze v případě stala-li se pohledávka splatnou dříve je rozhodným dnem den její splatnosti. Požadavek na vyčíslování přihlašovaných pohledávek v českých korunách má dva praktické důvody. Prvním je přepočet na hlasy při hlasování na schůzi věřitelů, kdy 1 Kč pohledávky odpovídá jednomu hlasu ( 49 odst. 1 InsZ). Druhým pak je uspokojování pohledávek v českých korunách. U pohledávek, které se uplatňují jinak než přihláškou, nemusí být přepočet na české koruny nutný, neboť tyto nezakládají právo účastnit se schůze věřitelů (a contrario 47 odst. 2 InsZ) a není vyloučeno, aby byly uspokojeny i jinak než peněžitým plněním. 2.1.6 Splatné x nesplatné pohledávky InsZ výslovně stanoví možnost přihlásit do insolvenčního řízení vedle splatných též nesplatné pohledávky. V případě, že je úpadek dlužníka řešen konkursem, dochází dle ustanovení 250 InsZ k zesplatnění dosud nesplatných pohledávek, a to bez ohledu na to, zda byly do insolvenčního řízení přihlášeny, či nikoliv. Tento účinek má však vztah pouze ke konkursnímu řízení, nikoli k jiným způsobům řešení úpadku dlužníka. Účinek zesplatnění 22 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 235. 23 Podrobněji viz subkapitolu 2.2.5. 24 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 388. 13

zaniká současně se zánikem podmínek, které jej vytvořily. Zrušením konkursu tedy zaniká i této účinek prohlášení konkursu a pohledávky se stávají znovu nesplatnými. 25 Ačkoli InsZ na rozdíl od ZKV neobsahuje výslovné ustanovení, které by omezovalo účinky 250 pouze na pohledávky, které mohou být předmětem insolvenčního řízení, tedy na pohledávky, které mají být uspokojovány z majetkové podstaty, bylo by jistě toto omezení možno dovodit ze systematiky a účelu InsZ. 26 Pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují, tedy nejsou tímto účinkem nijak dotčeny. 2.2 Typy pohledávek podle Insolvenčního zákona InsZ zavádí v ustanoveních 165 až 172 vlastní typologii pohledávek pro účely insolvenčního řízení. Jedná se jednak o pohledávky nezajištěných a zajištěných věřitelů, což je dělení, které sice spadá pod dělení dle kritérií obsažených v předchozí subkapitole, z pohledu insolvenčního řízení se však jedná o dělení tak podstatné vzhledem k právům a povinnostem jednotlivých věřitelů, že mu InsZ zcela oprávněně věnuje zvláštní pozornost. Dále pak InsZ zavádí v těchto ustanoveních zcela zvláštní kategorie pohledávek pro účely insolvenčního řízení - pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují a podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dlužníka. 2.2.1 Pohledávky nezajištěných věřitelů Nezajištěné pohledávky jsou všechny pohledávky, které nejsou zajištěny způsobem předvídaným ustanovením 2 písm. g) InsZ. 27 Nezajištěnými pohledávkami jsou tedy pro účely insolvenčního řízení i pohledávky zajištěné jinými než uvedenými instituty (např. ručením), nebo sice zajištěné jedním z těchto institutů, ale majetkem nezahrnutým do majetkové podstaty (typicky ve vlastnictví třetí osoby). 28 Věřitelé z nezajištěných pohledávek mají obecně slabší postavení než věřitelé ze zajištěných pohledávek, což plyne z odlišného právního i hospodářského významu těchto pohledávek. 2.2.2 Pohledávky zajištěných věřitelů Postavení věřitelů ze zajištěných pohledávek (tak jak byly vymezeny v subkapitole 2.1.1) je v insolvenčním řízení, stejně jako mimo něj, lepší než postavení věřitelů z pohledávek nezajištěných. InsZ je postaven na úplné přednosti pohledávek zajištěných věřitelů, kteří se z předmětu zajištění uspokojují stoprocentně. 29 Zásada stoprocentního uspokojení ze zajištění je prolomena pouze ve prospěch insolvenčního správce, který má v souladu s ust. 298 odst. 2 a 3 InsZ právo odečíst náklady na zpeněžení předmětu zajištění nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení a náklady spojené se správou předmětu zajištění nejvýše v rozsahu 4 % 25 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 323. 26 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 598. 27 MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2011. s 18. 28 ZKV považoval za oddělené (zajištěné) věřitele i věřitele z pohledávek zajištěných majetkem třetí osoby (viz 27 odst. 5 ZKV). 29 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. 2010, s. 362. 14

