Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Anna Höschlová Problematika alkoholismu se zaměřením na alkoholismus u žen Katedra: Sociální pedagogiky Vedoucí práce: Mgr. Lucie Hubertová 2012
Prohlášení: 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Problematika alkoholismu se zaměřením na alkoholismus u ţen zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepřekládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla v případě zájmu pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. 23.4. 2012 Anna Höschlová Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora- Neužívejte dílo komerčně-nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-ncnd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA., 1
Anotace: Ve své práci jsem se zabývala problémem alkoholismu. Zvlášť jsem se zaměřila na problematiku zneuţívání alkoholu v ţenské populaci. Cílem mojí práce je ukázat historii alkoholismu obecně, fáze jeho vývoje, společenské a zdravotní dopady a také způsoby léčby této závislosti a na základě obecné charakteristiky se zaměřit na popis některých příčin a specifik u ţenského alkoholismu, v neposlední řadě pak na významné dopady ţenského alkoholismu na rodinu a širší okolí. Praktická část obsahuje kvalitativní analýzu dvou nestrukturovaných rozhovorů s klientkami Alma Femina o.s. A na základě této analýzi jsem stanovila významové kategorie a ty posléze porovnala s teoretickým základem. Klíčová slova: alkoholismus, ţenský alkoholismus, specifika ţenského alkoholismu, Alma Femina o.s., spoluzávislé osoby 2
Abstract: In my work I dealt with the topic of alcoholism. Especially, I focused on alcohol abuse problems in female population. The goal of my work is to introduce the history of alcoholism in general, to describe its development stages, health and social impacts and also ways of treatment of this addiction. Based on the general characteristic the work focuses on the description of the causes of female alcoholism. Last but not least, significant impacts of female alcoholism on family and wider environment are discussed. The empirical part contains a qualitative analysis of two unstructured interviews with Alma Femina s o.s. clients. Based on this analysis, semantic categories were defined and compared with the theoretical background. Key words: alcoholism, female alcoholism, specificities of female alcoholism, Alma Femina o.s., co-addicted 3
Poděkování: Tímto bych chtěla poděkovat Mgr. Lucii Hubertové za odborné vedení při vypracování absolventské práce. Nemalý dík také patří ředitelce organizace Alma Femina o.s., která mi umoţnila odbornou praxi na tomto pracovišti a sdělila mi mnoho informací o problematice ţen závislých na alkoholu. Anna Höschlová 4
Úvod... 6 1 ALKOHOL jako pojem... 7 2 Alkoholismus... 7 2.1 Historie alkoholismu... 7 2.2 Pojmy související s alkoholismem... 9 3 Závislost a její vývoj... 10 3.1 Definice závislosti... 11 3.2 Vývoj závislosti... 11 4 Dopady alkoholismu... 16 4.1 Dopad na lidské zdraví... 16 4.2 Sociální a ekonomické dopady... 17 5 Formy léčby závislosti na alkoholu a její prvky... 18 5.1 Ambulantní léčba... 18 5.2 Ústavní léčba... 18 5.3 Denní stacionář... 19 5.4 Prvky léčby... 19 6 Doléčování, následná péče... 21 6.1 Instituce realizující následnou péči v ČR... 21 7 Péče o spoluzávislé osoby... 22 8 Ženský alkoholismus... 23 8.1 Historie ženského alkoholismu... 24 8.2 Příčiny ženského alkoholismu... 25 8.3 Specifika ženského alkoholismu... 26 8.4 Zdravotní dopady... 29 8.5 Ženský alkoholismus a pohled společnosti... 29 9 Alma Femina o.s.... 30 9.1 Základní (identifikační) údaje o zařízení... 30 9.2 Charakteristika zařízení... 31 10. Rozhovory s klientkami Almy Feminy... 32 10.1 Metodika... 32 10.2 Životní příběhy transkripce... 33 10.2.1 Paní Nora... 33 10.2.2 Paní Ivana... 35 10.3 Výsledky analýzy významové kategorie... 41 10.3.1 Významové kategorie společné pro obě ženy.... 41 10.3.2 Významové kategorie jedinečné pro paní Noru... 42 10.3.3 Významové kategorie jedinečné pro paní Ivanu... 42 10.4 Diskuse... 43 Závěr... 46 5
