: i Sebrané spisy Ignáta Herrmanna, I. BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. Vzpomínky nejstarší a drobné episody z malomstské kroniky. Vydání druhé. 325 stran. K OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA. Drobné II. III. 3'40 píbhy ze života spoádané pražské rodiny. Vydání sedmé 487 stran K 5-20 TCHÁN KONDELÍK A ZE VEJVARA. (Pokraování Otce Kondelíka.) Vydání tetí. 536 stran K 5-50 IV. Z CHUDÉHO.KALAMÁE. Drobné nárty. Vydání tetí. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydáni tetí, PAN MELICHAR. Obrázek z»tiché«pražské domácnosti. Vydání druhé. 453 stran K 4-80 V. Z PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ. Humorist, a rázové obrázky ze života. Vydání druhé. 213 stran K 2-20 VI. STAÍ MLÁDENCI. Humorné obrázky ze života»pespoetných*. 225 stran K 2*40 VII. U SNDENÉHO KRÁMU. Líení z pražského života. Vydání tetí. ást I. a II. 284 stran K 3- Vlil. U SNDENÉHO KRÁMU. ást III. a IV. 346 stran. K 3-60 IX. BODÍ PRAŽANÉ. Postaviky z pražských zdi a ulic. Vydání druhé. 300 stran K 3-20 X. RODINY A RODINKY. vota. 264 stran Drobné výjevy z pražského ži- K 2-60 250 XI. DV PRAŽSKÉ IDYLLY. Vydání druhé. 244 stran... K obrazy z manželského života. Vydání druhé. 220 stran K 2*30 XII. DOMÁCÍ ŠTSTÍ. Dva stínové XIII. ŽENITBA PÁN KARAFIÁTOVA a jiné povídky staromládenecké. 272 stran K 2-80 XIV. PÁTÉ PES DEVÁTÉ. Ticet nedlních povídek. Vydání druhé. 303 stran K 320 XV. ZTEŠTNÉ HISTORKY. (Chránnka. - Pouhé smyšlenky. Strašidelné.,,Amerikánské.") Druhé, proh.édnuté a pozmnné vydání K 3'60 XVI. KANCELÁSKÝ PRACH. - SMÍŠENÉ ZBOŽÍ. Drobné rty 7. ovzduší kanceláského a kupeckého. (Vychází v dauich sešitech.) Svazky v pvodní vazb o K 1*40 dražší. Krom toho vydáno: Nákladem F. Topie: TOBIÁŠKV ŠTDRÝ DEN A NKOLIK ŽERTOVNÝCH PO- VÍDEK O ZVÍÁTKÁCH. (Osení, knihy mladých tená, svazek 19.) Cena 80 hal., v plátné vazb 1 K 30 hal. Nákladem Buršíka & Kohouta MUŽ BEZ TINÁCTKY A DVANÁCT JINÝCH POVÍDEK NE- DLNÍCH. Cena 1 K 80 hal., v plátné vazb 3 K 40 hal. U^i^

Nákladem Naklad, družstva Máje: MEZI DTMI. rty ze života malých i drahých. Cena 1 K 5U h. NA RZNÉ ADRESY. Krotké epištoly nedlního kronikáe. Cen;i 4 K, ve skvostné vazb 5 K 80 h. Nákladem J. Otty: DROBNÍ LIDÉ. rty ze všedního života. Tetí vydání. Dva díly, cena každého 3 K 20 h, v polokožené vazb 5 K 80 h. Nákladem Jaroslava Pospíšila: MANŽELOVA PÍTELKYN. Žert z mladé domácnosti o jednom jednání. (Divadelní bibliotéky Pospíšilovy svazek 183., obsahuje též aktovku Karla Šípka: Starší závazky.) Cena 68 hal. Peklady do jiných jazyk: OJCIEC KONDELIK I NARZECZONY WEJWARA. Za pozwoleniem autora z czeskiego przeíožyl Pawel Laskowski. (Bibliotéka dzieí wyborowych No. 257 259.) Vytištno ve Varšav 1903. Cena 1-80 cent. VATER KONDELIK UND BRÁUTIGAM WEJWARA. Kleine Episoden aus dem geordneten Haushalte einer Prager Bvirgerfamilie. Autorisierte bersetzung aus dem Bohmischen von Luise Tluho. Berlin, Dr. Franz Ledermann, 1907. Dva svazky. Cena 6 mark, vázané 8 mark. SCHWIEGERVATER KONDELIK UND SCHWIEGERSOHN WEJWARA. Autorisierte bersetzung aus dem Bohmischen von Luise Tluho. Berlin, A. W. Hayn's Erben, v ervnu 1911. Cena 4 marky, v plátné vazb 5 mark. VADER KONDELIK EN BRUIDEGOM WEJWARA. Kleine gebeurtenissen uit het leven van een Prager gezin. Naar het Boheemsch doo S. J. Barentz-Schonberg. Geautoriseerde uitgave. Amsterdam, H. J. W. Becht 1909. Cena 2 zl. 90 cent holand-, v orig. plátné vazb 3 zl. 50 cent holand. SCHOONVADER KONDELIK EN SCHOONZOON WEJWARA. Kleine gebeurtenissen uit het leven van eeu Prager familie. Naar het Boheemsch doo S. J. Barentz-Schonberg. Geautoriseerde uitgave. Amsterdam, H. J. W. Becht 1911. Qena 2 zl. 90 cent holand., v originální plátné vazb 3 zl. 50 cent. S pedmluvou:,,het groote succes, dat,,vader Kondelik en bruidegom Wejwara" bij ons Nederlandsch publiek heeft gehad, was ons een aansporing, onmiddelhjk na het vfefschijnen van het vervolg op dít werk, met de vertaling daarvan te beginnen. Moge ook dít goede, menschkundig gedacht en geschreven boek zich in Nederland vele vrienden verwerven. S. J. Barentz-Schonberg." AUSGEWAHLTE GESCHICHTEN von Ignát Herrmann. Autorisierte bersetzung aus dem Bohmischen von Annie Auedníek. (Slavísche Romanbibliothek, Band X.) Prag, Verlag von J. Otto, 1908. Cena 3 K 60 h, v plátné vazb 4 K 80 h, ve skvostné vazb 5 K 40 h. (Pokraováni seznamu na konci knihy. Upozornní: Tento seznam spis nebudiž pi vazb odezáván, jak nkteí pp. knihai iní, nýbrž pi knize ponechán.)

SEBRANÉ SPISY IGNÁTA HeRRMANNA SEP 8 Wí %SiTV OF my.<^:f " díl XV. ZTEŠTNÉ HISTORKY. S02 /V v PRAZE. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC 1912.

IGNÁT HERRMANN: Zteštné historky (CHRÁNNKA. POUHÉ SMYŠLENKY. STRAŠIDELNÉ. ^ >AMERIKÁNSKÉ..) DRUHÉ, PROHLÉDNUTÉ A POZMNNÉ VYDANÍ. V PRAZE. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC 1912.

PRÁVO PEKLADU DO VŠECH JAZYKU A VŠECHNA PRÁVA vfibec VYHRAZUJE SI AUTOR. ri8k«m >Unia< v Praze

Vysoce váženému lékai, panu profesoru doktoru JOSEFU 7HOMAYEROVI v nejšeírnjši oddanosti vnuje /. H.

chranénkr. Historka z nedávná. I Hemnann: Zteštné historky.

(Tato povídka poprvé byla otišina v nedlních zábavných pílohách Národních Lisi v lednu a t únoru r. 1897.)

I. Bylo po svatém Mikuláši. Inženýr Kvido Melandr, chystající se na d- ležitou njakou vycházku, práv dokonával zcela dvrný obad, jejž jmenujeme pevlékáním, když se dvée jeho mládeneckého pokoje otevely, ale hned zase a jako uleknuty zapadly. Nu, co pak je!" zvolal Melandr dosti netrpliv. Zápolil již chvíli s peškrobeným náprsníkem košile, do jehož direk živou mocí nedaly se vetknouti knoflíky s velikými tyrkysy. Dvée otevely se optn a objevila se hlava sleny Kristýny, hospodyn pán Melandrovy. Njaký dopis, prosím.. Nu, tak ho sem dala!" znlo nevrle z úst inženýrových. Slena Kristýna uinila dva kroky na tlustém perském koberci, položila dopis na stl uprosted, a plaše, jako by jí hrozilo njaké nebezpeenství, klopíc hlavu, vyklouzla do pedsín. Beze hmotu domkly se za ní dvée.."

