Deníček Seat ally Český Krumlov 2005 Shacki Autor: Shacki, 21. 6. 2005 00:00 O tom, jaká byla ally Český Krumlov pohledem Tomáše Wanky alias Shackiho, se můžete dočíst v následující reportáži. Asi se všichni shodneme, že Krumlov patří mei naše nejkrásnější soutěže, a tak rohodování o tom jet či nejet bylo velmi jednoduché. Ostatně výprava po českých soutěžích, byť dvoudenní, nevyžaduje prakticky žádnou přípravu. Jedinou, o to důležitější součástí, je podrobné studium map, harmonogramu, diváckých míst a sledování internetových diskusí o té které součásti. Není nad to, když už před cestou máte vybráno, kam se pojedete podívat, a ještě k tomu máte reervní místa, kdyby něco nevyšlo. Naše minivýprava v počtu 3 (slovy tří) lidí v sestavě já a bratranci Jirka (náte ho reportáže e Sardinie) a Filip vyraila Plně v pátek po druhé hodině odpolední. Teplotu, tlak a rosný bod jsme si neanamenali, ale víme jistě, že už tehdy bylo pěkný vedro. Navíc předpověď na víkend slibovala jasno a teploty kolem 30 stupňů, což bylo víc, než bychom si přáli. Na cestu jsme si vedle foťáku, kamery a spacáků nevali prakticky nic, tedy ani jídlo. Nebyl na to čas a stejně jsme předpokládali, že nás achrání stánky čoudící produkující přepálené klobásy a teplé pivo stáčené do kelímků. esta probíhala celkem v pohodě až do Českých Budějovic, kde jsme se na té největší křižovatce dostali do ácpy a strávili tam asi 15 minut. Vápětí jsme minuli servis a pokračovali směrem na jih. Naším cílem byla vesnice Ločenice, kudy vedle trasa Z3/6 Soběnov. Možná bych mohl mínit, proč jsme jeli až na trojku. Jedničku (Tisovku) bychom nestihli a nejajímavější místo, námá kosa přes hranu, je stejně vždycky přeplněná. Na dvojce ase přicháel v úvahu především velmi námý Trojanův-Kundrátův skok. Jenže ten také není rovna dostupný, musí se k němu pěšky a asi bychom to také nestihli. Především jsem ale předpokládal, že letos už se ten skok bude hodně prodávat. To se v soutěži víceméně potvrdilo. Vyhrála tak trojka, především proto, že na ní byl nově ařaen šotolinový úsek, který končil právě v Ločenicích. V Ločenicích jsme aparkovali asi v půl páté, tedy hodinku před startem erety. Vápětí jsme chtěli přeparkovat, protože vedle se usadili Kanaďani (rouměj příslušníci etnické menšiny, kteří rádi s celými rodinami jedí na ápad), ale nakonec jsme jen otevřeli ásuvku u spolujedce, jako že tam nic není. Jako odměnu jsme si dopřáli jedno rychlé pivo v místní restauraci, což byl takový typický vesnický pajl s místní klientelou na příslušné úrovni. Mimo jiné jsme se diplomu na stěně dověděli, že letošním mistrem Ločenic v mariáši je jakási Marta Štachová. Tipovali jsme, která těch několika hroných štamgastek to může být.
V pět jsme již byli u tratě, přímo u kosy, která byla vedená i jako divácké místo. Tomu odpovídalo i množství lidí okolo, takže najít místo s dobrým výhledem prakticky nešlo. Pokračovali jsme tedy po poli proti směru erety na šotolinový úsek. Šlo o místo s velmi dobrým rohledem na horiontu menší skok, pak dlouhý nálet, u křížku pravá 4 do levé 3-4 a opět dlouhý nálet až do vesnice. Šotolina byla suchá (se nebylo v tom parnu co divit), a tak jsme předpokládali, že se bude hodně prášit. Nakonec jsme došli až k tomu horiontu, jistili, že se moc skákat nebude, a ase se vrátili k tomu esíčku. Byl nejvyšší čas, auta už byla na trati. V poslední chvíli jsme ještě rotáhli vlajku Prokop GO a už tu byla první auta (pon. k fotografii nahoře ten pán k nám nepatřil, jen se přišel na něco eptat).