výtěžku zpeněžení. Tyto částky nelze v žádném případě odečíst z výtěžku zpeněžení automaticky, ale správce musí jejich skutečnou výši vždy doložit. V případě, že náklady na zpeněžení a správu předmětu zajištění přesáhnou uvedené limity, může insolvenční správce odečíst náklady ve větším rozsahu pouze se souhlasem zajištěného věřitele. Pokud zajištěný věřitel nebude s vyšším odečtem souhlasit, náklady ponese celá majetková podstata, případně sám insolvenční správce, pokud tyto náklady vznikly porušením jeho povinností. 30 Insolvenční správce je dále oprávněn z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele odečíst odměnu ve výši 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, která mu náleží dle 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. InsZ výše popsaným způsobem uspokojování věřitelů ze zajištěných pohledávek oproti ZKV výrazně omezil jejich solidaritu s nezajištěnými věřiteli. ZKV v 28 odst. 4 stanovil, že oddělení věřitelé (dle terminologie InsZ zajištění věřitelé) se uspokojují do výše 70 % výtěžku zpeněžení na ně připadajícího. Zbytek výtěžku zpeněžení zajištění se rozděloval rozvrhem podle ust. 32 ZKV, tedy mezi věřitele mající pohledávky za majetkovou podstatou a z pracovních nároků a následně mezi věřitele z pohledávek zařazených do jednotlivých tříd. Omezení, resp. úplné vyloučení, solidarity zajištěných věřitelů s věřiteli nezajištěnými s sebou nese určité nežádoucí důsledky. Bývá pravidlem, že zajištěný věřitel disponuje zajišťovacím právem k podstatné části majetkové podstaty dlužníka. Za této situace pak na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nezbývají téměř žádné, či v krajním případě vůbec žádné, prostředky a míra jejich uspokojení je tak velmi nízká. To vše za situace, kdy zajištěnými věřiteli bývají zpravidla věřitelé profesionální banky. S ohledem na zvláštní povahu úpadkové situace dlužníka by dle mého názoru i zajištění věřitelé měli nést svůj díl nákladů na jejím řešení. Bylo by tedy záhodno do budoucna zvážit obnovení částečné solidarity zajištěných věřitelů s věřiteli nezajištěnými, byť v nižší míře než za účinnosti ZKV. A to i přes negativní důsledky, které s sebou tato solidarita nese, např. snahu zajištěných věřitelů eliminovat dopady této solidarity požadavkem na poskytnutí zajištění vyšší hodnoty než jakou má jejich pohledávka. Kromě lepšího postavení při uspokojování svých pohledávek mají zajištění věřitelé lepší postavení také při hlasování ve věřitelských orgánech. Zajištění věřitelé zásadně hlasují jako samostatná skupina a při hlasování (např. o způsobu řešení úpadku) je třeba kromě souhlasu požadované většiny přítomných věřitelů počítaných podle výše pohledávky, též souhlas nejméně poloviny zajištěných věřitelů počítané podle výše jejich pohledávek. Tím je dáno silnější postavení zajištěných věřitelů při ochraně jejich zájmů, které se mohou rozcházet se zájmy věřitelů nezajištěných. 31 U věřitelů, kteří disponují zajištěnou pohledávkou, je třeba dále rozlišovat, zda je dlužník vůči nim ve vztahu dlužníka osobního, či pouze dlužníka zástavního. 32 V druhém případě totiž zajištěný věřitel nemá vůči dlužníku klasickou pohledávku, ale disponuje pouze 30 MARŠÍKOVÁ, J. a kol. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. Praha: Leges, 2011. s. 462-3. 31 Srov. 151 InsZ. 32 Uvedené neplatí pouze pro dlužníka zástavního, ale i pro dlužníka z jiného zajišťovacího institutu uvedeného v ust. 2 písm. g) InsZ. 15

