Možnosti platebního styku vybrané cestovní kanceláře

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Možnosti platebního styku vybrané cestovní kanceláře Bakalářská práce Autor: Michal Růžička Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Radka Olejárová Praha Březen, 2011

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 01.03.2011 Michal Růţička

Anotace práce: Tato práce ukazuje moţnosti platebního styku cestovní kanceláře. Platební styk je definován zákonem o platebním styku, ale pro cestovní kancelář jsou moţnosti platebního styku limitovány zároveň dalšími zákony, které upravují podnikání v oblasti cestovního ruchu z jedné strany. Z druhé strany jsou to právní úpravy jiných států, jejich zvyky a moţnosti, toto se týká nejen dodavatelů sluţeb, ale i odběratelů. Zároveň je pro cestovní kancelář důleţité, jakou má klientelu. Pokud klienti jsou ze zahraničí moţnosti platebního styku budou jiné, neţ v případě klientů z tuzemska. V této práci jsem se pokusil na příkladu vybrané cestovní kanceláře ukázat strukturu platebního styku. Annotation: This work show system of payment in travel agency. Systém of payments is defined by the law about Payment system but for A travel agency is system of payment limited also by other laws that govern business in the tourism industry on one side. On the other side are they enactments of other countries, their customs and possibilities, this applies not only to service suppliers, as well as customers. At the same time for the travel agency is as important what kin is their clientele. If clients are from abroad, payment options will be different than if the client is out of the country. In this work, I tried on the example chosen travel agency show the structure of systém of payments.

Obsah ÚVOD... 6 1 LEGISLATIVNÍ PODMÍNKY PLATEBNÍHO STYKU CESTOVNÍCH KANCELÁŘÍ V ČR... 7 1.1 Zákon 159/1999 o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. 8 1.2 Živnostenský zákon č. 455/1991... 8 1.3 Zákon č. 513/1991 Obchodní zákoník... 9 1.4 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník... 12 1.5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES... 12 1.6 Zákon číslo 284/2009 Sb., o platebním styku... 14 1.7 Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi... 16 1.8 Další zákony, které upravují oblast platebního styku v ČR... 17 2 POPIS ČINNOSTI CESTOVNÍ KANCELÁŘE V NÁVAZNOSTI NA PLATEBNÍ STYK... 19 2.1 Formy platebního styku... 19 2.2 Nástroje platebního styku... 24 2.3 Cestovní kanceláře... 33 3 PLATEBNÍ STYK VYBRANÉ CESTOVNÍ KANCELÁŘE... 37 3.1 ČSOB ČSOB MultiCash 24... 38 3.2 Platební terminál pro příjímání platebních karet... 39 3.3 Převody mezi měnami... 40

3.4 Hotovostní operace... 41 3.5 Internet... 41 ZÁVĚR... 42

Úvod Cestovní ruch je mnohostranným odvětvím, které zahrnuje zejména dopravu, turistická zařízení, poskytující ubytování a stravování, sluţby cestovních kanceláří, průvodcovské sluţby, turistický informační systém a další. Rozvoj cestovního ruchu a jeho řízení znamená nejen hospodářský přínos, ale má i pozitivní vliv na zachování původních tradic a kultur, na ochranu ţivotního prostředí a je důleţitým faktorem mírového souţití prolínání kultur a tradic. Význam cestovního ruchu dokazuje i jeho pozitivní vliv na další odvětví zejména dopravu, obchod, stavebnictví, bankovnictví, telekomunikace a sport. Celkem je takto druhotně ovlivněných odvětví více neţ dvacet. Z hlediska činnosti cestovní kanceláře je jednou z podstatných podmínek efektivního fungování platební styk. Proto je hlavním pojmem této práce. V literatuře bývá platební styk definován: Platební styk můţeme definovat jako vztah mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován v určitých formách buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím peněţního ústavu." 1 Na základě této definice můţeme platební styk označit jako vztah, který je realizován určitým způsobem a můţe být proveden přímo mezi plátcem a příjemcem nebo zprostředkován třetí osobou, finanční institucí. Podle způsobu provedení rozeznáváme hotovostní a bezhotovostní platební styk. K hotovostnímu platebnímu styku pak dochází fyzickým předáním bankovek a mincí a bezhotovostní platební styk je realizován pouze ve formě zápisů na účtech klientů. Zápisem na účtu vzniká platební nárok klienta vůči bance nebo jiné finanční instituci. Ve druhé kapitole se budu tedy věnovat podrobnému popisu moţností platebního styku. Druhým klíčovým slovem je cestovní ruch. World tourism organizaton definuje cestovní ruch jako souhrn aktivit osob cestujících do místa mimo jejich obvyklé prostředí a pobývajících v těchto místech po dobu kratší neţ jeden souvislý rok za účelem trávení volného času, podnikání nebo za jinými účely. 1 Schlossberger, O., Soldánová, M. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Bankovní institut, 2005 (dále citováno jen jako "Schlossberger, Soldánová"), str. 24. 6

1 Legislativní podmínky platebního styku cestovních kanceláří v ČR Provozování cestovní agentury nebo cestovní kanceláře je regulováno právními normami a nařízeními. Tato činnost je hlavně určena dle zákona č. 159/1999 Sb (Změna: 39/2004 Sb,: 37/2004 Sb., 57/2006 Sb.,214/2006 Sb.,130/2008 Sb..301/2009 Sb)., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb.(včetně všech novel, poslední zákon č. 155/2010 Sb.). Občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, jde o ţivnost koncesovanou. Z toho vyplývá, ţe jako u ostatních koncesovaných ţivností je k vydání koncese třeba souhlasného stanoviska příslušného ústředního orgánu státní správy, v tomto případě Ministerstva pro místní rozvoj. V posledních letech došlo v České republice k významným změnám v legislativě týkající se bezhotovostního i hotovostního platebního styku. Není to zapříčiněno jen poţadavky Evropské unie, ale také denní ekonomickou realitou, kdy můţeme pozorovat nárůst objemu bezhotovostních i hotovostních plateb. Proto vznikla potřeba posílení právní jistoty tohoto druhu ekonomických vztahů, která vyústila v přijetí nových právních předpisů. Vzhledem k tomu, ţe Česká republika je integrována do společenství Evropské unie musela také provést transpozici směrnice, která patří k těm nejdůleţitějším a to směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES o platebních sluţbách na vnitřním trhu. Tato směrnice musela být k 1. listopadu 2009 transponována do legislativy všemi členskými státy EU. Česká republika provedla transpozici směrnice do zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Dalšími zákony, které se týkají finančních operací mohou být: zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č.337/1992 o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. 7

