MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Evropská studia Poskytování podpory začínajícím mladým farmářům v České republice prostřednictvím Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu v období 2004-2006 Bakalářská práce Ivona Klapilová Vedoucí práce: Mgr. Petra Kuchyňková UČO: 144051 Obor: Mezinárodní vztahy Evropská studia imatrikulační ročník: 2004 Brno, 2007

v závěru. Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně za použití literatury uvedené 2

Ráda bych tímto poděkovala Mgr. Petře Kuchyňkové za cenné rady a připomínky při psaní této práce. 3

Obsah 1. Úvod...5 2. Společná zemědělská politika...6 3. EAGGF...7 4. Úspěch SZP...9 5. Mansholtův plán a McSharryho reforma...10 6. Politika rozvoje venkova (druhý pilíř SZP)...11 7. Situace mladých farmářů v Evropské unii...14 8. Legislativa EU...16 8.1 Strategické dokumenty...19 9. Parametry pro nové členské země...19 10. České zemědělství před vstupem do EU...20 10.1 Podpora mladých farmářů...22 11. Struktura farem v ČR...24 12. České zemědělství po vstupu do EU...26 12.1 Podpora mladých začínajících farmářů v období 2004 2006 v rámci OP RVMZ...28 12.2 PUZČ...31 12.3 Celková podpora mladých začínajících farmářů v období 2004 2006...34 12.4 Role profesních organizací...35 13. Srovnání s vybranými zeměmi EU...36 14. EAFRD...37 15. Do jaké míry využije Česká republika nových možností?...40 16. Závěr...43 17. Seznam tabulek...45 18. Seznam literatury a internetových zdrojů...46 4

1. Úvod V roce 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie (EU) a otevřela se jí možnost čerpat finanční prostředky z evropských fondů. Evropská unie v rámci společných politik sleduje různé cíle, které odrážejí nejen historický vývoj evropské integrace, ale i aktuální výzvy jimž čelí v oblastech své působnosti. Společná zemědělská politika (SZP) je jednou z nejvýznamnějších a nejvíce regulovaných společných politik Evropské unie, jejíž základy byly položeny již v roce 1957 ve Smlouvě o Evropském hospodářském společenství. K dlouhodobým prioritám financování SZP náleží podpora začínajícím mladým farmářům, jež do konce roku 2006 spadala pod orientační sekci Evropského zemědělského záručního a orientačního fondu (EAGGF). Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999, které definovalo program poskytování podpory na zahájení podnikatelské činnosti začínajícím mladým farmářům, nestanovilo jednotný mechanismus podpory pro všechny členské země. Bylo tedy na daném členském státu jakým způsobem této možnosti podpory využije. Předmětem práce je snaha nalézt odpověď na otázku do jaké míry Česká republika poskytovala podporu začínajícím mladým farmářům v referenčním období 2004 2006 a jak byla schopna využít finančních nástrojů orientační sekce EAGGF, které Evropská unie svým členským státům nabízí. Předmětem zkoumání bude také zjistit, zda-li čerpání finančních prostředků je ovlivněno i jinými faktory, zejména parametry přístupové smlouvy či dotační politikou státu. Pro účel této práce je stanovena hypotéza: V období 2004 2006 Česká republika využívala možností čerpání finančních prostředků pro podporu začínajícím mladým farmářům, které nabízela Evropská unie svým členským státům prostřednictvím EAGGF, v omezené míře. Práce nejprve čtenáře uvádí do problematiky Společné zemědělské politiky a objasňuje za jakým účelem a na jakých principech byla vybudována. Dále zohledňuje její historický vývoj s ohledem na postupný důraz sociálních aspektů v jednotlivých reformách a postupně větší orientaci na politiku rozvoje venkova v jejímž rámci je podpora mladým zemědělcům vymezena. Práce tímto zasazuje politiku podpory začínajícím mladým farmářům do kontextu celkového vývoje SZP. Dále jsou uvedeny jednotlivé legislativní nástroje umožňující členským státům vytvořit své dotační tituly. Zmíněny jsou jak možnosti zemí EU-15, tak podmínky, jež byly nastaveny pro nové členské státy. Práce prezentuje české dotační tituly z období před vstupem do EU, 5

financované z národního rozpočtu a následně ze zkoumaného období 2004 2006 po vstupu do EU. Tím je umožněno vysledovat návaznost jednotlivých programů a zhodnotit účinek jejich realizace. V úvahu jsou vzata rovněž specifika českého zemědělství, zejména podíl velkokapacitních farem, demografická struktura zemědělské populace, působení zájmových skupin a historický vliv skladby zemědělského sektoru před listopadem 1989. Práce rovněž uvádí podporu mladým farmářům, jež poskytují jiné členské země EU. V závěru je nastíněn výhled do budoucna v souvislosti s vytvořením nového fondu EAFRD. Co se týká použitých metod 1 k ověření hypotézy, práce nejprve poskytuje nezbytná fakta, zejména legislativní rámec EU a opatření v operačních programech, jež poskytují základní přehled legislativních aktů a slouží pro účely následné analýzy. Analýza se soustřeďuje zejména na přístup České republiky k dotačním možnostem fondu EAGGF a na jednotlivé dotační tituly, které byly za účelem podpory začínajícím mladým farmářům vytvořeny. Předmětem zkoumání je rovněž vzrůstající důležitost politiky rozvoje venkova, která je do značné míry ovlivňována měnící se sociální strukturou venkovského obyvatelstva. V závěrečné části práce jsou uvedeny vybrané členské země EU a metodou komparace jsou porovnány finanční podpory, jež tyto země nabízejí začínajícím mladým farmářům na zahájení zemědělské činnosti. 2. Společná zemědělská politika Společná zemědělská politika je jednou z nejstarších a zároveň nejdůležitějších politik Evropské Unie. Byla založena jako součást společného trhu ve Smlouvě o Evropském hospodářském společenství (EHS), k jehož podpisu došlu v Římě 27. března 1957. Důvod k založení SZP odpovídá situaci v období padesátých let minulého století. Členské země EHS nebyly soběstačné z hlediska produkce potravin a byly nuceny mnoho zemědělských výrobků dovážet. Tím se stávaly závislými na vnějším trhu a tedy zranitelnými. Hlavním úkolem se tedy stalo zvýšení produkce 1 Ačkoliv se práce zabývá otázkou implementace jedné z politik EU na národní úrovni, nevyužívá po metodologické stránce konceptu Europeanizace. Přesto je důležité alespoň krátce se o tomto jevu zmínit, neboť implementace SZP může sloužit jako poměrně dobrý zdroj jejích praktických příkladů. Europeanizaci, jež se projevuje na více úrovních, bychom mohli zjednodušeně vysvětlit jako vliv procesů, utvářejících se na evropské úrovni, na politiky členských států. Pojem tedy souvisí s evropskou integrací a představuje komplexní proces, který ovlivňuje různé sféry politik členských případně kandidátských zemí, jež se musí adaptovat na různé změny v průběhu integrace. V případě implementace evropských politik na národní úrovni se jedná zejména o změny v legislativním rámci. SZP je jednou z nejvíce regulovaných společných politik EU a proces europeanizace je zde velmi patrný. 6

