REGENERACE SPORTOVNÍCH A GOLFOVÝCH TRÁVNÍKŮ

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici REGENERACE SPORTOVNÍCH A GOLFOVÝCH TRÁVNÍKŮ Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jiří Skládanka, Ph.D. Vypracoval: Rudolf Učík Lednice 2008

2

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Regenerace sportovních a golfových trávníků vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne Podpis diplomanta... 3

Abstrakt Cílem této bakalářské práce je uvést a zhodnotit jednotlivá regenerační opatření, prováděná na sportovních a golfových trávnících. Práce se zabývá jak teoretickou, tak stránkou praktickou. Nejen na intenzitě, ale hlavně na kvalitě prováděných regeneračních zásahů závisí konečná podoba a vzhled trávníků. Mezi nejdůležitější zásahy prováděné v průběhu vegetace patří vertikutace, aerifikace, pískování, topdressing a přísev. Dále zajišťování pravidelného sečení, dostatečné výživy a dostatku vláhy. Pro sportovní trávníky platí obecně stejné zásady ošetřování jako pro trávníky golfové. V praxi se s regeneracemi setkáme téměř na každém fotbalovém stadionu, golfovém hřišti a patří k základním předpokladům úspěšné péče o trávník. Klíčová slova: kategorie trávníků, vertikutace, aerifikace, pískování, topdressing, přísev Abstract The objective of this bachelor labour is to introduce and confront the regenerative measures provided on sports and golf lawns. The labour consider the teoretical side and as well as the practical side of this topic. The final form and appearance of laws depends on not only the intensity but also especially the quality of done regeneration measures. The most important measures provided during the growing season are verticutation, aerification, sanding, topdressing and additional dressing. Followed by assurance of regular cutting, sufficient fertilization and moisture. The general principles of care are the same for sports lawns and golf lawns as well. In practice we meet with turfgrass regenerations practically on any football stadium and golf course, too. This is one of the basic premises of the successful care of lawn. Key words: grass category, verticutation, aerification, sanding, topdressing, additional seeding 4

Vědomosti jsou klíčem k dobrým výsledkům Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce ing. Jiřímu Skládankovi, Ph.D. za projevenou ochotu a trpělivost při zpracování bakalářské práce. 5

Obsah 1.0 Úvod 8 2.0 Charakteristika travních druhů pro sportovní a golfové trávníky 9 2.1 Pojem trávník 9 2.2 Rozdělení trávníků 9 2.2.1 Charakteristika trávníkových druhů pro sportovní trávníky 12 2.2.1.1 Základní druhy 13 2.2.1.2 Doplňkové druhy 14 2.2.2 Charakteristika trávníkových druhů pro golfové trávníky 16 2.2.2.1 Jamkoviště (greens) 16 2.2.2.2 Okolí jamkovišť (forgreens) 17 2.2.2.3 Dráhy (fairways) 18 2.2.2.4 Odpaliště (tees) 18 2.2.2.5 Okolní plochy (roughs a semiroughs) 19 3.0 Srovnání nároků kladených na sportovní a golfové trávníky 20 3.1 Sportovní (hřišťové) trávníky 20 3.1.1 Úpravy profilů a použití substrátů 20 3.1.2 Požadavky na fotbalové trávníky 22 3.1.3 Nároky na péči 23 3.1.3.1 Nároky na péči nově založených trávníků 23 3.1.3.2 Nároky na péči starších trávníků 24 3.2 Golfové trávníky 25 3.2.1 Požadavky na půdní profil a péči 25 3.2.1.1 Odpaliště (tee) 25 3.2.1.2 Dráhy (fairway) 26 3.2.1.3 Jamkoviště (green) 26 3.2.1.4 Okraj jamkoviště (forgreen) 29 4.0 Regenerační zásahy prováděné u sportovních a golfových trávníků 30 4.1 Vertikutace 31 4.1.1 Princip vertikutace 31 4.1.2 Faktory ovlivňující vertikutaci 32 4.1.3 Ostatní vertikutační zásahy 34 6