1.1 Zákon 159/1999 o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu Definuje pojmy jako zájezd, činnost CK a CA, povinnosti CK při zabezpečování sluţeb klientům, řeší povinné pojištění CK, uvádí základní náleţitosti cestovní smlouvy, uvádí novelu obchodního zákoníku a ţivnostenského zákona, uvádí poţadavky v podnikání CK a CA, včetně podmínek k vydání koncesní listiny, která je nutná pro provozování CK. Tento zákon vymezuje dva druhy podnikání v cestovním ruchu: - cestovní kancelář 2 činnost koncesovaná, - cestovní agentura 3 činnost na základě ohlášení volné ţivnosti Cestovní agentura - je ve své činnosti omezena zněním zákona a její činnost je více zaměřena na zprostředkování prodeje cestovních kanceláří, jejich jménem prodává jejich produkt a prodej jednotlivých sluţeb např. vstupenky, mapy, průvodce atd. Z hlediska platebního styku jsou jejími zákazníky hlavně soukromé osoby, které jí platí přímo přes pokladnu, výjimečně vnitrostátním bankovním převodem. Prodávané sluţby ovšem hradí dodavateli na základě smluvních vztahů většinou bankovním převodem a to jak tuzemským, tak zahraničním. Cestovní kancelář - její činnost je více flexibilní a obecnější, sama nakupuje jednotlivé sluţby od dodavatelů a kompletuje je do větších celků, zájezdů. Tyto potom nabízí prostřednictvím cestovních agentur a sítí svých prodejních míst klientům. Charakter specifiky jednotlivých druhů cestovních agentur určují jejich peněţní toky. Cestovní agentury nakupují od dodavatelů na základě smluv a platby jsou většinou prováděny bezhotovostním převodem. Prodej realizují přímo klientovi a platba je provedena hotovostně, platby kreditními kartami většinou cestovní agentury neakceptují, protoţe prodávají na základě provizní smlouvy a poplatek ze platbu kartou jim sniţuje výraznou měrou jejich zisk. 1.2 Ţivnostenský zákon č. 455/1991 Sb. (citováno z úplného znění k 1.9. 2008) Definuje ţivnost jako soustavnou činnost provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku a za podmínek stanovených ţivnostenským 8

zákonem. Ţivnost můţe provozovat jednotlivec - FO a nebo právnická osoba - PO. Podle zákona se za českou fyzickou osobu povaţuje osoba s trvalým bydlištěm na území ČR nebo právnická osoba se sídlem na území ČR. Zahraniční FO nebo PO je osoba se sídlem mimo území ČR a můţe na území ČR provozovat ţivnost za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako česká osoba. Fyzická osoba, jíţ byl udělen azyl nebo doplňková ochrana, a její rodinní příslušníci mohou provozovat ţivnost za stejných podmínek jako česká osoba. Všichni výše uvedení musí splnit podmínky stanovené ţivnostenským zákonem. Typy ţivností: - ohlašovací (při splnění stanovených podmínek smějí být provozovány na základě ohlášení) - koncesované (smějí být provozovány na základě koncese - tzn. státní povolení k provozování ţivnosti) Novela ţivnostenského zákona č. 130/2008 Sb od 1. 7. 2008 Obrázek 1. Zdroj: http://www.broumov-mesto.cz/aktual08/data/zmeny-zz.pdf Zjednodušení ţivnostenského zákona souvisí mj. i s elektronizací ţivnostenského rejstříku Občanský zákoník a Obchodní zákoník v cestovním ruchu 1.3 Zákon č. 513/1991 Obchodní zákoník Ve znění zákona č. 215/2009 Sb. (s účinností od 20. července 2009), zákona č. 217/2009 Sb. (s účinností od 20. července 2009), zákona č. 230/2009 Sb. (s účinností od 1. srpna 2009), zákona č. 285/2009 Sb. (s účinností od 1. listopadu 2009), zákona č. 420/2009 Sb. (s účinností od 1. prosince 2009),zákona č. 152/2010 Sb. (s účinností od 1. července 2010), zákona č. 409/2010 Sb. (s účinností od 1. ledna 2011). 9

Mimo jiné Obchodní zákoník obsahuje a definuje: Obchodní společnosti a druţstva, obchodní závazkové vztahy, zvláštní ustanovení o některých obchodních závazkových vztazích, zvláštní ustanovení pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu, zahraniční osoby mohou na území ČR podnikat za stejných podmínek jako tuzemské osoby. Hospodářská soutěţ : FO i PO mají právo svobodně rozvíjet svoji hospodářskou činnost v zájmu dosaţení hospodářského prospěchu a sdruţovat se k výkonu této činnosti. Jsou však povinny dbát pravidel hospodářské soutěţe. Nekalá soutěţ znamená, ţe účastník zneuţívá svého postavení. Tomu se věnuje právo antimonopolní, kartelové dohody, antitrustový zákon, zneuţívání monopolního nebo dominantního postavení na trhu, Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe se sídlem v Brně. Nekalou soutěţí je jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu z dobrými mravy. 1.3.1 Formy podnikání Obchodní zákoník rozlišuje různé formy podnikání. Veřejná obchodní společnost, Komanditní společnost, Společnost s ručením omezeným, Akciová společnost a Druţstvo. Liší se způsobem zaloţení společnosti, způsobem ručení za závazky společnosti a způsobem zániku společnosti atd. Obchodní zákoník také upravuje vztahy mezi různými dodavateli sluţeb ČR. Smlouvy, které CK uzavírají s jinými podnikateli k zajištění zájezdu, odpovídají mandátním smlouvám. V případě, ţe se jedná o zprostředkovatelské sluţby, řídí se vztahy mezi subjekty komisionářskou smlouvou. Zprostředkovatelské sluţby mohou být poskytnuty i na základě smlouvy o zprostředkování a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.můţe se také jednat o franchisingovou smlouvu. Franchisingová smlouva stanovuje smluvní strany franchisora a franchisanta. Franchisor je franchisový poskytovatel, poskytovatel franchisy. Franchisant je franchisový příjemce, nabyvatel franchisy. Toho je zejména vyuţíváno v oblasti hotelových řetězců, kaváren a občerstvení včetně rychlého občerstvení (KFC, McDonald s, Potrefená husa, Švejk). 10