12 UŽ by mohla nechati toho zbyteného ostýchání!" letlo za ní z úst inženýrových. Ale slena KHstyna nedoslechla. Již byla v kuchyni. Mohla toho skuten dávno nechat. Již pt rok peovala o mládeneckou domácnost pán Melandrovu, který zddil slenu Kristýnu po strýci, jemuž také byla sloužila deset let. Byl to jakýsi rodinný kousek, slena Kristýna. A nescházelo jí mnoho do tyrycítky. Ale práv proto používala každé píležitosti, kdy mohla sklopiti oi, kdy mohla na tváe vykouzliti rumnec, zkrátka, kdy se mohla ostýchati a jí se strany jejího velitele nehrozilo nikdy nejmenší úhony. Náležel pan Melandr ke druhu lidí chladnokrvých, nesmírn stízlivých, jimž marn vstupují do cesty rzná pokušení, kteí se nikdy nezapomínají. Jemu pipadalo, že jeho služebný idomácí genius má jen jméno ženské, jinak nic. Byla mu pouze Kristýnou, hospodyní, bytostí tém bezpohlavní. Ale slena Kristýna stydla se a ervenala pece. Osvžovala se tím, udržovala se mladší. Je to nkdy spolehlivjší prostedek než všechny omlazující pasty a bezové mléko. A slena Kristýna kladla tím draz na svou zachovalost. Ulhávajíc si deset let života pstovala s nesmírnou nžností v duši své líbezný sen, že by pan inženýr snad pece nkdy úinkem dlouholetého zvyku a utkvlosti a pesnosti celého svého života mohl se rozhodnouti, aby ji z pouhé hospodyn

. 13 povýšil na nesesaditelnou, všemi výhradami a právy obdaenou vládkyni své domácnosti. Kvido Melandr dopjal konen knoflíky a te hodil okem po dopise. Ah, fialová známka! Pihlédl blíže skuten. Republika francouzská, Paíž. Kdo pak asi?.. Pravideln rozízl obálku nástrojem k tomu ureným, podobným sploštlému ozdobnému špejlu kovovému, s jakým se v lepších domácnostech pedkládají peení ptáci na tabuli, a vytáhl dopis. Honem, podpis. Aj, Richard Duseigneur! Ah, na toho by byl málem zapomnl! To už je let! A Melandr etl: Drahý píteli!" Doufám, že jste nezapomnl na krásné dny, které jste strávil v Paíži, a na malá nevinná dobrodružství, pi nichž býti Vaším prvodcem a spoleníkem jsem si pokládal za štstí. Mon Dieu, pa^ne, jak rád na to vzpomínám! Na,Moulin rouge' na Montmartru, na onu vycházku do Batignollu, na naše výpravy do Quartier latin. Pamatujete? Pamatujete se na vyjížku do St. Germainu, kde jsem Vás pedstavil naší drobné Louisett? Ubožák, je všemu konec, vdala se. Je prý šastna. La, la!... Vzpomínám na vše, co krásného jste mi vyprávl o svém domov, o Praze. Jak miluji toto Vaše staré, historické sídlo!..." I. Herrmann: Zteštné historkj'. 2

14,, Pošetilec!" perušil se Kvido Melandr.,Jak mže milovati, co nezná! Nemá o Praze ani pontí. Ale tak jsou ti Francouzi!" A etl dále: Tehda jste mi nabízel všechnu pomoc dobrého svého srdce, zavítám-li nkdy do Vaší krásné vlasti. Bohu žel, mn toho posud nedopáno, ale jist dovolíte, abych Vaší laskavosti pro mne stádané použil pro osobu jinou, mn velmi blízkou. Tážete se, kdo to jest? Mon Dieu, ma belle c o u s i n e! Liána de Baudry. Ma belle petite cousine! Neznáte ji, pravda-li? Ach ovšem, za Vašeho pobytu v Paíži nosila ješt dtské stevíky. Ale te jest umlkyní, velikou umlkyní! Malé, dobré dít, ale oslující hvzda v soustav, jíž náleží. Její pokroky naplují mne úžasem a pýchou. Den ode dne nové úspchy. Každé její objevení ped obecenstvem novým triumfem. Nuže, tato roztomilá bytost byla pozvána, aby na své umlecké pouti zavítala také do Prahy. Ale všechno ve vzácném Vašem domov bude jí cizí, bude tam opuštna. Vzpomnl jsem si na Vás, drahý pane. A moje srdce dme se nadjí. Vidíte, že jí neopustíte, ^e jí prokážete rytískou ochotu, abyste ji obeznámil se vznešenou Prahou a pispl jí, kdykoli by toho potebovala! Vaši krajané, hrdí, milováníhodní, statení a rytíští, slynou dobrotou a šlechetností. S plnou dvrou

15 Vám pošlu Liánu, která se tší na setkanou s Vámi. Pište mi, zdali Vás mže vyhledati, a pak mi napíšete, jak jste ji pijal, jak Vás pekvapila. Vím, že jí neublížíte! S tisíci pozdravy Váš oddaný, nadšený Richard DusciRiícur/' Kvido Melandr doetl a trochu jej rozrazilo horko. Te opravdu vzpomnl na všechny okamžiky, jež strávil s panem Duseigneurem v dob, kdy meškal plný rok v Paíži za svými studiemi. Zajisté, byly to výborné chvíle. Byly možný jenom v Paíži, y Praze by se zalekl dobrodružství podobných. Monsieur Duseigneur! Byl to starý kozák, tak okolo padesátky, Paížan, který ml svoji Paíž v malíku. Paížan, který v život nezmeškal ani dne, aby se neprojedl vším, co Paíž poskytuje svobodnému a života chtivému nuži. Však to nezstalo beze stopy a nebylo ani teba bystrých zrak, jaké ml Melandr, aby postehl ty vrásky, ty rýhy ve tváích pán Duseigneurových, ty zrádné šediny idnoucích -vlas jeho by to všecko ten starý galán zakrýval a osvžoval všemi vymoženostmi kosmetiky francouzské a rznými barvidly. Zastal ho jednou Melandr asn dopoledne, než se pan Richard Duseigneur pipravil na vycházku, a skoro se zhrozil, jak vypadal nenatený pastami, pudrem, pomádou a líidly, bez celé té škrabošky, jíž pokrýval

. 16 obliej i hlavu, než se své Paíži ukázal. Vzpomínal, eho všeho byl úasten po boku Duseigneurov. Nu, o tom by Kristýna nesmla vdt! Pak by se ervenal on, Melandr, a Kristýna stála by tu jako soudce, jako vtlené svdomí. Ah, ah! Arci tu nutno podotknouti, že se Kvido Melandr nedopouštl nijakých výstedností. Mohl se vždy spolehnouti na svoji povahu, na svoji pirozenost, která zstávala pevná i v nejpalivjším kížovém ohni pohled a dotyk svdných postav ženských, mezi nž ho pan Duseigneur uvádl. Melandr nevyhledával tch dychánk" z choutek labužných, ale ist z dychtivosti cestovátelské, skoro,, vdecké" mohlo by se íci. Chtl znáti Paíž naveskrz. Nesešlo mu na nkolika stech frank. Chtl vidti, co vidti možno. Nicmén kdyby to vše Kristýna.. A na tchto pochodech Paíží denní i noní byl mu vdcem pan Richard Duseigneur. Lepšího by byl nenašel. Cím byl, Melandr vlastn, nikdy, nevyzvdl. Pokládal jej chvílemi za jakýsi surogát impresaria, pro umlkyn nižšího ádu, ale náhle se zdálo, že se zabývá komisionástvím umleckých výrobk. A když mel Melandr za to, že je na stop pravému povolání Duseignerovu ejhle, vyloupl se z nho obchodník se starožitnostmi, bursovní jednatel, prostedník mezi autory a nakladateli. Sám o sob íkal s ertov-

