Ukrajina, Čechohrad, Melitopol, Lobanovo Mgr. Martin Horn Závěrečná zpráva 2011/2012 Základní informace o destinaci a krajanech Jak se můžeme dočíst na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR nebo v turistickém průvodci např. nakladatelství Jota, odhaduje se, že na Ukrajině žije v současné době kolem 10 000 českých krajanů. Podle sčítání lidu v roce 1989 zde žilo 9122 Čechů, z nichž většina bydlela ve městech. Podle sčítání lidu v roce 2001 se k české národnosti hlásilo už jen 5 917 osob. Nejvíce Čechů je soustředěno v Žitomirské oblasti a za svůj rodný jazyk považuje češtinu přes 30 % českého obyvatelstva Ukrajiny. Nynější české komunity na Ukrajině jsou pozůstatkem dříve poměrně početného českého osídlení, vzniklého v důsledku vystěhovalectví z českých zemí převážně ve druhé polovině 19. století. Čeští kolonisté přijížděli do země, ve které bylo nedlouho předtím (1861) zrušeno nevolnictví. Do roku 1930 se v lokalitách Čechů vyučovala čeština. Dle údajů Etnologického ústavu AV ČR bylo v roce 1925 na Ukrajině devatenáct českých škol a dvě české školy na Krymu (v Oleksandrivce a Bohemce). Počátkem 30. let došlo na Ukrajině k politickým procesům s českými učiteli, řada z nich byla odsouzena k smrti či k nucenému pobytu ve východní Sibiři. Od roku 1937 byly školy s menšinovým vyučovacím jazykem zakázány. Víc než půlstoletí sdružování na národnostním základě nepřicházelo v úvahu. Ryze národních českých vesnic zůstalo na Ukrajině málo. Jsou v oblasti Žitomirské (Malá Zubovština, Malinivka), Oděské (Veselinivka, Malá Oleksandrivka, Novo-Samarka), Vinnické (Mykolajevka), Záporožské (Novgorodkivka), Mykolajevské (Bohemka) a na Krymu (Oleksandrivka a Lobanovo). V těchto vesnicích žije kolem 3 000 Čechů, kteří si v běžném životě zachovali český jazyk, obyčeje a náboženské obřady. K české emigraci na Krym došlo v důsledku krymské války (1853 1856), kdy opustil Krymský poloostrov značný počet obyvatel, převážně krymských Tatarů. Po jejich masovém odchodu z poloostrova zpustlo množství půdy, Krym se měnil v poušť a byla potřeba pracovních sil. Carské Rusko vyzývalo k přesídlení, a to především Slovany. Češi vyrazili na Ukrajinu na pozvání Kateřiny II., zlákáni vidinou volné půdy a rychlého výdělku. Čeští přesídlenci, především zemědělci, se na Krymském poloostrově objevili počátkem roku 1861. Usazovali se kompaktně a založili čtyři české kolonie Tábor (nyní Makarovka), Bohemka (Lobanovo), Carekvič (Puškino) a Oleksandrivka. Většina z nich chtěla v zemi zůstat jen pár let a pak se s penězi vrátit do Čech. Realita ale byla jiná a velmi tvrdá. Protože situace na Krymu nebyla taková, jak kolonisté očekávali (život zde byl velice těžký, navíc ne pro všechny stačila půda), část z nich (asi 90 rodin) se přesunula více na sever k městu Melitopol. A jelikož právě zde působím jako učitel, budu se nadále věnovat převážně této lokalitě. Právě z Krymu se tedy v roce 1869 vydalo přibližně dvě stě lidí, původem většinou ze severovýchodních Čech, do stepí v Tauridské gubernii a v pusté krajině necelých 20 kilometrů západně od Melitopolu založili osadu Čechohrad. Začátky rozhodně nebyly lehké. Jak už jsem zmínil, realita se výrazně lišila od představ, se kterými do carského Ruska přistěhovalci odjížděli. První dvě zimy museli přečkat ve vykopaných zemljankách, také měli velké potíže s vodou. Přes všechny počáteční problémy s neúrodou a nepříznivými životními podmínkami se však obec začala rozrůstat a v kronice se píše, že tu kolem roku 1910 stálo již sto devět selských dvorů. Z té doby pochází i školní budova, ve které dnes sídlí české centrum. (První škola zde však stála již v roce 1872. Děti kolonistů se v ní učily matematiku,
