ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE Fakulta stavební, obor geodézie a kartografie Katedra mapování a kartografie SEMESTRÁLNÍ PRÁCE Geografie 2 Sedm divů světa Červen 2012 Petr Lavička lavicpet@fsv.cvut.cz

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto semestrální práci zpracoval samostatně za použití podkladů, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Praze 1.6.2012 Petr Lavička

Abstrakt Semestrální práce se zabývá sedmi divy světa. Předmětem této práce je uvedení přehledu nových sedmi divů světa a dále uvést alespoň stručný přehled a základní informace o starověkých sedmi divech světa. V práci je vysvětleno jak seznamy vznikaly a vše je doplněno obrazovou přílohou. Klíčová slova: Div, starověký, nový Abstract This essay deals with the seven wonders of the world. The subject of this essay is an overview of the new seven wonders of the world and providing at least a brief overview and basic information about the ancient seven wonders of the world. The essay explaines how the lists were created and everything is accompanied by pictures. Key words: Wonder, ancient, new

OBSAH 1. Úvod 1 1.1 Cíl práce 1 2. Sedm divů starověkého světa 2 2.1 Vznik seznamu 2 2.2 Přehled 2 2.2.1 Egyptské pyramidy 2 2.2.2 Feidův Zeus v Olympii 3 2.2.3 Artemidin chrám v Efesu 3 2.2.4 Mauzoleum v Halikarnassu 3 2.2.5 Visuté zahrady Semiramidiny 4 2.2.6 Rhódský kolos 4 2.2.7 Maják na ostrově Faru 5 3. Sedm nových divů světa 6 3.1 Vznik seznamu 6 3.2 Přehled 6 3.2.1 Chichén Itzá 6 3.2.2 Socha Krista Spasitele 7 3.2.3 Velká čínská zeď 8 3.2.4 Petra 9 3.2.5 Tádž Mahal 10 3.2.6 Machu Picchu 11 3.2.7 Koloseum 12 4. Závěr 14 Použité zdroje 15 Obrazová příloha 17

1. Úvod Na světě existuje mnoho staveb, které jsou krásné a vzbuzují úctu. Nesmí se však zapomínat na stavby, které vznikly v daleké minulosti a byly zničeny působením přírodních jevů a v neposlední řadě i působením člověka. Pod pojmem sedm divů světa se skrývá sedm staveb, které jsou umělecky nebo technicky jedinečné a budí obdiv. První seznamy sedmi divů světa byly vytvářeny již ve starověku. Autorů bylo více a seznamy se od sebe někdy dost lišily. Všeobecně přijímaným seznamem sedmi divů světa starověkých staveb je seznam vytvořený Filónem Byzantským (3.-2.stol.n.l není přesně známo). Nových sedm divů světa bylo zvoleno v roce 2007 a hlavním důvodem bylo, že ze starověkých sedmi divů světa se dochovaly pouze Egyptské pyramidy. Divů světa je právě sedm, protože sedmička je magické číslo. Máme 7 dní v týdnu, 7 světadílů, za 7 dní byl stvořen svět, sedmičku najdeme téměř všude, a tak máme i sedm divů světa. 1.1 Cíl práce Cílem této práce je seznámení se sezname sedmi starověkých i nových divů světa, zjistit jak oba seznamy vznikaly a uvést přehled staveb, které v seznamech jsou. V práci bude uveden pouze stručný přehled a popis starověkých sedmi divů světa a vice prostoru bude věnováno novým sedmi divům světa. 1

2. Sedm divů starověkého světa V této kapitole je uvedeno, jak vznikal seznam sedmi starověkých divů světa a stručný přehled se základními informacemi o každé stavbě. 2.1 Vznik seznamu Seznam sedmi divů světa starověkých staveb je seznam staveb nacházejících v oblasti Středozemního moře a na Středním východě. Za sestavitele tohoto seznamu je považován spisovatel Filón Byzantský žijící snad ve 2. nebo 3.století n.l. Tento spisovatel sepsal spis O sedmi divech světa, ve kterém sestavil seznam staveb, které on sám považoval za jedinečné. Tento spis se nedochoval celý a navíc se od toho dnes známého poněkud lišil. Obsahoval místo Rhódského kolosu babylonské hradby. Navíc část spisu nebyla do dnešních dob dochována a tak je možné, že současný seznam sedmi divů starověkého světa vznikl až v 18. Století. Ve starověku vznikalo vice seznamů. Kromě Filóna byzantského to byli například Hérodotos, Hyginas a další. Tyto seznamy vytvořené různými autory se od sebe někdy dost liší. 2.2 Přehled Název Vznik Civilizace Zánik Egyptské pyramidy 2550 př.n.l. Egypťané dochované Feidův Zeus v Olympii 435 př.n.l. Řekové zničen požárem Artemidin chrám v Efesu 550 př.n.l. Řekové zničen požárem Mauzoleum v Halikarnassu 351 př.n.l. Helénská civilizace zničeno zemětřesením Visuté zahrady Semiramidiny 600 př.n.l. Babylóňané není známo Rhódský kolos 292-280 př.n.l. Helénská civilizace zničen zemětřesením Maják na ostrově Faru 3.st.př.n.l. Helénská civilizace zničen zemětřesením 2.2.1 Egyptské pyramidy Pyramidy byly budovány pro faraony starého Egypta jako hrobky. Egypťané věřili v posmrtný život, a tak do hrobky byl faraon pochován spolu s různými předměty, které potřeboval pro posmrtný život. Nejvýznamnější jsou pyramidy v Gíze. Největší a nejpůsobivější je Velká pyramida Gízy, která byla dokončena kolem roku 2528 př.n.l. pro krále Chufewa. Podle tohoto faraona je pojmenovaná jako Chufewova pyramida, známá pod názvem Cheopsova. Její výška je okolo 147 metrů a byla po 4 tisíce let nejvyšší stavbou světa. Nejmenší kvádr, ze kterých je pyramida postavena, váží 2 tuny a největší 15 tun. Pyramidu stavělo 30 000 dělníků téměř 20 let. Pyramidy v 2

