Odborná spolupráce: Pavel Šrámek

V rámci projektu SALVERE (1CE052P3) vydala ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ve spolupráci se společností OSEVA PRO s.r.o., odštěpným závodem Výzkumná stanice travinářská Rožnov - Zubří. Z anglického originálu Practical handbook for seed harvest and ecological restoration of species- -rich grasslands přeložili Magdalena Ševčíková, Ivana Jongepierová a Karel Fajmon. Odborná spolupráce: Pavel Šrámek Doporučená citace publikace: Scotton M., Kirmer A. & Krautzer B. [eds] (2012): Praktická příručka pro ekologickou obnovu travních porostů. ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 128 pp. Doporučená citace kapitoly: Feucht B., Rieger E., Tamegger C., Jahn F. & Jongepierová I. (2012): Zemědělská produkce osiv regionálního původu. In: Scotton M., Kirmer A. & Krautzer B. [eds], Praktická příručka pro ekologickou obnovu travních porostů, pp. 43 48, ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou. Grafická úprava: David Jongepier Tisk: BOMA PRINT, spol. s r.o., Kyjov Tištěno na papíře s certifikátem FSC Autoři jednotlivých kapitol 2012 2012 ISBN 978-80-903444 8 8

Obsah Předmluva k českému vydání...7 Předmluva...8 1. Úvod...9 2. Definice... 13 3. Obecné principy obnovy druhově bohatých travních porostů... 15 4. Výběr zdrojových ploch... 16 4.1 Arrhenatherion... 16 4.2 Trisetion... 17 4.3 Bromion... 18 4.4 Molinion... 19 4.5 Cnidion... 20 4.6 Nardion... 20 5. Databáze zdrojových ploch a informační systémy o přírodě blízkých způsobech zatravnění.. 22 5.1 Databáze zdrojových ploch... 22 5.2 Informační systémy přírodě blízkých způsobů zatravnění... 25 6. Produkce semen v polopřirozených travních porostech... 26 7. Metody získávání semen a rostlinného materiálu v druhově bohatých travních porostech... 30 7.1 Obecný úvod... 30 7.2 Popis jednotlivých metod sklizně... 32 7.2.1. Sklizeň zeleného sena...32 7.2.2. Sklizeň sena...33 7.2.3. Kombajnová sklizeň porostu...33 7.2.4. Výmlat sena...35 7.2.5. Kartáčování porostu...36 7.2.6. Sklizeň vakuovým sklízečem...38 7.2.7. Výdrolky ze sena...39 7.2.8. Hrabání...39 7.2.9. Odebírání svrchní vrstvy půdy...39 7.2.10. Odebírání bloků travního drnu...41 8. Zemědělská produkce osiv regionálního původu... 42 8.1 Z lučního porostu na pole... 42 8.2 Sběr v oblastech původu a množení v pěstitelských oblastech... 43 8.3 Metody sklizně při množení přírodního osiva... 44 8.4 Semena sklízená přímo ze zdrojových ploch, nebo z množitelských porostů?... 45 8.5 Důležité poznámky pro použití směsí semen domácích druhů z množitelských kultur:... 47 9. Hodnocení a příprava obnovovaných ploch... 48 9.1 Hlavní kritéria hodnocení... 48 9.2 Příprava obnovované plochy určené k rekultivaci... 49 9.3 Příprava obnovované plochy na orné půdě nebo rozoraných loukách... 49 Další možnosti omezování problematických druhů na obnovovaných plochách...50 3

9.4 Příprava plochy na nevyvinutých půdách... 50 Základní aspekty šetrné manipulace s půdou.............................................................. 50 Uložení vrstvy půdy...50 Utužení půdy...50 Narušení povrchu půdy...51 Tvorba bezpečných míst místní zlepšování podmínek pro klíčení...51 Vytvoření příčných rýh...51 10. Metody zakládání druhově bohatých travních porostů... 52 10.1 Termín realizace... 52 10.2 Výsev semen a směsí osiv... 53 10.2.1 Ruční výsev...53 10.2.2 Výsev pomocí secích strojů a rozmetadel...54 10.2.3 Přísev...55 10.2.4 Výsev po mechanickém narušení rotavátorem...55 10.2.5 Výsev mokrou cestou nebo hydroosev...55 10.3 Rozmetání biomasy bohaté na semena... 56 10.3.1 Zelené seno...57 10.3.2 Seno...57 10.3.3 Výdrolky ze sena...58 10.3.4 Shrabaný materiál...59 10.4 Speciální techniky na ochranu proti erozi a vysychání... 59 10.4.1 Výsev s použitím mulče...59 10.4.2 Mechanizovaný výsev s mulčem...60 10.4.3 Podsev do krycí plodiny...60 10.4.4 Výsev s použitím mulče a organických biologicky rozložitelných geotextilií...61 10.4.5 Zimní výsev...62 10.5 Obnova stanovištně specifickým rostlinným materiálem... 62 10.5.1 Výsadba jednotlivých druhů...62 10.5.2 Přenášení travního drnu/travní bloky...63 10.5.3 Rolované travní koberce...64 10.5.4 Rozprostření svrchní vrstvy půdy bohaté na semena...64 10.6 Kombinované způsoby obnovy... 65 10.6.1 Metoda kombinace výsevu a přenosu travního drnu...65 10.7 Přirozená sukcese... 66 11. Možnosti managementu a sledování úspěšnosti obnovy... 67 11.1 Management po obnově... 67 11.1.1 Lokality na nevyvinutých půdách...67 11.1.2 Lokality bohaté na živiny a semena (orná půda, úhory)...68 11.1.3 Rekultivace druhově chudých travních porostů...69 11.1.4 Důležité informace pro praktické provádění...69 11.2 Přechod na obvyklý management... 69 11.3. Monitoring úspěšnosti obnovy... 70 12. Standardy kvality pro regionální semena a směsi osiv... 73 12.1 Standardy kvality přímo sklízených směsí semen (seno, zelené seno, materiál z kartáčování a kombajnové sklizně)... 73 12.2 Sklizňové metody, doba sklizně a obsah semen... 73 12.3 Odběr vzorků... 74 12.4 Čistota a hmotnost tisíce semen (HTS) přímo sklízených směsí semen ze zdrojových ploch. 74 12.5 Úspěšnost přenosu... 75 12.6 Klíčivost přímo sklízených směsí semen ze zdrojových ploch... 75 12.7 Klíčivost jednotlivých druhů rostlin... 76 13. Standardy kvality původních semen z hlediska ochrany přírody... 78 13.1 Potřeba evropských standardů... 78 13.2 Současný stav v některých zemích... 78 4

