MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE KATEŘINA POSPÍŠILOVÁ

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2008 KATEŘINA POSPÍŠILOVÁ

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin Biopotraviny - stav v ČR a v zahraničí Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. Jana Simeonovová, CSc. Vypracovala: Kateřina Pospíšilová Brno 2008

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Biopotraviny- stav v ČR a v zahraničí vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. dne... podpis bakaláře...

PODĚKOVÁNÍ Děkuji paní prof. Ing. Janě Simeonovové CSc. za odborné vedení při zpracování mé bakalářské práce, za cenné rady a za umožnění psát bakalářskou práci na téma, které mě zajímá.

ABSTRAKT Intenzivní způsob současného hospodaření přináší nejen zvýšení výnosů rostlinné a živočišné produkce, ale i řadu záporů ve formě poškození půdy, organizmů v ní, povrchových vod a nadprodukci potravin. Z tohoto důvodu začíná být velmi aktuální ekologické zemědělství, které svými šetrnými postupy a hospodařením zaručuje nejen ochranu životního prostředí, ale i výrobu biopotravin, které musí splňovat kritéria na bezpečnost a nezávadnost potravin. Biopotraviny se stávají velmi oblíbenou komoditou a trh se dynamicky rozvíjí. V bakalářské práci jsem definovala pojmy související s biopotravinami, jejich kvalitou, ekologickým a konvenčním způsobem zemědělství. Zabývám se také situací na trhu a srovnáním jednotlivých zemí. Klíčová slova: konvenční zemědělství, ekologické zemědělství, biopotraviny, kvalita biopotravin, trh s biopotravinami ABSTRACT At present the intensive way of the agriculture brings not only the raise in the profit of plant and animal production but also some disadvantages in the form of soil damage, soil organisms, surface water and overproduction of the food. This is why organic farming begins to have a significant impact. Its considerate processes and farming guarantees not only the protection of the enviroment but also production of biofoods, which have to fulfil criterions of safety and harmlessness of foods. The biofoods have become a favorite comodity and the market developes dynamically. In the bachelorwork the conceptions were defined which are connected with the biofoods, their quality, organic and conventional farming. I deal with the situation in the market and comparison in the particular countries. Key words: conventional farming, organic farming, biofoods, quality of the biofoods, market with biofoods

OBSAH Úvod...8 Cíl práce...10 Literární přehled.......11 1 Bioprodukty a biopotraviny..11 1.1 Pojmy související s problematikou biopotravin...11 1.2 Hodnocení a kvalita biopotravin..13 1.3 Pravidla ekologického zemědělství v EU...14 2 Srovnání produktů konvenčního zemědělství s biopotravinami...17 2.1 Ovoce, sušené ovoce a zelenina...17 2.2 Maso a ryby..18 2.3 Chléb a obilné výrobky...18 2.4 Mléčné výrobky a mléko..19 3 Důvody proč jíst biopotraviny...20 4 Jsou biopotraviny opravdu zdravější?...23 5 Označení bioproduktů, bioznačky 25 5.1 Evropské ekoznačky.26 5.2 Značení českých ekovýrobků...29 6 Trh s biopotravinami ve světě a u nás..32 6.1 Situace v jednotlivých zemích..32 6.2 Český trh s biopotravinami...34 Závěr...41

ÚVOD Téma mé bakalářské práce zní Biopotraviny - stav v ČR a v zahraničí. Intenzivní způsob hospodaření s sebou přinesl nejen zvýšení výnosů v důsledku použití regulátorů růstu, vyšších dávek průmyslových hnojiv, pěstování nových odrůd u rostlin nebo použití nových technologií. Přinesl také výrazné zvýšení živočišné produkce díky šlechtění zvířat na jednostrannou vysokou užitkovost, využití průmyslově vyráběných krmných směsí k urychlení růstu zvířat, ale i řadu záporů jako je poškození půdních organizmů použitím pesticidů, kontaminaci půdy, spodních i povrchových vod. V důsledku takového hospodaření může dojít k vyššímu výskytu chorob, stresů a ke snížení kvality životního prostředí, ale i potravin. Konvenční zemědělství se v současnosti potýká s nadprodukcí potravinářských surovin, negativním vlivem na životní prostředí a vnášením cizorodých látek do potravního řetězce, což se pak odráží na lidském zdraví a může vést ke zvýšení výskytu civilizačních chorob. Zemědělství by mělo plnit funkci ochrany krajiny a přírodních zdrojů a zajistit biologicky hodnotné potraviny. Proto se v poslední době stále více prosazuje ekologický způsob hospodaření. Ekologické zemědělství produkuje potraviny s minimálními vstupy cizorodých látek a má kladný vliv na kvalitu životního prostředí. Výsledkem tohoto způsobu hospodaření jsou suroviny pro biopotraviny, které musí splňovat přísně stanovené normy a požadavky nejen státu, který je vyrábí, ale i EU. Biopotraviny jako takové začínají být čím dál častěji požadovaným artiklem na trhu, čím dál rychleji získávají oblibu u spotřebitelů na celém světě a jsou jedním z nejrychleji se rozvíjejících segmentů potravinářského trhu. Navíc jsou zárukou původu a postupů v zemědělské výrobě a zaručují konzumentům zdravotní bezpečnost a nezávadnost, tak jako konvenční potraviny. Během posledních tří let v České republice vzrostl sortiment biopotravin o 20 % a nyní je k dostání téměř 4000 biopotravin, převážně rostlinného původu. Nejvýznamnějším distribučním místem pro biopotraviny ve všech vyspělých zemích je maloobchodní prodej a za razantním zvýšením zájmu o ekologické zemědělství stojí zejména zvýhodněná bonifikace ekozemědělců a výrobců biopotravin. Významnou roli hraje i zvýšení poptávky po biosurovinách ze strany výrobců biopotravin, které je způsobeno zvýšeným zájmem zahraničních odběratelů.

Lidé se v poslední době čím dál ve větší míře zajímají o své zdraví nejen z pohledu složení stravy a pohybové aktivity, ale stále častěji se zaměřují také na původ potraviny a způsob jejího zpracování. V tomhle ohledu biopotraviny konzumentům zcela splňují jejich požadavky, a proto se s nimi počítá jako s potravinami budoucnosti.

CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je definovat základní pojmy týkající se problematiky nejen ekologického a konvenčního zemědělství, ale hlavně biopotravin, na které se v práci zaměřuji. Také na vymezení pravidel, kterými se ekologické zemědělství musí řídit. Zabývám se hodnocením kvality biopotravin a rozdíly mezi konvenčními potravinami a biopotravinami a důvody, proč jíst právě biopotraviny. Celou kapitolu věnuji značení biopotravin a uvádím příklady ekoznaček nejen u nás, ale i v zemích EU. V závěru srovnávám sortiment biopotravin na našem trhu i ve světě a snažím se definovat, v čem vidí spotřebitelé hlavní nedostatky v oblasti prodeje biopotravin.