Egyptě jsou významné tím, že se jako jediné dochovaly. Jejich výstavba je však dodnes opředena mnoha záhadami. Hlavní funkcí pyramid dnes je příjem z turistiky. 2.2.2 Feidův Zeus v Olympii Kult olympských bohů byl na Peloponnésos přinesen západořeckými kmeny. Kultovním řeckým střediskem se v 9.stol.př.n.l. stává Olympia v Élidě na severozápadu Peloponnésu. Brzy se stává i střediskem pravidelných sportovních klání, Olympijských her. Počátek Diova kultu nelze přesně určit, protože byl uznáván souběžně se staršími božstvy, než se prosadilo olympské náboženství. Samotná Diova socha byla postavena kolem roku 433 př.n.l. Autorem je řecký sochař Feidás. Socha byla vyrobena ze slonoviny a zlata. Socha měřila na výšku 12 m a trůn měřil 10 m. Trůn byl bohatě zdoben drahokamy, ebenem a slonovinou. Samotný Zeus držel v levé ruce žezlo s orlem, který na něm seděl, v pravé ruce pak sochu bohyně Niké, což byla bohyně vítězství. Socha byla dále zdobena příležitostnými dary od vladařů. Po dokončení byla socha tak veliká, že se dotýkala hlavou stropu. Socha měla velký význam právě při konání Olympijských her. Po zakázání her roku 393 n.l. začala svatyně chátrat. Roku 394 n.l. byla socha převezena do Konstantinopole. Roku 475 n.l. byla však zničena požárem. 2.2.3 Artemidin chrám v Efesu Chrám nechal vybudovat Lýdský král Kroisos kolem roku 550 př.n.l. po dobytí řeckého města Efesos, které se nacházelo na pobřeží Malé Asie. Chrám byl zasvěcen bohyni Artemis. Stavba trvala 120 let. Chrám byl postaven z mramoru a jeho rozměry byly 115 x 55 m. Střešní konstrukce byla podepírána 127 iónskými sloupy 18 m dlouhými. V samotném chrámu bylo ukrýváno velké množství uměleckých děl jako např. čtyři bronzové sochy Amazonek. Nejvýznamnější však byla socha bohyně, nacházející se uvnitř. O soše jen víme, že byla bohatě zdobena drahokami, jiné informace dnes nemáme. Chrám sloužil jako náboženské i obchodní centrum. Roku 356 př.n.l byl zničen požárem, který založil neznámý Hérostratos, aby se jeho jméno stalo nesmrtelným. Chrám byl několikrát zničen a znovu opraven. Roku 401 n.l. byl zničen naposledy a do dneška se zachovaly pouze fragmenty. 2.2.4 Mauzoleum v Halikarnassu Perská říše (od Turecka až po Indii) se dělila na jednotlivé satrapie, v jejichž čele stál satrapa. Jednou satrapií byla Kárie, v jejíž čele stál Mausólos. Perští satrapové se vzepřeli svému králi, kterým byl Artaxerxes II. K tomuto povstání se přidal i Mausólos. Ve spojení s okolními řeckými státy založil Kárii s hlavním městem Halikarnássos. V Halikarnássu se narodil například otec dějepisu Hérodotos. Stavební činnost na území Kárie byla velmi rozsáhlá. V tomto období 3

(4.stol.př.n.l.) začala i výstavba hrobky, která měla být odkazem na velkého zakladatele pro další generace. Vzorem pro stavbu byl hrob krále Kýra II. Tato stavba byla velmi zvláštní a lišila se od ostatních. Byla to vůbec první řecká stavba, která měla dvě patra. Podstavec stavby byl z mramoru, na něm bylo 36 iónských sloupů, které nesly střechu. Střechu tvořila 24 stupňová pyramida. Na samém vrcholu bylo 6 m vysoké čtyřspřeží tzv. qudriga. Výška mauzolea byla asi 46 m. Mezi každými dvěma sloupy byla socha. Mausólos zemřel v roce 353 př.n.l. a dokončení stavby zůstalo v režii jeho manželky Artemísie. Na dokončení se podíleli ti nejlepší umělci z Řecka. Ve 13. stol. bylo poničeno zemětřesením. V 15. stol. bylo zničeno rhodskými rytíři, kteří ho použili jako zdroj stavebního materiálu. V roce 1846 pozůstatky objevil archeolog Charles Thomas Newton. Dnes jsou nalezené pozůstatky umístěny v Britském muzeu. 2.2.5 Visuté zahrady Semiramidiny Visuté zahrady Semiramidiny se staly legendou o pozemském ráji uprostřed pouště v Babyloně v Mezopotámii. Nikdy nebyl nalezen žádný důkaz o tom, že zahrady skutečně existovaly. Ve starověkých záznamech o Babylonu není ani zmínka o nějakých zahradách. Důkazy o existence nenalezli ani archeologové při vykopávkách na místě, kde Babylon dříve stával (dnešní Irák). Pověsti vypráví o tom, že je nechal vystavět Nabukadnezr II., který vládl v letech 605-562 př.n.l. Za jeho panování dosáhla Babylonská říše a hlavní město Babylon největšího rozkvětu. Visuté zahrady nechal údajně vybudovat pro svoji ženu Amytis. Visuté se jim říkalo podle Filóna proto, že rostliny šplhaly vysoko do vzduchu. V zahradě se údajně nacházely sloupy z kamene, které nesly celou tíhu stavby, velmi důmyslný zavodňovací systém, palmové trámy a nejrůznější rostliny. Zahrady můžeme spatřit na rekonstrukcích malířů a odborníků. 2.2.6 Rhódský kolos Ostrov Rhódos je zahalen mnoha tajemstvími. Údajně ležel na dně oceánu, ze kterého byl vynesen bohem Héliem. Obrovská socha boha byla vystavěna na památku vítězné bitvy Rhódesanů nad makedonským králem Demétriosem I. Prostředky na stavbu byly získány prodejem válečné kořisti. Rhódos byl řeckým bohem slunce, který byl uznáván v celém Řecku. Sochu vytvořil rhódský sochař Charéta z Lindu. Socha stála u vjezdu do přístavu Mandraki. Údajně měl kolos tvar mužské postavy stojící na mramorovém podstavci. Jednu ruku měl zdviženou a držel v ní pochodeň a kolos tak sloužil jako maják. Výška kolosu byla 33 m a překonala ho až v roce 1886 Socha Svobody. Kolos byl zničen při zemětřesení roku 226 př.n.l. Spadlí kolos ležel tisíciletí v písku, až ho odkoupil židovský obchodník z Edessy. 4

