Závěrečná zpráva projektu Status veřejné prospěšnosti jako nástroj posilování transparentnosti neziskového sektoru ČR na základě švýcarského know-how.

Závěrečná zpráva projektu Status veřejné prospěšnosti jako nástroj posilování transparentnosti neziskového sektoru ČR na základě švýcarského know-how. Podpořeno z Programu švýcarsko české spolupráce. Supported by a grant from Switzerland through the Swiss Contribution to the enlarged European Union

Závěrečná zpráva projektu Obsah Obsah...2 I. Výchozí situace a cíle projektu...3 II. Realizované aktivity...4 1. Příprava a realizace studijní cesty do partnerské organizace Nadace ZEWO...4 2. Příprava a realizace regionálních konferencí za účasti experta ze Švýcarska...5 3. Vytvoření studie Návrh modelu podpory transparentnosti českého neziskového sektoru a statusu veřejné prospěšnosti na základě švýcarských zkušeností a zpětné vazby z regionálních konferencí...7 4. Zpracování závěrečné zprávy projektu...7 III. Shrnutí získaných doporučení v rámci přenosu švýcarského know-how a možnost jeho využití v budoucnu...8 IV. Naplnění cílů projektu a celkové hodnocení projektu...15 Seznam příloh...16 2

Závěrečná zpráva projektu I. Výchozí situace a cíle projektu Podle současné české legislativy jsou neziskové organizace vymezeny určitými právními formami. Pouze na základě příslušnosti k některé z těchto právních forem pak využívají určité výhody (zejména daňové). V současné době se však toto pojetí jeví již jako nevyhovující i z toho důvodu, že se objevují případy účelově zřízených neziskových organizací, skrze které dochází k praní špinavých peněz a daňovým únikům. Proto se už několik let diskutuje o potřebě vyšší transparentnosti a zavedení statusu veřejné prospěšnosti, který je běžně používán v řadě vyspělých demokratických zemí mezi kterými je i Švýcarsko. V obecné podobě byl status zakotven do nového Občanského zákoníku, který vstoupí v platnost 1. 1. 2014. Ten ale neuvádí, jak bude celá problematika upravena prakticky, např. kdo bude rozhodovat o udělení statusu, kde bude veden rejstřík obecně prospěšných subjektů, jaké budou případné výhody pro veřejně prospěšné subjekty atd. Tyto praktické záležitosti by měl upravovat samostatný zákon zákon o statusu veřejné prospěšnosti. Záměrem projektu Status veřejné prospěšnosti jako nástroj posilování transparentnosti neziskového sektoru ČR na základě švýcarského know-how Asociace veřejně prospěšných organizací (AVPO) a partnerské švýcarské Nadace ZEWO (Zewo Stiftung) bylo zprostředkovat švýcarské know-how týkající se veřejné prospěšnosti a transparentnosti neziskových organizací a přispět k tomu, aby připravovaný zákon byl skutečně účinným nástrojem k nastavení spravedlivého systému fungování veřejně prospěšného sektoru v ČR, ale i k posílení transparentnosti a důvěryhodnosti současného neziskového sektoru, který je jedním ze základních pilířů demokratické společnosti. Projekt měl následující cíle: a. Získání know-how a příkladů dobré praxe v oblasti transparentnosti a veřejné prospěšnosti neziskových organizací ve Švýcarsku. b. Seznámení české odborné veřejnosti s problematikou transparentnosti a veřejné prospěšnosti. c. Identifikace prvků a faktorů švýcarského modelu, které lze efektivně aplikovat v prostředí České republiky. 3