LITERÁRNÍ PŘEHLED 1 BIOPRODUKTY A BIOPOTRAVINY 1.1 Pojmy související s problematikou biopotravin Bioprodukt je surovina rostlinného nebo živočišného původu získaná v ekologickém zemědělství a určená k výrobě biopotravin, krmiv, osiva a sadby a dalších ekologických výrobků, na níž bylo vydáno osvědčení o původu bioproduktu. Může to být například zelenina, ovoce, obiloviny, luskoviny, olejniny, přadné a aromatické rostliny, ale také syrové mléko, vejce nebo živá zvířata (Šarapatka, 2003). Biopotravina je potravina vyrobená ze surovin pocházejících z ekologického zemědělství za podmínek uvedených v Nařízení Rady 2092/91 ES a v zákoně č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, na kterou bylo vydáno osvědčení o původu biopotraviny (Šarapatka, 2003). Musí také splňovat i všechny požadavky na bezpečnost a zdravotní nezávadnost podle zákona o potravinách (Průšová, 2004). Kvalita bioproduktů ekologického zemědělství je určována kvalitou celého zemědělského systému a zpracovatelského postupu. Je dána postupem, jakým byly rostliny vypěstovány, jak byla zvířata chována, jak byl bioprodukt zpracován, skladován a distribuován. Postupy zpracování bioproduktů jsou stanoveny zákony a prováděcími postupy. Kvalita biopotravin není dosud nikde právně definovaná. Pro bioprodukty nejsou stanoveny zvláštní limitní hodnoty jednotlivých látek. V ČR však musí splňovat požadavky zákona č. 119/2000 Sb. zákon o potravinách a tabákových výrobcích a souvisejících vyhlášek č. 294/97 Sb. o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení ve znění vyhlášky č. 91/99 Sb. a vyhlášky 292/97 Sb., stanovující chemické požadavky zdravotní nezávadnosti jednotlivých druhů potravin a surovin pro výrobu potravin. Ekologické produkty mají z hlediska technologické jakosti obvykle vyšší sušinu a jsou lépe skladovatelné.

Bioprodukty obsahují méně reziduí těžkých kovů, dusičnanů i pesticidů a mají lepší chuť. Certifikované produkty z ekologického zemědělství (bioprodukty a biopotraviny) byly vyprodukovány bez vstupu rizikových látek (Šarapatka, 2003). Ekologické zemědělství se vyznačuje šetrným vztahem k chovaným hospodářským zvířatům i pěstovaným rostlinám. Nepoužívá látky, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí a které zvyšují riziko kontaminace potravního řetězce, jako jsou umělá (minerální) hnojiva, postřiky (syntetické pesticidy a herbicidy), hormony a další umělé látky (Průšová, 2004). Nelze přitom úplně přesně říci, že ekologické zemědělství je zemědělství bez chemie, protože např. na ochranu proti houbovým chorobám rostlin se smí používat anorganické sloučeniny mědi a jako hnojivo anorganické sloučeniny fosforu. Správnější charakteristika zní, že v ekologickém zemědělství je zcela vyloučeno použití velmi účinných syntetických pesticidů a syntetických dusíkatých hnojiv (Šarapatka, 2003). Hlavními cíli ekologického zemědělství je: - produkovat dostatečné množství nutričně kvalitních potravin a přispět tak ke zlepšení zdravotního stavu populace - pečovat o trvalou úrodnost půdy a zlepšovat ji - hospodařit v souladu s přirozenými ekosystémy a přispívat k ochraně životního prostředí a biodiversity - udržovat přírodní ráz krajiny a stabilizovat její osídlení - využívat hlavně obnovitelné zdroje energie a minimalizovat spotřebu neobnovitelných zdrojů a energie - snižovat znečištění povrchových vod a chránit zdroje podzemní vody (Průšová, 2004). Konvenční zemědělství požívá různě vysokou míru prostředků zvyšující výnos rostlin (pesticidy, růstové regulátory, umělá hnojiva, atd.) nebo ovlivňující užitkovost zvířat (krmné přísady, medikamenty, hormonální přípravky). Obdobně i při skladování a zpracování se používá řada umělých látek a postupů. Speciální technologie pěstování a

chovu zvířat mnohdy preferují technické a ekonomické požadavky na úkor přirozených potřeb živých organizmů (Moudrý, 1997). Výrobce biopotravin je osoba, která vyrábí biopotraviny za účelem jejich uvádění do oběhu. Ekologický podnikatel nesmí souběžně s produkcí bioproduktů produkovat stejné suroviny rostlinného nebo živočišného původu jinou zemědělskou výrobou. Na ekofarmě je souběžná produkce zakázána (Zákon č. 242/2000 Sb.). 1.2 Hodnocení a kvalita biopotravin Nutriční (výživová) hodnota - bioproduktů bývá častěji hodnocena výše než u běžných výrobků. Jde převážně o vyšší obsah vitamínů, enzymů, minerálních látek a vyváženější poměr mezi složkami bílkovin a tuků. Někdy je uváděno zhoršení stravitelnosti bílkovin vzhledem k vyššímu obsahu antinutričních látek. Hygienická hodnota - vyjádřená výskytem cizorodých látek (těžké kovy, zbytky pesticidů) je u bioproduktů lepší proto, že se při jejich pěstování nepoužívají chemické látky proti chorobám, plevelům a škůdcům, ani lehce rozpustná dusíkatá hnojiva. Při vysokých dávkách hnoje se však může ve vlhkém a teplém období i v bioproduktech objevit vyšší množství. Při vhodném způsobu sklizně a skladování není jejich výskyt nadměrný. Nelze také podceňovat výskyt přírodních toxických látek v zemědělských produktech, které vznikají při napadení chorobami a škůdci nebo jsou přímo součástí obranného mechanizmu rostlin proti škodlivým činitelům. Někteří odborníci přisuzují přirozeným toxinům, včetně mikrobiální kontaminace, dokonce významnější negativní úlohu ve výživě než klasickým antropogenním kontaminantům, jakými jsou těžké kovy, rezidua syntetických pesticidů a potravinářská aditiva. V jednotlivých rostlinných druzích se vyskytují někdy až desítky různých bioaktivních látek, z nichž mnohé jsou toxické (Vaverková, 2007). Výskyt některých z nich je dáván do souvislosti se stresem, poraněním, ale také při ošetření syntetickými pesticidy a při některých způsobech zpracování a tepelné úpravy pokrmů (Moudrý, 1997). Technologická kvalita - u bioproduktů je lepší skladovatelnost proto, že obsahují méně vody vlivem omezení rychlého růstu dusíkatým hnojením. Skladovací ztráty

biopotravin se udávají mezi 15-35 %, u konvenčních mezi 25-60 % (Moudrý,1997). Zelenina, brambory a ovoce z ekologické produkce ukazují lepší kvalitu během uskladnění v zimě - nižší ztráty při dýchání, pomalejší rozkladné procesy a hnití (Rembialkowská, 2004). Nižší dávky dusíkatých hnojiv na druhé straně bývají příčinou nižší objemové hmotnosti, velikosti zrn i obsahu lepku u potravinářské pšenice. Ale i při nižším obsahu lepku může být funkční složení bílkovin hodnotnější a technologické vlastnosti příznivější. Senzorická hodnota - je diskutabilní. Pomocí průmyslových hnojiv a pesticidů lze snadno dosáhnout líbivé velikosti, tvaru a barvy produktů. Řada z nich je přímo účelově šlechtěna, upravována, barvena. Chemicky neošetřené bioprodukty jsou někdy strupovité, barevně a velikostně nevyrovnané. Vzhledem k nižšímu obsahu vody jsou často tužší či tvrdší, ale vyznačují se výraznější, aromatičtější přírodní vůní a chutí (Moudrý, 1997). 1.3 Pravidla ekologického zemědělství (EZ) v EU Nařízení rady č. 2092/91 a jeho aplikace v ČR Na podzim r.1991 uveřejnila Rada Evropských společenství Nařízení č. 2092/91/EHS (Nařízení). V ČR bylo ekologické zemědělství do r. 2001 upravováno Metodickým pokynem Ministerstva zemědělství (MZe), který již vycházel z tohoto Nařízení. V roce 2001 vstoupil v Česku v platnost Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Zákon a jeho prováděcí vyhláška byly Evropskou komisí akceptovány jako plně kompatibilní s právem EU. Po vstupu ČR do EU se stává u nás NR 2092/91 hlavní právní normou pro EZ i obchod s potravinami. Novela zákona č. 242/2000 Sb. platí od roku 2005 a obsahuje zejména ustanovení týkajících se registrace ekologických zemědělců, podmínky pro kontrolu a kontrolní organizace a také sankční systém v EZ. Nařízení Rady 2092/91 platí pro výrobky, pokud jsou označovány jako výrobky ekologického zemědělství (Šarapatka, 2003).

