ZÁRUKA V ČESKÉM PRÁVU DE LEGE LATA, DE LEGE FERENDA A V DCFR

MASARYKOVA UNIVERZITA Právnická fakulta Katedra občanského práva DIPLOMOVÁ PRÁCE ZÁRUKA V ČESKÉM PRÁVU DE LEGE LATA, DE LEGE FERENDA A V DCFR JANA ZATLOUKALOVÁ 2011/2012

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Záruka v českém právu de lege lata, de lege ferenda a v DCFR zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Jana Zatloukalová

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí mé diplomové práce JUDr. Markétě Selucké, Ph.D. za poskytnutí cenných rad a odborných připomínek. Děkuji i svým nejbližším, a to zejména mým rodičům za jejich podporu, trpělivost a za to, že mi byli velkou oporou nejen po čas psaní této diplomové práce, ale v průběhu celého mého studia.

OBSAH Seznam použitých zkratek... 6 ÚVOD... 7 1. ODPOVĚDNOST ZA VADY A JEJÍ DRUHY... 9 2. ZÁRUČNÍ ODPOVĚDNOST ZA VADY DE LEGE LATA... 11 2. 1 ZÁRUČNÍ ODPOVĚDNOST ZA VADY V REŽIMU OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU... 11 2. 1. 1 Obecná úprava záruční odpovědnosti za vady... 11 2. 1. 2 Prodej zboží v obchodě... 14 2.1.2.a Pojem zboží a obchod... 15 2.1.2.b Vymezení subjektů... 15 2.1.2.c Rozsah záruční odpovědnosti za vady... 17 2.1.2.d Záruční doba... 18 2.1.2.e Záruční list... 21 2.1.2.f Práva kupujícího... 22 2.1.2.g Uplatnění práv... 25 2. 1. 3 Zhotovení věci na zakázku... 27 2. 1. 4 Smlouva o opravě a úpravě věci... 30 2. 2 ZÁRUČNÍ ODPOVĚDNOST ZA VADY V REŽIMU OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU... 31 2. 2. 1 Záruka za jakost zboží a díla... 32 2. 3 ZHODNOCENÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY DE LEGE LATA... 34 3. ZÁRUČNÍ ODPOVĚDNOST ZA VADY DE LEGE FERENDA... 38 3. 1 CÍLE A VÝCHODISKA NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU... 38 3. 2 PRÁVNÍ ÚPRAVA ZÁRUKY ZA JAKOST V NOVÉM OBČANSKÉM ZÁKONÍKU... 39 3. 2. 1 Obecná úprava záruky za jakost... 40 3. 2. 2 Koupě movité věci... 42 3. 2. 3 Prodej zboží v obchodě... 44 3.2.3.a Vymezení subjektů... 44 3.2.3.b (Ne)odstranění zákonné záruční odpovědnosti za vady... 47 3.2.3.c Potvrzení o rozsahu a době trvání odpovědnosti prodávajícího... 51 4

3.2.3.d Práva kupujícího... 52 3.2.3.e Uplatnění práv... 54 3. 2. 4 Dílo... 54 3. 3 SHRNUTÍ KOMPARACE ÚPRAVY DE LEGE LATA S ÚPRAVOU DE LEGE FERENDA... 55 4. ZÁRUČNÍ ODPOVĚDNOST ZA VADY V DCFR... 58 4. 1 OBECNĚ O DRAFT COMMON FRAME OF REFERENCE... 59 4. 2 PRÁVNÍ ÚPRAVA ZÁRUKY V DCFR... 61 4. 2. 1 Spotřebitelská záruka při prodeji zboží... 61 4.2.1.a Vymezení subjektů a pojmu zboží... 61 4.2.1.b Definice a rozsah záruky... 62 4.2.1.c Závazná podstata záruky... 64 4.2.1.d Záruční list... 65 4. 3 SHRNUTÍ KOMPARACE ÚPRAVY V DCFR S ÚPRAVOU DE LEGE LATA A FERENDA... 66 5. ZÁVĚR... 68 6. RESUMÉ... 71 7. POUŽITÉ ZDROJE... 73 8. PŘÍLOHY... 78 5

Seznam použitých zkratek - Acquis Group - European Research Group on Existing EC Private Law neboli Výzkumná skupina k existujícímu soukromému právu ES - CFR - Common Frame of Reference neboli Společný referenční rámec - CoPECL - Joint Network on European Private Law Network of Excellence - DCFR - Draft Common Frame of Reference neboli Návrh společného referenčního rámce - Nový občanský zákoník, Nový OZ či NOZ - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - Občanský zákoník či OZ - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů - Obchodní zákoník či ObchZ - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů - PECL - Principles of European Contract Law - PEL - Principles of European Law - Směrnice 1999/44/ES - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží - Study Group - Study Group on a European Civil Code neboli Studijní skupina k evropskému občanskému zákoníku - Zákon o ochraně spotřebitele - zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů - Zák. č. 136/2002 Sb. - zákon č. 136/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů - Zák. č. 155/2010 Sb. - zákon č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů - Zák. č. 28/2011 Sb. - zákon č. 28/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony 6

Úvod Záruka, přesněji řečeno záruční odpovědnost za vady, je institutem soukromého práva sloužícím v posledních letech především k ochraně spotřebitele. Její podstata spočívá v tom, že zcizitel (nejčastěji prodávající či zhotovitel) odpovídá za vady zcizené (prodané či zhotovené) věci, které se vyskytnou v záruční době. Prostřednictvím záruční odpovědnosti za vady tak odpovědný subjekt druhé smluvní straně garantuje, že si věc uchová dohodnuté nebo obvyklé vlastnosti, a to po určitou (zákonem danou či dohodnutou) dobu. 1 Českou právní úpravu záruční odpovědnosti za vady nalezneme převážně v občanském zákoníku. Její dnešní podoba byla z velké části ovlivněna právními předpisy Evropské unie, a to zejména Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, jejíž implementace do zvláštních ustanovení o prodeji zboží v obchodě byla v mnoha ohledech poněkud rozporuplná. Stávající kodex by však měl být relativně brzy nahrazen občanským zákoníkem zcela novým, jehož návrh byl na začátku roku podepsán prezidentem republiky 2, což učinilo definitivní tečku za dlouhými lety rekodifikačních prací. S chystanými změnami v celém soukromém právu dozná výrazných změn i institut záruční odpovědnosti za vady. Je otázkou, zdali tyto změny budou vyhovovat evropským požadavkům a celková úprava pak nárokům moderní společnosti. Vydáváním směrnic ovšem snaha EU po sblížení právní úpravy jednotlivých členských států v oblasti soukromého práva nekončí. Odráží se rovněž v různých plánech, projektech a pracích vědeckých skupin. Všechny mají podobný cíl - najít v národních úpravách základní hodnotová východiska a pravidla, která by mohla sloužit jako odrazový můstek pro budoucí počiny v oblasti právní regulace. 1 Viz HENDRYCH, D. et al. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1365. 2 Viz KORBEL, F. Dnes vyšel nový občanský zákoník. Jiné právo [online]. Vydáno 22. 03. 2012 [cit. 23.03.2012]. Dostupné z: <http://jinepravo.blogspot.cz/2012/03/frantisek-korbel-dnesvysel-novy.html>. 7

