Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky SANACE STARÝCH EKOLOGICKÝCH ZÁTĚŽÍ Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Josef Los, Ph.D. Vypracoval: Bc. Michal Huňař Brno 2008

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Sanace starých ekologických zátěží vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne 20. 5. 2008 Podpis diplomanta. 2

Poděkování Dovoluji si poděkovat Ing. Josefu Losovi, Ph.D. za cenné rady a za odborné vedení při zpracování diplomové práce. Rovněž chci poděkovat vedení a zaměstnancům firmy GEOSAN, spol. s r.o. konkrétně panu Ing. Pavlu Nesvadbovi a panu RNDr. Josefu Pazourkovi za pomoc a ochotu při poskytování důležitých údajů, potřebných pro zpracování diplomové práce. V Brně, dne 20. 5. 2008 3

Anotace Cílem této diplomové práce je provést zhodnocení současného stavu problematiky starých ekologických zátěží. Diplomová práce je rozdělena do několika částí. První část se věnuje způsobu vzniku a nynějšímu stavu starých ekologických zátěží v ČR. Druhá část se zabývá typy polutantů a způsoby kontaminace zeminy a podzemní vody. Ve třetí části jsou uvedeny metody hodnocení znečištění ekologických zátěží a legislativa. V poslední části jsem podrobil analýze konkrétní řešení sanace kontaminované oblasti použitou sanační technologií a vyvodil ze získaných údajů závěry. Klíčová slova: Pojem polutant, staré ekologické zátěže, sanace ekologických zátěží, sanační technologie, kontaminace zemin, kontaminace podzemní vody. 4

Annotation The aim of this dissertation is the analysis of the current status of problems with past environmental damages. The thesis is divided into several parts. The first part considers the way past environmental damages rise and their situation in Czech Republic at this time. The second part deals with polutant types and the ways of soil and groundwater contamination. In the third part the methods of classification environmental damages pollution and the legislation are carried out. In the last part specific resolution of sanitation of contaminated area with used sanitation technology are analysed and conclusions from obtained data are drawn. Key words: Term polutant, past environmental damages, sanitation of environmental damages, sanitation technology, soil contamination, groudwater contamination. 5

OBSAH: 1. ÚVOD... 8 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED... 9 2.1 OPERAČNÍ PROGRAM ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ - PRIORITA 4.2 ODSTRAŇOVÁNÍ STARÝCH EKOLOGICKÝCH ZÁTĚŽÍ... 11 2.2 ZÁKLADNÍ TYPY KONTAMINANTŮ... 14 2.2.1 Organické kontaminanty... 14 2.1.2 Anorganické kontaminanty... 16 2.1.3 Vlastnosti kontaminantů... 17 2.1.4 Forma kontaminantů... 18 2.1.5 Základní procesy ovlivňující chování a rozklad kontaminantů... 19 2.2 GEOLOGICKÝ PROFIL... 20 2.3 PRŮZKUM KONTAMINOVANÉHO ÚZEMÍ... 21 2.3.1 Účel MP... 22 2.3.2 Obsah MP... 22 2.3.3 Kategorie prozkoumanosti... 22 2.3.4 Základní pravidla pro vzorkování... 23 2.4 KRITÉRIA ZNEČIŠTĚNÍ, RIZIKOVÁ ANALÝZA... 25 2.4.1 Analýza rizika... 26 2.4.2 Ekologický audit... 27 2.5 FÁZE SANAČNÍHO PROCESU... 28 2.6 SANAČNÍ TECHNOLOGIE... 29 2.7 LEGISLATIVA... 32 3. MATERIÁL A METODIKA... 36 3.1 GEOSAN SPOL. S R. O.... 36 3.2 ÚVOD... 37 3.3 ÚDAJE O LOKALITĚ... 38 3.4 OBJEKTOVÁ SOUSTAVA... 40 3.5 SANAČNÍ TECHNOLOGIE STRIPOVÁNÍ... 41 3.6 ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ SANAČNÍHO ZÁSAHU... 42 6

4. VLASTNÍ VÝSLEDKY A DISKUSE... 43 4.1 SANAČNÍ ČERPÁNÍ... 43 4.2 VYPOUŠTĚNÍ VOD... 45 4.3 KONTAMINACE VOD CHLOROVANÝMI UHLOVODÍKY... 47 4.3.1 Koncentrace ClU v podzemní vodě vrtu HN-1... 47 4.3.2 Koncentrace ClU v podzemní vodě vrtu HN-2... 48 4.3.3 Koncentrace ClU v podzemní vodě vrtu HP-202... 48 4.3.4 Koncentrace ClU v podzemní vodě vrtu HP-204... 49 4.3.5 Koncentrace ClU v podzemní vodě vrtu HP-210... 50 4.3.6 Kontaminace vod chlorovanými uhlovodíky celkový přehled... 50 4.3.7 Koncentrace CIU ve vypouštěné odpadní vodě... 52 4.4 BILANCE ODSTRANĚNÝCH KONTAMINANTŮ... 53 4.5 STATISTICKÉ VYHODNOCENÍ NAMĚŘENÝCH DAT... 55 4.5.1 Statistická analýza polutantu 1,1-DCE... 56 4.5.2 Statistická analýza polutantu cis-1,2-dce... 56 4.5.3 Statistická analýza polutantu trans-1,2-dce... 57 4.5.4 Statistická analýza polutantu TCE... 57 4.5.2 Statistická analýza polutantu PCE... 57 5. ZÁVĚR... 58 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 59 SEZNAM TABULEK... 60 SEZNAM OBRÁZKŮ... 60 SEZNAM GRAFŮ... 61 SEZNAM PŘÍLOH... 61 SEZNAM ZKRATEK... 62 PŘÍLOHY... 64 7

1. ÚVOD V posledních cca 20 30 letech lze vysledovat stále se zrychlující trend, spočívající ve větší péči o životní prostředí. Vztah k přírodě není pro jednotlivce spojen s tímto datem, neboť vždy existoval, existuje a věřím, že bude existovat. Tento trend je spojen s oficiálním uznáním, nejenom deklarovaným již v roce 1975 v Helsinkách v rámci konference o bezpečnosti v Evropě, ale především s přistoupením na obecně deklarovaný přístup tzv. sustainable development (Rio de Janeiro, Tokio) systém udržitelného vývoje. Declaration on Environment and Development v Rio de janeiro 1992 konstatovalo, že Pro dosažení udržitelného zdroje musí ochrana životního prostředí tvořit integrální součást vývojového procesu a nemůže být zohledňována izolovaně od nich. Do obecných problematik udržitelného vývoje patří i problematiky starých skládek a všech míst, kde bylo lokálně kontaminováno zeminové a horninové prostředí včetně podzemní vody. Tato místa již přímo ohrožují a nebo jsou potencionálním zdrojem ohrožení životního prostředí. Zjištění tohoto stavu a jeho následné vylepšení je jednou z deklarovaných priorit ve většině států a bohužel je nutné konstatovat, že je velmi rozsáhlý. Zhruba v polovině osmdesátých let se na území ČR oceňovalo, že na každém okrese se nachází cca 30 skládek. Tyto byly většinou velmi špatně zabezpečené a často označované jako skládky divoké. Avšak i některé oficiálně uznané skládky měly přednost jen v oplocení a v evidenci množství navezeného odpadu. Specielní těsnící systémy pro ochranu podloží prakticky neexistovaly. Dnešní odhad je již vyšší a pohybuje se cca okolo 100 lokalit pro okres, které v sobě zahrnují i již dříve opuštěná místa. Další místa, kde nebyl ukládán odpad, ale kde došlo ke kontaminaci zeminového prostředí jsou například místa úniku nebezpečných látek do podzemí. Velkého rozsahu dosáhlo znečištění okolo chemických továren, průmyslových komplexů, vojenských území, ale i v místech přepravy a stáčení různých chemických látek, čerpacích stanic pohonných hmot, v místech skladování a zvýšené aplikace hnojiv, pesticidů apod. Zvláštní pozici získaly staré ekologické zátěže při privatizaci podniků počátkem 90tých let. Ty byly registrovány, oceněny a postupem času jsou sanovány za finanční podpory Fondu národního majetku (FNM). Maximální limit financí byl 130 mld.kč, suma, která bude skutečně potřeba, se zatím pouze odhaduje a tento předpoklad činí 35 mld. Kč po dobu prvních 10 let. K září 1997 to bylo cca 3 mld. Kč (Vaníček, 2002). 8

Pobytem Sovětské armády na území ČR vznikly významné ekologické škody. Jejich úhrada je prováděna výhradně ze státního rozpočtu bez přispění zemí bývalého Sovětského svazu. Řízením akce byl v roce 1991 pověřen Úřad pro řešení důsledku pobytu Sovětského vojska na území ČSFR a po rozpadu Československa tato kompetence přešla na Ministerstvo životního prostředí České republiky (dále jen MŽP ČR). Sanace lokalit je uvedena odborem pro ekologické škody, který přitom úzce spolupracuje s orgány místní samosprávy a orgány státní správy v životním prostředí. Pyrotechnická očista je prováděna v resortu Ministerstva obrany. V ČR bylo vymezeno 73 lokalit opuštěných Sovětskou armádou. V první etapě byl zkoumán rozsah škod na lokalitách a pouze 12 lokalit bylo shledáno beze škod. Další průzkum byl zaměřen zejména na lokality s havarijním ohrožením (ohrožení podzemních vod, rozšiřující se kontaminace, atd.). Byla zjištěna řada případů závažného znečištění horninového prostředí a podzemních vod zejména ropnými uhlovodíky (především pohonými hmotami benzinem, naftou, leteckým petrolejem), chlorovanými uhlovodíky a municí. Podrobným průzkumem lokalit byly získány údaje o rozsahu znečištění a rizikách s ním spojených, které sloužily jako podklad o rozhodnutí o nutnosti sanace, jejím rozsahu a cílových parametrech, kterých má být dosaženo. Jednou z nejvíce poškozených oblastí je oblast Ralska, jedná se především o lokalitu bývalého letiště Hradčany, kde bude sanace probíhat ještě do roku 2009 (Sanační technologie VIII.,2005). Podrobnější informace o registraci kontaminovaných míst ve státech, které se podílejí na pilotních projektech NATO konkrétně v Committee on The Challanges of Modern Society lze nalézt na website: http://www.nato.int. 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED Řešení jakéhokoliv problému spojeného ohrožením podzemních vod spočívá v poměrně složité interakci mnoha inženýrských oborů. Příklad možné interakce lze znázornit na klasickém případu znázorněném na obr.1, kde existuje určitý zdroj, od kterého se znečištění šíří a již zasáhlo poměrně rozsáhlou oblast zeminového prostředí. Přitom zdrojem znečištění může být v minulosti nevhodně deponovaný odpad, havárie dopravního prostředku převážejícího nebezpečné látky či jiné formy nekontrolovaného úniku nebezpečných látek do podzemí. Do složité interakce zde vstupují problémy klasické mechaniky zemin, inženýrské geologie a hydrogeologie 9

s největším vztahem k zeminovému prostředí na straně jedné, problémy klasické chemie, ať již organické, anorganické či fyzikální se vztahem ke kontaminantu na straně druhé, či problémy půdní fyziky, půdní chemie či mikrobiologie na straně třetí, řešící vzájemný vztah mezi kontaminantem a zeminovým prostředím. Řešením této složité interakce se v posledním období profiluje nový obor, označovaný jako environmentální geotechnika, řešící složitý vztah mezi zeminovým a horninovým prostředím včetně v něm obsažené podzemní vody a potenciálním kontaminantem. Podle Vaníčka (2002) faktory, spadající do oboru enviromentální geotechniky a běžně uvažované při znečištění půdního prostředí, zahrnují: - půdní systém - zahrnuje všechny tři fáze obsažené v zemině, tj. pevné částice zeminy, kapalnou a plynnou fázi, - zvodeň oblast podzemní vody, - biologická systém mikroorganismy, - typ kontaminantu obsažen v kontaminačním mraku, - jiné jako teplotní či klimatické faktory, regionální kontrolu, magnetické faktory apod. Při řešení typického problému znázorněném na obr. 1 si v principu lze položit následující tři základní otázky, které jsou výchozími předpoklady rozhodovacího procesu. Q1: Jak vážná je kontaminace? tj. jaký je její rozsah koncentračně, rozměrově i typem kontaminantu? Q2: Ohrožuje kontaminace lidské zdraví a okolní životní prostředí? Q3: Jak má být s tímto ohrožením nakládáno? Je nutná isolace oblasti od okolí či je třeba zahájit nápravná opatření, nebo může být ohrožení ignorováno? Jedním ze společných jmenovatelů výše uvedených otázek je transport a osud kontaminantů v zemině. Při pohledu na obr. 1 se lze proto ptát Jaký bude osud polutantů? Kam se bude kontaminační mrak pohybovat v následujících rocích, Dosáhne kontaminační mrak zvodeň a znečistí ji? Kdy se to stane? Jak lze tento problém předpovědět, kontrolovat či zmírnit? 10