Souhrn NR 2092/91 Podrobný popis obsahu: - Výrazy biologický, organický a ekologický, předpony bio a eko jsou vyhrazeny pouze pro produkty, které byly vyrobeny ve smyslu Nařízení. Označování nezemědělských produktů není takto chráněno. - Použití těchto výrazů pro produkty, které nespadají do oblasti aplikace NR 2092/91, není ponecháno na vůli nabízejícího. Zde platí zákazy uvádění v omyl, které spadají do právních předpisů pro hospodářskou soutěž a potraviny. - Výrazy biologický, ekologický a organický se používají jako synonyma. - Na etiketách balených produktů musí být vždy uvedeno číslo kódu kontrolního orgánu - Dodrží-li podniky, které jsou součástí jednoho ekologického sdružení pěstitelů nebo chovatelů, platné směrnice, smí své produkty označovat značkou sdružení. - Balené potraviny, vyrobené ze surovin pocházejících z EU a minimálně z 95 % z ekologického pěstování nebo chovu, smí být označovány značkou povolenou EU. - Jako ekologické se smí za určitých podmínek s odkazem na přechod k EZ prodávat ty rostlinné produkty, před jejichž sklizní bylo dodržováno přechodné období v trvání minimálně 12 měsíců. Pro živočišnou produkci tato možnost neexistuje. - Zpracované produkty ze zemědělských surovin, které z více než 95 % pocházejí z EZ nebo chovu, se smí označovat jako biopotraviny. Procentický údaj se však vztahuje jen k celkovému množství zemědělsky vyrobených přísad. Přísadami nezemědělského původu jsou například droždí, sůl a voda. - Zpracované produkty ze zemědělských surovin, které ze 70 až 95 % pochází z ekologického pěstování nebo chovu, se smí označovat pouze s upozorněním na tuto skutečnost. Smí být omezeně poukazováno na ekologickou produkci. Spotřebitel má ale jasně poznat, o které přísady se přitom jedná. - U produktů obsahujících méně než 70 % ekologických přísad se ani v seznamu přísad nesmí poukazovat na ekologickou produkci. - Ekologické výrobky se smí vyrábět pouze bez použití GMO a bez použití výrobků na jejich bázi (Šarapatka, 2003). Kontrola, dovoz: Podstatnou součástí Nařízení je kontrolní systém, kterým se kontroluje zemědělská produkce a zpracování, balení a dovoz ze třetích nečlenských zemí.

- V ČR se na systému kontroly podílejí Ministerstvo zemědělství ČR (MZe), veřejné pracoviště KEZ, o.p.s. Chrudim, ABCERT GmbH se sídlem v Brně a novou certifikační organizací je od roku 2006 Biokont CZ, s. r. o. také se sídlem v Brně (Červená, 2006). Firma ABCERT vznikla v roce 2002 splynutím kontrolních organizací Alicon a BioZert. Obě tyto společnosti od roku 1992 vyvíjely aktivní a úspěšnou činnost v oblasti biokontroly. V říjnu 2005 byla založena pobočka firmy ABCERT pro Českou republiku se sídlem v Brně, která od 1.1. 2006 vykonává kontrolní činnost s pověřením MZe ČR. Společnost KEZ byla založena v roce 1999 Svazem producentů a zpracovatelů biopotravin PRO-BIO, Nadačním fondem pro ekologické zemědělství FOA a Spolkem poradců a inspektorů ekologického zemědělství EPOS (Kreutzerová, 2005). Ekologický podnikatel si může svobodně zvolit, jakou akreditovanou kontrolní organizaci chce pověřit kontrolou svého podniku (Václavík, 2006). - Všechny zemědělské provozy a zpracovatelské podniky jsou minimálně jednou ročně kontrolovány. Kontroly jsou předem ohlášené. Kromě toho se provádějí neohlášené kontroly metodou náhodného výběru (Šarapatka, 2003). - Při kontrole u zpracovatelů bioproduktů, výrobců biopotravin a obchodníků se kontroluje především to, jak jsou zpracovatelé schopni zajistit, aby nedocházelo ke kontaminaci biopotraviny (smísením s konvenční potravinou nebo surovinou, přídavkem zakázaných ingrediencí, látek na ochranu před škůdci, nebo dalších látek, které kompromitují bio status výrobku). Je kontrolován způsob uskladnění a jak podnik zabrání smísení či kontaminaci při manipulaci s produkty. Podnik toto musí nejen zajistit, ale kontrolní organizaci prokázat, že systém funguje. Do systému kontroly automaticky spadají také maloobchodní prodejny nabízející například nebalenou bio zeleninu či ovoce, čerstvé bio maso či krájené a znovu zabalené sýry a uzeniny (Václavík, 2006). - Náklady na kontrolu a certifikaci hradí kontrolovaný podnik. - Ekologické produkty ze zemí mimo EU musí odpovídat parametrům Nařízení - Podniky dovážející ekologické produkty z nečlenských zemí EU jsou rovněž v ČR kontrolovány KEZ, o.p.s. (Šarapatka, 2003).

2 SROVNÁNÍ PRODUKTŮ KONVENČNÍHO ZEMĚDĚLSTVÍ S BIOPOTRAVINAMI 2.1 Ovoce, sušené ovoce a zelenina Ekofarmáři při pěstování zeleniny a ovoce nepoužívají žádná minerální hnojiva a chemické přípravky na ochranu rostlin. Biozelenina má podle 41 studií vyšší obsah vlákniny, minerálních látek a vitaminů. Například vitaminu C má o 27% více, hořčíku o 29 % více, železa o 21% více (Průšová, 2004). Největší rozdíly v obsahu vitaminu C byly nalezeny mezi listovou zeleninou (hlávkový salát, kapusta) a nejmenší rozdíly u kořenové zeleniny (Rembialkowska, 2004). Biozelenina může mít různou velikost, která je dána odrůdou, kvalitou půdy, lokalitou, spodní vodou a počasím. U konvenční zeleniny má na velikost vliv také použití dusíkatých hnojiv (Průšová, 2004). Tab. 1 Srovnání obsahu látek v rajčatech biorajče (1kg) konvenční rajče (1kg) 4,60 mg betakaroten 6,10 mg lykopen 41,80 mg 31,30 mg zinek 1,99 mg 1,47 mg vitamin E 8,10 mg 4,30 mg draslík 2353,00 mg 1892,00 mg (Anonym 1, 2003) Ovoce při sušení přirozeně mění svou původní barvu. Sušené ovoce v bio kvalitě nesmí být ošetřeno oxidem siřičitým. Běžné sušené ovoce se jím ošetřuje, aby byla zvýrazněna původní barva a podpořena konzervace. Meruňky tedy mohou zůstat oranžové či ananas žlutý jen pokud je přidán oxid siřičitý. Byť se jedná o běžně povolenou látku, v ekologickém zemědělství je zakázána a ve velkém množství může mít na svědomí žaludeční potíže, bolesti hlavy i dýchací obtíže zejména u alergiků. Testy běžně