Úvod Ve své práci se zabývám problémem alkoholismu. Zvlášť jsem se zaměřila na problematiku zneuţívání alkoholu v ţenské populaci, a to z toho důvodu, ţe se, podle mého názoru, touto problematikou zabývá relativně málo odborníků a toto téma není v naší společnosti stále dostatečně zmapované. Kdyţ budeme pátrat, co se o ţenském alkoholismu píše v odborné literatuře, najdeme velmi málo zdrojů zaměřených pouze přímo na ţenský alkoholismus jako takový. Důvodem je zřejmě to, ţe toto téma bylo ve společnosti dlouho tabuizované (nevhodné, vyloučené), coţ způsobovalo, ţe tento jev se stával latentním. Není snad nikdo, kdo by si troufl pochybovat o tom, ţe závislost na alkoholu se ţenské populaci nikdy nevyhýbala, ostatně velmi sugestivně o alkoholismu u ţen píše jiţ Emil Zola ve svém románu Zabiják. Hlavní hrdinkou je dvaadvacetiletá Gervaisa, matka dvou dětí, jejíţ přítel ji podvádí a posléze opustí... Druhý partner se po těţkém úraze stává závislým na alkoholu a veškerá péče o rodinu zůstává na Gervais... Další ţivotní ranou je útěk dcery z domova... Finanční nouze a dluhy nakonec nutí Gervaisu vydělávat si prostitucí... Sama propadá alkoholu a ten má osudový podíl na její smrti. Zabijákem je tedy myšlen právě alkohol. 1 A podobné příběhy, jako je tento se stávají dodnes mnoha ţenám. Většinová společnost však vţdy alkoholismus u ţen přehlíţela a bylo vytvářeno zdání, ţe alkoholismus se týká pouze ţen na okraji společnosti. V posledních letech se ale o ţenském alkoholismu mluví stále častěji a odborníci se snaţí hledat příčiny této masivní expanze. Cílem mojí práce je tedy ukázat historii alkoholismu obecně, fáze jeho vývoje, společenské a zdravotní dopady a také způsoby léčby této závislosti a na základě obecné charakteristiky se zaměřit na popis některých příčin a specifik u ţenského alkoholismu, v neposlední řadě pak na významné dopady ţenského alkoholismu na rodinu a širší okolí. Zmapuji údaje z dosaţitelné literatury, budu čerpat ze zkušeností a znalostí, které jsem získala během konzultací s pracovníky centra Alma femina o.s. a vyuţiji také vlastní poznatky z blokové praxe na tomto pracovišti. Moje práce bude zahrhovat i analýzu dvou nestrukturovaných rozhovorů s klientkami jiţ zmíněného centra. 1 Zola. Zabiják. 6
1 ALKOHOL jako pojem Chemická definice alkoholu zní: Ethanol, ethylalkohol C 2 H 5 OH (běžně nazývaný alkohol nebo líh) je kapalina s vodou neomezitelně mísitelná, s mírnými desinfekčními účinky, vroucí při 78 C. 2 Jedná se o bezbarvou čirou tekutinu charakteristického zápachu a palčivé chuti. Alkohol lze získat kvašením škrobů nebo cukrů. Z lékařského hlediska patří alkohol mezi psychotropní látky, to znamená látky, které mají vliv na nervový systém. Člověk můţe alkohol poţívat jen ve zředěné formě, v podobě alkoholických nápojů, například piva, vína nebo koncentrátů. Spojení člověka a alkoholu je zaznamenáno jiţ v dávné historii, avšak jiţ od počátku ruku v ruce alkohol doprovází alkoholismus. 2 Alkoholismus Nadměrná konzumace alkoholu alkoholismus takto definoval v roce 1849 švédský lékař Magnus Huss. Ale aţ po sto letech se stal alkoholismus medicínským problémem. 3 Jiná, širší definice říká, ţe o alkoholismu lze hovořit tehdy dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti nebo oběma. 4 2.1 Historie alkoholismu Jiţ přes osm tisíc let zná lidstvo alkohol v podobě vína. Písemné záznamy o alkoholu najdeme jiţ v Eposu o Gilgamešovi (3.- 4. tisíciletí př. n. l.) nebo na hliněné tabulce pocházející z období 2200 let př. n. l., kde je zapsán recept na výrobu vína pro lékařské účely. S čistým alkoholem se setkáváme ale aţ přibliţně v 11. století n. l. v jíţní Itálii, kde dostal název alkuhul. Alkuhul znamená v arabštině něco nejlepšího. Alkohol byl u lidí oblíbený, jelikoţ jim přinášel hodně uţitku, zejména v lékařství. Při úrazech či zraněních z boje tlumil bolest, při zánětech se vyuţíval k hojivým obkladům a působil i jako mírná desinfekce. 2 Vacík. Přehled středoškolské chemie, s. 252 3 Kalina. Drogy a drogové závislosti 1 Mezioborový přístup, s. 151 4 Janík, Dušek. Drogy a společnost, s. 58 7