Zodpovědění otázek a řešení problému silně závisí na znalosti 3 základních okruhů, které nutně vyžadují již výše uvedenou spolupráci specialistů v dílčích oborech. Pro úspěšné vyřešení problému starých ekologických zátěží na druhé straně vyžaduje úzkou spolupráci mezi institucemi zodpovědnými za stav životního prostředí, výzkumnými pracovišti a realizátory sanace, schopnými porozumět problému a dokázat překročit hranice klasických jednotlivých disciplín (Vaníček, 2002). Obr. 1: Schematické znázornění základního problému kontaminace zemin a podzemní vody 2.1 Operační program Životní prostředí - priorita 4.2 Odstraňování starých ekologických zátěží Operační program Životní prostředí nabízí v letech 2007-2013 přes 5 miliard euro pro financování ekologických projektů v České republice z evropských fondů. Objemem financí se jedná o druhý největší český operační program. Čerpá 18,4 % všech prostředků určených z fondů EU pro ČR. Jeho cílem je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. Kvalitní životní prostředí je základem zdraví lidí a přispívá ke zvyšování atraktivity České republiky pro život, práci a investice, a podporuje tak naši celkovou konkurenceschopnost. Na základě analýzy životního prostředí ČR byly pro období 2007-2013 stanoveny následující prioritní osy: 1. ochrana vody, 2. ochrana ovzduší, 3. využití obnovitelných zdrojů energie, 11

4. řešení problematiky odpadů a starých ekologických zátěží, 5. omezování průmyslového znečištění a snižování environmentálních rizik, 6. zlepšení stavu přírody a krajiny, 7. rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání a osvětu. Základním znakem prostředků poskytovaných z evropských fondů je nutnost veřejného spolufinancování. Žadatelé mohou z fondů EU získat dotaci až do výše 85 % celkové částky. Další část finančních prostředků může pokrýt Fond a státní rozpočet. Staré ekologické zátěže představují velké riziko pro zdraví obyvatelstva i pro ekosystémy. Dosavadní opatření jsou financována z různých zdrojů: Fondu národního majetku, resp. od roku 2006 Ministerstva financí, MŽP pro odstraňování zátěží po Sovětské armádě, z resortních zdrojů: MPO (CzechInvest, Diamo, PKÚ, s.p.), Ministerstva obrany, Ministerstva dopravy (České dráhy, a.s.), Ministerstva pro místní rozvoj, ze zdrojů krajských úřadů dle 42, odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, na zabezpečení protihavarijních (nikoli sanačních) opatření, ze soukromých zdrojů a strukturálních fondů EU. Na některé případy však v rámci dosavadních programů zcela chybí zdroje: Na sanace dlouhodobých havárií na podzemních vodách, které vyhovují 42, odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, Na lokality, které nepředstavují dlouhodobé havárie na podzemních vodách, ale přesto jsou jinak rizikové skládky pesticidů, lokality s PCB, náhodně objevené zátěže bez majitele apod. těchto lokalit byla při tvorbě seznamu priorit pro odstraňování starých ekologických zátěží ( Regionální seznamy priorit pro odstraňování starých ekologických zátěží aktualizace 2002, MŽP, říjen 2002 ) zjištěna většina. V současné době jsou již některé prioritní lokality ze seznamu z roku 2002 vyřešeny, ale stále se objevují další zátěže. Popsaná situace v řešení problematiky odstraňování starých ekologických zátěží není z dlouhodobého hlediska vyhovující a udržitelná. Kromě toho, v poslední době zaznamenáváme nárůst dalších požadavků vůči státu, který by měl řešit kauzy, kdy se povinné subjekty vyhýbají plnění svých povinností, nekonají a v mnoha případech hrozí nebezpečí z prodlení (závadný stav vznikl nebo je potencionální). Kromě toho EU předpokládá, že problematika odstraňování starých ekologických zátěží je v ČR garantována jedním resortem a vzhledem k tomu, že MŽP plní národní reportingové povinnosti vůči Evropské environmentální agentuře v oblasti contaminated sites a je odborným garantem řešení procesu odstraňování starých ekologických zátěží v rámci privatizace a odstraňování 12

škod po Sovětské armádě, je nejvhodnějším subjektem k naplnění těchto požadavků. Tato způsobilost MŽP pro garanci procesu odstraňování starých ekologických zátěží na celostátní úrovni je zahrnuta do systémového řešení problematiky odstraňování starých ekologických zátěží v ČR, jehož příprava byla zahájena v lednu 2006. Návrh těchto systémových kroků, včetně metodiky kategorizace priorit pro odstraňování starých ekologických zátěží, byl vládě ČR, na základě jejího usnesení č. 182/2006, předložen do 31.5.2006. Metodika kategorizace priorit pro odstraňování starých ekologických zátěží je rovněž základním kamenem pro hodnocení žádostí podávaných k OPŽP. Zodpovědnost MŽP vůči odpadům a kontaminovaným místům vyplývá rovněž se schváleného Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy o persistentních organických polutantech, jenž byl vládou ČR vzat na vědomí usnesením vlády ČR č. 1572 dne 7.12.2005. Tento návrh podpory proto nemá nahradit stávající, funkční programy pro odstraňování starých ekologických zátěží, ale doplnit je v místech, kde se finančních prostředků nedostává nebo kde je možné pro stávající programy využít prostředků EU. S jejich pomocí má být rovněž dokončena inventarizace lokalit se starou ekologickou zátěží, která se v důsledku nedostatku finančních prostředků ze státního rozpočtu stále opožďuje. Současně a postupně průběžně bude prováděna kategorizace priorit pro proces OSEZ tak, aby v první řadě byly odstraněny ty nejzávažnější havárie. Celý postup bude koordinován po odborné stránce odborem ekologických škod MŽP. [5] Kompetence odboru při vyřizování žádostí o podporu: 1.Podávání žádosti - nedílnou součástí žádosti o podporu z prioritní osy 4.2 je závazné stanovisko MŽP, resp. odboru ekologických škod. Podrobnosti požadavků MŽP pro zpracování tohoto dokumentu jsou uvedeny na adrese: http://www.opzp.cz/sekce/22/dokumenty-pro-pripravu-zadosti/ Součástí tohoto dokumentu je elektronický evidenční list staré ekologické zátěže Formulář pro kategorizaci priority staré ekologické zátěže, který je k přístupný na adrese: http://priority.progeo-sys.cz 2. Schvalování žádosti - Obsah závazného stanoviska MŽP: - stanovisko k poskytnutým informacím, zhodnocení kvality, propracovanosti žádosti a stavu SEZ na lokalitě, 13

- v případě žádosti týkající se doprůzkumu, AR a sanace - stanovisko k prioritnosti předložené žádosti, popř. její zařazení do příslušné kategorie priorit, - v případě žádosti týkající se sanace - stanovení limitů opatření k nápravě závadného stavu (koncentrační, časové limity, stanovení opatření), - stanovení závazných požadavků na zadávací a projektovou dokumentaci. 3. Monitoring plnění projektu - odbor ekologických škod společně se SFŽP provádí monitoring průběhu projektovaných prací a kontrolu plnění stanovených opatření k nápravě [5]. 2.2 Základní typy kontaminantů V principu lze dělit kontaminanty na organické a anorganické. 2.2.1 Organické kontaminanty Obecně existuje velké množství organických látek ať již se vyskytují jako přírodní či antropogenní složka. Proto dělení je velmi složité a buď využívá klasifikace organické chemie a nebo se zaměřuje na skupiny látek vyvolávajících specifické problémy z pohledu kontaminace. Organická chemie především rozlišuje uhlovodíky a ty dále člení na alifatické a aromatické. Alifatické dále člení do subkategorií, které zahrnují alkany, alkeny, alkiny a další cyklické analogy. Alkany (parafíny) jsou uhlovodíky, v kterých jsou atomy uhlíku spojeny jednoduchou kovalentní vazbou. Podle počtu uhlíku se rozlišují metan, etan, propan, butan, pentan, hexan, heptan, Prvotní zdroj alkanů je nafta a zemní plyn. Alkeny (olefíny) obsahují méně vodíku (H), mají dvojnou vazbu uhlíku (C=C) a vznikají při krakování ropy. Alkiny obsahují ještě méně vodíku (H) a trojnou vazbu uhlíku. Větší pozornost se věnuje skupinám látek specifických z pohledu kontaminace, respektive z pohledu sanace. V případě kontaminace podloží jsou výraznější případy spojené s produkty vzniklými při rafinaci ropy a nebo jsou spojené se spalováním fosilních paliv. 14

Produkty z rafinace ropy jsou obecně komplexní směsí různých organických složek (především uhlovodíků) s menším množstvím frakce organických či anorganických příměsí. Směsi jsou ve většině případů lehčí než voda (a proto plavou na hladině podzemní vody), jsou těžko rozpustné ve vodě, poměrně těkavé (mají vysoký tlak par) a liší se výrobek od výrobku či od výrobce k výrobci. Například benzín, letecký benzín (kerosen), motorová nafta a odpadní oleje mají různé fyzikální a chemické charakteristiky a tudíž se v půdním prostředí chovají odlišně. Avšak i stejné výrobky, například benzín, mají různé vlastnosti v závislosti na základní surovině, způsobu výroby (např. obsahuje různé přísady). Z tohoto důvodu, přestože tato skupina má mnoho společného, ve specifikách se může lišit. S nedokonalým spalováním fosilních paliv jsou spojovány polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU v angličtině PAH). Snadno sorbují, jsou těžko rozpustné, obtížně těkavé, mají většinou karcinogenní vlastnosti. Další skupinu kontaminantů tvoří chlorovaná a nechlorovaná rozpouštědla a odmašťovadla. Chlorovaná rozpouštědla a mazadla jsou obecně málo rozpustná ve vodě a často jsou těžší než voda, a proto klesají ke dnu. Příkladem je trichlorethylén, tetrachloethylén a chlorbenzen. Mezi časté kontaminanty patří také například polychlorované bifenyly, chlorované benzeny či některé pesticidy. Jsou také těžší než voda a ještě méně rozpustné ve vodě než chlorovaná rozpouštědla. Mezi další rozpouštědla negativně působící na životní prostředí patří aceton, metyl-etyl-keton a metyl-izo-butyl-keton, která jsou extrémě rozpustná ve vodě. Z výše uvedeného je zřejmé, že zvláštní postavení mají kontaminanty kapalné povahy špatně rozpustné ve vodě. V angličtině jsou označována jako NAPL nonaqueos phase luquids, v češtině se používá výrazu NEL nepolární extrahovatelné látky. NEL tvoří různé uhlovodíky, zejména ropného původu, organické halogen deriváty a nitroderiváty. Pokud jsou lehčí než voda, používá anglická literatura zkratky LNAPL light (oleje, benzín, letecký benzín, motorová nafta), resp. DNAPL pro látky těžší než voda dense (dichloretan, trichloretan, chloroform). Pro snadnější uvolňování kontaminantů z podloží je užitečné dělení na: - těkavé organické látky (TOL) benzen, toulen, etylbenzen, xylen (BTEX), ostatní těkavé ropné uhlovodíky, destilační ropné frakce (technické, automobilové a letecké benzíny, chlorované alifatické uhlovodíky dichloretan, dichloretylen, trichloretylen ) 15

- obtížně těkavé organické látky polyaromatické uhlovodíky, ostatní ropné uhlovodíky (motorová nafta a topné oleje), polychlorované bifenyly, fenoly (Vaníček, 2002). Pro identifikaci míry kontaminace organickými látkami, lze použít následujících charakteristik: - RL rozpuštěné látky - TOC celkový organický uhlík - NL nerozpuštěné látky - BSK biologická spotřeba kyslíku - CHSK chemická spotřeba kyslíku 2.1.2 Anorganické kontaminanty Mezi nejčastější anorganické kontaminanty, které způsobují kontaminaci, patří kovy, kyanidy a amoniak či amonné ionty. Kovy tvoří přirozenou součást zeminy, při zemědělském využití půdy jsou i přidávány. Větší již nežádoucí množství může přicházet z různých skládek, čistírenských kalů, v přívalových deštích, odpadů a důlní těžby, chemického zpracování rud, pokovování a další. Nejčastějším kovem způsobující problémy je chrom, kadium, zinek, olovo, rtuť, arsen, nikl, měď, stříbro. Kontaminace sloučeninami kyanidu v zeminách pocházejí z odpadů anorganické chemické výroby, galvanotechniky a chemické povrchové úpravy kovů. V zeminách se mohou zdržovat jako více či méně rozpustné komplexy s kovy (Fe, Cu, Zn, Pb, Ag, Cd). Kyanidy alkalických kovů jsou neomezeně rozpustné. Kyanidy jsou látky velmi toxické, mobilní podle rozpustnosti. Amoniak je primárním produktem rozkladu živočišných a rostlinných organických dusíkatých látek v odpadech ze zemědělské výroby. Amoniak je neomezeně rozpustný ve vodě (Vaníček, 2002). 16