Závěrečná zpráva projektu II. Realizované aktivity 1. Příprava a realizace studijní cesty do partnerské organizace Nadace ZEWO Koordinátorka projektu naplánoval a zorganizoval studijní cestu do sídla švýcarského partnera Nadace ZEWO, kterou ve dnech 27. 30. srpna 2012 absolvovali tři zástupci Asociace veřejně prospěšných organizací (AVPO). Účelem návštěvy bylo seznámení se se švýcarským modelem veřejné prospěšnosti a způsoby a nástroji, které jsou ve Švýcarsku používány k zajištění transparentnosti neziskového sektoru. Kompletní program třídenního pobytu naleznete v příloze (viz Příloha 1). Nároky na transparentnost jsou ve Švýcarsku obecně velmi vysoké, ať už jde o komerční sféru nebo neziskové organizace (NO). Kromě plnění legislativních podmínek však transparentnost neziskového sektoru posilují i samoregulační mechanismy. Právě na poli samoregulace švýcarského neziskového sektoru působí i Nadace Zewo. Jejím posláním je posilovat transparentnost a integritu charitativních organizací vůči veřejnosti s cílem ochraňovat soukromé veřejně prospěšné aktivity. Během srpnového setkání seznámili tři zástupci Nadace Zewo (Martina Ziegerer, Daniel Halter, Silvio Foscan) zástupce AVPO s nástroji pro zajištění transparentnosti NO ve Švýcarsku a s vlastními metodami měření transparentnosti a výkonnosti NO. Podrobnější vhled do švýcarského zákona upravujícího problematiku veřejné prospěšnosti poskytli zástupcům AVPO právníci advokátní kanceláře Dufour v Basileji. Zástupci AVPO se během třídenní pracovní cesty měli možnost rámcově seznámit i s německým modelem úpravy statusu veřejné prospěšnosti. To díky video konferenci s výkonným ředitelem Deutsches Zentralinstitut für soziale Fragen (DZI) Burkhardem Wilke, který navíc přislíbil i aktivní účast a podrobnější vysvětlení problematiky na zářijové konferenci AVPO, jež byla zaměřená na srovnání stavu veřejné prospěšnosti v rámci Visegrádských zemí a Německa. V rámci studijního pobytu navštívili zástupci AVPO také švýcarskou neziskovou organizaci TIXI provozující specializovanou taxislužbu pro seniory a lidi s hendikepem. Tato nezisková organizace je jednou z pětiset, které vlastní pečeť Zewo. Pečeť Zewo potvrzuje, že dary budou využité ekonomicky, účelně a pro určený cíl. Zaručuje, že organizace poskytuje transparentní informace a pravdivé a poctivé finanční zprávy, má nezávislé a přiměřené kontrolní mechanismy a otevřeně komunikuje. Jak sama organizace TIXI uvedla, pečeť kvality jí pomohla jak interně (pro obdržení pečeti museli zefektivnit fungování organizace), tak i externě (pečeť Zewo je ve Švýcarsku známá a individuální dárci se jí při rozhodování o umístění svých darů řídí). Před návratem do ČR vypracovala koordinátorka projektu na základě vzájemné domluvy realizačního týmu (složený ze zástupců AVPO a zástupce Nadace Zewo) harmonogram pracovní cesty ředitelky Nadace Zewo Martiny Ziegerer do České republiky, v rámci které 4

Závěrečná zpráva projektu měla představit švýcarský model účastníkům konferencí v Ostravě, Brně a Praze. Podrobněji byl plán regionálních konferencí a s tím související harmonogram návštěvy (viz Příloha 2) upravován na základě vzájemné elektronické komunikace. Po návratu z cesty byla Alešem Mrázkem, expertním pracovníkem projektu, zpracována studie Příklad dobré praxe popisující stav transparentnosti neziskového sektoru a náplň statusu veřejné prospěšnosti ve Švýcarsku, která shrnuje poznatky z absolvované studijní cesty a odborných materiálů obdržených ve Švýcarsku. Studie je veřejně přístupná na webových stránkách projektu 1 a byla předána společně s dalšími relevantními informacemi k dispozici zpracovatelům nového zákona o statusu veřejné prospěšnosti. Relevantní informace získané v průběhu cesty byly dále publikovány ve zpravodaji Svět neziskovek a na webu AVPO. Část materiálů byla přeložena do češtiny a zaslána zpracovatelům zákona o statusu veřejné prospěšnosti na ministerstvo spravedlnosti. Informace z cesty byly prezentovány na setkání pracovní skupiny neziskového sektoru k zákonu o statusu veřejné prospěšnosti (5. září 2012), jejíž výstupy obdrželi úředníci ministerstva spravedlnosti a ministerstva financí. Švýcarské zkušenosti byly prezentovány na konferenci Veřejná prospěšnost v srdci Evropy, která se konala dne 21. září 2012 v Praze. 2. Příprava a realizace regionálních konferencí za účasti experta ze Švýcarska. V listopadu 2012 proběhly dle plánu projektu tři regionální konference, které byly součástí tzv. putovní konference Transparentnost a veřejná prospěšnost inspirujte se švýcarskou precizností, která proběhla v Ostravě (12. listopadu 2012, Seminární centrum Akademie Ostrava, Hrušovská 2654/16, Ostrava - Přívoz), Brně (13. listopadu 2012, City Apart Hotel, Komárovské nábřeží 2, Brno) a Praze (14. listopadu, Autoklub České republiky, Opletalova 29, Praha 1). Informace o konferenci byly měsíc před konáním zveřejněny na webu projektu 2 a společně s pozvánkou předány členům AVPO, pracovním skupinám neziskových organizací, které řeší veřejnou prospěšnost v rámci projektu CEE Trust, členům Asociace Jihomoravského kraje (ANNO JMK) a Unie Olomouckého kraje (UNO-OK), neziskovým organizacím ve Zlínském, Moravskoslezském, Plzeňském a Karlovarském kraji. Informaci o konání konference zveřejnila i média zabývající se problematikou neziskového sektoru jako denikneziskovky.cz, helpnet.cz, ekologickavychova.cz, culturenet.cz, 1. Slovenské neziskové servisné centrum. Pozvánku na konferenci obdrželi i zástupci Rady vlády pro nestátní 1 Viz. http://www.avpo.cz/clanek/1535/622_638/vse-o-avpo projekty/status-verejne-prospesnosti-jakonastroj-posilovani-transparentnosti-neziskoveho-sektoru-cr-na-zaklade-svycarskeho-knowhow/#materi%c3%81ly 2 Viz. http://www.avpo.cz/clanek/1535/622_638/vse-o-avpo projekty/status-verejne-prospesnosti-jakonastroj-posilovani-transparentnosti-neziskoveho-sektoru-cr-na-zaklade-svycarskeho-know-how/#konference 5