Hojně uţívaný byl téţ různými čaroději, léčiteli a bylinkáři při výrobě rostlinných odvarů. Činil také ţivot snesitelnější v těţkých ţivotních situacích, například v době nedostatku jídla či tepla. Byl oblíbený obzvlášť díky tomu, ţe pozitivně měnil náladu a pomáhal překonávání bariér v komunikaci a ve vztazích. 5 Ne vţdy však působil jen pozitivně. Například v době Alexandra Velikého ( 4. století př. n. l.) byla uspořádána soutěţ v pití alkoholu. Tato soutěţ měla své vítěze, kteří se však velmi rychle proměnili v poraţené, jelikoţ účinkům alkoholu po třech dnech podlehli a zemřeli. Známé jsou také oslavy boha Dionýsa ve starověkém Řecku. Dionýsos byl uctíván jako bůh plodnosti a vína a jeho oslavy se pravidelně měnily v nevázané pitky spojenými s orgiemi. Z toho důvodu byly také v roce 186 př. n. l. senátem zakázány. Téměř ve všech kulturách bylo poţívání alkoholu spojeno s náboţenskými obřady (například mexičtí indiáni při náboţenských rituálech poţívali kaktusové pivo). Tím, ţe to byla náboţenská záleţitost, spojená pouze s určitým rituálem a konzumace alkoholu probíhala pod dohledem představených, nedocházelo k nekontrolovanému opíjení. V mnoha případech však i v náboţenských rituálech byl alkohol zneuţíván ke snadnější manipulaci s lidmi. V dobách kolonizace Ameriky se alkohol stal významnou zbraní proti původnímu obyvatelstvu. Kolonizátoři dodávali indiánům alkohol v různých formách a protoţe s ním nemělo indiánské obyvatelstvo doposud ţádné zkušenosti, jeho vliv na ně byl zničující. Pokud se zahledíme do historie evropského kontinentu, uţívání alkoholu bylo neodmyslitelnou součástí lidského ţivota. V některých oblastech se alkohol pouţíval dokonce jako naturální platební prostředek. Například ve Švédsku měli čeledíni nárok na pálenku kaţdé ráno před prací, děvěčky jen před bouřkou, aby se zmírnil jejich strach. Někteří průmyslníci vypláceli část mezd svým zaměstnancům v podobě poukázek na alkohol. A to všechno zřejmě také výrazně přispělo k masivnímu uţívání alkoholu v Evropě v posledních stoletích. 6 Zatímco dříve společnost obecně uţívání alkoholu tolerovala a otázky dopadů na lidské zdraví nebyly primárním společenským tématem, dnes jiţ víme, ţe tyto dopady nelze v ţádném případě podceňovat, protoţe jsou mnohdy fatální. 6 Šedivý, Válková. Lidé, alkohol, drogy. 8
2.2 Pojmy související s alkoholismem Pro orientaci v problematice alkoholismu je nutné seznámit s nejzákladnějšími pojmy. Alkoholik označujeme tak osobu, u která dochází k nadměrné konzumaci alkoholu. Tuto nadměrnou konzumaci zapříčiňují určité faktory, například osobnostní rysy, které jsou charakteristické pro konkrétního jedince, psychoaktivní vlastnosti alkoholického nápoje, dále i prostředí, ve kterém je alkohol poţíván. Nemalý vliv mají i vnější faktory, k nimţ můţeme zařadit rodinnou výchovu či nepříznivé rodinné klima, společenské nebo pracovní prostředí. Mezi stěţejní pojmy patří i úzus a abúzus. Jejich rozdíl spočívá v mnoţství konzumovaného alkoholu a v pravidelnosti této konzumace. Úzus je definován jako mírné a nepravidelné poţívání alkoholu, které je společensky únosné. Ke konzumaci alkoholu dochází například při různých společenských událostech nebo je alkohol doplňkem stravovacího rituálu. Dávky alkoholu jsou tak malé, ţe nemají markantnější vliv na fyzický a psychický stav člověka a intervaly pití alkoholu jsou tak dlouhé, ţe nedochází k vytváření závislosti. Abúzus - znamená poţívání takového mnoţství alkoholu, které popřípadě vede aţ k opilosti. Ale ani v takových případech nemusí docházet k závislosti. 7 Pokud k nadměrnému poţívání alkoholu dochází opakovaně a pravidelně, pak hovoříme o systematickém abúzu. Systematický abúzus - je založen na stereotypu pití alkoholu s rozvíjejícím se pijáckým chováním a s významným fenoménem časovým. Ve svém terminálním obraze má závislost na sociogenním podkladě. Návyk a závislost tady vznikají za přispění vnějších faktorů nejčastěji společensko-sociálních. 8 Symptomatický abúzus jeho vývoj a průběh je ovlivněn kontrukcí osobnosti, někdy i psychickou odchylkou nebo případně nemocí. Závislost je zaloţena na psychogenních faktorech, to znamená, ţe potřeba alkoholu vychází z vnitřní potřeby zlepšit své schopnosti a moţnosti. Pro symptomatický abúzus je charakteristické, ţe ke konzumaci alkoholu dochází o samotě a alkohol je dávkován na základě potřeby odstranit či naopak získat určitý jev v oblasti, která se týká psychiky. Pomáhá tak například usnadnit 7 Janík, Dušek. Drogy a společnost. 8 Heller, Pecinovská. Závislost známá neznámá, s. 25 9