Tab. 1: Orientační přehled jednotlivých kontaminantů Látka Místo a způsob vzniku Organické látky transport a úprava ropy a ropných produktů, - nafta a jiné ropné uhlovodíky živočišné tuky a olej z potravinářského průmyslu (masný průmysl), výroba mýdla - dehet a polyaromatické chemický průmysl, plynárny, spalování uhlí, uhlovodíky dřeva a jiného organického materiálu transformátory a kondenzátory, inkoust, - polychlorované bifenyly protihořlavé nátěry, motorový olej chemický průmysl a skladování chemikálií, ocelářský, papírenský a gumárenský průmysl, - fenoly výroba barev, úprava dřeva, skladování odpadů, rozpouštědla Anorganické látky - těžké kovy hutní a těžební průmysl obecně a dále úprava dřeva, sklářský a textilní průmysl, - arsen výroba barev či výbušnin a jiné pyrotechniky - kadmium výroba plastů a barev, skladování šrotu a baterií kožedělný průmysl, impregnace dřeva, - chrom elektrárenský popílek, čistírenský kal - kobalt zdravotnictví - měď, zinek, nikl sklářský průmysl, výroba barev galvanizování, slévárny, odložené baterie, umělá - olovo hnojiva, čistírenské kaly, skládky sklářský, papírenský, ocelářský průmysl, - rtuť slévárny, výroba barev a plastů, galvanizování, umělá hnojiva - další anorganické látky - kyanidy úprava kovů, plynárny, skladování odpadu - sírany plynárny, skladování odpadu 2.1.3 Vlastnosti kontaminantů Je velmi užitečné definovat základní vlastnosti, neboť jak již bylo řečeno, chování kontaminantů a jejich směsí v podloží je ovlivněno jejich fyzikálněchemickými vlastnostmi. Tyto vlastnosti ovlivňují štěpení, transport a obecně další vývoj kntaminantů. Mezi rozhodující patří: - Rozpustnost ve vodě o vysoce rozpustné aceton, metanol o velmi málo rozpustné benzoapyren 17

- Tlak par o tendence k vypařování o vysoký tlak složky benzínu, rozpouštědla (trichloretan, tetrachloretan, aceton) - Henryho konstanta o kvalifikuje tendenci přechodu z rozpouštěného stavu ve vodě ke stavu plynném - Hustota o zda plyny jsou těžší než vzduch o zda kapaliny budou u hladiny či u dna - Viskozita kapalin o měřítko sil působících proti pohybu tečení silně ovlivňující čerpatelnost, přítok do studní - Povrchové napětí o povrchové napětí mezi kapalinou organického původu a vodou ovlivňuje např. tvorbu stabilní emulze, přítok kapilárou, disperzi (Sanační technologie IV, 2001). 2.1.4 Forma kontaminantů V principu, avšak především organické kontaminanty, mohou existovat ve čtyřech odlišných fázích obr. 2: - ve formě par v pórech zeminy 1. - samostatně mobilní kapalná fáze nepolární extrahovatelné látky (NAPL) 2. - adsorbovaná fáze na jednotlivých půdních částicích 3. - částečně rozpuštěné ve vodě, půdní vlhkost 4. Tato situace platí nad hladinou podzemní vody. Za její přítomnosti samostatná mobilní kapalná fáze zůstává při povrchu LNAPL či klesá ke dnu DNAPL (Vaníček, 2002). 18

Obr. 2: Složky kontaminantů přítomné v půdním skeletu 2.1.5 Základní procesy ovlivňující chování a rozklad kontaminantů Mezi základní procesy ovlivňující chování kontaminantů v podloží patří hydrochemické procesy, abiotické a biotické procesy. Ty se dále dělí následovně: - hydrodynamické procesy o advekce o disperze (chemická, kinetická) o molekulární difuse - abiotické procesy o interakce adsorpce, iontová výměna a těkavost o ovlivňující formu kontaminantu hydrolýza a redox reakce - biotické procesy o degradace kontaminantů organické kontaminanty o imobilizace rozpuštěných látek kontaminantů (rozpuštěných těžkých kovů) o využití kontaminantů v metabolickém procesu (výživa) Nereaktivní (konzervativní) chemické složky se budou pohybovat podložím společně s podzemní vodou (advekce) a současně budou ovlivněny disperzí a difusí, zatímco reaktivní (nekonzervativní) chemické složky budou ovlivněny dalšími procesy, biologickými i nebiologickými (Sanační technologie IX, 2006). 19

2.2 Geologický profil Určení hladiny podzemní vody v jednoduchém geologickém profilu je významné pro odlišení: - nenasycené (vadózní) zóny - nasycené zóny Zatímco v nenasycené zóně je pohyb především ovlivněn gravitačními a kapilárními silami, v nasycené zóně potom vlastním prouděním podzemní vody to vše za uvažování dalších již výše zmíněných procesů. Přirozeně nasycená zóna si zasluhuje speciální pozornost, neboť je zdrojem pitné vody. Nenasycená zóna může sehrát významnou úlohu nejen v důsledku možného štěpení kontaminantu, ale především pro její schopnost zadržení kontaminantu. Při průsaku nepolárních extrahovaných látek (NAPL) v důsledku gravitačních sil část NAPL zůstává vázána k povrchu pevných částic, část se vypařuje a část zůstává zachycena v pórech v důsledku kapilárních sil. NAPL nemůže vstupovat do internacionálních pórů dokud kapilární tlak nepřekoná prahovou hodnotu vázanou na největší otvor, který je již v kontaktu s NAPL. Množství zachyceného kontaminantu lze vyjádřit poměrem objemu zachyceného kontaminantu k celkovému objemu pórů. Obecně tento poměr roste s klesající propustností. Retenční kapacita oleje v nenasycené zóně se odhaduje na 3-5 l/m 3 pro vysoce propustné zeminy až po 30-50 l/m 3 pro zeminy s nízkou propustností. V závislosti na množství vsaku kontaminantu do podloží například u některých havárií toto množství lze poměrně dobře odhadnout a samozřejmě na mocnosti a propustnosti nesaturované zóny může se stát, že kontaminant vázán v této zóně a zvodeň není zasažena. Srážková voda však může část tohoto zadrženého kontaminantu rozpouštět a tak, i když s menší intenzitou, zvodeň znečišťovat. Pokud však celkový objem kontaminantu překročí retenční kapacitu nenasycené zóny zeminy, potom NAPL dosáhne kapilární třásně. Aby NAPL pokračovala v cestě dolů, musí odstranit vodu z pórů. V tomto místě hraje významnou úlohu hustota NAPL. Jelikož ropné produkty, jako je např. benzin, jsou lehčí než voda, budou mít tendenci k rozšiřování na povrchu hladiny podzemní vody a vytvářet zde jakousi koláčovou konfiguraci. Kontaminace podzemní vody, která následuje, je spíše příčinou rozpustnosti ve vodě některých rozpustných složek ve směsi jako například benzen, toulen, xylen. Těžší produkty (DNAPL) však budou pokračovat v průniku dále i skrz 20

nasycenou zónu. Kapilární tlak, při kterém DNAPL je souvislý v makroskopickém smyslu a je schopný vplout do podloží, je znám jako vstupní tlak. Další charakteristický kapilární tlak, hojně užívaný, je definován jako minimální kapilární tlak potřebný pro započetí vniku DNAPL do vodou nasyceného prostředí. Nesaturovaná zóna je svým způsobem účinná i pro migraci plynné fáze, především těkavých kontaminantů. Pro jednoduchý geologický profil je možno si znázornit šíření kontaminace od porušených tankových nádrží odlišně po LNAPL a DNAPL, obr. 3 (Sanační technologie I, 1998). Obr. 3: Chování LNAPL a DNAPL v zeminovém prostředí 2.3 Průzkum kontaminovaného území Průzkum kontaminovaného území se řídí dle Metodického pokynu (dále MP), který vychází ze zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích v platném znění a z prováděcích předpisů, zejména vyhlášky č. 369/2004 Sb. o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek. 21

2.3.1 Účel MP Účelem MP pro průzkum kontaminovaného území je kategorizovat podle stupně poznání úroveň průzkumu znečištění životního prostředí (zejména však horninového prostředí) a to s ohledem na účel, k jakému má průzkum sloužit. MP určuje požadavky na výsledky a tedy i na metodiku a rozsah projektovaných průzkumných prací a stanovuje nezbytný rozsah dat, která je nutné získat proto, aby bylo možné v rámci jednotlivých kategorií prozkoumanosti definovat znečištění v životním prostředí jako prostorově a časově ohraničené cizorodé těleso. 2.3.2 Obsah MP Tento MP zavádí kategorizaci prozkoumanosti lokalit s ohledem na potřebu získání potřebného rozsahu věrohodných a representativních dat pro následné činnosti, například pro vyhodnocení rizik, studii proveditelnosti, zpracování prováděcího projektu sanace, vlastní realizaci sanačních prací, apod. Pro jednotlivé kategorie prozkoumanosti je definován nezbytný rozsah dat, která je nutné získat, aby bylo možné s adekvátní mírou pravděpodobnosti definovat znečištění z hlediska jeho prostorového rozsahu, kvalitativního a kvantitativního složení, bilance znečišťujících látek a možností šíření do okolí včetně zhodnocení vlivů na potenciální příjemce kontaminace. 2.3.3 Kategorie prozkoumanosti Průzkumné práce zaměřené na ověření a zjištění rozsahu a úrovně znečištění horninového prostředí se rozdělují do 4 základních kategorií A D podle dosaženého (a dosažitelného) stupně poznání o znečištění. Každá ze základních kategorií reprezentuje určitou úroveň prozkoumanosti lokality a definuje míru vypovídací schopnosti výsledků průzkumu, resp. míru jejich representativnosti a věrohodnosti. Jako zvláštní 5. kategorie se označuje doplňkový průzkum, který může doprovázet kteroukoli z výše uvedených kategorií prozkoumanosti, a slouží především k upřesnění některých údajů zejména v nehomogenním horninovém prostředí nebo např. k provedení monitoringu znečištění po ukončení sanačních prací. 22

Kategorie prozkoumanosti znečištění horninového prostředí: D Archívní rešerše (základ všech průzkumných prací) C Předběžný průzkum (např. pro účely ekologického auditu) B Podrobný průzkum (např. pro analýzu rizik a přípravu projektu sanace) A Sanační průzkum monitoring (sanační monitoring) Doplňkový průzkum (pro ověření všech etap průzkumu či postsanační monitoring) Pro jednotlivé kategorie se odlišují zejména nároky na rozsah a podrobnost vstupních dat, potřebných pro určení rozsahu nezbytných technických prací, a zejména pak nároky na rozsah a podrobnost výsledků průzkumů a jejich interpretaci. Jednotlivé kategorie prozkoumanosti znečištění by měly odpovídat potřebám zadání. Pro získání dostatečných údajů pro danou kategorii prozkoumanosti je možné provést i několik samostatných etap průzkumů. Samozřejmě je možné i slučování jednotlivých etap průzkumů, které tak mohou vést k získání podrobnějších údajů pro vyšší kategorii prozkoumanosti. Pravidlem je, že k realizaci sanačních prací, resp. pro jim předcházející rizikovou analýzu, by neměly být používány průzkumné práce nižší kategorie prozkoumanosti než C (a to pouze v odůvodněných případech), obvykle je nutné použít průzkumné práce kategorie B. Dodržování tohoto pravidla by mělo omezit nároky na eventuální rozšiřování sanačních prací kvůli dodatečným zjištěním závažných nových skutečností a následně vést k úspoře finančních prostředků na vlastní sanační práce (Metodický pokyn MŽP pro prozkoumanost kontaminovaného území, 2005). 2.3.4 Základní pravidla pro vzorkování Tato příloha k metodického pokynu má za účel stanovení závazných pravidel a postupů při odběru vzorků vod, zemin, odpadů a stavebních konstrukcí či jiných materiálů v rámci provádění průzkumů znečištění. Ustanovení pro odběry vychází z obecně závazných právních předpisů a normativů, platných ke dni vydání či aktualizace MP. Výchozí podklady jsou zejména pro vody (tabulka č.2), zeminy, horniny, odpady a jiné materiály. Názvosloví a terminologie v procesu vzorkování se řídí ČSN 75 0175 (ISO 6107-1).Obecně závazné pokyny pro způsoby odběru vzorků vod vycházejí z ČSN 75 7051 (ČSN EN ISO 5667), část 1 a 2 (Metodický pokyn MŽP vzorkovací práce v sanační geologii, 2006). 23