nárokem na uspokojení z majetku poskytnutého k zajištění. 33 Jestliže po uspokojení z majetku poskytnutého k zajištění není uspokojena celá pohledávka věřitele, nemá tento věřitel na rozdíl od věřitele osobního možnost uspokojit zbývající část pohledávky mezi přihlášenými pohledávkami nezajištěnými. Poté co je zástavní věřitel uspokojen z veškerého majetku, který dlužník poskytnul k zajištění jeho pohledávek, zajištění k tomuto majetku zaniká, 34 a zajištěný věřitel tudíž přestává být věřitelem dlužníka a zůstává pouze věřitelem osoby, za níž bylo zajištění poskytnuto. Závazky této osoby se však v rámci insolvenčního řízení ohledně zástavního dlužníka neuspokojují, z čehož logicky vyplývá nemožnost uspokojit zbytek pohledávky zástavního věřitele v tomto řízení. Jak již bylo řečeno, věřitelé ze zajištěných pohledávek mají oproti věřitelům z pohledávek nezajištěných výhodnější postavení. Je však nepřípustné, aby byli zvýhodněni ve větší míře, než je jejich zajištěním odůvodněno. InsZ proto umožňuje v ustanovení 167 odst. 2 v rámci insolvenčního řízení zpracovat znalecký posudek, kterým bude stanovena hodnota majetku sepsaného do majetkové podstaty, který slouží k zajištění věřitele. Jestliže je tímto znaleckým posudkem zjištěno, že hodnota zajištění nedosahuje výše pohledávky zajištěného věřitele, považuje se zbývající část pohledávky za pohledávku nezajištěnou, což se projeví zejména při hlasování ve věřitelských orgánech. 35 InsZ však povinnost zpracovat takový znalecký posudek insolvenčnímu správci ukládá pouze v případě, že je úpadek dlužníka řešen reorganizací ( 153 odst. 1 InsZ), že je úpadek dlužníka řešen konkursem a schůze věřitelů doporučí usnesením zpeněžení majetku prodejem podniku dlužníka jedinou smlouvou ( 153 odst. 1, 290 InsZ), nebo požaduje-li ocenění majetku zapsaného do majetkové podstaty znalcem věřitelský výbor a tento požadavek finančně zajistí ze svých prostředků ( 219 odst. 2 InsZ). 36 V ostatních případech taková povinnost neexistuje, zpracování posudku však bude pro vyjasnění poměrů zajištěných a nezajištěných věřitelů nanejvýš praktické. Na druhou stranu však existují pochybnosti, zda tento přínos není eliminován negativními důsledky, které s sebou zpracování znaleckého posudku přináší zejména dodatečné finanční a časové náklady a problém související s rozporem mezi statickým určením hodnoty ve znaleckém posudku a dynamickým vývojem této hodnoty během mnohdy několikaletého insolvenčního řízení. 37 2.2.3 Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou Pohledávky za majetkovou podstatou představují sumu nároků vzniklou po zahájení insolvenčního řízení. Mezi tyto pohledávky řadí InsZ i pohledávky vzniklé po vyhlášení moratoria na návrh dlužníka podnikatele, tedy pohledávky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení vztahujícího se právě na tohoto dlužníka. 38 33 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 213. 34 299 odst. 2 InsZ. 35 167 odst. 2 InsZ. 36 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 214. 37 KUHN, P. Poznámky k vybraným ustanovením insolvenčního zákona. In Nové insolvenční právo. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2006. s. 112-116. 38 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 216. 16

InsZ tuto skupinu pohledávek vnitřně dělí na dvě skupiny: 1) pohledávky, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria, a 2) pohledávky, které vznikly po rozhodnutí o úpadku. Katalog pohledávek za majetkovou podstatou je obsažen v 168 odst. 1 a 2 InsZ. Obecně se jedná především o pohledávky, které nejčastěji vznikají v příčinné souvislosti se správou a udržováním majetkové podstaty dlužníka, příp. v souvislosti s provozováním dlužníkova podniku. 39 Tyto pohledávky tedy slouží zejména k udržení či rozmnožení dlužníkova majetku, z čehož plyne jejich zvláštní postavení pro účely uplatňování a zejména uspokojování v insolvenčním řízení. Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou pohledávky obdobné povahy jako pohledávky za majetkovou podstatou, u kterých je zájem na jejich odlišném uplatňování a zejména uspokojování od pohledávek uplatňovaných v insolvenčním řízení přihláškou. InsZ obsahuje v 169 odst. 1 oproti ZKV širší katalog pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Nově mezi ně zařazuje téměř všechny pracovněprávní nároky, dále pohledávky na náhradu škody způsobené na zdraví, pohledávky státu za mzdové nároky, které proplatil podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, v písmenu f) pohledávky z bezdůvodného obohacení vzniklé z důvodu vynaložení nákladů na zhodnocení majetkové podstaty a v písmenu g) zvláštní pohledávky související se zavedením institutu moratoria. 