Boží zákon, češtinu a ruštinu. Nejprve vyučovali Češi sami, v roce 1894 pak dostala škola profesionálního učitele. Školní budova však byla malá a časem přestala vyhovovat.) Čechohrad postupně vzkvétal. Od ostatních ukrajinských obcí se lišil (a dodnes liší) úpravností, vyšší životní úrovní a menší zanedbaností. Vesnici ovšem nečekala růžová budoucnost. Musela přečkat bolševickou revoluci, hladomor ve 30. letech, uměle vyvolaný ruským komunistickým režimem, éru stalinských represí, obě světové války, v 50. letech přejmenování na Novgorodkivku i neutěšenou ekonomickou situaci posledních dekád. Bez vlastního hospodářství by obyvatelé podle svých slov nevyžili. Špatná ekonomická situace na Ukrajině a možnost vycestování do České republiky za prací je tak jedním z hlavních motivů, proč krajané navštěvují kurzy češtiny. Žádné masové stěhování do Čech však nelze očekávat. Jak již jsem uvedl, Čechohrad je na tom ekonomicky lépe než okolní obce, fungují zde například dva velké prosperující agropodniky, které dávají práci mnoha vesničanům. Za zmínku ještě stojí, že si tady v roce 1999 postavili nový katolický kostel, z mezinárodních finančních sbírek, nezávisle na České republice. Kromě kostela a školy je ve vsi kulturní dům a několik obchůdků. Čechohradští se postupně smíchali s okolním obyvatelstvem, v současnosti zde žije třináct národností. Obec má přibližně 1 200 obyvatel, etnických Čechů je zhruba 500. Upoutají příjmení (Chalupník, Sršeň, Králíček ) i křestní jména (Anastázie, Josef, Růžena ). Kromě Čechů a Ukrajinců zde žijí například Rusové, Moldavané, Arméni a Korejci. I když to možná leckdo nerad uslyší, česká kultura zde již přestává být většinovou záležitostí. Nositeli kulturní tradice a jazyka jsou především příslušníci nejstarší generace. Česky mluví převážně lidé důchodového věku, poměrně ještě dost lidí středního věku, ale mladá generace už neumí česky v podstatě vůbec. Naštěstí však aktivní část krajanů s tímto trendem za pomoci České republiky účinně bojuje a plně se zapojuje do místní spolkové činnosti. První krajanské spolky na Ukrajině se opět začaly obnovovat po roce 1990. Příslušníci jednotlivých krajanských komunit začali projevovat v různé míře zájem o styky s českým jazykovým a kulturním prostředím. V květnu 1995 byla ustavena společná krajanská organizace Česká národní rada Ukrajiny, která sdružuje 21 obnovených krajanských spolků. Jejím cílem je zachování českého jazyka, obnovení českých škol, vydávání českých novin, příprava učitelů a obrození náboženství. Také v Novgorodkivce byl v roce 1991 obnoven krajanský spolek Česká kulturně osvětová společnost Čechohrad. Smysl jeho činnosti je zřejmý udržovat kulturní tradice a zvyky a předávat je mladším generacím, aby zde čeština a česká kultura postupně nezanikly. Proto k hlavním aktivitám spolku patří pravidelná setkávání a slavnosti u příležitosti významných výročních svátků a obyčejů podle katolického kalendáře. Velmi významnou náplní spolku jsou též hudební a taneční aktivity. Existují tu folklorní soubory, zmínit je třeba především Čechohradskou hudbu, která se orientuje na české písničky a vystupuje po celé jižní Ukrajině i v zahraničí. Českým písničkám se věnuje také dětský soubor Hvězdičky, českou dechovku pěstují Kozáčata. Se současnou předsedkyní spolku paní Světlanou Čubyr je radost spolupracovat. Totéž platí i o Raise Králíček, ředitelce místní ukrajinské jedenáctileté školy a rovněž aktivní krajance, i o Pavlu Bodrylovovi, předsedovi krajanského spolku Bohemie v Melitopolu. Oba spolky pravidelně prezentují výsledky své činnosti na kulturních akcích obce, města, okresu, na akcích celoukrajinských i mezinárodních zúčastňují se oslav, festivalů národních kultur apod. Rovněž hojně využívají možnosti podávat projekty, které financuje MZV, a to jak na rekonstrukci, opravy a vybavení svých prostor, tak na rozmanité kulturní akce. Usilují též o prázdninovou účast dětí na letních táborech v ČR pro krajany. Členové se pravidelně scházejí u příležitosti českých státních i církevních svátků, o akcích se často píše v místním tisku. Zatímco účast spolku Bohemie na folklorních festivalech v Melitopolu vhodně doplňuje a obohacuje mnohonárodnostní mozaiku města, zásadní je pozice krajanů v Čechohradě, zde opravdu česká kultura významně ovlivňuje kulturu místní,
činnost a působení české komunity jsou tu nepřehlédnutelné. Žádná větší kulturní akce se zde bez Čechů neobejde. Postupně byla v Čechohradě za vydatné finanční pomoci MZV ČR zrekonstruována stará česká škola z roku 1910. Vzniklo zde české centrum s malým muzeem. Budova dnešní ukrajinské školy v sousedství byla postavena v roce 1967. Od roku 1999 vysílá Česká republika ke krajanům české učitele. Nejprve to bylo do tří lokalit (Čechohrad, Malinivka, Lobanovo), v letech 2003 2005 už byli vysláni jen dva učitelé (Čechohrad, Lobanovo) a od druhé poloviny roku 2005 již jezdí pouze jeden učitel, a to ke krajanským spolkům v Čechohradě a ve 20 kilometrů vzdáleném Melitopolu. Pro úplnost musím ještě dodat, že letos oficiálně požádal o učitele opět Krym. Vzhledem k tomu, že z finančních důvodů není možné, aby byl na Krym vyslán další učitel, zajíždím tam já, a to vždy jednou měsíčně na týden. Na delší dobu by to bylo problematické, utrpěla by výuka v Čechohradě a Melitopolu. Navštěvuji spolky v Lobanovu a v Simferopolu, kde si zajišťují, stejně jako mnohde jinde v krajanských spolcích po celé Ukrajině, výuku češtiny vlastními silami. Donedávna vyučovala předsedkyně spolku paní Ludmila Savina, nyní učí absolventka kurzů češtiny, pořádaných v České republice. Při svých návštěvách se zaměřuji především na konverzaci a rozšiřování slovní zásoby, za velmi přínosné považuji to, že studenti slyší rodilého Čecha. S výukou češtiny zde na Krymu pomáhá též Centrum humanitární pomoci krajanům, které na základě účelové dotace MZV ČR pravidelně organizuje ve spolupráci se studenty Masarykovy a Karlovy univerzity kurzy českého jazyka, většinou v době letních prázdnin. Výuka, výukové skupiny, počty žáků Zájmová činnost a další aktivity V čechohradském českém centru se odehrává většina aktivit pořádaných českým učitelem. Velký důraz je kladen především na kurzy českého jazyka pro dospělé i děti. Hlavním cílem výuky byla schopnost komunikovat v českém jazyce a probudit ve studentech vztah ke kultuře a řeči předků. Kurzy českého jazyka probíhaly také v Bohemii v Melitopolu. V obou lokalitách jsou k tomuto účelu k dispozici velmi pěkné učebny. Těžištěm mojí práce tedy byla výuka českého jazyka. Musím ovšem upřesnit, že charakter této práce je zde naprosto odlišný od běžného učení například v normální české škole. Učitel je spíše jakýmsi osvětovým misionářem než klasickým učitelem. Výuka je pro studenty dobrovolná a odehrává se v jejich volném čase, tedy po zaměstnání nebo po škole, případně o víkendech. Musí být tedy zajímavá a poutavá, aby studenty zaujala a motivovala je k pravidelné docházce. Jsem nucen konstatovat, že zejména u dětí, ale i u většiny dospělých