Závěrečná zpráva projektu neziskové organizace (RVNNO), MF ČR a MSp ČR. Pozvánku s programem putovní konference naleznete v příloze (viz Příloha 3). Zájemci o účast na konferenci se hlásili přes internetový přihlašovací formulář. Konferenci navštívilo v Ostravě 40 účastníků, v Brně 58 účastníků a v Praze 69 účastníků. Putovní konferenci otevřela svým příspěvkem Martina Ziegerer (ředitelka Nadace Zewo), jejíž prezentace byla věnovaná problematice veřejné prospěšnosti ve Švýcarsku a způsobu posilování transparentnosti neziskových organizací, který používá Nadace Zewo. Marek Šedivý (prezident AVPO) představil účastníkům aktuální znění českého zákona o statusu veřejné prospěšnosti, jehož předkladatelem je MSp ČR a na jehož znění se podíleli i pracovní skupiny složené ze zástupců neziskových organizací, které se aktivně zapojily do projektu Zavedení statusu veřejné prospěšnosti do české legislativy finančně podporovaného Trust for Civil Society in Central and Eastern Europe (CEE Trust). Na závěr dopolední části konference představil Aleš Mrázek (zástupce ředitele obecně prospěšné společnosti Neziskovky.cz) jak je problematika statusu veřejné prospěšnosti řešena v okolních státech Německu, Polsku, Slovensku a Maďarsku. Odpolední část konference byla věnována třem workshopům, kde si účastníci měli možnost s vedoucími workshopů pohovořit a aktivně vyjádřit k následujícím tématům: - Jak vidí transparentnost neziskových organizací business sféra? (workshop byl vedený Simonou Kaňokovou specialistkou na public relations Skupiny ČEZ a Markem Šedivým); - Etika jako předpoklad stability a rozvoje neziskové organizace (workshop byl vedený Alešem Mrázkem); - Transparentnost očima neziskových organizací (workshop vedla Milada Šnajdrová, členka předsednictva Unie nestátních neziskových organizací Olomouckého kraje a poradkyně pro NNO). Vedoucí workshopů výstupy jednotlivých workshopů shrnuli a tyto poznatky byly všem účastníkům zaslány emailem v následném týdnu po konání konferencí. Po skončení konference byl všem účastníkům zaslán také internetový hodnotící dotazník, přes který se měli možnost k proběhlé konferenci a workshopům vyjádřit. Veškeré poznatky z regionálních konferencí, výstupy z workshopů a zpětné vazby jsou shrnuté ve studii Návrh modelu podpory transparentnosti českého neziskového sektoru a statusu veřejné prospěšnosti, která je k dispozici na webových stránkách projektu. Stejně jako první studie byla zaslána zástupcům MSp ČR. Výstupy regionálních konferencí byly také shrnuty v tiskové zprávě (viz Příloha 6), která byla zaslána relevantním médiím a zveřejněná kromě webových stránek AVPO, také v dalších médiích věnující se problematice občanského sektoru. 6

Závěrečná zpráva projektu 3. Vytvoření studie Návrh modelu podpory transparentnosti českého neziskového sektoru a statusu veřejné prospěšnosti na základě švýcarských zkušeností a zpětné vazby z regionálních konferencí Aleš Mrázek, expert na veřejnou prospěšnost a etiku, zpracoval studii s uvedením doporučení pro české prostředí, jak posílit transparentnost neziskového sektoru a jak přistoupit k podrobnému zavedení statusu veřejné prospěšnosti. Tato studie propojuje výstupy ze švýcarského příkladu dobré praxe, ze zpětné vazby z konferencí, názorů účastníků prezentovaných na konferencích a výstupů sepsaných vedoucími workshopů. Studie je zveřejněná na webových stránkách projektu a byla také zaslána zástupcům MSp ČR, kteří připravovaný zákon tvoří a předkládají. Byla vydána tisková zpráva, která informovala o existenci veřejně přístupné studie na stránkách asociace (viz Příloha 5). Na základě tiskové zprávy byly vypracované krátké odborné články ve zpravodaji Svět neziskovek a na webech www.avpo.cz a www.neziskovky.cz. Tisková zpráva i odborné články byly zaslány též zpracovatelům zákona na ministerstvo spravedlnosti. 4. Zpracování závěrečné zprávy projektu Závěrečná zpráva z projektu byla zpracována koordinátorkou projektu s využitím podkladů a materiálů ze studijní cesty ve Švýcarsku, regionálních konferencí, dotazníkového šetření a obou uvedených studií k 28. prosinci 2012. Zpráva je k dispozici na webových stránkách projektu. 7