4.1.3.1 Grooming 34 4.1.3.2 Skarifikace 34 4.2 Aerifikace 35 4.2.1 Standardní metody aerifikace 36 4.2.2 Speciální metody aerifikace 38 4.2.2.1 Verti-drain hloubkové uvolnění 38 4.2.2.2 Teralift vzduchová injekce 39 4.2.2.3 Hydroject hydroaerifikace 39 4.3 Pískování 40 4.4 Topdressing 41 4.5 Přísev 41 5.0 Závěr 44 6.0 Seznam použité literatury 46 7

Seznam tabulek Tabulka 1: Rozdělení trávníků podle RSM normy (str. 10) Tabulka 2: Péče v různých obdobích v závislosti na zeměpisné poloze (str. 29) Tabulka 3: Množství potřebného písku k jednotlivým účelům (str. 41) Seznam obrázků Obrázek 1: Růstové fáze a dospívání trávníku (str. 11) Obrázek 2: Horizontální profily vícevrstevných fotbalových hřišť (str. 21) Obrázek 3: Schéma uspořádání jednotlivých vrstev (str. 21) Obrázek 4: Weigrassova metoda úpravy půdy (str. 22) Obrázek 5: Kalifornská metoda (str. 27) Obrázek 6: Metoda americké golfové asociace (str. 27) Obrázek 7: Kalifornská metoda na jílovité půdě (str. 28) Obrázek 8: Kalifornská metoda úplná (str. 28) Obrázek 9: Kalifornská metoda zjednodušeně (str. 28) Obrázek 10: Metoda Americké golfové asociace (str. 28) Obrázek 11: Možný vzhled hřídele užívané při vertikutaci (str. 32) Obrázek 12: Před vertikutací (str. 32) Obrázek 13: Po vertikutaci (str. 32) Obrázek 14: Groomer (str. 34) Obrázek 15: Aerifikace dutými hroty (str. 36) Obrázek 16: Vytažené špunty (str. 36) Obrázek 17: Samojízdný aerifikátor Verti-drain s dutými hroty (str. 37) Obrázek 18: Ukázka šavlovitých nožů prořezávačky drnu (str. 38) Obrázek 19: Technologie Verti-drain (str. 39) Obrázek 20: HydroJect 3010 (str. 40) Obrázek 21: Štěrbinová pískovačka Rink 1520 s rotačním kartáčem (str. 40) Obrázek 22: Nejrychlejší a nejefektivnější sečka kategorie Overseeder (str. 42) Obrázek 23: Řezné kotouče seček Overseeder (str. 43) Seznam grafů Graf 1: Regenerace trávníků životní projevy trav (str. 31) Graf 2: Vliv vertikutace na počet odnoží v letním období (červenec) (str. 33) Graf 3: Směrná čísla antropogenní zátěže hřišťových trávníků (str. 35) 8

1.0 ÚVOD Trávníky pro sportovní využití mají zelenou F. Hrabě V dnešní době snad již není pochyb o tom, že se pěstěné, pro oko přitažlivě vypadající travní plochy, stávají součástí nejen sportovních a golfových areálů, ale i celé řady parků, veřejných prostranství, reprezentativních firemních ploch i rodinných zahrad. V České republice je v současné době cca 450 000 ha trávníkových ploch, z toho zhruba 180 000 ha je pravidelně koseno. V souvislosti s její rozlohou se dá očekávat další nárůst. Každá menší obec se základní fotbalovou skupinou dnes hraje na trávě. A nejnovější trendy ve využití volného času ukazují, že travnatá sportoviště dostanou v nejbližších letech opravdu zelenou. Menší golfová a víceúčelová hřiště jsou toho jasným důkazem. Tato značná výměra se však nemůže obejít bez kvalitního a kvalifikovaného přístupu k jejich ošetřování. Nezastupitelnou roli zde sehrávají caespestechnické zásahy a regenerační opatření, provedená ve správnou chvíli na správném místě. Procesy regenerací bývají korigovány lidskými rozhodnutími, uváženími, dále provozními, finančními a mechanizačními možnostmi. Nelze tedy unifikovaně doporučit jednotlivé zásahy; vždy jsme ovlivněni konkrétní danou situací. Cílem této bakalářské práce je shrnout a podat informaci o možnostech regenerací sportovních a golfových trávníků, charakterizovat druhy využívané v těchto porostech, půdní profily a substráty používané při zakládání sportovních a golfových trávníků. 9