studentů už je znalost češtiny dost slabá, vyučoval jsem ji jako cizí jazyk podle učebnic pro cizince. V ukrajinských školách se žáci s češtinou a českými reáliemi téměř vůbec nesetkají. V čechohradské škole se český jazyk nevyučuje ani jako nepovinný předmět. Spolky jsou dobře vybavené českými knihami, nechybějí ani české časopisy a filmy, širšímu využívání však brání to, že většina studentů češtině prostě nerozumí. V českém centru v Čechohradě se výuky zúčastňovalo 35 žáků mladšího školního věku, 30 staršího školního věku a 20 dospělých. (Školní děti byly rozděleny do pěti skupin: 2. tř., 3.+4. tř., 5.+6. tř., 7. tř., 8. 9. tř.. Starší ročníky chodily s dospělými.) V Melitopolu kurzy navštěvovalo 35 studentů, většinou středoškoláků a dospělých. Zájem o výuku je také v melitopolském Gymnáziu č. 19, na češtinu docházely dvě desetičlenné skupiny mladších a starších dětí. Škola spolupracuje s českým gymnáziem v Brně, pořádají společně čtrnáctidenní výměnné pobyty. Na češtinu nedocházeli jen studenti českého původu, nýbrž i Ukrajinci a Rusové. Lze říci, že všichni studenti, až na pár výjimek, byli začátečníci.
Dospělí při výuce používali dvoudílnou učebnici Chcete mluvit česky? doplněnou o pracovní knihu, u mladších dětí byly ve výuce nejvíce zastoupeny hry, výtvarné činnosti, písničky, říkadla a jednoduchá konverzace, u starších dětí je toto vše doplněno ještě podstatně náročnějšími učebními činnostmi. Důraz byl kladen na konverzaci, nechyběla však ani gramatika, čtení, psaní, jazykové hry, poslech CD, sledování filmů, práce se slovníkem, recitace a zpěv s doprovodem kytary. K výuce slouží např. učebnice Čeština pro malé cizince, 1000 prvních slov, Pojďme si hrát či Učíme se česky, ale i zpěvníky, čítanky, knihy pohádek a říkadel. Zejména čechohradské české centrum je vybaveno velkým množstvím učebnic z České republiky, slabikářů, dětské literatury i knih pro dospělé. Navíc využívám časopisy, které pravidelně docházejí z České republiky Týden, Reflex, Květy, Mateřídoušku a Sluníčko. Výuku vhodně doplňují a zpestřují společenské hry, často s jazykovou nebo vlastivědnou tematikou, pexesa, stavebnice, puzzle, různé doplňovačky, křížovky a pracovní listy. Jako vyučovací jazyk jsem používal češtinu a ruštinu, občas jsem musel přidat angličtinu. Po skončení kurzů obdrželi účastníci osvědčení o absolvování kurzu. Motivace studentů ke studiu je jasná. Absolventi kurzů se snadněji uplatňují v České republice, znalost češtiny jim usnadňuje v naší zemi pracovat, studovat na univerzitách i pobývat u nás pouze turisticky. Velký zájem je také o stipendijní studijní pobyty v ČR. Nabytých znalostí pak mnozí využívají i ve prospěch krajanské komunity. Mnoho rodin má v Čechách příbuzné a navštěvuje je, to rovněž přispívá k vyššímu zájmu o výuku. Pro zvýšení motivace dětí jsem v tomto školním roce vybral nejaktivnější žáky a uspořádal pro ně poznávací výlet do Prahy a okolí. Studenti tak v praxi uplatňují své znalosti, poznávají život v naší zemi, vidí naši krásnou přírodu a architekturu, čímž se zvyšuje i zájem o další studium. Práce krajanského učitele, to však není pouze výuka češtiny. Připravujeme s dětmi různé projekty, zapojujeme se do soutěží a olympiád, nacvičujeme programy k významným výročím a českým svátkům. Hrajeme divadlo, zpíváme při kytaře české lidové i moderní písničky. Nelze nezmínit společné procházky a výlety, dokonce zde vzniklo něco, co by se s trochou nadsázky dalo nazvat cykloturistický kroužek. Při takových aktivitách se čeština spontánně upevňuje snad nejvíce. Běžná je rovněž spolupráce s čechohradskou školou i s místním farářem římskokatolické církve. Nedílnou součástí mé práce byly i přednášky o současnosti a minulosti ČR, o významných osobnostech české kultury a v neposlední řadě též individuální příprava žáků ke studiu v ČR, pomoc krajanům s překlady nejrůznějších dokumentů, při komunikaci s konzulátem atd. Příklady velkých akcí a dalších aktivit 17. 