Návrh a konstrukce 2009 Dokumentace zpracována 2013 Autoři Jiří Rezler, Leoš Procházka Osazení Beyma 5mp60n; Seas 27tbcf/g Technická data Bassreflexová ozvučnice, (š x v x h) 170 x 285 x 303mm; Bassreflexový nátrubek Ø 37 x 85mm (55 Hz); Příkon 50W, Citlivost 85dB, Frekvenční rozsah 50-20000Hz; Impedance 6Ω; DTD a dubová spárovka 18mm; Objem 8l, Hmotnost 7kg.
Úvod Na návrh mého kamaráda (nick Leon, Leoš Procházka) jsem se rozhodl s jeho pomocí sestavit rozumné ozvučení domácího kina. Leoš čte Audioweb již několik let, má tedy obecné znalosti ohledně měničů a dokáže celkem velmi rozumně poradit v základních konstrukčních otázkách. Bohužel se necítil na kompletní zjišťování celého postupu správného měření pro výsledný návrh výhybky, tak jsme se domluvili na tomto projektu domácího kina, kdy já jako úplný začátečník, ale se znalostí angličtiny a PC, zjistím postupy návrhu v PC a Leoš mě bude obecně povzbuzovat a radit. Díky Leošovým zkušenostem jsme zvolili měniče Beyma 5mp60n a Seas 27tbcf/g. Dále navrhl objem bedny, bassreflexový nátrubek jsme vyřešili s pomocí Checka (Martin Vitvar) a rozmístění měničů v ozvučnici jsem si osobně trochu vyzkoušel v programu Edge. Pak se šlo konstruovat.
Konstrukce Bednu jsem slepil s pomocí vrutů a dovnitř vlepil 5cm širokou výztuhu z 18mm DTD. Ta spojuje přesně uprostřed bedny levou a pravou stěnu budky. Po vytvoření základního tvaru, jsem vyřízl otvory na měniče, terminál, BR z šedé odpadní roury sehnané jednoduše v OBI do středu šířky zadní stěny a výškově přibližně naproti středu Seasu, začal tmelit a řešit poréznost DTD. Zakulacený přechod BR jsem vyřešil následovně. Odpadní rouru, zkrácenou na příslušnou délku, jsem na vnitřní straně zbrousil pilníkem, aby hrana na koncích byla nula-nula-nic, a vlepil do připraveného otvoru, kdy vnější konec roury byl v polovině tloušťky stěny DTD. Kulatým pilníkem jsem vnější, zbývající polovinu tloušťky DTD zbrousil jako plynulý přechod a poté velmi hrubým smirkem v ruce, jsem tento zatím nerovný přechod, zcela vybrousil do krásného kulatého přechodu. Pak následovalo stříkání bílým sprejem. Poté, co jsem byl celkem spokojený s nástřikem, jsem nalepil na přední stranu 18mm dubovou spárovku od svého známého truhláře, a do té opět vyřízl otvory pro měniče. Pak následovala práce jiného truhláře z vedlejší vesnice, který provedl frézování hran a zapuštění měničů do dubové spárovky. Následovalo další tmelení a to z důvodu občasných mezer mezi DTD a dubovou spárovkou. Následovala nespokojenost s povrchem nastříkaným sprejem a současně po delší době vylezlými hranami z lepení "na tupo", rozhodl jsem se povrch DTD přebrousit a jednoduše natřít bílým Balakrylem (s ohledem hlavně na finanční stránku, jednoduchost, a nakonec i lepší výsledek) s následným lakováním matným lakem. Následovala nespokojenost s matným lakem a došlo na lesklý lak... no a to je vlastně finální podoba budky. Obyčejné plastové terminály jsem původně chtěl udělat křiklavě žluté, ale při výsledném dojmu jsem toto řešení zavrhl, rozmontované je natřel taktéž bílým Balakrylem a několikrát přelakoval lesklým lakem. Poté přišlo na řadu tlumení bílým rounem z Dexonu. Nalepil jsem jej na všechny stěny způsobem, aby to poté byla na dotek celkem silná měkká vrstva, abych rukou necítil ihned DTD.
