Umění na čokoládových obalech Obaly lze rozdělit do řady kategorií, které kupodivu velmi dobře odrážejí také volnou Rykrovu tvorbu. Vedle zaujetí orientem a orientalismy (Kofila) na obalech čokolád (motivy mešit, palem ap.) i španělskou estetikou slunce a jižního ovoce (Citron Chocolat) řada obalů spadá do dekorativní zdobné estetiky art deco s využitím až tapetových dekorativních abstraktních vzorů (obal na čokoládu Eos /1923/, Oranta, Orma, Orima /1927/ ap.). Vedle toho lze sledovat množství čistě konstruktivistických obalů, korespondujících s estetikou účelnosti funkcionalismu (Mentol Forte Orion). Rykr však pracuje s jakousi citlivou geometrií, kdy řád linií a pravých úhlů je narušen uvolněnou a spontánně vinoucí se psanou linkou bez použití pravítka. Tato nová citlivost v zacházení s konstruktivním schématem umožnila Rykrovi zachovat si odstup od racionalismu geometrického řádu (obaly na karamely Nut, Milk, Mocca, Oasa). Z roku 1933 pocházejí skvělé abstraktní návrhy na karamely s čísly 303 a 304 atd. v obráceném trojúhelníku a variacemi Milk Orion, Mocca Orion atd., které o rok později kopírovala firma Velim v sérii Didi Velim, Milk Velim ap. Rykr se nevyhnul ani rozvlněné, organické abstrakci, která má paralelu v jeho malířských abstraktních obrazech z roku 1933, v obalech na čokoládu Narcis, ani gestické abstrakci, s níž rovněž experimentoval ve své volné tvorbě i v obalech (obal Bonbons Orion). Stejně jako ve své malířské tvorbě využil Rykr také historizující motivy kartuší, emblémů a erbů v návrzích z Uměleckoprůmyslového musea. Svou slabost pro heraldiku využíval i v obalech čokolád, kdy například obal Castelo Chocolat již názvem a emblémem evokuje středověké brány s dvěma věžemi Rykrovy rytířské elegie z jeho obrazů z let 1937 1939. Geometricky čistý je návrh pro Toffee de Luxe. Objevuje se i obal s reprodukcí obrazu na vánoční výrobky, jakým byla Mánesova Josefína z roku 1923. Strategii orionských panáčků Míček, Máček, Panáček vytváří Rykr v roce 1929. Navrhuje také realistické dobové produkci zcela odpovídající bonboniérové obaly s motivem zasněžené krajiny a chalupou, ale také stínové figury v květinách (motiv Broučků?) v geometrickém dekoru. Rykr byl zkrátka schopen pracovat jak v modu abstraktním, geometrickém, tak dovedl namalovat výjev, který měl jasné odkazy na realitu. Bohužel velká většina obalů bonboniér se nezachovala, jak lze ale vysledovat z reprodukcí v Čokoládovém světě, převládaly na nich především realistické krajiny. V jednom návrhu se objevuje dokonce i motiv stylizovaných židovských náhrobků (víme, že v Kolíně Rykr maloval židovský hřbitov pro publikaci vydanou v roce 1927). Zjevný realistický zájem Rykrovy malby se nejpříznačněji projevil v pojetí figur v dešti na obalu bonbonů proti kašli Sem-Ty, které vytvářejí paralelu k Rykrovým obrazům z roku 1931 (V dešti). V roce 1938 byla registrována topografická série Tibet, Vesuv, Etna, Čokoláda na cesty, Čokoláda na dovolenou a Sněhurka. Rykr se bezesporu podílel i na širší reklamní strategii firmy Orion, ať už to byl architektonický poutač na světovou výstavu v Bruselu 1935 nebo aranžmá výstavních expozic či design některých výkladů (zejména na Národní třídě v Praze). Zavedení němého prodavače, tj. sofistikované rozkládací krabice-bonboniéry, v níž je na víku 20 21
32 33
34 35
36 37
38 39
40 41
42 43
44 45
102 103