40 K problematice uplatňování a uspokojování obou těchto kategorií pohledávek viz následující kapitoly. 2.2.4 Pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují 170 InsZ obsahuje taxativní výčet pohledávek a jejich příslušenství, které nelze v rámci insolvenčního řízení uspokojit, pokud zákon nestanoví jinak. Obecně jde zejména o příslušenství pohledávek ve formě úroků, mimosmluvních sankcí a smluvních pokut, pokud odpovídající právo na jejich úhradu či uplatnění vzniklo až po prohlášení úpadku. Z tohoto jsou vyjmuty veřejnoprávní mimosmluvní sankce specifikované v písmenu d) citovaného ustanovení. Dále se jedná o pohledávky vzniklé z darovacích smluv, na jejichž uspokojení v rámci insolvenčního řízení není dostatečný hospodářský zájem, a náklady účastníků insolvenčního řízení vzniklé účastí v insolvenčním řízení, s výjimkou nákladů účastníka na vedení incidenčního sporu dle ust. 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s 202 InsZ. 41 2.2.5 Podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dlužníka Podřízenými pohledávkami se dle 172 InsZ rozumí jednak pohledávky ze smluv dlužníka, které mají být podle smlouvy uspokojeny až po uspokojení jiné pohledávky, případně ostatních pohledávek dlužníka, zejména je-li vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka. Jedná se 39 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 367. 40 SCHELLEOVÁ, I. Insolvenční zákon: poznámky, prováděcí předpisy, související předpisy. Praha: Eurounion, 2006. s. 139. 41 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 222. 17

tedy o pohledávky se specifickým typem odkládací podmínky, z nichž InsZ výslovně jmenuje odkládací podmínku spočívající v rozhodnutí o úpadku dlužníka. Druhým typem podřízených pohledávek jsou pohledávky z podřízených dluhopisů vydaných podle zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů. Speciálním typem podřízených pohledávek jsou pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu. Tyto pohledávky se uspokojují až po výše zmíněných podřízených pohledávkách a v insolvenčním řízení se neuplatňují, ale jejich výše se pouze oznamuje insolvenčnímu správci, který o nich vede samostatnou evidenci. Zvláštní režim těchto pohledávek vyplývá z předpokladu, že společníci a členové dlužníka nesou odpovědnost za úpadek dlužníka, a tudíž mohou být uspokojeni až ze zbylých prostředku po uspokojení ostatních věřitelů. 2.3 Typy pohledávek podle způsobu jejich uplatňování 2.3.1 Pohledávky uplatňované podáním přihlášky Podání přihlášky je základním způsobem uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení. Až na výjimky uvedené v dalších subkapitolách je třeba touto formou uplatnit veškeré pohledávky, které jsou uspokojovány v insolvenčním řízení, jinak věřitel ztrácí právo, aby jeho pohledávka byla účastna na tomto insolvenčním řízení a byla v jeho rámci uspokojena. Obecně je tedy tento způsob uplatnění pohledávky vázán na aktivitu věřitele. Výjimkou z tohoto pravidla jsou situace, kdy je na určité pohledávky pohlíženo jako na přihlášené, a to přímo na základě ustanovení InsZ. Jedná se o následující případy: a) Dle 121 odst. 2 InsZ se po dobu trvání moratoria považují za přihlášené věřitele i osoby uvedené v seznamu závazků, které přihlášku nepodaly. Po skončení moratoria však tento účinek odpadá a tyto osoby musejí své závazky řádně přihlásit. b) V souvislosti s tím, že InsZ spojuje s prohlášením konkursu na dlužníka zánik společného jmění manželů, 275 InsZ stanoví, že pohledávka manžela dlužníka vzniklá po prohlášení konkursu vypořádáním společného jmění manželů se považuje za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky. c) Dle 373 odst. 1 InsZ se pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka, je-li jím banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo anebo pobočka zahraniční banky podle 367 odst. 1 písm. f) insz, pokládají za přihlášené okamžikem prohlášení konkursu. 42 2.3.2 Pohledávky uplatňované vůči insolvenčnímu správci jako dlužníku Touto formou se uplatňují pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. I tento způsob uplatnění pohledávky obecně vyžaduje aktivitu věřitele. Věřitelé se však uspokojení těchto pohledávek domáhají jakoby insolvenční řízení vůbec neprobíhalo, pouze s tím rozdílem, že v pozici jejich dlužníka vystupuje insolvenční správce, vůči kterému také musí tyto pohledávky uplatnit. Jestliže správce nesplní jejich pohledávky dobrovolně v plné výši, musejí se věřitelé proti němu domáhat jejich splnění žalobou. 43 42 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 212. 43 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 259. 18