13.3 Systém výroby a obchodu... 79 13.4 Právní rámec současné evropské směrnice... 79 13.5 Předpoklady pro evropské standardy... 80 13.5.1 Oblasti původu/přírodní semenné oblasti (seed zones)...80 13.5.2 Nadnárodní přírodní semenné oblasti...81 13.6 Doporučení pro evropské standardy (certifikát původu rostlin)... 81 13.6.1 Soulad s ochranou přírody...81 13.6.2 Územní vztahy...82 13.6.3 Zamezení genetickým ztrátám...82 13.6.4 Důvěryhodná certifikace...83 13.6.5 Implementace evropských standardů...83 14. Praktické provedení obnovy travních porostů... 84 14.1 Získané znalosti ( aneb jak se vyhnout neúspěchu )... 84 14.1.1 Chyby při realizaci zvoleného postupu...84 14.1.2 Chyby při plánování a přípravě obnovy...85 14.2 Rozhodovací schémata... 87 14.2.1 Klíč k výběru způsobu získání semen...88 14.2.2 Doporučení pro vytvoření druhově bohatého travního porostu...90 15. Příklady z projektu SALVERE... 92 15.1 Metody půdních analýz... 92 15.2 Parametry úspěšnosti obnovy... 94 16. Závěr... 111 17. Literatura... 114 18. Česko-anglický slovníček... 126 19. Seznam autorů... 127 5

Předmluva k českému vydání Publikace, která se právě dostává české veřejnosti do rukou, je výstupem mezinárodního projektu Polopřirozené travní porosty jako zdroj pro zlepšení biodiverzity. Projekt s akronymem SAL- VERE byl realizován v letech 2009 2011 a jeho cílem bylo zhodnotit možnosti využití zachovalých polopřirozených travních porostů s bohatým spektrem místních druhů a ekotypů jako zdroje hodnotného materiálu pro založení nových porostů s vysokou přírodní hodnotou. Do projektu SALVERE bylo zapojeno osm partnerských organizací ze šesti středoevropských zemí (České republiky, Itálie, Německa, Polska, Rakouska a Slovenska). Řešitelským pracovištěm v České republice byla OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Rožnov - Zubří, která přizvala k externí spolupráci dvě nevládní organizace zabývající se ochranou přírody: ZO ČSOP Bílé Karpaty a Sagittaria Sdružení pro ochranu přírody střední Moravy. V České republice byl již řešen (v letech 2004 2006) podobně zaměřený projekt s názvem Návrh na používání regionálních směsí pro obnovu květnatých luk ve vybraných územích České republiky. Jeho výstupem je publikace Obnova travních porostů regionální směsí (Jongepierová & Poková 2006), která poprvé představila alternativní, přírodě blízké postupy obnovy. Nová publikace mezinárodního týmu odborníků přináší rozšířené informace o metodách získávání rozmnožovacího materiálu a obnovy druhově bohatých travních porostů používaných ve středoevropských zemích. Je určena pro orgány státní správy, zemědělské organizace i soukromě hospodařící zemědělce, organizace ochrany přírody, zájemce z řad vlastníků a uživatelů pozemků a další zainteresované osoby. Hlavním cílem této příručky je přispět k zavedení popsaných metod do praxe a podpořit tak biodiverzitu zemědělské krajiny. Zubří a Veselí nad Moravou, leden 2012 Magdalena Ševčíková a Ivana Jongepierová Tým spolupracovníků při vytyčení pokusných parcel na zdrojové ploše Mesobromion v Bílých Karpatech, červen 2009. 7