Tab. 2: Ustanovení pro odběry vzorků vod Druh Minerální Odpadní Obecně Zákon 164/2001 Sb. (lázeňský zákon) Zák. č. 274/2001 Sb.o vodovodech a kanalizacích Kvalitativní parametry Vyhl. č. 423/2001 Sb. NV č. 61/2003 Sb. Četnost a obecné požadavky na odběr Vyhl. č. 20/2001 Sb. Vyhl. č. 428/2001 Sb Vyhl. č. 20/2001 Sb. Způsob a metodika odběru ČSN (EN) ISO 5667-1,2,3,10 Pitná Zák. č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích Vyhl. č. 252/2004 Sb. Vyhl. č. 428/2001 Sb. Vyhl. č. 20/2001 Sb. ČSN (EN) ISO 5667-1,2,3,5 Povrchová Vodní zákon č. 254/2001 Sb. NV č. 61/2003 Sb. Vyhl. č. 20/2001 Sb. ČSN (EN) ISO 5667-1,2,3,4,6 Podzemní Vodní zákon č. 254/2001 Sb. Vyhl. č. 20/2001 Sb. ČSN (EN) ISO 5667-1,2,3,11,18 Tab. 3: Ustanovení pro odběry vzorků zeminy, horniny, odpadů a jiného materiálu Druh Půda (ZPF) Obecně Zák. č. 334/1992 Sb. o ochraně ZPF Kvalitativní parametry Vyhl. č. 13/1994 Sb. Četnost a obecné požadavky na odběr Vyhl. č. 13/1994 Sb. Způsob a metodika odběru ČSN 46 5331 Zeminy Kaly Odpady Zák. č. 185/2001 Sb. o odpadech Zák. č. 185/2001 Sb. o odpadech Vyhl. č. 295/2001 Sb. Vyhl. č. 383/2001 Sb. ČSN 01 5110 ČSN 01 5111 ČSN ISO 5667-13 ČSN 83 0550 ČSN 01 5110 ČSN 01 5111 Dnové sedimenty ČSN ISO 5667-12 Stavební konstrukce ČSN 01 5110 Jiné ČSN 01 5110 24

2.4 Kritéria znečištění, riziková analýza Každý rozhodovací proces se musí opírat o určitá pravidla, dohodnuté normy. Z hlediska sanací starých ekologických zátěží jsou v tomto směru určující Metodické pokyny MŽP České republiky pro analýzu rizik kontaminovaných území a pro průzkum kontaminovaného území, Věstník MŽP, č. 9, září 2005 nahrazují Metodický pokyn MŽP České republiky pro zpracování analýzy rizika z roku 1996 (publikovaný jako Příloha Zpravodaje MŽP č. 8/1996), který zůstává v platnosti, avšak s tím, že jeho význam je omezen. Kritéria A, B, C jsou nyní použitelné jako signální, porovnávací hodnoty pro případ, že nelze zjištěné koncentrace chemických látek porovnat s hodnotami, danými v legislativních předpisech. Za nepřípustné se považuje odvozovat cílové parametry sanace od hodnot kritérií A, B, C nebo je dokonce jako cílové parametry sanace navrhovat a používat. Důvodem je, že cílové parametry sanace musí vždy odpovídat reálným podmínkám konkrétní lokality, tzn., že nemohou být využita kritéria A, B, C, která k těmto konkrétním podmínkám nemají žádný vztah. Ekologické zátěže jsou v mnoha případech zdrojem nepřijatelného rizika pro zdraví obyvatel, podzemní a povrchové vody, přírodní zdroje i další složky životního prostředí a v mnoha případech brání i dalšímu využití lokality. Potřeba vysokých finančních částek na odstranění starých zátěží a omezené prostředky, které je možné této oblasti věnovat, si žádala vývoj uceleného systému posuzování a nápravy starých ekologických zátěží zaměřeného na maximální efektivnost prováděných sanací (viz příloha č.1). Stěžejními etapami procesu jsou posuzování zátěže a realizace nápravných opatření. Práce prováděné v etapách posuzování zahrnují zejména průzkum, ekologický audit a analýzu rizika. Rozhodnutí o nutnosti nápravy je možné jen na základě dostatečných výsledků zmíněných tří etap. Při rozhodování o způsobu nápravy je třeba vzít v úvahu výsledky dalších studií zohledňujících ekonomické a technické aspekty řešení. Fáze nápravného opatření je dále členěna do etap projektu nápravného opatření a samotné realizace. Průběh realizace je řízen supervizí a případně aktualizovanou analýzou rizika, podle jejího výsledku může být aktualizován i cíl, kterého má být nápravným opatřením dosaženo (Věstník MŽP, 2005) 25

2.4.1 Analýza rizika Základní požadavky na obsah, formu a jednotný postup při vypracování analýzy rizika stanovuje metodický pokyn MŽP ČR pro analýzu rizik kontaminovaných území, Věstník MŽP, č. 9, září 2005. Pod pojmem analýza rizika se obecně jedná o rozbor všech dosud provedených kroků týkajících se hodnocení a řízení rizika. Výsledky procesu analýzy se zapisují do zprávy, která obsahuje část textovou, přílohovou (původní mapové podklady, zpracované mapové podklady, tabulky) a dokumentační (protokoly, dokumentace geologických prací, ostatní). Pro účel tohoto pokynu se analýza rizika skládá z hodnocení rizika plynoucího z ekologické zátěže a návrhových cílů. V případě, že je analýza rizik hrazena ze státních prostředků, je nutno výsledky doplnit do databáze starých ekologických zátěží SESEZ. Způsob vyplnění záznamu stanoví MŽP. Pojem hodnocení rizika představuje postup, který využívá syntézu všech dostupných údajů podle současných vědeckých poznatků pro určení druhu a stupně rizik plynoucích z ekologické zátěže. Stanoví v jakém rozsahu jsou, nebo by v budoucnosti mohly být působení tohoto znečištění vystaveny jednotlivé skupiny populace nebo složky životního prostředí, a konečně zahrnuje charakterizaci existujících či potenciálních rizik, která z daných zjištění vyplývají. Hodnocení rizika se skládá ze čtyř kroků určení nebezpečnosti, určení vztahu dávka-odpověď, hodnocení expozice a charakteristice rizika. Základní definice pojmu cílové parametry sanace vyjadřuje koncentrace nebezpečných látek v jednotlivých složkách prostředí, které jsou doporučeny na základě hodnocení rizika s ohledem na stávající a potenciální využití území. Tyto hodnoty by měly zaručovat ochranu zdraví člověka a životního prostředí. Analýza rizika se využívá nejen jako podklad pro rozhodnutí orgánu státní správy ochrany životního prostředí v procesu řešení ekologických závazků vzniklých před privatizací podle Usnesení vlády č. 51/2001 (ze dne 10.1.2001) a souvisejících předpisů, ale lze jí využít i v dalších případech: - posouzení závažnosti ekologické zátěže a rozhodnutí o provedení nápravného opatření - vybrání optimální varianty nápravného opatření - posouzení účinnosti realizovatelného nápravného opatření nebo jeho etap 26

- podnět k zápisu zbytkové ekologické zátěže jako břemeno do katastru nemovitostí (Věstník MŽP,2005). 2.4.2 Ekologický audit Účelem ekologického auditu (EA) je v prvé řadě identifikovat známé a potenciální environmentální závazky související s danou lokalitou pro účely předkupního auditu prováděného při prodeji nemovitosti. Tyto závazky mohou vyplývat z historických i současných aktivit na dané lokalitě, v jejichž důsledku došlo ke znečištění horninového prostředí, jako je např. nakládání s nebezpečnými látkami nebo odpady. Závazky však mohou vyplývat i z nedodržování požadavků současné environmentální legislativy a potřeby přijmout nápravná opatření k dosažení souladu. Vypracování ekologického auditu se řídí dle normy ČSN ISO 14 015. Zpracování ekologického auditu, jako součásti privatizačních projektů prováděných podle zákona č. 92/1991 Sb., doplněného zákonem č. 92/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (Usnesení vlády ČR č. 455/92, č. 123/93 a č. 393/94), dle Metodického pokynu MŽP ČR a MSNMP ČR k 6 a zákona č. 92/1992 Sb. a podle postupů Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj. Ekologický audit je také prostředek k orientačnímu stanovení ekologických škod a závazků zjištěných na sledované lokalitě, lze dělit do tří fází: Fáze I ekologického auditu je informativní studií, jejíž součástí je návštěva dané lokality a přezkoumání a vyhodnocení dostupných informací a zdrojů dat s cílem definovat potenciální rizika a navrhnout další průzkumné práce a studie. Následně je realizována Fáze II EA, jejímž úkolem je průzkumem ověřit případnou kontaminaci horninového prostředí a navrhnout odpovídající sanační zásah. Dalším krokem může být Fáze III EA, která již řeší zjištěnou kontaminaci provedením analýzy rizika, sanací znečištěných zemin a podzemních vod nebo monitoringem stavu životního prostředí (Materiál společnosti Dekonta, a.s., 2004). 27

2.5 Fáze sanačního procesu V rámci posouzení míry kontaminace a potřeby následné sanace kontaminovaného území, lze uvažovat s následnými kroky sanačního procesu: - fáze průzkumná zaměřena na efektivní získání informací o zdroji kontaminantu a jeho povaze, o ohroženém zeminovém či horninovém prostředí, respektive o očekávaných interakcích kontaminantu se zeminovým či horninovým prostředím. - fáze definování potenciálního nebezpečí úkolem této fáze je definování rozsahu kontaminace, zda již kontaminační mrak dosáhl zvodeň, pokud ne, kdy k tomu dojde a jak vážné ohrožení z toho vyplývá. Zde lze vycházet jak z monitoringu na místě, tak především z ocenění potenciálního nebezpečí pomocí numerického transportního procesu, umožňujícího stanovení očekávaného šíření kontaminace v čase a v prostoru. - fáze rozhodovací zde je nutné stanovit zda nápravná opatření jsou nutná, či jen stačí definování omezujících podmínek pro využití dotčeného území, či je nutné přikročit k řešení. Zde přicházejí v úvahu 2 základní principy: 1. kontaminovaná oblast bude izolována od širšího okolí 2. bude zahájen proces dekontaminace zasažené oblasti. - fáze výběru nejefektivnější metody sanace například pro případ odizolování kontaminované oblasti jde o výběr různých typů svislých či horizontálních těsnících bariér. Pro dekontaminační metody je spektrum obzvlášť široké a zahrnuje sanaci: - off site kdy kontaminovaná zemina je vytěžena a odvezena mimo lokalitu a tam zneškodněna a nebo uložena na zabezpečenou skládku, - on-site kdy se na povrch vyčerpá kontaminovaná podzemní voda a zde se vyčistí a nebo se vytěží kontaminovaná zemina a zde se sníží míra kontaminace na akceptovatelnou úroveň s možností následného vrácení na původní místo, - in-site kdy dochází k aplikaci sanační metody přímo v zeminovém prostředí bez nutnosti čerpání či těžby na povrch. - fáze realizace sanačních opatření zahrnuje vlastní realizaci vybrané sanační metody. Součástí realizace je i dokladování splnění vytčených cílů. Z tohoto pohledu se velká pozornost věnuje dozoru a tento dozor může mít více poloh, dozor projektanta, investora i státního dozoru. - fáze post-realizační zahrnuje především monitoring lokality a dokladující splnění vytčených cílů i z dlouhodobého hlediska (Havrlant, 1998) 28