komunikaci, zahnat obavy nebo zlepšit špatnou náladu. Takové chování snadno postřehne i laik a vnímá ho jako nepochopitelné nebo doslova chorobné. Závislost se můţe vyvíjet po dobu několika let, závisí to na individuálních zdravotních podmínkách jedince, zpravidla je uváděna doba pěti let. Tento druh abúzu je typický pro ţeny. 9 Je samozřejmé, ţe v praxi se nesetkáváme pouze s čistě symptomatickou nebo čistě systematickou podobou abúzu. Objevují se v kombinované formě a při stanovování diagnózy je pouţívána formulace, zda ke vzniku závislosti dochází převáţně na psychogenním či převáţně sociogenním základě. 3 Závislost a její vývoj Zrádnost alkoholu spočívá v tom, ţe k tvorbě závislosti dochází nenápadně a pozvolně. Tato droga je zprvu velmi příjemná, ale v případě, ţe ji konzumujeme pravidelně, výrazným způsobem dokáţe změnit psychiku. Jedinec se k alkoholu nejdříve obrací v případech, kdy se chce zbavit špatné nálady, ve stavech úzkosti nebo kdyţ ho neustále pronásledují myšlenky na problémové situace. Avšak pokud dojde k vytvoření závislosti, negativní stavy se naopak dostavují právě kdyţ abstinuje. A tak se dostává do bludného kruhu. V odborné literatuře bývá uváděno, ţe ke vzniku závislosti dochází v průběhu deseti aţ patnácti let. Za tu dobu se příleţitostný konzument mění v pijana. Jeho odolnost vůči alkoholu se neustále zvyšuje, narůstá jeho sebevědomí a stoupá důvěra ve vlastní schopnosti. V momentě, kdy dochází k narušení funkce jater a tím i poruše výměny látkové, jeho odolnost vůči alkoholu klesá závratnou rychlostí. Paradoxem přitom bývá, ţe vznikem závislosti jsou nejvíce ohroţeni ti, o kterých je známo, ţe alkohol velmi dobře snáší. 10 9 Heller, Pecinovská. Závislost známá neznámá. 10 Marhounová, Nešpor. Alkoholici, feťáci a gambleři. 10
3.1 Definice závislosti Podle MKN (Mezinárodní klasifikace nemocí) je syndrom závislosti definován jako: Skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více 11 Zjednodušeně bychom mohli říci, ţe závislost se projevuje jako: - neovladatelná touha (craving = baţení), po uţívání nějaké látky, v našem případě po uţívání alkoholu - potíţe s kontrolou uţívání, to znamená, ţe alkohol je uţíván i přes vědomí jeho nebezpečných důsledků - zvyšená tolerance k alkoholu - zhoršující se sebeovládání - abstinenční příznaky v případě nedostatku alkoholu Jasná diagnóza závislosti je ale pouze tehdy, jestliţe v období jednoho roku se projevily tři nebo více z jiţ popsaných jevů. 12 3.2 Vývoj závislosti Vývoj závislosti na alkoholu byl popsán mnoha odborníky. Bývá rozdělen do čtyř stadií. Pro svoji práci jsem si vybrala popis procesu vývoje závislosti podle E. M Jellineka. 1. stadium: iniciální, počáteční V průběhu tohoto stadia adepta na budoucí léčbu ze závislosti neodlišíme od ostatních konzumentů alkoholu. Jeho způsob pití a reakce na alkohol nikterak nevybočují ze společenských norem. To, ţe pije kvůli psychotropním účinkům alkoholu, si dosud ani sám neuvědomuje. Ví jenom, ţe díky alkoholu se cítí daleko příjemněji, neţ kdyţ nepije. Ve společnosti se o něm mluví jako o člověku, který hodně snese a není to na něm vidět. To znamená, ţe se u něj neprojevují zřetelné známky opilosti. V době, kdy je pod vlivem alkoholu, zvládá i ty situace, které pro něho byly doposavad náročné, někdy i neřešitelné. A jelikoţ se alkohol při řešení obtíţných situací ukázal jako dobrý pomocník, vyuţívá ho stále častěji. 11 Nešpor. Návykové chování a závislost, s. 9 12 Nešpor. Návykové chování a závislost. 11
