Bohemia centralis, Praha, 14: 181-188,1985 Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu Bemerkungen zur Geschichte der Pflanzenforschung des Bömischen Karstes Vladimír SKALICKÝ Počátky botanického průzkumu českého krasu spadají do konce 18. a začátku 19. století. Jsou spojeny zejména se jmény F. W. Schmidta, J. J. Steinmanna, T. Haenkeho, J. E. Pohla,I. Tausche a bratří Preslů. Schmidtovi, Steinmannovi, Tauschovi i Preslům vlastně nešlo o přímý výzkum této krajiny, nýbrž v rámci studií o květeně Čech se u jednotlivých vzácnějších rostlin vyskytly dosti početné lokality z Českého krasu, kdežto T. Haenke podnikl botanickou expedici z Prahy na Křivoklátsko a zpět, která vedla přes Český kras. Tehdy 231etý J. E. Pohl byl první botanik, který se vydal přímo do Českého krasu; cílem byla vlastně dnešní Státní přírodní rezervace Karlštejn. Výsledky své cesty popsal (POHL 1806) v dosti obsáhlé zprávě pro Hoppeho ročenku Neues botanischee Taschenbuch, která společně s řezenským časopisem Botanische Zeitung /po odmlce byl vydáván pod změněným názvem Flora/ vytvořila na přelomu století botanickou publikační základnu v rámci nejstarší botanické společnosti na evropském kontinentu. U zrodu této společnosti stál Kašpar hrabě Šternberk, který zprostředkoval styk s pražskými botaniky. Obě periodika jsou u nás vzácná. Téměř kompletní jsou v botanickém oddělení Národního muzea v Průhonicích /z knihovny K. Šternberka/, ročníky časopisu Botanische Zeitung /Flora/ má téměř kompletní knihovna botanických kateder přírodopisné fakulty UK v Praze /z knihovny V. Kosteleckého/. Není proto divu, že nejen Pohlův článek, ale i desítky dalších článků unikly při zpracování Dominovy bibliografie ke květeně ČSSR a nejsou rozepsány ani v tzv. Dominově materiálu. O Pohlově cestě 181
na Karlštejnsko i o tištěné zprávě se zmiňuje MAIWALD (1904) a excerpoval ji OPIZ ve své botanické dokumentaci Botanische Topograpbie Böheims. Výsledky průzkumu Českého krasu během období před činností Opizova výměnného ústavu později upadly v zapomenutí. Domin opomenul v bibliografii (FUTÁK et DOMIN 1960) několik prací, které nejen určitě znal, ale které i sám napsal. Domin Pohlovu práci určitě neznal, protože v zmíněných ročenkách neuvádí ostatní články, avšak především proto, že by nepsal článek (DOMIN 1940) o správném pojmenování Velké hory u Karlštejna, neboť Pohl tento problém vyřešil již více než před 100 lety. Exkurzní trasa Pohla s 2 přáteli měla dále uvedený průběh: 1. den - Praha - Košíře-Stodůlky-Tachlovice-Kuchař-Mořina-Haknovec-Kněží hora-karlštejn; 2. den - okolí hradu, a to údolím Hluboká k severu a dále západním směrem na Velkou horu /polední přestávka v nějakém příbytku, asi někde u Bubovic/, Sv. Jan pod Skalou /a večerní obhlídka okolí/; 3. den - Sv. Jan pod Skalou, a to skála západně od obce a návrat ke klášteru, děle Loděnice, po berounské silnici ku Praze, Motol, Hvězda a Praha; 4. den - zakládání herbářového materiálu. Zpráva o exkurzi byla napsána dodatečně. Výsledky třídenní jarní exkurze roku 1805 /sotva až 1806/ nebyly sice zvláště bohaté, ale všímají si téměř všech význačnějších rostlin, z nichž mnohé znali odtud již jeho předchůdci Schmidt a Haenke. Za několik let poté se Pohl pokusil o vydání květeny Čech; nikdy ji však neukončil, neboť; se věnoval studiu brazilské květeny. Jako význačnější Pohlovy nálezy lze uvést: Aconitum variegatum - východní svah Velké hory. Adonia vernalis - podle kytice utržených květů nepříliš daleko od Sv. Jana pod Skalou, lokalitu však nenašel. Anemone sylvestris - Kněží hora, Velká hora. Biscutella laevigata - Sv. Jan pod Skalou. Centaurea triumphettii - Kněží hora. Chamaebuxus alpestris - severně od Mořiny podél úvozové cesty. Corallorhiza trifida - Velká hora, v údolí pod hradem Karlštejn. Cornus mas - Kněží hora. Dactylorhiza sambucina - někde poblíž Velké hory. Daphne cneorum - západní svah Velké hory. Daphne mezereum - mezi Mořinou a Karlštejnem. Dictamnus albus - Kněží hora, západní svah Velké hory. Dracocephalum austriacum - Velká hora níž na svahu. Galium glaucum - Kněží hora. Lathyrus pannonicus - Kněží hora. 182