a stabilizace zemědělského trhu. Komunitární preference, na jehož principu byla SZP budována, měla zajistit ochranu vnitřního trhu před dováženými výrobky, jejichž cena byla nižší než-li cena výrobků produkovaných uvnitř Společenství. Kompenzační princip zaváděl solidární financování zemědělské politiky, tedy všechny členské státy, agrární i průmyslové, se společně podílejí na financování bez ohledu na to, zda-li se jim vynaložené finanční prostředky vrátí, např. v podobě dotací. Ke kompenzaci slouží jednotný trh s průmyslovými výrobky, ze kterého profitují všechny členské státy. Základním nástrojem stabilizace zemědělského odvětví se stala regulace cen. Ceny, které od roku 1958 navrhuje Komise a následně schvaluje Rada, slouží k zajištění slušné životní úrovně zemědělců. Cílem je udržet zemědělský sektor a podpořit s ním spojený rozvoj venkova. Shrneme-li hlavní cíle, pro které byla SZP vybudována Smlouvou o EHS, jednalo se o tyto: zvýšení produkce zemědělské výroby zajištění slušné životní úrovně zemědělského obyvatelstva stabilizace zemědělských trhů zajištění spolehlivosti dodávek potravin zajištění přiměřené ceny zboží dodávaného spotřebitelům Konkrétní nástroje praktické realizace SZP však Smlouva o EHS nedefinovala. Ty byly stanoveny až v roce 1962 založením Evropského zemědělského záručního a orientačního fondu. SZP tedy začíná fakticky fungovat až od roku 1962 a etabluje se jako jedna z nejdůležitějších politik Společenství. 3. EAGGF EAGGF se stává hlavním finančním nástrojem zemědělské politiky. O dva roky později od svého založení byl rozdělen do dvou sekcí. Sekce záruční sloužila k financování činnosti jednotlivých STO, 2 tedy k vyplácení garantovaných cen, produkční podpory, kompenzačních plateb, podpoře exportu atd. Tuto část SZP nazýváme prvním pilířem. Druhá část fondu je sekce orientační, která financovala restruktualizaci zemědělství, především rozvoj venkova. Dle odlišné povahy programů 2 Společné tržní organizace realizují SZP a jsou vždy odpovědné za určitou komoditu. Jejich úkolem je regulace trhu pro danou komoditu a udržování společného celního sazebníku. 7

tuto oblast pokládáme za druhý pilíř (oficiálně stanoveno v Agendě 2000). Již z povahy SZP je patrné, že mezi oběma sekcemi byl významný finanční nepoměr. Velká část finančních prostředků byla poskytována na záruční sekci, která odčerpávala z rozpočtu EU značné finanční prostředky viz tabulka č. 1. I když je postupně větší pozornost věnována rozvojové oblasti, a tedy navyšování finančních prostředků v orientační sekci, stále se jednalo o poměrně malý posun. K výraznějšímu posunu dochází se založením nového fondu EAFRD, jež nahrazuje především orientační sekci EAGGF viz. kapitola 14. V rámci strukturální politiky se EAGGF podílel na spolufinancování následujících oblastí: investice do zemědělského vlastnictví pomoc na zahájení činnosti mladých zemědělců a jejich odborná příprava podpora předčasných odchodů do důchodu kompenzace znevýhodněných oblastí zemědělsko environmentální opatření výroba zemědělských produktů a podpora jejich uvádění na trh rozvoj lesnictví a optimálního využití lesů rozvoj venkovských oblastí pomocí zajištění služeb, podporám pro místní ekonomiku, turismus a řemeslné aktivity atd. 3 Tabulka č. 1: Vývoj výdajů na SZP v záruční sekci EAGGF Rok 1965 1970 1975 1980 1985 1990 Záruční sekce EAGGF v mil. ECU/EUR 28.7 3 108.1 4 327.7 11 291.9 19 727.8 25 604.6 % z rozpočtu EU 37,5 91,8 74,4 71,2 70,8 58,1 Rok 1995 1998 1999 2000 2001 2002 Záruční sekce EAGGF v mil. ECU/EUR 34 490.4 39 068.0 39 468.6 41 473.0 44 523.7 44 255.0 % z rozpočtu EU 51,8 48,3 47,3 44,4 45,9 44,5 Zdroj: König, P. - Lacina, L.: Rozpočet a politiky Evropské unie, Praha, C.H.Beck 2004, s.128. V referenčním období 2004-2006 bylo legislativním nástrojem, jež stanovuje a upravuje činnost fondu, Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 o financování společné zemědělské politiky. Jeho řízením je pověřena Komise, kterou doplňuje výbor EAGGF složený ze zástupců členských států. Platby se ke konečnému příjemci dostávají přes národní platební agentury či státní organizace. Z orientační sekce EAGGF čerpal také program Leader+, který funguje jako 3 Marek, D.: Příprava na strukturální politiku Evropské unie, Ostrava, Repronis Ostrava 2004, s. 25. 8

Iniciativa Společenství. 4 Jeho cílem je podpora spolupráce ve venkovských společnostech a ekonomikách a podpora udržitelného rozvoje v daných lokalitách. 4. Úspěch SZP SZP byla zpočátku hodnocena jako jednoznačný úspěch. Podařilo se zvýšit produkci v rostlinné i živočišné výrobě, zemědělství prošlo modernizací, trh se zemědělskými výrobky se stabilizoval, zvýšily se příjmy farmářů, čímž byla zajištěna odpovídající životní úroveň zemědělské komunity a Evropské společenství (ES) se stalo potravinově soběstačné. Celkový úspěch však nebyl výsledkem trhu, ale silnou intervencí ES. Garantované výkupní ceny stály evropský rozpočet obrovské finanční prostředky. Zemědělec měl zaručený odbyt svých výrobků za garantované ceny, 5 jejichž náklady neslo ES, a tedy daňoví poplatníci. Evropské zemědělství však postupně produkuje více než je vntiřní trh schopen spotřebovat. Převýšením domácí nabídky nad domácí poptávkou dochází k nadprodukci a ES vynakládala stále více prostředků k vykupování přebytků od zemědělských výrobců.... v roce 1980 dosáhl podíl Společné zemědělské politiky 72,3 procent všech výdajů rozpočtu. 6 Dalším vážným nedostatkem evropského zemědělství bylo zvýhodňování velkých zemědělských podniků, kterých byla sice menšina, ale za to byly schopné zvyšovat produktivitu na úkor malých zemědělců. Prostřednictvím intervenčních cen získávaly velkofarmy až 80 % všech dotací z rozpočtu ES. Malé farmy tak byly finančně znevýhodňovány, neboť nebyly schopné dosáhnout takové produkce jako velké zemědělské podniky. SZP nebyla zpočátku zaměřena na sociální rozměr zemědělského sektoru, stejně tak rozvoj venkova či ekologické aspekty byly opomíjeny. Hlavním úkolem byla podpora produkce, čemuž také odpovídalo financování z EAGGF. Podporou znevýhodněných skupin zemědělců, mezi které náleželi i mladí farmáři, se začaly zabývat reformy SZP, které však byly implementovány do legislativy Společenství až v devadesátých letech. První reforma, která navrhovala podporu mladým začínajícím 4 Jedná se o čtyři speciální programy zřízené Evropskou komisí, jejichž účelem je řešit specifické problémy, které se týkají celého území EU. Jsou jimi Interreg III, Equal, Leader+ a Urban. 5 Neboli ceny intervenční. Jsou minimální hodnotou, za kterou Společenství odkupuje domácí produkci od zemědělců, pokud klesne tržní cena v důsledku nízké poptávky. 6 Společná zemědělská politika Evropské unie, on-line text (http://www.euroskop.cz/40457/119173/clanek/spolecna-zemedelska-politika-evropske-unie/spolecnazemedelska-politika-obeti-vlastniho-uspechu/). 9