4. Výběr zdrojových ploch Barbara Golińska, Piotr Goliński a Petra Chalupová Praktická příručka pro ekologickou obnovu travních porostů Kromě hlavních principů popsaných v kapitole 3 je při výběru zdrojové plochy potřeba brát v úvahu ještě několik dalších aspektů, protože výběr správné zdrojové plochy je pro úspěšnou obnovu druhově bohatého travního porostu klíčový. U uvažovaných ploch je v prvé řadě potřeba dobře znát druhové složení porostu a půdní charakteristiky. Pokud nejsou tyto informace dosud nikde zpracovány, je nutný botanický průzkum i půdní analýzy (viz také kapitola 9). Velice užitečné jsou přitom zejména tyto údaje: druhové složení (včetně informací o zastoupení vzácných nebo chráněných druhů, jakož i problematických druhů či neofytů), druhová bohatost (počet druhů na m 2 ), stálost druhů (přetrvávání druhů v porostu během sukcese), hustota fertilních prýtů (viz kapitola 6). Pokud není uvažovaná plocha registrována v databázi zdrojových ploch (viz kapitola 5), je možné informace důležité pro rozhodnutí, zda je vhodná pro sklizeň semen, shromáždit i během relativně krátkého průzkumu. Při výběru je vhodné využít také cílové nebo indikační druhy zahrnující vybrané druhy trav a bylin. Mohou hrát diagnostickou úlohu jak na zdrojové ploše, tak i později na ploše obnovované. Při výběru zdrojové plochy i při vlastní sklizni semenného materiálu je nutné zohlednit tradiční management na zvažovaných lokalitách. Při různém obhospodařování se vyvíjejí specifické typy polopřirozené vegetace. Zároveň může ale stávající nastavení managementu omezovat termín potenciální sklizně, která musí být zvolena tak, aby příliš negativně nezasáhla hnízdící ptáky, bezobratlé živočichy nebo některé vzácné rostliny (zejména na plochách, které obvykle nebývají koseny). A konečně by měla být uvažována také technická kritéria přístupnost terénu pro sklizňovou techniku a jednoduchost manipulace s přístrojovým vybavením. Jako zdrojové plochy pro obnovu druhově bohatých luk či pastvin mohou být v zásadě využity jakékoliv přirozené a polopřirozené travní porosty. V této kapitole jsou popsána společenstva, která byla použita jako zdrojová v projektu SALVERE, tj. společenstva svazů Arrhenatherion, Mesobromion/Xerobromion, Molinion a Cnidion. Zahrnuty jsou ale i další důležité typy travinobylinné vegetace střední Evropy, u nichž je možno předpokládat častější využití v ekologické obnově vegetace svazů Trisetion a Nardion. 4.1 Arrhenatherion Společenstva svazu Arrhenatherion elatioris Luquet 1926 patří dle evropské Směrnice o stanovištích (EEC 1992) k mezofilním loukám označovaným jako Nížinné sečené louky (Alopecurus pratensis, Sanguisorba officinalis) kód 6510. Jejich relativně vysoké zastoupení mezi polopřirozenými travními porosty střední Evropy z nich zde činí nejdůležitější zdrojové louky k získávání diaspor pro obnovu druhově bohatých travinobylinných porostů. Obzvláště důležité v tomto ohledu jsou méně hnojené a druhově bohaté typy. I ovsíkové louky jsou však ve střední Evropě ohroženy a ubývá jich vlivem intenzifikace zemědělství nebo naopak opouštěním hůře přístupných ploch. Svaz Arrhenatherion zahrnuje druhově bohaté louky nížin a podhůří do nadmořské výšky 600 m v severovýchodní části území, v jihovýchodních Alpách se ale mohou vyskytovat až do 1 200 m n. m. (Obr. 4.1 4.3). Nejčastěji jsou obhospodařovány jako dvojsečné louky. Charakteristickými druhy tohoto vegetačního svazu jsou: ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), zvonek rozkladitý (Campanula patula), škarda dvouletá (Crepis biennis), svízel bílý (Galium album), kakost 16

6. Produkce semen v polopřirozených travních porostech Michele Scotton, Claudia Dal Buono a Antonio Timoni Semena z polopřirozených travních porostů představují významný reprodukční materiál, který může být přímo sklízen (kapitola 7) a používán k založení porostů s vysokou přírodní hodnotou v projektech zaměřených na obnovu krajiny (kapitola 10). V polopřirozených travních porostech se nacházejí semena ve dvou zdrojích: v generativních orgánech rostlin a v půdní bance semen, kam jsou průběžně ukládána vypadaná semena tzv. deštěm semen. Semena z obou zdrojů přitom mohou sloužit jako vhodný rozmnožovací materiál, který lze získat několika metodami buď z nadzemní biomasy, nebo ze svrchní vrstvy půdy (kapitola 7). Efektivní přímá sklizeň semen z travních porostů není snadná kvůli jejich velké druhové diverzitě jedné z nejcharakterističtějších vlastností polopřirozených travních porostů. Vzhledem k odlišné fenologii mnoha různých druhů se množství, kvalita a složení získaného semenného materiálu může výrazně lišit v závislosti na termínu sklizně (Scotton et al. 2009a). Pro efektivní sklizeň semen je proto velmi důležité znát kvantitu a kvalitu semenářské produkce porostu (Smith & Jones 1991) a její vývoj během vegetačního období. Produkci semen travních porostů lze zjistit sečtením produkce každého jednotlivého druhu, která závisí na hustotě fertilních prýtů daného druhu a na počtu semen na jednom fertilním prýtu. Při výpočtu semenné produkce je nejdůležitější proměnnou hustota fertilních prýtů. V polopřirozených travních porostech závisí na typu vegetace a úrodnosti půdy (Tab. 6.1). Společenstvo svazu Mesobromion vytvoří během jednoho vegetačního období v průměru přibližně 400 fertilních prýtů na m 2. U ovsíkových luk svazu Arrhenatherion je to na stejné ploše 900 1 100 prýtů (podle úživnosti půdy) a u porostů svazu Agrostio-Festucion přibližně 650 fertilních prýtů (viz Tab. 6.1). V ovsíkových loukách svazu Arrhenatherion, které jsou obvykle koseny několikrát ročně, bývá nejvíce fertilních prýtů před první sečí (Tab. 6.1), a to především díky intenzivnímu růstu trav v jarním období. Po první seči je tvorba fertilních prýtů ovlivněna především teplotou, takže v teplejších oblastech (na níže, popř. jižněji položených lokalitách) může tvorba fertilních prýtů pokračovat také v nárůstu do druhé seče, s nižší intenzitou případně i do seče třetí. Pokud je však teplota příliš nízká, k opětovnému kvetení a produkci semen už zpravidla nedochází. V travních společenstvech svazu Mesobromion a Agrostio-Festucion, která bývají sečena Tab. 6.1. Průměrná hustota fertilních prýtů ve vybraných typech polopřirozených travních porostů. Zdroj dat: Scotton et al. (2009) a pokusy v rámci projektu SALVERE. Typ společenstva 1. seč 2. seč 3. seč celkem Mesobromion 350 430 15 35 400 440 Agrostio-Festucion 600 680 15 35 600 700 Arrhenatherion na chudých půdách 400 600 400 550 60 100 850 950 Arrhenatherion na úživných půdách 850 1150 60 100 20 60 1000 1200 26

