Československá pomoc při výstavbě vojenského školství

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav Československá pomoc při výstavbě vojenského školství v arabském světě v letech 1948-1989 (magisterská diplomová práce) Milan Vyhlídal Vedoucí práce: doc. PhDr. Václav Vondrášek, CSc. Brno 2010

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny. 20. duben 2010 Milan Vyhlídal

Na tomto místě bych rád poděkoval panu doc. PhDr. Václavu Vondráškovi, CSc. za cenné rady a připomínky při odborném vedení práce a dále i všem níže uvedeným pamětníkům akce MTC Bagdád, kteří mi velice ochotně vyšli vstříc a poskytli spoustu zajímavých informací a materiálů.

Anotace VYHLÍDAL, MILAN. Československá pomoc při výstavbě vojenského školství v arabském světě v letech 1948 1989. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2010. 100 s. Magisterská diplomová práce. Cílem práce je přiblížit a objasnit průběh a formu pomoci Československa při budování vojenského školství v arabském světě v letech 1948 až 1989 a zasadit tyto akce do širších souvislostí politických a hospodářských vztahů, konkrétně s Irákem, Sýrií, Afghánistánem a Libyí. Zabývá se také úlohou Československa, především Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně při zajišťování těchto akcí. Práce se skládá ze čtyř stěžejních kapitol. Každá z nich se věnuje jednomu státu: Iráku, Afghánistánu, Sýrii a Libyi. Kapitoly jsou potom dále strukturovány. Práce čerpá především z materiálů získaných hlavně z příslušných vojenských archivů a ze svědectví pamětníků, kteří se zúčastnili výstavby Military Technical College v Bagdádu. Klíčová slova: Military Technical College, Irák, Sýrie, Afghánistán, Libye, českoslovenští pracovníci, Bagdád, Homs, Pol-i-Charkhi, Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně.

Annotation VYHLÍDAL, MILAN. Aid of Czechoslovakia for the establishment of military education in Arabic countries in 1948-1989. Brno: Faculty of Arts, Masaryk University, 2010, 100 pp. Master Degree Thesis. The aim of my work is to introduce and explain the process and form of aid of Czechoslovakia for the establishment of military education in Arabic countries in 1948 1989 by putting it into the context of economic and political relations, in particular to Iraq, Syria, Afghanistan and Libya. Moreover, it examines the role of Czechoslovakia, especially of Military Academy of Antonin Zapotocky in Brno, while organising and providing this actions. My work is divided into four main chapters. Each of this chapter is devoted to one country - Iraq, Syria, Afghanistan and Libya. Chapters are also structured. The information of this Master Degree Thesis was collected mainly from the military archives materials and testimonials of those who actively participated in the establishment of Military Technical College in Bagdad. Keywords: Military Technical College, Iraq, Syria, Afghanistan, Libya, Czechoslovak experts, Bagdad, Homs, Pol-i-Charkhi, Military Academy of Antonin Zapotocky in Brno.

Obsah 1. Úvod...1 2. Československá pomoc ve speciální oblasti...7 2.1. Předpoklady pro československý vývoz speciálního zařízení hmotné i nehmotné povahy...7 2.2. Ministerstvo zahraničního obchodu ČSSR...8 2.3. Zahraniční fakulta VA AZ v Brně...10 2.4. VA AZ při budování Military technical college v Káhiře...11 3. Irák...14 3.1. Vzájemné československo-irácké vztahy...14 3.2. Československý vývoz speciálního zařízení do Iráku...17 3.3. Pomoc Československa při zajišťování iráckého vysokého vojenského školství...19 3.4. Military technical college Bagdád...22 4. Sýrie...49 4.1. Vzájemné československo-syrské vztahy...49 4.2. Československý vývoz speciálního zařízení do Sýrie...52 4.3. Vojenská spojovací škola MSS Homs...56 5. Afghánistán...64 5.1. Vzájemné československo-afghánské vztahy...64 5.2. Československý vývoz speciálního zařízení do Afghánistánu...66 5.3. Zajišťování výuky na vojenské škole v Pol-i-Charkhi...67 6. Libye...74 6.1. Vzájemné československo-libyjské vztahy...74 6.2. Československý vývoz speciálu do Libye...77 6.3. Vojenská letecká technická akademie v Libyi...81 7. Závěr...89 8. Seznam použitých zkratek...93 9. Prameny a literatura...95 9.1. Archivní prameny...95

9.2. Literatura...95 9.3. Periodika...96 9.4. Rozhovory s pamětníky...96 9.5. Interní publikace MTC Bagdád...97 10. Přílohová část

1. Úvod Komunistické Československo se postupem doby své existence vypracovalo na významného vývozce zbraní a v tomto směru získalo mezi státy východního bloku výjimečné postavení. Je nutné zmínit zajímavou skutečnost, že Československo nevyváželo jen zbraně a techniku vyrobenou v československých závodech, ale že se jménem Československa uskutečňovaly zbrojní obchody i z jiných, tehdy jeho spojeneckých států, zejména ze Sovětského svazu a z Polské lidové republiky. Československý vývoz zbraní nebo i tzv. pomoc ve speciální oblasti, jak je tato pomoc v příslušných archivních dokumentech označována, měl i v nových poválečných poměrech možnost navázat na dřívější tradici. Je však logické, že v souvislosti s novým rozdělením světa a počínající studenou válkou se některé trhy pro československé zbraně nutně uzavřely, někde naopak však zase do široka otevřely. Předpokladů pro tuto speciální pomoc byla celá řada. Z nich je třeba zmínit dva nejdůležitější. Prvním z nich bylo to, že se československá armáda v důsledku očekávaného konfliktu na začátku padesátých let proměnila v obrovský kolos, který na základě provedených reorganizačních opatření disponoval patřičnými vědeckými i pedagogickými pracovišti. Druhým důležitým předpokladem bylo právě začínající dekolonizační světové hnutí. Postupem doby, v souvislosti s československým vývozem speciálu, jak byly tehdy tyto vojenské dodávky označovány, do Egypta, Sýrie, Iráku, Afghánistánu, Libye a dalších zemí, vyvstala potřeba vyškolit odborníky, kteří by danou techniku byli schopni náležitě využít. Zpočátku se zejména jednalo o to, naučit vojenský personál zákazníků zvládnout danou tankovou a leteckou techniku. Tato školení prováděly hlavně složky ČSLA, především Vojenská technická akademie Antonína Zápotockého 1 na svých 1 Vojenská technická akademie Antonína Zápotockého (dále jen VTA AZ). Od června 1958 byl název změněn na: Vojenská akademie Antonína Zápotockého (dále jen VA AZ). 1