Závěrečná zpráva projektu III. Shrnutí získaných doporučení v rámci přenosu švýcarského know-how a možnost jeho využití v budoucnu Švýcarský model, jeho zhodnocení a doporučení pro české prostředí shrnuje již zmiňovaná studie Návrh modelu podpory transparentnosti českého neziskového sektoru a statusu veřejné prospěšnosti. Ta popisuje a hodnotí jednotlivé oblasti následovně: 1. Proč státní úřady ve Švýcarsku nekontrolují činnost spolků? Neziskovým organizacím je ve Švýcarsku ponechávána velká svoboda, zejména pak spolkům. Stát do jejich činnosti nijak nezasahuje, vychází se z principu, že dostatečnou kontrolu činností spolků provádějí valné hromady jako jejich nejvyšší orgán. Také v českém právu je nejvyšším orgánem občanského sdružení valná hromada všech členů, švýcarský model zde však nelze dost dobře uplatnit. Problém spočívá v tom, že naše občanská sdružení svým charakterem neodpovídají švýcarským spolkům, ačkoli to bylo původně zamýšleno. Občanská sdružení v České republice často nejsou založena za účelem sdružování, mají jen minimální možný počet členů a soustředí se na poskytování služeb mimo členskou základnu, případně na jiné činnosti. Dalším problémem je, že nástroj valných hromad je u nás často brán na lehkou váhu a sdružení nejsou schopna valnou hromadu uskutečnit tak, aby byla usnášeníschopná. Zlepšení by v tomto ohledu mohla přinést úprava v novém občanském zákoníku, kde budou občanská sdružení nahrazena právní formou spolek. U spolků by měl být kladen daleko větší důraz na sdružovací (spolkovou) činnost a bude tedy možné svěřit valným hromadám větší důvěru. 2. Veřejná prospěšnost - dobré a varovné příklady v zahraničí. Kde se inspirovat a na co si dát pozor? Status veřejné prospěšnosti zdaleka není nový koncept. V tradičních evropských demokraciích je používán již po desetiletí. Vyrůstá z křesťanské etiky, jejíž nedílnou součástí je péče o bližní a dobročinnost. Právní přístupy k veřejné prospěšnosti se v různých zemích poměrně značně liší. Zejména je patrný velký rozdíl mezi zeměmi, kde je veřejná prospěšnost zažitým pojmem a posttotalitními státy, kde je třeba tento pojem znovu vymezit a získat pro něj společenský respekt. Jednoduché přenesení cizích modelů do takového prostředí je nemožné, vždy je třeba vycházet z místních potřeb a podmínek. Při tvorbě zákona o veřejné prospěšnosti v České republice je třeba si všímat různých přístupů a úprav problematiky. Nejde přitom jen o hledání dobré praxe, ale také o identifikaci problémů tam, kde status veřejné prospěšnosti dobře nefunguje. Pro středoevropské země mohou být zvláště Švýcarsko a Německo v jednotlivých aspektech dobrým vzorem. Společenské prostředí ani právní a politický systém zde nejsou tak odlišné jako například v USA nebo Velké Británii. Jako varovný příklad může sloužit například Polsko, kde byl status veřejné prospěšnosti zaveden již před několika lety, avšak dodnes nezískal 8

Závěrečná zpráva projektu jasnou náplň. Unáhlené zavedení statusu a jeho nedostatečné vymezení a další práce s ním vedly spíše k znepřehlednění prostředí neziskového sektoru. 3. Proč je důležitá stabilita právního prostředí? Stejně jako pro jiná odvětví, je i pro zdravý vývoj neziskového sektoru důležitá stabilita právního prostředí. Pro neziskový sektor to však platí o to více, že pracuje často s emocemi a jednotlivé pojmy kolem něj musí ve společnosti získat svůj obsah. Stabilní právní prostředí znamená, že se sektor stane přehledný a lépe srozumitelný i pro dárce. Švýcarský právní systém, ačkoli je víceúrovňový, patří k nejstabilnějším v Evropě. V České republice podobné stabilizaci brání nedostatečný respekt k právu a jeho příliš pragmatické až formalistické uplatňování. Pozitivní změnou posledních let je, že se objevuje politická vůle situaci řešit a náš právní systém zásadněji reformovat. Připravované změny se nicméně mohou pozitivně projevit až s delším zpožděním. Z krátkodobého hlediska přijetí nového občanského zákoníku ani dalších důležitých předpisů stabilizaci našeho právního prostředí nepřinesou. 4. Veřejná prospěšnost - obecný nebo právní pojem? Je třeba rozlišovat veřejnou prospěšnost jako obecný pojem a status veřejné prospěšnosti jako pojem právní. Fakticky může samozřejmě i organizace, která nemá zapsaný status veřejné prospěšnosti, vykonávat veřejně prospěšné činnosti. Nemá však nárok na výhody spojené s právním statusem veřejné prospěšnosti. Pro zapsání právního statusu je nutné kromě vykonávání určité činnosti splňovat různé další podmínky. Tyto podmínky by se v České republice na rozdíl od Švýcarska měly týkat i finanční transparentnosti organizace. 5. Posuzovat právní formy nebo činnost organizací? Doposud jsou neziskové organizace v České republice vymezeny výhradně určitými právními formami. Jejich veřejná prospěšnost je posuzována při vzniku na základě zakládacích dokumentů, tedy ještě dříve než organizace vyvine nějakou činnost. Na všechny organizace, které jsou registrovány pod danou právní formou, se pak vztahují určité benefity. Orgány státu se však brání jednáním o navyšování těchto benefitů, neboť se množí důkazy o jejich zneužívání. Status veřejné prospěšnosti ve Švýcarsku funguje odlišně, veřejná prospěšnost organizace je posuzována nejen při žádosti o udělení statusu, ale je kontrolována i dále. Je tak daleko větší jistota, že organizace požívající výhod veřejně prospěšnou činnost reálně vykonává. S aplikací tohoto principu v zásadě počítá i český připravovaný zákon o statusu veřejné prospěšnosti. Pokud však budou podmínky pro získání statusu příliš měkké a získá jej velká část neziskových organizací, bude velmi těžké zajistit dostatečně efektivní kontrolu skutečného vykonávání veřejně prospěšných činností. V takovém případě by hrozilo, že se prokazování veřejné prospěšnosti omezí jen na naplňování určitých formálních kritérií. 9