7. Metody získávání semen a rostlinného materiálu v druhově bohatých travních porostech Michele Scotton, Ernst Rieger, Birgit Feucht, Christian Tamegger, Franz Jahn, Magdalena Ševčíková, Ivana Semanová, Bernhard Krautzer, Wilhelm Graiss, Petra Haslgrübler, Anita Kirmer a Matthias Stolle 7.1 Obecný úvod Sklizeň semen na druhově bohatých loukách může být prováděna několika metodami, které se liší způsobem, jakým jsou semena v travním porostu sbírána a převážena ke skladování nebo přímo na obnovovanou plochu. Semena mohou být získána z travního porostu jako součást čerstvě pokosené travní hmoty (zelené seno), která je ihned aplikována na obnovovanou plochu. Jestliže je pokosená hmota po seči na louce usušena (sklizeň sena), může se seno použít přímo jako zdroj semen, nebo se před použitím vymlátí (vymlácené seno). Při kombajnové sklizni je porost pokosen a vymlácen přímo na místě. Při kartáčování jsou semena vyčesávána ze stojícího porostu kartáčovým sklízečem. Rozmnožovací materiál může být získán také ze svrchní vrstvy půdy a travního drnu; v tomto případě jsou horní vrstvy půdy obsahující semena a vegetativní rozmnožovací orgány využitelné k obnově shrnuty v pásech, nebo se odebírají celé neporušené bloky travního porostu (drnu). Jiné, méně používané metody jsou vysávání semen z porostu, využití výdrolků z uskladněného sena, ruční sběr a hrabání. Uvedené metody se liší povahou sklízeného materiálu a procentickým podílem semen v něm obsažených. Materiál získaný mlácením, kartáčováním, vysáváním, z výdrolků ze sena nebo hrabáním totiž vždy obsahuje kromě semen také zbytky stonků, listů a květů. Zastoupení semen ve sklizeném materiálu je nejvyšší u kombajnové sklizně (25 60 %), střední u kartáčování (30 45 %) a nízké u výdrolků ze sena. Při sklizni sena (ať už zeleného, či usušeného) je sklízena celá nadzemní biomasa, a proto je podíl semen ve sklizené hmotě velmi nízký (0,2 2 %). Při odebírání svrchní vrstvy půdy nebo travního drnu jsou sbírány také kořeny a půda, takže procento semen v tomto materiálu je velmi nízké (méně než 0,1 %). Často jsou však při tom navíc získány také životaschopné rostliny, které mohou být pro obnovu vegetace důležitější než vlastní semena. Společně se semeny a rostlinami je sklizní v polopřirozených travních porostech sbírán také hmyz a další bezobratlí, což může být ekologicky významný vedlejší produkt. Znalost přibližného procentického zastoupení semen ve sklizeném materiálu má velký význam pro výběr metody sklizně, neboť tento podíl určuje možné postupy zatravnění a ovlivňuje náklady na skladování, transport a distribuci rozmnožovacího materiálu. Při sklizni zeleného sena nebo sena je společně se semeny získáno také velké množství ostatní nadzemní biomasy, která se uplatňuje jako výborný mulč. Semena z kombajnové sklizně, kartáčování a vysávání mohou být vysévána klasicky či hydroosevem. S výjimkou sklizně zeleného sena poskytují všechny tyto metody rozmnožovací materiál, který může být použit i na obnovovaných plochách značně vzdálených od zdrojových ploch a za poměrně dlouhou dobu po sklizni. V případě sklizně zeleného sena, a zvláště pak svrchní vrstvy půdy či travního drnu je získán těžký materiál, jehož převoz je nákladný a skladování obtížné až nemožné. Proto by měl být 30

7.2.7. Výdrolky ze sena Popis V oblastech, kde jsou původní druhově bohaté louky ještě stále obhospodařovány tradičním způsobem (např. horské a stelivové louky v Alpách) a seno je skladováno v senících, mohou být z podlahy smeteny výdrolky, obsahující semena se zbytky listů a stonků. Ty mohou být následně použity k vysetí na obnovovanou plochu. Získání výdrolků je možné tehdy, jestliže bylo seno uskladněno volně a semena tak mohla vypadávat během jeho skladování na zem. Dokud nezačaly semenářské firmy produkovat osivo různých odrůd pícnin, byly výdrolky nejpoužívanějším materiálem k zatravnění. Současná technologie lisování sena do balíků však již neumožňuje získat větší množství tohoto materiálu (Scotton et al. 2010). Tam, kde jsou výdrolky ještě k dispozici, mohou být vhodným zdrojem semen místních polopřirozených travních porostů. Měly by být ze seníku vymeteny každé jaro, a pokud nejsou skladovány v suchu a chladnu, měly by být použity v následujících měsících, aby nedošlo ke ztrátě klíčivosti. Je ale potřeba se ujistit, že seno pochází z polopřirozených travních porostů, aby nechtěně nedocházelo k šíření nepůvodních genotypů. Speciálním způsobem získávání výdrolků je záměrné sušení sena na roštech. Touto metodou bylo získáno ze sena sklizeného z jednoho hektaru květnatých sveřepových luk (Mesobromion) 4 7 kg vyčištěné semenné směsi, obsahující v průměru 50 druhů (Jongepierová & Poková 2006). Výhody/Nevýhody/Závěr Metoda je vhodná k levnému získání semen, ale je možná už jen velmi vzácně, protože seno dnes bývá skladováno většinou ve slisovaném stavu. Sklizňová efektivita je extrémně nízká (10 20 % aktuální produkce semen porostu). 7.2.8. Hrabání Popis Při této ruční metodě je shrabována půda pokrytá nízkými rostlinami za účelem získání vegetativních částí mechů, lišejníků a vyšších rostlin, stejně jako semen a části semenné půdní banky (Stroh 2002). Používanými nástroji jsou hrábě s pevnými nebo pružnými zuby (hrábě pro hrabání půdy nebo trávy a listí). Zdrojovými plochami vhodnými pro použití této metody jsou suché travní porosty s řídkou vegetací bohaté na mechy a lišejníky, kde se rostlinné diaspory nachází příliš blízko povrchu půdy, a nemohou tak být sesbírány běžnějšími způsoby. Kvůli nízké produktivitě je množství shrabaného materiálu na m 2 velmi malé, ale může obsahovat mnoho mechů a lišejníků. Výhody/Nevýhody/Závěr Metoda je vhodná pro nízkostébelnou vegetaci, ale je obtížné pomocí ní získat větší množství materiálu. 7.2.9. Odebírání svrchní vrstvy půdy Popis Pokud má být hodnotný travní porost zničen stavební činností, může být vegetace se svrchní vrstvou půdy (do 20 cm) odebrána zemními stroji (buldozery, skrejpry). Je možný i hlubší odběr, ale musí se vzít v úvahu, že množství rozmnožovacího materiálu bude klesat se zvětšující se hloubkou, protože půdní semenná banka se nachází převážně ve vrchních vrstvách, tj. 0 10( 20) cm pod povrchem. Aby byl získán materiál co nejbohatší na semena, mělo by být shrnutí provedeno záhy po dozrání většiny rostlin v porostu (Scotton et al. 2010). To je obzvláště vhodné, pokud je půda na obnovovanou plochu rozprostřena krátce po shrnutí. Skladování je možné na haldách, které však musí být chráněny proti erozi a degradaci chemických a biologických vlastností. Vysoké haldy potřebují sice méně skladovacího 39