pracovištích přímo v Československu. Současně začaly probíhat úzce specializované kurzy pro různé druhy vojsk a zbrojní továrny i v zemích zákazníka. Logickým vyústěním spolupráce, v souvislosti s nárůstem zahraničních studentů a se stále složitější vojenskou technikou, bylo zakládání vojenských školicích středisek přímo v zemích tento speciál dovážejících. Jednalo se o vojenské školy a učiliště všech stupňů od učilišť středních až po vysoké technické školy, které poskytovaly vojenské inženýrské studium v různých oborech potřebných pro moderní armády dané doby. A tak spolu s vývozem speciálu došlo k zintenzivnění pomoci ve vědeckotechnické oblasti. Na základě příslušných kontraktů pak v zemích zákazníka působili českoslovenští vysokoškolští učitelé, s úkolem zajistit výuku na příslušných vojenských školách. Na základě shora uvedených skutečností tedy Československo poskytovalo pomoc ve dvou základních oblastech, které ovšem mezi sebou neměly neprostupnou hranici a často probíhaly současně. Jednalo se o oblast speciálního zařízení hmotné a nehmotné povahy. V případě speciálního zařízení hmotné povahy se jednalo o dovoz vojenské techniky, výzbroje a výstroje, případně i o dovoz zařízení na jeho výrobu. Speciálním zařízením nehmotné povahy rozumíme působení československých odborníků na zahraničních vojenských zařízeních, jako jsou opravny, továrny a v neposlední řadě i školy. Při zpracování tématu Military technical college v Káhiře jsem při studiu archivních dokumentů a při rozhovorech s pamětníky zjistil, že se určitě nejednalo o akci ojedinělou, ale že akcí podobného charakteru probíhalo několik. Jelikož tyto akce, podobně jako před tím i akce MTC v Káhiře, doposud nedošly komplexního zpracování, měla by tato práce určitým způsobem navázat na předchozí bakalářskou práci (Vyhlídal, M.: Pomoc VA AZ při budování MTC v Káhiře. Diplomová práce. Brno, MU, 2008.) a dále samozřejmě rozšířit počet publikací tematicky se věnující československému vývozu speciálu. Cílem předložené práce je proto objasnit a popsat průběh této další pomoci ve státech jako je Irák, Sýrie, Afghánistán a Libye a zasadit ji do širších souvislostí mezinárodně politické situace vzájemných diplomatických vztahů. 2

Výše uvedené státy byly vybrány především z důvodu nejrozsáhlejší pomoci v těchto oblastech, celkem malého povědomí a malého množství dostupné literatury o těchto speciálních zahraničních akcí (v porovnání třeba se souběžně probíhajícím vývozem speciálu) a zároveň i z důvodu jistého všeobecného zájmu o tyto regiony hlavně v posledních letech. Jak již bylo zmíněno, literatury věnující se zmíněné problematice je poskrovnu. Některé informace k tématu československé pomoci při zajišťování vojenských školských center v zahraničí jsou zmíněné v bakalářské práci Aleny Králové z roku 2004 (Králová, A.: Pomoc VA AZ zemím třetího světa. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2004.). Další informace věnující se činnosti ZF VA AZ v Brně jsou uvedeny v publikacích vydaných k výročí Vojenské akademie v Brně od autorské trojice Vondrášek, Chrastil a Markel (Vondrášek, V. Chrastil, S. Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951 2001. Praha 2001. a Vondrášek, V. Chrastil, S. Markel, M.: Vojenská akademie v Brně. Praha 2005.). Informace o činnosti ZF VA AZ v Brně jsou také uvedeny v bakalářské práci Jitky Vrbkové z roku 2005 (Vrbková, J.: Příprava zahraničních odborníků na VA AZ v Brně od poloviny 50. let. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2005.). Dále jsem ve své práci využil publikací autorů věnující se úloze Československa v kontextu studené války a dále i vývozu československé vojenské techniky do vybraných zainteresovaných zemí. Jedná se o práce autora literatury faktu Ivana Brože (Brož, I.: Arabskoizraelské války 1948-1973. Praha 2005. a Brož, I.: Husajn kontra Chomejní. Iráckoíránská válka 1980-1988. Praha 2007.). Brož se ve svých knihách zabývá vztahy Československa a blízkovýchodních arabských zemí, jako jsou Egypt, Sýrie, Irák a Írán a dále úlohou Československa při četných konfliktech v tomto regionu. Dále pro mě byly cenným přínosem publikace dvojice mladých historiků Petra Zídka a Karla Siebera (Zídek, P. Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 1989. Praha 2009. a Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika 1948 1968. Praha 2006.). Problematiku vývozu speciálu a činnosti různých expertních skupin v zahraničí zmiňovaly i jejich články (Sieber, K.: Cesta ke spojenectví. Komunistické 3

Československo a Kaddáfího Libye 1969-1979. In: Historický obzor, 9-10/2000, s. 226-233., Soušek, T. Zídek, P. Šámal, Z.: Žoldáci tábora míru, Vojenští instruktoři představovali výhodný exportní artikl komunistického Československa. Týden 51/2000, s. 16-21. a Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523-567.). V neposlední řadě se tématu speciálu a role Československa v blízkovýchodních konfliktech dotýkaly i články a literatura Jana Wannera (Wanner, J.: Krvavý Jom Kippur. Čtvrtá a pátá arabsko-izraelská válka ve světové politice. Praha 2002., Wanner, J.: Bitva o Suez. Studená válka, druhý arabskoizraelský konflikt a britsko-francouzská intervence v Egyptě. Praha 2006. a Wanner, J.: Československo-egyptská zbrojní dohoda z roku 1955. In: Slovanský přehled, 88/2002, s. 59-77.). Pro podkapitoly věnující se vzájemným ekonomickým a diplomatickým vztahům zainteresovaných zemí s Československem jsem čerpal z publikací vydávaných různými autory v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století v řadách nakladatelství IZO/ČTK Pressfoto a v nakladatelství Svoboda (Dankovičová, I. a kol.: Libye. Praha 1980., Filip, J. a kol.: Sýrie. Praha 1978., Hrbek, I.: Libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríja. Praha 1982., Kukalová, D. Kukal, Z.: Irák. Praha 1972., Látka, M. a kol.: Irák. Praha 1975., Pantůčková, J. a kol.: Afghánistán. Praha 1987., Šrom, V. - Vokatý, J. S.: Syrská arabská republika. Praha 1975.). Zmíněné knihy mi pomohly datovat počátky navázání diplomatických, politických a ekonomických styků a dalších důležitých momentů vzájemných vztahů. Je logické, že vzhledem ke svému datu vydání neobsahují žádné informace o zbrojních kontraktech a o činnosti československých vojenských expertních skupin. Pro hlavní část práce jsem čerpal z dokumentů a archiválií, které jsou uloženy ve Správním archivu Armády české republiky v Olomouci. Tyto fondy obsahují veškeré zachovalé materiály z Vojenské akademie Antonína Zápotockého, potažmo ze Zahraniční fakulty této vojenské školy, která měla jako výjimečné pracoviště u nás na starosti studium zahraničních studentů ve vojenských oborech a zároveň i vysílání vysokoškolských pedagogů na vojenské školy v zahraničí. 4