Častější konzumace vede k rozvoji adaptačních mechanismů, jejichž důsledkem je růst tolerance roste tedy dávka nutná k vyřešení problému. Hladina alkoholu v krvi v tomto období zpravidla nepřekračuje 0,5 g/l (0,5 promile). 13 V počátečním stadiu adept na budoucí léčbu ze závislosti konzumuje alkohol proto, ţe je to pro něj jediný způsob jak řešit svoje problémy. K omezení pití dochází pouze tehdy, pokud se mu podaří najít jiný způsob, který by jeho problémy dokázal vyřešit. Můţe to být například pomocí psychoterapie. Není však jisté, zda budoucí problémy nebude opět řešit pomocí alkoholu. 2. stadium: prodromální, varovné Díky rostoucí toleranci k alkoholu dochází k tomu, ţe k navození libých pocitů či dosaţení úlevy od pocitů nepříjemných je třeba mít stále vyšší hladinu alkoholu v krvi, která se stále více přibliţuje k hladině, kdy jiţ na jedinci můţeme zpozorovat jasnou opilost. Stavy opilosti zatím nejsou tak časté a okolím jsou vnímány jako výjimečné. Vyšší hladina alkoholu v krvi přispívá k tomu, ţe se člověk cítí v mimořádně dobré formě, a proto rád vyuţívá kaţdé příleţitosti, aby se mohl napít. Aby dosáhl potřebné hladiny alkoholu, musí pít rychleji neţ jeho společníci. To ho často nutí k tomu, aby si jiţ předem vytvořil určitou hladinu a začíná pít sám a potají. Sám se však začíná za své jednání stydět, protoţe je mu jasné, ţe způsob jeho pití uţ můţe být pro někoho nápadný. To často vede k tomu, ţe mu začínají být nepříjemné naráţky na alkohol, snaţí se své pití utajit a mít vliv alkoholu co nejvíce pod kontrolou. Nastávají však situace, kdy se mu ani přes velkou snahu nedaří stavy intoxikace zvládat a i po menší dávce alkoholu se objevují stavy, kdy si nepamatuje dění v době opilosti. Tyto stavy nazýváme okénka (palimpsesty). Jeho pocit viny se stále více prohlubuje právě díky těmto okénkům, skrytému pití a nekontrolovatelným opilostem. To všechno přispívá k odhodlání vypořádat se s alkoholem a prioritou se pro něj stává zvládnout jeho účinky. Ale i toto odhodlání však mnohdy vede pouze k tomu, ţe se člověk stále pohybuje v nekonečném kruhu, který nakonec vyústí v závislost. V tomto druhém (varovném) stadiu je ale stále ještě moţnost, ţe by se situace dala zvrátit kontrolovaným pitím a vyřešením prapůvodních problémů. 14 První a druhé stadium závislosti řadíme ještě do předchorobní, nejedná se ještě o chorobu v pravém smyslu slova. Ve chvíli, kdy se k příznakům druhého stadia přidruží 13 Heller, Pecinovská. Pavučina závislosti, s.14 14 Heller, Pecinovská. Pavučina závislosti. 12
okénka, je to neklamná známka toho, že končí druhé stadium a začíná stadium třetí tedy vlastní nemoc. 15 3. stadium: kruciální, rozhodné Ve třetím stadiu i nadále roste tolerance k alkoholu. Jedinec zvládá vysokou hladinu alkoholu v krvi a vliv alkoholu není zjevný. Časem se však stává, ţe hladina alkoholu, kdy jedinec dosahuje příjemného stavu, se téměř rovná hladině, kdy nastupuje stav opilosti. V praxi to vypadá tak, ţe člověk navenek dlouho vypadá jako střízlivý, ale pak se díky jedné skleničce zcela opije často ve velmi neţádoucím okamţiku. Snaha napít se a přitom se zároveň neopít je však jiţ zcela marná, protoţe nastává jev, který se označuje změna kontroly v pití. V tomto okamţiku je jiţ alkohol sloţkou základních metabolických dějů a dochází ke změně reakce na jeho určité mnoţství. Na nepatrnou dávku alkoholu, která zdánlivě pouze podráţdí chuťové pohárky, jiţ tělo odpovídá změnou duševních procesů a následuje kolotoč pití, který lze jen velmi těţko zastavit. Takové pití končívá opilostí. Jediná moţnost, jak tomu zabránit, je, nenapít se vůbec. O této moţnosti však člověk dosud neuvaţuje. Stává se, ţe časem kaţdé napití vyústí v opilost. Takové situace jiţ neoznačujeme jako ztrátu kontroly v pití, ale jako změnu kontroly v pití. Překvapivě se však někdy stává, ţe napití neskončí opilostí, a to pak je pro člověka mylným důkazem toho, ţe má konzumaci alkoholu pod kontrolou a nemusí se alkoholu zříkat. Nicméně opakující se stavy opilosti vedou k stále častějším konfliktům s okolím. Jedinec se snaţí bránit tím, ţe si vybuduje racionalizační systém, který mu má pomoci vysvětlit a omluvit pití. Dochází tak k alkoholocentrickém myšlení a chování, to znamená, ţe většinu svého času člověk věnuje tomu, aby