2.6 Sanační technologie Sanačních technologií je v dnešní době celá řada, nejdůležitější je určit optimální sanační postupy a inovační technologie, které mohou významně ovlivnit průběh sanací, snížit finanční náročnost a zkrátit tak potřebný čas. V zásadě lze rozdělit sanační technologie na izolační a dekontamniční. Jako izolační postupy se označují metody utěsňovací (enkapsulace), hydraulické, pneumatické a solidifikační. Mezi dekontaminační postupy se zařazují metody fyzikálně chemické (extrakční, desorpční, elektrokinetické, promývací aj.), biologické, degradační. Izolační postupy spočívají v tom, že se kolem ohniska znečištění vybuduje izolační prvek zabraňující volnému pohybu znečištěných látek. Není vždy nutné, aby tato bariéra byla pro polutanty zcela nepropustná a vodotěsná. Izolačními prvky jsou těsnící stěny či clony a dělí se na prvky vertikální a horizontální. Mezi vertikální prvky patří tzv. těsnící zářezy (slurry cutoff walls) vytvářející v zemním zářezu cemento-bentonitové nebo bentonitové směsi, někdy s jinými odpady nebo i s původní zeminou, které jsou často svým složením blízké směsím používaným při solidifikaci. Jsou vhodné k izolaci skládek s obsahem organických sloučenin i těžkých kovů. K hloubení zemních zářezů se používají vibrační soupravy, rypadla a jiné vhodné zemní stroje. Injekční clony (grout curtains) vznikají injekcí kapalin, sorpčního materiálu či emulzí. Výsledný těsnící prvek může při tom plnit nejen funkci izolační, nýbrž i funkci tělesa se zvýšeným filtračním odporem nebo sorpčními schopnostmi. Existuje více praktických postupů a využívají se již dlouho hlavně v hydrotechnice při zamezování průsaků podzemních vod, k izolaci děl v hornictví, stavebnictví aj. Clony jsou i z různých jiných přírodních a umělých materiálů, zejména z nepropustných polymerních fólií. V tomto případě se spouštějí do vyhloubených zemních rýh těsnící pásy (např. dlouhé 5m a vysoké 35m), které se navzájem spojují speciálním zámkem. Kanálek v zámku i zemní rýha po zasunutí těsnícího pásu se vyplní těsnící hmotou. Hydraulická bariéra je tzv. izolace s využitím aktivních prvků. Používá se u skládek, jejichž dno leží pod hladinou podzemní vody. Vytvořením sítí vrtů nebo studen kolem skládky a čerpáním vody se sníží hladina podzemní vody pod úroveň skládky, a tím se zamezí vyluhování a migraci škodlivých látek. Toto řešení i zlepšuje geotechniku skládky, neboť snižuje nebezpečí sesuvů, rozmývaní odpadů, erozi apod. Solidifikační postupy (též fixační, imobilizační) jsou založeny na principu vazby škodlivých látek 29

na matrici nebo jejich vysrážením. Horizontální prvky izolují horninové prostředí nebo antropogenní těleso (skládku) před atmosférickými srážkami, povrchovými vodami i brání úniku plynům. Izolace je rovinně položena a je z nejrůznějších materiálů, ponejvíce z plastů, ale i z asfaltové směsi, jílu apod. Nevýhoda izolačních postupů je, že potenciální nebezpečí není zažehnáno, neboť zdroj kontaminace zůstává, kdežto při dekontaminaci dochází k odstranění škodlivých látek. Dekontaminační postupy jsou charakterizovány odstraněním nebo snížením nebezpečnosti staré zátěže. Největší skupinu dekontaminace tvoří extrakční metody. Jejich společným principem je extrahování škodlivin ze zamořené lokality (ze zeminy, horniny, dopadu) extrakčním médiem a získaný roztok (eluát) či plynná směs se následně zneškodní nebo využije jako druhotná surovina. Za extrakční médium složí rozpouštědla (voda, kyseliny, louhy, komplexní a organická rozpouštědla), která je vhodné po úpravě vhodným postupem znovu použít. Extrakce vzduchem (odvětrávání, vakuová extrakce, ventování, proudování) je proces, kdy pomocí vhodného média vlivem rozpuštění, difůze apod. dochází k uvolnění škodlivé látky z matrice, v níž je škodlivá látka obsažena nebo fyzikálně-chemicky vázána, a je s kontaminovaným půdním vzduchem odsávána ventilátorem prostřednictvím sítí vrtů. Jedná se o celou skupinu metod, kterými se odstraňují škodlivé látky z horninového prostředí tím, že se v něm vytváří přetlak nebo podtlak a těkavější látky, včetně půdní vody, jsou vytlačeny či vytěkají v závislosti na lokálně vzniklém, rozdílu tlaků v okolí vrtu, do kterého se vtláčí vzduch či z kterého se odčerpává půdní vzduch. Při odsávání nebo vtláčení s následným odsáváním (ventováním) se odčerpaný vzduch na povrchu čistí. U starých skládek, ve kterých se ještě vyvíjí skládkový plyn, se volí vertikální odplynění. Odčerpaný plyn se zpravidla přímo spaluje v tzv. plynové pochodni. Mezi extrakci vzduchem se zařazuje i metoda tepelné extrakce (při níž se zvýšením teploty dociluje únik těkavých látek) a metoda bioventování. Protože při odsávání, ale i při vhánění vzduchu, se urychluje proudění půdního vzduchu a též se zvyšuje teplota, je tak zahájena současně i přirozená biodegradace. Proto je bioventování souběžný proces s ventováním a využívá se při sanaci zóny aerace, respektive podzemních vod přes tuto zónu. K urychlení procesu se napomáhá dodáváním živin do zóny aerace. Procesy uvolňování i odčerpávání jsou obvykle plně automatizovány, takže náklady na sanaci mohou být srovnatelné s náklady na odpisy zařízení, údržbu, elektrickou energii, chemické rozbory a přiměřený zisk. V některých případech lze použít i netradiční zdroje energie, např. solární. Vzdušné a tlakové stripování (podouvání) je proces, kdy se 30

kapalina se škodlivými látkami rozptýlí na mikročástice, přesněji zde dojde ke vzniku vodních membrán, a dochází k vytěkání škodlivých látek z vodního roztoku (desorpce) do vzdušného proudu. Rozlišuje se několik typů stripování, např. pěnové stripování, stripování v kolonách s orientovanou výplní (viz metodická část diplomové práce). Je možné stripování i přímo ve vrtu, kdy se odčerpaná kontaminovaná voda obsahující těkavé látky rozstřikuje speciálními tryskami s následným odsáváním kontaminovaného vzduchu u zhlaví vrtu. Dalšími metodami jsou extrakce vodou in situ (též hydrogeologická metoda), při níž konečná teplota podzemní vody nepřekračuje 20 C a extrakce vodou ex situ teplou více jak 20 C až horkou, kterou se vytěžený materiál propírá. Extrakce přehřátou párou spočívá v propařování materiálu, při extrakci tepelné se zeminy nebo odpady prohřívají mikrovlnými zdroji. Elektrokinetické způsoby slouží především k odstranění těžkých kovů z půdy. Princip sanační techniky spočívá na třech elektrokinetických jevech, které nastanou, když je do půdy přiveden elektrický proud přes elektrody způsobem elektroosmózy, elektrolýzy nebo i elektroforézy. Při elektroosmóze nastává v kapalině pohyb od anody ke katodě. Sanační úspěch závisí na pohyblivosti, hydrataci, náboji a koncentraci iontů v podzemní vodě, na viskozitě a teplotě kapilární vody. Elektrolýzou se mění molekuly na ionty a ty cestují k příslušným elektrodám. Pokles koncentrace se vyrovnává odběrem kationů z pevné fáze, takže koncentrace kovových iontů se zprvu nemění. Ionty OH -, které se vytvářejí na anodě, urychlují proces odbouráváním tím, že částečně substituují ionty kovů pevné fáze a způsobují snížení hodnoty ph. Pohyb iontů ke katodě je vlastně cirkulující, ale přerušuje se tím, že ve vodě rozpuštěné ionty se odčerpávají na povrch a těžké kovy se oddělují např. srážením, flotací nebo iontovýměnou. Protože hodnota ph má velký vliv na mobilitu škodlivých látek, při nízké hodnotě zvyšuje rozpustnost těžkých kovů, nejsou elektrokinetické postupy vhodné při vysokých počátečních hodnotách ph. Bioologické způsoby využívají schopnosti mikroorganismů odbourávat škodlivé látky. Lze je využít způsobem in-situ, on-situ, off-situ a jejich kombinacemi (při sanaci ve větších hloubkách). Při postupu in-situ se vnášejí do znečištěného prostoru rozpuštěné živiny pro mikroorganismy, do nenasycené zóny se přivádí kyslík, a to infiltračními studněmi nebo vráženými sondami. Škodlivé látky odstraňují mikroby nacházející se na lokalitě a pak ty, které byly laboratorně namnoženy. Úspěch závisí na látkovém transportu do ohniska znečištění a vytvoření příznivých podmínek pro 31

mikroorganismy, tj. provzdušnění, optimální hodnota ph. Vyšší obsah jílovitých a organických částic svou adsorpční schopností může nežádoucně brzdit transport živin. Proto je biologický způsob často vhodnější pro způsoby on-site a off-site, při nichž se vlastně využívá kompostovacích postupů, kdy je možno obsah vody a hodnotu ph dobře regulovat. Všeobecně jsou biologické sanační způsoby vhodné pro čištění vysokokontaminovaných půd. Čím nižší je výchozí koncentrace škodlivých látek, tím déle trvá odbourávání. Prodlužováním sanační doby se však původní výhoda nižších nákladů oproti jiným sanačním technologiím ztrácí. Degradační postupy využívají termických způsobů (spalování, pyrolýza), ionizace, zneškodňování UV zářením apod. (Filip, Božek, Kotovicová, 2005) 2.7 Legislativa Legislativa pro zjišťování a odstraňování antropogenního znečištění z horninového prostředí Zákon: 62/1988 Sb. Zákon České národní rady ze dne 21. dubna 1988 o geologických pracích se změnami a doplňky pro vedenými s účinností dnem: zákonem č. 543/1991 Sb. vyhlášení (20.12.1991) zákonným opatřením č. 369/1992 Sb. vyhlášení (17.7.1992) usnesením ČNR v čá. 82/1992/7 Sb. vyhlášení (14.8.1992) zákonem č. 366/2000 Sb. 1. ledna 2001 zákonem č. 320/2002 Sb. 1. ledna 2003 zákonem č. 18/2004 Sb. 1. května 2004 zákonem č. 3/2005 Sb. 6. ledna 2005 Vyhlášky: 206/2001 Sb. Vyhláška MŽP o osvědčení odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce 282/2001 Sb. Vyhláška MŽP o evidenci geologických prací 368/2004 Sb. Vyhláška MŽP o geologické dokumentaci 32

369/2004 Sb. Vyhláška MŽP o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek Legislativa pro řešení znečištění vod (nakládání s vodami, atd.) Zákon: 254/2001 Sb. Zákon ze dne 28. června 2001 o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Změna: 76/2002 Sb., 320/2002 Sb. Změna: 274/2003 Sb. Změna: 20/2004 Sb. Změna: 20/2004 Sb. (část) Vyhlášky (výběr): 137/1999 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů 428/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) 431/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství o obsahu vodní bilance, způsobu jejího sestavení a o údajích pro vodní bilanci 432/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu 470/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků 20/2002 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství o způsobu a četnosti měření množství a jakosti vody 195/2002 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl 236/2002 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území 292/2002 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství o oblastech povodí 293/2002 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových 33

7/2003 Sb. Vyhláška o vodoprávní evidenci 139/2003 Sb. Vyhláška o evidenci stavu povrchových a podzemních vod a způsobu ukládání údajů do informačního systému veřejné správy 159/2003 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob 333/2003 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků 125/2004 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví vzor poplatkového hlášení a vzor poplatkového přiznání pro účely výpočtu poplatku za odebrané množství podzemní vody 135/2004 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch 252/2004 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah její kontroly 275/2004 Sb. Vyhláška o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy 61/2003 Sb. Nařízení vlády o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech 71/2003 Sb. Nařízení vlády o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod Legislativa pro odstraňování odpadů vzniklých při průzkumu nebo sanaci Zákon: 185/2001 Sb. Zákon ze dne 15. května 2001 o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákonů: 477/2001 Sb., 76/2002 Sb., 275/2002 Sb., 320/2002 Sb., 356/2003 Sb., 167/2004 Sb., 188/2004 Sb., 317/2004 Sb., 7/2005 Sb. (úplné znění viz zákon č. 106/2005 Sb.) Vyhlášky: 99/1992 Sb. Českého báňského úřadu o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech 376/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů v platném znění 34