Pro práci jsem také využil cenných svědectví pamětníků přímých účastníků těchto zahraničních akcí. Prvním z nich byl pan doc. Ing. Svatopluk Slavíček, CSc., který se, mimo akce MTC v Káhiře, zúčastnil v letech 1978 až 1984 i obdobné akce na MTC v Bagdádu, a to přímo jako vedoucí pracovník tamější skupiny československých expertů a současně jako pedagog na strojním departementu, kde přednášel automatické regulace, mechaniku a numerické metody. Dalším byl pan prof. Ing. Ján Kamenický, Csc., který se stejně jako pan doc. Ing. Slavíček, CSc. účastnil káhirské akce. Na akci MTC v Bagdádu působil v letech 1978 až 1981, kdy zde přednášel na strojním departementu letecké motory, pohony a termodynamiku. Využil jsem i vzpomínek pana doc. Ing. Slavomíra Voseckého, CSc., který měl také zkušenosti z akce na MTC v Káhiře, kde působil v letech 1971 až 1975. V Iráku na MTC v Bagdádu učil od září 1978 do června 1980. Během svého pobytu působil na elektronickém departementu školy, kde přednášel leteckou pozemní radionavigační techniku, letecké pozemní radiolokátory a světlotechnické a energetické systémy letišť. Dalším učitelem na MTC v Bagdádě byl i milovník tamější historie pan prof. Ing. Libor Dědek, CSc., který jako jeden z mála z československé skupiny nepřišel z Vojenské akademie Antonína Zápotockého, ale z Vysokého učení technického v Brně. Na MTC působil od září 1981 a až do zásadní redukce československých expertů v roce 1984, působil na elektronickém departementu, kde přednášel matematiku a elektroniku. Práce sama je členěna na kapitoly. V první kapitole nazvané Československá pomoc ve speciální oblasti se zabývám obecnými činiteli, které tento vývoz ovlivňovali a v zásadě i řídili. V jednotlivých podkapitolách je potom věnována pozornost předpokladům, které se postupně v Československu i ve světě vytvořily a československý vývoz speciálu pozitivně ovlivňovaly. Dále je zde vylíčena role ministerstva zahraničního obchodu, které zbrojní kontrakty, hmotné i nehmotné, domlouvalo a dále i role Vojenské akademie Antonína Zápotockého, konkrétně její Zahraniční fakulty, která tyto akce nehmotného charakteru personálně zabezpečovala. Své místo zde má i podkapitola, která se věnuje problematice MTC 5

v Káhiře, jako největší akci svého druhu. Ta se následně stala vzorem a zdrojem zkušeností pro akce následující. Pak následují čtyři kapitoly, které se věnují již konkrétním akcím v zahraničí. Na prvním místě je, kvůli své důležitosti a výjimečnosti oproti ostatním akcím, zmíněn Irák. V následujících podkapitolách jsou postupně představeny vzájemné československo-irácké vztahy, pro lepší pochopení dané problematiky i československý vývoz speciálu do země a dvě podkapitoly (Pomoc Československa při zajišťování iráckého vysokého školství a MTC Bagdád), které se přímo věnují činnosti československých expertů na MTC v Bagdádu. Tři následující kapitoly věnující se akcím v Sýrii, Afghánistánu a Libyi jsou strukturovány podobně jako kapitola Irák. Jejich rozdíl od irácké akce je dán především tím, že již nešlo o zajišťování výuky na vysokých školách, ale např. na učilištích, případně došlo pouze k jednáním a k vypracování příslušných projekčních dokumentací na plánované školy. Daná struktura není u všech států stejná. Obsáhlejší je tam, kde pomoc probíhala intenzivně několik let (např. Irák), chudší naopak tam, kde ZF VA AZ v Brně vypracovala pouze projekty na dané školy (Sýrie, Libye). Mimo těchto hlavních kapitol, práce ještě disponuje samostatnou přílohovou částí, která má za úkol představit důležité a zajímavé dokumenty, fotografie zmíněné problematiky a patřičně ji oživit. Na závěr je nutné zmínit, že v případě citovaných vzpomínek pamětníků nemusí být titul uváděný u jejich jména v poznámce vždy shodný s titulem, který měli jako tehdejší pedagogové - účastníci akce. Řada účastníků akce MTC prošla habilitací, či profesorským řízením až v době po návratu z Iráku. Přímé citace, jak z uvedených archivních dokumentů, tak z přímých vzpomínek pamětníků, jsou uváděny v původním znění. Pouze v nejnutnějších případech byly citace upraveny pro potřeby psaného textu. 6

2. Československá pomoc ve speciální oblasti 2.1. Předpoklady pro československý vývoz speciálního zařízení hmotné i nehmotné povahy Československý vývoz zbraní po nastolení komunistického monopolu moci v únoru 1948 zpočátku podpořilo hned několik faktorů. Československá republika jako průmyslově vyspělý stát východního bloku se na počátku padesátých let minulého století stal zbrojovkou východní Evropy. Svoji roli sehrála i tradice obchodu se zbraněmi z dob první republiky. Je logické, že v důsledku bipolárního rozdělení světa se některé trhy pro československé zbraně a další služby uzavřely (např. Jižní Amerika), ale jiné se naopak otevřely. Dalším významným faktorem bylo to, že se československá armáda, která převzala sovětský model výstavby ozbrojených sil, musela na základě dohody se SSSR přezbrojit. Díky tomu se ve vojenských skladech objevilo velké množství techniky a vyřazených zbraní. Po druhé světové válce se ve vojenských skladech objevilo také ohromné množství trofejních německých zbraní, munice a techniky všeho druhu, které se v prvních fázích na začátku padesátých let vyvezly například do Sýrie a Egypta. Československá armáda se také v očekávání jaderného konfliktu na počátku padesátých let proměnila v obrovský kolos, se všemi potřebnými odbornými pracovišti a kapacitami, které byly pro vedení moderní války zcela nezbytné. Nutné je zmínit především Vojenskou technickou akademii Antonína Zápotockého v Brně (založena v roce 1951), později změněnou na Vojenskou akademii Antonína Zápotockého (1958), která v následující expertní pomoci sehrála roli největší, protože většinu akcí personálně zabezpečovala. Na poli mezinárodním pak československou pomoc, nejen ve speciální oblasti, podpořilo hlavně zmíněné hnutí dekolonizační. 2 Východní blok v čele se Sovětským svazem tento fakt deklaroval slovy N. S. Chruščova, který se na shromáždění jednaosmdesáti komunistických a dělnických 2 Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523-567, s. 521-527. 7