Závěrečná zpráva projektu 6. Má být veřejná prospěšnost upravena samostatným zákonem, nebo ji stačí zakotvit v jiných normách? Obecně platí, že v zemích s delší demokratickou tradicí, kde je neziskový sektor již po řadu desetiletí integrální součástí společnosti a existuje i určitá filantropická tradice, není nutné upravovat veřejnou prospěšnost zvláštním zákonem. Kromě Švýcarska nemají zvláštní zákon o veřejné prospěšnosti také například Německo nebo Rakousko. Veřejná prospěšnost je v těchto zemích vžitým a všem dobře srozumitelným pojmem, proto není třeba ji na legislativní úrovni přesně definovat. Záležitosti týkající se statusu veřejné prospěšnosti upravuje buď občanský zákoník (Německo) nebo daňové zákony (Švýcarsko). Vytváření samostatných zákonů upravujících problematiku veřejné prospěšnosti je typické pro posttotalitní země, kde tento pojem nemá tak silnou tradici a teprve se hledají jeho významy, a také výhody, které na něj mají být navázány. Tyto podmínky platí i pro Českou republiku, pročež se nejeví jako vhodné snažit se kopírovat švýcarský nebo německý přístup. Veřejná prospěšnost by v České republice měla být upravena zvláštním zákonem. 7. Jak velkého počtu organizací se veřejná prospěšnost týká? Jen asi 4000 z celkového počtu 90000 neziskových organizací ve Švýcarsku má status veřejné prospěšnosti. Není to však proto, že by podmínky pro získání statusu byly příliš tvrdé. Velkou část švýcarského neziskového sektoru tvoří spolky, které fungují spíše na principech vzájemné prospěšnosti a nemají důvod se o status ucházet. V českém prostředí je silná tendence nastavit status veřejné prospěšnosti tak, aby byl dostupný pro všechny neziskové organizace. Oddělení pojmu vzájemná prospěšnost je odmítáno s tím, že i vzájemně prospěšné činnosti jsou svými dopady vlastně veřejně prospěšné. Hrozí však, že nastavení příliš volných pravidel status veřejné prospěšnosti devalvuje a učiní z něj víceméně bezobsažný a tudíž nepotřebný nástroj. Podle různých průzkumů je v České republice kolem 8 000 neziskových organizací (z celkového počtu asi 100 000), které se aktivně ucházejí o prostředky ze státních dotací nebo se aktivně věnují fundraisingu. Bylo by vhodné, kdyby status veřejné prospěšnosti byl podle švýcarského vzoru zacílen spíše na ně. 8. Jak vymezit veřejně prospěšné účely? Zákonné úpravy veřejné prospěšnosti obvykle obsahují výčty činností, které jsou považovány za veřejně prospěšné. Ve Švýcarsku je takový výčet obsažen v oběžníku č. 12. Je však třeba zdůraznit, že jde o výčty pouze demonstrativní. Pokud v nich konkrétní činnost není uvedena, neznamená to, že by organizace, která se jí věnuje, nemohla získat status veřejné prospěšnosti. Je však na samotné organizaci, aby svou veřejnou prospěšnost dokázala obhájit. V minulosti existovaly v některých zemích pokusy používat uzavřené výčty, kromě Maďarska se této cesty dlouho drželo například Německo. Výčet však bylo neustále třeba rozšiřovat o další a další činnosti, čímž se stával neúměrně dlouhým. V roce 2002 proto i 10