381/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) v platném znění 382/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě 383/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí o podrobnostech nakládání s odpady v platném znění 384/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí o nakládání s polychlorovanými bifenyly, polychlorovanými terfenyly, monometyltetrarchlordifenylmetanem, monometyldichlordifenylmetanem, monometyldibromdifenylmetanem a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší než 50 mg/kg (o nakládání s PCB) 115/2002 Sb. Ministerstva průmyslu a obchodu o podrobnostech nakládání s obaly 116/2002 Sb. Ministerstva průmyslu a obchodu o způsobu označování vratných zálohovaných obalů 117/2002 Sb. Ministerstva životního prostředí o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence 237/2002 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků 503/2004 Sb., v platném znění 502/2004 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů 503/2004 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) 504/2004 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě 505/2004 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků 35

Legislativa pro vypořádání ekologických závazků vzniklých před privatizací Zákon: 2/1969 Sb. Zákon o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů, 92/1991 Sb. Zákon o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů 171/1991 Sb. Zákon o působnosti orgánů ČR ve věcech převodu majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku ČR, ve znění pozdějších předpisů, 178/2005 Sb. Zákon o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky, (zákon o zrušení Fondu národního majetku), ve znění pozdějších předpisů, Vyhlášky: 7/2000 Sb. Vyhláška, kterou se stanovuje rozsah a způsob zpracování hlášení o závažné havárii a konečné zprávě o vzniku a následcích závažné havárie, 8/2000 Sb. Vyhláška, kterou se stanovují zásady hodnocení rizik závažné havárie včetně příslušných plánů a programů prevence, Usnesení vlády: 917/1999 (ze dne 8.9.1999) k analýze řešení ekologických závazků vzniklých při privatizaci na základě smluv uzavřených mezi Fondem národního majetku České republiky a nabyvateli, 51/2001 (ze dne 10.1.2001) o Zásadách vypořádání ekologických závazků vzniklých před privatizací, 2/1993 (ze dne 6.1.1993) k delimitaci některých činností Úřadu pro řešení důsledků pobytu sovětských vojsk na území České a Slovenské Federativní Republiky na ministerstvo životního prostředí, 3. MATERIÁL A METODIKA 3.1 GEOSAN spol. s r. o. GEOSAN spol. s r.o. je soukromá společnost, která vznikla v roce 1991 z pracovníků, kteří se jako jedni z prvních v bývalém Československu podíleli na odstraňování ekologických zátěží a havárií, především na podzemních vodách. Firma si zachovala kontinuitu dlouholetého odborného a profesionálního 36

přístupu v této problematice a rozšířila předmět své činnosti o další technologie související s činností v životním prostředí. V současné době zaměstnává 130 převážně výkonných profesionálních pracovníků a patří tím k největším svého druhu v ČR. Firma nabízí komplexní řešení problematiky pitné vody, mezi kterou patří hydrogeologický průzkum, čerpací zkoušky na parametry, čerpání pro odběr vzorků vody, odstraňování železa a manganu in situ, a technologií na povrchu, odstraňování těžkých kovů (Zn, Cr, Cu). Dále také řeší problematiky spojené s ochranou podzemních vod, horninového prostředí a půdního vzduchu a provádí tedy preventivní opatření, odstranění kontaminantů, likvidaci následků ekologických havárií, čištění podzemních i nadzemních nádrží a kalových rybníků. Společnost GEOSAN zajišťuje především ochranu a čištění podzemních vod pomocí nejlepších dostupných technologií, je držitelem certifikátu environmentálního managementu 14001:2004 a managementu jakosti ISO 9001:2000 již od roku 2000. Každý rok se pravidelně podrobuje kontrolám od certifikační společnosti DNV, aby dokázala, že je schopna dostát svým závazkům a cílům, které si pravidelně stanovuje v rámci tohoto systému. Dále jsou prováděny v rámci společnosti interní audity, které zaručují neustálý dohled nad kvalitou poskytovaných služeb (GEOSAN spol. s.r.o., materiál společnosti). 3.2 Úvod Firma GEOSAN spol. s r.o. uzavřela smlouvu s objednatelem, společností METRA BLANSKO, a.s., jejíž předmětem prací bylo: sanační čerpání podzemní vody kontaminované chlorovanými uhlovodíky (ClU) ze čtyř hydrogeologických vrtů situovaných v areálu společnosti METRA BLANSKO, a.s., dekontaminace čerpané vody na technologickém zařízení firmy GEOSAN spol. s r.o., odběr vzorků vod, kontrolní hydrochemické rozbory čerpané podzemní vody a kontrolní rozbory dekontaminované vody vypouštěné do recipientu, Cílem prací bylo: postupná likvidace staré ekologické zátěže, vzniklé před privatizací společnosti, kterou představuje kontaminace kolektoru a zvodně ClU, zamezení transferu znečištění ze zdrojové oblasti dále ve směru generelního proudění podzemní vody do řeky Svitavy. 37

Práce byly prováděny na základě a v souladu s Rozhodnutím věcně a místně příslušného vodoprávního úřadu (viz příloha č.12), Krajského úřadu Jihomoravského Kraje, Odboru životního prostředí, vydaného dne 20.7.2006 pod č.j. JMK 74683/2006 a spisovou značkou S-JMK 74683/2006 Sanační práce byly hrazeny z provozních prostředků objednatele. Po technické stránce byly sanační práce na lokalitě řízeny p. Josefem Kopřivou, jednatelem společnosti GEOSAN spol. s r.o., po odborné stránce RNDr. Josefem Pazourkem, IČ 64285367, nositelem odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce v oborech hydrogeologie a geologické práce sanace. Hydrochemické rozbory vod byly zajištěny ve Zdravotním ústavu se sídlem v Brně, IČ 71009531, v Centru laboratoří, akreditované pro analýzy vod. Analýzy alifatických chlorovaných uhlovodíků ve vodách provádělo Oddělení stopové analýzy pod vedením RNDr. Pavla Kořínka. Dle Vyhlášky MŽP 282/2001 Sb. ze dne 17. července 2001 o evidenci geologických prací byly dne 25.6.2007 sanační práce na lokalitě zaevidovány Českou geologickou službou Geofondem pod evidenčním číslem 1508/2007. (GEOSAN spol. s r.o., materiál společnosti). 3.3 Údaje o lokalitě Kraj: Jihomoravský, kód NUTS III CZ062 Obec s rozšířenou působností: Blansko, kód ORP 6201 Obec s pověřeným obecním úřadem: Blansko, kód POÚ 62012 Obec: Blansko, kód obce 581283 Katastrální území: Blansko, kód KÚ 605018 Parcelní čísla pozemku: 1006/4, 1006/14, 1006/16 Vymezení zájmového území: S-JTSK (viz příloha č.2) Y=593 858 X=1 141 633 Y=593 230 X=1 141 193 Geomorfologie: provincie Česká vysočina, subprovincie Česko-moravská soustava, oblast Brněnská vrchovina, celek Drahanská vrchovina, podcelek Adamovská vrchovina, okrsek Blanenský prolom, cca 277 m n.m. 38

Geologie: proterozoikum brněnského masivu s biotitickými a amfibolbiotitickými granodiority, místy s aplity, granodioritovými a dioritovými porfyrity, rozpukané poklesovou tektonikou blanenského prolomu. Staré magmatické horniny jsou ve svrchních částech zvětralé až rozložené na jílovitopísčité eluvium. Nadloží tvoří kvartérní fluviální (zčásti deluviofluviální a deluviální) sedimenty terasy Svitavy, v bazální části vesměs hrubší (štěrky a písky), místy však jsou polohy štěrků a písků nahrazeny jíly, písčitými jíly nebo jílovitými písky. Svrchní část geologického profilu je budována pestrými povodňovými kaly (hlinitými písky, písčitými jíly, jílovitými zeminami, jíly) a místy navážkami. Klimatologie: mírně teplá oblast MT11 charakterizovaná dlouhým létem, teplým a suchým, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátkou zimou, mírně teplou a velmi suchou, s krátkým trváním sněhové pokrývky. Hydrologie: ČHP 4-15-02-069 o ploše 6,111 km 2 s řekou Svitavou a ČHP 4-15- 02-070 o ploše 8,433 km 2 s potokem Sloupečník (dle Vyhlášky MZ 470/2001 Sb. nepatří v zájmovém úseku jmenované toky k tokům významným). Hydrogeologie: Hydrogeologický rajon základní vrstvy ID 6570 Krystalinikum brněnské jednotky, plocha rajónu 501,14 km 2, oblast povodí Dyje, hlavní povodí Dunaj, skupina rajonů Krystalinikum českomoravské vrchoviny, geologická jednotka Horniny krystalinika, proterozoika a paleozoika, litologie převážně granitoidy, hladina volná, typ propustnosti puklinová, mineralizace 0,3 až 1,0 g.l -1, chemický typ Ca-Mg-HCO3-SO4. Dle serveru http://heis.vuv.cz nejsou v užším zájmovém území evidovány významnější odběry podzemních vod. Ostatní: Dle serverů http://geoportal.cenia.cz, http://heis.vuv.cz a http://sez.vuv.cz je lokalita situována mimo CHOPAV, mimo ochranná pásma vodních zdrojů, mimo záplavová území (s výjimkou dílčí části levého břehu Svitavy pro Q100, nezasahující do areálu závodu), mimo biosferické rezervace UNESCO, mimo přírodní parky, mimo chráněná území, mimo chráněná ložisková území. Zájmové území je bez důlní činnosti, bez sesuvů, bez jiných starých ekologických zátěží v blízkosti a bez evidovaných škod na vodách. 39

3.4 Objektová soustava Z hydrogeologických vrtů vybudovaných v minulosti je v současnosti funkčních devět objektů HN-1, HN-2, HV-2, HP-202, HP-203, HP-204, HP-205, HP-206, HP-210 (viz příloha č.3) a vrt HP-201 byl zlikvidován v průběhu sanačních prací. V roce 1994 a 1995 bylo v prostoru odpařovací jámy vyhloubeno tehdy zde operující firmou ve dvou etapách osm ventingových sond do max. hloubky 4,0 m p.t., po ukončení ventingu však byly i tyto sondy zlikvidovány. Celkový přehled o stávajících vrtech objektové soustavy podávají tabulka č. 4. Odměrným bodem OB je ve všech případech horní okraj ochranné pažnice, případně zárubnice. Údaje o vrtané hloubce objektu HN-1 chybí. Tab. 4: Přehled funkčních hydrogeologických vrtů Rok Hloubka Terén Odměrný bod OB vrt vybudování (m p.t.) (m n.m.) (m n.m.) HN-1 1995 277,67 277,96 HN-2 2000 9,0 277,67 277,97 HV-2 1992 8,2 276,69 277,83 HP-202 1992 8,3 277,90 278,70 HP-203 1992 8,5 277,40 278,18 HP-204 1992 8,4 276,50 277,13 HP-205 1999 10,3 277,80 278,67 HP-206 1999 10,0 276,52 277,26 HP-210 1993 9,0 277,47 278,15 Všechny vrty jsou situovány přímo v areálu závodu s výjimkou vrtu HP-206, který je lokalizován západněji. Jak bylo prověřeno měřením dne 29.5.2007, jsou výše uvedené vrty plně funkční a to jak pro měření stavu hladiny, tak i pro odběry hydrochemických vzorků. Součástí technického zabezpečení sanace jsou dále čerpadla, ventily, kohouty pro odběry vzorků, vodoměry a ochranné skříně na čerpaných vrtech HN-2, HP-202, HP-204 a HP-210. Jímaná podzemní voda je vedena podzemními trubními trasami do podzemní jímky a zároveň přečerpávací stanice u stripovací kolony u vodárny. Vzdušnina ze stripovací kolony prochází vzduchovým filtrem a je vypouštěna do ovzduší. Dekontaminovaná voda je akumulována v nádrži budovy vodárny a z ní je část vody odebírána jako voda provozní (měřeno vodoměrem), část odváděna podzemní trasou do Sloupečníku. 40