17 ským úsmvem, že zná v Paíži každou šnrovaku. Zdálo se, že zná skuten. A te mu tento pan Duseigneur posílá svoji sestenici, slenu Liánu de Baudry! Umlkyni. Jakou umlkyni? V Paíži nikdy se o ní nezmínil, a pedstavil Melandra celé ad sestenic a neteí. Kde je bere! A je-li tato, jako byly ostatní, vydaila-li se také po svém strýci...! Kvido Melandr pocítil te lehounké mrazení. Kristýna! Jsou to podivné situace! V Melandrovi vznikalo neurité tušení, že mu s touto Liánou nadchází zkušenost, jíž se nenadal. Starý zpozdilec, tento Duseigneur. Praha není Paíž! Složil pomalu dopis, vsouvl jej do obálky a zahrabav do nejzazšího kouta výsuvky psacího stolu peliv otoil klíkem. Aby tak padl Kristýn do rukou! Ku podivu, neml k ní žádných závazk, žádných povinností, byl mezi nimi jenom pomr služebné a pána, hospodáe, a pece se vždy úzkostliv vyhýbal všemu, co by ho v jejích oích mohlo kompromitovati. Jako by mla jisté právo kontrolovati jeho soukromé záležitosti. Nebylo ani za nehet píiny! Ale takovýto pomr vyvíjí se vždy po letech spoleného života. Proto tolik starých mládenc žení se na konec se svými hospodynmi. Avšak nic naplat. Richard Duseigneur vším právem dovolával se Melandra. Slíbil mu ješt v poslední den, když z Paíže odjíždl, že jest

: 18 hotov ke každé služb, o jakou ho kdy i>an I)useigneur- požádá. A dnes tedy pišel! Kvido Melandr byl nesmírné správný muž. Pesný, dochvilný, pamtlivý každého závazku. A když se octl v kancelái, napsal peliv odpov panu Duseigneurovi. Avec beaucoup de plaisir" to zaínalo,,,avec beaucoup de plaisir" konilo.,,s velkým potšením I" Je pipraven na píchod sleny Liány. A tší se, že jí bude moci ukázati Prahu, která jist na slenu Liánu de Baudry dít smavé, záící, hluné, jásavé Paíže uiní mohutný dojem svojí vážností, pochmurností, zejména te v zim, ponoená v tžké mlhy, s Vltavou, jejíž široký tok je spjat ledovou korou, se skípajícími železnými mosty, napolo pohroužená v zimní spánek. A když hodil dopis do schránky a vracel se k obdu, povzdechl si Kvido Melandr zádumiv Avec beaucoup de plaisir!" Potom Kvido Melandr žil jako jindy, konal obvyklé práce v úad, v nmž ídil celé oddlení, a na paížský dopis tém zapomnl. Až tu na Štdrý veer došel poštou lístek z místa, se zelenou známkou. Kristýna odevzdávala mu jej s významným, skoro podezivým pohledem. Nžný dopis vonl. Melandr poznal tu vni. Peau Espagne". Ano, firma De-

11) lettrez, Paíž. Znal ten zápach opojný, byla to oblíbená, ba zamilovaná voavka starého toho dobrodruha Richarda Duseigneura. Vypravil dobe svoji cousinu", dal jí do výbavy lahviku Peau Espagne" snad celou garnituru. Dopis nemže být od jiného. Melandr znal rukopis Paížanek, s tmi zvláštními ocásky ú slova,,monsieur", s tmi zátržky na konci slov. Tak nepíší naše ženské, tak píší jenom Paížanky. Teprv když zapadly za Kristýnou i dvée kuchyské, rozízl Melandr obálku a hned ji hodil do kamen. A stráví ohe proklatou tu znepokojující vni! A nžný obdélník papíru barvy héliotrope", se zlatou oízkou, popsaný kivolakým ženským písmem, obsahoval tato slova:,, Drahý pane! Pokládám si za est oznámiti Vám, že jsem pibyla do Prahy, a budu šastna, pope jete-li mi, abych se s Vámi setkala. Bydlím v hotelu u erného kon". 33. S pozdravy od strýce Richarda a s ujištním atd. Vaše Liána de Baudry." Kvido Melandr peetl, zapsal si do zápisníku : erný k, 33. a hodil také héliotropový lístek do pece.- A zažehl velmi silný doutník,

20 aby zapudil poslední stopy silné voavky. Záludný to zvyk, napouštti dopisy takovouto zrádnou vní! A Melandr, siln bafaje, zavrel mezi zuby: Nebyl bych ekl, že ten lehkomyslný Francouz tak bedliv si zapamatuje a zapíše moji adresu. Jak má býti lovk opatrný!" Ale te, když zniil osudný lístek, vyhoupla se mu v oblácích dýmu choulostivost celé situace. Co initi?" projelo mu hlavou.,,dala dopis na poštu vera, ví te, že již došel. Jist mne oekává. Proto psala. Nemohu dopustiti, aby e- kala nadarmo. Nemohu pedstírati zapomntlivost, ani v ruchu dnešního dne. Takové dopisy nejsou obyejné hosté jako ona nepicházejí do Prahy denn..." Melandr se zamyslil. ertova píhoda! Kterýkoli jiný den by to byl mohl bych jí vnovati veer. Avšak dnes ^ štdrý den! Vždy nemohu Kristýn íci, že jsem pozván! Vaí veei upravila strmek, ví, že oekávám dva pátele, jako vždy, Peínku a Milfajta..." Snad poprvé v život chtl se Melandr zproneviti svému mravu, svým zásadám. Vyhledám ji zítra! Omluví mne vždy je štdrý den." Avšak stará jeho pesnost zvítzila.

21 Není možno. Což je-li to skuten dívka, které teba rady, pomoci? V cizin! V tnést, o nmž dosud snad ani z dosleciiu nevdla. V den, kdy se každý stará jen o sebe, o vlastní rodinu! Snad bych ji mohl nkam uvésti?" A Kvido Melandr v duchu pehlížel rodiny, kam by mohl po pípad uvésti opuštnou dívku za hosta, na doplnní sudého potu, ovšem do rodiny, kde by s ní také plynn mohli hovoiti. Až jej z irozpak horko polévalo. Ale konen se dále." rozhodl: Pjdu. Ohlásím se. Uvidím pak, co dlati Kvido Melandr oblékl se bezvadn. A potají, aby si toho Kristýna nepovšimla. Dnes ji nevolal, aby mu vybrala prádlo, nákrník, kapesníky, aby podala botky. Vyhledal vše sám a inil to skoro šeptem, aby ho náhle nepekvapila otázkou:,,kam pak pjde pán?" Chodíval ovšem co rok na štdrodenní pesnídávku do vinárny, s nkolika páteli, ale nefintil se k tomu tak. Bylo dvanáct, když se vybral z domu. Probhl pedsíní, aby ho Kristýna neshlédla, nezastavila, ; a oddechl si, když byl na ulici. Po desíti minutách byl v erném koni. Dáma v ísle ticátém tetím doma?" Ano, pane," odpovídal íšník, úetní a sekretá, vše v jedné osob. Oekává vás." Jakže?"

22,,Ano, naídila mn, abych ihned vpustil pána s hustými kaštanovými vlas>r, s takovým též plnovousem, vysoké postavy, se skipcem na nose. Zcela dle popisu. Rate dále." Melandr se zarazil. Jakže, pesný popis jeho osoby, jako by mla zatyka v rukou! Ah, pan Duseigneur! Jaký to výteník! A jako pod vlivem njakého kouzla kráel pímo k íslu 33. Zaklepal. Entrez (vstupte)!" ozvalo se z pokoje hlá&em ponkud ostrým, avšak libozvuným, píjemným Stiskl kliku, vstoupil. V komnat zašustlo hedvábné roucho, drobné kroky cupaly po koberci, oblak vn pojal Kvidona Melandra, a dvé bílých, ohebných, plných paží chopilo, jej za ramena. Hélas! Monsieur Mélandr! Oh, jak roztomilý! Tu jste! Vdla jsem, že pijdete! Oekávala jsem vás. Oh, pívtivý, roztomilý pane! Zcela tak, jak vás vylíil strýc Duseigneur. Nezklamal jste ho. A mne také ne. Kterak vám d- kuji! Nuže, drahý pane, blíže, blíže. A sednte. Neznal jste mne, co? Arci. Nosila jsem ješt krátké sukýnky, když jste byl v Paíži. Neznala jsem vás taky. Jak jste dobrý! Je mi zde smutno. Milý strýc vás tisíckrát pozdravuje. A líbá! Chcete, abych vám jeho polibky odevzdala? Ne, až pozdji. Až se lépe seznámíme. A tším se na vás, co mi budete vyprávti, co vše mi ukážete. Vím, že jste rytí. Nu, oekával jste mne dychtiv?