dostupného sušeného ovoce prokázaly, že některé druhy obsahují více oxidu siřičitého než povoluje norma - z testovaných 14 vzorků 3 překročily normu (Průšová, 2004). 2.2 Maso a ryby Aby mohlo být maso certifikováno jako BIO, musí být zvířata chována, krmena, přepravována a porážena podle přesně daných a závazných pravidel, která jsou založená především na dodržování určité etiky vůči zvířatům a která zakazují jakékoliv nehumánní zacházení nebo týrání zvířat (Průšová, 2004). Biomaso obsahuje více proteinů a méně tuků, je bez růstových hormonů a bez konzervačních látek, proto je lze uchovávat kratší dobu. Biomaso je pevnější, má výraznější chuť a přirozené mramorování. Bioryby obsahují vzhledem ke krmivu mořského původu nenasycené mastné kyseliny snižující riziko kardiovaskulárních chorob (Anonym 1, 2003). Tab. 2 Lipidy a proteiny v kuřecím mase biokuře (100 g) konvenční kuře (100 g) proteiny 24 g 21 g lipidy 2-8 g 6-9 g (Anonym 1, 2003) 2.3 Chléb a obilné výrobky 90 % biopečiva a biochleba je vyrobeno z celozrnné biomouky. Slupka zrna obsahuje podstatnou část minerálních látek a vitamínů, a proto je celozrnná biomouka vysoce nutričně hodnotná, obzvlášť je-li čerstvě namletá. U celozrnné mouky z konvenční produkce může naopak slupka obsahovat kromě vitamínů a minerálů také zbytky chemických látek (např. postřiků) či těžkých kovů (Průšová, 2004). Biochléb obsahuje výlučně mouku, kvasnice, vodu, sůl a žádné přidané látky ani pesticidy. Oproti konvenčnímu chlebu má také víc vlákniny, ale je méně chutný (Anonym 1, 2003).

Tab. 3 Obsah vlákniny a minerálů v pečivu biochléb konvenční chléb (1 kg) (1 kg) vláknina 15 g 3 g fosfor 1500 mg 900 mg hořčík 410 mg 260 mg vápník 295 mg 240 mg vitamin B 1 4,50 mg 3 mg (Anonym 1, 2003) 2.4 Mléčné výrobky a mléko, vejce Biovejce jsou lepší z několika hledisek: produkují je netýrané slepice, které mají přístup do výběhu a jejich krmivo neobsahuje GMO a antibiotika. Vejce mají vyšší výživově - fyziologickou kvalitu, tzn. vyšší obsah lecitinu, tuků a karotenoidů. Biomléko oproti konvenčnímu je chutnější, protože obsahuje více tuku než běžné mléko. Obsahuje minimálně 3,5 g tuku na 100 ml mléka. Homogenizace mléka je sice v ekologickém zemědělství povolena a posuzována jako šetrná, ale roste poptávka po biomléce, které tímto postupem nebylo ošetřeno. Vzhledem k tomu, že čeští spotřebitelé jsou zvyklí na husté krémovité jogurty, jsou proto biojogurty zahušťovány buď sušeným odstředěným mlékem a sušenou syrovátkou, nebo kukuřičným škrobem. Je zakázáno použít želatinu živočišného původu, kterou lze najít v klasických jogurtech, modifikované škroby, tuky, umělá aromata či příchutě (Průšová, 2004). Tab. 4 Rozdíl mezi biovejci a konvenčními vejci biovejce konvenční (1 kg) (1 kg) cholesterol 4,1 g 6,1 g vitamin A 12,2 mg 10,5 mg vejce ( Anonym 1, 2003 )

3 DŮVODY PROČ JÍST BIOPOTRAVINY Jsou zdravé, plnohodnotné a výborné na chuť Biozelenina má vyšší obsah vlákniny, minerálních látek, vitaminů i antioxidantů důležitých v boji proti rakovině. Biopotraviny nejsou urychlované, proto obsahují méně vody, dusíku a více sušiny a mají lepší a přirozenou chuť. Např. pokusy s jablky odrůdy «Golden Delicious» prokázaly, že jablka z ekologického zemědělství obsahovala o 32 % více fosforu, o 9 % více vlákniny a o 19 % více fenolických látek (přírodních antioxidantů). Kromě toho měla jablka z EZ o 14 % vyšší pevnost, o 15 % vyšší technologickou kvalitu a o 15 % lepší organoleptické hodnocení (Schmutz, 2007). Neobsahují škodlivá aditiva Aditiva jsou chemické látky, které nahrazují dražší pravé přírodní suroviny a mění přirozené vlastnosti potravin. Ty pak mají dlouhou trvanlivost, jsou barevné, navíc jsou praktické, protože jsou uvařené během několika minut. Patří k nim barviva, konzervanty, látky zvýrazňující chuť a aroma, stabilizátory, látky proti hrudkování mouky v chlebu, chemické sloučeniny usnadňující loupání brambor či způsobující zlatavé zbarvení chipsů atd. Skutečné přírodní potraviny nám pak mohou připadat fádní, málo slané, sladké či málo barevné. V Evropské unii je v současné době povoleno více než 300 potravinářských přídatných látek. Ze všech těchto látek je jich u biopotravin povoleno 36. Základním pravidlem je, že smí být použity jen ty přídatné látky, bez nichž produkt prokazatelně nemůže být vyroben, ani nemůže být dosaženo jeho trvanlivosti. Jedná se převážně o srážecí činidla, regulátory kyselosti a kypřidla, dále emulgátory a antioxidanty. Použití aromat je omezeno na přírodní aromata a aromatické extrakty (éterické oleje). Např. listová biozelenina tak obsahuje o 10 až o 40 % méně dusičnanů (Průšová, 2004). Neobsahují geneticky modifikované organismy, (GMO) Nejčastěji jsou GMO rostliny nebo mikroorganismy, u kterých se pomocí metod genové manipulace mění základní genetická výbava. Tyto manipulace jsou zaměřeny například na to, aby kulturní rostliny vydržely použití razantních herbicidů, nebo aby obsahovaly látky jedovaté pro jejich škůdce. To je z pohledu ekologického zemědělství naprosto nepřijatelné, protože to umožňuje používat v zemědělství o to více chemie.

