BURHINUS Ó, PTAČÍ ZPRAVODAJ Právě píši úvodník letního čísla Burhinu. Za pootevřeným oknem se rozlévá pleskot kapek a z televize ve vedlejší místnosti hlásí opět povodně. Konečně začalo léto. Venku se nepohne ani pírko, jen občas do deště zapěje trylek nějaký zmatený kos. I rorýsi jsou ta tam. Odletěli na začátek nejbližší fronty, za potravou. Letošní jaro je opravdu nějaké zvláštní. Mnoha ptákům se v tomto počasí nedaří vyvést mláďata, a tak jakoby malá a užebraná písklata v krajině úplně chyběla. Snad ale brzy vyleze sluníčko a osuší zmoklá pera a melancholii z duší. ŤUHÝK OBECNÝ (Lanius collurio) sice patří mezi pěvce, ale je to pravý lovec. Jeho potravu tvoří hlavně větší hmyz, ale je schopen ulovit i myši či hraboše, nebo i menšího ptáčka a ještěrku. A svou kořistí se také patřičně chlubí. Je známý tím, že kořist, kterou ulovil a ihned nespotřeboval, si napichuje na trny a později se k ní vrací. To nám může napovědět, kde tento mafián s černou páskou a ostrým zobákem žije. Jeho nejoblíbenějším prostředím jsou rozlehlé křovinaté stráně se šípkovými keři a hlohy. Ale pokud nemá k dispozici takovouto plochu, spokojí se i s několika hustými keříky u polní cesty či u silnice
ZAŽILI JSME Ptactvo v Alpách Devátého června jsme se vydali z Olomouce do švýcarských Alp. Nejeli jsme tam kvůli pozorování ptáků, ale za poznáváním švýcarské kultury, avšak ptactvo jsme také nějaké viděli. Hned v Kostnici na Bodamském jezeře nás přivítaly potápky a lysky a o pár minut později na stejném místě se ukázala zrzohlávka rudozobá. Samozřejmě jsme se ve městě setkávali s běžnými druhy, jako je vrabec, rehek, labuť a další. Když jsme se potom přesunuli do vyšších poloh na St. Gotthard Pass (2091 m n. m.), pozorovala nás z oblohy kavčata žlutozobá, zatímco na svahu pod námi ve sněhu dováděli svišti. Po dvou dnech v nádherném Švýcarsku jsme přejeli hranice a zamířili do Itálie, kde na nás od moře pokřikovali racci a v Benátkách nám holubi zobali z rukou. Byl to překrásný týden strávený se skvělými lidmi a na úžasných místech Evropy. Samec zrzohlávky rudozobé Kavče žlutozobé JACÍ PTÁCI BYLY NA ZLAŤÁKU? Horký týden jsme strávili v jižních Čechách, v malebné obci Čimelice nedaleko přehrady Orlík. I když je tato soutěž (Zlatý list) zaměřena všeobecně přírodovědně, na ptáky zbylo dost času. Nicméně blízká krajina v okolí našeho tábora byla dost fádní řepka, řepka, obilí Nedaleko se nacházela soustava rybníků, kde ptačí pestrost také příliš nepřekypovala hnízdil zde pár labutí, nějaké kachny, občas polák a jedna pižmovka. A navíc ta horka přes poledne jsme byli rádi, že se ozývali alespoň vrabčáci, ale ani těm se moc nechtělo. Proto nejlepší ornitologická pozorování byla brzy ráno nejideálněji asi před pátou a to se ozývaly kukačky, vprostřed tábora se praly žluvy a všechno okolo zpívalo. Ale takovéto pozorování to si chtělo přivstat anebo nechodit spát A sovy? Zaznamenána byla dvě zavřísknutí puštíka ale dostat to zněj, to dalo Špaček sbírající potravu