2.2.7 Maják na ostrově Faru Roku 332-331př.n.l je Egypt dobyt Alexandrem Velikým a je tak osvobozen od perské nadvlády. Alexandr byl podle tradic korunován a stal se tak legitimním nástupcem faraónů. Alexandr se zasloužil o založení přístavního města Alexandrie, které se nacházelo v nilské deltě. Alexandrie se v průběhu let stala centrem kultury a vědy helénistického světa. Slavná je alexandrijská knihovna. Před vjezdem do přístavu byl na ostrůvku Faros vybudován maják, který byl považován za jeden ze sedmi divů světa. S výstavbou začali Ptolemaiovci, kteří nastoupili po smrti Alexandra. Architektem majáku byl Sókratos z Knidu. Maják se skládal z těchto 3 částí: dolní dvoupatrový palác s čtvercovým půdorysem, prostřední čtverhranná zužující se věž zakončena cimbuřím a horní osmiboká věž, ukončena kamennou plošinou. Celková výška majáku je odhadována na 135 m. Vnitřní dutá část 80 m vysoké věže sloužila k vyzvednutí paliva pro oheň. Ve dne maják využíval paprsků světla odražených od zrcadla. Maják byl dokončen okolo roku 280 př.n.l. Ve 4. stol.n.l. byl maják poškozen zemětřesením a od této doby byl používán pouze jako denní maják. Přístav byl postupně zanesen pískem a maják přestal být využíván ve 13. stol. Lidé ho začali rozebírat na stavební materiál a zkáza majáku byla dokonána zemětřesením v roce 1326. Ze všech 6 zničených sedmi divů světa Maják na ostrově Faru přežil nejdéle. 5

3. Sedm nových divů světa V této kapitole je uvedeno, jak vznikal seznam sedmi nových divů světa a přehled s informacemi o každé stavbě. 3.1 Vznik seznamu Anketu o sedm nových divů světa vyhlásila nadace New 7Wonders. Anketu inicioval švýcarský dobrodruh Bernard Weber. Do prvního seznamu bylo možné navrhnout stavbu splňující určité parametry: musela vzniknout lidskýma rukama, před rokem 2000 a musí být zachovaná. Z památek, které byly navrženy, byl vytvořen seznam 77 staveb, který byl v roce 2006 zúžen předními architekty na 21 finalistů. O nových sedmi divech světa bylo rozhodnuto dne 7.7.2007 podle počtu hlasů od lidí z celého světa. Je nutno dodat, že kritici a experti z UNESCO se od této ankety distancují. 3.2 Přehled Název Místo Datum stavby Chichén Itzá Yucatán, Mexiko 435-455 Socha Krista Spasitele Rio de Janeiro, Brazílie 1921-1931 Velká čínská zeď Čína 221 př.n.l - 1644 n.l. Petra Jordánsko 1.st.př.n.l 100.n.l. Tádž Mahal Ágra, Indie 1630 Machu Picchu Cuzco, Peru 1460-1470 Koloseum Řím, Itálie 70-82 n.l. Egyptské pyramidy (čestný člen nových sedmi divů světa) Káhira, Egypt 2250 př.n.l 3.2.1 Chichén Itzá Tajemné, mysteriózní a záhadné, tyto přívlastky lze přiřadit tomuto úchvatnému mayskému městu stejně jako národu, který ho vybudoval. Historie mayského lidu pověstného svou vysokou kulturou je dodnes opředena mnoha tajemstvími a nezodpovězenými otázkami. Klenotem mayské civilizace a centrem vysoké kultury tohoto lidu je město Chichen Itzá, které se nachází na Yukatánském poloostrově. Jak na Yucatán Mayové přišli, je dodnes neznámé. Město o průměru téměř 1 km nechali vystavět mayští vládcové u dvou pramenů. Město bylo vystavěno ve druhé polovině prvního tisíciletí. Na stavbách se podílelo tisíce Mayů. Město bylo však obydleno pouze vládci a kněžími, poddaní žili v okolí měst, kde provozovali zemědělství, aby zabezpečili zásoby pro 6