Nevýhodou tohoto místa bylo, že mlíko bylo nesmyslně snad 50 metrů od trati. Jak jsme ale po chvilce jistili, nebyl v dohledu žádný pořadatel, a tak se a chvilku chodilo, kam se chtělo. Již Kopecký jedoucí jako první dvihl oblaka prachu, a tak jsme další ávodníky v minutových roestupech viděli trochu hůře. V porovnání se Sardinií se ale o nějakém prachu nedá ani hovořit. Těžko hodnotit, kdo e špičky tenhle úsek projel s největším nasaením. Snad Ášín, který v esíčku Focuse pořádně roevlál, naopak Brouk jel spíše čistou stopu, stejně jako Kopecký. Dokonce i Emil nám nepřišel ve své kůži, což se bry potvrdilo jeho i Honu Kopeckého jsme viděli poprvé a naposled, oba odstoupili pro technické problémy. Velké nasaení potvrdil Martin Prokop, který s Ignisem již tradičně předvádí skvělou podívanou. Za mínku stojí i Jahn, který nám poprvé a ne naposledy předvedl omlácené auto.
Po necelé padesátce jedců, když to již ačala být nuda, jsem vypnul kameru s tím, že se teď (jak už to bývá) určitě něco stane a já to neachytím. Bohužel se tak opět stalo. Posádka č. 50 ŠimečekHejsa vylétla na horiontu tratě a na trávě se rotočila do několika hodin. Po chvilce pokračovala v cestě, ale jejich Almera GTi byla viditelně poškoena (pravé adní kolo). Vápětí si na to místo, kam Šimeček vylétl, stoupl nějaký praštěný pořadatel a ůstal tam stát. Be komentáře. U osmdesátky jsme se už pomalu ačali vracet ke kose, respektive k čoudícímu stánku. Tím jsme propásli i další pořádnou kriovku v podobě havárie domácí posádky č. 95 Jinderle-Votava, kteří
přímo u křížku přetočili auto přes střechu. Když jsem si poději prohlížel fotky této havárie, trochu mně přelétl mrá po ádech e stejného místa jsem točil průjed asi 5 aut Z3 byla a námi, před námi kouřící stánek. Klobáska byla obstojná, pivo nic moc. I tak jsme tam kopli dvě a šli si abrat místo na kosu, která se o přestávce cela vylidnila. Nakonec jsme abrali místo na vnitřku u výjedu a vyslali Jirku pro další piva. Přinesl jich rovnou šest, sichr je sichr. Za chvilku se objevila i velká skupina lidí ewrc, kosu minuli víceméně be povšimnutí a pokračovali na šotolinu. Zůstal jen Mravenec a Petr Sagner. Za chvilku se objevil i starý námý Mlok, který na poslední chvíli stihnul alespoň tuhle koušku a díky mé navigaci jsme se sešli na tomhle místě. Alespoň si poprvé vykoušel focení v noci. Tentokrát jsme měli problém s umístěním vlajky, protože jsme (údajně) pokaždé překrývali důležitou reklamu. Pořadatelé byli neoblomní, i když jsme nechápali, k čemu je reklama na Zemědělské družstvo Ločenice. To jako kdyby někdo chtěl prase nebo krávu? Kdybyste někdo měl ájem, mám někde telefon i fax, internetové stránky (kupodivu) bohužel nemají Po deváté, když ačala přijíždět první auta, už bylo docela slušně šero. Peták byl jen takový předkrm, vrcholem byly průjedy posledních dvou wrců v soutěži. Zatímco Ášín nás šokoval jídou be světel, u Brouka jsme si všimli mimořádné akcelerace auta e atáčky. Ten Peugeot je určitě lépe vyladěný než býval. Araim projel tradičně čistě a na oko klidně, naopak Trojan, Mortl, Prokop i Tlusťák opět předvedli velké nasaení. Ludvík Otto a atáčkou asi na 20 vteřin astavil, nechal se někým předjet, a po chvilce ase pokračoval (předchoí havárie). Největší aplaus ale sklidil s Golfem jedoucí Fišer, který již a naprosté tmy jel koušku be světel (ávada), ale ne s menším nasaením. No a nechyběl ani novu omlácený Jahn. Kameru tentokrát vypínám o něco déle, ale vápětí na to tradičně doplácím, protože hodiny v atáčce předvádí (tuším, v té tmě to jde těžko ponat) Tureček. Je po desáté hodině a tím pádem i po páteční etapě. Auto ůstalo na svém místě a dokonce nechyběly ani pneumatiky. Mohli jsme tak vyrait na Malonty, kde jsme přepokládali přespat přímo na trati. Za Kaplicí jsme se stavěli u benínky pro bagety a pro pití, protože jsme tušili, že čoudící stánek nebo jiné občerstvení bude druhý den dopoledne nedostupný. V Malontech jsme se dali proti směru erety na Bělou. Asi v polovině cesty nás překvapil ajímavý přírodní retardér, který tam dříve nebýval. Trať tam byla svedena na asfaltu na šotolinu v úseku asi 80 metrů. Místo se nám alíbilo, ale stejně jsme pokračovali až a Bělou, kdybychom snad náhodou naraili ještě na něco ajímavého. To se nestalo, a tak jsme se vrátili pět. Vpravo na paloučku už bivakovali a popíjeli nějací fanoušci, a tak jsme se dali vpravo po jiné cestě. Asi 150 metrů od trati byl také u cesty jiný palouček, a tak jsme neváhali, aparkovali, a hodlali jít spát. O 100 metrů dál stojící karavan s nějakými lidmi nás (atím) příliš nevrušoval. Blížila se půlnoc a přicháela únava. oložili jsme karimatky, vyndali spacáky, šli spát. Na nebi svítily hvědy. Kam se hrabe pětihvědičkový hotel, my jsme spali nejméně v šedesátihvědičkovém Někdy kolem třetí hodiny jsem se probudil. Na vině byla skupinka již notně společensky unavených fanoušků u karavanu. Jak jsem e vrušené diskuse pochopil, jediná holka v jejich skupince byla peskována a to, že si to snad se všemi nechce rodat. Než jsem novu usnul, tak jsem usoudil, že vhledem k výraům jako Ne*er, nebuď labuť nebyla snaha pánské části ájedu úspěšná.