: 2H Tšil jste se na mne? Píšete do novin, pane? Oh, zajisté, musíte psáti! Miluji noviny a všechny, kdož do nich píší. To je mj živel. Ale tedy sednte, píteli drahý. A mluvte, mluvte!" A v tom toku ei jej tiskla a smála se, její zoubky svítily z rudých Irt (omalovaných, Melandr to poznal; ah, plemeno Duseigneurovo, všechno se to líí, i ve dne!) a táhla jej ke keslu a- stiskla jej do nho a sklonila se nad ním, až mu tém o rty zavadila spousta krajek vykrojeného živtku, chvjících se vzdouváním a klesáním jejích ader, a z tch krajek, živtku, z celého roucha i z vlas, i z tch bílých dlaní linula se silná, povdomá vn. se Peau Espagne! A Melandrovi skoro hlava zamotala. Liána de Baudry ješt níže se sklonila, ale náhle se vzpímila, zatkla oba palce do záhyb živtku a jjs^mek podpažních, jako iní rozpustilé zpvaky kuplet, pak tleskla do dlaní, pisouvla si druhé keslo a s rozpustilým posunkem usedla ne, vhupla do kesla. A z jejích úst se vyronilo Nu, jak se vám líbím?" Zatím se Kvido Melandr sebral. Te teprv poklonil se jí, vítal ji do Prahy, vyptával se na pana Duseigneura, nabízel své služby.,, Výborn, tak jsem si vás myslila, drahý pane, práv tak! Dnes však ^ dnes vás zbavuji rytíských služeb. Vím, že máte velký svátek

24 mj Bože, Nol (vánoce)! Jste nkam pozván, pravda. Ano, jsem také pozvána, k editeli. Zajímavá vc, slavím poprvé vánoce mimo Paíž, mimo domov. Aspo poznám vaše zvyky. Avšak zejtra zejtra jsem vám k službám a oekávám vás. Jsem volna. Není divadel, nevystoupím. Gely den! A pak, pozdji, pijdete se na mne podívat. O, musíte, vite! Ale ješt mi neuteete. Jsem svobodna do pti hodin, bute zatím mým hostem. Nu?" A neekajíc odpovdi, skoila ke dveím, stiskla knoflík elektrického zvonku, a za okamžik objevil se íšník, pinášející mísu s ústicemi, n- jakou rybu, peivo, láhev Chablis, dv íše. A za okamžik objevil se poznovu a postavil na nízký stoleek u okna stíbro lesklý kbelíek, naplnný drobným ledem;, z nhož vynívala láhev se zlatým hrdlem. Šampaské! A jiné dv íše. Všeho toho Melandr se nenadal, ale nebylo lze uniknouti, nebylo vyhnutí. Vidl, že vše již bylo zchystáno, objednáno, a odmítnouti nebylo lze. Od poátku choval se s obvyklou svojí odmeností, ovšem co nejzdvoileji a nejdvornji, ale ím dále, tím více se rozehíval, až nadeš'el okamžik, kdy srazil s rozjaenou Liánou íši šampaského na zdraví starého pítele Duseig^neura, pana strýce. Ah, toho starého prostopášníka!" zvonil smích sleny Liány.

, Již již litoval Melandr, že nemže s Liánou oslaviti štdrý veer, ale vzpomínka na vlastní domácnost, na vlastní rybu, na erného kapra a štiku na sardelích, hlavn však vzpomínka na Kristýnu zažehnala všechny ostatní myšlenky. Když Kvido Melandr o páté hodin odcházel z hotelu, pemítal v rozjaené nálad, zdá-li se mu to i byla-li to opravdu hubika, pi oné poslední íši vína.. O hodinu pozdji vítal pátely Peínku a Milfajta v byt svém, již zas jako hospodá, v široké domácí vlnné bund a v mkkých trepkách s plstnými podešvy. Slena Kristýna nalévala polévky, pinášela nadívané hlemýžd, rybu, jablkový závin, pivo, víno, koak. Našla pod stromkem, co si pála tentokráte byl to etízek k hodinkám, jež dostala loni, a ješt njaká látka na šaty ale její tvá se vraštila, její zraky tkaly podeziv po pokoji, její nozdry se chvly, lapajíce do vzduchu. Ta podivná vn, jež ji ráno ovanula z toho nžného psaníka a pak zmizela, ta plnila nyní celou komnatu. Kde se bere? Kristýna byla jata podezením. A její podezení sesilovalo se, kdykoli se piblí-

26 Žíla k svému pánu. A konen byla svou vcí jista. Z nho, z jeho odvu to dýchalo. Nikdy se nevoavkoval! Kde byl pán? Kde naichl? Peau Espagne! Peau Espagne! Ah, kdyby byla vdla! Nešastný odér pokazil slen Kri-:tyn štdrý \'eer.

II. Slena Kristýna se nenadálá, že jí v tomto vánoním témdni nastávají ješt jiná, neoekávaná pekvapení. Zapoalo to hned na Boží hod. Kvido Melandr vstal tentokráte neobvykle asn a jakkoli byl práv ped štdrým dnem v parní lázni, vnoval své ranní úprav u mycího stolku nesmírnou péi. Vypral sre ve trojí vod, drhl obrovskou lufou obliej i prsty, piloval i soustro- \al nehty, mnul ruce otrubami mandlovými, nemohl býti hotov s rozísáním vlas, s echráním vous, s kroucením knír. Byl to uinný obad, jako by se chystal k njaké obti. A pi tom huel písniku, kterou Kristýna jež chvílemi za dvemi naslouchala ješt nikdy od nho nebyla slyšela. A nerozumla jí. Pochycovala jen dv slova, jimž také nerozumla a která se na konci každé sloky opakovala:,,lamúr tužúr..."

: ji ert ví, kde to pán sebral! Však on sám málem zapomnl. Byla to písnika, kterou v Paíži zpívával pan Duseigneur v rozpustilé nálad. Vynoila se v nm te, když zpomínal na verejší setkání se slenou Liánou a na toho, jemuž má toto setkání dkovati. L'amour toujours...! Potom vybíral Kvido Melandr nejlepší, nejblejší prádlo, a stej.n obadn, jako se díve myl, strojil se nyní. Slena Kristýna byla jak na trní. Nemohla se dokati, až pán udeí na malý tumpachový tamtam na znamení, že mu má pinésti snídani. o- koládu a suchary. Konen zaznl ten jasný, chvjící se zvuk, slena Kristýna vsypala rozdrcenou okoládu do vící smetany, povaila, a v nkolika minutách hrnula se do jídelny. Kvido Melandr podkoval za ranní pozdrav,- pisouvl si koflík, sáhl po novinách, již omoil suchar a náhle, jako by se byl teprv rozpomienul, obrátil se ke Kristýn: Abych nezapomnl, Kristynko. Dnes mne neekala s obdem." Ruce Kristýn iny spadly jí pekvapením bezvládn k bokm Pán nebude doma obdvat?" Nebudu." Kvido Melandr nikdy nebyl píliš hovorný k hospodyni, ale tato odpov byla pece píliš struná. Chtla se domakati neho bližšího. Pán je pozván nkam k obdu?" otázala &e.