3.5 Sanační technologie Stripování Stripování je plnohodnotná ex situ sanační metoda v současné době pokládaná za nejlepší dostupnou technologii pro odstranění většiny těkavých organických látek (TOL) z podzemní vody. Technologie je založena na fyzikálním procesu, při kterém těkavé látky rozpuštěné ve vodě přecházejí (resp. jsou vytěsňovány) z vodní do plynné fáze. Vytěsnění je intenzifikováno zvětšením měrného povrchu kontaminované vody na styku s plynem, čehož se dosahuje rozstřikováním vody do kapek. Jako plynné médium se používá především atmosférický vzduch. Tato metoda sanování je použitelná pro alifatické chlorované uhlovodíku (CIU) jako v našem případě, ale také pro separaci anorganických (radon, sulfan ) i organických těkavých či polotěkavých látek nebo plynů rozpuštěných ve vodě. Postup sanace spočívá v přivedení kontaminované podzemní vody do stripovacího zařízení, separaci těkavého polutantu od kapalného média provzdušňováním, odvedení vyčištěné vody a záchytu vlastního polutantu na filtrech s aktivním uhlím (obr. 4, 6). Stripovací věž (obr. 4, 5) pracuje na principu gravitačního průtoku vody, kdy voda je v členité výplni věže rozptylována do drobných kapek za účelem maximálního zvětšení jejího měrného povrchu. Současně je protiběžně vháněn vzduch. Základní část konvenčního vertikálního provzdušňovače tvoří věžovitá část, která má kruhový průřez. Věž se skládá z několika identických segmentů (materiál ocel, nerezová ocel, polypropylen), které se sestavují nad sebou. Každý segment obsahuje strukturovanou výplň, která se může lišit dle výrobce. Obecně lze říct, že výška věže se odvíjí od koncentrace polutantu v čištěné vodě, může se pohybovat mezi 4-12 m. voda obsahující CIU je přiváděna na vrchol věže a rozstřikována, poté protéká výplňovým materiálem dolů. Ode dna věže je ventilátorem hnán vzduch vzhůru přes výplň. Výplň poskytuje oblast zvětšeného povrchu a zdržuje proudění obou médií, čímž zvětšuje a prodlužuje kontakt mezi nimi. Při kontaktu médií přecházejí CIU z vody do vzduchu. Voda zbavená CIU opouští věž na jejím dně. Vzduch obsahující CIU je odváděn z vrcholu věže přes tzv. demister či odmlžovač (zařízení odstraňující částice vody ze vzduchu) a je čištěn na požadovaný limit na filtrech s aktivním uhlí. Druh výplňového materiálu záleží na výrobci (v našem případě PVC nebo PP), podstatná je maximalizace plochy styku vody a vzduchu. 41

Výhodou vertikálních provzdušňovačů je vysoká účinnost dekontaminace znečištěné vody (98-99 %). Nevýhodou jsou prostorové nároky na výšku, zejména při použití uvnitř budov. Velkým problémem je rovněž výměna náplní, resp. čištění výplně kolon, vyžadující většinou složitou demontáž celého zařízení nebo jeho větší části. (Kompendium sanačních technologií, 2006) Obr. 4: Schéma stripovací věže (1) a filtračního zařízení (2) 3.6 Odpadové hospodářství sanačního zásahu Chlorované uhlovodíky vytěsněné z podzemní vody stripováním jsou zachytávány ve filtrační vložce vzduchového adsorbéru (obr. 4), která je periodicky měněna. Kontrola vzdušniny na výstupu ze vzduchového filtru je prováděna při odběru vzorků vod indikačními trubičkami. Desorpce vložek je prováděna termickým způsobem na specializovaném pracovišti firmy GEOSAN spol. s r.o. Desorbát je předáván ve směsi s dalšími produkty obdobného typu (pocházejících z jiných lokalit) oprávněné organizaci (TRANS-EKO, spol. s.r.o.) k likvidaci.. 42

4. VLASTNÍ VÝSLEDKY A DISKUSE V praktické části své diplomové práce jsem se snažil podrobit analýze konkrétní řešení sanace kontaminované oblasti použitou sanační technologií. Zahrnuji zde výsledky po dobu mé spolupráce s firmou GEOSAN spol. s r.o., tj. za rok 2007, ale v rámci porovnání výsledků jsem použil firmou uváděné hodnoty z průběhu všech 7 let probíhaných prací v dané lokalitě. 4.1 Sanační čerpání Sanace lokality byla zahájena dne 1.9.1994 jímáním kontaminované podzemní vody z vrtů HP-204 a HP-210. V průběhu historického období bylo čerpáno celkem 5 vrtů, konkrétně se jedná o vrty HN-1, HN-2, HP-202, HP-204 a HP-210. Posledně čtyři jmenované vrty jsou provozovány i v současnosti. V počátečním období sanace byl v prostoru bývalé odpařovací jámy aplikován i venting půdního vzduchu prostřednictvím sond č. 1 až 8. Ten byl zahájen dne 13.1.1995, ukončen dne 25.7.1995 a v provozu byl po dobu 194 dnů. Měření stavu hladiny podzemní vody bylo v minulosti realizováno vesměs jen na sanačně čerpaných vrtech, a to nesoustavně. První objektivní údaj o stavu hladiny podzemní vody je datován dnem 17.11.1999 a je totožný s převzetím sanačního čerpání Orlickou hydrogeologickou společností. Podíl jednotlivých sanačních vrtů na celkovém odčerpaném množství kontaminované podzemní vody na lokalitě společnosti METRA BLANSKO, a.s. v ročním členění uvádím v tabulce č. 5 a v přehledovém grafu č. 1. Tab. 5: Přehled čerpaných objemů podzemní vody za příslušný hydrologický rok (m 3 ) Rok / vrt HN-1 HN-2 HP-202 HP-204 HP-210 Celkem 1994 0 0 3 162 3 689 0 6 852 1995 558 0 18 922 22 067 0 41 564 1996 0 0 14 996 20 597 0 35 592 1997 0 0 11 803 17 489 813 30 105 1998 0 0 12 189 82 145 67 94 401 1999 0 0 10 219 66 680 0 76 899 2000 94 1 723 17 651 46 890 29 132 95 490 2001 0 16 971 10 721 32 188 40 071 99 951 2002 0 33 401 15 805 9 753 0 58 959 2003 0 26 578 0 51 003 13 636 91 216 2004 0 23 987 833 79 220 23 787 127 827 2005 0 15 987 0 85 945 18 294 120 226 2006 0 20 489 0 79 053 24 901 124 443 2007 0 13 144 2 807 74 325 13 216 103 492 Celkem 652 152 280 119 107 671 044 163 916 1 107 000 43

Graf 1: Přehled čerpaných objemů podzemní vody za příslušný hydrologický rok (m 3 ) Za celé období sanace lokality bylo ze zvodně odebráno úhrnem 1 107 000 m 3 podzemní vody a na tomto množství se hydrologický rok 2007 podílel objemem 103 492 m 3 Podíl jednotlivých vrtů na odčerpaných objemech podzemní vody uvádím v grafu č. 2. Maximální povolený odběr daný Rozhodnutím vodoprávního úřadu (viz příloha č.12) byl v průběhu hydrologického roku 2007 průběžně dodržován, jak je dokládáno tabulkou č. 6. Graf 2: Podíl jednotlivých vrtů na odčerpaných objemech podzemní vody 44

Tab. 6: Dodržování podmínek vodoprávního rozhodnutí pro odběr podzemních vod v hydrologickém roce 2007 Podmínky Rozhodnutí Rozhodnutí Skutečnost Maximální povolený odběr (l.s -1 ) 6,00 4,41 Max. denní povolený odběr (m 3.den -1 ) 518,4 381,0 Max. měsíční povolený odběr (m 3.měsíc -1 ) 15 552 11 441 Roční povolený odběr (m 3.rok -1 ) 186 624 103 492 4.2 Vypouštění vod Veškerá jímaná podzemní voda byla po dekontaminaci na stripovací věži akumulována v jímce vodárny, ze které byla část vody odebírána jako voda užitková pro provozní potřebu společnosti METRA BLANSKO, a.s. a přebytek vody odtékal podzemní trubní trasou do vodního toku Sloupečník. Podíl spotřeby provozní vody byl v hodnoceném období hydrologického roku 2007 variabilní (s minimy v nepracovní dny a v průběhu celozávodní dovolené) a varioval od 0,6 do 97,2 %. Denní údaje jsou zpracovány v grafech č. 3, 4, 5, přičemž až do 31.12.2006 nejsou data rozlišena. V celoročním průměru činila spotřeba provozní vody 40,6 % z jímaného množství vod a do Sloupečníku bylo odvedeno zbylých 59,4 %. Vzhledem k tomu, že množstevní limity dané Rozhodnutím vodoprávního úřadu (viz příloha č.12) jsou pro odběr a vypouštění vod totožné, konstatuji, že i v případě vypouštění odpadních vod do vod povrchových, do potoka Sloupečník, bylo po celý rok vypouštěné množství odpadních vod nižší než množství povolené. 45

Graf 3: Celkový čerpaný objem podzemní vody na lokalitě METRA BLANSKO,a.s. v hydrologickém roce 2007 Graf 4: Objem vody využitý po dekontaminaci jako voda provozní Graf 5: Objem vody odvedený po dekontaminaci do Sloupečníku 46

4.3 Kontaminace vod chlorovanými uhlovodíky Od zahájení sanačních prací na lokalitě byl analyticky kontrolován a tabelárně dokladován obsah alifatických chlorovaných uhlovodíků v jímané podzemní vodě. Zdrojovým kontaminantem je TCE a PCE, produktem rozpadu cis-1,2-dce. Od hydrologického roku 2007 jsou do standardního rozboru laboratoře zařazeny i polutanty 1,1-dichlorethén (1,1-DCE) a trans-1,2-dichlorethén (trans-1,2-dce), vyskytující se však vesměs jen v nižších koncentracích. Při zahájení sanačních prací byla laboratorními rozbory atmochemicky posuzována také vzdušnina vedená z ventingových vrtů na dekontaminační jednotku. Sumární koncentrace ClU v půdním vzduchu variovaly v rozmezí od 420,1 do 3 125,4 mg.m -3. Historická maxima a minima uvedená v tabulkách č. 7 až 11 jsou brána dle sumárních koncentrací ClU. 4.3.1 Koncentrace ClU v podzemní vodě vrtu HN-1 Maximální koncentrace ClU v podzemní vodě byly zaznamenány v roce 1995 v hodnotách přesahujících padesát tisíc µg.l-1. Také při statickém odběru vzorku z roku 2007 byly obsahy ClU relativně vysoké. Na rozdíl od analýz z let 1995 a 1996 však byl v roce 2007 indikován výskyt a výrazný podíl cis-1,2-dce. Za celé období byla kvalita vody sledována 5-ti analýzami. Tab. 7: Výpis z hydrochemického registru pro vrt HN-1 1,1- cis-1,2 trans-1,2 TCE PCE CIU údaje z registru datum DCE -DCE -DCE (µ.l -1 ) historické max 12.6.1995 0,0 50 000,0 6 700,0 56 700,0 historické min 23.7.2007 16,5 7 240,0 168,0 3 450,0 487,0 11 361,5 hydrolog. r. 2007 23.7.2007 16,5 7 240,0 168,0 3 450,0 487,0 11 361,5 47

4.3.2 Koncentrace ClU v podzemní vodě vrtu HN-2 Kvalita vody ve vrtu HN-2 je sledována od listopadu roku 1999. Od zahájení sanace do konce hydrologického roku 2007 bylo provedeno 55 rozborů. Maximální koncentrace ClU v podzemní vodě 77 000 µg.l -1 byla zjištěna v únoru 2005 a je nejvyšší hodnotou dokladovanou na lokalitě vůbec. Již od prvních analýz se na složení kontaminantu podílí cis-1,2-dce v dlouhodobém průměru cca 32%, ze zdrojových kontaminantů převládá TCE (cca 53%) nad PCE (cca 15%). V hydrologickém roce 2007 byly nejvyšší sumární koncentrace 31 600 µg.l -1 zjištěny v listopadu 2006, dále obsah ClU varioval přibližně v rozsahu od 5 až 10 tisíc µg.l -1. Těmito hodnotami se jedná o nejvýrazněji kontaminovanou podzemní vodu na lokalitě. Tab. 8: Výpis z hydrochemického registru pro vrt HN-2 1,1-DCE cis-1,2 trans-1,2 TCE PCE CIU údaje z registru datum -DCE -DCE (µ.l -1 ) historické max 2.2.2005 23 500,0 44 800,0 8 700,0 77 000,0 historické min 2.6.2002 330,0 1 100,0 390,0 1 820,0 26.1.2007 1,4 2 030,0 45,8 2 860,0 1 160,0 6 097,2 13.3.2007 1,4 2 340,0 14,9 3 840,0 1 190,0 7 360,0 23.4.2007 3,2 1 550,0 75,4 2 470,0 1 010,0 5 108,6 hydrolog. r. 2007 29.5.2007 5,4 1 980,0 8,5 2 640,0 852,0 5 485,9 23.7.2007 11,1 5 000,0 98,5 6 480,0 1 610,0 13 199,0 19.9.2007 0,4 2 200,0 14,2 2 780,0 1 010,0 6 004,6 5.11.2007 0,4 2 090,0 18,9 3 800,0 864,0 6 773,3 4.3.3 Koncentrace ClU v podzemní vodě vrtu HP-202 Kvalita vody ve vrtu HP-202 je sledována průběžně již od zahájení sanačních prací na lokalitě a doposud bylo provedeno celkem 100 rozborů. Nejvyšší koncentrace sumárních obsahů ClU v podzemní vodě byla zjištěna opět v roce 1995 v hodnotě 18 800 µg.l -1. Významnější výskyt cis-1,2-dce byl zaznamenán až září roku 1996, ze zdrojových kontaminantů v globálu převládá opět TCE (cca 55%) nad PCE (cca 16%). V hydrologickém roce 2007 byla nejvyšší hodnota 14 421,5 µg.l -1 zaznamenána v březnu 2007 za nečerpaného stavu, další hodnoty se pohybovaly řádově do 5 tisíců µg.l -1. Z hlediska koncentrací ClU je podzemní voda vrtu HP-202 v pořadí druhou nejsilněji znečištěnou. 48