opravdu práci. A pak se stejně neozval ani na houkání. Mnohem větší úspěch sklízeli ptáci, které si děti mohly prohlédnout pěkně zblízka. V okolí tábora byl po celý týden prováděn odchyt a kroužkování. Sítěmi byla přetnuta řeka Skalice. Zde se mimi běžné druhy chytali ptáci vázaní právě na vodu a to konipasi a podařilo se označit i tři ledňáčky. Odchycený šoupálek dlouhoprstý Dále jsme občasně natahovali sítě na různých místech tábora i mimo něj. A asi nejpěknější odchyty několik vrabců domácích, pěvuška, samička rehka zahradního a vlastně všichni ostatní ptáci. Největšího úspěchu dosáhli jednoznačně ledňáčci CO NÁS TEPRVE ČEKÁ Aneb KALENDÁŘ AKCÍ 8. -14. 7. Budeme pozorovat přírodu v okolí Olomouce a nezapomeneme ani na ptáky 21. 27. 7. Pojedeme do Českého Ráje, kde na nás už určitě čekají sokoli a mnoho dalších zajímavých opeřenců 10. -23. 8. nás čeká velký kmenový tábor v Lubě Pod Krkatou bábou ZE ŽIVOTA Ó, PTÁKŮ Jaro uletělo jako voda a mi jsme zaznamenali jednu velkou změnu MÁME PŘÍRŮSTEK! Je nás tedy už třináct! NOVINKY Z ROZÁRIA V Rozáriu se dějí věci! Plánovaná přestavba se do konce roku neplánuje, a tak ptáci mohou s chutí žít! A do místní avifauny jsou poměrně zajímavé přírůstky. Na průtahu zde byla zaznamenána sluka a ze zimy jsem se dověděla o pozorování bukače. Údajně seděl na jednom ze stromů u náhonu. Ne tolik exotický, ale o to významnější pro ptáky, kteří by zde mohli zahnízdit, je téměř jistý záznam pěnice hnědokřídlé a slavíkové. O to smutnější jsou pozorování oba ptáci byli nalezeni mrtví pod stěnou přírodovědné fakulty. A něco příjemnějšího na závěr. V našich budkách nehnízdí jen sýkory! Letos jednu využili rehci zahradní a vyvedli pořádnou dávku mláďat.
NOVINKY Z PTAČÍ ŘÍŠE PTÁCI V ISTANBULU Na začátku května jsem se zúčastnil poznávacího zájezdu do Istanbulu. Celý zájezd trval pět dní a za tu dobu jsme stihli v Istanbulu navštívit všechny zajímavé památky, jako jsou třeba Modrá a Červená mešita, Velký bazar, Spicy bazar, Galatskou věž, Galatský most atd. Předposlední den jsme také navštívili několik ostrovů v Marmarském moři nedaleko Istanbulu. Během návštěvy Istanbulu jsem věnoval nejvíce pozornosti památkám, ale i přesto mi neunikly ani některé zajímavé ptačí druhy. Hned první den při návštěvě paláce Topkapi mě zaujali podivní zelení ptáci s rychlým letem. Po chvíli se ukázalo, že se jedná o papoušky - alexandry malé. V posledních letem se populaci alexandrů v Istanbulu daří. Tyto nádherné ptáky jsme vídali po celý zbytek zájezdu. Další druh, kterého jsem si hned po příjezdu všiml, byla hrdlička senegalská. Těchto krásných hrdliček byla všude spousta, ale viděli jsme i pár našich hrdliček zahradních. Každý večer se na nebi objevovala velká hejna rorýsů. Mezi rorýsi obecnými jsem viděl i rorýse velké. Tito rorýsi jsou ve srovnání s našimi rorýsi větší, mají bílé břicho a hrdlo. V noci mě budili velcí racci a volavky, které létali přes hotel a velmi hlasitě se ozývali. Po celou dobu zájezdu byli mými stálými společníky vrány šedé, vrabci domácí a špačci obecní. Hrdlička senegalská Pro mě jako ornitologa byla určitě nejzajímavější návštěva Princových ostrovů. Během plavby létali neustále okolo lodě velcí racci a buřňáci středomořští. Z lodě jsem pozoroval také racka černohlavého. Na ochranném molu před přístavem hnízdili kormoráni chocholatí a předvádělo se několik volavek stříbřitých. Na jednom z ostrovů jsem slyšel z lesa dudka a nad ostrovem přelétl raroh velký. Největším zážitkem pak pro mě bylo pozorování tahu čápů bílých. Čápi totiž využívají teplých proudů nad ostrovy, které jim pomáhají vystoupat do velkých výšek a čápi už pak jen roztáhnout křídla a plachtí. Kolem poledne se z ničeho nic objevilo minimálně dvě stě čápů. Začali stoupat v termice přímo nad námi. Nádhera! Jakmile vystoupali dostatečně vysoko, vyrazili směrem nad pevninu. Při zpáteční plavbě z ostrovů se nám ještě krásně předvedla skupinka delfínů a kolem lodi proletěl kormorán malý.