2.0 Charakteristika travních druhů pro sportovní a golfové trávníky 2.1 Pojem trávník S trávníky se lze setkat téměř na každém kroku (OTEVŘEL a kol., 2006). SVOBODOVÁ (1998) uvádí, že za trávníky považujeme veškeré plochy s převahou trav nebo čistě složené z trav, které nejsou svou funkcí určeny k pícninářskému využití. Tedy k produkci píce. Mají jiný účel, který může být velmi různorodý. Proto jsou velmi různorodé i trávníky (Obr. 1). ONDŘEJ (1997) navíc podotýká, že v České republice se ale za trávník považuje každá plocha porostlá třeba pouze dvouděložnými rostlinami, například jetelem bílým (Trifolium repens L.), rdesnem ptačím (Polygonum aviculare L.), smetankou lékařskou (Taraxacum officinale L.), jitrocelem větším (Plantago major L.), pryskyřníkem plazivým (Ranunculus repens L.), mochnou husí (Potentilla anserina L.) a jinými druhy, které se obvykle zahrnují do společné kategorie plevelů. Dále naznačuje výraznou výtvarnou a estetickou funkci trávníku. Čím je trávník uspořádanější s jemnější strukturou, tím intenzivnější je jeho spojovací schopnost a tím výraznější jsou ostatní prvky v prostoru. Takové trávníky ale nevzniknou samy, k tomu je potřeba vynaložit hodně práce, energie, a to dlouhodobě. O podobě trávníku rozhoduje účel, ke kterému bude využíván, stanovištní podmínky, způsob založení a čas, který věnujeme jeho ošetřování. Čím kvalitnější trávník, tím větší péči vyžaduje (PLECITÁ, 2006) 2.2 Rozdělení trávníků Podle úrovně ošetřování se dají trávníky dělit na intenzivní vyžadující velkou péči a extenzivní s minimalizovanou náročností (OTEVŘEL a kol., 2006). HRABĚ a kol. (2003) dále zmiňuje možnost rozdělení dle prostředí pěstování na trávníky středních, sušších a vlhčích lokalit. Použijeme-li jako určující kritérium účel trávníku, získáme kategorie: okrasné (reprezentační), rekreační (používané), hřišťové (sportovní) a krajinné (krajinotvorné). Každou skupinu lze dále podrobněji členit. Jedno z propracovaných a každoročně aktualizovaných rozdělení trávníků může být kategorizace dle listiny RSM (Regel-Saatgut-Mischungen Rasen) viz Tab. 1. Jde o 10

speciální všeobecně uznávanou normu, obsahující jednak rámcová kritéria pro zakládání jednotlivých kategorií trávníků, dále doporučující výsevek v g.m -2, vhodné druhy pro daný účel využívání, jejich váhový podíl (v %) ve směsce, doporučená rozpětí jejich podílu a vhodnost použité odrůdy (HRABĚ, 2007). Kategorie Směs č. Bližší určení trávníku 1. Okrasné 1.1. Okrasné trávníky 2. Používané 2.1. Používané standardní 2.2. Používané pro suché polohy 2.3. Používané pro hry 2.4. Používané s bylinnými komponenty 3. Sportovní 3.1. Sportovní trávníky pro nový zásev 3.2. Sportovní trávníky pro dosev 4. Golfové 4.1. Golfové pro jamkoviště 4.2. Golfové pro odpaliště 4.3. Golfové pro dráhy 5. Parkovištní 5.1. Trávníky pro parkoviště 6. Střešní 6.1. Extenzivní střešní trávníky 7. Krajinné 7.1. Krajinné standardní 7.2. Krajinné pro suché polohy 7.3. Krajinné pro vlhké polohy 7.4. Krajinné v polostínu 8. Biotopy 8.1. Biotopové trávníky Tab. 1: Rozdělení trávníků podle RSM normy (HRABĚ a kol., 2003) 11