Tab. 9: Výpis z hydrochemického registru pro vrt HP-202 1,1- cis-1,2 trans-1,2 TCE PCE CIU údaje z registru datum DCE -DCE -DCE (µ.l -1 ) historické max 17.51995 0,0 15 300,0 3 500,0 18 800,0 historické min 30.9.2003 120,0 190,0 63,0 373,0 26.1.2007 0,1 809,0 9,4 91,8 122,0 1 032,3 13.3.2007 7,8 5 830,0 68,7 7 840,0 675,0 14 421,5 23.4.2007 5,6 2 240,0 16,8 1 610,0 306,0 4 178,4 hydrolog. r. 2007 29.5.2007 1,2 1 390,0 6,7 1 330,0 434,0 3 161,9 23.7.2007 2,3 1 750,0 25,2 1 740,0 497,0 4 014,5 19.9.2007 0,1 1 570,0 7,9 1 750,0 562,0 3 890,0 5.11.2007 0,2 1 020,0 9,1 1 140,0 462,0 2 631,3 4.3.4 Koncentrace ClU v podzemní vodě vrtu HP-204 Rozbory podzemní vody z vrtu HP-204 jsou prováděny též od zahájení sanačních prací na lokalitě. V hydrochemickém registru je soustředěno celkem 105 analýz. Maximální koncentrace ClU v podzemní vodě 13 900 µg.l -1 byla zjištěna v prosinci roku 1994. Výraznější výskyt cis-1,2-dce byl zaznamenán až v červnu 1996 a v současnosti je tento polutant zastoupen v podzemní vodě cca 40%. V dlouhodobém průměru všech analytických hodnot je jeho podíl méně výrazný (cca 34%) a opět převládá TCE (cca 50%) nad PCE (cca 16%). V hydrologickém roce 2007 byly nejvyšší sumární koncentrace 1 954,2 µg.l -1 zjištěny v listopadu 2006, dále obsah ClU varioval v řádu stovek µg.l -1. V porovnání se dalšími sanačními vrty je podzemní voda jímaná z vrtu HP-204 kontaminována nejmenší měrou a dlouhodobý trend k poklesu koncentrací je ze všech vrtů nejvýraznější. Tab. 10: Výpis z hydrochemického registru pro vrt HP-204 1,1- DCE cis-1,2 -DCE trans-1,2 -DCE TCE PCE CIU údaje z registru datum (µ.l -1 ) historické max 20.12.1994 0,0 10 000,0 3 900,0 13 900,0 historické min 30.9.2003 23,0 59,0 32,0 114,0 26.1.2007 0,4 359,0 3,5 473,0 130,0 965,9 13.3.2007 0,7 356,0 7,2 423,0 107,0 893,9 hydrolog. r. 2007 23.4.2007 2,8 346,0 7,9 306,0 130,0 792,7 29.5.2007 2,1 286,0 13,4 270,0 90,1 661,6 23.7.2007 1,8 205,0 12,5 184,0 59,5 462,8 19.9.2007 0,0 139,0 1,4 101,0 64,3 305,7 5.11.2007 0,0 160,0 2,1 164,0 62,9 389,0 49

4.3.5 Koncentrace ClU v podzemní vodě vrtu HP-210 Kvalita vody ve vrtu HP-210 je sledována od 30.11.1999 a doposud bylo provedeno celkem 61 chromatografických rozborů. Nejvyšší koncentrace sumárních obsahů ClU v podzemní vodě byla zjištěna v březnu roku 2001 v hodnotě 10 690 µg.l -1. Chlorovaný uhlovodík cis-1,2-dce zastoupený podílem cca 37% se v podzemní vodě vyskytuje průběžně od zahájení sledu. Jako ve všech předchozích případech, ve složení kontaminantů dlouhodobě převládá TCE (cca 49%) nad PCE (cca 14%). V hydrologickém roce 2007 byla nejvyšší hodnota sumárního obsahu ClU 2 377 µg.l -1 dokladována rozborem z července 2007. Aktuálním průměrným hmotnostním zastoupením chlorovaných uhlovodíků je podzemní voda z vrtu HP-210 v pořadí třetí nejvíce kontaminovanou ze všech sanačně čerpaných. Tab. 11: Výpis z hydrochemického registru pro vrt HP-210 1,1- cis-1,2 trans-1,2 TCE PCE CIU údaje z registru datum DCE -DCE -DCE (µ.l -1 ) historické max 7.3.2001 2 490,0 6 280,0 1 920,0 10 690,0 historické min 3.12.2003 280,0 330,0 190,0 800,0 26.1.2007 0,1 438,0 4,2 234,0 186,0 862,3 13.3.2007 0,9 495,0 9,8 210,0 215,0 930,7 23.4.2007 8,9 805,0 14,8 327,0 376,0 1 531,7 hydrolog. r. 2007 29.5.2007 2,1 823,0 7,2 566,0 219,0 1 617,3 23.7.2007 5,8 1 010,0 75,2 971,0 315,0 2 377,0 19.9.2007 0,0 710,0 3,5 772,0 324,0 1 809,5 5.11.2007 0,1 592,0 7,8 867,0 255,0 1 721,9 4.3.6 Kontaminace vod chlorovanými uhlovodíky celkový přehled Jádrem kontaminace byl a je prostor odpařovací jímky a přilehlý prostor skladu chemikálií sv. části areálu závodu. Prioritním zdrojovým kontaminantem je TCE doprovázený PCE. Nejsilněji znečištěna je podzemní voda v nečerpaném vrtu HN-1 a v čerpaných vrtech HN-2 a HP-202, a to v řádu tisíců až desetitisíců µg.l -1. Z tohoto prostoru byl v minulosti kontaminant transferován ve směru generelního proudění podzemní vody jihozápadním směrem. Sanačním čerpáním a tvorbou hydraulické prostřednictvím vrtů HP-204 a HP-210 je likvidováno znečištění z prostoru pod výrobní halou M1 a zamezeno dalšímu šíření znečištění do širšího okolí závodu. Na grafech č. 6 a 7 mám znázorněný měsíční přehled výtěžnosti a kumulativ hmotnosti chlorovaných uhlovodíků na lokalitě METRA BLANSKO, a.s. za celé 50

období sanace (1994 až 2007) a v přílohové části v příloze č. 4 je vyznačen tvar kontaminačního mraku podložený analýzami vody ze dne 23.7.2007. Graf 6: Měsíční přehled výtěžnosti chlorovaných uhlovodíků na lokalitě METRA BLANSKO, a.s. za celé období sanace (1994 až 2007) Graf 7: Kumulativ hmotnosti výtěžnosti chlorovaných uhlovodíků na lokalitě METRA BLANSKO, a.s. za celé období sanace (1994 až 2007) 51

V následující tabulce č. 12 porovnávám zjištěné koncentrace sumy chlorovaných uhlovodíků s hodnotami dokladovanými Orlickou hydrogeologickou společností ze dne 7.4.1999. Z tabulky je zřejmé, že ve všech vrtech jsou stávající koncentrace nižší než před osmi lety. Tím je dokladována i účinnost sanačního zásahu v původně výrazněji znečištěném širším okolí areálu společnosti METRA BLANSKO, a.s. Tab. 12: Porovnání sumárních koncentrací CIU v podzemní vodě vrt HN-1 HN-2 HP-202 HP-204 HP-210 Obsah CIU (µg.l -1 ) 7.4.1999 15 653,2-7 497,6 1 274,1 3 073,8 23.7.2007 11 361,5 13 199,6 4 014,5 462,8 2 377,0 4.3.7 Koncentrace CIU ve vypouštěné odpadní vodě Obsah ClU ve vypouštěné odpadní vodě je limitován Rozhodnutím vodoprávního úřadu (viz příloha č.12). Porovnání mezních hodnot se skutečností hydrologického roku 2007 provádíme tabulkou č. 13. Opakované překročení přípustných koncentrací pro cis-1,2-dce a jednorázové překročení přípustných koncentrací pro TCE a PCE bylo jedním z hlavních důvodů změny dodavatele sanačních prací a výměny technického zařízení lokality (stripovací věže a příslušenství). Po této změně byly všechny limity jakosti vypouštěných vod průběžně dodržovány. Tab. 13: Koncentrace CIU v odpadní vodě vypouštěné do potoka Sloupečník (µg.l -1 ) datum odběru vzorku cis-1,2-dce TCE PCE max. přípustné koncentrace 25 30 10 26.1.2007 29,5 27,3 6,2 13.3.2007 58,3 43,6 9,2 23.4.2007 3,3 1,5 0,6 29.5.2007 2,3 0,5 0,0 23.7.2007 22,1 10,5 1,9 19.9.2007 13,3 6,3 1,4 5.11.2007 18,4 11,8 2,0 52

4.4 Bilance odstraněných kontaminantů Převzetím zakázky a sanace lokality firmou GEOSAN, spol. s r.o. byly rebilancovány údaje o odtěženém množství kontaminantu na lokalitě. Přitom bylo vycházeno z dílčích údajů, poskytnutých předchozími etapovými zprávami. V následující tabulce č. 14 a grafu č. 8 uvádím přehled bilanční hmotnosti odtěžených ClU v členění dle příslušných hydrologických let. Graf č. 9 vyjadřuje podíly jednotlivých vrtů na hmotnosti odtěžby ClU čerpáním. Za celé období sanace od roku 1994 do konce hydrologického roku 2007 bylo z horninového prostředí eliminováno celkem 4 789,1 kg ClU, z toho 10,5 % ventingem a zbývajících 89,5 % sanačním čerpáním kontaminované podzemní vody. Měsíční přehled odtěženého množství chlorovaných uhlovodíků je uveden v příloze č. 11. Prostřednictvím sanačního čerpání byla největší hmotnost ClU odtěžena v hydrologickém roce 2005, nejnižší (při vyloučení neúplného roku 1994) v roce 1996. V hodnoceném roce 2007 bylo vytěženo 212,18 kg ClU, což je hodnota nižší než letech předchozích. Nejvyšší měrou se na dekontaminaci lokality podílel a nadále podílí vrt HN-2, přičemž odtěžba silně kontaminované podzemní vody z něj je limitována konstrukcí vrtu, jeho zabudováním a hydrogeologickými parametry okolního horninového prostředí (viz graf č. 2). Trvale významný je i přínos vrtu HP-204, kde je přes nižší koncentrace odtěžba ClU vysoká díky větší vydatnosti. Vrty HP-202 a HP- 210 se na bilanci odstraněných uhlovodíků podílejí méně výrazným způsobem. Tab. 14: Přehled hmotnosti z horninového prostředí odstraněných CIU za příslušný hydrologický rok (kg) Rok / vrt HN-1 HN-2 HP-202 HP-204 HP-210 Celkem 1994 37,53 23,25 60,77 1995 30,28 207,06 138,16 877,50 1996 98,43 84,86 183,29 1997 97,22 87,81 3,24 188,27 1998 110,29 200,89 0,27 311,44 1999 101,82 110,985 212,80 2000 3,74 38,39 178,21 54,58 119,75 394,67 2001 222,15 54,98 10,65 115,83 403,61 2002 364,87 47,78 29,28 441,93 2003 253,36 52,11 21,60 327,06 2004 152,78 1,76 42,24 61,15 257,93 2005 357,69 61,08 49,72 468,48 2006 334,25 50,93 63,98 449,16 2007 118,61 11,08 58,58 23,91 212,18 Celkem 34,02 1 842,09 946,17 1 005,37 459,45 4 789,10 53

Graf 8: Přehled hmotnosti z horninového prostředí odstraněných CIU za příslušný hydrologický rok (kg) Graf 9: Podíl jednotlivých vrtů na celkové bilanci odstraněných CIU 54