Mezi takové projekty patří i akční plán Evropské komise s názvem Soudržnější evropské smluvní právo, ve kterém bylo navrženo vypracování Společného referenčního rámce 3 v oblasti smluvního práva. Na základě tohoto plánu se významné skupiny sdružující evropské odborníky pro soukromé právo pustily do mnohaletého výzkumu. Nakonec bylo vytvořeno rozsáhlé dílo s názvem Draft Common Frame of Reference (DCFR) neboli Návrh společného referenčního rámce, které se snaží pojmout všechny oblasti a instituty smluvního práva známé národním právním řádům členských států, přesněji řečeno poznat, specifikovat a utřídit jejich základní východiska a principy. Pozornosti se samozřejmě nevyhnul ani institut záruční odpovědnosti za vady. Jelikož jedním z cílů DCFR je poskytnout i určitý návod či vzor pro zákonodárce členských států, mohl v něm svou inspiraci pro novou úpravu záruky najít i návrh nového občanského zákoníku. Cílem této diplomové práce je podrobná analýza jednotlivých úprav záruční odpovědnosti za vady tak, jak byly nastíněny výše, tedy právní úpravy ve stávajícím občanském zákoníku (de lege lata), právní úpravy v novém občanském zákoníku (de lege ferenda 4 ) a úpravy v Návrhu společného referenčního rámce (v DCFR). V návaznosti na to pak provést jejich srovnání a zhodnocení dosažených poznatků, porovnat klady i zápory právní úpravy de lege lata, jakož i přijatých změn de lege ferenda, popřípadě navrhnout právní úpravu odlišnou. A to vše nejen s ohledem na současnou českou právní praxi, ale i s přihlédnutím k současnému stavu evropeizace smluvního práva. 3 Viz Communication from the Commission to the European Parliament and the Council: A more coherent European contract law: An action plan. COM (2003) 68 [online]. Brussels, vydáno 12. 02. 2003 [cit. 23.03.2012]. Dostupné z: <http://eur-lex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=com:2003:0068:fin:en:pdf>. 4 Označení de lege ferenda není zcela správné, neboť nový OZ již byl jako zákon přijat, je platný, pouze neúčinný. Z důvodu výstižného odlišení od stávající právní úpravy je však tento pojem v práci přesto používán. 8

1. Odpovědnost za vady a její druhy Pod pojmem občanskoprávní odpovědnost chápeme následný (sekundární) nepříznivý právní následek, který vznikl porušením původní (primární) právní povinnosti, neboli protiprávním úkonem, a který je předvídán v sankční složce příslušné normy občanského práva. 5 Jde o pojem dosti složitý a z teoretického pohledu sporný. Uvedené pojetí odpovídá (u nás převažující) sekundární neboli retrospektivní odpovědnostní koncepci. 6 Občanské právo rozeznává tři základní druhy odpovědnosti. Jedná se o odpovědnost za škodu, odpovědnost za prodlení, a konečně i odpovědnost za vady. 7 Pro vznik odpovědnosti za vady musí být splněny tří základní předpoklady: 1. prvním předpokladem je porušení původní smluvní právní povinnosti zcizitele. Tato povinnost spočívá v řádném přenechání věci zcizitelem za úplatu nabyvateli, tj. v přenechání věci bez vad; 2. druhým předpokladem je skutečnost, že se vada vyskytne, resp. projeví v době plnění nebo do stanovené či sjednané doby po plnění, tzn. v záruční době; 3. konečně posledním předpokladem je existence příčinné souvislosti mezi uvedeným porušením povinnosti zcizitele a vznikem, resp. projevením vady. 8 Je třeba zmínit, že odpovědnost za vady je přísnou odpovědností objektivní, tudíž se u zcizitele nevyžaduje zavinění. 9 Rozlišujeme dva druhy odpovědnosti za vady, a to odpovědnost zákonnou (mimozáruční) a záruční. Rozdíl mezi nimi spočívá v časovém okamžiku vzniku vady, za kterou se odpovídá. U zákonné (mimozáruční) odpovědnosti za vady musí vada existovat v době plnění, ačkoliv se může navenek projevit až později. Kdežto u záruční 5 KNAPP, V. et al. Občanské právo hmotné. 2. vydání. Praha: CODEX Bohemia, 1998, s. 53. 6 Viz FIALA, J. et al. Občanské právo. Praha: ASPI, 2006, s. 248. 7 Viz tamtéž, s. 249. 8 Viz ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. et al. Občanské právo hmotné 2. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 94. 9 Viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1989, sp. zn. Cpj 39/1988. 9

odpovědnosti (u záruky) odpovídá zcizitel i za vady, které se vyskytnou až do určité (stanovené či sjednané) doby po plnění. Tato doba se nazývá dobou záruční. V závislosti na tom, jakým způsobem je založena, můžeme dále rozlišovat záruční odpovědnost za vady: - zákonnou (je založena přímo zákonem), - smluvní (je založena smlouvou), - jednostranně založenou (jednostranným prohlášením zcizitele). 10 10 Viz ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. et al. Občanské právo hmotné 2. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 97-98. 10

2. Záruční odpovědnost za vady de lege lata Základním pramenem platné právní úpravy záruční odpovědnosti za vady je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník či OZ ). Ten obsahuje jednak úpravu obecnou, která je společná pro všechny typy úplatných smluv, jednak úpravu zvláštní u kupní smlouvy a smlouvy o dílo. Odlišně upravuje záruční odpovědnost za vady zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník či ObchZ ), a to v souvislosti s kupní smlouvou. Jde o projev dvoukolejnosti právní úpravy závazkového práva v našem právním řádu. Rozlišujícím kritériem pro použití občanského či obchodního zákoníku je v zásadě účel a povaha účastníků závazkového vztahu (viz 261 obchodního zákoníku). Z dalších pramenů je třeba uvést zejména v úvodu již zmíněnou Směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (dále jen Směrnice 1999/44/ES ) a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně spotřebitele ). 2. 1 Záruční odpovědnost za vady v režimu občanského zákoníku Záruční odpovědnost za vady není v občanském zákoníku komplexně upravena na jednom místě. Obecnou úpravu najdeme v části osmé Závazkové právo, v hlavě první Obecná ustanovení, v rámci právní úpravy Odpovědnosti za vady ( 499 a násl.). Speciální úpravu najdeme u kupní smlouvy ve Zvláštních ustanoveních o prodeji zboží v obchodě ( 612 a násl.), u smlouvy o dílo ve Zvláštních ustanoveních o zhotovení věci na zakázku ( 644 a násl.) a ve Zvláštních ustanoveních o smlouvě o opravě a úpravě věci ( 652 a násl.). 2. 1. 1 Obecná úprava záruční odpovědnosti za vady Občanský zákoník v 499 stanoví, že ten, kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc má v době plnění vlastnosti výslovně vymíněné nebo 11

obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc nemá právní vady. Z pohledu záruční odpovědnosti za vady má toto ustanovení význam až v souvislosti s 502, který počítá s rozšířením odpovědnosti i na případy výskytu vady do stanovené nebo sjednané doby po splnění, čili na vady vzniklé v záruční době (třebaže zákon tento pojem v citovaném ustanovení výslovně neuvádí). Takové rozšíření může být stanoveno buď zákonem, jeho prováděcím předpisem, dohodou mezi účastníky smlouvy, anebo může vyplývat z jednostranného prohlášení zcizitele. Jedná se o odpovědnost zásadně koncipovanou na objektivním principu a oproti zákonné (mimozáruční) odpovědnosti za vady ( 499) výrazně jednodušší z hlediska uplatnění nabyvatelem a zároveň přísnější vůči zciziteli. 11 Může nastat situace, že se ocitne ve střetu záruční odpovědnost za vady stanovená právním předpisem a záruční odpovědnost za vady stanovená dohodou účastníků. Řešení je následující: přednost má dohoda účastníků, ale pouze tehdy, když stanovuje záruční odpovědnost za vady přísněji než právní předpis (v praxi se nejčastěji jedná o stanovení delší záruční doby, zmírnění podmínek, za nichž lze uplatnit práva z odpovědnosti za vady apod. 12 ). Stejně tak se bude řešit i střet jednostranného prohlášení zcizitele s právním předpisem. Smluvní odpovědnost za vady [bez ohledu na to, zda je poskytována na základě jednostranného prohlášení ( ) nebo na základě dohody účastníků smlouvy ( )] musí jít vždy nad rámec zákonné odpovědnosti za vady. 13 V ust. 502 odst. 2 se také poprvé setkáváme s pojmem záruční list. Lze jej stručně charakterizovat jako zcizitelem povinně vydané písemné potvrzení o dohodě (či o jednostranném prohlášení zcizitele), která stanovuje odpovědnost za vady podle přísnějších pravidel než zákon. Záruční list slouží jako důkaz, neboť zákon nestanovuje písemnou formu ani dohody stran, ani jednostranného 11 Viz ELIÁŠ, K. et al. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, s. 1435. 12 Viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982. 13 Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1988, sp. zn. Cpj 39/1988. 12

prohlášení. 14 Žádné další požadavky na jeho podobu či obsah v obecné rovině stanoveny nejsou. Podrobně je upraven až v rámci zvláštních ustanovení o prodeji zboží v obchodě (viz kap. 2.1.2). Záruční doba má význam nejen pro výskyt vady, ale i pro její vytknutí u zcizitele. To musí být učiněno nejpozději do jejího uplynutí ( 505). Na tomto místě zákonodárce tuto dobu poprvé označuje jako dobu záruční. (Ta) je svojí povahou lhůtou hmotněprávní a propadnou. Znamená to, že projev, jímž nabyvatel uplatňuje právo u odpovědnosti za vady (reklamace), musí poslední den lhůty dojít zciziteli (nestačí například podat k poštovní přepravě), jinak právo zaniká. 15 Proto po uplynutí záruční doby nezůstává kupujícímu ani naturální právo a v případě, že by prodávající přesto po této lhůtě nějakým způsobem plnil, šlo by na straně kupujícího o bezdůvodné obohacení. Pokud jde o nároky, které nabyvateli ze záruční odpovědnosti za vady v případě oprávněného vytknutí vady vyplývají, shodují se s nároky plynoucími ze zákonné (mimozáruční) odpovědnosti za vady. To platí pouze, pokud nejsou jednostranným prohlášením nebo smlouvou stanoveny odlišně. V obecné rovině stanovuje občanský zákoník práva nabyvatele v 507. Pokud vadu nelze odstranit a pro tuto vadu ani nelze věc užívat dohodnutým způsobem nebo řádně, je nabyvatel oprávněn domáhat se zrušení smlouvy. Jinak (pokud je vada odstranitelná nebo neodstranitelná, ale věc je možno užívat řádně či dohodnutým způsobem) se může nabyvatel domáhat buď přiměřené slevy z ceny, nebo opravy věci. 16 14 Viz ELIÁŠ, K. et al. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, s. 1436. 15 FIALA, J., KINDL, M. et al. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 885. 16 Záměrně v celé práci neuvádím právo na doplnění toho, co chybí, a právo na odstranění právních vad. Mám totiž za to, že jim odpovídající vady existují z logiky věci již v době plnění a tyto nároky jsou tedy typické pro mimozáruční odpovědnost za vady. Z titulu záruční odpovědnosti za vady je jejich využití málo pravděpodobné. 13

2. 1. 2 Prodej zboží v obchodě Zvláštní právní úpravu záruční odpovědnosti za vady pro vztahy vznikající při prodeji zboží v obchodě najdeme v části osmé Závazkové právo, hlavě druhé Kupní a směnná smlouva, oddíle čtvrtém Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě, v rámci ustanovení vztahujících se k Odpovědnosti za vady prodané věci ( 619 a násl.). Jedná se o nejpodrobnější a z pohledu povinného o nejpřísnější právní úpravu záruční odpovědnosti za vady v občanském zákoníku. Tvoří jeden ze základních kamenů soukromoprávní ochrany spotřebitele u nás. Jejím hlavním účelem je zajistit kupujícímu, který je povětšinou spotřebitelem, rovné postavení v závazkovém vztahu. Právě při prodeji zboží v obchodě se faktická nerovnost smluvních stran projevuje velmi výrazně. A přísnější úprava záruční odpovědnosti za vady je jedním z nástrojů napomáhajícím toto nerovné postavení kompenzovat. Východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně ( ). Společným znakem ( ) kogentní právní úpravy je tedy snaha cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost, a to formou omezení autonomie vůle. 17 Za celkovým vzestupem spotřebitelské ochrany u nás stojí Evropská unie. Její snaha zvýšit v členských státech její úroveň se odráží zejména v řadě přijatých směrnic. Z pohledu záruční odpovědnosti za vady je tou nejvýznamnější právě Směrnice 1999/44/ES odrážející se v zák. č. 136/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 136/2002 Sb. ), jímž byl s účinností od 1. 1. 2003 novelizován občanský zákoník. 17 Nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 342/2009. 14