Někdy po šesté jsem se probudil definitivně. Spacák byl vlhký od rosy, ale jinak pohoda. Mimochodem, všimli jste si někdy ranní rosy na trávě? Úchvatná podívaná. Do sedmi se probudili i ostatní, a protože už se od retardéru oývali námky nějaké činnosti, vstali jsme. Ke snídani jsme si dali bagety benínky, sbalili věci a autem popojeli až ke trati. Není nad to mít auto na dohled. V retardéru byli atím jen pořadatelé, ostatní fanoušci po okolních loukách ještě pospávali. Do startu erety ještě bývala hodina, a tak jsme si sedli na jednu pneumatik a užívali si ranního, atím ještě příjemného sluníčka. Za chvilku vidíme přijíždět červenou Fabii S a já si říkám, odkud že já to auto
nám. No jo, vždyť je to Valda ve svém tréninkovém autě. Zastavujeme ho a dáváme chvíli řeč. Valda si spíše e vědavosti projíždí erety, někdy se mu to může hodit. Necháváme podravovat Martina Prokopa a Valda ase mií v dáli. Protože už se přeci jen objevují někteří fanouškové (už se probudili nebo přišli pěšky Malont), jdeme si abrat nejlepší místo. Nakonec si vybíráme přílet do retardéru s ostrou levou tíženou ještě vystrčenou pneumatikou. Z tohoto místa je ale vidět i bytek úseku, takže jsme spokojeni. Srandu máme pořadatelů, kteří nejsou schopni upevnit reklamu tak, aby nepadala. Vápětí nám ale upoutá něco jiného. Kde se vali, tu se vali, amilovaná dvojice. On, obtěžkán drahým digitálem a objektivy, ona, řekněme diplomaticky plnoštíhlá a totálně otrávená, mu neustále visí kolem krku. Jakmile se on pokusí naštelovat foťák, ona okamžitě ačne trucovat a nemluví s ním. On okamžitě přestává a jde si jí omlouvat. Tak to ůstane po celé dopoledne ona mu neustále visí kolem krku a pusinkuje ho, on, ač dokonale vybaven, nevyfotí ani fotku. Tenhle liebe pár nás jen utvruje v tom, že na rallye se ženské (samořejmě až výjimky) brát nemají. Konečně jsou tu první auta. Brouk to projíždí velice čistě, Ášín naopak velice roevlátě a agresivně. Z dalších bych mínil Šína, který projíždí těsně po Petákovi be předního skla a přední kapoty. Vápětí dostáváme právu, že končí pěkně jedoucí Štajf. Odložilík s půjčeným Ignisem nabírá pneumatiku a atáčku projíždí po dvou. Je vidět, že startovní pole už řídne, ale stále je ještě na co koukat.