1.3.2 Smlouvy s dopravci Obchodní zákoník rozlišuje: - Smlouva o nájmu dopravního prostředku, kdy pronajímatel přenechává CK dopravní prostředek za úplatu k uţívání a odpovídá jen za způsobilost dopravního prostředku k přepravě. Nájemce odpovídá za stav vozidla, nesmí ho přenechávat k uţívání někomu jinému. - Smlouva o provozu dopravního prostředku při zajištění dopravy, poskytovatel dopravního prostředku se zavazuje uskutečnit s dopravním prostředkem pro objednavatele 1 nebo více předem určených cest. Provozovatel je povinen zabezpečit dopravní prostředek a zajistit pro posádku, potřebné pohonné hmoty a další věci potřebné pro smluvní cesty. Objednavatel se zavazuje zaplatit zálohu a smlouva vyţaduje písemnou formu. - Smlouva mandátní je smlouva, kterou CK uzavírá s jinými podnikateli k zajištění zájezdu. Mandant je ten, kdo objednává sluţby CK. Mandatář je ten, kdo zajišťuje sluţby. Mandatář můţe poţadovat zálohu, provádí činnost podle pokynů mandanta a je povinen oznámit mandantovi všechny okolnosti, jeţ mohou mít vliv na změnu pokynů mandanta, vznikne mu nárok na úplatu, kdyţ řádně vykoná danou činnost. Mandant je povinen uhradit mandatáři náklady a můţe smlouvu kdykoli vypovědět. - Komisionářská smlouva. Komisionář je ten, kdo zajišťuje sluţby. Komitent je ten, který objednává. Komisionář se zavazuje vlastním jménem zařídit pro komitenta obchodní záleţitost, za úplatu. Komisionář uzavírá smlouvu pod svým jménem 1.3.3 Cestovní šeky Cestovní šek je cenným papírem, který opravňuje osobu v něm uvedenou k přijetí částky v něm určené při jeho předloţení k výplatě, a to podle podmínek stanovených výstavcem šeku. Osoba, která cestovní šek vydala, je povinna cestovní šek proplatit nebo obstarat jeho proplacení. 11

Cestovní šek musí obsahovat: - označení, ţe jde o cestovní šek, - příkaz nebo slib vyplatit určitou částku oprávněné osobě - firmu, název nebo jméno výstavce, jeho podpis nebo dostatečnou náhradu podpisu. Obsahuje-li cestovní šek příkaz k placení, musí obsahovat i označení osoby, které je příkaz určen. Není-li v cestovním šeku uvedeno označení oprávněné osoby, můţe proplacení šeku poţadovat ten, kdo šek předloţí. Při předloţení cestovního šeku je proplácející osoba oprávněna poţadovat průkaz totoţnosti předkladatele a jeho kontrolní podpis na cestovním šeku. Proplacení šeku musí být na něm potvrzeno podpisem oprávněné osoby. Na cestovní šek se nevztahují právní předpisy upravující směnky a šeky. 1.4 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Občanské právo je souhrn právních norem, které stanovují osobní a majetkový status subjektů, upravují základní majetkové poměry mezi subjekty, právní zásady, kterými se řídí FO a PO ve svých vzájemných osobních i majetkových vztazích. Vztahy jsou zaloţeny na vzájemně rovném postavení, za porušení subjektivních práv a povinností vyplívajících z těchto vztahů, sankce. Občanské právo tvoří celý obecný základ dalších odvětví soukromého práva. V určitých ohledech je dokonce základem celého právního řádu. Pramenem občanského práva je Ústava České republiky a Listina Základních práv a svobod, dále občanský zákoník, autorský zákon, zákon o vynálezech a průmyslových vzorech, zákon o vlastnictví bytů, zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor a jiné. 1.5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES Vize dosaţení jednotného eurového platebního prostoru, která je známa pod názvem SEPA nebo-li Single Euro Payments Area, je jednotná oblast pro platby v eurech, jeţ vznikla jako logický důsledek zavedení eurových bankovek v roce 2002. Projekt SEPA představuje významný krok na cestě k uţší evropské integraci a je pokládán za největší projekt v oblasti platebního styku, který byl kdy v Evropě uskutečněn. Pro koordinaci a řízení celého projektu byla zaloţena Evropská rada pro platební styk (European Payments Council - EPC), jejímţ členem se v roce 2004 stala téţ Česká bankovní asociace (ČBA). Vytvoření nových 12

podmínek pro SEPA a jejich zavedení (včetně nákladů) leţí téměř plně na evropských komerčních bankách. Aktuálně z iniciativy Evropské komise vzniká nová řídící struktura The SEPA Council se širším zastoupením (zahrnuje i představitele koncových uţivatelů z řad spotřebitelů, SME, korporátních klientů, apod.). Předpokládají se nominace zástupců. Cílem směrnice je podpora vytvoření jednotného eurového platebního prostoru (SEPA Single euro payments area). Jednotlivé trhy platebních sluţeb, které byly organizovány odděleně podle právních předpisů členských států a právní rámec pro platební sluţby tak byl roztříštěn do 27 vnitrostátních právních systémů. Povinnost transponovat novou právní úpravu měly členské státy uskutečnit do 1. listopadu 2009. Vydavatelem nové právní úpravy byly společně Ministerstvo financí ČR a Česká národní banka. Pro vytvoření jednotného evropského vnitřního trhu bylo nezbytně nutné stanovit jednotný právní rámec pro platební sluţby na úrovni Společenství, a tím zajistit rovné podmínky pro všechny platební systémy s cílem zachovat moţnost volby spotřebitele. Směrnicí by měl být stanoven souhrnný právní rámec, který určuje pravidla pro poskytování platebních sluţeb v celé EU a stanovuje jednotné standardy a podmínky platebního styku a ochrany uţivatelů finančních sluţeb. Přijetí směrnice předpokládá zavedení jednotné evropské licence, liberalizace a veřejnoprávní regulace nebankovních poskytovatelů platebních sluţeb. Směrnice se skládá z 96 článků rozdělených do 6 hlav. Hlava I. směrnice vymezuje předmět úpravy, oblast působnosti a definici pojmů pouţitých ve směrnici. Hlava II. Směrnice stanovuje podmínky jednotné evropské licence. Hlava III. Směrnice předkládá podrobně poţadované informace a určuje pravidla a podmínky pro transparentnost platebních sluţeb a zadává poţadavky na informace o platebních sluţbách. Tyto podávané informace by měly být bezplatné nebo zpoplatněné výjimečně do výše nákladů spojených s poskytnutím informace. Forma předání informací je pak buď poskytnutím nebo zpřístupněním. Poskytnutí informací je charakteristické určitou aktivitou ze strany poskytovatele a to dodáním papírové nebo elektronické podoby. Zpřístupnění je činnost pasivní a znamená umístění informací na dostupné místo. Hlava IV. Směrnice definuje práva a povinnosti, související s poskytováním a uţíváním platebních sluţeb. Důleţitou změnou, kterou směrnice stanovuje je doba pro uskutečnění 13