POHÁDKA O HLOUPÉ KACHNĚ Byla, nebyla, ale věřte mi, že byla, jedna kachní paní, která příliš mnoho rozumu nepobrala. Sice se říká, že kdo se bojí, ubývá, ale o této dámě to platit určitě nebude. Sice se jí podařilo sehnat přítele, ale když došlo na stavbu hnízda, příliš šťastně nezvolila. Zalíbila se jí mírně šikmá střecha táborové chatky. V tu dobu tam zřejmě ještě žádné děti nepobíhaly, a tak se nezdráhala svou stavbu umístit na samý okraj. Jenže po deštích vysvitlo sluníčko, rtuť teploměru přes poledne šplhala až ke čtyřicítce a původně vlhký materiál, který držel dobře slepený u sebe, se začal drolit. V tu dobu už měla maminka nakladená vajíčka, a jak se v hnízdě otáčela, čas od času nějaké spadlo na zem. Po týdnu veder se na chvilku opět zase ochladilo ale jak to s kachnou a Kachna si k hnízdění vybral střechu takovéto chaty. jejími vajíčky dopadlo, nevím ale v to, že příběh má dobrý konec se neopovažuju doufat. Na úpatí chatky jsme našli několik vajec rozbitých a další pořád padala. A i když jsme se pokoušeli hnízdo několikrát zpevnit a při tom vrátili ta šťastná celá vajíčka, za určitou dobu vypadla znovu. A navíc v takových teplotách a na rozpáleném eternitu vajíčka musela být už dávno pečená. I nebohá kachna často sípala z posledního a vypadala, jakoby měla být večer na večeři. A ještě jednu věc vám prozradím na tuto maminku. Víte, co měla pro své děti v hnízdě? Zapletla si tam plastového brouka velikosti přibližně dámské dlaně. Že by už měla připravené hračky pro své ratolesti? SOJKA V pátek 7. června v podvečer volá maminka z procházky, ať pro ni hned přijedeme, že našla poraněnou sojku. Ač nerad, zvedá se tatínek od důležitého fotbalového utkání, nasedáme do auta a jedeme k parku, odkud maminka volala. Už z dálky ji vidíme, jak na nás jednou rukou mává, abychom ji nepřehlédli, a v druhé ruce drží zraněného opeřence. Prý má nejspíš zlomené křídlo, jiní ptáci do něj prý klovali. Co ale s ním? První, co mě napadlo, bylo zavolat Katce Ševčíkové (neboli Pěnkavě), aby nám poradila. Katka telefon sice zvedla, ale je někde v terénu a mimo signál, takže jí není vůbec rozumět. Vypadá to, že něco radí, ale netuším co. Zavolali jsme tedy 1188, jestli by nám nedali číslo na nejbližší ornitologickou stanici. Ta je bohužel až v Přerově. Nevadí. Jedeme tam. Sojku jsme v pořádku předali, druhý den má prý zrovna přijet veterinář, tak se na ni zrovna podívá. Fotbal už však tatínek nedokoukal. Ve městech číhá na ptáky mnoho nebezpečí.