GMO organizmy jsou v ekologickém zemědělství zakázány a veškeré ekologické plochy sóji, a kukuřice se laboratorně na obsah GMO genů kontrolují. Kromě genových technologií jsou také při výrobě biopotravin vyloučena ošetření ionizujícím zářením. V zákoně o ekologickém zemědělství je zakázáno i bělení a mikrovlnný ohřev a naopak povoleno: mechanické zpracování (tj. mletí, drcení, stloukání, prosévání, třídění, lisování, mačkání, homogenizace), tepelné zpracování (odpařování, vaření, sušení, pečení, pasterace, sterilace, extruze), uzení bez použití chemikálií, filtrace, čiření, dekantace, chlazení, mražení, lyofilizace, fermentace, síření u vína, emulgace, extrakce vodou, parou, alkoholem, destilace (Průšová, 2004). Ekofarmáři nepoužívají pesticidy Pesticidy jsou látky používané k ničení plevelů, zneškodnění hmyzu či urychlení růstu rostlin. Nejvíce pesticidů bývá u vzorků salátu, rajčat, paprik a citrusů. Některé pesticidy narušují účinek hormonů, které hrají klíčovou roli při vývoji lidského zárodku, narušují nervovou soustavu, imunitní systém, přispívají ke vzniku rakovin, chronické únavě či snižováni plodnosti. Jedinou alternativou je zde mechanické (vláčení prutovými branami) a termické odstraňování plevele. Někteří spotřebitelé a vědci se obávají, že např. zelenina, která nebyla chemicky ošetřena, může obsahovat plísně (mykotoxiny). Bylo provedeno několik výzkumů v EU (Itálie, Švédsko, Německo) i v ČR, které tuto obavu vyvrátily. Z výzkumů vyplývá, že použití pesticidů může být pro rostlinu stresujícím faktorem. Důsledkem je vyšší výskyt mykotoxinů u konvenčně pěstované zeleniny. Konkrétně byl pokus dělaný s pastinákem a prokázala se větší odolnost ekologicky pěstovaného pastináku a to i při uskladňování. Z výzkumů rovněž vyplývá, že přítomnost mykotoxinů v potravinách souvisí spíš s jejich nesprávným skladováním, než se způsobem pěstování (Průšová, 2004). Ekofarmáři se starají o pohodu svých zvířat V ekologickém zemědělství je zakázáno jakékoli týrání zvířat. Nepřípustné jsou klecové chovy, roštové a bezstelivové ustájení. Zvířata se mohou volně pohybovat, pást, nejsou uvazována a mají možnost vzájemného kontaktu.

Ekofarmáři chrání ohrožené druhy zvířat a rostlin Při rozorání remízků, vykácení lesů při klasickém způsobu zemědělství mnoho zvířat a rostlin přijde o svá stanoviště a potravu. Ekologičtí farmáři naopak pečují o bujný život v půdě. Ekofarmáři neznečišťují půdu, vodu a vzduch Půda ztrácí mnoho živin a minerálních látek, většina zdrojů vody je kontaminována pesticidy a těžkými kovy. Hlavním zdrojem znečištění vody a vzduchu je obrovské množství výkalů zvířat v intenzivním zemědělství. Z výkalů se vylučuje metan, který přispívá ke zvyšování koncentrací tzv. skleníkových plynů. Ekologické zemědělství může snížit znečištění řek až o 75 %. Ekozemědělství šetří energii a obnovují život na venkově Ekologické zemědělství nepoužívá umělá hnojiva, při jejichž produkci se spotřebovává velké množství energie. Ekofarmáři mají menší, zato kvalitnější produkci. Tím efektivně řeší problém nadprodukce, se kterým se potýká běžné zemědělství. Ekofarmy se často stávají atraktivní náhradou za často již nefungující výletní hostince a mnoho místních lidí získává na ekofarmách zaměstnání. Ekologické zemědělství se v České republice rozvíjí od roku 1990. Nyní jich je více než 800. Česká republika se řadí na 9. místo ve světovém žebříčku v % ekologicky obhospodařované půdy (www.biospotrebitel.cz).

4 JSOU BIOPOTRAVINY OPRAVDU ZDRAVĚJŠÍ? Také při konzumaci biopotravin je důležité zachovat vyvážené složení důležitých látek. I biopotraviny totiž mohou obsahovat vysoké množství tuku či cukru a nelze je tedy jíst bez ohledu na přijímané množství energie, cholesterolu a nasycených mastných kyselin. Podle MUDr. Pavla Kohouta, člena Fóra zdravé výživy, mají biopotraviny svá pozitiva, ale také negativa. Jedním z pozitiv je šetrnější přístup k životnímu prostředí při výrobě. Absence používání chemických prostředků ochrany rostlin však může přinášet též určitá rizika, způsobená větším výskytem škůdců či chorob napadajících plodiny právě proto, že nejsou chemicky ošetřeny. Biopotraviny si sice zachovávají přirozenou chuť, barvu i vůni, problémem však zůstává většinou menší velikost, horší vzhled produktů a také např. častější strupovitost či rychleji se objevující hniloba. Sortiment biopotravin navíc není zcela kompletní, což může bránit požadavku pestrosti jídelníčku. Biopotraviny jsou především alternativou, která omezuje množství xenobiotik v potravě. Neplatí však, že jsou dietnější a tedy vhodnější. I při skladbě jídelníčku z biopotravin je nutné se řídit některými pravidly, kdy strava musí být pestrá, biopotraviny je nutné vybírat s ohledem na nutriční hodnoty (www.novinky.cz). Biopotraviny nemohou být nikdy definovány jako bez pesticidů. Certifikační schémata pro ekologické zemědělství stanoví, že půda musí být před ekologickou produkcí bez chemických vstupů po řadu let. Avšak možná přítomnost reziduí pesticidů z předchozího využití půdy znamená, že v certifikovaných biopotravinách se občas nalézá menší množství pesticidů. Přítomnost pesticidů však nevylučuje, aby potravina byla označena jako bio, pokud splňuje všechny další certifikační požadavky a samozřejmě obsah pesticidů je v rozsahu povoleného limitu. Z přehledu studií srovnávajících bio- a konvenční produkty vyplývá, že plodiny pěstované konvenčně obsahují nejen vyšší hladinu dusičnanů, ale také více volných aminokyselin, šťavelanů a dalších nežádoucích sloučenin, stejně jako méně vitaminu C. U obilovin z ekologického pěstování se v ČR zjišťovala nižší mlynářská a pekařská jakost, nižší obsah některých vitaminů; obsah těžkých kovů a dalších cizorodých látek se pohyboval v povolené hranici, ale nutriční hodnota byla vždy vyšší. Při hodnocení brambor z ekologického pěstování prováděném v ČR bylo pouze zjištěno, že obsah dusičnanů, těžkých kovů a solaninu nepřekročil legislativně stanovené hranice.

Ekologicky pěstované produkty však zpravidla vynikají zlepšenou skladovatelností, což je významné u brambor a jiných okopanin, ale i u kořenové, košťálové a cibulové zeleniny (Benešová, 2000).

5 OZNAČENÍ BIOPOTRAVIN, BIOZNAČKY V České republice platí ustanovení zákona o povinném označování veškerých produktů ekozemědělství značkou BIO. Od roku 2005 je tato značka převedena do vlastnictví státu a její používání bude upraveno novelou zákona 242/2000 Sb. Tato značka má dnes největší marketingový význam a její používání na obalech potravinářských výrobků je srozumitelné spotřebitelské veřejnosti (Šarapatka, 2005). V Evropské unii je možno používat celoevropskou značku pro biopotraviny. Získání certifikátu KEZ* pro produkty ekologického zemědělství k použití této značky ekozemědělce a výrobce také opravňuje. Tato značka se používá zatím pouze výjimečně. Nicméně přesná pravidla pro správné použití značení jsou platná v celém rozsahu i pro značení značkou BIO. Biopotraviny se musí označit na obalech výrobků dle nařízení značkou BIO a kódem CZ-KEZ (a podle zákona také grafickým znakem). Další značkou, kterou může zemědělec nebo zpracovatel vyjádřit vyšší úroveň ekologického hospodaření a zpracování produktů ekologického zemědělství je značka KEZ - s textem IFOAM ACCRE-DITED. Tato značka má význam především pro vývoz produktů ekologického zemědělství. Akreditace IFOAM Mezinárodní federace hnutí pro ekologické zemědělství (International Federation of Organic Agriculture Movements) je srozumitelná informace pro většinu prestižních zahraničních kontrolních a odbytových organizací a při vývozu do některých zemí, jako je Švédsko nebo Velká Británie je nutnou podmínkou. Značku je možno používat, pokud se podnik účastní certifikačního programu STANDARDY KEZ (Šarapatka, 2005) Obr. 1 Značka EZ, www.biospotrebitel.cz * KEZ - Kontrola ekologického zemědělství, o.p.s (obecně prospěšná společnost) je nevládní nezisková organizace, která zajišťuje odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému ekologického zemědělství, a to podnikatelů, jejich produktů a výrobků (osvědčování). Činnost koná na základě pověření MZe.