platebních transakcí. U platební transakce vnitrostátního nebo eurového převodu je doba stanovena na následující pracovní den po přijetí příkazu. U vkladu na účet se jedná o shodu data připsání s datem vloţení peněţních prostředků. Doba pro realizaci transakce, při které dochází ke směně měny členského státu na euro je maximálně čtyři dny. Hlava V. a VI. Směrnice se zabývá prováděcími opatřeními, platebním výborem a závěrečnými ustanoveními. 1.6 Zákon číslo 284/2009 Sb., o platebním styku Vznik nové právní úpravy platebního styku v České republice byl určen nutností transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních sluţbách na vnitřním trhu. Ministerstvo financí s Českou národní bankou připravily konzultační materiál 2 a poţádaly odbornou veřejnost o konzultaci ke změnám v oblasti platebních sluţeb. Na základě provedených konzultací mělo být zjištěno, jaké budou očekávané náklady podle připravovaného zákona o platebním styku. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/46/ES o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností. Cílem směrnice je stanovení základních pravidel k vzájemnému uznávání povolení institucí elektronických peněz a dohledu nad jejich činností. Tato pravidla jsou platná v rámci celého evropského společenství. Ve směrnici jsou definovány pojmy elektronické peníze, instituce elektronických peněz a podmínky pro zpětnou výměnu elektronických peněz a poţadavky na základní a disponibilní kapitál. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 o přeshraničních platbách v eurech. Toto nařízení stanovuje pravidla pro přeshraniční platby do 50 000 EUR. Stanovuje transparentnost poplatků a uděluje povinnost poskytnout předem informaci o výši poplatku za provedenou platbu. Podporuje standardizaci systému, který je dán bankovním spojením IBAN a identifikačním kódem banky BIC, které jsou základem pro automatizovaný převod zahraničních plateb. 2 Konzultační materiál, Směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu, Ministerstvo financí a ČNB, 2007, www.cnb.cz 14

Zákon je doplněn vyhláškami ČNB. Jsou to prováděcí předpisy, které určují informační povinnosti platebních institucí a poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu, pravidla pro výpočet výše kapitálu a kapitálové přiměřenosti platební instituce, vzory tiskopisů a další (Vyhláška č. 374/2009 Sb., o výkonu činnosti platebních institucí, institucí elektronických peněz, poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu a vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu, Vyhláška č. 375/2009 Sb., o předkládání informací platebními institucemi, poskytovateli platebních sluţeb malého rozsahu a institucemi elektronických peněz České národní bance). U tuzemského platebního styku mezi účty u různých bank jsou stanoveny lhůty pro provádění platebních transakcí na dva dny. Lhůtou pro připsání částky na účet v případě vedení účtu plátce i příjemce u jednoho poskytovatele je tentýţ den. Dále jsou stanoveny podmínky pro tzv. celkovou lhůtu pro převod. Ta se skládá ze dvou lhůt. První se počítá od okamţiku, kdy dojde k přijetí platebního příkazu do okamţiku připsání částky provedené transakce ve prospěch účtu. Druhá lhůta je počítána od poskytovatele příjemce k samotnému příjemci. Zákon také definuje termíny jako pracovní den a provozní dobu poskytovatele. Oba dva pojmy jsou důleţité hlavně z důvodu realizace platebních transakcí. Lhůty, které jsou delší, neţ jeden den jsou vymezeny pomocí počtu pracovních dnů, kdeţto lhůty kratší neţ jeden den, jsou omezeny provozní dobou poskytovatele. Zákon umoţňuje, aby si banky samy upravily uzávěrku zúčtování či provozní dobu. Pokud klient podá platební příkaz aţ po tomto termínu, dvoudenní lhůta se počítá k převodu aţ od následujícího pracovního dne. Toto je podstatné zejména u plateb přes internet. V příloze č. 1 uvádím stanovené limity pro přijetí platby tak, jak je mohou mít nastavené některé tuzemské banky. Dále je definován pojem den platby. V případě bezhotovostní úhrady se za den platby povaţuje den, ve kterém dojde k připsání platby na účet příjemce. To je důleţité například u placení daní a odvodů. U těchto plateb je důleţité, aby odesílatel zadal příkaz k úhradě nejméně dva dny před uplynutím doby splatnosti. U opačné situace, pokud má správce daně povinnost vrátit přeplatek platí, ţe dnem vrácení přeplatku je den, kdy došlo k odepsání z účtu správce daně. Na termíny pro realizaci platebních příkazů a jejich následné zúčtování mají 15

banky informační povinnost. Tu nejčastěji plní vydáním všeobecných podmínek, kde jsou uvedeny konkrétní lhůty pro uskutečňování platebních transakcí. Mezi informace, které je banka povinna zveřejnit patří výše uvedené lhůty pro provádění platebních transakcí, informace o plátci, směnné kurzy, příjemci, identifikace platby atd. Banky mají také povinnost informovat uţivatele o stavu účtu a to minimálně jednou za měsíc libovolným komunikačním kanálem a zdarma. 1.7 Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi V případě rozhodování sporů mezi poskytovateli platebních sluţeb a uţivateli platebních sluţeb nebo mezi vydavateli elektronických peněz a drţiteli elektronických peněz je rozhodující činnost finančního arbitra. Jeho hlavním posláním je hledání řešení sporů klientů s finančními institucemi především mimosoudní cestou. Mezi nejčastější spory, patří zneuţití platební karty, případy, kdy dojde k chybnému nebo neoprávněnému převodu finančních prostředků a dále řeší i jiné problémy týkající se sluţeb spojených s platebním stykem. 3 Kompetencí arbitra není řešení sporů z oblasti hypoték, stavebního spoření nebo sporů, ke kterým došlo mimo členské státy evropské unie. Finančního arbitra s jeho zástupcem volí Poslanecká sněmovna na funkční období 5 let. Hlasování probíhá veřejně a nominovat kandidáta mohou dle zákona instituce, jejich profesní sdruţení a profesní sdruţení na ochranu spotřebitelů 4. Funkce finančního arbitra by měla být vykonávána nezávisle a nestraně. Za výkon své funkce arbitr zodpovídá poslanecké sněmovně. Výdaje spojené s činností kanceláře finančního arbitra a mzda finančního arbitra jsou hrazeny z rozpočtu České národní banky. Řízení před finančním arbitrem se zahajuje na návrh navrhovatele. Návrh lze podat bezplatně na formuláři vydaném finančním arbitrem 5. Finanční arbitr rozhodne nálezem bez zbytečného odkladu. V nálezu, kterým vyhovuje i jen zčásti návrhu navrhovatele uloţí povinnost instituci 3 Jedná se například o elektronické peněţenky, které jsou poskytovány dopravními podniky, s moţností vyuţití zaplacení jízdného. 4 http://www.finarbitr.cz/download/21_cs_229-2002.pdf 5 http://www.finarbitr.cz/cs/financni-arbitr-formulare-ke-stazeni.html 16