Do právní úpravy prodeje zboží v obchodě byl tímto zákonem zaveden mimo jiné dosti kritizovaný pojem shoda s kupní smlouvou, dále byly zavedeny požadavky na podobu záručního listu, ale především došlo k prodloužení dosavadní délky zákonné záruční doby z šesti měsíců na 24. 18 2.1.2.a Pojem zboží a obchod Občanský zákoník v ustanoveních o prodeji zboží v obchodě v podstatě nerozeznává mezi pojmy zboží a věc. Věc je ale z jazykového hlediska pojmem širším. Zbožím můžeme označit jen věci určené k prodeji, tj. vše, co prodávající při provozu své podnikatelské činnosti má ve své provozovně (eventuálně co je schopen dodat na objednávku) a co nabízí kupujícímu ke koupi. 19 Ovšem nemyslí se tím pouze věci movité. I nemovitosti se mohou stát předmětem prodeje zboží v obchodě. 20 Pod slovem obchod je pak třeba chápat nikoliv místo, kde ke koupi zboží pravidelně dochází (definice by byla příliš omezující), ale samotnou činnost prodávajícího, jenž obchoduje zbožím. 21 2.1.2.b Vymezení subjektů Kritériem pro aplikaci právního režimu prodeje zboží v obchodě je charakteristika prodávajícího. Ten v konkrétním právním vztahu musí vystupovat jako podnikatel, tj. fyzická či právnická osoba prodávající zboží v rámci své podnikatelské činnosti ( 612 odst. 1). Sám občanský zákoník podnikatele ani podnikatelskou činnost nikterak blíže nespecifikuje. Musíme proto vycházet z definic, které nám nabízí obchodní zákoník v ust. 2. 18 Blíže k tomu FIALA, J. Důsledky zákona č. 136/2002 Sb. pro určení odpovědnosti za vady věci při prodeji v obchodě. Právní zpravodaj, 2003, č. 1, s. 1. 19 ELIÁŠ, K. et al. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, s. 1802. 20 Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 1314/2005. 21 Viz ELIÁŠ, K. et al. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, s. 1803. 15

Za podnikatele je tedy považována osoba zapsaná v obchodním rejstříku, jakož i osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění nebo na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, a konečně i osoba provozující zemědělskou výrobu, je-li zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Podnikáním (tj. podnikatelskou činností) se pak rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Dalo by se očekávat, že občanský zákoník vedle kritéria prodávajícího - podnikatele stanoví rovněž kritérium kupujícího - spotřebitele. Nic takového však zákon nečiní. Jisté je, že na vztah podnikatel - podnikatel se právní úprava prodeje zboží v obchodě nepoužije, neboť tento vztah se řídí výhradně obchodním zákoníkem (jak vyplývá z ust. 261 ObchZ). Kupujícím při prodeji zboží v obchodě tak může být jedině nepodnikatel, a to nejspíš jak fyzická, tak právnická osoba. Tento okruh osob by se shodoval s původní definicí spotřebitele v občanském zákoníku, která za spotřebitele označovala osobu (tj. jak fyzickou, tak právnickou), která při uzavírání a plnění smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti ( 52 odst. 3 ve znění platném do 31. 7. 2010). S účinností od 1. 8. 2010 byl však zákonem č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů (dále jen zák. č. 155/2010 Sb. ) pojem spotřebitel omezen pouze na fyzické osoby nejednající při uzavírání a plnění smlouvy v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Touto novelizací byla sledována harmonizace české právní úpravy s právem EU (blíže viz kap. 3.2.3a). Otázkou je, zdali uvedená změna skutečně neovlivnila i okruh osob vystupujících v právních vztazích při prodeji zboží v obchodě, tj. zdali v těchto vztazích může i nadále vystupovat právnická osoba - nepodnikatel jakožto 16

kupující. Domnívám se, že může. Odpověď je možno vyvodit právě z faktu, že zákon kritérium kupujícího - spotřebitele v ustanoveních o prodeji zboží v obchodě neuvádí. Je možné dovozovat, že prodává-li právnická nebo fyzická osoba zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, uplatní se 616 a násl. ObčZ bez ohledu na to, zda je druhou smluvní stranou subjekt splňující atributy spotřebitele či nikoli. Dostačujícím a vymezujícím znakem pro aplikaci ustanovení při prodeji zboží v obchodě je sám fakt, že jde o prodej zboží v obchodě, a není rozhodujícím aspektem, zda jde o spotřebitelský právní vztah. 22 2.1.2.c Rozsah záruční odpovědnosti za vady Rozsah záruční odpovědnosti za vady prodané věci je stanoven v 619. Prodávající tak odpovídá za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době. Tato odpovědnost je v uvedeném paragrafu poprvé v občanském zákoníku označena v závorce jako záruka. Sloveso projeví se není vhodným vyjádřením skutečnosti, že vada nemusela existovat již v době plnění, ale mohla vzniknout až později. Původ této formulace můžeme nalézt v čl. 5 odst. 1 Směrnice 1999/44/ES ( lack of conformity becomes apparent ), kde má ale odlišný význam. Vyjadřuje totiž právě tu skutečnost, že rozpor se smlouvou (vada) zde byl (existovala) již v době plnění. Zákonem je záruční odpovědnost za vady vyloučena u věcí rychle se kazících a věcí použitých. Možnost stran založit u těchto věcí záruku smluvně tu nicméně stále existuje, třebaže je její využití málo pravděpodobné. Záruční odpovědnost se rovněž nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním, a to ani na celkové opotřebení plynoucí z délky životnosti věci (kratší nežli záruční doba). Nejde o vadu, pokud z povahy prodané věci 22 SELUCKÁ, M. Ochrana spotřebitele: nenápadná změna se zásadními dopady. Právní rozhledy, 2010, č. 14, s. 513. 17

vyplývá, že životnost věci je kratší než záruční doba, a proto při obvyklém užívání dojde k celkovému opotřebení prodané věci ještě před uplynutím záruční doby. 23 Poslední výjimka platí pro věci prodávané za nižší cenu. U nich se záruční odpovědnost nevztahuje na vady, pro které byla nižší cena sjednána. Jde-li tedy o slevovou akci nikoliv v důsledku vadnosti věci, odpovídá prodávající za vady v plném rozsahu. 24 2.1.2.d Záruční doba Zákonná délka záruční doby je pro spotřební zboží stanovena v 620 odst. 1 na 24 měsíců. K jejímu prodloužení z původních šesti měsíců došlo shora zmíněnou implementací Směrnice 1999/44/ES. Paradoxem ovšem je, že předmětná směrnice zákonnou záruční odpovědnost za vady v podstatě vůbec neřeší. Podle důvodové zprávy měl implementační zák. č. 136/2002 Sb. výrazně harmonizační povahu a jeho hlavním cílem bylo dosažení plné slučitelnosti právního řádu České republiky s právními akty Evropských Společenství, tedy především jeho přizpůsobení požadavkům Směrnice 1999/44/ES 25. Zavedením zákonné záruční doby jde však naše právní úprava výrazně nad rámec těchto požadavků. Směrnice 1999/44/ES sice ve svém čl. 5 hovoří o tom, že prodávající odpovídá podle ustanovení čl. 3 v případě, že se rozpor se smlouvou projeví ve lhůtě dvou let po dodání zboží. Nicméně uvedením dvouleté lhůty je sledováno pouze omezení doby, v níž prodávající odpovídá spotřebiteli za rozpor se smlouvou, který tu však musel být již při převzetí zboží spotřebitelem. Směrnice č. 1999/44/ES stanoví odpovědnost prodávajícího pouze na existenci rozporu zboží ( ) se smlouvou v době převzetí zboží spotřebitelem, což odpovídá právní úpravě zákonné odpovědnosti za shodu s kupní smlouvou podle 616 odst. 1 obč. zák. Článek 5 bod. 1 Směrnice upravuje pouze lhůtu, v níž 23 Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982. 24 Viz tamtéž. 25 Viz komentář bodu 2 důvodové zprávy ze dne 21. 8. 2001 k zákonu č. 136/2002 Sb. 18