Lithospermum purpureocaeruleum- Kněží hora, západní svah Velké hory. Omphalodes scorpioides - Sv. Jan pod Skalou. Orchis morio - někde u Řeporyj, lesík severně od Kuchaře, Velká hora. Orchis purpurea - Kněží hora, západní svah Velké hory. Prunus fruticosa /jako P. pumilio F. W. Schmidt/ - severně od Mořiny a mezi Mořinou a Karlštejnem. Pulsatilla pratensis - Kněží hora, Velká hora níž na svahu. Saxifraga decipiens /sponhemica/, jako S.cespitosa, S. groenlandica a S. palmata - dále S. paniculata a S. tridactylites - Sv. Jan pod Skalou. Sesleria varia, jako Cynosurus caeruleus - Velká hora. Thlaspi montanum - Karlštejn. Veronica dentata - Velká hora níže na svahu. Viola mirabilis - Kněží hora. Nejasné je, co má být u kláštera ve Sv. Janu pod Skalou Silene rupestris, na více místech uváděná Veronica romana sensu F. W. SCHMIDT. Zřejmě byly chybně určeny Ajuga pyramidalis /?=A.genevensis/, Cardamine parviflora a Potentilla aurea. K tomuto výčtu z Pohlova příspěvku, cenného kromě floristických nálezů i přesnější lokalizací než v květenách Čech, je třeba připočítat i další druhy, které tu byly ve zmíněném počátečním období průzkumu české květeny objeveny: Karlštejn a okolí - Aconitum lycoctonum, Adenophora liliifolia, Adonis vernalis, Anacamptis pyramidalis, Crepis praemorsa, Cypripedium calceolus, Dianthus gratianopolitanus, Helianthemum canum, Hordelymus europaeus, Lathyrus heterophyllus, Melampyrum cristatum, Melittis melissophyllum, Scorzonera purpurea. Velká hora /dosud neuvedené druhy/ - Aster amellus, Campanula bononiensis, Linum flavum /až Opiz - asi vysazen/, Orthantha lutea, Pulsatilla patens /pravděpodobně vysazen/, Scabiosa canescens, S. columbaria, Seseli hippomarathrum, S. osseum, u Sv. Jana pod Skalou Minuartia setacea, Quercus pu-bescens, Thalictrum foetidum a Veronica praecox. Je to překvapivě mnoho, i když výzkum Českého krasu byl tehdy nesoustavný. Pozornost se zaměřovala jen na několik bohatých lokalit; tato situace tu však trvala celé 19. století a dokonce přetrvávala až do 2. světové války. Nesporně kladné hodnocení nálezů z tohoto období však kalí i nános později nepotvrzených údajů rostlin, které byly asi jen zčásti chybně určeny, ale v mnoha případech byly chybně uváděny vlivem špatné paměti nebo byly v romantické snaze obohatit českou květenu fantastickými nálezy úmyslně smyšleny. Uvedu jen několik příkladů těchto nálezů: 183
U Karlštejna - Avenula versicolor, Goodyera repens, Iris pumila, Melica uniflora, Polygonatum verticillatum, Primula elatior; na Velké hoře - Virga (Dipsacus) pilosa; u Sy. Jana pod Skalou Allium angulosum/=? A. montanum F. W. SCHMIDT/, Epipactis microphylla, Imperatoria ostruthium, Limodorum abortivum, Narthecium ossifragum, Verbascum phoeniceum aj. Čelakovský většinu těchto údajů přešel mlčením, pravděpodobně proto, aby se vyhnul polemice. Tradice podivných údajů i sběrů podle etiket pocházejících z Českého krasu pokračovala i později (např. J. Ruda!), ale již podstatně méně /mnohé z nich najdeme v Čelakovského květeně pražského okolí/. Týká se to např. druhů: Euonymus verrucosa /3 lokality/, Viburnum lantana, Astragalus onobrychis, Hypochoeris maculata, Stipa tirsa a herbářových sběrů bez rozdílu- stáří, např. Pulsatilla vulgaris (viz SKALICKÝ et HROUDA 1981:386-388), Melica