29,Jsem zaneprázdnn. Nevrátím se do té doby." To jí nestaí. Musí se domakati. Ale pán nic neíkal, vera..." Vera jsem to nevdl." A poal srkati okoládu. Kristýna stála nerozhodn, nevdouc, jak dále. Ale konen si pomohla: A já nakoupila vera, všechno pipravila, co te s tím?" Povídám jí, že jsem to také vera nevdl. Ale te to slyší. Ostatn je zima, nic se nezkazí." A srkl zase okolády. Konen jí povím, jak to udlá. Poídila obd pro sebe jak obyejn, a pro mne to pipraví asi k šesté hodin. Do té doby se jist vrátím a místo obda poveeím. V poledne se odbudu pesnídávkou." Kristýna kráela do ložnice, aby poklidila, nesmírn znepokojena. Nco se dje! Verejší výprava pánova, z níž se vrátil všecek napuštn podivnou vní jak jí byla protivná! a dnešní nepravidelnost... Co je s ním? Kam zapadá? Kdo ho to láká? Komu padl do tenat? Nebo Kristýna tušila zcela správn: v tom je ženská! Ale s jakým odporem si v duchu to slovo pronesla! Ženská! Dále nehovoili. Kvido Melandr peetl noviny, zažehl doutník a pecházel chvíli pokojem. Pistoupil ke knihovn, vyal odtud Rivnáova I. Herrrnann: Zteštné historky. 3

30,, Prvodce po Praze", pemítl nkolik listv, podíval se na situaní plán, pak zavel knihu, uložil ji. Se slenou Liánou byl ujednal, že k jedenácté pro ni pijede a že podniknou projížku po Praze. Celo jeho se trochu vraštilo. Kdyby Kristýna vdla, kterak se vlastn tomuto úkolu v duchu vzpouzí. Kterak je pln rozpak, kam vlastn slenu Liánu poveze. Te, v zim! Avšjak inic naplat. Je to host, je to dáma. Co prokáže jí, jako by prokázal svému paížskému píteli, panu Duseigneurovi. Ten také byl neúnavný ve svém vdcovství, ciceronství, neúnavný u vyhledávání všech památností a zvláštností Paíže, jež by Melandrovi okázal. Nic pochopitelnjšího, nežli že se mu te odvdí ochotou k jeho cousin. Není vyloueno ba, je skoro bepochybné, že se s ním ješt v život sietká. Chystá se na jaro do Paíže, za píinou njakých dalších podrobných studií. Kterak by se ped ním mohl objeviti, kdyby mu slena Liána povdla, že k ní pan Kvido nebyl dosti úin li vý, že se vyhnul, zapel? A tak, a pln rozpak a jisté tísn, chystal se Kvido Melandr na výpravu. Hodina se blížila. Oblekl se bezvadn, naplnil tobolku doutníky, snad kouí slena Liána? Paížanky to milují, zvlášt umlkyn a vydal se z domu. i mialé stíbrné pouzdro egyptskými cigaretami

! Když odcházel, bylo s'en Kristýn skoro do pláe. Chystala mu práv dnes takovou výtenou sekaninku ve škeblích Melandr kráel ulicí a rozhlížel se po nejlepším, nejpohodlnjším povoze s njakým slušným koím. Našel bezvadný landaur, vstoupil do nho a zajel k ernému koni. Slena Liána oekávala ho. Akoli vera dlouho bdla, a se ten štdrý veer u editele protáhl do dnešního rána, byla pece svží a již dávno s toaletou hotova. Práv te dosrkala syrové vajíko s koakem. Poradil jí to paížský léka,, aby se uchránila rzných drobných neduh, které prý by mohly její zdraví ohroziti v nezvyklém, drsném podnebí. Dnes nebyla slena Liána sama. Pedstavila mu drobnou, vychrtlou ženskou postavu, s pihndlou pletí, jako svoji prvodkyni, gardedámu i komornou na cestách. Melandr uklonil se dvorn. Neubránil se pi pohledu na tuto dámu vzpomínce na tisícileté mumie, jichž tolik vidl v paížském Louvr. Madam Pouliganová nemluvila mnoho. Pronesla nkolik slov na pozdrav s nejvtším namáháním. Trpla strašlivou rýmou, rýmou jako dm", jak íkával pítel Melandrv, historik a estetik Šnábl. Byla skoro tak obalena šátky- a šáteky, jako ty starovké mumie, a její oi plavaly!.. S nesmírnou resignací pohlížela na nastávající výpravu, o níž jí slena Liána už povdla. Nejradji

by si byla lehla do postele. Avšak slíbila panu Duseigneurovi v Paíži, že jeho milou malou cousinu" s oí nespustí. Te podala slen Lián pláš pivokové barvy, podšitý kožešinou, nesmírn výstední klobouk s trícím pérem a plající rudou kvtinou, která hoela jak ohe, dopjala jí rukaviky, vtiskla jí do ruky vjí. Sama se zabalila v pláš barvy kávové.,,allons! Jdmeží" zvolala slena Liána. Madam Pouliganová pelétla lítostivými zraky komnatu a vzdychla tžce. Ah ovšem, byla kdysi také tak do života, ale tomu je dávno, velmi dávno! Slena Liána hopkala se schod, za ní sestupovala madam Pouliganová, opatrn, aby nesrazila nemocnou hlavu, a za obma kráel Melandr. Bylo mu horko, když vystoupili ze vrat hotelu. Exotický zjev sleny Liány upoutal na sebe ihned pozornost všech mimojdoucích. V tu dobu vlnilo se práv korso pražské jako moe, každý vynášel, co mu vera Ježíšek nadlil, a když vyskoila slena Liána z prjezdu, utvoil se tém špalír. Kvido Melandr vzýval všechny svaté, aby tu nebyl nikdo z jeho elév, aby ho nespatil nikdo z koleg v úad, aby ho neshlédla ani jediná z paní a dívek, piíed nimiž se doposud objevoval jako muž nejdokonalejší spoleenské kázn, dvorný, korektní, nezadávající si, nepístupný.

: Xi Jen aby už byla slena Liána ve voze! A jem aby už on byl za ní! Ale pravé v okamžiku, kdy mla vstoupiti, obrátila se k nmu a tázala se zvuným, veselým hlasem Kam nás vlastn povezete?" Francouzský hovor, její pízvuk ješt jen zvýšil pozornost okolí. Hlava se toila Melandrovi, když odpovídal: Chci vám ukázati nejpamátnjší místa Prahy." Oddechl si z plných plic, když zapadla dvíka vozu. Sedl vedle sleny Liány, proti nim po koních usadila se madam Pouliganová. Stáhla ihned závoj, zahalila se do plášt, v nmž se lehce zachvíviala, a zídálo se, že ji hrení vozu v plminut uspalo. Slena Liána klepla Melandra vjíem pres ruku.,, Podívejte se, mj stráž,ný duch je v limbu! Te jsem skuten jen vám odevzdána. Ale doufám, že jsem v bezpených rukou, co, monsieur Mélandr?" A usmála se tak podivn tak rébusov, že Kvidona Melandra polévalo nové horko. Pipadalo mu, jako by se ve voze topilo, a v tom teple sesilovala se vn,peau Espagne', jíž celá postava Lianina jenom dýchala. Kam jedeme?" optovala dívjší otázku. Nejdíve vám chci okázati jednu z nejstarších a nejpamátnjších ástí Prahy, židovské m- sto, ghetto.,."

3-1,,Ah/' zvolah Liána.,, Výborn! Doupata s nahými dtmi a p^olanahými ženštinaimi, s tváemi muž jako z bible, s nesrozumitelnými výkiky, m pedstavuji si pravda-li? Slyšela jsem o nem podobném v RiV to vždy jako kus Jeruzaléma. Výborn!" Tak to neuzíte, sleno," odpovídal Melandr.,,Do nejhorších doupat nevnikneme, nepjdeme tak daleko. Okáži vám ást, kterou práv bourají." Eh " lekla se slena Liána,,, nespadne na nás nic?" Bute bez starosti." Melandr ml nejlepší vli, ale zdálo se, že slena Liána je prvním íslem programu zklamána. Nezajímaly jí ty polozboené barabiny, jak Melandr oekával. Bylo tam trudno, ticho. Liána chtla vidti život, život. Melandr zavezl ji tedy o ulici dále, kde byl život, ale Liána oekávala nco divoejšího, výstednjšího. Nesledovala ani píliš výkladu Melandrova a spchala k vozu, v nmž madam Pouliganová klidn spala. Melandr vezl paížského hosta k Rudolfinu. Tu slena Liána vykoukla jen okénkem, ale ani nevystoupila.,,ach, znám takové budovy. Vždy víte, co jich máme v Paíži! Ale nechodím do nich. Musea, obrazárny! Vypadá tam všecko jako v líhu. Život, život!" Vz zahnul, zjevila se silhueta Hradan.