zaplatit sankci ve výši 10 % z částky, kterou má instituce podle nálezu zaplatit navrhovateli, nejméně však 10 000 Kč. V roce 2010 obdrţel finanční arbitr více jak 822 podnětů a bylo přijato 135 návrhů na zahájení řízení. U tohoto počtu návrhů bylo zahájeno řízení podle ZoFA, kdy se postupuje přiměřeně podle správního řádu. Z 135 přijatých návrhů na zahájení řízení bylo 94 oprávněných (70 %) a 41 neoprávněných (30 %). Počty podnětů, které finanční arbitr řeší meziročně rostou. 1.8 Další zákony, které upravují oblast platebního styku v ČR Hlavními poskytovateli platebního styku na území České republiky jsou banky. Banky jsou právnické osoby, které obdrţely povolení od České národní banky nebo obdrţely povolení v některém členském státu EU. V zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách je upraven platební styk mezi bankami na území České republiky. Je v něm zakotvena povinnost bank, převádět si peněţní prostředky v české měně pomocí platebních systémů s neodvolatelností zúčtování nebo skrze platební sytém České národní banky. Mezi další poskytovatele platebních sluţeb patří spořitelní a úvěrní druţstva. Ta jsou řízena zákonem č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech a některých opatřeních s tím souvisejících. Na základě tohoto zákona mohou spořitelní a úvěrní druţstva pouze pro své klienty přijímat prostředky a realizovat platební styk jako banky. Zákony zabývající se pouţíváním hotových peněz omezují daňové úniky z šedé ekonomiky. To je upraveno v zákoně č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č.337/1992 o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. U transakcí vyšších jak 15 000 eur ukládá zákon povinnost realizovat transakci formou bezhotovostní platby, povinnost se netýká vybrané platby (cla, daně, aj). Dále to upravuje zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Zákon udává povinnost identifikovat osobu, která provádí operaci přesahující částku 1000 Eur nebo ekvivalent v Českých korunách či v jiné měně při výběru či vkladu hotovosti, nákupu nebo prodeji cizí měny, zakládání bankovního účtu, atd. 17

Tento zákon také ukládá oznamovací povinnost pro osoby, které dováţejí nebo vyváţejí z nebo na území České republiky hotovost vyšší jak 10 000 Eur. Některé další zákony upravující legislativní rámec podnikání v cestovním ruchu : - Zákon o DPH č. 235/2004 Sb., - Zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. - Zákon o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb., - Zákon o pobytu cizinců na území ČR č. 326/1999 Sb - Zákon o podpoře malého a středního podnikání č. 47/2002 Sb - Zákon o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky č.576/1990 Sb. 18

2 Popis činnosti cestovní kanceláře v návaznosti na platební styk Platební styk v cestovním ruchu slouţí k placení za poskytnuté sluţby. Je realizován v různých formách. Je to styk hotovostní, bezhotovostní, tuzemský, mezinárodní apod. Kaţdý způsob je realizován předem stanovenými pravidly podle zákona. 2.1 Formy platebního styku Rozeznáváme různé formy platebního styku a to podle realizace platby. Zda je realizována hotovostně, bezhotovostně, tuzemsky nebo mezinárodně. 2.1.1 Hotovostní platební styk Hotovostní platební styk mezi sebou provádějí přímo podniky a fyzické osoby bez zprostředkování nějakou finanční institucí. Výše hotovostních plateb je u nás zákonem omezena na maximální výši 15 tis. Euro provedené týmţ poskytovatelem platy témuţ příjemci platby v průběhu jednoho kalendářního dne. 6 Hotovostní platební styk je zabezpečován hotovostními formami peněz bankovkami a mincemi mezi dvěma nebankovními subjekty. Probíhá v obchodech, restauracích, provozovnách sluţeb, ale i ve státních institucích. Podnikatelské subjekty preferují mezi sebou hotovostní způsob platby za sluţby nebo zboţí. Je to vyvoláno nedůvěrou v platební kázeň partnera, nedůvěrou v platební systém v dané zemi nebo snahou přenést podnikatelské aktivity do oblasti šedé ekonomiky. Za platbu v hotovosti se můţe povaţovat i platba vysoce hodnotnými komoditami, jako jsou například drahé kovy nebo drahé kameny. 6 Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti 19

Do kategorie hotovostních operací můţeme řadit také tzv. částečné hotovostní platby. U částečné hotovostní platby dochází k přeměně hotovostních peněz na bezhotovostní a naopak. Mezi takové operace patří např. vklad nebo výběr z bankovního účtu, vydání šeku, výběr hotovosti platební kartou z bankomatu, atd. Ačkoliv je hotovostní forma placení dosud velmi častá, je spíše na ústupu. Hlavními důvody jsou: - Manipulace s hotovými penězi má vyšší provozní náklady na jejich odvody z důvodů fyzické manipulace. - Nutnost vynakládat další prostředky na jejich ochranu proti zcizení. - Pro provedení transakce musí dojít k fyzickému setkání plátce a příjemce. - Vysoké riziko přijetí pozměněných nebo falešných bankovek. - U hotovostních plateb se jen velmi obtíţně zjišťuje jejich zdroj. Spolu s hotovostí cestovní šeky představují další tradiční způsob placení v zahraničí. Vydavateli cestovních šeků jsou kanceláře šekových společností, větší směnárny nebo pobočky bank jako například American Expres, Thomas Cook, GE Capital Bank, Raiffeisenbank, Komerční banka. Mohou být vydávány v hlavních světových měnách, především v amerických dolarech, eurech a britských librách. V cizině existují dvě moţnosti placení šeky. Platit přímo cestovními šeky v místech označených logem vydávající společnosti nebo proplatit v hotovosti. Můţe se stát problém s vracením zbytku peněz, pokud je placená částka výrazně niţší neţ šeková hodnota. Proto bývá lepší nakoupit šeky s niţší nominální hodnotou. Poplatek za vydání šeku je obvykle 1 % z šekové hodnoty. Proplatit je lze opět v směnárnách a bankách v zahraničí. Na rozdíl od přímé platby v obchodech a hotelích nebo směně v kancelářích vydávajících šek zákazníci přijdou obvykle o jedno i více procent z šekové hodnoty. Výhodou je výhodný kurz pro přepočet a bezpečnost. Pokud se šeky ztratí nebo je někdo zcizí lze zavolat na určenou linku a nahlásit sériová čísla ztracených šeků. Ta jsou zapsána na mezinárodní stop list. Bezpečnost zajišťuje i systém dvou podpisů. Při nákupu zákazníci šeky podepíší poprvé. Druhý podpis přidávají při platbě šekem nebo při proměně za hotovost. Bankéř nebo obchodník oba podpisy porovná a zkontroluje také doklad totoţnosti. 20