9. Vystoupení dětí Den okresu 19. 10. Vystoupení na semináři učitelů ruského jazyka 23. 10. Oslavy vzniku ČR 13. 11. Oslavy 17. listopadu, beseda 22. 11. Vystoupení na semináři pracovníků kultury Záporožské oblasti 5. 12. Oslavy Mikuláše 6. 12. Vystoupení na semináři pracovníků Městského úřadu v Melitopolu 24.12., 25. 12. Vánoční divadelní hra 19. 2. Masopustní karneval 8. 3. Oslavy MDŽ 7. 4. Oslavy Velikonoc 29. 4. Pálení čarodějnic, soutěž o nejlepší čarodějnici 1. 5. Oslavy Svátku práce
1. 6. Program ke Dni dětí 3. 6. Svatodušní svátky 4. 13.6. Poznávací výlet pro děti do České republiky 20. 23. 6. Výlet pro děti do Feodosie a Sudaku Četná vystoupení s dětmi a kytarou při různých příležitostech delegace a návštěvy z Čech, z českého konzulátu, různé církevní slavnosti, Den obce, Den kolchozníka, Den vítězství atd. prezentace českých národních i umělých písní, českého folklóru. Drobné výtvarné soutěže v rámci výuky zejména u mladších dětí obrázky k písničkám apod. Promítání českých filmů pro děti i dospělé s krátkými přednáškami (Tři veteráni, Vrchní, prchni!, Vratné láhve, Obecná škola, Ať žijí duchové, Obušku, z pytle ven ), znalostní soutěže o ČR, kultuře i reáliích, přednášky a besedy (sv. Václav, Karel Kryl, Zdeněk Svěrák atd.). Literární soutěž spolupráce s Markem A. Havlíčkem (Novorossijsk). Příprava letního dětského tábora, který se uskuteční v srpnu. Péče o knihovnu v českém centru atd. Spolupráce Fungující, bezproblémová konstruktivní spolupráce byla navázána především - se všemi předsedy krajanských spolků; - s konzulátem v Doněcku, zejména s panem vicekonzulem Kučerou, který se velmi zajímal o krajanské dění; - s jedenáctiletou školou v Čechohradě, zejména s paní ředitelkou Raisou Králíček, a s melitopolským Gymnáziem č. 19, konkrétně s panem profesorem Viktorem Mochovem a paní profesorkou Taťánou Okružnou; - s faráři otcem Adamem (Čechohrad) a otcem Petrem (Melitopol). Podmínky pro výuku Podmínky pro výuku byly velmi dobré především v Čechohradě a Melitopolu. Učebny jsou zde zrekonstruované, moderní, vybavené počítačem, televizorem, CD přehrávačem, knihovnou atd. V Lobanovu je učebna též vyhovující, v Simferopolu výuka probíhala v poněkud stísněnějších prostorách klubovny spolku. Nedostatečné osvětlení učebny v Čechohradě jsme vyřešili zakoupením lampiček, což velmi pomohlo zejména v zimním období. Jako učitel nemohu říci, že by mi při výuce něco chybělo. Co bylo třeba, bylo po dohodě s DZS doplněno, ať už jde o techniku, pomůcky či učebnice. Pokud jde o vybavení přímo učitele (notebook, multifunkční tiskárna, dataprojektor), dle mého názoru je naprosto dostačující a vyhovující. Dojíždění do jednotlivých míst bylo s vlastním automobilem naprosto bezproblémové. Podmínky pro učitele Ubytování v Čechohradě je naprosto vyhovující, moderní byt se nachází v prostorách českého centra. Na obědy je možné docházet do místní obecní jídelny. Problematické je ubytování v českém centru v Lobanovu. Byt pro učitele se nalézá v jeho nezrekonstruované části a je v havarijním stavu, stejně jako sociální zařízení. Chybí lednička, sprcha, voda teče sporadicky. Ubytování v Simferopolu zajistila paní předsedkyně vždy velmi pěkné.