zdůvodnil, proč alkohol potřebuje, jak ho získá a případně kam ho před svým okolím ukryje. Alkohol se tak stává středem jeho myšlení. Postupně ztrácí zájem o veškeré své koníčky a klesá jeho schopnost plnit své běţné povinnosti. Protoţe se hroutí jeho původní hodnotový systém a rapidně narůstá povit viny, člověk sám podlehne iluzi racionalizačního systému, který si vytvořil. Jelikoţ hledá stále více důvody, aby se mohl napít vytváří si umělé konstrukce pocitů křivky. Mění se jeho osobnost, objevují se negativní charakterové vlastnosti, které dosud zůstávaly skryty. To zapříčiňuje to, ţe se stává nespolehlivým, nečestným, podvádí, nedodrţuje dané slovo a mnohdy bývá agresivní. Stále však je schopen, tyto změny vnímat, a proto si přestává sám 15 Heller, Pecinovská. Pavučina závislosti, s. 16 13
sebe váţit. Vytváří si svůj vlastní svět, do kterého nepouští nikoho ze svého okolí. Jeho vlastní snaha o sebekontrolu i kontrolu svého okolí ( Co si o mně myslí? Je to na mně vidět? ) zapříčiňuje neustálé konflikty, zejména s nejbliţším okolím. Člověk je také přehnaně vztahovačný a to způsobuje, ţe na kaţdé, byť jen zdánlivé napadení, reaguje nepřiměřeně. Velká změna také nastává ve výběru toho, co pije. Jiţ není vybíravý a pije jakýkoli typ alkoholických nápojů. Nemění se jen přístup k alkoholu, ale i k celkové ţivotosprávě, coţ vede ke zhoršování zdravotního stavu. Mottem třetího stadia je napít se, ale neopít se. Ani opakovaně neúspěšné pokusy o kontrolované pití nedokáţí postiţeného odradit od snahy toto motto naplnit. Mnohdy se stává, ţe je člověk svým okolím donucen zřeknout se alkoholu i na poměrně dlouhou dobu. V protikladu se skutečností není z jeho strany tato abstinence vnímána jako důkaz toho, ţe můţe existovat bez alkoholu, ale naopak jako důkaz toho, ţe alkohol má pod kontrolou. V rozhodném stadiu nastupují zdravotní potíţe, které souvisejí s poruchami regulace v celém organismu. Dosud však nedošlo k zásadnímu poškození orgánů. Z toho důvodu jsou zdravotní potíţe velmi nespecifické a jejich důvody není moţno odhalit. 16 Původní problémy, které na počátku odstartovaly pití, ustupují do pozadí za problémy způsobené vlastním pitím. Nyní již slouží jen jako racionalizace dalšího pití, již není možné jejich vyřešením ovlivnit další vývoj závislosti. Pití je již projevem choroby a ta má svůj spád, který nemůže zastavit pacient ani jeho okolí bez odborné pomoci. Každé otálení s vyhledáním specializované léčby je zbytečným prodlužováním utrpení pacienta i jeho okolí a může způsobit nenapravitelné škody. Bohužel stále ještě mnoho pacientů přichází k léčbě s několikaletým zpožděním. 17 Přechod ze třetího stadia do čtvrtého je charakteristický tím, ţe je stále více dnů, kdy je člověk pod vlivem alkoholu, neţ těch, kdy abstinuje. 4. stadium: terminální, konečné Ve čtvrtém stadiu se po vystřízlivění dostavují velice nepříjemné stavy, které je člověk schopen odstranit pouze další dávkou alkoholu. Mluvíme o takzvaných ranních doušcích. Pokud konzumace neskončí jen u ranních doušků, můţe nastat několikadenní období, kdy člověk vůbec nevystřízliví. Takové období nazýváme tah. 16 Heller, Pecinovská. Pavučina závislosti. 17 Heller, Pecinovská. Pavučina závislosti, s. 18 14
V této chvíli jiţ však nezáleţí na tom, v jaké podobě jedinec etanol konzumuje, uchyluje se i takovým formám jako jsou například kolínské vody, Alpa, Iron nebo některé medikamenty. Vzhledem k tomu, ţe organismus uţ není schopen příjem alkoholu zvládat, jeho rezervy jsou vyčerpány a také jiţ dochází k poškození jater, klesá v tomto stadiu tolerance k alkoholu. Stavy opilosti se dostavují po poţití mnohem menší dávky alkoholu neţ tomu bývalo v předešlých obdobích. Zdravotní problémy se stupňují, netýkají se jiţ jen jater, ale dochází i poškození celého trávicího systému, slinivky břišní, dále i oběhového a nervového systému. Významné změny nastávají i v oblasti psychiky. Objevují se různé duševní poruchy, dochází k rozpadu osobnosti a člověk se dostává do situace, kdy získání dávky alkoholu je na vrcholu jeho hodnotového ţebříčku. Vše ostatní je nepodstatné. Zanedbává rodinu, pracovní povinnosti a nakonec i sám sebe. Nastává okamţik, kdy ţivot není moţný ani s alkoholem ani bez něj. Mnohdy tyto okamţiky vyvrcholí pokusem o sebevraţdu. A většinou aţ tehdy hledá člověk odbornou pomoc. 18 Ve třetím či čtvrtém stadiu může kdykoliv dojít k chronifikaci choroby, kdy se následky abúzu (nadužívání, zneužívání) stanou trvalými, neodstranitelnými vzniká chronické stadium závislosti na alkoholu. 19 18 Heller, Pecinovská. Pavučina závislosti. 19 Heller, Pecinovská. Pavučina závislosti, s. 19 15