Kolín Teprve poté, co se rodina Rykrů přestěhovala do Kolína, získal Zdenek důležitou generační i intelektuální platformu, která mu umožnila ukázat a nezištně nabídnout své výtvarné a organizační schopnosti. Jistá míra aktivismu a touha vytvořit cosi pro společnost přivedla Rykra v letech 1919 1920 k předsednictví v kolínském Studentském klubu mladých, sdružujícím generaci mladých intelektuálů a umělců. Jeho členy byli například Petr Den, 21 který v roce 1919 stejně jako Rykr maturoval na kolínském gymnáziu, či spolužák a budoucí člen Brněnského Devětsilu Artuš Černík. Pro Rykra hrál důležitou roli kolínský malíř Rudolf Mazuch, na jehož výstavě v roce 1919 pronesl Rykr úvodní projev. Mazuchova tvorba, malíř zemřel mladý v roce 1920, zaujala Rykra zejména silou barevného přednesu, ať se již jednalo o kolínské motivy, nebo portréty. Ve Studentském klubu mladých působila řada lokálních i později nadregionálních osobností: fotografové Jaromír Funke a Karel Jičínský; dr. Otakar Štorch- -Marien, pozdější majitel vydavatelství Aventinum; herci klubu dr. Bohuslav Kratochvíl, filozof, pedagog a pozdější velvyslanec ČR v Londýně; dr. Miroslav Jelínek, kolínský starosta v letech 1931 1935; herečky Jarmila Svatá, Anda a Luisa Prágrovy ad. Kolín se stal místem prvních Rykrových příležitostí uměleckých. Proběhla zde jeho první výstava, ale také zde provedl první realizace pro místní firmy, když vytvořil reklamní plakáty pro výrobu obuvi S. K. Feldmann a zejména čtyři významné plakáty pro Kolínskou rafinerii petroleje (1920). V Kolíně se také mohl nejspíše poprvé setkat s propagací čokoládových výrobků. V roce 1906 založená továrna na cukrovinky a čokoládu Kolinea prezentovala své produkty na velkých plochách kolínských domů. Mimochodem provazcové psané písmo firmy Kolinea je analogií Rykrova psaného loga Orion. Jaromír Funke, Pohled z okna Funkeho pokoje, 1920 pozůstalost autora Zdenek Rykr, Chrám svatého Bartoloměje v Kolíně, 1919, olej, papír na lepence a plátně, 62,5 47 cm soukromá sbírka 104 105
Chyše Po maturitě v roce 1919 se Rykr dostává do zámku v Chyši v západních Čechách, kde působil do roku 1920 jako vychovatel Prokopa Lažanského, syna hraběte Vladimíra Lažanského. Pro zajímavost uveďme, že před Rykrem dohlížel na výchovu tehdy třináctiletého Prokopa Lažanského budoucí spisovatel Karel Čapek. Odkazy na Čapkův pobyt v Chyši lze nalézt v knize Krakatit i v povídce Na zámku. Pobyt v Chyši sice nebyl pro čerstvého maturanta šťastný, nicméně pro jeho tvorbu velmi důležitý. Rykr zde intenzivně maloval a kreslil. Právě v dramatické krajině kolem Chyše vytvořil řadu expresionistických krajin, pro které je příznačná brutálně zjednodušená barevnost (fialová, karmínová červeň, modrá, zelená) a lapidární, nemalebná osekanost forem. Rykr si v izolaci a samotě zapadlého zámku ověřoval schopnost vypnout se k uměleckému výkonu, který by odpovídal nárokům, jež na sebe kladl. Chyše (Zátiší),1920, olej, plátno na překližce, 77,5 71 cm Národní galerie v Praze Cesta do vsi, 1919, olej, plátno, 49 56 cm soukromá sbírka Vlastní podobizna se štětci a paletou, 1920, olej, plátno, 70 60,5 cm Městské muzeum Chotěboř 106 107
Jaromír Funke Pocit osamění a vyloučení pomáhal Rykrovi překonávat nejen vlastní malířský a kreslířský zápal, ale také korespondenční kontakt s jeho o čtyři roky starším spolužákem, fotografem Jaromírem Funkem. Přátelství bývalých kolínských gymnazistů se prolnulo vzájemnou výměnou uměleckých realizací. V roce 1920 vytvořil Rykr několik Funkeho portrétů, z nichž se zachovaly tři varianty v kubistickém a expresionistickém monochromním stylu s osekanými, obhroublými formami, zjevně naznačujícími Rykrovo zaujetí Bohumilem Kubištou. Rykr také daroval Funkemu několik obrazů a řadu kreseb, Funke mu na oplátku fotografoval velké množství jeho prací z počátku dvacátých let. Až na výjimky jsou všechny fotografie Rykrových kreseb, obrazů či plastik, datované do roku 1924, Funkeho dílem. Jaromír Funke, Portrét Zdenka Rykra, 1920 pozůstalost autora Zdenek Rykr, Podobizna Jaromíra Funkeho, 1920, olej, plátno, 47 38 cm Galerie Středočeského kraje Zdenek Rykr, Podobizna Jaromíra Funkeho, 1920, olej, plátno, 54 45,5 cm soukromá sbírka 108 109