Doprava do destinace vlastním automobilem je poměrně problematická vzhledem ke vzdálenosti 2000 km, ke kvalitě ukrajinských silnic a k všudypřítomné dopravní policii čekající na úplatky. Vlastní automobil život a práci učitele velmi usnadňuje, ale i trochu komplikuje auto nesmí na území Ukrajiny zůstat déle než dva měsíce, takže je vždy nutno na otočku překročit státní hranici, nejblíže je 500 km vzdálené Moldavsko (do bližšího Ruska je potřeba vízum). Co se podařilo a nepodařilo, problémy a doporučení Myslím, že se podařilo rozjet systematickou výuku českého jazyka. Zatímco v některých skupinách došlo oproti počátečnímu stavu ke snížení počtu žáků, jinde naopak přibývají noví a noví zájemci a trend je rostoucí, zvýšení počtu studentů lze očekávat i v příštím školním roce, otázkou opět je, kolika to nadšení vydrží až do konce školního roku. Velkým problémem však je (až na výjimky) přimět studenty dospělé i děti k jakékoliv, byť sebemenší domácí přípravě. Dospělí jsou pracovně vytíženi, děti se vymlouvají na svoji školu a jiné povinnosti. To se v některých skupinách projevuje i častými absencemi. Takže postupovat kupředu lze s některými studenty jen velmi pomalu. Již zmíněným problémem je to, že děti zde dnes česky nemluví a rozumí jen velmi málo. Časem by se tak mohlo stát, že zde čeština navždy zanikne. Příznivým trendem není ani to, že ubývá dětí v místní škole hodně dětí odchází po skončení 9. ročníku na melitopolská učiliště, což ovlivní i jejich docházku do českého centra. Jinak nemohu říci, že by se něco vyloženě nepodařilo, ani dát nějaká zásadní doporučení. Různé, závěrem Při své práci jsem cítil velkou podporu ze strany předsedů i ostatních představitelů krajanských spolků, s radostí musím konstatovat, že pro práci učitele vytvářeli velmi dobré podmínky. Jistě si uvědomují, že všechny nás spojuje společný cíl: udržovat kulturní tradice a zvyky a předávat je mladším generacím, aby zde čeština a česká kultura postupně nezanikly. A naopak samozřejmostí z mé strany bylo v případě potřeby krajanům pomáhat, kdykoliv a s čímkoliv. S představiteli krajanů jsem se pravidelně setkával, spolupráce byla výborná. Velmi rád jsem se účastnil i školních, obecních a městských akcí, na kterých jsem se organizačně nepodílel, ale byl jsem na ně pozván. S krajany jsem absolvoval mnoho festivalů a oslav. Závěrem musím konstatovat, že rok na Ukrajině pro mě byl velmi zajímavý, plný nevšedních zážitků a nových zkušeností. Nezažil jsem zde nic negativního, lidé byli přátelští a pohostinní, a ti v českých spolcích obzvlášť. Je dobře, že v Čechohradě, Melitopolu a na Ukrajině vůbec je stále ještě dostatek českých krajanů, kteří nejsou lhostejní ke svým kořenům, i obyvatel ukrajinského či ruského původu s velkým zájmem o český jazyk a kulturu. Z českých rodin však čeština postupně mizí, proto považuji za vynikající, že je do této oblasti vysílán český učitel, který může systematicky přibližovat český jazyk, kulturu a tradice zejména mladším generacím. Pro mě osobně byl školní rok strávený u krajanů na Ukrajině jedinečným zážitkem, velkou životní i profesní zkušeností.