stran v Moskvě v listopadu roku 1960 vyslovil všestrannou podporu národně osvobozeneckým hnutím. 3 Státy východního bloku, které nebyly vesměs v této oblasti tak zdiskreditované jako bývalé koloniální velmoci, tak ve svém pronikání do struktur nových států cíleně využívaly existujících třecích ploch mezi bývalými kolonialistickými státy a rozvojovými zeměmi. Sovětský blok se snažil v těchto zemích podporovat neutralistická stanoviska, nabízel své služby levněji a navíc na výhodné úvěry, dále nabízel hospodářskou a pak hlavně vojenskou pomoc různého charakteru. 4 V neposlední řadě je třeba zmínit, že Československo pro svou další ekonomickou existenci potřebovalo nutně devizové prostředky. Proto snaha získat devizy byla určitým hnacím motorem obchodu s hmotným i nehmotným speciálem. 2.2. Ministerstvo zahraničního obchodu Klíčovým stranickým orgánem, který rozhodoval o všech důležitých otázkách zahraniční politiky, čili i o obchodu se speciálem, bylo předsednictvo ÚV KSČ (v letech 1954-62 nazývané politické byro). Program jednání politbyra určoval a závěrečná usnesení formuloval první tajemník. Zprávy mohli předkládat a jednotlivé body navrhovat členové politbyra, tajemníci ÚV KSČ a jejich prostřednictvím i členové vlády. 5 Je nutné zmínit, že vývoz zbraní byl vždy konzultován s nejvyššími místy v Sovětském svazu, přičemž direktivy Moskvy byly rozhodující. 6 Mezinárodní obchody, včetně těch se speciálem, se děly přes jeden centrální úřad - Ministerstvo zahraničního obchodu ČSSR (MZO). Toto ministerstvo pak řídilo podniky zahraničního obchodu (PZO) a síť dalších obchodních zastoupení v zahraničí. Součástí MZO byla také do značné míry samostatná instituce hlavní technická správa (HTS), která hrála významnou roli v československé infiltraci do zemí třetího světa a byla monopolním vývozcem československých zbraní. 7 3 Nálevka, V.: Čas soumraku. Rozpad koloniálních impérií po druhé světové válce. Praha 2004, s. 79. 4 Tamtéž, s. 80. 5 Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika 1948 1968. Praha 2006, s. 23-24. 6 Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523-567, s. 521-527. 7 Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika 1948 1968. Praha 2006, s. 31. 8

HTS vznikla na počátku padesátých let jako technický odbor MZO. Jeho založení schválil v říjnu 1951 politický sekretariát ÚV KSČ, jenž o necelé dva měsíce později přijal usnesení, které vymezovalo jeho pole působnosti. Technický odbor řešil od počátku choulostivé obchodní operace se zahraničím zabýval se veškerým vývozem a dovozem zbraní, včetně jejich součástí a strojů pro zbrojní výrobu. Při vývozu sportovních a loveckých zbraní vystupovala HTS jako podnik zahraničního obchodu Omnipol. 8 Dále HTS vystupovala jako Omnipol při prodeji zbraní přes překupníky, u kterých hrozila obava z kompromitace Československa. Postupnou liberalizací režimu v šedesátých letech prošla i HTS, když byla její činnost rozšířena i o uzavíraní aktivních licenčních smluv s nesocialistickými státy. V této době začala HTS preferovat solventní zákazníky, na úkor zemí, které sice byly prosovětské, ale neměly čím platit. 9 Pod ministerstvo zahraničního obchodu patřily podniky zahraničního obchodu (PZO), které zajišťovaly hospodářské styky se zahraničím. Většinou šlo o vývozně-dovozní organizace, které měly určitou oborovou specializaci, např. Polytechna zprostředkovávající technickou pomoc, Transakta zabývající se barterovými obchody a Polytechna, která se zabývala vysíláním různých expertů do zemí třetího světa. 10 Ministerstvo národní obrany v tomto procesu hrálo většinou servisní roli. Armáda poskytovala své důstojníky jako instruktory, z armádních skladů poskytovala i vojenskou techniku a v armádních zařízeních byli školeni zahraniční uchazeči. Vzhledem k tomu, že všechny kontrakty a dohody uzavírala HTS, byla aktivita armády v této oblasti dost omezená. Přesto vzniklo několik specializovaných pracovišť zabývajících se touto činností. Při generálním štábu vzniklo oddělení technické pomoci (OTP), které plnilo úlohu jakéhosi styčného bodu mezi armádou a HTS. 11 8 Zídek, P.: Československo a francouzská Afrika 1948 1968. Praha 2006, s. 31. 9 Tamtéž, s. 31-32. 10 Tamtéž, s. 32. 11 Tamtéž, s. 36-37. 9

2.3. Zahraniční fakulta VA AZ v Brně Důležitou vojenskou institucí, která při zajišťování nehmotné pomoci sehrála důležitou roli, byla Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně, především její Zahraniční fakulta. Při svém vzniku, v roce 1960, dostala fakulta název Zvláštní, který byl zvolen kvůli utajení její činnosti vzhledem ke specializaci na výuku zahraničních studentů na VA AZ v Brně. Prvním velitelem nové fakulty byl generál Josef Zuzka. Šlo o velmi vzdělaného člověka, ovládající perfektně anglický, německý a francouzský jazyk. Generál Zuzka byl velice silnou a schopnou osobností a fakultě velel až do roku 1963. 12 Fakulta měla v době svého vzniku školskou skupinu, tajnou spisovnu, skupinu materiálního zásobování, oddělení tlumočnické (skupina anglického jazyka, francouzského a španělského jazyka). Jazyková skupina byla postavena před úkol do té doby v Československu neznámý, a to zajistit výuku pro velké množství osob, které nerozuměly česky. Od počátku se musela potýkat s problémem nedostatku kvalifikovaných učitelů. 13 První zahraniční studenti však na akademii nastoupili již o pár let dříve. Ve školním roce 1955/1956 pak rozkazem prezidenta republiky a ministra národní obrany č. 050 a 051/1955 nastoupilo na VTA AZ v Brně šest studentů z Čínské lidové republiky a tři studenti z Korejské lidově-demokratické republiky. 14 Tito zahraniční studenti měli bezplatnou možnost studia a bezplatné ubytování v internátech školy, ale stravu v jídelnách VTA AZ si hradili ze svých prostředků. Studijní pomůcky šly na účet VTA AZ. Zahraniční studenti byli osvobozeni od vojenské přípravy a v době jejího konání u nich probíhalo doučování vybraných teoretických předmětů. Vedení akademie věnovalo těmto prvním zahraničním studentům zvýšenou pozornost a každý semestr s nimi velitel akademie prováděl pohovor. 15 V srpnu 1962 v rámci reorganizace na VA AZ vznikl konečný název fakulty, který zněl - Zahraniční fakulta Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně. 12 Vrbková, J.: Příprava zahraničních odborníků na VA AZ v brně od poloviny 50. let. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2005, s. 20. 13 Tamtéž, s. 20. 14 Vondrášek, V. Chrastil, S. Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951 2001. Praha 2001, s. 74. 15 Tamtéž, s. 74. 10

Poté fakulta zahrnovala obor inženýrský, technický, technický II, tlumočníků a konečně také obor jazykový. Fakulta zajišťovala nejen studium zahraničních studentů - aspirantů na vlastní půdě akademie, ale také i vlastní akce v zahraničí. Mezi největší akce patřilo zajišťování výuky na MTC v Káhiře a MTC v Bagdádu. 16 Zahraniční studenti studovali buď formou tříletého, nebo desetiměsíčního studia. Tříleté studium mělo tuto strukturu: 1. ročník osvojení českého jazyka, 2. ročník všeobecná technická příprava, 3. ročník studium dané specializace. V šedesátých letech zde studovali zejména studenti z Afghánistánu, Indonésie, Keni, Tanganiky, Sýrie, Iráku a Alžíru. Cílem studia nebyla jen příprava technických odborníků specialistů, ale i výcvik vševojskových velitelů. Od poloviny šedesátých let pak zahraniční fakulta zajišťovala i vědeckou přípravu řádných aspirantů ze SAR a dalších zemí. Novou formou bylo i zajišťování studia pro stipendisty Univerzity 17. listopadu. 17 2.4 VA AZ při budování Military technical college v Káhiře Protipólem činnosti Zahraniční fakulty byla řada akcí v zahraničí. Jednou z prvních velkých zahraničních akcí, kterou je nutné pro zachování určité komplexnosti této práce zmínit, je československá akce na MTC Káhira v Egyptě. Tato akce byla pak velice důležitá např. pro akci MTC v Bagdádu. Do Egypta v první fázi této akce začala proudit československá výzbroj 18 a vzápětí i speciální skupiny, které měly za úkol školit příslušníky egyptských ozbrojených sil. Počátkem července 1956 přijela do Káhiry jedna z nich, skupina vedená generálem Janem Reindlem, která měla za úkol provést pro egyptské letce školení v taktice. Podle hlášení ale působení skupiny pronásledovaly nesnáze. Československému vojenskému přidělenci v Káhiře, který měl tyto problémy vyšetřit, připadlo, že skupina měla svou okázalostí oslnit a osvítit nevědomé Egypťany. 16 Vondrášek, V. Chrastil, S. Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951 2001. Praha 2001, s. 96. 17 Tamtéž, s. 96. 18 Více k tématu československému dovozu zbraní do Egypta: Zídek, P.: Vývoz zbraní z Československa do zemí třetího světa v letech 1948 1962. In: Historie a vojenství, 3/2002, s. 523-567. a Wanner, J.: Československo egyptská zbrojní dohoda z roku 1955. In: Slovanský přehled, 88/2002, s. 59-77. 11

Navíc i vystupování vůči Egypťanům [ ] se mnohdy nelišilo od nadutého vystupování Angličanů. 19 Pro nás důležitější skupina expertů pak v Egyptě působila od října 1957. Jednalo se o druhé působení skupiny pod vedením prof. Aloise Farlíka z VTA AZ v Brně. Ve svém působení navázala na první část svého kurzu z října 1956 a dubna 1957. Tato skupina měla za úkol vést kurzy pro zbrojní podniky ve městech Káhira a později i v Hewlanu. 20 Egypťané byli s prací této československé skupiny, přes menší problémy, nadmíru spokojeni. Egyptská strana proto v dubnu 1958 oficiálně požádala československé Ministerstvo národní obrany o možnost zřízení samostatné vojenské vysoké školy. Tehdy se egyptský ministr obrany maršál Amer obrátil na svůj československý protějšek, generála Bohumíra Lomského, s následujícím požadavkem: byl bych velice povděčen Vaší excelenci za předání žádosti SAR vládě Čs. republiky pokud jde o pomoc při organisaci a zřízení akademie vojenských věd v Egyptě, která bude zahrnovati úseky pro výzbroj, elektroniku a tanky [ ]. Byl bych Vaší Excelenci velmi povděčen za sdělení rozhodnutí vlády Čs. republiky pokud jde o náš požadavek. 21 Na základě příslušných rozhodnutí a zájmů na československé straně a na základě jednání s egyptskou delegací vedenou budoucím velitelem MTC Káhira generálem Ibrahimem Easammem Selimem ze září 1958 došlo k uzavření Technického protokolu 22, který řešil všechny otázky plánované výstavby. Na základě tohoto protokolu a na základě kontraktů a jejich nutných doplňků pak byly do Káhiry odesíláni českoslovenští učitelé, především z VA AZ v Brně, včetně patřičné učební literatury, kteří zajišťovali výuku na MTC v Káhiře až do září 1977, kdy jim nebyl, v souvislosti se změnou politického kurzu Egypta, prodloužen kontrakt na jejich činnost. 23 19 NA Praha, Branně bezpečnostní oddělení ÚV KSČ, Zpráva o činnosti skupiny generála Reindla v Egyptě, složka 22/138. 20 VHA Praha, MNO, Kádrová správa 1957 Zpráva o Higher Course of Armament of Alexandia University, karton 108. 21 VHA Praha, MNO, Správa materiálního plánování 1958, Žádost maršála Amera, karton 367. 22 SA AČR Olomouc, VA AZ, Technický protokol, karton 421. 23 Více k tématu československé pomoci při zajišťování výuky na MTC v Káhiře: Vyhlídal, M.: Pomoc VA AZ při budování MTC v Káhiře. Diplomová práce. Brno, MU, 2008. 12

Činnost československých učitelů byla zdrojem důležitých zkušeností pro další obdobné akce v zahraničí. Akce MTC v Káhiře byla nejdéle probíhající akcí. Navíc českoslovenští pracovníci školu vybudovali v podstatě od základu a to podle předlohy a studijních materiálů VA AZ v Brně. Pracovníků se na akci vystřídala celá řada. Nejvíce expertů na škole působilo ve školním roce 1966-1967, kdy jejich počet dosáhl dvou set dvou učitelů! 13

3. Irák 3.1. Vzájemné československo - irácké vztahy Československá republika uznala Irák již roku 1932 a hned roku následujícího s ním navázala i oficiální diplomatické styky. Vypuknutím druhé světové války byly tyto styky však logicky zpřetrhány. Po válce a po vzniku Irácké republiky byly vztahy opětovně navázány a od roku 1958 přímo na úrovni velvyslanectví. Nový československý zastupitelský úřad byl zřízen přímo v hlavním městě Bagdádu. 24 Rok 1958 byl zlomový, protože 14. července tohoto roku došlo k vojenskému převratu plukovníka Abdala Karíma Kásima, který smetl iráckou monarchii. Krvavé zúčtování s králem Fajsalem II. vedlo ke vzniku republikánského režimu. V zahraniční politice Irák opustil orientaci na Velkou Británii a Spojené státy americké a navázal diplomatické vztahy se Sovětským svazem a některými jeho satelity, především s Československem. 25 Od té doby vzájemné vztahy nabraly na dynamice a došlo k uzavření důležitých dohod, jak v oblasti hospodářské, tak i v oblasti kulturní a dále i v oblasti vědecko-technické. Např. v únoru 1960 byla podepsána dohoda o technické a hospodářské spolupráci, podle které Irák dostal průmyslovou výpůjčku v hodnotě 12 miliónů liber šterlinků. 26 Dne 8. února 1963 provedla v Iráku převrat strana Baas a Kásim byl zatčen a zanedlouho popraven. Politika radikálně antikomunistického baasistického režimu vedla k tomu, že Československo začalo věnovat mnohem více pozornosti tradiční opozici v zemi komunistům a Kurdům. Zanedlouho však v Iráku došlo k dalšímu převratu. Radikální frakce strany Baas byla odstraněna a byly posíleny pozice umírněných vojáků v čele s Abdasem Sálimem Árifem. V důsledku těchto změn se do země vrátil i československý vyslanec a 30. června 1964 přijalo předsednictvo KSČ nové usnesení ke vztahu s Irákem. 27 24 Látka, M. a kol.: Irák. Praha 1975, s. 148. 25 Zídek, P. Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 1989. Praha 2009, s. 91-92. 26 Kukalová, D. Kukal, Z.: Irák. Praha 1972, s. 186. 27 Zídek, P. Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 1989. Praha 2009, s. 94-95. 14