8. Zemědělská produkce osiv regionálního původu Birgit Feucht, Ernst Rieger, Christian Tamegger, Franz Jahn a Ivana Jongepierová Alternativou přímé sklizně semen z existujících druhově bohatých travních porostů je množení rostlinných druhů v množitelských kulturách. V tomto případě jsou jednotlivé druhy nejprve ručně sesbírány v přírodě a pak samostatně množeny v matečných porostech s využitím běžné zemědělské techniky. Po sklizni matečných porostů mohou být semena zaseta na větší množitelské plochy. V současnosti jde o ekonomicky nejvýznamnější způsob množení osiva původních ekotypů používaný k obnově druhově bohatých luk. Například v Německu se každoročně obnovuje asi 2 000 ha výsevem směsí semen z množitelských porostů. Pokud se však jedná o obnovu ploch na malých výměrách, kde je potřeba více respektovat zájmy ochrany přírody, získávají se semena přímo ze zdrojových ploch v blízkosti obnovované plochy. Nejvýznamnější rozdíly mezi těmito dvěma způsoby jsou v časovém hledisku a v druhovém složení směsi k výsevu. Množení je od počátku dlouhodobý a opakovaný proces, protože na trh jsou uváděna pouze osiva následných generací. Mělo by se tedy začít Obr. 8.1. Zemědělské množení bylin z druhově bohatých lučních porostů (B. Krautzer). s množením základních druhů nejvýznamnějších lučních společenstev a pak teprve pokračovat s dalšími druhy podle konkrétních místních podmínek, cílů obnov a poptávky po konkrétních druzích. Obr. 8.2. Množení zběhovce lesního (Rieger- -Hofmann). 8.1 Z lučního porostu na pole V několika evropských zemích, např. v Německu, Rakousku a Švýcarsku, jsou semena trav, jetelovin a dalších bylin sbírána po jednotlivých druzích v přírodě na dosud zachovalých lokalitách s původními rostlinnými společenstvy (samozřejmě se souhlasem orgánů ochrany přírody). Původ semen je přesně dokumentován. Při sběru semen by měla být zachována genetická variabilita druhu, proto se provádí sběr z co největšího počtu jedinců z různých míst a v různých termínech. Sběr semen se běžně provádí ručním sdrhnutím z květenství (plodenství). U druhů, které těžko uvolňují semena, je možné i odříznutí či odstřižení celých zralých plodenství. Sesbíraná semena se pak ukládají do sáčků, takže lze sbírat více druhů najednou, odděleně do samostat- 42

10. Metody zakládání druhově bohatých travních porostů Anita Kirmer, Sandra Mann, Matthias Stolle, Bernhard Krautzer, Wilhelm Graiss, Petra Haslgrübler, Magdalena Ševčíková a Michele Scotton Obnova polopřirozených travních porostů je již řadu let úspěšně realizována na mnoha různých místech po celé Evropě (např. Bosshard 1999, Vécrin & Muller 2003, Hölzel et al. 2006, Kirmer & Tischew 2006, Krautzer & Wittmann 2006, Lepš et al. 2007, Klimkowska et al. 2007, Pywell et al. 2007, Jongepierová 2008, Scotton et al. 2009b, Kiehl et al. 2010). Výběr vhodné metody závisí na daném cíli (např. prevence eroze, rozvoj přirozené extenzivní vegetace, kompenzační opatření) a místních podmínkách na obnovované ploše. Obecně platí, že vybraná metoda obnovy by měla být taková, aby umožnila rozvoj požadovaného cílového společenstva s vynaložením co možná nejnižších nákladů. Přitom je třeba vzít v úvahu dostupnost, praktičnost, náklady, možné další využití a očekávaný způsob ošetřování (managementu). Výběr metody by měl být přizpůsoben konkrétní oblasti původu, s přihlédnutím ke klimatickým podmínkám, životnímu cyklu hmyzu a druhovému složení místní vegetace. 10.1 Termín realizace Většina semen dozrává v pozdním létě nebo na podzim. Zejména v oblastech s kontinentálním podnebím je nejlepší dobou pro výsev planě rostoucích rostlin podzim, v období po prvních větších srážkách (viz Stolle 2006a). Mnoho druhů bylin s dormantními semeny vyžaduje k přerušení dormance kolísání teplot a vlhkosti. Tyto druhy pak vyklíčí až příští rok na jaře. Byliny vyseté na jaře, které vyklíčí za delší dobu po výsevu (např. až na podzim), mají sníženou možnost uchycení, jestliže se porost již zapojil rychleji se vyvíjejícími druhy (a plevely). Jarní setí snižuje ve srovnání s podzimním termínem výsevu ztráty způsobené škůdci a zimními povětrnostními podmínkami. Jarní výsev lze provést v období od března do května (viz Bosshard 1999), ale pokud je nutno přerušit dormanci konkrétních druhů, musí být výsev proveden co nejdříve. V sušších oblastech s vysokým nebezpečím vysýchání by se nemělo vysévat od června do září, pokud nejsou vysetá semena chráněna, např. vrstvou mulče. Podle našich zkušeností podporuje vývoj trav vlhké prostředí a hluboká úrodná půda. Byliny jsou naopak zvýhodněny na místech suchých a živinami chudých. Ve vlhkých a horských oblastech by se měla obnova výsevem uskutečnit na začátku vegetačního období, aby se pro růst semenáčků optimálně využila zimní vláha a uchycené mladé rostliny byly schopny přežít zimu. Obnova travních porostů je možná v průběhu celého vegetačního období, ale déle trvající období sucha (např. v parném létě) může vést k neúspěchu. V praxi jsou obnovované travní porosty často zakládány koncem léta až začátkem podzimu, protože v tomto období jsou dokončovány předcházející zemní práce. Mnoho druhů extenzivních stelivových luk (slatinné louky, louky s kosatci atd.) vyžaduje ke klíčení semen období mrazu. Proto se u těchto typů vegetace osvědčil zimní výsev, přičemž semena musí být vyseta od poloviny listopadu do začátku prosince, pokud je ještě půda bez sněhové pokrývky (Krautzer & Graiss 2008). Obnova pomocí částí vegetace (např. přenesením drnu) má největší úspěšnost, pokud je provedena mimo vegetační období. Je-li dodržena zásada krátkého přechodného skladování, a odebrané části vegetace nevyschnou, lze očekávat dobré výsledky i během vegetačního období. 52