2.1.2 Bezhotovostní platební styk Bezhotovostní platební styk se odehrává bez vyuţití hotových peněz, v zásadě prostřednictvím převodů na bankovních účtech. Bezhotovostní platební styk lze popsat jako proces, při kterém dochází k přesunům peněz ve formě zápisů na účtech. Předpokladem pro realizaci bezhotovostního platebního styku je existence platebního účtu. Pomocí platebního účtu dochází k převodům peněţních prostředků mezi plátcem a příjemcem. Nejběţnější a nejdostupnější formou je běţný účet 7. Ten zřizuje banka na základě podmínek stanovených zákonem o platebním styku. Hlavním účelem bankovního účtu je evidence všech peněţních pohledávek a závazků mezi klientem a bankou. Bezhotovostní platební styk je v současnosti nejrozšířenějším způsobem realizace plateb. Je to dané hlavně komerčním bankovnictvím, které nabízí jednoduché a cenově dostupné způsoby převodů plateb. Nejčastějším způsobem pouţívání bezhotovostních plateb na území České republiky jsou úhrady, inkasní formy placení, platební karty, bankomaty (ATM), elektronické peněţenky, či platby prostřednictvím mobilních telefonů. K méně častým způsobům bezhotovostních plateb patří šeky, směnky, prémiová telefonní čísla, a jiné způsoby. K hlavním komunikačním nástrojům dnes patří internet, telefon a GSM bankovnictví. Klasický papírový příkaz k úhradě je dnes spíše na ústupu, z důvodu nutnosti osobní návštěvy banky. Všechny typy provádění bezhotovostních plateb, však mají jedno společné - systém. Systémy se rozlišují na: - Vnitrobankovní platební systémy pokud příkazce i příjemce platby jsou klienty jedné dané banky, pak platba neopouští banku - Mezibankovní platební systémy platby plátce i příjemce, kteří jsou klienty různých bank a také platby ze vzájemných obchodů mezi bankami. Vývoj bankovního systému stojí nemalé peníze a je zapotřebí vynakládat další prostředky na jeho ochranu. Na druhé straně ovšem vznikají úspory při převodech hotovosti a emisi nových 7 Před 1.11.2009 se podmínky pro zaloţení a vedení běţného účtu řídili zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, Díl XXIII, 708 Smlouva o běţném účtu. 21

bankovek. Významnou úsporu nákladů však přinese zavedení jednotné měny Euro ve všech členských státech. Ta se projeví zejména v oblasti zahraničního platebního styku. 2.1.3 Mezibankovní a vnitrobankovní platební styk Z hlediska systému platebního styku dělíme platební styk na vnitrobankovní a mezibankovní. U vnitrobankovního platebního styku jsou účty plátce a příjemce vedeny u stejné banky. Banka sama provádí vzájemné zúčtování závazků a pohledávek mezi jednotlivými účty. Tyto účetní operace jsou prováděny v reálném čase bez dalšího omezení. U mezibankovního platebního styku jsou účty plátce a příjemce vedeny u různých bank a dochází tedy k převodu peněz mezi dvěma a více bankami. 2.1.4 Tuzemský a zahraniční platební styk Z hlediska teritoria dělíme platební styk na tuzemský a zahraniční. Tuzemské platby probíhají pouze na území daného státu v jeho národní měně. Zahraničním platebním stykem se rozumí provádění bezhotovostních plateb mezi tuzemskými a zahraničními subjekty. Mezi tuzemský a zahraniční platební styk patří i přeshraniční platby. Ty jsou realizovány na území Evropské unie respektive mezi státy Evropského hospodářského prostoru. Jsou prováděny v Eurech v maximální částce převodu ve výši 50.000 EUR. Tento typ platby je přímo uveden v zákoně o platebním styku a definován konkrétními parametry pro účtování poplatků a dobu převodu. 2.1.5 Další formy platebního styku Další členění lze určit podle pouţití doprovodných dokumentů při realizaci platby. Pokud jsou při platbě pouţity, jedná se o dokumentární platební styk. Je-li platba realizována bez doprovodných dokumentů jedná se nedokumentární platební styk v případě platebního styku v cizí měně hovoříme o tzv. hladké platbě. Uvedl bych ještě rychlost realizované platby. Podle rychlosti rozeznáváme platby standardní a expresní. Účast banky v platebním styku, vstupuje-li banka do závazkového vztahu jako prostředník, hovoříme o bezzávazkovém vztahu, vstupuje-li jako ručitel podle předem dohodnutých pravidel, hovoříme o závazkovém vztahu. 22

Na závěr bych ještě zmínil platební styk elektronický. Elektronický platební styk se dělí na elektronické platební prostředky a elektronické peněţní prostředky. Rozdíl je v odlišném právním charakteru těchto sluţeb. Elektronické platební prostředky zákon definuje jako prostředky vzdáleného přístupu k peněţní hodnotě. Při jejich uţívání se zpravidla vyţaduje identifikace drţitele osobním identifikačním číslem, PINem nebo jinak. Z právního hlediska se jedná o sluţbu, kdy se vydavatel elektronického platebního prostředku smluvně zaváţe uhradit dluh kupujícího vůči prodávajícímu. Provozovatel systému tedy působí jako jakýsi platební zástupce, agent kupujícího. Příkladem jsou platební karty nebo osobní online platby, které fungují v podstatě podobně jako systémy platebních karet, ale vyuţívají webovou stránku provozovatele takového systému a komunikaci e-mailem. Uţivatel sloţí při zahájení platební sluţby dohodnutou peněţní částku na účet poskytovatele sluţby a zaváţe se dodrţovat stanovené podmínky. Při nákupu zboţí nebo sluţby po internetu se uţivatel identifikuje v systému poskytovatele a dohodnutým způsobem a v dohodnuté formě zašle systému platební příkaz. Poskytovatel převede příslušnou částku z účtu uţivatele na účet prodávajícího a informuje jej o provedení transakce. Prodávající si můţe zvolit, zda si vybere příslušnou finanční částku v hotovosti, nebo si ji ponechá na svém účtu pro svoji další případnou účast v systému. Elektronické peněţní prostředky jsou v mnohém podobné fyzickým penězům. Zákon o platebním styku definuje elektronické peněţní prostředky jako platební prostředky, které uchovávají peněţní hodnotu v elektronické podobě, a které jsou přijímány jako platební prostředek i jinými osobami neţ vydavateli. Elektronické peníze jsou peněţní hodnotou uchovávanou na elektronickém peněţním prostředku. Převodem elektronických peněz dojde k úhradě ceny zboţí nebo sluţeb a ke změně vlastnictví elektronických peněz z kupujícího na prodávajícího. Prodávající nemá nárok vůči provozovateli systému na úhradu ceny za prodané zboţí nebo poskytnutou sluţbu, ale má nárok na výměnu elektronických peněz za fyzické peníze v dohodnutém poměru. Základní rozdíl mezi elektronickým platebním prostředkem a elektronickým peněţním prostředkem je, ţe drţitel elektronických peněţních prostředků zaplatí cenu příslušného zboţí nebo sluţeb danými elektronickými penězi. Pokud pak neobdrţí prodávající cenu svého zboţí nebo sluţeb od provozovatele systému, nebude jiţ moci vymáhat svůj dluh na uţivateli, kupujícím. 23