státu. 28 Dne 17. července 1968 proběhl v Iráku další, výjimečně nekrvavý převrat, při Určitým vyvrcholením vzájemných vztahů v této době byla neoficiální dvouhodinová návštěva Antonína Novotného v Bagdádu dne 6. prosince 1967. V Bagdádu se zastavil při zpáteční cestě z Indie a podle zpráv mu byly, ačkoli návštěva plánovaná nebyla, dopřány veškeré pocty náležející právoplatné hlavě kterém byl Abdar Rahmán Árif (bratr bývalého prezidenta, ten zemřel při havárii vrtulníku) svržen stranou Baas podporovanou armádní frakcí kolem generála Ahmada Hasana Bakra. Ten se vzápětí stal prezidentem. Ve východním bloku byla tato změna uvítána, protože znamenala obrat doleva. Irák nyní uznal NDR, roku 1972 znárodnil známou ropnou společnost Petroleum Company a v dubnu roku 1972 uzavřel se Sovětským svazem smlouvu o přátelství a spolupráci a o tři roky později i dohodu o spolupráci s RVHP. Zásadní novinkou v československo-iráckých vztazích bylo navázání stranických styků mezi KSČ a stranou Baas. 29 To otevřelo cestu k těsnější hospodářské spolupráci. Dohoda o hospodářské a technické spolupráci mezi ČSSR a Irákem byla podepsaná ministrem zahraničního obchodu Ing. Barčákem v Bagdádu 9. března 1972. Důležitý dokument byl i Protokol o jednáních o hospodářských a obchodních vztazích mezi ČSSR a Irákem podepsaný prvním náměstkem ministra zahraničního obchodu Hustolesem a ministrem Amerem Abdulahem v Praze 27. července 1972. Mimo to byly uzavřeny i další méně důležité úzce specializované dohody kulturní, novinářské, atd. Na základě uzavřených dohod pak Československo do Iráku vyváželo cukr, bavlněnou textilii, skleněné zboží, kotle, pak strojírenské výrobky jako různá zařízení, traktory, papír a porcelán. Z Iráku se do Československa v menší míře dovážely datle, kůže, vlna a bavlna. 30 Významný byl také československý vývoz investičních celků, např. zařízení pro výstavbu silnice Bagdád-Mosul, závod na výrobu traktorů Zetor Antar v Iskanderii s kapacitou 15 000 traktorů ročně a rafinérii ropy v Basře, která však byla poznamenána značným zpožděním a hlavně podhodnocením cen. 31 Českoslo- 28 Zídek, P. Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 1989. Praha 2009, s. 100. 29 Tamtéž, s. 101. 30 Kukalová, D. Kukal, Z.: Irák. Praha 1972, s. 186. 31 Zídek, P. Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 1989. Praha 2009, s. 103. 15

venské podniky prováděly také konzultační služby například pro výstavbu první pneumatikárny. 32 Vrcholem politických styků se v sedmdesátých letech stala návštěva prezidenta Husáka v Iráku ve dnech 30. května až 2. června 1977. Během návštěvy bylo dohodnuto zvýšení úvěrového rámce hospodářské dohody z roku 1972 z 50 na 100 milionů amerických dolarů s tím, že podíl ropy na československých dovozech byl zvýšen z 80 na 90 procent. 33 Husák se tehdy setkal se všemi důležitými představiteli země kromě toho nejdůležitějšího, Saddáma Husajna 34, který byl v té době nemocný. 35 Saddám Husajn se pak 16. července 1979 chopil veškeré moci v zemi a Irák zahájil opětovnou tvrdou represi proti komunistům a Kurdům. 36 V listopadu 1986 pak Prahu navštívil první místopředseda vlády Tahá Jásín Ramadán a podepsal zde Všeobecnou dohodu o hospodářské, vědecké a technické spolupráci, která dále určovala, za jakých podmínek budou Iráku poskytovány úvěry na investiční celky a zboží. V této době pak československé podniky dokončily některé velké projekty. V roce 1983 rafinérii Salahuddin I a o rok později Salahuddin II. Největšími projekty zůstával zavlažovací projekt Abu Ghraib. 37 Důvodů, proč se Irák vypracoval na nejvýhodnějšího obchodního partnera v oblasti, bylo několik. Bylo to dáno především tím, že Irák díky ropě disponoval obrovskými příjmy. Dále netrval na odběru svých málo atraktivních komodit a netrval na vyrovnané obchodní bilanci. 38 V důsledku války však byla spolupráce v polovině osmdesátých let utlumena. I přes tento útlum se irácké pohledávky splatné ke konci prosince 1990 vyšplhaly do výše asi 520 milionů amerických dolarů. 39 32 Kukalová, D. Kukal, Z.: Irák. Praha 1972, s. 187. 33 Zídek, P. Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 1989. Praha 2009, s. 104. 34 Saddám Husajn (1937-2006) byl v letech 1979 až 2003 iráckým prezidentem, ale prakticky zemi vládl ještě před uvedením do prezidentského úřadu. Po americké invazi do Iráku zatčen a v roce 2006 byl popraven. 35 Zídek, P. Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 1989. Praha 2009, s. 104. 36 Tamtéž, s. 104. 37 Tamtéž, s. 109. 38 Tamtéž, s. 102. 39 Tamtéž, s. 110. 16