město. Rolníci žili v hliněných a slaměných přístřešcích. Mayové byli velmi bojovný národ. To dokládá fakt, že se vládcové obklopovali velkou armádou. Z Chichén Itzá podnikali krvavé výpravy na jiná mayská města. Velmi podivné je, že ke konci 7. století Mayové město opustili. Dodnes je nejasné proč. Mnohé prameny hovoří o možné katastrofě, která mohla národ Mayů vymazat z povrchu země. Z Mayů zůstala jen hrstka, kterou objevili španělští dobyvatelé v polovině 16. století. Inkvizice a misie navždy existenci mayské kultury ukončily. Zdaleka viditelným symbolem moci bylo sídlo panovníka vysoko na pyramidě Kukulcán. Pyramida převyšovala ostatní stavby o 30 m. Vyspělost mayské civilizace dosvědčuje symbolika čísel a ikonografie, s níž je pyramida vyzdobena: pyramida má 4 strany na každé je 91 schodů to je 364 schodů plus jeden schod na podstavci dává 365 schodů stejně, jako má rok dní. Každá strana stavby směřuje s minimální odchylkou na jednu světovou stranu. Když z vrcholu pyramidy mluvíte normálním hlasem, lidé dole vám rozumí každé slovo. Jsou to všechno pouhé náhody? Nebo tyto jevy pouze dokreslují dokonalost mayské civilizace. Naproti pyramidě Kukulcán se nachází chrám válečníků (Templos de los guerreros) s působivou dvoranou 1000 sloupů. V tomto chrámu měla své přístřeší panovníkova bojová síla. Velkou raritou tohoto mayského města je hřiště pro míčové hry o rozměrech 91 x 36m. Míčová hra pok ta pok, což znamená mužstvo proti mužstvu, byla hra, kterou hrálo pravděpodobně 7 hráčů. Cílem každého týmu bylo dostat kaučukový míč do brány soupeře kruh zdobený hadem. Tato hra měla hlavně politické a náboženské důvody a byla velmi krvavá. Kapitán poraženého družstva byl sťat přímo na hřišti. Tento způsob smrti byl považován za největší čest, jak být obětován bohům. Všudypřítomný je v Chichén Itzá motiv hada. Kukulcán, had vystupující z chrámu a Quetzalcóatl, opeřený had, byli nejvyššími božstvy Mayů. Od roku 1923 bylo město systematicky zkoumáno a odkrýváno. V roce 1988 bylo Chichén Itzá jmenováno Světovým kulturním dědictvím UNESCO. 3.2.2 Socha Krista Spasitele Celé Rio de Janeiro mu leží u nohou. Rozpažená silueta Krista, symbol Brazílie stojící na posvátné hoře Corcovado ( tam, kde začíná nebe ). Poprvé byla myšlenka na postavení sochy představena roku 1859, kdy s ní přišel kněz Pedro Maria Boss brazilské princezně Isabele. Myšlenka se znovu objevila se stým výročím vyhlášení nezávislosti země. Sochu si roku 1921 objednala arcidiecéze v Riu de Janeiru. Základní kámen byl položen roku 1922 a socha byla budována mezi roky 1926 až 1931. Na budování sochy se podílel projektant Heitor da Silva Costa, jehož návrh byl schválen roku 1923. Samotnou sochu vytvořil francouzský sochař polského původu Paul Landowski. Slavnostně byla socha odhalena 12. října 1931. Je považována za památník brazilské nezávislosti na Portugalsku. 7

Socha se tyčí na vrcholu 700 m vysoké hory směřující do nebes. Socha je vyrobena z železobetonu, kromě vnějších vrstev, pro které byl vybrán mastek. Mastek jako materiál je velice dobře opracovatelný a je trvalý. Parametry sochy jsou doslova ohromující. Váha 700 tun, výška 40 m a rozpětí Kristova objetí je 30 m. Kristovo objetí symbolicky vítá všechny návštěvníky. Celé dílo stálo 250 000 dolarů, tedy asi 5 milionů korun. Celková suma se nezdá být příliš vysoká, je však nutné podotknout, že to bylo v roce 1931. Způsob dopravy na vrchol hory Corcovado je velmi rozmanitý. Na vrchol se lze dostat nejstarší elektrifikovanou tratí v zemi. Na vrchol vede 220 starých původních schodů. Od roku 2003 se lze na vrchol dostat pomocí panoramatických výtahů a eskalátorů. Na hoře, u nohou Krista, návštěvníka ohromuje pohled na gigantickou sochu na jedné straně a pohled na Rio de Janeiro na druhé straně. Do roku 1994 byla socha nejvyšší sochou Ježíše na světě, poté byla překonána monumentem Krista Svornosti v bolivijské Cochamambě. 3.2.3 Velká čínská zeď Velká čínská zeď je největší stavba, kterou kdy lidská ruka vytvořila. Je tak obrovská, že ji lze za optimálních podmínek spatřit pouhým okem z vesmíru. Čína je země umění, porcelánu, zemí mnoha kontrastů a také zemí, kde vznikla největší stavba na světě Velká čínská zeď. Stavba Velké čínské zdi započala před více než 2200 lety. Hlavní důvod výstavby byla ochrana proti kočovným kmenům ze severu a ochrana vlastní kultury a civilizace. Zdi mají v Číně velikou tradici. Používali je zemědělci na ochranu pastvin a polí před zvěří a větrem. Čínská města byla vždy obklopena zdí, stejně jako domy a zahrady uvnitř městských hradeb. Ve 3.stol.př.n.l. pronikla čínská vojska přes Žlutou řeku a generálové nechali postavit ochranné zdi, aby zabezpečili dobyté území. Od r. 220 př.n.l. nechal první čínský císař Qin Shi Huang Di vybudovat první jednotný ochranný komplex podél severní hranice císařství. Císař se obával nájezdů divokých hord Hunů, a tak nařídil stávající zdi zpevnit a propojit do průchozího obranného valu. Doba výstavby první zdi byla deset let. V následujících staletích byla zeď různými vládci rozšiřována a vylepšována, dokud nebyla zdolána nájezdnými hordami knížete Čingischána ve 13.stol. Na stavbě pracovalo nevídané množství dělníků. Roku 446 n.l. budovalo 300 000 dělníků další úsek zdi. Roku 555 n.l. přikázal císař Tian Bao 1,8 milionu zemědělců, aby stavěli zeď. Od r. 607 n.l bylo opevnění zpevněno za dynastie Sui. V této době na zdi pracovalo až 2 miliony dělníků. Svou dnešní podobu Velká čínská zeď získala za panování dynastie Ming (1368-1644). Od té doby se Velká zeď táhne v celkové délce okolo 6000 km napříč severem Číny. Stavební projekt Mingů na dokončení zdi je považován za největší stavbu všech dob. Dokončení trvalo téměř 200 let. Zeď se skládá ze dvou silných kamenných nebo cihlových zdí, které se táhnou paralelně ve vzájemné vzdálenosti 6-7 m. Prostor mezi zdmi byl vyplněn pískem, kameny, skalními úlomky, 8