Závěrečná zpráva projektu německé právo začalo používat pouze demonstrativní výčet. S demonstrativním výčtem by měl pracovat i český zákon o statusu veřejné prospěšnosti, přesto se v diskuzích nad zákonem opětovně projevovala tendence vyjmenovat konkrétně co nejvíce činností. 9. Má být status veřejné prospěšnosti přidělován automaticky nebo na žádost? Pro získání statusu veřejné prospěšnosti je ve Švýcarsku nutné vyhovět určitým kritériím. Ani poté ale nezískávají organizace status automaticky, ale musí si o jeho udělení zažádat. Není tedy určen všem neziskovým organizacím a navíc jeho získání vyžaduje aktivní přístup. V České republice byly pod nálepkou elitářství tradičně odsuzovány všechny pokusy o zavedení nástrojů pro hodnocení kvality neziskových organizací, a to včetně statusu veřejné prospěšnosti. Návrh zákona o veřejné prospěšnosti se snažil tímto směrem opět vykročit, hrozí ale nebezpečí, že zůstane na půli cesty, neboť je zde silný tlak, aby byl status přístupný pro všechny. 10. Kdo má status veřejné prospěšnosti spravovat? Správa statusu veřejné prospěšnosti (přidělování, odejímání, kontrolní činnost) je ve Švýcarsku svěřena místním finančním úřadům. Logika takového řešení spočívá v tom, že výhody, které z držení statusu plynou, jsou především daňové. Další výhodou je, že místní finanční úřady dobře znají situaci a potřeby v regionu kde působí, a mohou tedy dobře posoudit prospěšnost určité činnosti pro dané prostředí. Zodpovědní pracovníci finančních úřadů mohou také bezprostředně znát činnost organizace a je možné i navazování osobních kontaktů. To vše přispívá k budování vztahů důvěry mezi neziskovým sektorem a státní správou, ale i mezi státní správou a občany obecně. V našem prostředí však toto řešení nelze doporučit. Finanční úřady nejsou zvyklé pracovat s podobným druhem agend a jejich pracovníci nemají v oblasti neziskových organizací zpravidla žádnou odbornost. Zaškolování by znamenalo další zátěž pro úřady, které jsou již nyní často na hranici svých kapacit. Dalším argumentem proti je malá důvěra v tyto koncové úřady. Jakékoli odmítnutí by patrně vedlo ke zpochybňování jejich kompetence a třeba i k soudním sporům. České prostředí také není decentralizované jako švýcarské a není jisté, zda by přesunutí rozhodování na místní úroveň bylo přijímáno pozitivně. Patrně by stejně docházelo k odvoláním k vyšším instancím. V České republice se jeví jako vhodnější svěřit rozhodování ve věci statusu veřejné prospěšnosti soudům. Mezi jinými úřady se soudy stále ještě těší poměrně vysoké společenské prestiži a autoritě. V oblasti justice lze také předpokládat existenci dostatečných odborných kapacit, které jsou nutné k práci s novým právním nástrojem. 11. Dílčí nebo centrální evidence veřejně prospěšných organizací? Dlouhodobým problémem českého neziskového sektoru je nedostatek dat. Kvůli praktické nefunkčnosti rejstříku občanských sdružení, který vede Ministerstvo vnitra ČR nelze přesněji 11

Závěrečná zpráva projektu odhadnout ani samotný počet neziskových organizací. Dále citelně chybí data o množství zaměstnanců v neziskových organizacích a také není známo, jaký je podíl neziskového sektoru na HDP. Tyto informace by byly dobře využitelné při prokazování užitečnosti a důležitosti neziskového sektoru, a to jak v komunikaci s veřejností a dárci, tak se státní správou. Ve Švýcarsku je situace obdobná, centrální evidence neziskových ani veřejně prospěšných organizací zde též neexistuje. Také další data o neziskovém sektoru lze většinou získat jen na kantonální úrovni. Neziskový sektor ve Švýcarsku však může těžit z toho, že má ve společnosti své tradiční a respektované místo. 12. Odejmutí statusu jak nastavit opravné prostředky? O udělení i odejmutí statusu veřejné prospěšnosti rozhodují ve Švýcarsku místní finanční úřady. Soudy řeší pouze sporné případy. V České republice by měla být správa statusu svěřena rejstříkovým soudům, odvolací instancí by v takovém případě byly soudy vyšší instance. Celá agenda by tak byla svěřena justici, což má své výhody. Především by nebyla nutná komunikace více rezortů, což obvykle přináší problémy. 13. Jaké benefity plynou ze získání statusu veřejné prospěšnosti? Ve Švýcarsku se benefity vyplývající ze statusu veřejné prospěšnosti týkají především daní. Jedná se zejména o osvobození od daně z příjmu a zařazení do zvláštní sazby DPH (v menší míře i úplné osvobození). S obdobnými benefity počítá i český návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti. Ve Švýcarsku však neziskové organizace, které nemají status veřejné prospěšnosti, nemají na žádné benefity nárok. V našem prostředí, kde je doposud o zvýhodněních rozhodováno výhradně na základě právních forem, nelze prosazovat skoková řešení. Minimálně na přechodnou dobu bude třeba nastavit benefity dvojstupňově pro neziskové organizace a pro neziskové organizace se statusem veřejné prospěšnosti. Benefity navázané na status veřejné prospěšnosti by měly být dostatečně motivační, aby neziskové organizace měly o status zájem a byly ochotné naplňovat jeho podmínky. Tak bude moci dojít i k ukotvení statusu ve společenském povědomí. 14. Má český zákon o statusu veřejné prospěšnosti hodnotit i finanční transparentnost neziskových organizací? Ve Švýcarsku úprava statusu veřejné prospěšnosti řeší především činnost organizace, už ne tolik její transparentnost v oblasti hospodaření. Finanční transparentnost a efektivitu nakládání s prostředky sledují a hodnotí organizace jako je Nadace Zewo, které plní samoregulační roli ve švýcarském neziskovém sektoru. V českém prostředí je transparentnost neziskových organizací zásadním tématem. Dostatečně silné a respektované organizace, které by byly schopné plnit roli autoregulátorů neziskového sektoru, však chybí. 12