3.2. Československý vývoz speciálního zařízení do Iráku Jelikož Irák začínal být v dané době československou diplomacií hodnocen jako pokrokově orientovaný stát, bylo mu možné začít dodávat i speciální materiál, včetně celých investičních celků na jeho výrobu. Obchodní styky mezi Československem a Irákem ve speciální oblasti byly navázány v roce 1965 a byly z počátku omezeny pouze na dodávky ručních zbraní, nábojů a náhradních dílů pro letadla Mig-15 a Mig-17. 40 K rozvoji dalších styků v této oblasti došlo po izraelsko-arabském konfliktu v roce 1967, kdy ČSSR až do roku 1970 dodala Iráku 40 cvičných proudových letounů L-29. Další dodávky vojenské techniky zahrnovaly dodávky 395 obrněných transportérů TOPAS, 173 transportérů SKOT, 334 ks 30 mm protiletadlových dvoukanonů vzor 53 s municí a některé další položky, zejména pěchotní zbraně. 41 Stanovisko Prahy ohledně vývozu speciálu do Iráku bylo ovlivněno i několika dalšími skutečnostmi. Po odstranění diktatury generála Kásima a poté, kdy se v roce 1968 ujala moci strana Baas v čele s Ahmedem Hasanem Bakrem, která vyhlásila pozemkovou reformu, nebylo pochyb, že dojde i k brzkému znárodnění známé petrolejářské společnosti Iraq Petroleum Company. To se také později skutečně stalo. Dále zřejmě zapůsobil i nesporný fakt, že Irák disponoval velkými finančními zdroji a mohl na rozdíl například od Egypta nebo Sýrie platit hotově, a to v dolarech nebo librách. 42 Proto předsednictvo vlády 12. března 1970 rozhodlo a vyslovilo souhlas s uzavřením obchodní smlouvy s Irákem na dodávky československého speciálního materiálu pro rok 1970 až do výše 55 milionů dolarů. Tedy ve volné měně bez vazby na dovoz iráckého zboží. Dohoda se mimo jiné týkala dodávky 213 kolových obrněných transportérů typu Skot, 50 raketových odminovačů Rod-200, 70 transportérů TOPAS v sanitní verzi, 8 mostních tanků MT-55 a 25 000 samopalů vz. 58. 43 40 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426. 41 Tamtéž. 42 Brož, I.: Arabsko-izraelské války 1948-1973. Praha 2005, s. 232. 43 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426. 17

Na rok 1971 byla dohodnuta dodávka dalších 100 tanků v modernizované verzi T-54A, na další rok 150 kusů obrněných transportérů typu Topas a 200 kusů raketových odminovačů. Irák se tak stal největším odběratelem československého vojenského materiálu a zařízení. 44 Do roku 1972 pak byly s Irákem podepsány dvě mezivládní úvěrové dohody v celkovém objemu přes 200 milionů dolarů. 45 Československo na jejich základě zabezpečilo pro Irák mimo jiné i další dovoz 50 letounů L-39, 30 ks vyprošťovacích tanků, 35 ks obrněných transportérů SKOT, 40 ks 30 mm protiletadlových dvoukanonů vz. 53/70 s náboji, 6 souprav pojízdních letištních stanovišť, 3 soupravy přibližovacího radiolokátoru RP-3, 70 ks tahačů KOLOS, 70 ks trajlerů TRAP-80, mostní pontonovou soupravu a další položky. 46 Od roku 1974 začali Iráčané projevovat další zájem o dovoz speciální techniky a investičních celků, které s tím souvisely. Celkově obchod představoval objem kolem 80 milionů dolarů ovšem s podmínkou hotové platby. 47 Tomu, že obchod s vybraným speciálním materiálem a vztahy s Irákem jsou dobře rozběhnuté, odpovídala i četnost a úroveň vzájemných kontaktů na nejvyšší politické úrovni. Od jednání československého prezidenta Gustava Husáka v Iráku v roce 1977, od delegace ministra národní obrany Martina Dzúra v prosinci 1977, až po návštěvu premiéra Štrougala v listopadu roku následujícího a řadu jednání resortních ministrů obou zemí jak v Bagdádu, tak i v Praze. 48 Ještě v září 1980 získal Omnipol zakázky na speciální materiál v hodnotě asi 154 milionů amerických dolarů. Šlo zejména o 10 letadel L-39, 30 vyprošťovacích tanků a munici ráže 100 mm. Do celkové sumy byly zahrnuty i dva speciální investiční celky, tzv. akce BETA, což bylo rozšíření muničky na výrobu munice ráží 7, 62 mm, 12, 7 mm a 14, 6 mm, a akce Jantar, což byl závod na výrobu kuličkových prachů v rámci chemického komplexu al-bakr. 49 44 Brož, I.: Arabsko-izraelské války 1948-1973. Praha 2005, s. 232. 45 Tamtéž, s. 232. 46 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426. 47 Brož, I.: Husajn kontra Chomejní. Irácko-íránská válka 1980-1988. Praha 2007, s. 250. 48 Tamtéž, s. 249. 49 Zídek, P. Sieber, P.: Československo a Blízký východ v letech 1948 1989. Praha 2009, s. 106. 18

úvěr. 50 Obecná linie spolupráce s Irákem však zůstávala prakticky nezměněná. Bylo Po vypuknutí války s Iránem se ovšem začala platební schopnost Iráku zhoršovat a Bagdád začal uplatňovat požadavky na dovoz speciálního materiálu na ovšem nutné zvažovat reálné možnosti Československa, a to s přihlédnutím na již zmíněnou skutečnost, že se platební schopnosti Iráku v polovině osmdesátých let, z důvodu těžkého a vleklého konfliktu, zhoršily a nebylo možno tolerovat odklady plateb za speciální techniku. Na konci listopadu 1986 přijeli iráčtí představitelé do Prahy k dalšímu jednání s premiérem Štrougalem. I přesto, že československá strana připomněla nutnost plnění platebních závazků, tak irácká strana požadovala větší počet tanků T-55, bojových vozidel pěchoty BVP-1, sanitních transportérů BVP AMBI, nákladních automobilů Tatra 815, vyprošťovacích vozidel Tatra AV-15 a dále velkorážní kanony, lehké zbraně a spojovací techniku. Dohoda byla ovšem ze zřejmých důvodů odložena. 51 Přesto měl dovoz speciálu do Iráku nezastupitelný význam. Inkasem z obchodů se speciálem Československo získalo významné devizové prostředky na nákupy civilního zboží, jednak ze zmíněných zemí, jednak i ze zemí západních. A tak dodávky uskutečněné ze zásob ministerstva obrany znamenaly finanční a devizový přínos po celé národní hospodářství. 52 3.3. Pomoc Československa při zajišťování iráckého vysokého vojenského školství Na dodávky československého speciálu navázala vědecko-technická pomoc, neboli také tzv. nehmotná pomoc ve speciální oblasti. Ta byla organizovaná jak školením vybraných iráckých expertů na vědeckých pracovištích v ČSSR, tak i vysíláním vybraných československých pedagogů do Iráku. V souvislosti s velkými dodávkami vojenské techniky z ČSSR a jiných zemí východního bloku, projevila irácká strana v letech 1970 až 1972 poprvé zájem o československou spolupráci při budování Military technical college v Bagdádu. 50 Brož, I.: Husajn kontra Chomejní. Irácko-íránská válka 1980-1988. Praha 2007, s. 250. 51 Tamtéž, s. 257. 52 Brož, I.: Arabsko-izraelské války 1948-1973. Praha 2005, s. 232 233. 19