ciliata, Spergula morisonii. Z Pohlova článku a z dobových údajů z českého krasu vyplývá: a) I když se v dalších obdobích výzkumu květeny Čech samozřejmě prohloubily znalosti o květeně českého krasu, většina nápadnějších rostlin byla již tenkrát odtud známa. Při průzkumu území se po hrubé orientaci snažili starší autoři najít lokality zvláště bohaté a mimořádné a odlišující se tím od průměrných lokalit v okolí. Výzkum Českého krasu nebyl soustavný, přesto byl dosti reprezentativní. b) Vznik tradice lokalit u Karlštejna /zejména Kněží hora, Velká hora, Sv. Jan pod Skalou/ je spojen s nejstarším obdobím výzkumu české květeny. Tak zvané obohacování tradičních lokalit v Českém krasu lze zaznamenat rovněž od nejstaršího období. Prokopské údolí a Velká hora byly patrně mezi prvními takto obohacovanými lokalitami, kdežto na ostatních lokalitách začala výsadba až mnohem později, kdy tyto lokality byly jíž tradičními /např. Radotínské údolí až za Velenovského/. Jako příklady vysazení v předopizovském období, kdy rostliny setrvaly jen v omezeném prostoru uvedených lokalit dodnes, jsou Saxifraga hostii TAUSCH nebo Pulsatilla patens L. c) První organizovaný regionální průzkum květeny Čech /včetně zájmu o konkrétní lokality rostlin/ byl teprve v náplni činnosti Opizova výměnného ústavu.téměř jedinou formou předopizovského regionálního příspěvku /výjimkou jsou např. některé 184
příspěvky F. W. Schmidta/, ale i pozdějších příspěvků, bylo uveřejnění zprávy o exkurzi, která se někdy více podobala fejetonu, kdežto někdy více obsahovala výčty rostlin na zajímavějších lokalitách. Pohlův článek zaujímá asi střední polohu. Líčení krajiny, počasí, místních občanů, trampoty účastníků včetně smrtelných nebezpečí, které na ně číhaly, pochválení výborných a zatracení špatných hostinců /ve vesnici Kuchař neměli ani kousek chleba, jen smradlavou vodu/ pobaví čtenáře i dnes. Zápisky z cest podává kromě Pohla v této době také Schmidt, Haenke, Gerle, Šternberk, Lindacker a mnozí další; kratší zápisky mívaly formu otevřeného dopisu příteli /obvyklé u Šternberka, ale i u ostatních, např. o rostlinách na Soosu se dozvídáme až z posmrtně vydaného dopisu F. W. Schmidta Romerovi/. Tyto články bývaly psány dosti brzy po vykonané exkurzi, dokud si autor ve svých vzpomínkách na všechny zážitky pamatoval. Skutečné zápisky během exkurze nikdo v té době nepořizoval /pro nás je to dnes samozřejmé, ale tato tradice je nedávná/. Na exkurzi se chodilo, sbíralo, povídalo, nezapomněla se navštívit hospoda, v poledne se třeba v klidu odpočívalo /to vše popisuje Pohl/, ale nepsalo se. Mnoho lidí si tehdy vedlo deník. Tak vypadají např. Opizovy deníky, které se nám zachovaly v jeho rukopisné pozůstalosti /některé snadno najdeme již podle názvu, jiné jsou skryty jako kapitoly např. v jeho článku Flora Czaslaviensis, kde popisuje cestu ke Sv. Janu pod Skalou a ke Karlštejnu - viz SKALICKÝ 1971:153/. Jsou psány až po skončeném výletě a maji literární formu vzpomínek a dojmů.zprávy o podniknutých botanických výletech a expedicích musely čtenáře zaujmout nebo i pobavit /proto je leccos možná i přifabulováno/ a přitom i poučit. Také tím lze vysvětlit některé podivné údaje. Pohl napsal zprávu dříve nebo později po exkurzi podle vzpomínek a snad i podle nemnoha sebraných rostlin /3 dny sbíral, teprve 4. den je z torby zakládal k sušení, a to ke svému úžasu čerstvé/.botanikové před obdobím činnosti Opizova výměnného ústavu totiž v Čechách sbírali kromě Tausche poměrně málo /doklady většinou v herbářích přírodovědné fakulty UK-PRC/. Často zachovávali jako doklad vyobrazení /viz SKALICKÝ 1982/ nebo pěstovali živou rostlinu v tehdejší botanické zahradě hr. Canala /v tzv. Kanálce/. Pěstováním rostliny se někdy mohlo opravit původní určení /např. Viola apetala F. W. SCHMIDT uváděná i Pohlem v tomto příspěvku = V. canina L./. Proto musíme počítat s tím, že lokalizace nálezů nemusí být přesná a že výčet druhů nemusí být reprezentativní a navíc ne vždy spolehlivý. 185