4 Dopady alkoholismu Česká republika se řadí mezi státy s nejvyšší spotřebou alkoholu na světě. Statistiky ukazují, ţe na kaţdého Čecha připadá v průměru skoro deset litrů stoprocentního alkoholu za rok. Mnoho lidí si však stále neuvědomuje a nebo nechce připustit, ţe nadměrná konzumace alkoholu (denní dávka vyšší neţ 18g u ţen a 20g u muţů) můţe přinést mnoho zdravotních potíţí a poruch, nemluvě o riziku návyku a posléze závislosti. 20 4.1 Dopad na lidské zdraví Klasifikaci potíţí a poruch spojených s nadměrnou konzumací alkoholu nalezneme v MKN (Mezinárodní klasifikace nemocí) v části F10. Patří sem poruchy způsobené přímým účinkem alkoholu: - intoxikace alkoholem (poruchy vědomí poznávání, vnímání emotivity nebo chování) - odvykací stav - psychotická porucha (halucinace, bludy, paranoia, psychomotorické poruchy) - amnestický syndrom V výše uvedené klasifikaci nalezneme i poruchy vyplývající z návykového chování, které úzce souvisejí s nadměrnou konzumací alkoholu. Sem řadíme: - narušenou kontrolu uţívání či úplnou ztrátu kontroly - syndrom závislosti na alkoholu (craving-baţení, narušené sebeovládání, alkohol je prioritou, zvýšená tolerance) K dalším zdravotním rizikům patří: - nemoci jater - nemoci ţaludku - epilepsie - demence - cukrovka - nádorová onemocnění (jícnu, hltanu, prsu - u ţen, jater či tlustého střeva a konečníku) 20 Kalina a kolektiv. Drogy a drogové závislosti 1 Mezioborový přístup. 16
- oslabení imunity - vznik koţních nemocí - alkoholická atrofie mozku a mozečku (zvýšená rychlost ubývání mozkové hmoty) 21 Je však třeba si uvědomit, ţe alkohol na lidské zdraví působí také zprostředkovaně. Například zvyšuje rizika dopravních nehod, různých potyček, přepadení či znásilnění, otrav, ale také nespočetných úrazů, které jsou způsobeny zhoršením orientace či stability. 4.2 Sociální a ekonomické dopady Sociálními a zdravotními dopady míníme problémy, které z nadměrného pití alkoholu bezprostředně vyplývají. Můţeme sem zařadit problémy v partnerství, v rodině i v širším okolí a v neposlední řadě ohroţení dětí. Co se týče partnerských vztahů, tak jiţ samo veřejné přiznání, ţe jeden z partnerů propadl závislosti na alkoholu, je pro celou rodinu velmi bolestné a zahanbující. A právě závislost na alkoholu je také jedním z nejčastějších důvodů rozpadu manţelství či partnerského vztahu, zejména, pokud se jedná o situaci, kdy je na alkoholu závislá manţelka či partnerka. Lidé závislí na alkoholu jsou ve svém okolí všeobecně vnímáni jako velmi nespolehliví, v zaměstnání podávají slabší nebo nevyrovnané výkony a vzbuzují mnohé negativní reakce. Děti alkoholiků ţijí ve velmi nepříznivém rodinném klimatu. Rodina jim v podstatě není schopna poskytnout bezpečné a zdravé zázemí. Alkoholici selhávají ve své rodičovské roli, tu pak mnohdy přebírají nejstarší sourozenci, kteří jsou nuceni z tohoto důvodu předčasně vyspět. Tato skutečnost na nich většinou zanechává trvalé následky. Děti vyrůstají v nepředvídatelném prostředí, kde se ztrácí jakýkoliv řád. Častěji neţ ostatní děti se stávají klienty pedagogicko-psychologických poraden a dětské psychiatrie. 22 Pokud rodinná péče jiţ naprosto selhává, jsou děti nezřídka umísťovány do kojeneckých ústavů nebo dětských domovů. V souvislosti se závislostí na alkoholu se často můţeme setkat i s projevy domácího násilí, sexuálního zneuţívání, kriminalitou a v extrémních případech i s úplným sociálním vyloučením. 21 Nešpor, Csémy. Jak zůstat fit a předejít závislostem. 22 Nešpor, Csémy. Léčba a prevence závislostí. 17