Obr. 10.24. Podsev do ovsa jako krycí plodiny (B. Krautzer). Obr. 10.25. Pro lepší ochranu výsevu je na slámovou nastýlku položena jutová síť (A. Bruckschlögl). len (Linum), mák (Papaver), pohanka (Fagopyrum) nebo lnička setá (Camelina sativa). Vynikajícího úspěchu bylo v praxi dosaženo s rychle rostoucími krycími plodinami, např. sveřepem stoklasou (Bromus secalinus) 1, řeřichou (Lepidium) nebo lnem (Linum). Výsevní množství je asi 2 g.m -2 jednoho z těchto druhů nebo jejich směsi. Sveřep se osvědčil na podzim a na nevyvinutých půdách, řeřicha nebo len v létě a na orné půdě. Při obnově v horských a na velmi exponovaných stanovištích však nemůže krycí plodina nahradit použití protierozního mulčovacího materiálu. 10.4.4 Výsev s použitím mulče a organických biologicky rozložitelných geotextilií Tato metoda vyžaduje jemnou předseťovou přípravu půdy. Po výsevu je plocha pokryta geotextilií, která musí ležet volně a rovně, a na extrémních stanovištích musí být podle potřeby ukotvena dřevěnými nebo ocelovými skobami. Dostupné geotextilie, jakými jsou juta, kokosové vlákno, syntetická vlákna nebo drát, je možné použít u všech výše popsaných metod obnovy. V závislosti na materiálu a místních podmínkách se sítě rozloží do jednoho až čtyř let. Pro srovnání, pozinkované železné a plastové sítě mají životnost cca 30 let a nejsou organicky rozložitelné. Proto by syntetická vlákna a pletiva neměla být používána při obnově přírodních stanovišť. Geotextilie se nejčastěji používají na extrémních stanovištích ohrožených erozí (např. velmi strmé svahy a říční břehy s nebezpečím vodní eroze). Poskytují účinnou ochranu povrchu, slouží jako dočasná ochrana výsevu, vytvářejí příznivé mikroklima a zadržují vodu. Podle použitého materiálu mohou být Obr. 10.26. První viditelné semenáčky pod volně položenou kokosovou sítí (B. Krautzer). 1 Bromus secalinus je v České republice kriticky ohroženým druhem (C1) a pro výše uvedené účely se nemnoží. Z trav se k tomuto účelu používají diploidní odrůdy jílku jednoletého. 61

12. Standardy kvality pro regionální semena a směsi osiv Petra Haslgrübler, Bernhard Krautzer, Wilhelm Graiss, Ernst Rieger, Birgit Feucht, Christian Tamegger a Franz Jahn Odběratelé osiv mají oprávněný zájem získat dostatek informací o jejich kvalitě, zejména o podílu semen jednotlivých druhů obsažených ve směsi a o jejich klíčivosti. Příslušné údaje jsou požadovány především v případě odběru osiva pro velkoplošné projekty obnovy a velkých obchodních zakázek. V této kapitole jsou popsány zkušenosti a doporučení, které se týkají kritérií kvality směsí osiv a metod jejího hodnocení. Proveditelnost a efektivita popsaných metod se však musí posuzovat případ od případu. Obr. 12.1. Detail vymláceného materiálu v kombajnu (B. Krautzer). 12.1 Standardy kvality přímo sklízených směsí semen (seno, zelené seno, materiál z kartáčování a kombajnové sklizně) Vzhledem k tomu, že stále neexistují závazné metodické postupy pro stanovení kvalitativních kritérií pro přímo sklízené semenné materiály ze zdrojových ploch, jako je seno a zelené seno nebo materiál z kartáčování či přímého výmlatu lučních porostů, je možno považovat metody uvedené v příručce za doporučené. Některé evropské země (Německo, Rakousko, Švýcarsko) již pracují na evropských a národních předpisech. Zvolená metoda sklizně by měla být taková, aby při ní byla ztráta semen pokud možno co nejmenší, například při převozu sklizeného materiálu nebo při špatně seřízeném sklízecím ústrojí kombajnu nebo kartáčového sklízeče (viz kapitola 7). Nezbytným předpokladem pro přenos druhů na obnovovanou plochu a úspěšnost celé obnovy je však především vysoký obsah semen různých druhů ve sklizené směsi semen nebo rostlinném materiálu, jejich zralost a vysoká klíčivost. 12.2 Sklizňové metody, doba sklizně a obsah semen Produkce semen rostlin a biomasy z luk závisí na průběhu srážek a teploty během roku (viz kapitola 6). Termín sklizně a výnos sklizně jsou tak závislé na převažujících povětrnostních podmínkách v průběhu daného vegetačního období (Krautzer et al. 2003). Při časné sklizni v červnu je ve směsi zastoupen vyšší procentický podíl trav, zvláště u suchých a polosuchých travních porostů, zatímco při sklizni provedené v červenci nebo srpnu se zvyšuje podíl bylin (Hölzel & Otte 2003). Bylo by tedy vhodné sklízet na jedné lokalitě v časném i pozdním termínu a sklizený materiál smíchat, aby bylo zachyceno co největší spektrum druhů. V pozdější sklizni zeleného sena mohou být semena raně kvetoucích druhů (např. trav) většinou již vypadaná a jejich přenos na obnovovanou plochu omezený. Na vlhkých nebo střídavě vlhkých loukách je optimální doba sklizně od poloviny srpna do poloviny září (např. Hölzel et al. 2006). Je to obvykle případ oblastí cenných z hlediska ochrany přírody, které nelze kosit do stanoveného data. V Rakousku 73