JAK MÁME CHRÁNIT RORÝSE aneb JE JEŠTĚ CO DOHÁNĚT V tomto čísle byla pro Vás poprvé otevřena nová rubrika s názvem JAK CHRÁNIT ANEB JE JEŠTĚ CO DOHÁNĚT. Proč? Mé přesvědčení o znalostech našich mladších kolegů poněkud poklesli o vtipu však nikoli. Pro tentokrát jsem vybrala odpovědi dětí (7. 9- ročník ZŠ a odpovídající ročníky víceletých gymnázií) z krajského kola Zlatého listu v olomouckém kraji na otázku: JAK LZE CHRÁNIT ČESKOU POPULACI RORÝSE OBECNÉHO? Doufala jsem, že tento všemi směry diskutovaný pták nebude problém, ale mýlila jsem se. Nakonec mi kámen padal ze srdce už při odpovědích, nad kterými jsem nejprve vrtěla hlavou. Ž ptáky ohrožuje kouř, nebo že populace je ohrožena kvůli ptákům narážejícím do skel alespoň ty děti vědí, kde se tito ptáci vyskytují! Lehký úsměv na rtech mi vyvolala i odpověď, že rorýsi ohrožují lidská obydlí. Poměrně od lesa šel na svou odpověď jeden z týmů (zřejmě v čele s nějakým entomologem), který uznal, že je méně poletujícího hmyzu, jako hlavní potravy rorýse. Teď se ptáte, jaký vymysleli způsob ochrany budeme vypouštět hmyz! Nebo ještě lépe ptáky přikrmovat nuže téma k diskusi. Jeden z týmů si spletl rorýse z břehulí, což bych ještě pochopila. Tvrdil, že rorýs hnízdí v břehových norách. Ale ptáky prý ohrožují ryby kapři! Opravdu si nedovedu představit, jak obtloustlý kapr vyskočí několik desítek centimetrů nad hladinu, nacpe se do břehulí nory, a snad na konci sežere mláďata? Jiní se mě zase snažili přesvědčit, že rorýs je typický pták hnízdící na zemi, tudíž pro něj největší nebezpečí představuje liška, která plení hnízda. A odpověď, která mě opravdu posadila? Rorýsi jsou ohroženi kvůli orlům, kteří je loví. A víte, jak tedy tyto ptáky chránit? Přeci pěstovat ve skleníku! (Snad existuje nějaká rostlina Musa apusoides) Ale nevěšte hlavy. Bylo i několik družstev, která zvládla odpovědět na výbornou a výtečně celou situaci vykreslit. P. S.: Díky všem za rozveselující odpovědi Rorýsi hnízdí ve větracích otvorech paneláků, ve štěrbinách ve zdech starších domů a v podstřeší. Největší ohrožení pro ně znamená zateplování znemožnění zahnízdit.