Věřitelé nejsou v tomto případě vázání striktními formálními požadavky na uplatnění pohledávky, jako je tomu u přihlášky pohledávky, ani speciálními lhůtami, a mohou tudíž tyto pohledávky uplatňovat kdykoli během trvání insolvenčního řízení. Na druhou stranu musejí počítat s tím, že se tyto jejich pohledávky promlčují v zákonných lhůtách dle občanského a obchodního zákoníku, případně jiných předpisů, a správce se může promlčení úspěšně dovolat. Výjimku z povinnosti aktivně uplatnit tyto pohledávky, představuje 203 odst. 2 InsZ, který stanoví, že neuplatní-li dlužníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou v 169 odst. 1 písm. a) InsZ v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. 2.3.3 Pohledávky, které se pouze oznamují insolvenčnímu správci Jedná se o pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, o nichž InsZ v 172 odst. 4 stanoví, že se v insolvenčním řízení neuplatňují, ale pouze se oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci. 19

3 Uplatňování pohledávek 3.1 Přihlašování pohledávek Přihlášku definuje InsZ v 2 písm. h) jako procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých práv v insolvenčním řízení. Přihláška pohledávky je individuálním úkonem, nelze tedy jednou přihláškou uplatňovat pohledávky více věřitelů, byť by měly stejný nebo podobný základ (např. pohledávky zaměstnanců dlužníka), jak to připouštějí některé zahraniční právní úpravy. 44 Přihláška pohledávky je standardním způsobem uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení. Tímto způsobem je třeba ve stanovené lhůtě (viz níže) uplatnit veškeré pohledávky, jejichž uspokojení zamýšlí věřitel v rámci insolvenčního řízení, s výjimkou výše zmíněných pohledávek za majetkovou podstatou, pohledávek jim na roveň postavených a pohledávek pouze oznamovaných insolvenčnímu správci. Přihlašují se tedy pohledávky jak peněžité, tak nepeněžité, zajištěné i nezajištěné, vykonatelné i nevykonatelné, splatné i nesplatné. Věřitel musí přihlásit i pohledávku, kterou již uplatňuje u soudu v rámci řízení podle o.s.ř., a to i v případě, že soud, u něhož pohledávku takto uplatnil, je zároveň soudem insolvenčním. Totéž platí o pohledávkách již vymáhaných v rámci výkonu rozhodnutí či exekučního řízení. 45 Věřitel musí taktéž přihlásit pohledávku, kterou již dříve uplatnil v jiném insolvenčním řízení vedeném v minulosti ohledně dlužníka, které skončilo jinak než rozhodnutím o úpadku. Přihlášky se podávají u insolvenčního soudu, 46 a to po celou dobu, po kterou to umožňuje InsZ. V případě podání přihlášky u jiného než insolvenčního soudu, je soud, u něhož byla přihláška podána, povinen neprodleně tuto přihlášku postoupit insolvenčnímu soudu. InsZ v této souvislosti stanoví ve větě druhé 173 odst. 4 výjimku z obecného pravidla zachování účinků podání, které bylo podáno u nepříslušného soudu. Účinky spojené s podáním přihlášky tak nastávají až dnem, kdy je takto postoupené podání doručeno insolvenčnímu osudu. Je však třeba poznamenat, že jakkoli účinky spojené s podáním přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu, z hlediska včasnosti přihlášky (rozuměj zachování lhůty k podání přihlášky) v souladu s ustanovením 57 odst. 3 o.s.ř. postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit insolvenčnímu soudu. Z toho vyplývá, že lhůta pro přihlášení pohledávky je zachována i v případě, že nepříslušný soud, u něhož byla přihláška podána, předá přihlášku k poštovní přepravě za účelem jejího postoupení insolvenčnímu soudu nejpozději v poslední den lhůty pro podání přihlášky. 47 Co se týče účinků podání přihlášky pro běh promlčecí nebo prekluzivní lhůty, pak platí, že přihláška má stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Běh promlčecích lhůt se tedy v závislosti na právním režimu pohledávky řídí příslušnými ustanoveními občanského a obchodního zákoníku. 44 SCHELLEOVÁ, I. Insolvenční zákon: poznámky, prováděcí předpisy, související předpisy. Praha: Eurounion, 2006. s. 141. 45 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 383. 46 Insolvenčním soudem je dle 2 písm. b) InsZ soud, před nímž probíhá insolvenční řízení. 47 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 NSČR 2/2010. 20