podnikatelům v zemědělství, však byla navržena již v roce 1968 komisařem pro zemědělství Sicco Mansholtem. 5. Mansholtův plán a McSharryho reforma Reformy navrhované k modifikaci zemědělské politiky se týkaly především prvního pilíře a primárně si kladly za cíl snížit nadprodukci zemědělských výrobků a s tím spojené výdaje evropského rozpočtu. Částečně se však zabývaly i sociálním rozměrem zemědělského sektoru a navrhovaly jeho úpravy. Zpočátku v menší míře, ale postupem času jak narůstala potřeba restrukturalizace zemědělství, se reformy soustředily i na jiná témata, jež svým charakterem odpovídají druhému pilíři SZP. Reformní program předložený Sicco Mansholtem v roce 1968 pod názvem Zemědělství 1980, označován jako tzv. Mansholtův plán, navrhoval cílené asistenční programy pro podporu činnosti zemědělských podnikatelů a podmínky, které upravovaly odchod starších zemědělců do důchodu. Návrh obsahoval např. dodatkový příjem pro farmáře odcházejících do penze, rodinným příslušníkům a zaměstancům ve věku alespoň 55 let atd. 7 Komise považovala za nutné snížit počet pracovních sil v zemědělství o polovinu během období deseti let, což odpovídalo téměř pěti milionům zaměstnaných osob. Setkala se však s velkými protesty především ze strany zájmových skupin a farmářů z jednotlivých členských států. Reformu se nepodařilo realizovat. V roce 1972 byl však přijat tzv. Mansholtův miniplán, tedy jakási omezená verze původní reformy. Výsledkem bylo přijetí tří směrnic, které se týkaly modernizace, odchodu zemědělců do důchodu a poradenství. Nejvýznamnějsí realizovanou reformou z hlediska celkové SZP byla McSharryho reforma přijatá v roce 1992. 8 Jejím prvořadým úkolem byla revize cílů SZP a prověření financování. Reforma snížila garantované ceny, zavedla přímé platby farmářům bez přímé závislosti na objemu produkce a doprovodná opatření vedoucí k extenzifikaci zemědělství. Součástí byl rovněž sociální rámec. Reforma poukazovala na skutečnost, že vysoký počet farmářů je v důchodovém věku, a tudíž zahrnovala motivační programy pro podporu odchodu do důchodu, snížení zaměstnanosti či přesunu zěmědělců do jiných sektorů. Odešel-li zemědělec do předčasného 7 Mansholtův plán obsahoval celkem šest návrhů směrnic, které se týkaly modernizace, odchodu do důchodu, socio-ekonomické oblasti, redukce zemědělské půdy, dodatečných opatření a skupin výrobců (Fennell, R.: The common agricultural policy. Continuity and change, Oxford University Press, Oxford 1997, s. 212 213). 8 Po úpravě a přijetí Radou byla přejmenována na McSharryho reformu II. 10

důchodu, přenechal své hospodářství jinému farmáři a umožnil tak zvětšování velikosti farem, vznikl mu nárok na zvláštní penzijní podpory, roční náhrady za každý hektar předané půdy a další kompenzaci nezávislou na výměře předané půdy. 9 Reforma obsahovala konkrétní legislativní nástroje k financování asistenčních programů pro podporu malých farem, ke kterým náležela i podpora mladým začínajícím farmářům z orientační sekce EAGGF. Zatímco vyplácení přímých podpor bylo mimo jiné udělováno v závislosti na ponechání určité rozlohy zemědělské půdy ladem, malá hospodářství, produkující méně než 92 tun, byla od této podmínky osvobozena. Reformy SZP a celková tendence k restrukturalizaci a modifikaci zemědělské politiky pokračovaly. Koncem devadesátých let se v rámci SZP etabluje politika rozvoje venkova a na základě Agendy 2000 dochází k vymezení druhého pilíře SZP. 6. Politika rozvoje venkova (druhý pilíř SZP) Postupem času a celkovým hospodářským i sociálním vývojem se ukázalo, že investice do venkovské ekonomiky a společnosti jsou nezbytné. Pro zvýšení přitažlivosti venkova a s ním spojeného zemědělství, si vyžádalo větší pozornosti ze strany politiků a evropská legislativa se této výzvě postupně přizpůsobuje. Pro zajistění konkurenceschopnosti zemědělství, jeho diverzifikaci a trvale udržitelného růstu je nezbytný fungující venkov jak po stránce ekonomické, sociální tak např. po stránce infrastrukturální atd. Venkovské oblasti tvoří zhruba 80 % území celé EU. Charakteristická je nižší hustota obyvatel oproti městským aglomeracím a vyšší počet starších obyvatel. V celé EU také platí, že příjem na hlavu je zhruba o čtvrtinu nižší než-li ve městech, přitom v nových členských státech se mnohdy jedná až o polovinu. Stejná situace je i s nezaměstnaností, jež je opět vyšší ve venkovských oblastech. Stále nejdůležitější roli sehrává na venkově prvovýroba, tedy zemědělství (dále lesní hospodářství a rybolov). V roce 2002 tvořila prvovýroba ve státech evropské pětadvacítky průměrně dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP). 10 Zhruba 88 % z 9,9 mil. farem a 89 % zemědělské půdy leží ve venkovských oblastech. Průměrná velikost farmy je 16 ha. Základním rysem evropského zemědělství je rodinná farma, na níž pracuje jeden 9 Vznik Společné zemědělské politiky, on-line text (http://www.mze.cz/index.aspx?ch=72&typ=1&val=37129&ids=0). 10 V nových členských státech, jež vstoupily do EU v roce 2007, je procento mnohem vyšší, v Bulharsku dosahuje podíl prvovýroby na HDP 12 % a v Rumunsku dokonce 17 %. 11