2.2 Nástroje platebního styku Platební styk je definován zákonem o platebním styku viz kapitola 1.6. Ze širší škály v následující části uvedu jen ty, které se více týkají tématu práce. 2.2.1 Bankovní převod Za převod peněţních prostředků povaţujeme příkaz k úhradě, příkaz k inkasu, transakci realizovanou pomocí platebního prostředku a bezhotovostní obchod s cizí měnou, která dříve podléhala úpravě dle devizového zákona. Příkaz k úhradě a příkaz k inkasu jsou v oblasti bankovnictví souhrnně nazývány Bankovní převody a patří k nejrozšířenějším platebním nástrojům. Bankovní převod je příkaz klienta jeho bance, aby na vrub jeho účtu provedla určitou platbu ve prospěch jiného, nebo příkaz klienta, aby na vrub účtu jiné osoby banka převedla určitou platbu ve prospěch jeho účtu. Jeho provedení je podmíněno dostatečným krytím předpokládané platby na účtu plátce. Účastníci převodu peněţních prostředků se označují jako plátce, poskytovatel plátce, poskytovatel příjemce a příjemce. 2.2.1.1 Příkaz k úhradě Úhradou se rozumí operace prováděná na základě platebního příkazu, plátce své bance za účelem převedení peněţních prostředků ve prospěch příjemce. - Plátce, je ten, z jehoţ platebního účtu mají být odepsány peněţní prostředky. - Příjemce, je ten, na jehoţ platební účet mají být podle platebního příkazu připsány peněţní prostředky. - Platební příkaz, je pokyn poskytovateli, kterým plátce ţádá o provedení platební transakce. Příkazy k úhradě se mohou dělit na dva druhy. První je podle počtu plateb na jednom platebním příkazu. Na jednotlivém příkazu je příkaz k provedení jediné platby. Oproti tomu hromadné příkazy obsahují příkaz k provedení více neţ jedné platby. Druhý podle počtu 24

provedení plateb. Jednorázové příkazy, kdy je platba provedena pouze jednou. Trvalé příkazy jsou opakující se platby v pravidelných intervalech, které jsou na příkazu uvedeny. Náleţitosti příkazu k úhradě: Podmínky pro příkaz k úhradě jsou uvedeny v zákoně o platebním styku, případně ve vyhlášce č. 62/2004 Sb., která stanovuje způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování. Mezi povinné náleţitosti příkazu k úhradě patří: - Bankovní spojení plátce a příjemce, coţ jsou čísla účtů a identifikační kódy bank. - Částka, která má být poukázána příjemci. - Podpis, elektronický podpis nebo jiný kód zajišťující identifikaci příkazce. Mezi nepovinné údaje, které mohou být uvedeny na příkazu k úhradě, patří: - Datum splatnosti, den kdy mají být prostředky odepsány z účtu plátce. - Variabilní symbol slouţí k identifikaci platby. Můţe mít maximálně 10 znaků a slouţí k identifikaci platby pro příjemce. - Specifický symbol, jedná se o 10ti místný číselný kód, který se pouţívá v případě platby šekem. - Textová zpráva popisující platbu, můţe mít aţ 140 znaků. - Datum vystavení příkazu. Pokud příkaz neobsahuje výše uvedené náleţitosti nebo nesplňuje podmínky stanovené bankou, nebude proveden a bude vrácen jako nerealizovatelný. Poskytovatel je povinen informovat o neprovedení. 2.2.1.2 Příkaz k inkasu Platební příkaz k inkasu vychází z podnětu příjemce platby, na základě souhlasu, který plátce udělil příjemci. Plátce dává k dispozici peněţní prostředky k provedení platební transakce. Příjemci mají být podle platebního příkazu peněţní prostředky dány k dispozici. Platební příkaz je pokyn, kterým příjemce ţádá o provedení platební transakce 25

Inkasní platba je v České republice nejčastěji pouţívána ke sdruţenému inkasu plateb obyvatelstva (SIPO). Jedná se o pravidelnou platbu za elektřinu, plyn, nájem, aj., které vycházejí z dohody mezi plátcem a příjemcem. Náleţitosti pro realizaci příkazu k inkasu jsou stejné jako v případě realizace příkazu k úhradě a řídí se zákonem o platebním styku. 2.2.2 ČNB Česká národní banka podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance řídí platební styk a zúčtování bank, poboček zahraničních bank a spořitelních a úvěrních druţstev. Pečuje o jejich plynulost a hospodárnost a podílí se na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů a na jejich rozvoji. ČNB stanovuje způsob provádění platebního styku mezi bankami, spořitelními a úvěrními druţstvy a pobočkami zahraničních bank a zúčtování na účtech u bank, spořitelních a úvěrních druţstev a poboček zahraničních bank. ČNB dále provozuje systém mezibankovního platebního styku CERTIS, vede účty a poskytuje sluţby platebního styku zejména státu a bankám. Ostatním právnickým osobám poskytuje tyto sluţby jen výjimečně. ČNB nevede účty a neposkytuje sluţby s tím související fyzickým osobám, s výjimkou svých zaměstnanců. Její nezávislost je zakotvena v Ústavě České republiky. Česká národní banka je právnickou osobou, která má postavení veřejnoprávního subjektu. ČNB sídlí v Praze a pobočky má umístěny ve městech Ústí nad Labem, Plzeň, České Budějovice, Hradec Králové, Brno a Ostrava. ČNB je součástí evropského systému centrálních bank. V České republice zajišťuje ČNB emisi bankovek a mincí, provádění měnové politiky státu a zajišťování měnové stability. Česká národní banka hraje významnou roli v hospodářské politice státu. Vytváří cenovou stabilitu s ohledem na nízké inflační prostředí ekonomiky. Nízká inflace je hlavní cíl banky a je naplňován podle rozhodnutí nejvyššího řídícího orgánu a to Bankovní rady. Bankovní rada má sedm členů, guvernér, dva viceguvernéři a čtyři členové, kteří jsou jmenováni a odvoláváni prezidentem ČR na funkční období 6ti let. Bankovní rada má povinnost informovat vládu o jejích krocích, ale rozhoduje se samostatně. Bankovní rada schvaluje rozpočet ČNB a uspořádání organizačních jednotek, stanovuje mzdové ohodnocení pro guvernéra a ostatní zaměstnance a připravuje zásady obchodních činností bank. 26