Nu; konen slenu I Janu nco pel\vapilo. Aááh! Náš dóm, náš královský hrad," vysvtloval Melandr. Pijdeme tam?" tázala se dychtiv. Mííme tam," pisvdil Melandr. Hreli Kižovnickou ulicí, na most. Melandr ji pouil, že byl ped nkolika lety strhán povodní. A jak jste pes nj chodili?" tázala se; naivn. Nechodili jsme, až jej spravili. Zatím tu byl devný." Když projíždli malostranskou mosteckou vží, poznamenala slena Liána, že by nco pojedla. Kvido Melandr kázal zastaviti ped restaurací PecoldovOu a plomohl slen z vozu. Madam Pouliganovou musili zburcovati. Když v pitmlé restauraci zaplála kvtina na klobouku sleny Liány, když rozhodila pláš a vypustila oblak silné vn, nespustil již nikdo s malé té spolenosti ani oka. Hosté polykali oima luznou postavu Paížanky, naslouchali jejím výkikm, usmívali se s jejím hluným smíchem. Všichni ti lidé závidli v duchu zajisté Melandrovi tuto jeho spolenici, ani netušíce, jak rád by ji penechal, a jedli, co jim íšníci podstrili, ani nevdouce, co. Slena Liána obracela v rukou jídelní lístek a nesmírné se divila, že není francouzský.

36 Co jsou rizky? pesene? bazán?" tázala se. Jak bych si vybrala, kdybych nemla vás?" Melandra bavil trochu tento její podiv a smšná výslovnost. Vybíral, pekládal jí, objednával a trochu zapomínal na své rozpaky. píliš Slena pojídala a vše jí bylo píliš pevaené, pepeené. Ano, Melandr vzpomínal na tu polosyrovou,kuchyni' paížskou, které musil celý msíc uvykati. Na krvavé peené skopové, na polosyrové kotlety, kávy. na nedopeené husy. Liána pojedla, popíjela vína, povelela si erné Ach," vzpomnla si náhle,,,ani jsem se nezeptala, jak jste strávil verejší veer? Kde jste byl? Jak jste byl obdarován?" Melandr jí vysvtlil, že takovéto svátky trávívá doma, s pozvanými páteli. I štdrý veer, Sylvestra a Nový rok.,,ah, také Sylvestra? A tu se nepijdete na mne podívat? Mám v ten den skvlé vystoupení une grande surprise, une grande surprise nesmírné pekvapení!" Oh, lituji, sleno," vymykal se Melandr. Kterýkoli jiný veer dopeji si požitku, abych " vás A te nevdl Melandr, co má íci. Poslechl? Je zpvakou? Je herekou? Posud nevdl, jakou umlkyni má ped sebou. Nechtl vyzvídat, pímo se otázati, ekal, že sama se projeví.

37 ale slena Liána neinila o tom zmínky. I dokonil Melandr: abych se vám obdivoval. Ah, ne jeden veer, doufám, že nkolik veer. Avšak na Sylvestra jsem zadán, jako hostitel. Již jsem sezval spolenost pátel i s damami, stavíváme tak Sylvestra co rok, v kroužku tém rodinném..." Rodinném? S dámami?" prohodila podeziv Liána, zabodávajíc do Melandra jiskivé zraky. Jsou to ženatí pátelé, pijdou se svými chotmi..." Ó žel, že jsem zamstnána," zvolala slena Liána. Jist byste mne taky poz\íal vite, a velmi rád? abych vidla vaši spolenost. Miluji veselé veery, ve spolenosti hodn boulivé ah, ah, jaká škoda!" Kvido Melandr byl povden, že bude zamstnána. Z dvornosti ovšem poznamenal, jak toho lituje, jak by býval potšen, kdyby ji mohl uvítati, pátelm pedstaviti, pohostiti, okázat jí takovou malou eskou domácnstku. Jaká škoda, že se to nedá zmniti. Nedá, nedá," opakovala slena Liána. Mám pevný, nezrušitelný závazek ah, zas budu odkázána na hotel, le by snad editel.,." Po pesnídávce u Pecolda, která však se vytváila v hotový a hojný obd, šlo to dále a výše. Na Hradany, do chrámu svatého Víta, do královského hradí;.

38,, Sídlí tu dvr?" tázala se Liána. Nikoli, sleno; hrad jest opuštn.",,ah, nemám ráda takové mrtvé zámky. Portýi, prvodci cizinc nic víc! Všady chlad a pustota! Ale budiž podívejme se." Potom hreli k Loret, ale zvonky toho dne nehrály a slena Liána prohlásila, že do kláštera nemla nikdy chuti. Ani na podívanou. Odpadla tedy i návštva Strahova, od níž si Melandr nejvíce sliboval. Ale slena netoužila po knihovn. Co zbývalo? Jeli do Stromovky ale také tato byla pusta. V našem buloském lesíku je živji," pohodila Liána rameny. Zde je jako na hbitov." Tedy do Prahy zase. A Melandr volil touž cestu, aby se vyhnul rušivým ulicím, kde mohl býti vidn. A nco tak intimního nemáte tu?" tázala se Liána, když zase vjíždli na Loretánské námstí. ji,,kus vašeho života?" Melandr vzpomnl na Vikárku. Budiž, poveze tam. Ano, to ji bavilo. Jen kou jí byl nesnesitelný. Ale pivo ji lákalo. A aby se ubránila cizímu koui, vyžádala si sama od Melandra cigaretu. Dvorný prvodce jí ochotn vyhovl, ale pipadalo mu nyní, že jeho osud se dovršuje. Hovor kolkolem tichl, zraky všech upíraly se na malou tílennou francouzskou spolenost vlastn na

dvojicí Melaiidra a Liánu, nebo madam Fouliganová v kout zase již spala. Melandr neodvažoval se pohlédnouti na své okolí. Postihl, že tu je nkolik známých tváí, známých z pouhého setkávání na ulici, aniž vdl, kdo to jest, ím jest. Kalich je doplnn : a mluví ti lidé cokoli, mluviti budou. Je v lidských hubách. A ho spatí budoucn v život kdekoli, vždycky vzpomenou: Ej, to je ten, jenž oslavoval vánoní Boží hod na Vikárce s tou LYancouzskou, která tu v Praze Ano, co tu dlala, v Praze? Poád ped ním ležela ta hádanka. Jaké bude rozluštní? Silné pivo nezstalo bez úinku na slenu Liánu. Vstupovalo jí do hlavy, oi jí hoely, ústa neúnavn hovoila. Liána rozhlížela se po spolenosti a podrobovala jednotlivé postavy nesmírn upímným posudkm, zejména dámy, jejich úbory. Neuspokojovaly ji. Arci, její paížský vkus byl zcela jiný. Melandrovi se toila hlava. Chvl se obavou, aby kdosi z pítomných nerozuml slovm jeho spolenice, aby nevznikl njaký,výjev'. Jenom ne výjev! Pipomenul tedy pi vhodné píležtostii, aby pomýšleli na návrat. Vsedli do vozu, madam Pouliganová lehla ihned do kouta a zase spala. I v té. tísni pipadala Melandrovi smšná myšlenka, že by pro madam

! 40 Pouliganovou bylo dnes nejlépe na záchranné stanici. Sjíždli Ostruhovou ulicí a slena Liána chytila Melandra za ruku: Píteli drahý, to je všechno, co jsme mohli vidti? Je to celá Praha? Nic živjšího tu nemáte? Njaký spektakl, co? Nco hluného, mnoho lidí, veselou hudbu, zpv, tanec nco výstedního!" Melandrovi bžel mráz po zádech. To by mu scházelo ano, spektakl! A by vešel kamkoli, všude by byl terem pohled, poznámek. Nu, v Paíži to bylo nco jiného, ale v Praze, v Praze! Aby se tak pozejtí dostal do všech novin Snažil se vysvtliti slen Lián, že je Praha msto nesmírn tiché, že tu nic takového nelze nalézti, jako v Paíži. Ostatn je dnes velký svátek, nejsou zábavy, hudby, tance. Co vidla, je nejzajímavjší z celé Prahy. Jinde je všecko stízlivé, nic zvláštního. Slena Liána hodila hlavou nevrle, skoro vzdorn. Oekávala nco jiného. Je zklamána. A když sjeli k mostu, zvolala náhle: A což abychom te vystoupili a šli do hotelu pšky? Moji gardedámu tam necháme dovézt. Nu? Prošla bych se ráda." Melandrovi vyrazil pot na ele. Te, do toho veerního ruchu na Nábeží, ve Ferdinandov, iia Píkopech! On a ona! Do toho píboje lidí.