Obr. 1 Růstové fáze a dospívání trávníku (BUREŠ, 1989) 12

2.2.1 Charakteristika trávníkových druhů pro sportovní trávníky Tyto trávníky řadíme do skupiny intenzivně pěstovaných trávníků. Tomu odpovídá, že trávník je hustý a sytě zelený. A takový má vysokou biologickou hodnotu. Tato hodnota spočívá v poutání oxidu uhličitého ze vzduchu a za přítomnosti sluneční energie, vytváření organických látek a obohacování ovzduší o kyslík (BUREŠ, HRABĚ, 1996). Sportovní trávníky mají vytvářet hlavně optimální podmínky pro sportování. Estetické hledisko nemá zásadní význam, ale s ohledem na diváky hraje také svou roli. Při provozování většiny sportů je trávník poškozován. Důležité je, aby sportovní trávníky byly co nejodolnější vůči sešlapávání a rychle regenerovaly po poškození. Proto má především ošetřování podpořit vitalitu travního porostu a jeho regenerační schopnost. Do skupiny hřišťových trávníků zařazujeme různorodé porosty. Patří zde hlavně vzrůstné trávníky fotbalových, ragbyových a baseballových hřišť. Také i velmi nízko kosené porosty tenisových kurtů nebo bowlingových hřišť (HRABĚ a kol., 2003). ŠANTRŮČEK a SVOBODOVÁ (2008) zařazují pod kategorii sportovních trávníků fotbalová, golfová, ragbyová a jiná hřiště, dále pak dostihové dráhy, kynologická cvičiště, sjezdovky, ale také všechny rekreační plochy a pláže. Nároky na fotbalová hřiště vyplývají z pravidel kopané. Musí mít určitou výšku, hustotu, pevnost a pružnost. A to proto, aby splnil podmínky technicko - herní a odpovídal i estetickým požadavkům (např. barva) a zdravotním požadavkům (např. zdravotní nezávadnost substrátu, vegetační vrstvy, závlahové vody, chemických přípravků atd.). Trávníky pro kopanou musí splňovat určité požadavky, které jsou na ně kladeny. K základním patří vysoká odolnost druhů proti vysoké zátěži sešlapáváním a skluzem (HRABĚ a kol., 2003, GREGOROVÁ, 2001). Názory na optimální složení směsi pro fotbalová hřiště se vyvíjely v návaznosti na výsledky šlechtění nových trávníkových odrůd. V polovině minulého století se doporučovaly druhově pestré směsi, které kromě jílku vytrvalého a lipnice luční obsahovaly také kostřavu červenou, bojínek luční (Phleum pratense L.), psineček tenký a poháňku hřebenitou (Cynosurus cristatus L.). Stále kvalitnější nové odrůdy jílku vytrvalého a lipnice luční postupně vytlačily ostatní, dnes již označované jako doplňkové druhy (HRABĚ a kol., 2003). Pro příklad sportovní trávníková směs RSM 3.1. dodávaná firmou Eurogreen je složena jen ze dvou základních druhů - jílku vytrvalého 50% a lipnice luční 50%, každý 13