Měření A pak už následovalo měření. To jsem vlastně dával celé kompletně dohromady od nuly. Leoš měl již dříve vyrobený měřicí stojan, kdy ještě měřil starším mikrofonem pomocí Arty, pak mikrofon od Checka, ale jinak jsme neměli nic, čili proběhla výroba krabičky a "studování" nejdůležitější teorie. Výsledné křivky jsem se snažil sladit nejdříve v programu LspLAB, ale po zveřejnění Xoveru (díky MaBatovi) jsem přešel na Xover. Po asi dvou měsících mého úporného snažení, kdy jsem jako naprostý začátečník seděl téměř každý večer u LspLABu/Xoveru, jsme se s Leošem rozhodli, poslat naše výsledky Checkovi a zeptat se jej na radu. Ten se mi ochotně nabídl, že až bude mít volno, na výhybku se podívá a udělá ji. Poté výhybku poslal (s dělením zhruba někde okolo 1500Hz) a já se jal, úplně šťastný, objednávat součástky. Výhybku jsem přidělal na tvrdý kartón, který jsem zaklínil k boční stěně mezi zmiňovanou výztuhu uprostřed a spodní stěnu budky tak, aby výhybka pěkně držela.
Výhybka - schéma (autor: Check - Martin Vitvar, Dolní Počernice) Výhybka - konstrukce (papírový karton)
Výsledky měření (celá reprosoustava) Horizontální charakteristika (0-60, 15 krok): Vertikální charakteristika (0-60, 15 krok):
Výsledky měření (celá reprosoustava) Impedanční charakteristika:
Závěr a shrnutí Poslech výsledného sterea byl velmi příjemným překvapením, i když už jsme v průběhu konstrukce nějaké pokusné poslechy na provizorním dělení dělali a věděli jsme tedy, co se zhruba dá očekávat. No, věděli jsme, že zklamání to rozhodně nebude. S finální, Checkem velmi dobře a jednoduše navrženou, výhybkou byla zachována charakteristika měničů (nádherně zřetelné výšky a velmi rychlé a úderně přesné basy), ale naopak zmizel jakýsi únavný pocit z delšího poslechu na provizorním dělení. Ten jsem původně připisoval také charakteristice měničů, ale nakonec se ukázalo, že za to mohla právě naše zkušební, provizorní výhybka. Zvukový dojem je takový, že na opravdu dlouhodobější poslech, kdy to člověk teprve dokáže ocenit, jsem nikdy ještě neměl možnost slyšet takhle kvalitní reprosoustavu. S takovým zvukem jsem se obecně nikde zatím nesetkal. Hudba, která se mi dříve na mých TVM ARS-335-50/8 líbila, je na tomto 2-p mnohem detailnější a opravdu mnohem, mnohem hezčí. Člověk slyší rozdíly v kytaře například tam, kde si dříve myslel, že bylo po sobě zahráno dvakrát to stejné atd. Celkově mi došlo, že například hudebníci vlastně vkládají do své hudby i mnoho kvality, kterou vlastně posluchač s běžným ozvučením ani nemá možnost docenit (i když je to například jeho velmi oblíbená kapela, jejíž členy obecně považuje za velmi dobré hudebníky), protože ji prostě na své reprosoustavě nemá možnost uslyšet. Beyma 5mp60n jde i opravdu velmi hluboko. Subwoofer, který jsme původně plánovali někdy dodělat, zřejmě vůbec konstruovat nebudu a možná někdy v budoucnu udělám jen na předek podobné třípásmo. To ale není vůbec jisté. Seas 27tbcf/g zase hraje výšky tak, že je slyšet jednotlivé detaily hudby a už nemám dřívější pocit, že jakoby pouze někdo v místnosti šustí igelitovým sáčkem. Dá se říci že tento, vlastně zcela začátečnický, pokus o DIY konstrukci svou zvukovou kvalitou daleko překonává jakékoli běžné domácí ozvučení. Pro nenáročného posluchače je toto již zcela dostatečné ozvučení pravděpodobně zařaditelné i do kategorie Hi-Fi, které není výrazně nutné ničím lepším nahrazovat ani s odstupem delšího časového horizontu.
Fotografická příloha: