Pátek 16. 9. 2011 / č. 37 / samostatně neprodejné Seriál LN: Manželky našich premiérů Seriál LN: Manželky našich premiérů Hana Benešová
OBSAH DOBRÉ ZPRÁVY: Sádlo si žádá svá práva a nějaká tráva ROZHOVOR: Sylvie Bododrová, skladatelka vážné hudby KURIOZITA: Proč mají pizzerie jména vrahů? MANŽELKY PREMIÉRŮ: Hana Benešová, věrná Zlatovláska PRŮVODCE: Řím: Co v průvodcích nenajdete? GURMÁN: Hříbky: pastva (nejen) pro oči AUTO: Hyundai Genesis Coupé. NA CESTĚ: Poslední bezstarostná jízda Amerikou PÍSNIČKA: Yvonne Přenosilová: Sklípek + Program TV na celý týden se sloupky osobností: Kačer Franz Bednářová Bosák Rynda Štindl Špátová
editorial V tomto čísle najdete průvodce Římem od Jany Machalické. Více na str. 22. Jak to všechno začalo? Před dvaceti lety začala v České republice éra mobilních telefonů. Na ulicích se objevili první exempláře sebevědomých mužů vláčejících v ruce několikakilogramové zařízení, ze kterého hlasitě tak, aby okolí docenilo jejich význam pro chod raného kapitalismu v Čechách a na Moravě telefonovali svá zásadní sdělení. Například: Tady prší, co u tebe? Pro připomenutí: to zařízení stálo kolem dvou set tisíc korun, do roku 1995 se u nás prodalo kolem pětačtyřiceti tisíc takových telefonů a je zřejmé, že jejich počet tak nějak koreloval s množstvím nesplacených úvěrů u vytunelovaných bank. Dnes je u nás zaregistrováno kolem čtrnácti milionů funkčních SIM karet a člověka občas napadá, jak jsme vůbec v době, kdy mobilní telefony neexistovaly, mohli žít a pracovat? To si pak sedne k praskajícímu krbu, posadí si vnoučata nebo mladinkou milenku na klín a vypravuje: Jak jsme se, například, dokázali bez telefonu seznámit. Potkat se s kamarády u piva. Mnozí z nás si ještě pamatují lístečky zastrkané kolem vchodu do hospody, popřípadě vzkazy vyryté přímo do omítky s informací, kam se kamarádi pohnuli za dalším pivem. Občas to byla pěkná bojovka. A jak mobilní telefon prospívá naší morálce. Podle některých psychologů praskne díky mobilu až osmdesát procent nevěr. Inovujme proto plzákovské heslo: Mazat! Mazat! Mazat! A to co nejrychleji! Řeč je o krátkých textových zprávách. Pozoruhodně se také změnily představy o tom, co je slušné a co není. Zavolat o nedělním poledni nebo pozdě večer na pevnou linku jsme se ostýchali, v případě mobilního telefonu neexistuje takřka den a hodina, kdy by nám přišlo telefonování nevhodné. A jestli někdo o vánočních svátcích reaguje podrážděně? Není on trochu cimprlich?! A to se již objevily nové, tzv. chytré telefony, co umí spoustu věcí, třeba určit houbu, kterou jste našli v lese, nebo rozeznat písničku, která hraje v restauraci (pokud to není něco od Jitky Zelenkové, protože tu v celosvětové databázi zatím nemají). Jednoduše, žít v současném světě bez mobilu je snad ještě složitější než se obejít bez čínského zboží. A přece takoví lidé mezi námi jsou. Zaslouží si úctu. Dan Hrubý vedoucí magazínu 4 DOBRé zprávy Sádlo si žádá svá práva! 6 ROzHOVOR Sylvie Bodorová, žena v mužském světě hudebních skladatelů 14 KuRIOzITA Proč mají pizzerie jména vrahů? 16 MAnžELKy PREMIéRů Příběh Hany Benešové 22 PRůVODCE Řím: co v průvodcích nenajdete 30 gurmán Hříbky, pastva nejen pro oči 32 AuTO Hyundai genesis Coupé 33 na CESTě Poslední bezstarostná jízda Amerikou 34 PÍSnIČKA yvonne Přenosilová: Sklípek Foto na titulu: ČTK Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu a zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Veronika Bednářová, Honza Dědek, Ondřej Formánek, Alena Plavcová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN 3
rozhovor Moje úchylka hudba Se skladatelkou Sylvií Bodorovou o otevřené hlavě a křiku fotbalových rowdies. Alena Plavcová, foto František Vlček Ze svého skládání byla vlastně dost nešťastná. Nevím, proč se to stalo, říká. 6 PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN 7
Foto archiv S. B. a LN Viktor Chlad Světová premiéra oratoria Juda Makabejský, Pražské jaro 2002. Být ženou-skladatelkou takzvané vážné hudby je pořád ještě rarita. Přitom Sylvie Bodorová patří v zahraničí mezi nejznámější soudobé tvůrce, její skladby se hrály na všech kontinentech. Letos na jaře Symfonický orchestr FOK pod vedením šéfdirigenta Jiřího Kouta úspěšně premiéroval její První symfonii, v červenci zase slavily v Lucembursku úspěch její Kafkas Träume. Paní Bodorová ale není žádná mužatka, působí velmi žensky. Ráda si s lidmi povídá. Jen když pracuje, nikoho nesnese. Mám pocit, že v tu chvíli ani nemám kůži. Není to úplně příjemný pocit, říká. Bála jste se někdy, než jste začala komponovat, té prázdné partitury? Právě proto bych se do toho nikdy nepustila, dokud bych v hlavě neměla hotový přesný plán skladby. Dokud nevím, kde bude vrchol a jak to skončí. Kdysi, to jsem byla ještě mladá holka, jsem začala psát jednu ze svých prvních orchestrálních skladeb. Píšu, píšu, dojdu do tří čtvrtin, pořád se mi to jevilo jasně a najednou jsem vůbec nevěděla, jestli nahoru, nebo dolů, prostě jsem se ztratila. Děsivá frustrace. Tak jsem si řekla: Takhle to už nikdy nebudeš dělat. Ale když to máte nejdřív celé vymyšlené, už se na tu práci potom těšíte. Už se můžete soustředit na detaily. Ono totiž pustit se do velké hudební formy, jako je opera nebo symfonie, to je, jako když stavíte katedrálu. A musíte si toho být vědoma od samého začátku. Hodně těžká práce. Ale zažijete při ní i okamžiky, kdy vám připadá, že to jde úplně samo. Že jen zapisujete něco, co už existuje. Nejlepší skladatel je mrtvý skladatel, protože už do toho nemůže muzikantům kecat. cit, že ta skladba už existuje. Hudba má hlubokou logiku a někde v podvědomí ji máte. Je to, jako když jdete po pláži, hledáte skálu a všude je písek. Víte, že skála někde je, hrabete v písku, není tam, tak tu jámu zahrabete a jdete o kus dál. A pak se ta skála před vámi objeví a je to nepopsatelná radost. Vlastně tomu sama nerozumím. Prostě to přijde. Pak už to chce jen Sitzfleisch. V jakých situacích míváte nejlepší hudební nápady? Nápady přijdou kdekoli a nečekaně. Na kole, při plavání. Já s sebou žádný záznamník nenosím, tak je to někdy problém. Například druhá věta klavírního koncertu mě napadla na kole asi deset kilometrů od domova. Trnula jsem hrůzou, že to zapomenu, byl to tak super nápad! Tak jsem si to celých těch deset Jak to myslíte? Těžko se to popisuje, ale prostě máte pokilometrů k domovu zpívala pořád dokola, abych to nezapomněla. A někdy se mi zase nějaké téma zdá v noci. Probudím se, slyším tu muziku a vím, že to je ono. Ale kolikrát se mi nechce vylézt z teplé postele, říkám si, to si přece budu pamatovat. Ale vždycky to zaspím. Můžete komponovat, kdykoli si zamanete? Zásadní je, že když chci pracovat, musím být sama. Po těch třiceti letech na volné noze už mám k sobě klíč. Vím, že když skládám, mám... otevřenou hlavu, neumím to jinak říct. Všechno se mi chytá do uší, kdybych šla do restaurace, kde by hrála nějaká odrhovačka, už bych se jí nezbavila. Já jsem jinak docela normální a společenská, ale když intenzivně pracuju, trošku se proměním. A když pak přijdu mezi lidi, zdá se mi, že vůbec nemám kůži. Ztratím schopnost komunikovat. Je to z té samoty. A není to úplně příjemný pocit. Komponujete u klavíru, nebo u počítače? Mám krásnýho Blüthnera, křídlo, je to můj první klavír, starý, měkký, z roku 1908. Hrát na něj, to je jako se pomazlit. Ráda se ho dotýkám, hudební nástroj je trošku víc než věc. A když přijedu do Zbiroha, kde nejčastěji pracuju, jdu se s ním nejdřív vždycky přivítat. Na počítači skladby většinou jen dodělávám. Je na komponování něco protivného? Ta poslední fáze, kdy musíte všechno zkontrolovat. Protože při tom klidně strávíte nad jednou stránkou třeba dvě hodiny, píšete frázování, dynamiku, musíte prověřit každý part. Počítač totiž dělá i chyby, klidně vám třeba trošku změní rytmický zápis. To nenávidím. Přitom je to hrozná odpovědnost, protože každá chyba znamená ztrátu času na zkouškách. A protože dnes je čas drahý a zkouší se velice málo, nemůžu si dovolit nebýt pečlivá. Místo zkoušení by se pak řešilo, jestli je tam c, nebo cis. Jak se komponuje třeba pro fagot, když na něj neumíte hrát? To berete jako výzvu. Já se pořád ráda učím. Samozřejmě leccos si najdete v instrumentaci, jaké má fagot klapky a tak. Ale teorie je věc jedna a život druhá. Proto nejraději píšu na objednávku pro konkrétního hráče, protože se od něj o tom nástroji leccos dozvím. 8 PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN 9
Chcete si to dočíst? Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice PLNÁ VERZE V TRAFICE Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 60 KČ MĚSÍČNĚ Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 533. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 60 Kč včetně DPH. Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