2.2.3 Platební systémy Zákon o platebním styku převzal úpravu platebních systémů ze stávajícího zákona o platebním styku. Došlo k terminologické změně a platební systémy ve smyslu směrnice o neodvolatelnosti zúčtování 8 Platební systém je systém, který zajišťuje převody prostředků a jejich zúčtování. Platební systémy tvoří zprostředkující instituce, zejména banky, ale i ostatní finanční instituce, pomocí platebních nástrojů a postupů, bankovních a mezibankovních platebních a zúčtovacích procedur 9. Bezproblémové fungování systémů platebního styku a zúčtování, které slouţí k převodu finančních prostředků, vyţaduje jejich bezpečnost, spolehlivost a pruţnost. Mezibankovní platební systémy jsou systémy převodu prostředků mezi plátcem a příjemcem, kteří jsou klienty různých bank, a plateb vyplývajících ze vzájemných obchodů mezi bankami, které banky provádějí pro své potřeby a na svůj účet. Proces převodu platebních prostředků mezi dvěma bankami má dva důleţité aspekty: přenos informace charakterizující prováděnou platbu. V současné době je obvykle prováděn elektronickou cestou. V mezinárodním zúčtování vyuţívají banky sítě SWIFT. zúčtování platby zahrnuje zatíţení účtu plátce a připsání částky ve prospěch účtu příjemce. Zúčtování platby mezi dvěma bankami probíhá dvojím způsobem: přímým spojením přes vzájemné korespondentské účty, prostřednictvím zúčtovací banky, na kterou jsou jednotlivé banky napojeny přes účty otevřené u této banky systém clearingové banky. V České národní bance jsou provozovány dva systémy, které hrají významnou úlohu ve finančním zprostředkování, a to systém mezibankovního zúčtování CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement System) a Systém krátkodobých dluhopisů (SKD), zajišťující evidenci a vypořádání obchodů s krátkodobými cennými papíry. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry 9 JÍLEK J.: Peníze a měnová politika. 1. vyd. Praha, GRADA, 2004. ISBN 80-247-0769-1. 27

2.2.3.1 Tuzemský platební styk Česká národní banka podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance řídí platební styk a zúčtování bank, poboček zahraničních bank a spořitelních a úvěrních druţstev. Pečuje o jejich plynulost a hospodárnost a podílí se na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů a na jejich rozvoji. ČNB stanovuje způsob provádění platebního styku mezi bankami, spořitelními a úvěrními druţstvy a pobočkami zahraničních bank a zúčtování na účtech u bank, spořitelních a úvěrních druţstev a poboček zahraničních bank. ČNB dále provozuje systém mezibankovního platebního styku CERTIS, vede účty a poskytuje sluţby platebního styku zejména státu a bankám. Ostatním právnickým osobám poskytuje tyto sluţby jen výjimečně. ČNB nevede účty a neposkytuje sluţby s tím související fyzickým osobám, s výjimkou svých zaměstnanců. Systém komunikace mezi zúčtovacím centrem České národní banky a centrálami jednotlivých komerčních bank nebo spořitelních a úvěrních druţstev 10 probíhá pomocí speciálních účtů, které ČNB otevírá jednotlivým účastníkům platebního systémy. Tito účastníci jsou sortováni dle přiděleného kódu, tak aby mohlo docházet identifikaci plateb. V provozu je od roku 1992. Clearingové centrum vede kaţdé bance jeden účet platebního styku. Od roku 2001 jsou příkazy k zúčtování do clearingového centra předávány na principu elektronické pošty, s digitálními podpisy. Platební styk probíhá hlavně formou příkazů k úhradě a zúčtovací centrum provádí zúčtování platebních příkazů v reálném čase. Platby jsou provedeny pouze v případě dostatečného krytí zůstatkem na účtu plátce. Nemá-li banka dostatek prostředků na účtu a nedoplní je do konce dne, platba je vrácena zpět. Na účtech mezibankovního platebního styku není povoleno záporné saldo a jejich zůstatky jsou součástí povinných minimálních rezerv. Tuzemské banky realizují platební styk v české koruně přes zúčtovací centrum CERTIS. 10 Výjimku pro vyuţívání zúčtovacího systému CERTIS mají pouze účastníci se zvláštním statutem, tzv. třetí strany, které zajišťují velké mnoţství bezhotovostních transakcí. 28

Způsob platby přes zúčtovací centrum CERTIS. Obrázek 2.: vlastní zpracování. 2.2.3.2 Zahraniční platební styk K uskutečňování zahraničních plateb se vyuţívá tzv. korespondenční systém. Je historicky starší. Je zaloţen na vzájemném otevírání účtů mezi bankami systém korespondentských účtů, který vede k tvorbě řetězce korespondentských bank. Korespondentské účty nejsou zpravidla úročeny. Banky si platí provize za provedené platby. Účty v korespondentském systému mají dvě podoby: - NOSTRO účet účet, který má naše banka otevřený u jiné banky - LORO účet účet, který vede naše banka pro jinou banku Mezi bankami v systému jsou zpravidla sjednávány i podmínky debetního zůstatku na účtech. Obrázek 3. vlastní zpracování 29

Například chce-li banka C realizovat platební příkaz do banky E, musí k tomu vyuţít korespondetských bank A a B, protoţe nemá přímé bankovní spojení s bankou E. 2.2.3.3 Komunikace mezi bankami K tomu, aby mohl být platební styk realizován, je nutná komunikace mezi bankami. Můţe mít řadu forem (telefony, dopisy, ), Součástí plnohodnotného systému zahraničních plateb je informace, která jednoznačně identifikuje platební transakci. K výměně informací mezi bankami týkajících se jednotlivých plateb v mezinárodním platebním styku jsou vyuţívány systémy, které propojují dané banky a slouţí k předávání dat. K nejpouţívanějším systémům patří SWIFT. SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci) vznikla v r. 1973 v Belgii s cílem provozovat mezinárodní přenos dat mezi bankami elektronickými prostředky. Sídlo této společnosti je v Bruselu. Společnost byla zaloţena podle belgických zákonů jako druţstvo ve vlastnictví členských bank 11. V současné době se na tomto systému podílí několik tisíc bank a jejich počet neustále roste. SWIFT se tak stává nezbytným pro všechny banky, které ve své činnosti přikládají význam mezinárodnímu platebnímu styku. Slouţí zejména k mezinárodnímu platebnímu styku. Jde o počítačově řízený systém pro dálkový přenos dat mezi bankami a dalšími finančními institucemi. V rámci SWIFTu má kaţdá zúčastněná banka svůj jedinečný kód, kterým se identifikuje - BIC. Jeho struktura je tvořena mezinárodní počítačovou sítí, provádějící spolehlivý a rychlý přenos dat, se snahou o dosaţení vysoké bezpečnosti a ochrany proti zneuţití. Zapojením do SWIFTu získávají banky mnoho výhod, zejména - rychlou komunikaci s ostatními bankami nebo finančními institucemi po celém světě, - zvýšení produktivity zpracování informací (vše je automatizováno), 11 Mezinárodní obchodní operace Machková Hana, Černohlávková Eva, Sato Alexej a kolektiv ISBN:978-80- 247-3237-4 30