13. Standardy kvality původních semen z hlediska ochrany přírody Markus Wieden, Birgit Feucht, Sabine Tischew, Petra Haslgrübler, Bernhard Krautzer a Wilhelm Graiss 13.1 Potřeba evropských standardů Produkce osiva a obchod s osivy je doménou velkých šlechtitelských společností, které obchodují s kulturními formami druhů v celé Evropě i zámoří. Tyto odrůdy konkurují v projektech obnovy planým formám stejného rostlinného druhu. Protože osiva odrůd jsou většinou vyráběna s nižšími náklady, nemohou se osiva planých forem v zadávacích řízeních často uplatnit. K udržení malých trhů místní a regionální produkce jsou potřebná evropská pravidla, která zajistí dostatečné množství původních semen. Semenářství a obchod se semeny planých druhů bez stanovených obecně platných pravidel vedou k nepřehledné situaci na trhu v neprospěch spotřebitele. Mezi produkty deklarovanými jako planá semena najdeme širokou škálu označení, jako jsou certifikáty, uznávací listy, potvrzení o geografické oblasti původu či kvalitě osiva aj. V zájmu ochrany přírody by měl být na evropském trhu vytvořen systém pravidel podporujících jednotné a srozumitelné označování semen planých druhů úřední návěskou. Pouze v případě, že hodnocení kvality osiva, certifikační proces a regulační mechanismy budou všude téměř shodné, může být u planých semen vzájemně srovnáván poměr nákladů a kvality vysetých porostů. Dokud tomu tak není, existuje mnoho překážek, které znemožňují klientovi porovnat kvalitu osiva mezi dvěma nabídkami. Na rozdíl od čistých semen je použití sklizeného sena, svrchní vrstvy půdy nebo travního drnu obecně omezeno na krátké vzdálenosti. To zajišťuje, že tento semenný materiál bude uplatněn v regionu, čímž se snižuje riziko jeho nevhodné manipulace nebo špatného označení. 13.2 Současný stav v některých zemích Množení semen planě rostoucích rostlin je praktikováno po mnoho staletí, hlavně v malých objemech pro léčebné účely. Od začátku 80. let začaly některé firmy, např. v Německu, množit semena pro účely ekologické obnovy podle nového zákona o ochraně přírody. Podobné aktivity začaly i v Rakousku a Švýcarsku, kde se semena původních druhů přizpůsobených vysokohorským podmínkám využívala především při protierozních opatřeních v alpských oblastech. Původně malý trh pro potřeby jednotlivých projektů se po získání prvních výzkumy ověřených výsledků rozvinul do celostátních struktur. V Německu dnes existuje asi 100 zemědělských podniků množících semena planě rostoucích rostlin. Některé z nich jsou organizovány v obchodním sdružení a prodávají výrobky splňující normy některé ze dvou německých značek regionálního certifikovaného osiva ( VWW-Regiosaaten a Regiozert ). Také v Rakousku jsou již na trhu dostupná regionální semena získaná pěstováním jednotlivých druhů na semeno, kombajnovou sklizní lučních porostů nebo ze zeleného sena. Celý Obr. 13.1. Množení semen planých druhů rostlin (Rieger-Hofmann). 78

14. Praktické provedení obnovy travních porostů Michele Scotton, Ernst Rieger, Birgit Feucht, Anita Kirmer, Sabine Tischew a Magdalena Ševčíková 14.1 Získané znalosti ( aneb jak se vyhnout neúspěchu ) Ve srovnání s postupy používajícími vyšlechtěné odrůdy je ekologická obnova zajisté náročnějším a často složitějším úkolem, jelikož cílem není pouze vytvořit účinnou ochranu půdního povrchu proti erozi, ale také polopřirozenou vegetaci s ekologickým významem a vysokou přírodní hodnotou. Aby bylo dosaženo tohoto cíle, potřebují mít projektant a realizátor znalosti dvou hlavních kategorií, které jsou prezentovány v této příručce: technologické (agronomické) informace o nezbytném technickém vybavení a technologii pro sklizeň semen, přípravu půdy atd. a znalosti mnoha botanických a ekologických aspektů ekosystému, který má být obnoven. Nedostatečná znalost některého z těchto aspektů nebo nesprávné využití dostupných vědomostí mohou vést k neúspěšné obnově. Nejčastější důvody těchto neúspěchů jsou vysvětleny v následujících odstavcích. 14.1.1 Chyby při realizaci zvoleného postupu Nerespektování původního půdního rozvrstvení na mělkých půdách V přírodních mělkých půdách na strmých místech, zvláště ve vyšších nadmořských výškách, je nezbytné udržet přirozené uspořádání půdních vrstev. Tenká svrchní vrstva půdy je obyčejně bohatá na jemné minerální složky, organickou hmotu a živiny, zatímco podpovrchová vrstva je velmi kamenitá a na živiny chudá. Obzvláště v horských oblastech, např. během budování sjezdovek, musí být k zajištění úspěchu úrodná svrchní vrstva uložena a vrácena zpět na povrch. Nedostatečná příprava půdy na výsypkách Na důlních či jiných výsypkách jsou vrstvy půdy neustále narušovány a substrát má často omezenou kapilární vodivost. Proto musí být půda připravena pečlivě, např. pásovými mechanismy, které vytvoří příčné (horizontální) rýhy (viz kapitola 9), a tím zlepší zásobení vodou a vytvoří bezpečná místa příznivá pro klíčení a vzcházení. Jinou možností k podpoře klíčení je zaválení semen do půdy profilovaným válcem (viz kapitola 10). Podpovrchové vrstvy jsou obyčejně méně bohaté na živiny, proto jsou podmínky pro vzejití semen planých druhů lepší a úsilí a náklady potřebné k realizaci nižší, zvláště v nížinách (viz kapitola 9). Obr. 14.1. Chybí-li úrodná svrchní vrstva půdy, mohou úspěch zaručit jen vysoce komplexní metody obnovy (B. Krautzer). Nesprávné zhodnocení výskytu plevelů na místě určeném k obnově Probíhá-li příprava obnovované plochy během zimy, může být podceněno množství vytrvalých nebo jednoletých plevelů v půdě, a proto 84