maximálně dva rodinní příslušníci. To ale neplatí pro Českou republiku, kde podíl velkofarem stále tvoří velkou část zemědělského sektoru. Politika rozvoje venkova, jež postupně nabývá na významu, byla oficiálně implementována v několika dokumentech. Prvním z nich byla Agenda 2000 přijatá v roce 1999, jež mimo jiné zdůraznila důležitost podpory politiky venkova a učinila z ní druhý pilíř SZP. Cílem bylo příjmout komplexní a stabilní politiku pro rozvoj venkova, zefektivnit zemědělství, posílit ochranu životního prostředí a postupně omezovat méně produktivní oblasti. Opatření na základě tohoto dokumentu byla rozdělena do kategorií: investice do zemědělských podniků lidské zdroje (sem patří podpora mladých zemědělců, odchod zemědělců nad 55 let věku do důchodu, školení) znevýhodněné oblasti a oblasti s omezujícími přírodními faktory agroenvironmentální opatření zpracování a marketing zemědělských produktů lesnictví podpora adaptace a rozvoj venkova Z výše uvedených kategorií mohly členské státy implementovat do své legislativy ta opatření, která nejvíce vyhovovala jejich regionům. Současně Agenda 2000 zavedla systém spolufinancování, což znamená, že všechna opatření jsou částečně hrazena z rozpočtu EU a částečně z rozpočtů národních. Finanční podpora z EU byla stanovena na 50 % výše daného projektu, ovšem s možným navýšením až na 75 % v závislosti na regionech. Dalším programem jež posílil rozvoj venkova byl Leader+, který se zaměřuje na projekty udržitelného rozvoje. Velmi důležitým dokumentem z hlediska podpory venkova se stala reforma SZP z roku 2003. Reforma si klade za cíl pomoci venkovským oblastem vyrovnat se s ekonomickými, sociálními a environmentálními výzvami 21. století. Směřuje k podpoře růstu a vytváření nových pracovních míst ve venkovských oblastech. V této souvislosti byly navýšeny finanční prostředky na podporu rozvoje venkovských oblastí formou tzv. modulace. Modulace přesouvá finanční prostředky z prvního pilíře SZP (tržní politika a přímé platby) do druhého pilíře (rozvoje venkova). Týká se však zatím zemí EU-15. V roce 2005 se jednalo o 3 %, v roce 2006 o 4 % a v dalších letech se bude jedna o přibližně 7 %. Prostředky se rozdělují podle výměry, zaměstnanosti a HDP na hlavu. 12

Proces modulace bude dokončen srovnáním úrovně přímých plateb starých a nových členských zemí EU. V rámci venkovského rozvoje reforma zdůrazňuje podporu kvality potravin, welfare hospodářských zvířat, využívání nových technologií a zavádění standardů na farmách (tzv. cross-compliance). 11 Nedílnou součastí rozvoje venkova je podpora mladým farmářům. Reforma navrhovala zvýšení pomoci mladým farmářům při zřizování farem a intenzivnější podporu pro investice. V období 2000 2006 dosahovaly dotace z rozpočtu EU na podporu rozvoje venkova zhruba 50 mld. EUR. Další 2 mld. byly určeny na projekt Leader+. Politika rozvoje venkova na období 2007 2013 je nadále posílena. Na základě nové finanční perspektivy tvoří výdaje na rozvoj venkova 10 % z celkového rozpočtu. V rámci zemědělské politiky dochází k dalšímu navýšení finančních prostředků v této oblasti a naopak snížení podpory pro chod SZP, tedy prvního pilíře. Politika rozvoje venkova na období 2007-2013 se soustředí na tři oblasti, jež odpovídají třem tematickým osám: zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví zlepšování životního prostředí a krajiny zlepšování kvality života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova Čtvrtá osa Leader+ je koncipovaná k podpoře místních subjektů pomocí testování nových přístupů k udržitelnému rozvoji, např. podporou spolupráce mezi venkovskými oblastmi či vytvářením sítí (pro výměnu zkušeností, technickou pomoc atd). Tyto přístupy doplňují politiku rozvoje venkova EU. Jednoznačným vyjádřením zvyšující se důležitost rozvoje venkova je nově vytvořený fond, jehož činnost byla zahájena v roce 2007, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD). Založen byl účelově pro podporu venkovských oblastí, životního prostředí a konkurenceschopnosti zemědělství. O EAFRD bude v práci pojednáno později. Rozvoj venkova je bezesporu často diskutovaným tématem, jemuž v rámci 11 Spojení problematiky environmentálních podmínek a dotační politiky. Vyplacení finanční podpory v plné výši je podmíněno dodržováním vybraných právních předpisů a definovaných standardů. Např. řádné zacházení s hospodářskými zvířaty, ochrana životního prostředí, zejména půdy atd. Cílem tohoto opatření je ochrana a obnova ekologické stability zemědělské krajiny a zlepšení úrovně péče o hospodářská zvířata. Pokud farmář definované standardy nesplňuje, hrozí mu snížení či dokonce odebrání zemědělských dotací z prostředků přiznaných podle SZP. Systém cross-compliance není svázán pouze s vyplácením podpor v rámci přímých plateb, ale také v rámci podpory poskytované z nového fondu EAFRD. (Cross-compliance, Ministerstvo zemědělství 2006, on-line text (http://81.0.228.70/attachments/cross_compliance.pdf)). 13

restrukturalizace zemědělské politiky je věnována stále větší finanční podpora. Nicméně i nadále objem financí vyhrazený na tuto politiku není dostačující a v porovnání s finančními prostředky poskytovanými na tržní opatření SZP je nízký (celkový objem financí na zemědělskou politiku je na období 2007 2013 stanoven na 371 mil., z čehož 293 mil. je určeno pro tržní opatření a přímé platby). 12 Aby bylo možno zajistit sociální soudržnost venkovských oblastí, podpořit venkovský průmysl, rodinné podnikání a zabránit stěhování především mladé generace do měst, bude velmi důležité pokračovat v dalším posilování druhého pilíře SZP. Stárnutí venkovské populace je již dlouhou dobu signálem pro podporu vytváření podmínek pro nové pracovní příležitosti. K takovým podmínkám patří i opatření realizovaná za účelem podpory mladých farmářů, jež mají motivovat mladé zemědělce k zakládání vlastních farem a usnadnit jim start v podnikání. 7. Situace mladých farmářů v Evropské unii Z hlediska vývoje SZP můžeme pozorovat postupné začleňování sociálních témat do zemědělské politiky. Z původních cílů, které se týkaly zejména produkce, cen a fungování trhu se zemědělskými výrobky se postupně vyčlenila nová témata, mezi která náleží i individuální podpora určitým skupinám v zemědělském sektoru. Postupně tak dochází k posilování druhého pilíře SZP. Evropská komise došla k závěru, že v zemědělství je mnoho farmářů důchodového věku a mladí zemědělci jsou téměř marginální skupinou. Zpráva o situaci a perspektivách mladých farmářů v Evropské unii, jež byla přijata Výborem pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu v prosinci 2000, 13 zhodnocuje situaci a podmínky mladých zemědělců v EU a navrhuje opatření ke zlepšení stavu a pomoci těmto začínajícím podnikatelům. Zpráva zdůrazňuje, že mladí farmáři tvoří sociální skupinu, která je základem pro budoucnost SZP a sehrává důležitou roli v sociálním životě vesnic a venkovských komunit. Poukazuje na trvalý úbytek farmářů mladších 35 let a ekonomickou náročnost pro zřízení farmy. Za klíčové problémy, které způsobují malé zastoupení této skupiny v evropském zemědělství, považuje zejména vysoké pořizovací náklady na zřízení farmy, jež následně způsobují vysokou zadluženost mladých zemědělců, nejistou 12 A new financial framework for the enlarged Union 2007-2013, on-line text (http://ec.europa.eu/budget/prior_future/fin_framework_en.htm). 13 Report on the situation and perspective of young farmers in the European Union (2000/2001 (INI)) (http://www.europarl.europa.eu/sides/getdoc.do?pubref=-//ep//nonsgml+report+a5-2000- 0357+0+DOC+PDF+V0//EN&language=EN). 14