Obr. 2 Kontrola EZ, Obr. 3 Směrnice PRO-BIO, www.biospotrebitel.cz Vzhledem k zájmům zemědělců na splnění přísnějších kritérií a tím i prezentaci vyšší úrovně hospodaření v ekologickém zemědělství proto např. svaz PRO-BIO zavedl v roce 2004 vlastní směrnici ve shodě s pravidly partnerského svazu Bioland. Tento program je určen pouze pro členy svazu PRO-BIO. Důležité jsou i obchodní vazby na svazy hospodařící podle stejných pravidel v Německu (Bioland), Rakousku a Švýcarsku (Šarapatka, 2005). Svaz PRO-BIO je nevládní nezisková organizace, která v České republice prosazuje a podporuje ekologické formy hospodaření a spotřebu biopotravin (Kreutzerová, 2005). Směrnici pro produkci, zpracování, označování a prodej ekologicky produkovaných potravin vytvořila i Komise Kodex Alimentarius. Byla přijata v roce 1999 a zabývá se všemi aspekty bioproduktů rostlinného i živočišného původu včetně inspekčního systému a dovozu (Benešová, 2000). 5.1 Evropské ekoznačení Kytička (The Flower) - platí v rámci celé Evropské unie, u nás jej spravuje Agentura pro ekologicky šetrné výrobky. Jde o nadnárodní systém, který byl založen na základě nařízení rady Evropského hospodářského společenství ze dne 23. března 1992 (EEC No. 880/92 on a Community Eco-label Award Scheme). Stejně jako český národní program je program ekoznačení EU dobrovolný. Je zaměřený jak na výrobky, tak i na služby a počet výrobkových kategorií (a služeb) neustále roste. Ekoznačka EU "The Flower" představuje květinu, jejíž střed tvoří zelené písmeno "E" a okvětní lístky jsou nahrazeny dvanácti modrými hvězdičkami. Logo se smí zobrazovat takto dvoubarevně, nebo v jednobarevném, zeleném nebo černém provedení.

Obr. 4 The Flower, www.biospotrebitel.cz O ekoznačku EU může požádat výrobce nebo poskytovatel služeb, jehož výrobek (či služba) musí být k dostání na trhu kdekoliv na území Evropské unie. Může tak učinit u kteréhokoliv kompetentního orgánu v jakémkoliv členském státě EU; v ČR je to Agentura pro ekologicky šetrné výrobky. Pokud výrobce žádá o tuto značku, zpravidla se jeho náklady vyšplhají min. na 1000 EUR. V České republice byla zatím tato ekoznačka udělena pouze firmě Hybler s.r.o. Důvodem může být jak nezájem českých výrobců žádat o udělení značky, tak i finanční zátěž, kterou s sebou udělování značky nese, ačkoli je velmi pravděpodobné, že vynaložené peníze by se výrobcům vrátily. Logo GEN - nezisková, nevládní organizace GEN (Global Ecolabelling Network) byla založena v roce 1994. V této světové síti označování ekologicky šetrných výrobků jsou sdruženy jednotlivé národní i nadnárodní programy z celého světa. V současné době ji tvoří 26 členů a další 4 přidružené organizace. České Ministerstvo životního prostředí je členem Genu od roku 2000, takže i kvalitu této ekoznačky garantuje stát (Šarapatka, 2005). Bioznačky Pravé a certifikované biopotraviny jsou označené grafickým znakem BIO (případně jeho schválenými modifikacemi) s nápisem Produkt ekologického zemědělství (Šarapatka, 2005). Bioprodukty mohou nést označení původu z EZ nebo používat předponu bio k tradičnímu názvu či novému názvu, popř. adjektivem ekologický, biologický, organický k základnímu názvu (Moudrý, 1997). V případě nebaleného zboží, jako např. pečivo, ovoce, zelenina, brambory nebo mléko ze dvora, musí prodávající doložit původ potraviny platným osvědčením o bio původu. Potraviny, na kterých je napsáno např. čistě přírodní potravina, produkt zdravé výživy nebo eko potravina představují pouze tvrzení výrobce potravin a v žádném případě se nejedná o biopotravinu. Spotřebitel nemá žádnou garanci pravosti a oprávněnosti tohoto tvrzení,

které může být pravdivé, ale zrovna tak může jít pouze o tzv. reklamní trik a klamání spotřebitele. V případě některých těchto tvrzení dochází dokonce k porušení Zákona o ekologickém zemědělství a Zákona o potravinách. Zákon o ekologickém zemědělství totiž přímo zakazuje označovat potravinu slovem bio a eko, nebo údaji slibujícími např. ekologický, organický, přírodní či biologický způsob výroby, jestliže nebylo na potravinu vydáno patřičné osvědčení o biopotravině (Průšová, 2004). Takovému zboží se říká pseudobiopotraviny. V řadě případů může jít o zdravotně nezávadné a zdraví prospěšné potraviny. Měly by vyhovovat normám a dalším předpisům, pocházejí však obvykle z konvenční produkce, při které byly použity chemické přípravky (Moudrý, 1997). Tato značka zaručuje, že produkty byly kontrolovány na každém kroku od pole přes úpravu a zpracování až ke konečnému spotřebiteli. Správně označená biopotravina nese i číslo kontrolní organizace: CZ-KEZ-01 nebo číslo a zkratku některé jiné schválené kontrolní organizace. Všem prodejcům a výrobcům nesprávně označených produktů může být uložena pokuta až do jednoho milionu korun. KEZ o.p.s. má oznamovací povinnosti vůči Ministerstvu zemědělství ČR v případě zjištění závažných porušení pravidel ekologického zemědělství. Oprávněnost ukládat pokuty nebo zvláštní opatření je na straně Mze ČR (www.kez.cz). Od února 2000 má EU společnou ekologickou značku. Je barevná a představuje symbolizovaný obilný klas obklopený kruhem 12 hvězd a zeleným zoubkovaným prstencem s nápisem ekologické zemědělství. Tato značka ovšem není povinnou etiketou pro bioprodukty a v současné době se ještě málo používá. Důvodem je, že se jí smí označovat jen výrobky vyrobené výlučně ze surovin pocházejících z EU. A ty, které obsahují i jiné suroviny se touto značkou označovat nesmí (Šarapatka, 2005). Obr. 5 Ekologická značka EU, www.biospotrebitel.cz