šesté 41 kde by každým krokem potkal známého. Ona v tom rudém plášti, v nevídaném klobouku, ve všem tak výstední zjev! A tu tedy se utekl k nevinné lži.,,ó, ze srdoe rád, sleno! Ale musím vás upoziomiti, že v této dob roní a v tak pozdní hodinu je chze velmi nebezpená pro lovka nezvyklého. Naše zimní mlhy, výpary eky to je pímo otravné. A myslím, že vám záleží na tom, abyste zstala zdráva..." Bohužel, i zimnice nkdy!" pisvdil Melandr.,,Snad zde ádí i zimnice!" zvolala Liána. Byl zachránn. Slena již nechtla z vozu. A Melandr oddychl. Ano, kdyby zstali jenom na ulici. Ale chtla by snad nkam do osvtlené kavárny, do nkteré restaurace cestou kamkoli a on, tak dbalý své reputace! Jaká setkání by se mohla naskytnouti! Bylo již po hodin, když Kvido Melandr, doprovodiv Liánu de Baudry i s madam Pouliganovou k ernému koni, vrátil se dom, k svému obdu. Zdálo se mu, že je jako polámán, ale byl to jenom následek duševního rozpoložení. Nevdl, má-li si páti, aby dnešek byl vymazán z jeho života. Ani si nepovšiml sleny Kristýny. Kdyby tak byl uinil, byl by vidl, že její oi jsou rudy

42 pláem. Ano, plakala celé odpldne nad zkázou dnešního dne. A ronila slzy do všech tch rendlík a pánví a hrnc, v nichž pipiravovala, obd pro svého velitele. Te pichází a jí jako z donucení,, a zase tak strašliv voní. O Bože, co se to dje! Jaké jsou to spády od verejška! Kdyby byla tušila, co vyroste z toho voavého lístku, jejž mu vera podala, byla by jej hodila do pece, dj se pak co dj. Avšak je pozd. Kvido Melandr nevydržel dnes doma. Když pojedl, oblékl se zas a odcházel do restaurace', o níž vdl, zz bude dnes cílem jeho nkterých pátel. Chtl se vybrati z dnešních dojm svých, nesmírn smíšených, chtl njakým boulivým veerem položiti širokou hrázi mezi své dnešní dobrodružství a zítek mezi vše, co bude kdy dále. Jsou takové chvíle, kdy si lovk peje, aby již uplynul týden, msíc, rok, aby, co jsme práv vyvedli, náleželo dávné minulosti. Aby to sešedivlo, vybledlo. Když odešel, povolila slena Kristýna na plno své bolesti a nic nebránila slzám, jež vytékaly jako z bezedného zídla. Ale pojednou otela zástrou oi a zdvihla nosík, jako by vtila.,, Proklatá v'n! Jako ';dyby tu zapálil deset františk! Kde se to pán nakládá do purpuri! Odkud to :nosí dom! To je to je ze ženských!" Vykikla to- náhle a její ruce se zaaly.

j:j Jak vypuditi tuto vni? Te mla slena Kristýna nápad. Piskoila k oknm, otevela jedno po druhém, otevela dvée do pedsín, aby zpsobila prvan, a chopivši se zimníku, jejž ml pan inženýr dopldne na sob te vyšel v kožiše vytepávala jej zuiv z okna, aby vyichl. Na tuhle vni já pánovi pijdu," drtila pi tom mezi zuby. Pijdu na ni! A je'-li to nco pak pak dám výpov! A ona mu vaí!" Sleqna Kristýna se nenadálá, že pramen zloeené té vn se blíží, že ji neoekávan pepadne až k zalknutí.

III. Trochu jednotvárn uplynul Kvidonu Melandrovi den svatého Štpána, jemuž dle staré tradice dsledn íkáme prostední svátek", a je druhý a poslední. Melandr ani nezpozoroval, že slena Kristýna nemluví, že je upjata a zavena jak na zámek. Nezpozoroval toho, se v duchu obíral ponvadž sám paížskou návštvou a pemítal, jak ta historie vlastn skoní. Te, vzpomínaje na chvíle, zažité ve spolenosti sleny Liány, ani nechápal, kterak se stalo, že se jí nezeptal, ím vlastn jest? Zda hraje i zpívá, zda je virtuoskou klavír,ní i na housle? Penásel pesnost svého povolá;! í i do života soukromého a byl zvyklý uvažovati a jed^nati zcela dsledn, v každém pípad. Zlobil se te sám na sebe. Kdyby mu tuto historii jeho setkání napsal nkdo do novin, ekl by mu zcela prost, že takové opominutí je obyejná konvence, vypoítaná na naivního tenáe, praprostá finta povídkáova, plynoucí ze snahy po point. A hle, již se tak stalo skuten. Vý-

45 sledek rozpak; v nichž se ocitl. A snad se dokonce obával pronésti tu otázku. Bylo po svátcích. Ráno po svatém Štpán, zahalen v lehký, mkký kožich, míil do úadu. Nikdy se nezastavoval na nárožích, aby studoval plakáty. Pedplácel si nkolik asopis, které jej s dostatek pouovaly o všem novém, z nichž vyítal repertoár divadelní i koncertní a ml v náležité patrnosti vše, co hýbá spoleností. Ale dnes zmocovala se ho divná zvdavost. Kdykoli zahýbal kolem roh, povznášel zraky a pelétal nalepená návští. Náhle stanul. Na široké prkenné stn, jež zakrývala staveništ, ervenaly se a modraly a zelenaly ohromné plakáty, zvoucí k návštv Divadla rozmanitostí". Pedstavení specialit! Nejvyšší atrakce století! Bájený úspch! Sensaoe prvního ádu! Vystoupení nejslavnjších artist doby! Obdivuhodné výkony! Smích nad smích! Nedostižné a nepekonatelné!" Všecky tyto výkiky chvástávé reklamy skákaly mu ped oima mnohonásobn, ve všech barvách, a mezi nimi míhaly se pitvomé obrazy dlouhatých i bichatých šašk, cviených ps a opic, slon s okuláry na rypácích. Kvidonu Melandrovi protivilo se odjakživa toto nestydaté nadsazování komediantských podnikatel a impresari, dráždících pozornost obe- I. Herrmann: Zteštné historky. 4

oenstva barnumským humbugem. Ale dnes nutkalo ho cos, aby stanul a plakát peetl. Jeho oi padly te na rudá, jako hoící a plápolavá písmena. Skoro se ulekl a sevel víka. Snad se mýlí. A zase znenáhla otvíral oi a znova etl. Nikoli, nemýlí se. Stojí to tu dvakrát, ptkrát desetkrát za sebou.,,mlle. Liána z Paíže, nejslavnjší serpentinová tanenice jediná a bez konkurence vyznamenaná na všech svtových divadlech prvními cenami nazvaná Vílou z Tisíce a jedné noci! Nedostižný, pohádkový výkon! Zavítala do Prahy cestou do Caihradu, kde bude se produkovati ped sultánem. Jen týden \" A vedle tchto vavých slov bylo desateré vyobrazení zázrané umlkyn, jejíž celé tlo prosvítalo z lehkého roucha sterých záhyb, przraného jako teninká mlha a hrajícího v duhových barvách. Liána! Liána! Melandrovi se te skuten zatmlo ped oima. Je to jeho Liána? Na vyobrazení by ji ovšem nepoznal, jako nepoznáte žádného takového plakátového genia, Melandr znal ty rytiny. Ale Liána! To ona! J^ká by to byla náhoda, aby se v Praze náhle ocitly dv Liány z Paíže! To je jméno exotické, které se obyejn na ktu nedává.