Postupně měníme místa kolem retardéru, abychom točili a fotili e všech možných míst. Omlácené auto má novu Jahn, to už nás ani nepřekvapí. Velké vrušení vbudí Petr Brynda, jehož Felície je čtyřstopá někde bočně trefili strom, u spolujedce je pěkně obtisknutý. Auto jede šejdrem, nemá přední sklo, ale posádka absolutně neslevuje! Má náš obdiv, bohužel jsme je viděli naposled, protože díky havárii se na přejedu ukroutí poloosa. Dalších kriovek už jsme se nedočkali, což je divné, protože kameru jsem novu před koncem vypnul. Kolem půl jedenácté je po prvním průjedu a my přemýšlíme, co teď. Od pořadatelů se dovídáme, že
trať nebude otevřena, jenže ůstávat de i podruhé se nám nechce, máme chuť na nějaký rychlý protahováček. Naštěstí nám několik místních popisuje cestu, kudy se můžeme dostat do Malont přes les (díky jim). esta vede po svážnici nevalné úrovně, ale nakonec jsme se do Malont dostali naprosto v pohodě. Do startu jsme měli asi hodinku a půl, a tak jsme amířili na náměstí, kde je obvykle nejen hodně lidí, ale i kouřících stánků. Bylo tomu tak i tentokrát, po chvilce vybírání jsme si u jednoho stánku dali grilovaný krůtí steak. Byl vynikající, pivečko tentokrát také. Dali jsme ještě jedno do druhé nohy a vyraili hledat místo na druhý průjed. Tentokrát jsme vyraili po trati směrem na Podhorskou Ves, kde jsme tušili rychlé úseky v lese, což vhledem k pražícímu sluníčku byl docela podstatný faktor. Na konci vsi jsme si na hřišti koupili ještě jedno pivečko na cestu a vyraili. Asi po kilometru jsme si našli ten svůj pěkný úsek rychlé atáčky do kopce. Po pravé straně se poue v plavkách opalovala nějaká slečna, tak si jí Jirka hned vyfotil a dre eptal, kam jí má poslat fotku. o odpověděla nevím, ale jakmile jsme vleli a mlíko, odkud byl nejlepší rohled, slečna se přestala opalovat, vstala a oblékla si přes plavky oranžovou vestu. Tyhle vesty byly pořadatelské, a tak jsme tušili, že nás čeká ajímavá společnost. Taky že jo. Opalující se slečna měla na starost úsek, který jsme si vybrali my, a kde jsme shodou okolností byli sami. Slečna pořadatelka ( Mnichu od Pelhřimova) se ukáala jako velmi sympatická, leč přísná. Nestrpěla výlety a mlíko a skupinku mladíků jdoucích po cestě neváhala pěkně od podlahy spucovat. Pokud tento článek čte tato nám jinak blíže nenámá slečna pořádající, tak ji podravujeme a případně se i omlouváme a dvojsmyslné narážky. Jen více takových pořadatelů.
Námi vybraný rychlý úsek nebyl rovna stvořený pro kriovky, ale to nám nevadilo, chtěli jsme prostě ase nějakou měnu. Za mínku tak stojí omlácený levý předek Pechova auta od defektu na předchoí eretě, což vlastně rohodlo o celkovém vítěi. Marián Šín jel i nadále be kapoty (poději jsem slyšel jeho skvělý komentář Kapotu jsme potkali po cestě, ale nebyl čas astavit a sebrat ji ), připomenout bych měl i skvěle jedoucího Tlusťáka s krásným Saxem, k naší radosti stále jel i Zdeněk Vlček s Jirkou Maníčkem Pechem a dokonce atakovali desáté místo v celkovém pořadí.
Ke konci startovního pole už jsme se vydali pět do Malont, abychom se mohli rychle přesunout na další eretu, na Kohout. Tam jsme měli vybrané místo před Děkanskými Skalinami, konkrétně vracečku na levou ruku v lese. Přejed proběhl be problémů a dokonce rychleji, než jsme čekali. Těch nějakých 800 metrů pěšky jsme také uraili be problémů, ale po příchodu na místo nás čekalo mírné klamání. Ani ne tak e voleného místa, jako spíš toho, že mlíko bylo snad všude a najít místo, e kterého se dalo něco vidět, byl docela oříšek. Filip nakonec ůstal přímo na vnitřku atáčky, atímco já s Jirkou jsme si našli místo na výjedu. Kupodivu bylo i de v lese dost lidí, a tak jsme si celou hodinu do příjedu ávodníků museli místo hlídat, aby nám ho nikdo nevyfoukl. Jirku to celé nějak schvátilo, a tak se jal místo hlídat v poici ležící spící. Z téhle erety jsme toho bohužel moc neviděli. Po průjedu asi 15 aut byla ereta přerušena kvůli havárii omana Odložilíka, která vyústila ve ranění diváka. Z těch několika průjedu se nám líbil nejvíce Ášín, který jako jediný auto v atáčce utrhl a poslal aspoň částečně smykem. Opět jsme nechápali, jak může Araim s tak klidnou jídou být celkově třetí, ale holt kdo umí, ten umí. Naopak se nám díky dravé jídě opět líbili Prokop s Tlusťákem. Překvapil Šín, který už měl na autě kapotu, evidentně tam ale neseděla, a to nejen barevně. Pak v nás ale hrklo, když jsme se dověděli o té nehodě. V té chvíli jsme vůbec netušili, o jak vážné ranění jde, navíc a chvilku nám námi přelétával áchranný vrtulník, což načilo vážnější situaci. Snad každý si v tom okamžiku vpomněl na nehodu, kdy Komárek vletěl u Zátoně do diváků. Po rohovoru s komisařem jsem ponali, že ávodit se dál v této eretě nebude, a tak jsme se rohodli vrátit do Skalin a vyčkat dalšího vývoje.