Ostatní evropské značky Nejstarší ekoznačkou, která vznikla v Německu r. 1977, je Blauer Engel - Modrý anděl. Značka je udělována výrobkům a službám, které jsou ve všech směrech šetrné k životnímu prostředí a které splňují vysoké zdravotní a bezpečnostní standardy. Další německou národní značkou pro biopotraviny, která vznikla r. 2001 je Bio-Siegel. Obr. 6 Modrý anděl, Obr. 7 Něm. ekoznačka, www.biospotrebitel.cz V Rakousku je ekoznačkou AMA Biozeichen, kterou mohou být označovány pouze certifikované biopotraviny dle platné legislativy nebo také Umweltzeichen. Obr. 8 Ekoznačka v Rakousku, www.biospotrebitel.cz 5.2 Značení českých ekovýrobků Aby byl výrobek považován za ekologický i někým jiným než svým výrobcem a aby šlo o označení, na které se dá spolehnout, vyvinulo Ministerstvo zemědělství ČR dvě ekoznačky. Ekoznačkou rozumíme označení na výrobku (tedy jeho obalu), které je registrované u nějaké společnosti nebo státu jako značka ubezpečující spotřebitele o ekologičnosti výrobku. Hodnotí se přitom zpravidla výrobek od svého vzniku až po likvidaci. Garantem programů ekologického značení u nás je Ministerstvo životního prostředí ČR, výkonným orgánem je Agentura pro ekologicky šetrné výrobky. Na řízení národního programu se dále podílí Rada pro ekologicky šetrné výrobky, která se skládá ze zástupců státních organizací, akademické sféry, neziskových organizací atd. (Šarapatka, 2005). U nás fungují zatím tyto státem garantované programy:

Český národní program označování ekologicky šetrných výrobků - systém vznikl z iniciativy ministrů životního prostředí a hospodářství v roce 1994. Používanou ochrannou známku tvoří stylizované písmeno "E" s nápisem "Ekologicky šetrný výrobek" v horní části a identifikačními čísly v části spodní. Známka smí být používána pouze v jednobarevném, zeleném nebo černém provedení. Ekologicky šetrný výrobek se uděluje takovým výrobkům, které ve významné míře méně poškozují životní prostředí než jiné obdobné výrobky plnící stejnou funkci. Pokud žádost o udělení této ekoznačky ministerstvo odsouhlasí, uzavře agentura se žadatelem licenční smlouvu o poskytnutí práva k užívání této ochranné známky. Informace o výrobcích, jimž bylo propůjčeno právo užívat ochrannou známku, zveřejňuje MŽP ČR průběžně ve Zpravodaji MŽP ČR. Obr. 9 Ekologicky šetrný výrobek, www.biospotrebitel.cz Výrobce, který získá ekoznačku, platí poplatek 20 000 Kč. Získání ochranné známky má pro výrobce/dovozce velký význam, neboť tak získávají lepší možnosti při prosazování svých výrobků nejen na domácím, ale hlavně na zahraničním trhu. Propůjčení ochranné známky je navíc i jistým důkazem dodržení jakosti výrobku. To je jeden z dalších důvodů, proč nákupčí ze zahraničí dávají přednost výrobkům označeným ochrannou ekologickou známkou. Propůjčení ochranné známky neznamená, že výrobek je pro životní prostředí naprosto neškodný, avšak musí být zárukou, že životní prostředí výrobek ovlivňuje méně než ostatní výrobky. Produkt ekologického zemědělství je ochranná známka, jejímž správcem je KEZ o.p.s. - Kontrola ekologického zemědělství, obecně prospěšná společnost se sídlem v Chrudimi. Aby výrobek mohl tuto ochrannou známku dostat, je nutné splnění požadavků stanovených zákonem č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a prováděcí vyhláškou ministerstva zemědělství č. 53/2001 Sb. a kritérií zpracovaných v interní dokumentaci KEZ o.p.s. Značka se zpravidla uděluje na 1 rok a KEZ o. p. s. provádí pravidelné ohlášené i namátkové kontroly podnikatelů, zemědělců i výrobců (Průšová, 2004).

Obr. 10 Ochranná známka, www.biospotrebitel.cz Z českých značek, které můžeme najít na biopotravinách, je to např. Albio, Sluneční brána, Country-Life, Biolinie, Toulcův dvůr nebo Dvůr Ratibořice a další.

6 TRH S BIOPOTRAVINAMI VE SVĚTĚ A U NÁS Mezi Evropany jsou nejpopulárnější kategorií bioovoce a zelenina, následuje mléko a mléčné výrobky a maso. Ve Francii jsou např.oblíbené biocereálie - 42 %, následuje ovoce a zelenina s 25 %. Ve VB je tomu naopak, nejprodávanější je ovoce a zelenina - 54 %, po nich následují cereální výrobky - 14 %. Evropský trh s obratem 10,6 mld eur je 2. největším trhem za Severní Amerikou - 12 mld eur. Největším evropským trhem je Německo s obratem 3 mld eur, po něm následuje VB 1,7 mld, Itálie 1,4 mld a Francie 1,3 mld eur. Růst se nevyhýbá ani Dálnému východu: Japonsko prodalo v r. 2003 biopotravin za 400 milionů eur, což se rovná prodeji ve Švédsku, Dánsku nebo Rakousku (Šarapatka a kol., 2005). Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi nenastaly jen z odlišných požadavků zákazníků na biopotraviny, ale také díky tržním bariérám, které zabraňují splnění koupěschopné poptávky (Wier, 2004). Charakteristickým rysem evropského trhu je pak nevyrovnanost nabídky a poptávky. Řada zemí má nadbytek hovězího masa a mléka, zatímco bioobilniny a výrobky z nich vykazují nedostatky. Jednotlivé evropské země se značně liší ve své produkci a spotřebě biopotravin. Největší spotřebu mají tradičně severské státy, nejnižší naopak státy na jihu Evropy. Nejrychleji roste produkce zejména ve Španělsku a Itálii, většina je však exportována, aby pokryla poptávku severu (Šarapatka, 2005). 6.1 Situace v jednotlivých zemích V Německu se od konce 90. let stále více prosazují supermarkety a dosahují asi 37 % na trhu. Bioprodejny (celkem asi 2000) a prodejny zdravé výživy mají asi 33% podíl. Příležitostní zákazníci nakupují biopotraviny nejčastěji v supermarketech, zatímco pravidelní konzumenti dávají přednost specializovaným prodejnám. Silným trendem posledních pěti let je vznik tzv. biosupermarketů, prodejen o velikosti 200-1000 m 2 prodejní plochy s nabídkou 4 až 8 tisíc položek biopotravin. V celém Německu jich funguje několik stovek (Šarapatka, 2005). I přesto, že zájem německých konzumentů o biopotraviny je obrovský, je podíl biopotravin na zisku ve srovnání s Dánskem nižší. Dánský obchod s biopotravinami prudce vzrostl po roce 1993, kdy vláda poskytla ekozemědělcům velké dotace a poradenský servis během přechodného období.