U pohledávek v režimu obchodního zákoníku nastávají dnem doručením přihlášky insolvenčnímu soudu účinky dané 402 obchodního zákoníku. Promlčecí doba tedy v souladu s tímto ustanovením přestává běžet, neboť přihláška pohledávky má povahu právního úkonu směřujícího k uspokojení pohledávky považovaného příslušným předpisem upravujícím soudní řízení (InsZ) za uplatnění práva v již zahájeném řízení, jak to vyžaduje ustanovení 402 obchodního zákoníku. Účinek stavení lhůty však v souladu s ustanovením 405 odst. 1 obchodního zákoníku nenastane, resp. se na něj bude pohlížet jako by nenastal, v případě, že o přihlášené pohledávce nebude pravomocně rozhodnuto ve věci samé. Tím se v poměrech InsZ budou zřejmě rozumět situace, kdy přihláška bude insolvenčním soudem odmítnuta, bude věřitelem vzata zpět či insolvenční řízení bude zastaveno, aniž by pohledávka byla pravomocně s účinky i mimo insolvenční řízení přezkoumána. Ustanovení 405 odst. 2 obchodního zákoníku pak chrání věřitele, jimž by zbývala promlčecí doba kratší než jeden rok či by jim promlčecí doba uplynula již během trvání řízení, v němž nebylo o jejich nároku meritorně rozhodnuto. Citované ustanovení prodlužuje věřitelům promlčecí dobu k uplatnění jejich nároku tak, aby jim byla zachována doba nejméně jednoho roku. Věřitelům, jimž promlčecí doba zcela uplynula, pak poskytuje dodatečnou promlčecí dobu v délce jednoho roku. Prodloužením či poskytnutím dodatečné promlčecí doby však nesmí dojít k překročení desetileté promlčecí doby dle ustanovení 408 odst. 1 obchodního zákoníku, jejímž uplynutím se právo definitivně promlčuje. 48 U pohledávek řídících se občanským zákoníkem platí dle ustanovení 112 odst. 1 občanského zákoníku, že promlčecí doba po celou dobu, kdy věřitel v uplatnění přihlášené pohledávky řádně pokračuje, neběží. Dojde-li k odmítnutí přihlášky či k jejímu zpětvzetí, běh promlčecí doby pokračuje od okamžiku právní moci rozhodnutí, jímž byla účast věřitelem uplatněné pohledávky v řízení ukončena. 49 3.1.1 Lhůty pro podávání přihlášek Věřitelé jsou oprávněni a zároveň, v případě, že se chtějí domáhat uspokojení svých pohledávek v insolvenčním řízení, povinni podat přihlášku pohledávky u insolvenčního soudu, a to kdykoliv od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám podaným později se v insolvenčním řízení nepřihlíží, insolvenční soud je tudíž na základě 185 InsZ usnesením, proti němuž je přípustné odvolání, odmítne. Pohledávky uplatněné opožděnou přihláškou tedy již v rámci insolvenčního řízení nelze nijak uspokojit. Lhůta pro podávání přihlášek začíná běžet okamžikem zahájení insolvenčního řízení. Zde se InsZ odchyluje od předchozí úpravy obsažené v ZKV, který v 20 umožňoval věřitelům přihlašovat pohledávky až ve lhůtě stanovené v usnesení o prohlášení konkursu. Od okamžiku zahájení insolvenčního řízení 50 mohou věřitelé přihlašovat svoje pohledávky, a to i v případě, že insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek podle ust. 110 48 POKORNÁ, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. II díl. Praha: ASPI, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. s. 1504-1505. 49 KOZÁK, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související : Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 226-7. 50 InsZ v 109 odst. 4 stanoví, že účinky zahájení řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku. To nepochybně platí i ve vztahu k možnosti podávat přihlášky (pochopitelně s výjimkou přihlášky pohledávky věřitele podávajícího insolvenční návrh). 21