Při jednání však nebyla z československé strany vyvíjena patřičná iniciativa, vzhledem ke značným závazkům k VTA Káhira (pozn. MTC Káhira). 53 Military technical college v Bagdádu byla svým posláním v podstatě shodná s MTC v Káhiře. MTC v Bagdádu byla založena dne 14. srpna 1973 jako vojenská technická vysoká škola, která měla vychovávat inženýry důstojníky k zajišťování pozic v armádě a i ve strojírenství. Měla být střediskem vojenského vědeckého výzkumu. 54 Koncem roku 1975 se pak Ministerstvo obrany Irácké republiky opět obrátilo na československé orgány ve věci případné technické pomoci jejich vojenskému technickému školství. 55 Předsednictvo československé vlády poté souhlasilo pouze s uzavřením protokolu o technické a vědecké spolupráci mezi Irákem a Československem a s dalšími případnými konzultacemi k vyjasnění všech otázek spolupráce při zajištění výuky na MTC v Bagdádu. Předsednictvo vlády dále uložilo ministerstvu zahraničního obchodu zahájit jednání s iráckou stranou na uzavření mezivládního protokolu a dalších příslušných smluvních dokumentů a ministerstvu národní obrany uložilo zjistit možnosti ČSLA, konkrétně VA AZ v Brně, k zabezpečení dané pomoci. To znamenalo, podle možností poslat na MTC Bagdád určitý počet našich expertů. 56 Do této akce měla být přesto zapojena i další ministerstva, a to hlavně ministerstva všeobecného strojírenství, hutnictví a těžkého strojírenství, a další instituce jako např. Československá akademie věd (ČSAV), která měla zajistit odborníky, které by ministerstvo národní obrany nebylo schopné vyslat. 57 Zájem irácké strany na vyslání československých učitelů na MTC Bagdád byl pak dále dokumentován dalším požadavkem v květnu 1976 prostřednictvím velvyslanectví Irácké republiky. Požadavek přišel zároveň i s přáním na přijetí několika iráckých studentů do dalšího odborného studia na akademii v Brně. 58 53 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426. 54 Military Technical College Prospectus CURRICULA. Bagdád 1982, s. 1-2. 55 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426. 56 Tamtéž. 57 Tamtéž. 58 Tamtéž. 20

Další konzultace proběhly přímo se šestičlennou iráckou delegací, která navštívila Československo v říjnu 1976. Během svého pobytu u nás byla irácká delegace seznámena s metodami výuky a vědecké práce na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně, kde současně navštívila i několik odborných pracovišť. Na závěr svého osmidenního pobytu podepsala irácká delegace se zástupci FMZO-HTS pracovní protokol, ve kterém byly přesně definovány požadavky irácké strany v otázce spolupráce v oblasti vysokého školství mezi MTC Bagdád a VA AZ v Brně. 59 Jednalo se hlavně o již zmíněné vysílání československých učitelů na MTC v Bagdádu, zajišťování aspirantského studia iráckým posluchačům, poskytování stáží iráckým inženýrům, předávání zkušeností, učebních fondů a materiálů a zajišťování dodávek na vybavení laboratoří. Československo mělo svůj návrh protokolu o spolupráci irácké straně předložit do konce roku 1976. Protože usnesení Předsednictva vlády ČSSR číslo 81 z 16. 3. 1972 o poskytování technické pomoci v souvislosti s vývozem speciální techniky do nesocialistických zemí zdůrazňovalo nutnost vyvíjet z československé strany iniciativu směřující k udržení pozic v tomto regionu, bylo žádoucí tuto snahu podporovat pozitivním přístupem k řešení vznesených iráckých požadavků týkajících se spolupráce ve vojenském školství. 60 Zároveň s ohledem na postupné snižování československé účasti na MTC v Káhiře a následnému náhlému ukončení celé akce na podzim 1977, bylo možné ihned využít uvolněné kapacity pro potřeby zajištění akce v Iráku. Pro československou stranu bylo v tento okamžik velmi výhodné přijmout předloženou iráckou nabídku na výstavbu MTC v Bagdádu, a to s ohledem na československé zahraniční a obchodní zájmy a hlavně také z důvodů získání devizových prostředků. 61 Irácký zájem právě o československé experty má zřejmě svůj původ v úspěšné akci celé řady československých expertů na Military technical college v Káhiře. Lze se domnívat, že tato káhirská akce měla v arabském světě nebývalý 59 SA AČR Olomouc, VA AZ, Zaslání materiálů k čs.-irácké spolupráci ve vojenském vysokém technickém školství a posouzení, karton 426. 60 Tamtéž. 61 Tamtéž. 21

ohlas. Postavila kvalifikovanou vojenskou školu, která měla sice ještě co dohánět (pozn. do evropské úrovně), ale v těch jejich podmínkách to byla škola, která jim umožnila svébytný vojenský rozvoj. 62 Vzájemná spolupráce v oblasti vysokého vojenského školství mohla být do budoucna také velmi účelná jako předpoklad pro další československý vývoz vojenské techniky do Iráku. Irák pak také mohl, a postupem doby i začal, suplovat roli Egypta, kde vliv Československa a dalších zemí východního bloku v polovině sedmdesátých let z politických důvodů podstatně zeslábl. 3.4 Military technical college Bagdád Ve dnech 20. až 28. října 1976 došlo k jednání mezi iráckou stranou vedenou velitelem MTC brigadýrem Ismailem Sultan Jabirem a československou delegací zastupovanou zástupcem Omnipolu Ing. Chocholoušem. Během pobytu v Československu irácká strana konzultovala otázky v oblasti vojenského školství s náčelníkem VA AZ v Brně generálem Josefem Čepickým a jeho zástupci. 63 Irácká delegace během jednání předložila Omnipolu požadavky na předávání zkušeností, učebních plánů a programů pro plánování učebního procesu na MTC Bagdád, dále také požadovala přímé vyslání jedenácti československých expertů na zajištění výuky vybraných předmětů na MTC Bagdád, u kterých požadovali minimálně roční pedagogickou praxi a schopnost přednášet a učit v anglickém jazyce. Samozřejmě během konzultací došlo k zásadnímu jednání ohledně částek, které měly být za naše učitele iráckou stranou vypláceny. Představy československé a irácké strany se dle záznamu tohoto protokolu značně lišily: Specializace Měsíční sazby požadované čs. stranou (v dolarech) Měsíční sazby požadované iráckou stranou (v dolarech) Profesor (DrSc.) 2 600 nebylo s ní počítáno 62 Rozhovor s panem doc. Ing. Slavomírem Voseckým, CSc. (Brno, 4. 11. 2009). 63 Vrbková, J.: Příprava zahraničních odborníků na VA AZ v Brně od poloviny 50. let. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2005, s. 31. 22