vykácenými stromy, které stáli stavbě v cestě a nakonec těly dělníku, kteří na stavbě zemřeli. Koruna zdi byla pokryta třemi až čtyřmi vrstvami cihel, jejichž spáry byly zality vápnem. Dále byl vytvořen systém žlabů, který odváděl vodu. Konstrukcí Velké zdi vznikla velká, vysoká a opevněná cesta, po které se mohlo vojsko pohybovat rychle vpřed. Na ochranu byla koruna zdi na severní, vnější straně zpevněna 2 m vysokým cimbuřím. Na opačné straně bylo vysoké maximálně 1 m. Cílem dynastie Ming nebylo vytvořit pouze neprostupný val, ale hlavně komunikační systém. Pohyb vojáků po zdi byl mnohem rychlejší, než pohyb v kopcovitém terénu. V pravidelných odstupech několika set metrů byly vybudovány strážní věže a věže pro vojenské mužstvo. Výškou 12 m přečnívaly korunu zdi o 6-8 m, mohly tak sloužit jako pro předávání kouřových nebo vlajkových signálů z věže na věž. Věže sloužily jako malé pevnosti. Nacházely se na návrších a v průběhu zdi byly opevněny až devíti dalšími stěnami. Poskytovaly místo posádce až 50 vojáků. Velká zeď se v průběhu staletí na některých místech úplně rozpadla, na jiných místech byla chudými obyvateli využita jako kamenolom pro stavební materiál. Nedaleko Pekingu v průsmyku zvaném Juyongguan se dochoval jeden z nejstarších úseků, tzv. oblačná cesta. Oblačná cesta byla vystavěna bohu, který ji měl chránit, králi nebes. V letech 1957 a 1985 bylo provedeno restaurování některých částí u Badalingu a Mutianyuu. Jako největší stavba byla Velká čínská zeď roku 1987 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. 3.2.4 Petra Petra je tajuplné skalní město ležící na hraně arabské pouště v masivních skalách. Slovo petra znamená v arabštině kámen či skála. Rujny tohoto skalního města jsou svědkem éry kmene Nabatejců, kmene, který kdysi patřil k nejvýznamnějším kmenům předního východu. Původně bylo město založeno jako pohřebiště v místě, kde se střetávají tři údolí (Vádí al-araba). Petra se rozvinula ve významné obchodní místo mezi 5.stol.př.n.l. a 3.stol.n.l. Nacházela se na křižovatce cest, které spojovaly Egypt, Sýrii a jižní část Arábie s obchodními centry ve Středomoří. V Petře se obchodovalo s tehdy velmi luxusním zbožím. Dodnes je Petra přístupná pouze úzkou skalní cestou dlouhou asi 1 km zvanou siq (šachta). Tato rokle je na mnoha místech pouhé 2 metry široká a na obou stranách se tyčí stěny skal až do výše 100 m nad dno údolí. Po průchodu této skalní cesty byly karavany odměněny úchvatným pohledem. Po průchodu úzkou štěrbinou se objevuje Faraónova pokladnice, s průčelím vysokým 40m. Dlouho panovaly domněnky, že budovy vytesané do skály jsou paláce. Ve skutečnosti jsou to nákladně vytesané do kamene průčelí královských hrobek. Za fascinujícími uměleckými díly se skrývají jednoduché pohřební komory. Napravo od Pokladnice klesá průchod do širokého údolí, kde se nachází centrum bývalé Petry hrobky, divadlo, chrámy. 9