Ve Skalinách jsme si lehli pod mohutné lípy přímo u trati a čekali na sms o vývoji situace. Nečekali jsme dlouho. Poná se to lehce najednou ačne mnoha lidem okolo pípat mobil onamující sms. Zprávy byly poitivní ostatní voy eretu jen projedou, další program bude posunut o 20 minut. Vápětí projel okolo nás samotný Odložilík, a protože jsme na jeho autě nenašli jediný šrám působený nějakým náraem, ačali jsme věřit, že ranění diváka nebude vážné. To se nakonec potvrdilo, bohudík. Pod lípou jsme ačali mít pořádnou žíeň. Jirka se vydal pro poslední vodu do auta, ale tahle voda se dala použít leda tak pro uvaření kafe, pro osvěžení to bylo nepoužitelné. Po cestě se eptal nějaké domorodé babičky, da by mu neprodala nějaké lahváče. Babička mu odpověděla, že dědek tam něco má, ale že to dá na chvilku ještě do lednice, aby nám lépe chutnalo. Prý pak pošle vnuka, aby nám to pod lípy přinesl. Když už jsme přestali doufat, že to klapne, skutečně se objevili dva mrňousové s třemi budvary. Dali jsme jim 2x tolik, než si řekli, od cesty. Problém byl, že jsme je neměli jak otevřít. Jirka kusil nějaké dva místní, postarší domorodce. Na otáku Nemáte náhodou otvírák? dostal odpověď: Otvírák ne, žíeň jo, vole.
Dalším pestřením byl příchod skupinky hochů a slečen. Zatímco kluci tu byli kvůli rallye, slečny se pustily do diskuse, jak je ten učínský hroný, protože ahejbal Faltýnové na áchodě s nějakou babou. o by tam taky dělal 30 minut, že? To už Jirka nevydržel a poklidného podřímání pod lípou to nahlas okomentoval slovy, že neví jak ony, ale že on chodí na áchod srát. To slečny psychicky neunesly, sbalily si svůj Spy a další podobně přiblblé časopisy a šly se na louku opalovat. Nakonec to čekání docela rychle uteklo a nás čekalo poslední představení. Průjed vesnicí byl velmi rychlý s několika protahováčky, ale nějaké extra místo to na koukání nebylo. Na mnoha ávodnících
už stejně bylo vidět, že toho mají plné uby a chtějí už především dojet. Startovní pole už bylo velmi prořídlé (nakonec dojela asi jen polovina startujících), auta se objevovala nepravidelně, my sami už jsme toho měli dost, a tak jsme to po té elitní dvacítce abalili a vyraili k autu. Řekli jsme si, že ještě kusíme ajet do servisu v Budějovicích, stejně to bylo při cestě. Spojili jsme se s Maníčkem, který nám řekl, do kdy tam budou, a tak jsme nasadili ostré tempo a dojeli do servisu asi 5 minut před tím, než posádka Vlček-Pech odjížděla na vyhlášení. Vedle toho jsme stihli odjed všech aut od Petáka dále, ale jinak už se v servisu jen balilo a nic víc tam k vidění nebylo. Asi po 20 minutách jsme opustili i servis a vyraili směr Pleň. esta domů už proběhla be komplikací. o říci ávěrem? Letošní Krumlov se opět povedl, počasí dokonce až moc. Trochu nás klamala jen startovní listina, navíc odpadlíků bylo neuvěřitelné hodně, takže vidět něco přes 40 aut na poslední eretě nebylo rovna divácky atraktivní. V této souvislosti bych chtěl apelovat na příslušné činovníky, aby vážili, jakým působem navrátit odpadlíky prvního dne do další etapy. Třeba Kopecký chtěl startovat i mimo soutěž, ale nemohl. Takových by bylo určitě více. Nedivme se pak, že jednodenní sprinty mají lepší startovku než velké mistráky. Kopnou vynecháváme, je to Plně bohužel daleko, takže až na Bohemce nashle!