KAM ZA PTÁKY LEDNICKÉ RYBNÍKY Kam v létě za ptáky? Do Lednice! Vážně tohle není myšleno jako legrace, ale jako slovní hříčka. Lednicko-valtický areál není neznámým pojmem nejen pro ornitology, ale v podvědomí ho uchovávají i jiní biologové, historikové a milovníci pěkné přírody. A Lednice vás opravdu nezchladí zážitek to bude takový, že vám vyskočí tep a na čele krůpěje potu. Toto území se nachází na samém jihu naší krásné Moravy, v kraji vína. Na mapě byste jej našli mezi městy Mikulov a Břeclav. Jedná se o soustavu několika rybníků jižně od obce Lednice se nachází tři Mlýnský, Prostřední a Hlohovecký (na břehu víska Hlohovec). Na severu Lednice je známý zámecký park, kde jsou k pokoukání jak ptáci, tak mnohé rostliny. K celé lokalitě jde ještě přiřadit rybník Nesyt největší rybník na Moravě. Ten se nachází u obce Sedlec. Jak se na lokalitu dostat? Pokud pojedete autem, dá se dojet přes Břeclav (popř. z druhé strany) až k rybníkům, kde lze také nechat stát auto. V případě, že se o něj bojíte, v obcích jsou parkoviště. Do vísek vede autobusová doprava z Břeclavi i Mikulova. Vlakem se dostanete pouze do Sedlce a Valtic. O víkendech však jezdí i historický vláček do Lednice. Jak lokalita vypadá? Jedná se o soustavu několika poměrně velkých rybníků. Na okrajích se nacházejí větší i menší rákosiny, kde žije plno ptáků chřástalové, rákosníci, motáci Pokud máte štěstí, můžete zahlédnout i sýkořice, které hnízdí na Nesytu. Rybníky jsou také významnou tahovou zastávkou na podzim se zde shromažďuje velké množství různých kachen a husí. Ale největší zážitek je tu určitě na konci léta. Každý rok se jeden z rybníků totiž letní a to je tu opravdu živo! Rybník nebývá vypuštěn celý, výška hladiny je snížena o cca 2 metry, a tak na okrajích vzniknou rozsáhlé obnažené plochy plné bahna. A v srpnu, když probíhá hlavní tah bahňáku ideální místo pro ty, co se chtějí naučit bahňáky rozlišovat. Ale chce to vzít s sebou dobrý stativák a určovací klíč. Z dobře rozpoznatelných bahňáků tu bývá mnoho čejek a jespáků bojovných. Dále se zde vyskytují pisily a tenkozobci (oba druhy i hnízdívají). A potom, velké množství Přílet ptáků na rybník Popuštěný Prostřední rybník běžnějších i vzácnějších jespáků a vodoušů. Z dalších vodních ptáků lze pozorovat velké množství čírek, které sbírají potravu na mělčinách, méně zrzohlávky, poláky a pokud máte tu čest i husice liščí. Do toho všeho běhají konipasové a poletují vlaštovky, racci a rybáci. Všichni ptáci se do sebe míchají a vytvářejí krásný
zmatek, který vás v chladu určitě nenechá. V okolních porostech žije velké množství pěvců a všímavému pozorovateli neuniknou ani stavby roztroušené v krajině, A tak třeba na cestě narazíte ne minaret nebo zámeček. A jak zní doporučení? Lokalita je vhodná nejen pro twitchery, kteří si chtějí nahnat nové druhy či pro birdwatchery. Můžu ji vřele doporučit i obyčejným lidem, kterým není neobyčejná krása přírody. Zkrátka tahle lednická scenérie rozehřeje i naprosté neornitology PRO CHYTRÉ HLAVY Po jarním spojování čejčího obrysu jsme si pro tentokrát připravili něco složitějšího. Na keři zarostlých stráních Oderských vrchů to v létě poezií jen hučí je odtud i následující rozhovor. Poznáte, kteří dva ptačí druhy si to povídají? Sedí zpěvák na keři A hlasitě láteří. Poslouchá ho souseda O jeho stycích nevěda: Ty červené hrudi králi, prý holduješ velké dáli! Prý v zimě míříš do Asie! To je pravda, tam to žije! Proč stěhuješ se ke mně v keř? Neb mláďata má dobře střež! Své hnízdo blízko tvého míti To musí každý pěvec chtíti. Jak krahujec vypadáš, Jan oběti nežádáš. Tak pojďme spolu zpívat, teď a tady, Ať tvé rudé, mé pruhované vnady, Přinesou vám malé rady. KONTAKT Ó, ptáci o.ptaci@gmail.com AUTOŘI Autoři článků: Ondřej Belfín, Šimon Hrbek, Kateřina Ševčíková Autoři fotografií: Ondřej Belfín, Jaroslav Marx, Kateřina Ševčíková UPOZORNĚNÍ! Všechna práva vyhrazena. Šíření fotografií a částí textu, bez předešlého souhlasu autorů, zakázáno. Redakce nezodpovídá za obsah ani za případné tiskové chyby či překlepy.