47 Jeho hádanka je rozluštna. Serpentinová tanenice! Melandr vzpomnl na pítele Duseigneura, popadal ho v duchu za krk' a tásl jím, jako by mu chtl duši vytásti. Pro mu to nenapsal? Byl by se rozstonal, byl by jel nkam na Šumavu nebo na Krkonoše, aby se vyhnul tomu setkání. S hlavou sklopenou kráel dále. Dnes, a vzal v úad do ruky cokoli, s každého listu papíru zelo na hoící jméno Liána, roztáela se postava tanenice v przraném, duhovém rouše. Pes to vše utšoval se myšlenkou, že to snad pouhá náhoda, shoda jména, a že ta jeho Liána zasvtila svj život njakému vyššímu, vznešenjšímu umní. Ale když v poledne picházel dom, stetl se práv ve vratech s listonošem.,,ach, pan inženýr! To mám ušeteny dvoje schody. Tu je psán íko." A natažená ruka listonošova podávala mu dopis, z daleka již páchnoucí povdomou vimí. Peau Espagne! Vystupuje na schody rozízl Melandr obálku a vyal dopis. Bylo to jen nkolik ádk ki\'olakého ženského písma. Drahý pane! Dnes ^ooprvé vystoupím ped Vaším obecenstvem a doufám pe\'n, že taky Vy

48 S dostavíte do divadla. Budu taniti krásn, nevyrovnateln, abych Vás okouzlila. Spalím Vás? Setkám se s Vámi? Vaše Liána de Baudry.",,Ne, nespatíš mne," šeptal Melandr, drt lístek v rukou, a já nespatím tebe." Ješt bylo nco v obálce. Melandr vytáhl drobounký sešitek nkolika lístk, jako miniaturní vydání njakého asopisu. Na první stránce poprsí Lianino. Ano, to jest ona. Tu je vrn zobraziena. Na dalších stránkách táž Liána, ale v celé postav, v rozmanitých rouchách a postojích, patrn v nejlepších svých úlohách". Jeden obrázek svdnjší druhého, a všady patrná snaha, aby pod pavuinovým rouchem docházel plné platnosti i tlesný zjev tanenice. Kdyby k vystižení efektu závitkového tance nebylo teba práv tch mlhavých, vlnivých záhyb kostýmu, slena Liána tanila by zajisté bez nho nebo aspo by se bez nho dala fotografovati. A každý obrázek provázen byl textem drobounkého písma, textem ješt nadšenjším", než byl text plakátu, ped nímž se Melandr byl ráno zastavil. Celý ten prvodní list" Lianin byl paížským výrobkem. Byl to výlupek reklamy, výron nadšení njakého paížského enthusiasta, zbožujícího Liánu nebo aspo výkon obratného, mnohomluvného agenta. Melandr podezíval dokonce samého strýce" Duseigneura. Mohl by to

49 být jeho sloh. Dovedl se starý ten elegán rozplývati v takových neskonalých superlativech. Melandr pevn si umioval, že nepjde veer do divadla rozmanitostí, a kdyby se ml rozstonati a zavolati notáe k sepsání poslední vle! Ale pochodem dne nabýval znenáhla bývalé rovnováhy a když se chýlilo k veeru, promlouval sám k sob: Pro bych nešel? Což mn je psáno na ele, že tam jdu k vli ní? Nebude tam na sta lidí? A nebyl bych v rozpacích, kdybych' se s ní ješt setkal a na její otázku, zda jsem ji vidl taniti, musil odpovdti, že nikoli? A šel. A skoro se nezlobil, že šel. Když se divadlo zatmlo a když na jevišti, ernou látkou posteném, v teri elektrického svtla zjevila se Liána pi prvních zvucích valíku, jako z dáli se linoucích, zapomnl na vše, co mu bylo na celé píhod nepíjemné, a sledoval se zájmem hadovité pohyby tanenice, jejíž bílé roucho odrazem barevných skel mnilo se v ržové i modré, zelené i fialové, tu poseté hvzdami a vteinou zas jako posypané kvtinami. Opájel se skoro celou tou stupnicí barev a tóny valíku jej vkolébávaly v podivné snní. Nerozhlížel se po svém okolí, ale tušil, vdl, že záivou tuto postavu, oblévanou magickým svtlem a náhle se ztrácející v temnu, polyká na sta oí; a tu vzpomínaje na své první setkání s ní a na projížku mstem ve voze, kde

! se k nmu tak tuliv tiskla a, smíchem zvonila, skoro se poddal záchvvu pýchy, pocitu samolibosti. Kdyby vdli všichni tito ostatní Však jakmile skonil její výstup a prostor naplnil se žlutým svtlem plynovým, jakmile pohádkový ten zjev byl vystídán neohrabanou \'ídeskou zpvakou, kokrhající pitomý kuplet v rozšlapaném vídeském dialektu a posunkující rukama/ jako by je mla vyvrtlé, polámané, nedobre v klouby zasazené bylo všechno kouzlo to tam. Vykonal spoleenskou povinnost, dostál pátelskému závazku k ní i k panu Duseigneurovi, vidl ji pjde dom. Kuplet vídeské pvkyn, íšník, který na sebe dal ekati to Vše jej zdrželo, i stalo se, když Melandr vyšel z hledišt a spustil za sebou oponu u vchodu, že náhle stál tváí v tvá slen Lián. Popadla jej obma rukama a volala:,, Vdla jsem, že pijdete! Výborn! A tušila jsem, že dlouho po mém výstupu se nezdržíte. Spchala jsem v garderob, tu jsem! Jak jsem se vám líbila? Výborn, co? Jsem svdná, sublimní, co? Nu, jedu dom. Chcete mne doprovodit?" Nenadálé setkání spletlo Melandra. Ale ješt více uvedlo jej v rozpaky vyzvání Lianino. Snad postehla, co mu letí hlavou, a ekla významn:,, Opakuji, že jedu dom nechci, abyste mue nkam zavezl. A by mne velice tšilo, kdy-

byste chtl být mým hostem. Eh, eh neervenejte se! Víte, že mám vrnou strážkyni, madame PouHganovou." Zadívala se na Melandra, náhle se rozesmála a pichýlivši se k nmu zašeptala:,,ovšem kdybyste si pál, poslali bychom ji spát má zvláštní ložnici a vlastn spí poád, i když sedí vedle mne..." Melandr nebyl nikdy zbablým a také te chtl dostáti rytíské povinnosti. Vstoupil do vozu s Liánou, ale ped hotelem se sní co nejdvornji rozlouil s omluvou, že je oekáván v klubu.,,nu, jsem neskonale nešastna, že mého pozvání nepijímáte. Jsem vaší dlužnicí. Byl jste tak laskav, tak roztomilý. Splatím svj dluh uvidím vás ješt zcela jist a dovolífe-li navštívím vás..." Navštívím vás! K\'idonu Melandrovi pipadalo, že mu tento Lianin slib visí nad hlavou jako Damoklv me. Takové návštvy jeho mládenecký byt posud nevidl. Ó, bývaly u nho dámy v jisté významné dny, ale to byly ženy jeho pátel, picházející v prvodu svých manžel. Na ty nežárlila ani slena Kristýna. Avšak slena Liána! Melandr byl od onoho veera jako ve vými neném stavu. Zdálo se mu, že není doma bez-

! 52 peen. Každé zadrnení elektrického zvoneku v pedsíni ho skoro uleklo upokojoval se znenáhla teprv, když slyšel hlas mlékain nebo uhlív, domovníkv nebo listonošv. V tch dnech neodvažoval se zouti si doma boty a vklouznouti do vyšívaných trepek, jež mu kdyjsi k narozeninám s lahodným, stoudným úsmvem darovala Kristýna, prosíc za odpuštní, že se opovažuje Neosmlil se svléci kabá,t a navléknouti župan nebo volnou halenu vlnnou. Tak ho nesmí slena Liána zastihnouti. I když ml celé odpldne prázdno a nezamýšlel vyjíti z domu, sedl u psacího stolu obleen jako do salonu, škrt se v tuhém vysokém límci, obepjat nákrníkem, a pes tu chvíli zkoumal, je-li každý knoflík v poádku. Slena Kristýna.udivena pohlížela, že si te nevšímá trepek, které mu hned po obd kladla k pohovce, že opovrhuje županem, ba, že si dokonce 0:dpírá popolední zdímnutí. Kdyby byla vdla, co.znamená tato stálá pohotovost jejího velitele A nejhe nesl Melandr, že nemže pracovat. Tak byl roztržit, rozptýlen. Znenáhla jej pepadala nervóza a tu dospl Melandr tak daleko, že; si snažn pál, aby slena Liána již jen pišla, aby ml to napjetí, všechnu tu nejistotu za sebou. A umioval si svatosvat, kdyby byla Paíž plna samých Duseigneurv, že se jim pi budoucím svém tamním pobytu co nejpelivji vyhn^e.