Závěrečná zpráva projektu Z toho důvodu se jeví jako racionální, aby se určité požadavky na finanční transparentnost objevily přímo v zákoně o veřejné prospěšnosti. 15. Jak by měly vypadat daňové pobídky pro dárce? Daňová zvýhodnění dárců jsou ve Švýcarsku větší a více motivační než v České republice. Přitom právě tímto způsobem by bylo možno efektivně motivovat dárce k větší podpoře veřejně prospěšných aktivit. V České republice se vedle možnosti odečíst dary do určité výše od základu daně opakovaně objevují úvahy o zavedení tzv. daňových asignací (každý daňový poplatník může rozhodnout, kam bude směřováno určité procento z daně, která je mu vyměřena). Zkušenosti ze Slovenska či Polska však ukazují, že tento nástroj není pro naše prostředí příliš vhodný. Situace ve zmíněných zemích ukazuje, že daňové asignace nevedou k rozvoji, ale spíše k úpadku dárcovství. Poplatníci mají tendenci chápat asignaci jako dar, ačkoli se od momentu vyměření daně už prakticky jedná o peníze náležející státu (poplatník pouze určuje, jak s nimi má stát naložit). Pro stimulaci dárcovského prostředí se švýcarský model jeví jako jednoznačně vhodnější. 16. Jaký význam má status veřejné prospěšnosti pro dárce? Ve Švýcarsku je při rozhodování o tom, zda udělit status veřejné prospěšnosti posuzováno zejména poslání organizace a jeho dodržování. Z hlediska státu je samozřejmě důležité, aby se neziskové organizace, které budou požívat nějakých výhod, skutečně věnovaly deklarovaným veřejně prospěšným činnostem. Podobně status slouží pro orientaci dárců při jejich rozhodování, jakou organizaci podpořit. Soukromí dárci si ale zpravidla kladou ještě další otázky, kromě toho, zda organizace skutečně naplňuje své veřejně prospěšné poslání. Zajímá je především finanční transparentnost organizací a efektivita, se kterou dovedou své poslání naplňovat. Tato kritéria však už nesledují státní úřady, ale nezávislé organizace zabývající se hodnocením výkonnosti, důvěryhodnosti a kvality práce neziskových organizací. Většinou se jedná rovněž o neziskové organizace, které uvnitř sektoru nastavují seberegulační a sebehodnotící mechanismy. Na tomto poli již řadu desetiletí působí i Nadace Zewo. V českém prostředí takové organizace chybí, což se připravovaný zákon o statusu veřejné prospěšnosti snaží suplovat tím, že bude obsahovat určité požadavky na transparentnost neziskových organizací. Do budoucna se ale ani český neziskový sektor neobejde bez existence efektivních sebekontrolních mechanismů. Určité náběhy lze již sledovat zejména v práci Fóra dárců, které se zaměřuje na nadace a Asociace veřejně prospěšných organizací (AVPO), která má určité nároky na transparentnost svých členů. Skutečná široce respektovaná autorita, která by systematicky hodnotila výkonnost, efektivnost a transparentnost neziskových organizací však v České republice neexistuje. Přitom je už dnes očividné, že vznik takové organizace nebo organizací, které by v určitém smyslu zaujímaly 13