Ekonomické dopady alkoholismu jsou stejně závaţné jako dopady zdravotní či sociální. Nadměrné uţívání alkoholu nejen významným způsobem narušuje rodinný rozpočet, můţe také vést k postupnému zadluţování. A pokud závislost způsobuje, ţe člověk selhává v plnění pracovních povinností, velmi často se stává, ţe nakonec přijde o zaměstnání. 5 Formy léčby závislosti na alkoholu a její prvky Existují tří formy léčby závislosti. Je to léčba ambulantní, ústavní nebo léčba v denním stacionáři. 5.1 Ambulantní léčba Probíhá ve specializovaných ambulantních protialkoholních zařízeních. Můţeme se také setkat s pojem ordinace AT. Jsou zde jak individuální, tak i skupinové psychoterapie, některá zařízení dokonce pracují i s rodinami závislých osob. Výhodou ambulantní léčby je, ţe klient není nucen nastoupit do pracovní neschopnosti, protoţe většina poraden má ordinační hodiny aţ po pracovní době. Je to tedy velmi praktické, ale tato léčba má i svá omezení. Není vhodná pro klienty, jimţ se pití úplně vymklo z rukou a i přes velkou snahu nejsou schopni sami přestat. Právě takovým klientům se pak doporučuje ústavní léčba. 5.2 Ústavní léčba Ústavní léčba není určena pouze pro pacienty, kteří chtějí s pitím skoncovat, ale mohou se zde léčit i psychiatrické či neurologické důsledky nadměrné konzumace alkoholu. Délka léčby bývá v některých zařízeních pevně dána, v jiných zařízeních je individuální a stanovuje se na základě domluvy s lékařem. Roli zde hraje jednak stav klienta při přijetí, dále jeho ţivotní situace, duševní i tělesná kondice, také délka předchozí abstinence a trvání recidivy nebo schopnost vyuţívat následného ambulantního léčení. Největší výhodou ústavní léčby je neustálý lékařský dohled, a tím i bezpečnější zvládání hrozících zdravotních komplikací. Léčba je také více intenzivnější, jelikoţ je moţné realizovat více postupů najednou. Například skupinová terapie, zároveň i terapie rodinná, různé relaxační techniky a jiné. 18
Nevýhodou je však, ţe zde pacient tráví veškerý svůj čas a to po poměrně dlouhou dobu. V případech, kdy klient na ústavní léčbu nechce přistoupit nebo není ústavní léčba moţná z nějakých jiných důvodů, zbývá ještě třetí moţnost a tou je léčba v denním stacionáři. 5.3 Denní stacionář Klient do denního stacionáře dochází podobně jako do práce. To znamená, ţe zde stráví řibliţně osm hodin denně. Z toho vyplývá, ţe léčbu není moţno většinou skloubit s plněním běţných pracovních povinností a klient musí nastoupit do pracovní neschopnosti. Tato forma léčby je doporučována pacientům, kteří jiţ ukončili ústavní léčbu, aby se jim usnadnil návrat do běţného ţivota. Denní stacionáře ale mohou fungovat i samostatně nebo při ambulantních zařízeních. Výhodou je, ţe se klient nemusí odtrhout od rodiny. Nevýhodou je však, ţe stacionář není schopen přijmout klienty s těţší zdravotní nebo psychiatrickou komplikací. 23 5.4 Prvky léčby Všechny výše uvedené formy léčby by měly v ideálním případě obsahovat osvědčené metody a postupy. Léčba má několik prvků. Zařízení většinou nepojmou všechny uvedené prvky, ale mohou to být faktory, které určují jejich kvalitu. Hned zpočátku by měl být pacient důkladně tělesně vyšetřen a měl by se stanovit způsob léčby psychických i fyzických obtíţí. Hlavním pilířem léčby je i individuální nebo skupinová psychoterapie, jejíţ cílem je překonat duševní i ţivotní problémy a vést pacienta k sebepoznání i k pochopení svého okolí. Pacient zde můţe nacházet pochopení, pomoc i podporu druhých. Dalším prvkem je Léčebný klub. Zde se setkávají lidé, jejichţ cílem je překonat problémy s alkoholem. Jsou zde vítáni i ostatní členové rodiny. Velmi účinnou a oblíbenou léčebnou metodou je jóga a jiné relaxační techniky. Pomáhají člověku vyrovnat se se stresem a překonávat neţádoucí duševní stavy. Nezbytnou součástí léčby bývá Disulfiram (dodává se pod různými firemními názvy jako například Antabus či Stopetyl), který je vyuţíván v mnoha zemích po celém světě. V České republice se nejčastěji pouţívá lék Antabus. Tento lék vyvolává specifické reakce na těle člověka v okamţiku, kdy poţije alkohol. Typické jsou rudé skvrny 23 Nešpor. Zůstat střízlivý. 19