Závěrem bych se rád zmínil o všech neověřených sběrech a údajích z celého Českého krasu. Někteří botanikové velmi přesně rozlišují stupně žebříčku na údaje nepublikované, údaje literární /littera scripta manet/ a herbářové doklady. Osobně rozlišuji jen spolehlivé a nespolehlivé údaje bez ohledu na jejich formu. V jedné věci mají herbářové doklady vyšší a nezastupitelnou hodnotu - odhalují totiž determinační omyly nebo i taxonomické pojetí. Jinak mají herbářové sběry stejnou informační hodnotu nebo někdy dokonce nižší než nepublikované nebo literární údaje. Herbářové položky označené na etiketách např. Karlštejn nebo Radotín velmi Často znamenají podstatně širší okolí. Některé z nich však odtud ani z širšího okolí nepocházejí /např. doklady Melica ciliata a Spergula morisonii/. Některé lokality na herbářových etiketách jsou pravděpodobně smyšlené /např. Pulsatilla vulgaris z Prokopského údolí/, často jsou údaje lokalit v literatuře nebo v nepublikovaných pramenech /zápisníky, kartotéky, fytocenologické snímky a jiné dokumenty nemající literární formu nebo údaje v rukopisných neotištěných pracích/ přesnější a podrobnější než údaje na etiketách jim odpovídajících herbářových sběrů; zcela výjimečně je tomu naopak. Mnohdy nemůžeme lokalitu na etiketě herbářového sběru ztotožnit s lokalitou uvedenou v literatuře nebo v rukopisných pramenech, i když je pravděpodobné, že jde o tentýž, ale různě pojatý údaj. Herbářové položky však mají ještě jeden velký nedostatek. Záměna herbářových etiket při manipulaci s materiálem, chyby vzniklé při pozdním zpětném etiketování nebo výslovné vymýšlení lokalit /např. při prodeji herbářového materiálu nebo žertíky až podvody studentů, kteří musí odevzdat sebrané herbářové doklady/ jsou reality všech veřejných herbářů. Známe-li dobře zkoumané území, pak musíme po shromáždění pramenů provést hodnocení. Známe-li dobře stanovištní podmínky druhu a jeho rozšíření v širších souvislostech /tedy nejen ve zkoumaném území/ a zhodnotíme-li kriticky shromážděné údaje, můžeme se vrátit k otázce překvapivých údajů těchto rostlin z Českého krasu. Některé nápadné rostliny v českém krasu lze považovat za zavlečené, a to Cruciata glabra /např. Radotínské údolí/, Astragalus danicus a A. cicer /u lochkovské cementárny/, Cirslum eriophorum /pražská část Českého krasu, okolí Tetína/, Libanotis pyrenaica /Praha- Hodkovičky, Karlštejn/, Xeranthemum annuum /mezi Srbskem a Karlštejnem, leg. V. LOŽEK/, Virga strigosa /pražská část Českého krasu/, Salvia glutinosa /Králova studně/, Sisymbrium strictissimum /např. pod Velkou horou/ atd., jiné za vysazené nebo vyseté /často 186
se vysazovalo zejména na Velké hoře, v Karlíckém, Radotínském a Prokopském údolí/, např. Pulsatilla grandis /Prokopské údolí, leg. K. KOPECKÝ, okraj šipákové-ho porostu nad Velkou Chuchlí - V. FERÁKOVÁ et V. SKALICKÝ/, Smyrnium perfoliatum /dolní část Chuchelského háje/, Dianthus lumnitzeri /Hemrovy skály nad Novou Vsí/, Iris aphylla /asi všechny lokality na vápenci - v Českém krasu původní na chuchelské skále, jinde v Čechách na bazických vyvřelinách/, na Pání hoře Pulsatilla slavica a P. patens, leckde Linum austriacum, Bromus erectus atd.; mnohé nepodložené údaje byly asi způsobeny dojmy - Anthericum liliago x ramosum /Radotínské údolí/, Pulsatilla patens na Kodě, Stipa tirsa v Radotínském údolí atd., neboť se k nim ani sami autoři později nehlásili. Pak nám zůstane