Supermarkety snížily cenu biopotravin o 15-20 % a značně zvýšily zásobování do konvenčních obchodů. Nezanedbatelnou součástí dánského trhu je i dobře fungující certifikační program. Dánsko se proto řadí k zemím s nejvyspělejším trhem biopotravin (Wier, 2004). V Itálii konvenční supermarkety zajistily výrazný růst domácí spotřeby v posledních letech. Většina italských obchodních řetězců již biopotraviny zařadila do svého sortimentu, některé dokonce prodávají pod vlastní značkou (COOP). Specializované bioprodejny a biosupermarkety mají také svůj podíl na trhu a zejména v severní Itálii se výrazně podílí na prodejích, zvláště čerstvého ovoce a zeleniny. Velkou popularitu zde ovšem mají i biotržnice. Škála biopotravin je rozšířena o kompletní nabídku nepotravinářského zboží - kosmetiky, potravních doplňků, přírodních léčiv, čistících prostředků a krmiv pro domácí zvířata (www.zahradaweb.cz). Ve Velké Británii dominují trhu s více než 80 % podílem supermarkety (Tesco, Waitrose, Marks & Spenser a Sainsbury) a sehrály významnou roli v představení biopotravin běžným konzumentům, např. 10 % veškeré kojenecké výživy je už v biokvalitě. Švýcarsko je země s dlouholetou tradicí rozvinutého ekologického zemědělství - má veškeré mléčné výrobky v biokvalitě a široký sortiment sýrů (Prugar, 2000). Stále dominantnější postavení má obchodní řetězec COOP s podílem téměř 50 % na švýcarském trhu. Velmi populární je také nákup přímo z farem a na biotržištích. Ve Finsku se specializované bioprodejny vyskytují v menší míře. Většina prodeje se uskutečňuje prostřednictvím velkých obchodních řetězců (Leskinen a Lintukangas- Gröhn). Ekologičtí zemědělci tam založili několik obchodních družstev, aby byli schopni nabídnout své zboží po celé zemi, zejména obilniny a zeleninu (Šarapatka, 2005). Švédsko je považováno za průkopnickou zemi, prvním ekoproduktem byl překvapivě toaletní papír, který se od roku 1991 v této zemi vyrábí výhradně v biokvalitě, za ním následovaly čistící a prací přípravky. Vzestup biopotravin byl pomalejší z důvodu vyšších cen. Ve flanderské části Belgie většina ekozemědělců pěstuje zeleninu v biokvalitě, najdou se ale i smíšené farmy s rostlinnou výrobou kombinované s chovem mléčného skotu. Ve valonské části s mnohem intenzivnějším zemědělstvím tvoří veškeré plochy ekofarem orná půda a pastviny (Prugar, 2000).

V Rakousku se supermarkety podílí na prodeji biopotravin 80 %, jen řetězec Billa odebírá téměř polovinu veškeré produkce zemědělců ze svazu Ernte. Bioprodejny nejsou tak rozšířené jako v Německu. Rakousko se však může pochlubit velkým rozmachem ekologického zemědělství v důsledku vysokých dotací. K prvním biopotravinám v Řecku v 80. letech patří olivy a černý rybíz. Dalšími zajímavými komoditami je např. biovíno, všechny druhy citrusů, ostatní ovoce a obiloviny. Ekologicky se také pěstuje bavlna a tím se Řecko řadí na 1. místo v EU (Prugar, 2000). Střední a východní Evropa: Vývoj trhu s biopotravinami v zemích střední a východní Evropy je značně rozdílný. Všechny se sice začaly postupně rozvíjet začátkem 90. let minulého století, ale každý jiným směrem. Maďarská produkce biopotravin je z 95 % orientovaná na export zejména do Německa. Naopak ČR má relativně značně rozvinutý domácí trh a export tvoří jen asi 20-30 % produkce. V Polsku roste produkce jen velmi pomalu a je určena zvláště na vývoz. Stejně tak by se dala charakterizovat situace na Slovensku (Šarapatka, 2005). Tam v oblasti bioproduktů v rostlinné produkci převládají obiloviny, zelenina, brambory a ovoce. V oblasti biopotravin pak těstoviny, mouka, biochléb, jablková šťáva, biovíno, léčivé byliny, ovčí, kravský sýr a korbáčky (Horňáková, 2006). Slovensko vyváží stejně jako Maďarsko 90 % ekologické produkce z důvodu poměrně nízké kupní síly, a to především do Rakouska, Německa, Itálie, Švýcarska, Francie a Holandska (Anonym 3, 2008). Všeobecně se očekává další nárůst trhu s biopotravinami. Lze očekávat dosažení přibližně 5 % podílu BP na celkové spotřebě potravin. 6. 2 Český trh s biopotravinami (BP) Český trh s biopotravinami je ve srovnání s ostatními novými členy EU relativně nejrozvinutější, přesto je zatím v počáteční fázi. Značná část české bioprodukce je spotřebována na domácím trhu, navíc se velké množství biopotravin dováží. Podle ministra zemědělství Petra Gandaloviče má trh s biopotravinami velký potenciál. V současné době asi jen 5% spotřebitelů kupuje biopotraviny pravidelně, dalších 25% občas. Spotřeba biopotravin na jednoho obyvatele tak byla v loňském roce asi 126 Kč (www.mze.cz).

Biopotraviny jsou na českém trhu k dostání již od začátku 90. let minulého století, k výraznému nárůstu spotřeby však dochází až od r. 1999, kdy se poprvé objevily v nabídce některých supermarketů. Lze odhadovat, že trh s BP roste o 15 % ročně. Podle Tomáše Václavíka z agentury Green Marketing vznikal trh s biopotravinami v západní Evropě z tlaku spotřebitelů a prodej začínal ve specializovaných malých prodejnách. Až později se přidaly velké řetězce. V Česku táhne trh nabídka, poptávka kupujících je i přes každoroční růst stále malá (Králová, 2007). Část českých spotřebitelů, kteří již biopotraviny kupují, je vnímá jako kvalitní produkty vhodné pro udržení zdraví a jejichž produkční postupy jsou šetrné k životnímu prostředí. Oceňují jejich lepší chuť a absenci reziduí používaných v intenzivním konvenčním zemědělství. Z průzkumu vyplývá, že typickým spotřebitelem biopotravin v ČR je žena ve věku 25-45 let s 1 nebo 2 dětmi, žijící ve větším městě. Má středo - nebo vysokoškolské vzdělání, zajímá se o životní prostředí a o zdraví své i rodiny. Velkou část rozpočtu je ochotna vydat za jídlo. Více než polovina lidí, kteří nakupují biopotraviny v bioprodejnách, uvádí, že nakupuje pravidelně, až několikrát týdně (Šarapatka a kol., 2005). Nejdůležitějším zdrojem znalostí o biopotravinách jsou podle respondentů pořady v televizi (jiné než reklama), informace v prodejně, denní tisk a časopisy a rovněž reklamy výrobců či prodejců (Červená, 2006). V ČR bylo na konci roku 2004 v nabídce přibližně 1600 položek biopotravin, z čehož bylo asi 1000 z dovozu. Jen bylin, bylinných a ostatních čajů a koření je v nabídce víc než 400 druhů. Na českém trhu poptávka převyšuje nabídku především u čerstvé a upravené zeleniny a ovoce, mléka a mléčných výrobků, drůbežího masa, vajec a chlazených výrobků - pomazánek, paštik a náhražek masa. Dále je nedostatek čerstvého pečiva, brambor, vepřového masa, ovocných džusů a nápojů, marmelád a medu, kojenecké a dětské výživy, hotových jídel a polotovarů (Šarapatka, 2005). K překážkám většího rozvoje trhu s biopotravinami u nás je především nedostatečný sortiment bioproduktů, nedostatek zpracovatelů a nabízených konečných biopotravin, málo rozvinuté distribuční kanály, nízké povědomí spotřebitelů o biopotravinách a nízká kupní síla (www.zahradaweb.cz). Mnohé komodity vyprodukované v ekologickém zemědělství končí na trhu jako konvenční produkty, protože chybí zpracovatelský sektor pro bioprodukci (Šarapatka, 2006). Dále jde o nízkou výměru orné půdy, ekonomickou výhodnost prodeje skotu do konvenčního výkrmu, nedostatek financí na investice nutné pro produkci biomléka a velmi přísné požadavky českých