Největší rozkvět zažilo město mezi 1.stol.př.n.l a 1.stol.n.l. Nabatejský král Aretas III. Philhellen (87-62 př.n.l.) dobyl Damašek a Jeruzalém, což bylo příčinou konfliktu s Římem. Po smrti krále se Petra dostala do vazalského poměru s Římem, ale přesto město dále rozkvétalo. Aretas IV. nechal vybudovat v centru Petry hlavní chrám. V tomto období rozkvětu obývalo Petru 40 000 lidí. V dalších letech se konflikt s Římem vyostřil a Římané přerušili cesty karavan. V roce 106 porazil ncísař Trajan Nabatejce a podrobil je Římu. Po napadení Arabi v roce 663, ztratilo město poslední obyvatele. V dalších staletích město pustlo a upadlo v zapomnění. Roku 1812 se podařilo do Petry proniknout švýcarskému cestovateli Johannu Ludwigu Burckhardtovi. Do města pronikl pomocí chytré lsti. Převlékl se a předstíral, že se chce jako věřící muslim pomodlit u Aaronova hrobu. Nakonec Burckhardta ( šejcha Ibrahima ) přivedli beduíni do Petry. Do Petry se dostal přes siq, místo, na kterém podle pověsti udeřil Mojžíš holí, aby získal ze skal vodu. Dům faraonových pokladů (Hazne al Fir un), který je skalním hrobem, byl restaurován. Římské divadlo z 1.stol.n.l. bylo sanováno. Další monumentální stavbou Petry je Al Deir tzv. Náhrobní chrám. Al Deir patří k vrcholům nabatejského umění. Od roku 1985 je Petra zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. 3.2.5 Tádž Mahal Tádž Mahal je nádherný náhrobek z bílého mramoru v severoindické Agře. Je památníkem velké lásky. Indický velkomogul, Šáh Jahan, jej nechal vybudovat v letech 1631 až 1648 pro svou milovanou ženu Mumtaz Mahal, která zemřela při porodu. Tádž Mahal je zaslouženě považován za jednu z nejkrásnějších staveb světa. Pro stavbu nechal velkomogul Šáh Jahan přivést materiál z celé Indie a Asie. O dopravu stavebního materiálu přímo do Agry se postaralo 1000 nákladních slonů. Šáh věnoval tomu, aby stvořil ohromující památník, veškeré finance i svou snahu. Vstup do areálu zajišťuje brána z červeného pískovce, zdobená různými prvky. Areál má rozlohu 15 ha a na této ploše se nachází parky, mešity a náhrobek se čtyřmi minarety. Po stranách hlavního památníku stojí dvě mešity z červeného pískovce. Celý areál je obehnaný zdmi z červeného pískovce. Všechny tyto prvky dělají z Tádž Mahalu architektonické ale i estetické mistrovské dílo. K hlavní budově vede od vstupní brány dlouhý vodní kanál, ve kterém se Tádž Mahal působivě zrcadlí. Obrovská kopule hlavní budovy je 59 m vysoká. Čtyři minarety na rozích jsou mírně vykloněny ven, aby se při zemětřesení nezřítily na hlavní budovu. Každý ze sloupů měří 40 m. Tádž Mahal je pozoruhodný i z hlediska statiky. Obdivuhodným dílem je velice komplikovaná spodní konstrukce, která rozděluje rovnoměrně hmotnost konstrukce na nosné části budovy. To, aby se Tádž Mahal nezřítil, zajišťuje mnoho malých nad sebou uspořádaných kleneb a důmyslný systém regulace hladiny spodní vody. 10

O výzdobu Tádž Mahalu se postaral Benátčan Geronimo Veroneo a Francouz Austin de Bordeaux. Pod vedením těchto dvou umělců vznikaly mozaiky z 60 různých druhů drahokamů a polodrahokamů. Práce na sestavování obrazů a motivů byly tak přesné, že lemy a spoje lze rozeznat pouze s použitím optických pomůcek. Kromě toho byly prostory vyzdobeny citáty z Koránu a mramorovými reliéfy. Na dokončení stavby pracovalo 20000 řemeslníků a dělníků. Ve svém smutku a posedlosti ztratil Šáh Jahan jakoukoliv míru a cíl. Aby zabránil bankrotu kvůli obrovským nákladům na stavbu a šílenství velkomogula, který plánoval stavbu druhého mauzolea pro sebe z černého mramoru, zbavil Šáha Jahana jeho syn Aurangzeb moci. Až do své smrti byl Šáh Jahan uvrhnut do domácího vězení. Posledních osm let svého života strávil v Červené pevnosti v Agře s výhledem na Tádž Mahal. Po smrti v roce 1666 byl pohřben vedle své ženy v Mumtaz Mahal v Tádž Mahalu. Datum dokončení stavby je velice sporný. Kronikář Šáha uvádí, že stavba byla dokončena v roce 1643. Nápis nad hlavním vchodem však uvádí jako rok dokončení rok 1648. Kuriozitou je, že v 19.století chtěli britští kolonialisté Tádž Mahal převést do Anglie, aby jej po částech vydražili. Plán byl naštěstí zavržen. Od počátku se stal Tádž Mahal poutním místem, které láká svými poklady a cennostmi, ale i svojí perfektní harmonií a klidem. 3.2.6 Machu Picchu Machu Picchu, záhadné a bájné město Inků rozkládající se vysoko v peruánských Andách ve výšce 2450 m.n.m. Město se ukrývá mezi dvěma horskými vrcholy. Roku 1532 pronikají španělští conquistadoři při svých dobyvatelských výpravách do peruánských hor. Španělé si podrobují místní obyvatelstvo, Inky, rabují jejich poklady a dosazují původního inckého vládce, který jim slouží jako loutka. Španělé dobyli město Vilcabamba. Machu Picchu bylo nejspíše vystavěno ještě před příchodem Španělů z nejasných důvodů. V horách nalezli vhodné místo pro své nové město. Je to plošina vysoko nad propastí údolí Urubamba. Své nové město v mracích Inkové zakládají mezi mladým vrcholem (Huyana Picchu) a starým vrcholem (Machu Picchu). Město bylo naplánované do posledního detailu. Na jedné straně se nacházejí domy šlechty, s palácem a chrámy, k hlavnímu náměstí přiléhá čtvrť učenců a řemeslníků, pod nimi se nachází domy zemědělců, stáje a sklady. Celé město je postaveno z kamene kvádry z bílé žuly. Na plošině byly lomy, kde se lámal kámen. Některé kvádry vážily až 50 tun. Největším uměním Inků je stavba bez spár, nebyl použit žádný spojovací materiál. Mezi dva žulové kvádry nelze dostat ani čepel nože. Výhodou Machu Picchu bylo, že z údolí nebylo vidět a cesta nahoru byla skrytá a nepřístupná. Inkové zavedli dokonalý systém samozásobování, takže planinu nemuseli opouštět. Na jihu byly vybudovány terasy pro zemědělské využití. Jednotlivé terasy byly rozděleny do desítek 11