několik rostlin, které dnes v území nerostou nebo jsou vysázeny na podezřelém místě, avšak v minulosti byly uváděny nebo i doloženy, o nichž asi zůstanou i v budoucnosti určité pochybnosti. Sem patří např. Gentiana cruciata, Globularia punctata, Lunaria rediviva, Nasturtium officinale, Potentilla rupestris, Trifolium ochroleucum, Veronica montana a některé další rostliny jmenované z 1. období floristického výzkumu českého krasu. Nacházejí se stále i nové druhy v Českém krasu, které však mohly ujít předchozím generacím botaniků pozornosti. Tak byly např. nalezeny druhy Poa badensis na Herinkách, Poa supina na Vysoké stráni, Stellaria neglecta u Sv. Jana pod Skalou, v centrální části Českého krasu také Gagea bohemica /svah Políčka k Zadní Třebáni/, dále některé rostliny v okrajovém území,kam se téměř nechodilo; skutečně nápadné rostliny Českého krasu, které jsou v něm původní, byly však téměř všechny nalezeny již v nejstarších obdobích floristického výzkumu území. Lze samozřejmě připustit, že něco málo i z nápadných rostlin, co dnes objevíme při detailním průzkumu, mohlo uniknout pozornosti, ale je to spíše výjimka. To je nutno mít na zřeteli, najdeme-li lokality nápadných rostlin v Českém krasu. Proto jsem se úmyslně vrátil se znovuobjeveným Pohlovým příspěvkem k historické problematice, která je však pro kritický hodnotící pohled na současné nálezy právě v českém krasu zcela aktuální. Zusammenfassung Während des Aufsuchens bibliographischer Ergänzungen zur Flora von Tschechoslowakei wurde die vergessene älteste Beschreibung der botanischen Exkursion in den Böhmischen Karst (POHL 1806) wieder gefunden. Aus der Analyse dieser Arbeit und folgender Quellen ergibt sich, dass die meisten auffallenden Pflanzen des Böhmischen Karstes schon in der Anfangsperiode /vor Gründung der Opitzschen Naturalientauschanstalt/ 187
entdeckt wurden; systematische Pflanzenforschung in dieser Gegend beginnt erst in den 40. Jahren dieses Jahrhunderts. Positive Wertung der Anfangsperiode wurde leider durch manche zweifelhafte Pflanzenangaben getrübt. Sie sind auf verschiedene Ursachen zurückzuführen, z. B. falsche Bestimmung, zufälliges eingeschlepptes Vorkommen, absichtliche Aussaat, aber auch sonstige Irrtümer: Verwechselung der Herbaretiketten, Gadächtnisversagen, ausgedachte Pflanzen oder deren Fundorte usw. Bei Wertung des ursprünglichen Vorkommens muss man besonders im Fall der traditionellen Fundorte /Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Hugel Velká hora usw./ sehr vorsichtig sein. Literatura DOMIN,K., 1940: Velká či Vysoká hora u Karlštejna? - Věda Přír., Praha, 20: 62. FUTÁK.J. et DOMIN,K., 1960: Bibliografia k flóre ČSR do r. 1952. - 883 p. Bratislava. MAINWALD.V., 1904: Gesohichte der Botanik in Böhmen. - 8+297 p., Wien et Leipzig. POHL,J.E., 1806: Botanische Frühlings-Exkursion in die einige Meilen von Prag entlegene Gegend des Schlosses Carlstein und St. Ivani. - Neues Bot. Taschenb., Nürnberg et Altdorf, 1806: 20-44 /Knih. Nár. Muz. Praha sign. 37 E 58/. SKALICKÝ,V., 1971: Rukopisné materiály ke květeně Prahy z období Opizova floristického výzkumu. - Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 6: 151-154. SKALICKÝ,V., 1982: Index iconum plantarum vascularium initio botanice bohemicae 1. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 17: 393-420. SKALICKÝ,V. et HROUDA,L. /red./, 1981: Materiály ke květeně Černokostelecka a přilehlého okolí. - 435 p., Praha. SKALICKÝ,V. et JENÍK,J., 1974: Květena a vegetační poměry Českého krasu z hlediska ochrany přírody. - Bohem. Centr., Praha, 3: 101-140. Adresa autora: RNDr. Vladimír Skalický, CSc, katedra botaniky přírodovědecké fakulty UK, Benátská 2, 128 01 Praha 2 188