14.2.1 Klíč k výběru způsobu získání semen 1. Bude lokalita přirozené nebo polopřirozené travinobylinné vegetace, která má posloužit jako zdroj rozmnožovacího materiálu, dotčena plánovanou stavební činností? ne... 2 ano... 9 2. Jsou ve vašem regionu k dispozici polopřirozené travní porosty požadovaného typu? ne... semenná směs ze zemědělsky namnožených semen ano... 3 (několik metod přímé sklizně semen z travního porostu, která mohou být doplněna nebo nahrazena osivem ze zemědělského množení) 3. Jsou zdrojové plochy v blízkosti obnovovaných ploch a může se s obnovou počkat do příštího jara/léta? ano pro obě otázky. sklizeň zeleného sena nebo kombajnová sklizeň ne pro alespoň jednu otázku 4 4. Potřebujete rozmnožovací materiál, který může současně sloužit jako mulčovací materiál? ano... sklizeň sena nebo kombajnová sklizeň porostu s nastýlkou slámy na obnovovanou plochu ne... 5 5. Máte již seno bohaté na semena? ano... výmlat sena nebo výdrolky ze sena ne... 6 6. Je povrch, který má být sklízen, rovný a nepříliš strmý (pro kombajn)? ano... kombajnová sklizeň (kartáčování nebo sklizeň sena, pokud není k dispozici kombajn) ne... 7 7. Umožňuje sklízený povrch (s ohledem na sklon, nerovnosti či kameny) použití terénního vozidla a je vegetace alespoň 20 cm vysoká? ano... kartáčování přívěsným kartáčovým sklízečem (sklizeň sena, pokud není k dispozici kartáčový sklízeč) ne... 8 8. Jak vysoká je vegetace ke sklizni? alespoň 20 cm kartáčování přenosným ručním kartáčovým sklízečem méně než 20 cm sklizeň vakuovým sklízečem nebo hrabání 9. Je po skončení stavebních prací plánováno uvedení plochy do původního stavu? ano... 10 ne... 12 88

Příklad 1 Cílový typ vegetace: Bromion Itálie; Università degli Studi di Padova, Dipartimento di Agronomia Ambientale e Produzioni Vegetali Kontakt: Michele Scotton, michele.scotton@unipd.it Typ pokusu: experimentální (v úplných znáhodněných blocích) Vápencová předalpská vrchovina roční úhrn srážek 1504 mm, průměrná teplota 6,2 C, 1250 m n. m. Půdní parametry Obsah štěrku (%) Celkový obsah N (%) Celkový obsah Ca (%) ph (H 2 O) Obsah P (mg.kg -1 ) Obsah K (mg.kg -1 ) Zdrojová plocha (0 20 cm) 32,2 0,9 0,5 6,4 0,6 87,0 Obnovovaná plocha (0 20 cm) 76,6 0,1 10,0 8,0 1,3 46,0 Charakteristika plochy Zdrojová plocha Polopřirozený travní porost: půdní kryt (CORI- NE) 243, zemědělská krajina s významnými oblastmi přirozené vegetace; Rubbio (Bassano, VI) 45 48 7,53 N, 11 40 18 E; sklon 25 %; 1030 m n. m. Geologie: vápenec Běžný management: sklizeň sena jednou za rok, na začátku července Termín sklizně: 07/2009 Množství sklizeného materiálu: zelené seno 9298 kg.ha -1 sušiny; seno 3729 kg.ha -1 sušiny; materiál z kartáčování 138 kg.ha -1 (nevyčištěný) Obnovovaná plocha Bývalý vápencový lom, Kaberlaba (Asiago, VI); 0,145 ha 45 50 10 N, 11 30 14 E; sklon 19 %; 1250 m n. m. Geologie: vápenec překrytý kamenitými a písčitými zbytky po těžbě Příprava plochy žádná 3 varianty: zelené seno (132 g.m -2 sušiny + 268 g slámy.m -2 ), seno (277 g.m -2 sušiny + 123 g slámy-.m -2 ), materiál z kartáčování, nevyčištěný (13 g.m - 2 sušiny + 387 g slámy.m -2 ) Založení pokusu: 07/2009 Management po založení: hnojení (kg.ha -1 ) 25 N, 15 P2O5 a 25 K2O v roce 2010, 50, 30 a 50 v roce 2011; bez kosení Kaberlaba celkový pohled na obnovovanou plochu před výsevem (07/2009). Kaberlaba obnovovaná plocha, varianta seno (07/2011). Parametry úspěšnosti obnovy Plocha Zdrojová Obnovovaná Varianta Zelené seno Seno Osivo z kartáčování Datum hodnocení 07/2009 07/2011 07/2011 07/2011 Celkový počet druhů 69 44 41 44 Celkový počet cílových druhů 21 9 9 10 Podíl všech přenesených druhů (%) 63,8 59,4 63,8 Podíl přenesených cílových druhů (%) 42,9 42,9 47,6 Celková pokryvnost bylinného patra (%) 100,0 72,7 83,3 65,0 Podíl cílových druhů na celkové pokryvnosti (%) 58,9 76,1 90,7 88,1 95