Závěrečná zpráva projektu místo prostředníků mezi neziskovými organizacemi a dárci, by mohl posunout český neziskový sektor o notný kus dále. Vztahy s dárci by získaly jinou kvalitu a postupně by mohlo dojít k vytvoření stabilního dárcovského prostředí, podobně jako ve Švýcarsku nebo dalších tradičních evropských demokraciích. Bude ovšem těžké získat pro jakýkoli hodnotící model podporu a respekt. Český neziskový sektor je stále ještě poměrně mladý a neexistují zde respektované autority, za kterými by stála desetiletí souvislé činnosti. Seznámení se s fungováním a metodikami Zewo bylo z tohoto hlediska velmi užitečné. Model Nadace Zewo lze použít jako výchozí materiál při tvorbě metodik a nástrojů pro české prostředí. Zejména jasné a respektované metodiky pro oblast vyčíslování administrativních nákladů nebo vyhodnocování efektivity fundraisingu by uvítali jak dárci, tak samotné neziskové organizace v České republice. 17. Jaké další úkoly mohou plnit organizace působící v oblasti samoregulace neziskového sektoru? Důležitou složkou organizací jako je Nadace Zewo je i získávání a šíření informací o neziskovém sektoru. Například výzkum týkající se správních rad neziskových organizací pomohl ve Švýcarsku vyvrátit některé nesmyslné představy, které se rozšířily mezi veřejností. Podobný průzkum by bylo užitečné provést i v České republice, neboť i zde bývá členství ve správních radách vnímáno zkresleně, jako způsob bezpracného výdělku a získání vlivu. 14

Závěrečná zpráva projektu IV. Naplnění cílů projektu a celkové hodnocení projektu V rámci projektu Status veřejné prospěšnosti jako nástroj posilování transparentnosti neziskového sektoru ČR na základě švýcarského know-how došlo k navázání spolupráce s významnou švýcarskou Nadací Zewo, výměně zkušeností a vzájemnému seznámení se s prostředím neziskového sektoru ve Švýcarsku a v České republice. Zástupci AVPO obdrželi v rámci svého studijního pobytu v Curychu od Nadace Zewo cenné poznatky v oblasti transparentnosti a veřejné prospěšnosti ve Švýcarsku. Ty poté prostřednictvím regionálních konferencí (za účasti zástupce Nadace Zewo) zprostředkovali zájemcům z řad široké veřejnosti, neziskových organizací, asociací, ministerstev (MF ČR, MSp ČR) nebo Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (RVNNO). Získané poznatky jsou také shrnuty ve studiích Příklad dobré praxe popisující stav transparentnosti neziskového sektoru a náplň statusu veřejné prospěšnosti ve Švýcarsku a Návrh modelu podpory transparentnosti českého neziskového sektoru a statusu veřejné prospěšnosti na základě švýcarských zkušeností a zpětné vazby z regionálních konferencí (dostupných na webových stránkách projektu). Druhá z uvedených studií obsahuje i část věnovanou prvkům a faktorům švýcarského modelu, které by mohly být aplikovatelné v prostředí České republiky. Dílčí cíle (viz první kapitola tohoto dokumentu) tak byly naplněny. Díky členství Nadace Zewo v ICFO (International Committee on Fundraising Organizations) měla AVPO možnost kromě informací o stavu veřejné prospěšnosti ve Švýcarsku, získat i informace o úpravě této problematiky v Německu. Poznatky byly zprostředkovány veřejnosti za osobní účasti výkonného ředitele DZI (Deutsches Zentralinstitut für soziale Fragen) Burkharda Wilkeho na konferenci Veřejná prospěšnost v srdci Evropy. Stejně tak je obdrželi i tvůrci českého zákona o statusu veřejné prospěšnosti a zástupci MF ČR, kteří upravují problematiku daňových (finančních) benefitů pro neziskové organizace. Využití partnerství se švýcarskou nadací navázaného v rámci projektu podpořeného z programu švýcarsko-české spolupráce tedy bylo větší než očekávané. AVPO se podařilo propojit instituce, které spolu doposud komunikovaly jen omezeně. Asi nejdůležitějším pozitivním výstupem bylo nastartování komunikace mezi úředníky ministerstva spravedlnosti a ministerstva financí, kteří na základě informací a dat zprostředkovaných AVPO společně začali provazovat zákon o statusu veřejné prospěšnosti a nový zákon o dani z příjmů, který je klíčový pro navázání benefitů na status veřejné prospěšnosti. Výstupy z projektu a přinesené know-how jsou inspirací pro AVPO samotnou, která jako jedna z klíčových střešních asociací neziskového sektoru má zájem na posílení věrohodnosti neziskových organizací. AVPO s Nadací Zewo navázala dlouhodobou spolupráci, která pravděpodobně vyústí v členství AVPO v mezinárodní síti ICFO. AVPO se v budoucnu zaměří na vytváření nástrojů, které by v České republice mohly posílit důvěryhodnost neziskových organizací v očích veřejnosti. 15

Seznam příloh Příloha 1: Program návštěvy zástupců Asociace veřejně prospěšných organizací u švýcarského partnera Zewo Stiftung Příloha 2: Harmonogram pracovní cesty švýcarského experta do České republiky (plán regionální konferencí) Příloha 3: Pozvánka s programem putovní konference Příloha 4: Tisková zpráva Výstupy putovní konference Příloha 5: Tisková zpráva - Daňové výhody pro neziskovky ve Švýcarsku mohou být inspirací i v České republice

Příloha 1 Program návštěvy zástupců Asociace veřejně prospěšných organizací u švýcarského partnera Zewo Stiftung

Příloha 2 Harmonogram pracovní cesty švýcarského experta do České republiky (plán regionální konferencí)