prodávající odpovídá za shodu se smlouvou; záruční odpovědnost prodávajícího za vady nezakládá. 26 Dle Směrnice 1999/44/ES tedy maximálně dva roky po plnění může spotřebitel uplatňovat rozpor s kupní smlouvou existující již v době plnění, což pro úspěšné uplatnění svých práv musí zároveň dokázat (neuplatní-li se vyvratitelná domněnka dle čl. 5 odst. 3, na základě níž se předpokládá, že rozpor se smlouvou, který se projeví v průběhu šesti měsíců po dodání zboží, nastal již v okamžiku dodání). Čl. 5 odst. 1 tedy rozhodně nezakládá žádný druh záruční ani jiné odpovědnosti prodávajícího, jde pouze o pevně stanovené časové omezení odpovědnosti založené čl. 3 z důvodu právní jistoty jak spotřebitele, tak prodávajícího. 27 24měsíční záruka se dostala do úpravy prodeje zboží v obchodě nepochopením rozlišování vad existujících při předání a převzetí předmětu plnění (tj. nesplnění závazku řádně) a vad vyskytnuvších se v záruční době. 28 Nepochopení cílů směrnice dokládá i důvodová zpráva k předmětnému zákonu, ve které se mylně uvádí, že podle čl. 5 odst. 1 ( ) ručí prodávající dva roky od dodání za veškeré vady spotřebního zboží, které se v této době projeví jako rozpor s kupní smlouvou; směrnici proto neodpovídá platná úprava šestiměsíční záruční doby. 29 Dalších změn doznalo ustanovení 620 odst. 1 po novele provedené zákonem č. 28/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen zák. č. 28/2011 Sb. ) s účinností od 23. 2. 2011. Jeho obsah byl značně zredukován. Byla zrušena zvláštní záruční doba pro potravinářské zboží (osm dní), krmiva (tři týdny) a zvířata (šest týdnů), stejně tak byla vypuštěna možnost fakticky prodloužit záruční dobu vyznačením lhůty k použití věci na jejím obalu nebo v návodu k ní připojeném. Jaké záruční doby tedy dnes pro dané druhy zboží platí? 26 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2281/2008. 27 Blíže k tomu VOZÁB, J., SLAVÍČEK, J. Vyžaduje právo ES při prodeji spotřebního zboží skutečně dvouletou obecnou záruční dobu? Právní rozhledy, 2003, č. 1, s. 22. 28 SELUCKÁ, M. Ochrana spotřebitele v navrhovaném občanském zákoníku. Právní rozhledy, 2009, č. 10, s. 364. 29 Komentář bodu 3 důvodové zprávy ze dne 21. 8. 2001 k zákonu č. 136/2002 Sb. 19

Z potravinářského zboží můžeme vyloučit věci rychle se kazící, na které se zákonná záruka z dikce ust. 619 odst. 1 nevztahuje (viz kap. 2.1.2.c). U nich je nutné vyznačit datum použitelnosti 30 ( 616 odst. 2), uplatní se zde pouze mimozáruční odpovědnost za vady a práva z ní plynoucí musí být uplatněna nejpozději následující den po koupi, jinak zaniknou ( 626 odst. 2). Jiná je situace u potravinářského zboží, které se rychle nekazí. Na něm musí být vyznačeno datum minimální trvanlivosti 31 ( 616 odst. 2), kterým může být zákonná záruční doba pouze zkrácena, nikoliv však prodloužena. Zkrácení je možné dovodit výkladem ust. 619 odst. 2, neboť záruka se nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním, což může spočívat i v jejím neužívání, má-li být věc užívána, (...) a proto vyskytne-li se vada po době trvanlivosti potravinářského zboží, záruka se na ni nebude vztahovat. 32 Prodloužení, jak jej bylo možné vyvozovat z poslední věty předmětného ustanovení před novelizací 33, dnes nemá v zákoně oporu. Dvouletou záruční dobu lze dle 620 odst. 2 prodloužit jen zvláštním právním předpisem. Situace, kdy vyznačená délka minimální trvanlivosti je delší nežli 24 měsíců od zakoupení věci, tedy může být pro spotřebitele matoucí. Souhlasím s autorkou výše citovaného článku, že vhodnější by bylo danou větu v ust. 620 odst. 1 ponechat, maximálně změnit výraz lhůta k použití na lhůta trvanlivosti. 34 Pokud jde o krmiva, dá se usuzovat, že pro ně platí obdobně to, co bylo uvedeno u potravinářského zboží, které se rychle nekazí. Pro zvířata platí běžná dvouletá záruční doba, neboť po novele žádnou jinou ze zákona odvodit nelze. 35 S tím by však v praxi mohly vznikat potíže, neboť zvíře je bezesporu věcí sui generis a vzniklá situace, kdy prodávající bude odpovídat např. i za to, že zvíře po 30 Definici viz 2 písm. p) zák. č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. 31 Definici viz 2 písm. q) tamtéž. 32 SELUCKÁ, M. Dopady zákona č. 28/2011 Sb. na odpovědnost za vady věci prodané (vztahy B2C). Právní fórum, 2011, č. 5, str. 193-197. 33 Je-li na prodávané věci, jejím obalu nebo návodu k ní připojeném vyznačena lhůta k použití věci, neskončí záruční doba před uplynutím této lhůty. 34 Viz SELUCKÁ, M. Dopady zákona č. 28/2011 Sb. na odpovědnost za vady věci prodané (vztahy B2C). Právní fórum, 2011, č. 5, str. 193-197. 35 Viz tamtéž. 20

roce od zakoupení onemocní nebo že se u něj projeví nikoliv obvyklé chování či vlastnosti, je značně nepřiměřená. A tak alespoň pro koupi zvířat by bylo vhodné a účelné kratší záruční dobu do zákona vrátit. V praxi se můžeme setkat i s pojmem doživotní záruka. Tento termín však postrádá zákonnou úpravu, náš právní řád jej nezná. Pojem doživotní záruka je možno vyložit dvěma způsoby. Podle prvního se doživotní záruka váže k osobě majitele věci nebo k osobě, jíž je poskytována určitá služba. Druhým způsobem výkladu je možno doživotní záruku vztáhnout k věci samotné. 36 Jedná se o ryze smluvní záruku a její podmínky tak mohou být v konkrétních případech stanoveny značně odlišně. Stále však platí, že její rozsah může jít jedině nad rozsah zákonné záruky kogentně stanovený zákonem. Je potom na prodávajícím, aby spotřebitele o podmínkách doživotní záruky náležitě informoval, a to v povinně vydaném záručním listě dle 620 odst. 5. Záruční doba, ať už jakkoliv dlouhá, začíná běžet až od převzetí věci kupujícím, nikoliv tedy od data prodeje, třebaže se tyto časové okamžiky většinou překrývají. Jedinou výjimkou je situace, kdy zakoupená věc má být uvedena do provozu jiným podnikatelem než prodávajícím. V tom případě začne záruční doba běžet až ode dne uvedení věci do provozu. Kupující však musí objednat uvedení do provozu nejpozději do tří týdnů od převzetí věci a řádně a včas k tomu poskytnout potřebnou součinnost ( 621). 2.1.2.e Záruční list Na žádost kupujícího je prodávající povinen poskytnout záruku písemnou formou, tzn. vydat o ní kupujícímu záruční list. Ten má pouze deklaratorní povahu. Požadavky na jeho obsah jsou dány 620 odst. 3 a 4. Musí v něm být uvedeno jméno a příjmení, název nebo obchodní firma prodávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo, jde-li o právnickou osobu, nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu. Umožňuje-li to povaha věci, postačuje, když bude kupujícímu 36 NOVÁČEK, R. Poskytování doživotní záruky. Právní rozhledy, 2000, č. 6, s. 259. 21

namísto záručního listu vydán doklad o zakoupení věci obsahující zmiňované údaje. Prodávající je taktéž ze zákona povinen, pokud je to s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, srozumitelným způsobem vysvětlit obsah poskytované záruky, uvést její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým je možno uplatnit nároky z ní plynoucí. Dále je povinen kupujícího informovat o tom, že poskytnutím záruky nejsou dotčena jeho práva, která se ke koupi věci váží. Podstatné pro uplatnění nároků ze záruční odpovědnosti za vady je, že nesplněním povinností týkajících se vydání záručního listu není platnost záruky dotčena. Jak vyplývá z 620 odst. 5, může prodávající jednostranným prohlášením poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v občanském zákoníku. Takto poskytnutá záruka musí však být v souladu se záručními podmínkami danými výrobcem a s jakoukoli související reklamou. Aby byl její rozsah jasný, prodávající musí (i bez žádosti kupujícího) vydat záruční list, a to se všemi výše uvedenými náležitostmi. Povaha takového záruční listu již bude konstitutivní, neboť prodloužená či rozšířená záruka platí právě proto, že je uvedena v záručním listě a nevyplývá přitom z žádného předpisu. 37 2.1.2.f Práva kupujícího Práva plynoucí ze záruční odpovědnosti za vady při prodeji zboží v obchodě lze rozdělit podle toho, zda je vzniklá vada odstranitelná či nikoliv, a dále podle toho, zda lze věc i s neodstranitelnou vadou nadále řádně užívat či ne ( 622). V případě vady odstranitelné má kupující právo, aby byla vada bezplatně, včas a řádně odstraněna. Kupující též může požadovat výměnu věci, příp. jen součásti věci, týká-li se vada jen jí. Tento požadavek však nesmí být vzhledem k povaze vady neúměrný. Jestliže tyto nároky není možné splnit, může kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. 37 ELIÁŠ, K. et al. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, s. 1842. 22

Pokud pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad nemůže věc kupující řádně užívat, může po prodávajícím požadovat výměnu věci nebo od smlouvy odstoupit. Za větší počet vad se považují alespoň tři vady věci 38. Opětovným výskytem je pak třeba rozumět výskyt téže vady poté, co již byla alespoň dvakrát opravována 39. Nemusí se však jednat o opravu zcela identické vady věci. Rozhodující je, jak se vadnost zboží projevuje navenek. Opakovaností vady je třeba rozumět stejný projev vadnosti výrobku pro spotřebitele, ačkoliv jednou tento projev může být způsoben jednou součástkou, zatímco v dalších případech jinými součástkami výrobku. 40 Odlišná jsou práva prodávajícího v případě vady neodstranitelné. Vada je přitom neodstranitelná nejen tehdy, jestliže věc nelze opravit (objektivně není možné odstranit projevy vady věci), ale i v případě, že jinak opravitelná vada nebyla odstraněna "bez zbytečného odkladu" ( ) [jde o tzv. subjektivní neodstranitelnost vady]. 41 Pokud věc nemůže být užívána řádně jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci nebo právo od smlouvy odstoupit. Jestliže věc i přes neodstranitelnou vadu může být řádně užívána, kupující má právo požadovat výměnu věci, přiměřenou slevu z ceny věci nebo může od smlouvy odstoupit. Závěr o tom, zda zjištěné projevy vady brání nebo nebrání řádnému užívání prodané věci, (...) je právním posouzením zjištěných skutečností, (...) přičemž toto posouzení vychází především z účelu, jemuž prodaná věc slouží. 42 Občanský zákoník obsahuje ještě další výčet práv kupujícího, a to pro případ neshody věci s kupní smlouvou při jejím převzetí ( 616 odst. 3), která se může 38 Viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982. 39 Viz tamtéž. 40 FIALA, J., KINDL, M. et al. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 1186. 41 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008. 42 Tamtéž. 23

projevit i během následujících šesti měsíců ( 616 odst. 4) 43. Jde tedy o práva plynoucí z mimozáruční odpovědnosti za vady. Jedná se o právo na výměnu věci nebo na její opravu. Pokud takový postup není možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. Oproti 622 odst. 1 (vada odstranitelná) se nám tu neobjevuje kritérium neúměrnosti při volbě práva na výměnu věci. Uplatňování práv dle ust. 616 odst. 3 je tedy na první pohled pro spotřebitele výhodnější. Mám však za to, že pokud by byl požadavek kupujícího na výměnu věci vzhledem k povaze vady skutečně neúměrný, dá se výkladově přes ust. 3 odst. 1 OZ (rozpor výkonu práva s dobrými mravy) dobrat stejného závěru, že právo na odstranění vady by mělo mít i v ust. 616 odst. 3 přednost. Ostatní ustanovení v 622 pak pouze navíc upřesňují práva v konkrétnějších situacích (vada neodstranitelná, větší počet vad atd.), čímž přispívají k lepšímu postavení kupujícího. Ačkoliv by práva plynoucí z mimozáruční odpovědnosti za vady měla být pro kupujícího nastavena výhodněji (což by také mělo být hlavním důvodem dvojí úpravy), mám za to, že tomu tak není. Výraznější rozdíly se zásadním dopadem pro praxi tu nejsou, a proto dvojí úpravu nároků považuji za nadbytečnou (pro srovnání nároků viz též tabulku v příloze č. 1). Celkově se dá též říci, že úprava práv plynoucích z odpovědnosti za vady ne zcela odpovídá textu Směrnice 1999/44/ES, nelze však tvrdit, že by se jednalo o implementaci nedostatečnou. Naopak. Naše úprava je pro spotřebitele příznivější, zejména pokud jde o nároky v případě vad neodstranitelných nebo o nehodnocení významnosti rozporu se smlouvou, který dle Směrnice 1999/44/ES ovlivňuje (ne)vznik práva na odstoupení od smlouvy (čl. 3 odst. 6). 44 43 Zákon tu zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že vada věci existovala již v době jejího převzetí, pokud to neodporuje povaze věci. 44 Blíže k porovnání práv plynoucích z odpovědnosti za vady s požadavky Směrnice 1999/44/ES viz SELUCKÁ, M. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 93-95 a 131-132. 24

2.1.2.g Uplatnění práv Pokud kupujícímu vznikne z titulu odpovědnosti za vady některé ze shora uvedených práv, musí jej uplatnit u prodávajícího, u kterého byla věc zakoupena. Platí tu jediná výjimka, a tou je právo na opravu věci. To je třeba uplatnit u podnikatele určeného k opravě, pokud je uveden v záručním listě a pokud se nachází v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším ( 625). Uplatnění práv z odpovědnosti za vady (jak zákonné, tak záruční) se běžně označuje jako reklamace. Pojem v občanském zákoníku nenajdeme, ale uvádí ho 13 zákona o ochraně spotřebitele. Stanovuje se zde povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady, o tom, kde lze reklamaci uplatnit, jakož i o provádění záručních oprav. Samotný reklamační proces je upřesněn v 19. Prodávající je povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je to možné, případně i v sídle nebo místě podnikání. Dále je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o uplatnění reklamace a o jejím vyřízení (o provedení opravy, době jejího trvání, případně i písemné odůvodnění jejího zamítnutí). O reklamaci musí být rozhodnuto ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů (doba pro odborné posouzení vady se sem však nezapočítává). Vyřízena, včetně odstranění vady, musí být bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace. Pro kupujícího je významné, že pokud tato lhůta uplyne a prodávající nestihne reklamaci vyřídit (a ani se s kupujícím nedomluví na delší lhůtě), náleží mu stejná práva, jako by se jednalo o vadu neodstranitelnou. Má tedy možnost vybrat si mezi výměnou věci, slevou z ceny či odstoupením od smlouvy. Oprávněným k uplatnění vzniknuvších práv u prodávajícího je pouze (první) kupující. Jen kupujícímu a prodávajícímu totiž vznikají na základě závazkového vztahu založeného kupní smlouvou vzájemná práva a povinnosti. Proto pouze oni mohou být subjekty odpovědnostního vztahu, který je od původního závazkového vztahu odvozen. Odpovědnost za vady je totiž typickou odpovědností závazkovou (kontraktní), což znamená, že předpokladem jejího vzniku je smluvní vztah mezi 25

odpovědným a osobou z odpovědnosti oprávněnou. Odpovědnost vzniká jako důsledek porušení smluvní povinnosti plnit řádně (bez vad). 45 Dojde-li k převodu vlastnictví zakoupené věci z prvního kupujícího na jiného (např. dalším prodejem věci), není dotyčný oprávněn domáhat se práv z odpovědnosti za vady u prodávajícího, třebaže k převodu mohlo dojít ještě před uplynutím záruční doby. 46 Výjimkou není ani manžel kupujícího, ačkoliv věc byla koupena za trvání manželství, navíc z prostředků náležejících do společného jmění manželů. 47 Toto pravidlo ale není absolutní. V případě smrti kupujícího, na základě univerzální sukcese, dochází k přechodu vlastnického práva k zakoupené věci a dědic vstupuje do práv a povinností zůstavitele, a to včetně práv z odpovědnosti za vady. 48 Existuje názor, že práva z titulu odpovědnosti za vady lpí na věci a měla by sdílet její osud, pokud dojde k převodu věci na jiného. Nový nabyvatel by tak měl být oprávněn domáhat se těchto práv u prodávajícího za předpokladu, že záruka stále trvá. 49 Přijetím tohoto názoru by mohl být setřen rozdíl mezi převodem a přechodem vlastnického práva k prodané věci z pohledu odpovědnosti za vady. V judikatuře je však tato koncepce odmítána a práva jsou důsledně (nebereme-li v úvahu dědickou sukcesi) přiznávána pouze a výhradně původnímu kupujícímu. Práva plynoucí ze záruční odpovědnosti za vady musí být dle občanského zákoníku uplatněna v záruční době, jinak zaniknou ( 626). Jde tedy o lhůtu prekluzivní, o čemž bylo pojednáno ve výkladu k obecné úpravě záruční 45 PELIKÁNOVÁ, I. Poznámka ke komunitárnímu aspektu odpovědnosti za vady. Právní zpravodaj, 2008, č. 8, s. 5. 46 Viz Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 1977, sp. zn. 10 Co 70/1977. 47 Viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982. 48 Viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1989, sp. zn. Cpj 39/1988. 49 Viz KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. et al. Občanské právo hmotné 2. 4. vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 109. 26

odpovědnosti za vady (viz kap. 2.1.1). Kupující musí vady jednak vytknout, jednak musí specifikovat, jaké právo vůči prodávajícímu uplatňuje. 50 Do záruční doby se nezapočítává časový úsek od uplatnění práva z odpovědnosti za vady do okamžiku, kdy je kupující po skončení opravy povinen věc převzít ( 627 odst. 1) 51. Byla-li věc vyměněna, případně byla-li vyměněna součástka věci, začne záruční doba běžet znovu od převzetí nové věci, eventuálně věci s vyměněnou součástkou ( 627 odst. 2). Významné je, že kupující se nemůže dopředu svých práv plynoucích mu ze záruční odpovědnosti prodávajícího za vady vzdát. Neboť, jak stanoví 627 odst. 3, jsou jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vady prodané věci neplatná, jestliže by v jejich důsledku uvedené právo zaniklo nebo bylo omezeno. 52 2. 1. 3 Zhotovení věci na zakázku Jakožto zvláštní typ smlouvy o dílo je zhotovení věci na zakázku upraveno v části osmé Závazkové právo, hlavě čtvrté Smlouva o dílo, oddíle druhém Zvláštní ustanovení o zhotovení na zakázku ( 644 a násl). Uzavřením smlouvy o zhotovení věci na zakázku vzniká objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil, a zároveň povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci. Jedná se o úplatnou smlouvu a institut záruční odpovědnosti za vady najde své uplatnění i zde. V úvahu však přichází aplikace dvou právních režimů. Za prvé se záruční odpovědnost za vady věci zhotovené na zakázku může řídit zvláštními ustanoveními o prodeji zboží v obchodě, a to na základě 612 odst. 2. Podmínkou je, že smlouva o zhotovení věci na zakázku bude smlouvou spotřebitelskou. 50 Viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1975, sp. zn. Cpj 57/1975. 51 Viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982. 52 Viz tamtéž. 27