pater. Každá terasa si uchovávala své mikroklima a byly na ní pěstovány odlišné plodiny. Tyto terasy se nazývaly andenes odtud pochází i jméno Andy. Terasy byly uměle zavlažovány z hor důmyslným systémem vedení. Tento systém funguje i dnes po 500 letech. Ve městě se nacházejí fascinující stavby. Jednou z nich je bájný Sluneční chrám. Architektonický skvost kultury Inků s typickými lichoběžníkovými dveřmi. Inkové se klaněli Slunci. Bylo v centru jejich víry. Samotné slovo Inka znamená Jediný, Syn Slunce. Pod Slunečním chrámem je Posvátné místo, někdy nazývané jako Obora Slunce. Náboženským centrem města je vrchol Intihuatana, na kterém se člověk klaní Slunci. Intihuatana znamená v řeči Inků místo, na něž se připoutá Slunce. Na tomto vrcholu se nachází kámen, který připomíná sluneční hodiny. Sluneční hodiny využívali především astronomové a učenci k určení měsíce a času v průběhu roku. Jak tento výpočet prováděli, není známo. Ještě dnes je možno pomocí slunečních hodin určit rovnodennost a další významná data. Ve městě žilo přibližně 750 osob. Konec tohoto města je dodnes nejasný. Opuštěné město pohltil prales. Machu Picchu bylo znovu objeveno 24.7.1911 americkým historikem Hiramem Binghamem. Je však možné, že to bylo již o pár let dříve v roce 1901. 3.2.7 Koloseum Největší uzavřená stavba římské Antiky a největší amfiteátr. Sloužilo pro gladiátorské hry, štvanice na zvěř a námořní bitvy. To vše sledovalo 60 000 lidí v důmyslném hledišti Kolosea. Je to nejznámější římská stavba. Své jméno Koloseum získalo až v 7.stol.n.l. Název Koloseum vznikl na počest kolosální sochy císaře Nerona, která byla později přetesaná na sochu boha Helia. Koloseum je svědectvím bývalé velikosti římského imperia a jeho stavitelů. Koloseum dále ukazuje zálibu Římanů v kruté zábavě. Stavbu Kolosea nechal zahájit císař Vespasián kolem roku 72.n.l. Stavba byla financována z uloupeného pokladu z Jeruzalémského chrámu (70.n.l.). V roce 79, rok kdy zemřel Vespasián, bylo Amphiteatrum Flavium (nebo Amphiteatrum Novum) jak se původně jmenovalo skoro hotové. Bylo složeno ze tří řad arkád na sebe postavených. Každá řada měla 80 sloupů. Každé patro bylo provedeno v jiném stylu. Spodní patro bylo v dórském slohu, střední v iónském a vrchní v korintském slohu. Další patro nechal přistavět vespasiánův syn. Toto patro má velice masivní zdi s pravoúhlými okenními výklenky. Vnější zdi Kolosea byly z travertinu, uvnitř byly využity cihly a tufový kámen. Amphiteatrum Flavium bylo oficiálně otevřeno roku 80. Zahajovací hry obsahovaly gladiátorské zápasy, námořní bitvy a zápasy se zvěří a trvaly 100 dní. Při zahajovacích hrách bylo údajně usmrceno až 5000 zvířat. Stavba měla tvar elipsy 188 m dlouhé, 156 m široké, 48,5 m vysoké s obvodem 527 m. Nabízelo místa pro 60 000 lidí. Na své místo se diváci mohli dostat 80 vchody a labyrintem schodišť. 12

Samotný systém schodišť Kolosea je do dnešních dob vzorem při výstavbě moderních sportovišť. Aréna sama o sobě měří 54 m na šířku a 86 m na délku. Má tvar elipsy, aby si gladiátoři a zvěř nehledali ochranné místo v nějakém rohu. Zvláštností arény byla podlaha. Ta byla pokryta dřevěnými deskami, které mohly být kdykoliv odstraněny, aby mohla být aréna zaplavena vodou pro rekonstrukci námořních bitev. Později byly do základů vestavěny zásobovací šachty a vězení. Dále byla nainstalovaná složitá a důmyslná jevištní zařízení. Podzemní část Kolosea se nazývala Hypogeum. Po mnoho let platilo v Římě přísloví panem et circenses, chléb a hry. Život gladiátorů byl vložen do rukou lidu a císaře. V koloseu údajně brutálně zahynulo více jak 400 000 lidí. Gladiátoři byli nejčastěji otroci, válečníci, odsouzenci. Byli děleni podle druhu výstroje a výzbroje, kterou byli vybaveni. Roku 404 n.l. byl zaznamenán první protest proti hrám. Mnich Telemachus skočil během her do arény a protestoval proti prolévání krve. Nakonec byl Telemachus v aréně ukamenován. Poslední hry se v Koloseu konaly v roce 523 n.l. Od té doby se datuje úpadek Kolosea. V následujících staletích bylo Koloseum ničeno zemětřeseními i římským lidem, který Koloseum používal jako zdroj stavebního materiálu. V 15.století nechal papež Nikolaj V. odvést přes 2500 vagonů naložených kamenem na stavby Vatikánu. Z Kolosea se do dnešních dob dochovala pouze třetina a slouží hlavně jako turistická atrakce. 13