ekonomickou perspektivu, malou dostupnost farem, vysoké ceny zemědělské půdy a celkové administrativní zatížení. Současně vyzývá Komisi k přijetí opatření, která by podpořila činnost mladých farmářů. Konkrétně zvýšením investičních dotací, pomocí při zřizování farem, snížením úrokových sazeb, poskytováním vzdělávání a školení a současně finanční podporou dřívějšího odchodu do důchodu starších zemědělců, zejména těch, kteří předávají své farmy mladším farmářům. Zpráva rovněž apeluje na členské země rezervovat určitý podíl výrobních práv a kvót pro mladé farmáře. Na základě průzkumu z let 1999 2000 vydaného v dokumentu Struktura zemědělského majetku v EU podle věku vlastníků publikovaného Eurostatem v roce 2003, bylo zjištěno, že téměř 30 % vlastníků zemědělského majetku v EU je ve věku minimálně 65 let, 52 % vlastníků je starších 55 let a pouhých 8 % je mladších 35 let. Stárnutí zemědělské populace je dále doprovázeno vysídlováním venkova a nedostatkem nových poznatků podnikatelských schopností mladých lidí. Mnoho farmářů je tedy ve věku, kdy splňují kritéria pro zařazení do programu předčasného odchodu do důchodu. Za posledních 25 let klesl celkový počet farmářů v EU na polovinu, což je dáno neochotou mladých lidí vstupovat do odvětví a zároveň odchodem starších farmářů do důchodu. Patrné jsou také priority mladých farmářů v rámci odvětví. Zatímco vinohradnictví či sadařství nepředstavují pro mladé zemědělce lákavé aktivity, jejich zájem se soustředí na zahradnictví a vepřovou a drůbeží produkci. Rozdíly jsou i v obhospodařované půdě. Mladý zemědělec obhospodařuje v průměru 20 ha, zatímco starší pouze 10 ha. Tento fakt je dán současným trendem slučování hospodářství, což je dáno nedostatkem investičních prostředků nových farem. Zatímco starší zemědělec vlastní v průměru 73 % půdy, začínající farmář pouze 44 %. Další průzkumy rovněž potvrdily, že farmáři ve věku do 40 let mají vyšší vzdělání, odbornou způsobilost a tendenci k ekologicky šetrnějšímu hospodaření. Stárnutí venkové populace je jedním z nejzávažnějších problémů evropského zemědělství. V následující tabulce je patrný pokles vlastníků farem mladších 35 let. 15

Tabulka č.2: Vlastníci farem mladší 35 let v tisících za období 1990-2003 1990 1993 1995 1997 2000 2003 EU-15* 570.74 521.81 529.17 Belgie 9.83 9.13 10.88 9.14 6.64 4.42 Česká republika* 4.04 Dánsko 8.78 6.93 6.56 6.5 5.44 4.02 Německo 101.43 103.42 98.16 85.89 72.53 49.33 Estonsko* 3.44 Řecko* 73.77 58.87 49.03 44.36 71.25 Španělsko 113.27 88.44 76.59 69.29 110.82 67.72 Francie 120.80 104.11 92.31 79.03 53.27 54.37 Irsko 22.45 23.53 20.89 17.71 18.38 15.01 Itálie 137.59 132.96 110.21 119.45 110.60 76.13 Lotyšsko* 10.86 Litva* 19.17 Lucembursko 0.45 0.38 0.36 0.30 0.29 0.20 Maďarsko* 44.53 Malta* 0.65 Nizozemí 11.29 11.80 10.31 7.35 6.46 5.78 Rakousko* 39.71 34.76 30.87 Portugalsko* 39.66 22.81 18.52 15.05 17.02 Slovinsko* 4.49 2.98 Slovensko* 3.82 Finsko* 16.12 13.09 8.67 7.32 Švédsko* 7.45 6.42 5.27 3.83 Velká Británie 16.81 15.45 13.65 13.45 11.66 9.32 Norsko* 9.62 * Kompletní údaje ve vybraných letech nejsou pro tyto země v rámci databáze Eurostat k dispozici. Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu). 8. Legislativa EU Veškerá legislativa, jež se tvoří na evropské úrovni, ovlivňuje legislativu všech členských zemí, jejichž právní systémy musí být přizpůsobeny právu Společenství. Podle charakteru přijímaných právních aktů 14 je členský stát buď povinen implementovat přijatou legislativu do svého právního systému nebo po přijetí orgány Společenství se automaticky stává součástí práva všech členských států. *** Podpora mladým začínajícím farmářům je definována formou nařízení, které je nejsilnější ze všech právních aktů vydávaných orgány Společenství. Nařízení je akt s tzv. přímým účinkem, což znamená, že platí, aniž by muselo být speciálně transformováno do vnitrostátního práva členských států. Nařízení je přímo použitelné 14 Nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Jedná se o legislativu sekundární. 16

a po svém přijetí se stává součástí práva členských států EU. 15 V referenčním období 2004-2006 byla stanovena v Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o Podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu a o změně a zrušení některých nařízení. Článek č. 8, který se zahájení činnosti mladých zemědělců týká, definuje podmínky pro udělování podpory takto: zemědělci je méně než 40 let zemědělec má odpovídající odborné schopnosti a způsobilost zemědělec zahajuje činnost v zemědělském podniku poprvé co se týče zemědělského podniku: i) prokázání hospodářské životaschopnosti ii) dodržování minimálních požadovaných podmínek v oblasti životního prostřední, hygieny a spokojené existence zvířat zemědělec je jmenován do funkce vedoucího zemědělského podniku. 16 Podpora na zahájení činnosti může zahrnovat buď jednorázovou prémii do maximální výše 25 tis. EUR a možnost zvýhodněného úvěru na pokrytí počátečních nákladů. Článek č. 7, který se týká investic v zemědělských podnicích, umožňuje členským státům spolufinancovat mladým začínajícím zemědělcům z fondů EAGGF konkrétní investiční záměr. Maximální výše spolufinancování je stanovena na 45 % a v méně příznivých oblastech na 55 %. Toto nařízení ovšem nedefinuje jednotný mechanismus využívání podpor pro mladé farmáře v EU. Dává členským státům několik možností (jednorázová startovací částka, možnost zvýhodněného úvěru či spolufinancování investičního záměru), které si mohou zvolit. Jakou podporu daný stát využije záleží pouze na něm. V EU tak existují rozdíly mezi jednotlivými členskými zeměmi v poskytování podpor mladým začínajícím farmářům. Zejména starší členské státy (EU-15) kombinují více možností a doplňují podporu rovněž z domácích zdrojů. Mladí farmáři v EU mohou dále využívat i další opatření v rámci podpory rozvoje venkova. Jedná se např. o odborná školení, některé státy poskytují mladým farmářům přednostní přístup k výrobním právům, a také nepřímo profitují z programu pro předčasný odchod do důchodu. 15 Fiala, P. - Pitrová, M.: Evropská unie, Brno, CDK 2003, s. 347. 16 Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 (http://www.mze.cz/index.aspx?typ=2&ch=74&ids=2323&val=2323). 17

Tabulka č. 3: Podpora dostupná mladým farmářů podle zemí EU-15 Preferenční Země Podněty při zřizování podniku přístup k výrobním právům Možnosti úvěru Daňová zvýhodnění Pomoc při investicích Jiné Belgie* ano ano ano ano Dánsko ano ne ano ne ano Německo ano ne ano ne ano Řecko* ano ano ano Španělsko* Francie ano ano ano ano ano Irsko* Itálie* ano ne ne ne Lucembursko ano ano ano ano ano Nizozemí* ano ano Rakousko ano ne ano ne ano ne Portugalsko ano ne ne ne ne Finsko ano ano ano ne ano Švédsko* ano ano Velká Británie omezené ne ne ne ne * Kompletní údaje pro tyto země nejsou v rámci výzkumu CEJA k dispozici. Zdroj: CEJA (http://www.ceja.org). Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 rovněž upravuje předčasný odchod starších zemědělců do důchodu, kteří se rozhodli ukončit zemědělskou činnost. Smyslem této podpory je snížení počtu farmářů starších 55 let a jejich nahrazení zemědělci mladšími, jež jsou schopni zlepšit životaschopnost zemědělských podniků. Článek č. 11 upravuje podmínky pro převod zemědělského podniku. Převodce podniku musí s okamžitou platností ukončit obchodní zemědělskou činnost, být starší 55 let a před převodem mít praxi v zemědělství minimálně po dobu deseti let. Maximální částka poskytovaná při předčasném odchodu do důchodu činí 15 tis. EUR na převodce a rok, maximálně však po dobu 15 let nebo je poskytnuta jednorázová celková částka 150 tis. EUR na převodce. Nabyvatel zemědělského podniku musí převodce nahradit ve funkci vedoucího zemědělského podniku nebo převzít veškerou případně část uvolněné půdy. Musí mít odpovídající odborné schopnosti a zavázat se k provádění zemědělské činnosti nejméně na dobu pěti let. Podpora se týká rovněž pracovníků zemědělských podniků, jež ukončí veškerou práci v zemědělství a jsou starší 55 let, ale dosud ne v oficiálním věku pro odchod do důchodu. V tomto případě je vyplácena podpora v maximální výši 3,5 tis. EUR na pracovníka a rok, maximálně však po dobu 10 let nebo jednorázová celková částka 35 tis. EUR na pracovníka. 18

8.1 Strategické dokumenty Pro tvorbu programových dokumentů, které umožňují členským státům čerpat finanční prostředky z fondů EU existují stanovená pravidla a posloupnost tvorby dokumentů, jež jsou nezbytná pro stanovení výše dotací. Hlavním programovým dokumentem je Národní rozvojový plán, který je vypracován členským státem a představuje podmínku pro získání finanční podpory z fondů EU. Jeho účelem je vytvořit ucelenou strategii pro čerpání finančních prostředků z rozpočtu EU, zdůvodněním proč je podpora potřebná a jaké jsou cíle. Národní rozvojový plán ČR 2004 2006 definuje šest prioritních os 17, jednou z nichž je rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství. Na základě Národního rozvojového plánu přijímá Komise Rámec podpory Společenství, který plní funkci koordinátora strukturální pomoci. Dle rámce podpory Společenství pro ČR 2004 2006 bylo odsouhlaseno, že EU poskytne českému zemědělství pro období 2004 2006 celkem 1 120 mil. EUR. Z toho na rozvoj venkova 147,9 mil. EUR v roce 2004, 161,6 mil. EUR v roce 2005 a 172,0 mil. EUR v roce 2006. Celkem tedy 481,50 mil. EUR. Pro implementaci finanční podpory Společenství slouží operační programy. Na Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství bylo vyčleněno celkem 174 mil. EUR pro období 2004 2006. 9. Parametry pro nové členské země Legislativa EU upravující podmínky pro podporu mladých začínajících farmářů je částečně modifikována pro nové členské země, které vstoupily do EU v roce 2004. Přístupová smlouva, konkrétně její příloha týkající se zemědělství, vkládá do Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 za kapitolu IX novou kapitolu IXa s názvem Zvláštní opatření pro nové členské státy. Kapitola stanovuje dodatečnou podporu pro všechny nové členské státy na přechodné období 2004 2006 18 pro částečně soběstačná hospodářství procházející restrukturalizací. Smyslem podpory je ulehčit obtíže, kterým 17 1. posílení konkurenceschopnosti průmyslu a podnikatelských služeb, 2. rozvoj dopravní infrastruktury, 3. rozvoj lidských zdrojů, 4. ochrana a zkvalitňování životního prostředí, 5. rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství, 6. rozvoj cestovního ruchu. 18 Na základě článku 33a přílohy Přístupové smlouvy je definováno období 2004 2006. Článek 33m upřesňuje přechodné období na plán rozvoje venkova pro nové členské státy na období tří let od 1. ledna 2004. 19

čelí zemědělství a hospodářství nových členských zemí kvůli konkurenčnímu tlaku jednotného trhu a povzbudit restrukturalizaci nerentabilních hospodářství. K získání této podpory je nutné, aby zemědělec předložil obchodní plán, který se vztahuje na konkrétní investice a uvedl podrobnosti svého obchodního záměru. Plnění obchodního plánu je navíc po třech letech přezkoumáno. Současně je však na základě článku 33l v podkapitole III Odchylky, modifikována celková částka podpory na investice do zemědělských podniků. Maximální výše spolufinancování je stanovena na 50 %, v méně příznivých oblastech na 60 %. Pokud však provádí investice mladý začínající zemědělec, procentní podíl podpory je omezen až na 55 % a v méně příznivých oblastech na 65 %. Při srovnání s původním Nařízením Rady (ES) č. 1257/1999, jež platí pro státy EU-15, vidíme zvýhodnění nových členských států, které tak mohou obdržet z fondu EAGGF větší částku podpory než-li starší členské státy. Tato ustanovení definovaná v Přístupové smlouvě neruší a nenahrazují článek č. 8 původního Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999. Pouze ho doplňují a dávají novým členským zemím více možností. Původní nařízení tedy platí jak pro starší členské země tak pro nové členské země, které ho rovněž mohou využívat. Je však důležité zdůraznit, že doplňkové zdroje podpory stanovené na základě Přístupové smlouvy, mají pouze dočasné trvání a jsou ukončeny k 1. lednu 2007. 10. České zemědělství před vstupem do EU Ekonomické reformy, které byly nastartovány na začátku 90 let minulého století, významně ovlivnily strukturu českého zemědělství, které v průběhu celých devadesátých let procházelo vyznamnou restrukturalizací, a to jak odvětvovou tak vlastnickou. Vlastnická restrukturalizace byla založena na třech principech: restituci pozemkového vlastnictví, transformaci kolektivního hospodářství a privatizaci státní půdy a majetku. Vznikly soukromé farmy a nové formy korporativních farem. Státní zemědělské podniky kompletně zmizely. Současně došlo k poklesu zemědělské výroby o celkových 40 % do roku 2003. Zároveň však stoupla produktivita práce více než dvakrát v období 1989 2003. Zemědělství ztratilo mnoho ze své důležitosti v rámci venkovských ekonomických aktivit a ovlivnilo tak kvalitu života nejen zemědělské populace, nýbrž i celkové venkovské populace. Po pádu komunismu dochází v ČR ke společensko-politickým a ekonomickým změnám, které mimo jiné výrazně ovlivnily zemědělský sektor. Z venkovských oblastí 20

se odstěhovala velká část mladé populace, která mířila do měst, kde bylo více pracovních příležitostí a možností uplatnění. O zemědělství postupně upadá zájem. Ekonomická transformace zemědělského sektoru vedla ke značnému snížení pracovních míst. V období 1989 2003 klesla zaměstnanost v zemědělství o 72 %. Před rokem 1989 existovala v Československu velká zemědělská družstva, jejichž vlastníkem byl stát. Kolektivizace zemědělství Československa dosahovala vyšších rozměrů než např. kolektivizace v Polsku či Maďarsku. Přesto si navzdory těmto potížím udržovalo české zemědělství poměrně vysokou efektivitu. Mezi deseti kandidátskými zeměmi zaujímalo v produkci řady komodit druhé místo (za Polskem) a např. ve výrobě cukru a olejnin předstihovalo řadu producentů z EU-15. Následkem restrukturalizace došlo k transformaci družstev v akciové společnosti. Z nichž však některé zbankrotovaly vlivem nedostaku financí či špatnému hodpodaření nových majitelů, jejichž záměr mnohdy ani nebyl pokračovat v zemědělském podnikání. Zároveň je nutno zdůraznit, že v zemědělství je relativně obtížné podnikat. Zemědělská výroba je ovlivňována nepředvídatelnými faktory jakými jsou klimatické podmínky, šíření chorob postihující jak úrodu tak hospodářská zvířata. Stejně tak existují přírodní rozdíly mezi jednotlivými zemědělskými oblastmi. Z ekonomického hlediska se jedná o velice nákladný typ podnikání, neboť investice do zemědělských strojů a budov představují poměrně velkou finanční zátěž. Z toho důvodu podnikání v zemědělském sektoru není příliš lukrativní. Česká republika před vstupem do EU patřila mezi kandidátské země s nejstarší populací pracující v zemědělském sektoru. Starší pracovníky v zemědělství měly pouze Malta a Kypr. Na základě dat z Českého statistického úřadu (ČSÚ) byla nejpočetnější věkovou skupinou pracující v zemědělství v roce 2003 skupina pracujících ve věku 50 54 let. 21

Tabulka č.4: Počet a věková skupina pracovníků v zemědělství v roce 2003 Zemědělství celkem Věková skupina muži ženy celkem a 1 2 3 Pracovníci v zemědělství v tom ve stáří: méně než 25 let 25-29 let 30-34 let 35-39 let 40-44 let 45-49 let 50-54 let 55-59 let 60-64 let 65 a více let 106 682 56 591 163 273 6 688 2 230 8 918 8 425 3 295 11 720 8 906 4 688 13 594 10 224 5 909 16 133 12 119 7 373 19 492 15 737 10 212 25 949 18 466 12 430 30 896 16 979 6 582 23 561 5 497 2 160 7 657 3 641 1 712 5 353 Zdroj: ČSÚ (http://www.czso.cz). Na druhou stranu důsledkem restitucí a možnosti vlastnictví půdy přilákalo k podnikání v zemědělství mladší generaci, která dosud v oboru nepůsobila. Tato skupina však byla nepočetná a nemůže konkurovat zájmu mladých lidí o jiná průmyslová odvětví či služby. Problémem pro mladé farmáře se samozřejmě staly finanční náklady na provoz farem a prvotní investice. V České republice dlouhou dobu neexistoval adekvátní dotační titul, který by dokázal dostatečně finančně podpořit začínající zemědělce a umožnil jim tak rozjet zemědělskou činnost. 10.1 Podpora mladých farmářů Před vstupem ČR do EU existovaly dva typy podpory pro mladé začínající farmáře v rámci národních dotací jako startovací finanční podpora na rozjezd zemědělské činnosti: 1) podpůrný program Podpora mladých začínajících zemědělců stanoveného podle 2, odst.1 zákona č. 252/1997 Sb. z roku 2001 Zákona o zemědělství. V rámci tohoto programu bylo možné pořídit, rozšířit a modernizovat farmu. Podpora se týkala nákupu budov, staveb, strojů, zařízení a hospodářských zvířat a mohl ji využít farmář jež dosud nedosáhl věku 35 let. Dotace byla poskytována 22

formou investiční, přímé nenávratné dotace, jejiž maximální výše činila 50 % nákladů na pořízení investice, maximálně však do výše 2 mil. Kč (zhruba 6,3 tis. EUR). Prostřednictví tohoto projetku bylo za období 2001 2003 podpořeno 874 projektů v celkovém rozsahu 513,5 mil. Kč. 19 Jen asi 10,5 % z tehdejších žadatelů použilo tyto finance na založení nové farmy... 20 V rámci tohoto dotačního titulu však mohli o podporu žádat i farmáři podnikající v zemědělství více let. Cílenou skupinou příjemců tedy nebyly pouze začínající mladí farmáři a finanční prostředky ze státního rozpočtu tak mohly být využívány i ostatními zemědělci. Nelze tedy hovořit o dotačním titulu jež by byl skutečně zaměřen pouze na mladé začínající farmáře. Kompatibilita s legislativou EU nebyla plně kompletní. V EU byla a je podpora čtyřnásobně vyšší. 21 V roce 2001 byla vyhrazena částka pro podporu mladým začínajícím zemědělcům 117 mil. Kč, v roce 2002 98 mil. a v roce 2003 106 mil. Kč. Dalším úskalím programu bylo samotné pořizování investic. Většina žadatelů nakupovala investice v hotovosti, což zvýhodňovalo podnikatele, kteří již určitou dobu hospodařili a měli k dispozici finanční prostředky. Zemědělci bez dostatku kapitálu museli jednat s bankami o možnosti půjčky. Vstřícnost bank však nebyla příliš velká a zemědělci se tak potýkali s nedostatkem financí. 2) Program Mládí koncipovaný v rámci Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF) 22 byl druhou možností pro využití národních dotací mladými farmáři. Program byl určen na zahájení a rozvoj zemědělské výroby na bázi rodinných subjektů pro mladé podnikatele a mladé rodiny do 40 let. Podpora se poskytovala na úhradu části úroků z úvěrů nebo jako garance bankovních úvěrů, maximálně do výše 60 % jistiny úvěru. Dotace byla podmíněna souběžnou účastí zemědělce v programu Provoz či Investice v rámci PGRLF. Ukazatele zájmu o toto opatření uvádí následující tabulka. Zahrnuje rovněž dva roky po vstupu ČR do EU. 19 Jaké podpory pro mladé budou od příštího roku?, Zemědělec, č. 51, 2003, s. 10. 20 Krutílek, O. - Kuchyňková, P.: Podpora poskytovaná v České republice pro mladé farmáře začínající s podnikatelskou činností v zemědělství, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2006, online text (http://www.cdk.cz/pdf/analyzy/podpory_mladym_farmarum_v_cr.pdf). 21 Analýza CDK konstatovala, že podpora mladých farmářů je v ČR nejnižší ze všech zemí EU. 22 Založen v roce 1993. Hlavní čiností je poskytování podpor ve formě dotací úroků a garancí částí jistin úvěrů na ekonomicky návratné podnikatelské záměry v zemědělství podle zákona č. 252/1997 Sb. 23

Tabulka č.5: Přehled podaných a schválených žádostí v Programu Mládí ve vybraných letech Rok 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 (k 1.9) Podáno žádostí 151 131 122 152 201 210 322 179 Schváleno žádostí (i z let minulých) 133 108 109 145 197 198 297 190 Zdroj: SMA - Analýza podpor mladých zemědělských podnikatelů v České republice z roku 2005. *** Česká republika stejně jako ostatní kandidátské země mohla před vstupem do EU využívat programu SAPARD (Special Accesion Program for Agriculture and Rural Development). Jednalo se o speciální nástroj předvstupní pomoci pro zemědělství a rozvoj venkova. SAPARD napomáhal kandidátským zemím zavádět acquis communautaire, jež se vztahovalo k zapojení do SZP, strukturálním změnám v zemědělských sektorech a na venkově. Mohl být využíván od roku 2000 do konce roku 2006, nejpozději však do data vstupu do EU. V České republice byl zahájen v roce 2002 a uzávírání smluv skončilo 31. prosince 2003. Program zahrnoval opatření pro posílení konkurenceschopnosti tuzemských zemědělských provozů, odborné pomoci a rozvoji venkova. Mimo jiných obsahoval i opatření Investice do zemědělského majetku. V rámci tohoto opatření bylo dokončeno celkem 349 projektů a vyplaceno 764,3 mil. Kč (což představovalo 97 % závazků). 23 Právě na bázi tohoto opatření byla později formulována pomoc začínajícím mladým farmářům v OP RVMZ. SAPARD tedy podporu mladým zemědělcům nedefinoval, nicméně představoval určité vodítko a směr finanční podpory v rámci zemědělské politiky a budoucí členové si zde mohli si vyzkoušet přípravu projektů, nutnou kontrolu jejich realizace a způsob financování. 11. Struktura farem v ČR Na podzim roku 2005 bylo v České republice 26,4 tis. zemědělských podniků, které zaměstnávaly 141,3 tis. osob. Využívaly zhruba 3.5 milionů ha zemědělské půdy, což je v průměru 133,60 ha na podnik. Z celkového množství 26,4 tis. podniků bylo 33 % těch, co využívaly méně než 5 ha zemědělské půdy a 16 % využívalo 100 ha a více. Z 23,6 tis. vlastníků tvořili 41 % vlastníci osoby ve věku 55 let a více a pouhých 12 % osoby mladší 35 let. 23 Přínos programu SAPARD pro ČR (http://www.szif.cz/irj/go/km/docs/apa_anon/cs/dokumenty_ke_stazeni/sapard/1160392614859.pdf?u RI=/irj/go/km/docs/apa_anon/cs/dokumenty_ke_stazeni/sapard/1160392614859.pdf&action=download ). 24

Tabulka č.6: Struktura farem v ČR podzim 2005 Všechny farmy Farmy o rozloze 100 ha a více Farmy o rozloze 20 ha a méně Celková pracovní síla v 1000 141.3 101.2 27.1 Vlastníci farem v 1000 23.6 2.2 15.2 - pod 35 let v % 11.7 17.1 9.6 - mezi 35-44 let v % 18.6 22.0 16.6 - mezi 45 54 let v % 28.6 30.4 27.4 - mezi 55 64 let v % 26.7 25.6 27.7 - nad 65 let v % 14.4 4.9 18.7 Zemědělské podniky v 1000 26.4 4.3 15.6 Celková plocha zemědělských podniků v 1000 ha 5 056.7 4 598.8 135.8 Zemědělská plocha na podnik v ha 133.6 737.9 5.8 Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu). České zemědělství se stále potýká s vysokým počtem osob nad 55 let pracujících v zemědělství. Ať už se jedná o majitele farem či zaměstnance zemědělských podniků. Odpovídá tomu i následující tabulka, jež uvádí počet osob pracujících v zemědělském sektoru v níže daném referenčním období: Tabulka č.7: Pracovníci v zemědělství podle věku za období říjen 2004 září 2005 Počet osob celkem v tom věková skupina Počet osob celkem Ostatní pracovníci do 24 let 9 309 295 9 015 25 34 let 35 44 let 45 54 let 55 64 let 65 a více let Vedoucí pracovník, hospodář 183 648 42 252 141 397 26 831 3 892 22 939 36 071 7 296 28 775 55 545 12 029 43 517 42 760 11 610 31 150 13 131 7 131 6 000 Zdroj: ČSÚ (http://www.czso.cz/csu). Počet v pracovníků v zemědělství navíc pravidelně klesá. Např. v roce 2000 bylo zaměstnáno v zemědělství celkem 165 tis. lidí, v roce 2003 již pouze 148 tis. Další tabulka Ministerstva zemědělství ukazuje podnikatelskou strukturu v českém zemědělství: 25

Tabulka č.8: Podnikatelská struktura zemědělských podniků (nad 3 ha zemědělské půdy) k 1.12.2005 Celkem Podniky fyzických osob Obchodní společnosti Družstva Ostatní Počet podniků 22 079 1 902 590 84 Obhospodařovaná plocha zem. půdy v ha 1 026 108 1 630 109 875 367 31 935 Podíl na obhospodařované zem. půdě v % 28,8 45,7 24,6 0,9 Průměrná plocha obhospodařované zem. půdy na jeden podnik v ha 46,5 857,0 1 483,7 380,2 Zdroj: Výroční hodnotící zpráva o programu Horizontální plán rozvoje venkova ČR za rok 2005. Podnikatelská struktura reflektuje historický vývoj tohoto odvětví. Před rokem 1989 existovaly v bývalém Československu pouze velká zemědělská družstva vlastněna státem. To se pochopitelně odrazilo i na současné struktuře tohoto sektoru. Došlo sice ke změnšování průměrné velikosti zemědělských podniků, uměle sloučená družstva se rozpadla na menší podniky (právnické osoby), vznikla řada menších farem rodinného typu, nicméne družstva, vzhledem k jejich počtu, stále obhospodařují značnou část zemědělské půdy. Zatímco na jeden podnik fyzických osob připadá 46,5 ha obhospodařované zemědělské půdy, na jedno družstvo připadá 1 483,7 ha. Nejdynamičtěji se rozvíjely akciové společnosti, na něž se transformovala podstatná část zemědělských družstev. Z hlediska velikosti dochází ke změnšování plochy obhospodařované půdy. 12. České zemědělství po vstupu do EU Česká republika vstoupila do EU 24 jako stát jehož zemědělský sektor zaměstnává zhruba 4 % pracovní síly. Společně s ostatními novými členskými zeměmi, 25 jež vstupovaly do EU ke stejnému datu, nebyla plně, míněno se všemi výhodami, zapojena do SZP. Nové státy se musí přizpůsobovat celému systému SZP, zejména v legislativní oblasti, systému tržní regulace a příjmout modifikovaná pravidla financování na přechodné období. V rámci prvního pilíře SZP se na všechny nové členské státy vztahuje přechodné období až do roku 2013, kdy dojde k plnému zapojení. Přímé platby, vyplácené z rozpočtu EU v případě České republiky se jedná o přímé platby na plochu, nikoli na farmu tvořily v roce 2004 pro nové členské země 24 1. května 2004 na základě Smlouvy o přistoupení k Evropské unii. 25 Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko. 26