Definici spotřebitelské smlouvy nalezneme v ust. 52. Jde prakticky o každou smlouvu, ve které smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Na první pohled by se mohlo zdát, že povaha subjektů právních vztahů, na něž se právní úprava prodeje zboží v obchodě vztahuje, bude stejná jak v případě uzavření smlouvy o zhotovení věci na zakázku, tak u samotného prodeje. Není tomu tak. U prodeje zboží v obchodě je podmínkou aplikace právní úpravy jen existence podnikatele na straně prodávajícího (viz kap. 2.1.2.b). U smlouvy o zhotovení věci na zakázku je podmínkou nejen to, že zhotovitel musí být dodavatelem (který se dá v této souvislosti obsahově ztotožnit s podnikatelem), ale i to, že objednatel bude spotřebitelem. Pokud by pojem spotřebitel nebyl obsahově zúžen novelou občanského zákoníku, zák. č. 155/2010 Sb., rozdíl by zde nebyl. Opak je však pravdou, a tak se ustanovení o prodeji zboží v obchodě nepoužijí na závazkový vztah vzniklý na základě smlouvy o zhotovení věci na zakázku, bude-li na straně objednatele vystupovat právnická osoba - nepodnikatel (třebaže zhotovitelem bude dodavatel). Ust. 612 odst. 2 se do občanského zákoníku dostalo s novelou provedenou zák. č. 28/2011 Sb., který byl již zmiňován v souvislosti se změnami 620. ČR tak konečně dostála dosud nesplněného požadavku Směrnice 1999/44/ES, aby se jí stanovený minimální standard ochrany spotřebitele uplatňoval i u smluv o dodání spotřebního zboží, které je nutno sestavit nebo vytvořit, neboť i tyto smlouvy jsou chápány jako smlouvy kupní (jak vyplývá z čl. 1 odst. 4 Směrnice 1999/44/ES 53 ). Je nutno dodat ještě jednu poznámku k aplikaci režimu stanoveného primárně pro prodej zboží v obchodě, a to ve vztahu k režimu danému 644 a násl. Není možné dovozovat, že nově se aplikující 612 a násl. ObčZ bez dalšího derogují jakákoli ustanovení o odpovědnosti za vady, která nalézáme v právní úpravě regulující zhotovení věci na zakázku. Bude-li možné vykládat ustanovení vzájemně 53 Kupními smlouvami se ve smyslu této směrnice rozumí rovněž smlouvy o dodání spotřebního zboží, které je nutno sestavit nebo vytvořit. 28

protichůdným způsobem, resp. možných výkladů bude vícero, je třeba se přiklonit k výkladu pro spotřebitele nejpříznivějšímu (srov. 55 odst. 3 ObčZ). 54 Za druhé se tedy záruční odpovědnost zhotovitele může řídit 644 a násl., a to tehdy, pokud smlouva o zhotovení věci na zakázku nebude smlouvou spotřebitelskou. Při porovnání této úpravy záruky s úpravou při prodeji zboží v obchodě stojí za zmínku zejména odlišná délka zákonné záruční doby. Ta je v 646 odst. 1 stanovena na šest měsíců s tím, že může být zvláštním předpisem (třeba i jen u některé součástky) prodloužena. V této souvislosti je zhotovitel povinen vydat objednateli záruční list s vyznačenou délkou záruční doby ( 646 odst. 2). Nadto platí zvláštní zákonná záruční doba při zhotovení stavby, která dle ust. 646 odst. 3 činí tři roky. Pro některé části stavby ale může být prováděcím předpisem nezvykle tato tříletá doba zkrácena. Hranice, pod kterou však prováděcí předpis nesmí jít, činí 18 měsíců. Dále je zde v podstatě shodně upraven počátek běhu záruční doby ( 647), podmínka uplatnění práv ze záruční odpovědnosti za vady u zhotovitele v záruční době pokud nemají zaniknout, skutečnost, že doba od uplatnění práva do provedení opravy se nezapočítává do záruční doby, a povinnost zhotovitele vydat potvrzení o provedení opravy (vše 649). Co se týče případně vzniklých nároků ( 648), můžeme je taktéž rozdělit podle toho, zda je vzniklá vada odstranitelná či nikoliv. Pokud ano, je objednatel oprávněn požadovat odstranění vady a zhotovitel ji musí bez zbytečného odkladu bezplatně odstranit. Pokud vadu odstranit nelze a zároveň brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána podle objednávky, má objednatel právo na zrušení smlouvy. Rovněž mu toto právo přísluší v případech, kdy vada je sice odstranitelná, ale věc přesto pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad nemůže být řádně užívána. V poslední řadě, pokud je vada 54 SELUCKÁ, M. Odpovědnost za vady věci zhotovené po novele občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2011, č. 8, s. 274. 29

neodstranitelná, avšak nebrání řádnému užívání zhotovené věci, má objednatel právo na přiměřenou slevu 55 (viz též tabulku v příloze č. 1). 2. 1. 4 Smlouva o opravě a úpravě věci Při uzavření tohoto typu smlouvy o dílo vzniká objednateli právo na opravu nebo úpravu věci podle jeho objednávky vůči zhotoviteli. Tomu naopak vzniká právo, aby mu objednatel za tuto opravu či úpravu věci zaplatil. Právní úpravu najdeme v občanském zákoníku v části osmé Závazkové právo, hlavě čtvrté Smlouva o dílo, oddíle třetím Zvláštní ustanovení o smlouvě o opravě a úpravě věci ( 652 a násl.). I po provedení opravy či úpravy věci odpovídá zhotovitel za vady této opravy či úpravy, pokud se vyskytnou v záruční době ( 653). Její délka je v tomto případě stanovena na tři měsíce s výjimkou stavebních prácí, u kterých musí délka záruční doby trvat minimálně 18 měsíců ( 654 odst. 1). Výslovně je tu opět zmíněna možnost prodloužení záruční doby zvláštním právním předpisem, jakož i povinnost zhotovitele vydat objednateli záruční list, kde bude délka záruční doby vyznačena ( 654 odst. 2). Zákon rovněž počítá s možností rozšíření záruky jednostranným prohlášením zhotovitele v záručním listě ( 654 odst. 3). Z textu citovaných ustanovení vyplývá, že stanovené záruční doby mohou být mezi stranami sjednány odlišně. V podobných ustanoveních o délce záruční doby při zhotovení věci na zakázku to takto výslovně uvedeno není. Mohlo by se tedy zdát, že zákonodárce učinil výjimku a shora uvedené lhůty lze dohodou stran měnit libovolně. Není tomu tak. I zde platí pravidlo, že dohodou lze zákonné záruční doby pouze prodloužit, nikoliv zkrátit. 56 Pokud jde o práva, která objednateli v případě vadné opravy či úpravy věci vůči zhotoviteli z titulu záruční odpovědnosti za vady dle 655 vzniknou, tak je to v prvé řadě právo na bezplatné odstranění vady. Pokud tak zhotovitel 55 Blíže k porovnání s právy z odpovědnosti za vady při prodeji zboží v obchodě tamtéž. 56 Viz ELIÁŠ, K. et al. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, s. 1947. 30