4. Závěr Ze starověkých sedmi divů světa se dochovaly pouze Egyptské pyramidy. Některá světová muzea ukrývají poslední fragmenty, které se dochovaly ze zbylých šesti divů. Všechny byly velmi poutavé a u některých neznáme a nejspíše nikdy znát nebudeme přesná fakta. Nejvíce informací je známo o majáku na ostrově Faru, který přežil nejdéle. Egyptské pyramidy zaujímají čestné členské místo mezi novými sedmi divy světa zvolenými v roce 2007 (symbolicky 7.7.). Sedm nových divů světa je opravdu působivý seznam, který obsahuje velmi rozmanité stavby. Mystická města Chichén Itza a Machu Pichcu, která skrývají mnoho tajemství a je možné, že nebudou nikdy úplně pochopena. Svou dokonalostí, technickou precizností a vyspělostí, kterou přeskočila dobu, opravdu ohromují. Velká čínská zeď je největší stavbou světa a jako jednu z mála staveb je možné ji pozorovat z vesmíru. Koloseum je svým systémem schodišť a arény vzorem pro moderní sportovní stadiony i v dnešní době. Skalní město Petra je nejspíše jediným skalním městem světa takovéhoto rozsahu. Tádž Mahal je jedna z nejkrásnějších staveb světa, která oslňuje především svou harmonií a klidem. Socha Krista nad Riem de Janeirem je symbolem Brazílie a svým rozpětím 30 m vítá všechny její návštěvníky. Je třeba dodat, že na světě se nachází spousta obdivuhodných staveb, které dokazují lidské schopnosti a píli. Současný seznam sedmi divů světa by měl být chápán jako zástupce všech pozoruhodných staveb, které se na Zemi nacházejí. 14

Použité zdroje Knižní zdroje: Kolektiv autorů. 1000 divů světa-poklady lidstva na sedmi kontinentech. Praha: Svojtka &Co, 2008. 384 s. ISBN 978-80-7352-000-7. ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Za sedmi divy světa. Bratislava: Perfekt, 2003. 278 s. ISBN 80-8046- 248-8. BÁRTOVÁ, Lucie. Sedm nových nejkrásnějších divů světa. Praha: XYZ, 2012. 248 s. ISBN 9788073886455. Časopisové články: CESTY KOLEM SVĚTA Řím. Překl. Petra Zavřelová. 2006, č.2. Polsko: De Agostini Polska sp. zo. o. čtrnáctideník. ISBN 83-7316-108-2. CESTY KOLEM SVĚTA Čína. Překl. Petra Zavřelová. 2006, č.3. Polsko: De Agostini Polska sp. zo. o. čtrnáctideník. ISBN 83-7316-109-0. CESTY KOLEM SVĚTA Mexiko. Překl. Petra Zavřelová. 2006, č.7. Polsko: De Agostini Polska sp. zo. o. čtrnáctideník. ISBN 83-248-0356-4. CESTY KOLEM SVĚTA Egypt. Překl. Petra Zavřelová. 2006, č.9. Polsko: De Agostini Polska sp. zo. o. čtrnáctideník. ISBN 83-248-0358-0. CESTY KOLEM SVĚTA Brazílie. Překl. Petra Zavřelová. 2007, č.16. Polsko: De Agostini Polska sp. zo. o. čtrnáctideník. ISBN 978-83-248-0365-1. CESTY KOLEM SVĚTA Peru. Překl. Petra Zavřelová. 2007, č.25. Polsko: De Agostini Polska sp. zo. o. čtrnáctideník. ISBN 978-83-248-0374-3. Internetové zdroje: KRESLÍK, Michal. Velká čínská zeď: Had, který nekouše a přesto bere dech. [online]. Poslední revize 31.7.2007. Dostupné z: <http://www.dreamlife.cz/magazin-luxusu/cestovani/velka-cinskazed-had-ktery-nekouse-a-presto-bere-dech/article.html?id=337&s=4> KRESLÍK, Michal. Skála nebo město? Úžasná Petra je obojím! [online]. Poslední revize 10.8.2007. Dostupné z: <http://www.dreamlife.cz/magazin-luxusu/cestovani/skala-nebo-mesto-uzasna-petra-jeobojim/article.html?id=346> KRESLÍK, Michal. Socha Krista Spasitele: Nadpozemské objetí. [online]. Poslední revize 3.8.2007. Dostupné z: <http://dreamlife.cz/magazin-luxusu/cestovani/socha-krista-spasitele-nadpozemskeobjeti/article.html?id=338> 15

KRESLÍK, Michal. Machu Picchu: Mezi nebem a zemí leží město duchů. [online]. Poslední revize 14.8.2007. Dostupné z: <http://www.dreamlife.cz/magazin-luxusu/cestovani/macchu-picchu-mezinebem-a-zemi-lezi-mesto-duchu/article.html?id=351> KRESLÍK, Michal. Chichén Itzá:Očaruje Vás tak, že nebudete spát. [online]. Poslední revize 6.11.2007. Dostupné z: <http://www.dreamlife.cz/magazin-luxusu/cestovani/chichen-itza-ocarujevas-tak-ze-nebudete-spat/article.html?id=462> KRESLÍK, Michal. Římské Koloseum:obří aréna antických dějin. [online]. Poslední revize 7.8.2007. Dostupné z: <http://www.dreamlife.cz/magazin-luxusu/cestovani/rimske-koloseumsymbol-vecnosti-moci-i-utrpeni/article.html?id=344> KRESLÍK, Michal. Tádž Mahal: Nejhonosnější pomník planety. [online]. Poslední revize 21.8.2007. Dostupné z: <http://www.dreamlife.cz/magazin-luxusu/cestovani/tadz-mahalnejhonosnejsi-pomnik-planety/article.html?id=352> <http://cs.wikipedia.org/wiki/sedm_div%c5%af_sv%c4%9bta> Dokumenty: The Seven Wonders of the World. [dokument]. Režie Peter Spry-Leverton. USA 2000. 16