z druhů ve třech špičkových odrůdách. Celé osivo je ošetřeno technologií Headstart, která zajišťuje rychlejší klíčení až o 1 týden. Celá směs je navíc ošetřena přípravkem Proradix, která účinně zabraňuje šíření chorob způsobených houbami Pythium a Rhizoctonia (www.eurogreen.cz). U směsí pro nízko kosené trávníky tenisových a bowlingových hřišť došlo k obdobnému vývoji jako u osiv pro vzrůstné fotbalové trávníky. 2.2.1.1 Základní druhy Jílek vytrvalý (Lolium perenne L.) je jedním z nejrozšířenějších travních druhů pro pícní i trávníkové účely. U jílku vytrvalého byly vyšlechtěny stovky odrůd, lišících se raností, morfologií, barvou i využitím (ŠEVČÍKOVÁ, 2006, HRABĚ a kol., 2003). Je vhodný pro většinu stanovišť, kromě vyšších poloh. Snáší značné zatěžování a má dobré regenerační schopnosti (uplatňuje se ve většině regeneračních směsí). Má rychlé klíčení (5-8 dnů) a vývoj po zasetí. V příznivých oblastech je zelený i během zimy. Nesnáší dlouhodobější zastínění. V našich podmínkách je dosti náchylný k onemocnění plísní sněžnou a napadení rzí travní (OTEVŘEL a kol., 2006). Do okrasných trávníků není příliš vhodný, hlavní uplatnění nachází ve sportovních trávnících (ONDŘEJ, 1997, ONDŘEJ, 1993). Patří mezi základní trávníkové druhy se stovkami odrůd na diploidní i tetraploidní úrovni. Vyžaduje časté sečení, jinak omezuje odnožování, hůře obrůstá a porost řídne (STRAKOVÁ a kol., 2007). ŠEVČÍKOVÁ (2006) zmiňuje jeho největší šlechtitelskou propracovanost. Pro trávníkářské účely se používají diploidní odrůdy, ve světě byly již vyšlechtěny i tetraploidní odrůdy odolnější k suchu a teplu. Novými odrůdami jílku vytrvalého vhodnými do směsí pro silně zatěžované sportovní trávníky jsou diploidní odrůdy Filip, Handicap a Patrik. Všechny splňují požadavek na jemnost trávníku a častými sečemi lze u nich dosáhnout vysoké hustoty povrchu (FADRNÝ, 2005) Lipnice luční (Poa pratensis L.) vytváří zapojený drn. Pro tvorbu drnu jsou důležité výběžky, kterými se vegetativně rozšiřuje. Tento druh je choulostivý na sluneční úpal v letních měsících, kdy dochází ke stresu, který vede ke zpomalení růstu a ztrátě sytě zelené barvy. Rychle regeneruje. Má uplatnění všude tam, kde chceme získat hustý drn a vytrvalý trávník. Pro naše poměry je to tráva vhodná ve směsi s kostřavou 14

červenou pro sportovní i okrasné trávníky (RAIS, 1986; ONDŘEJ, 1997). RSM norma ji však do okrasných trávníků nezahrnuje (SKLÁDANKA, 2007). Na jaře začíná růst velmi pozdě a vyšším podílem starých suchých listů může zhoršovat vzhled trávníku. V tomto období se proto v porostu dobře uplatňuje s rychle rostoucí kostřavou červenou (HRABĚ a kol., 2003). Firma Barenbrug zařazuje lipnici luční a neodmyslitelnou součástí je ve směskách pro hřišťové trávníky, ale taktéž je zastoupena 30 % ve směskách pro odpaliště a dráhy golfových hřišť. Patentovanými odrůdami této firmy jsou odrůdy Bartender, Bariris a Barimpala. Bartender vyniká excelentní klíčivostí při nízké teplotě půdy a nízkým přírůstkem listové hmoty. Barimpala patří mezi odrůdy s velmi rychlým vývojem po zásevu, s vynikající odolností vůči suchu a rychleji regenerovatelné po letních přísušcích (www.barenbrug.cz). Ve světovém sortimentu je vyšlechtěna celá řada odrůd, které snášejí nízké sekání na 8-10 mm a jsou dobrými komponenty pro golfové a hřišťové trávníky (RAIS, 1986). Vzhledem ale k jejímu pomalému vzcházení je obtížné lipnici luční přisévat do již vzrostlého trávníku, kde je konkurence starých rostlin příliš veliká. V trávníku se vyvíjí pomalu a plného rozvoje dosahuje až ve třetím nebo čtvrtém roce. V porostu bývá doplňována trsnatými trávami. Snáší dobře i silné zatěžování. V trávnících se drží po mnoho let (HRABĚ a kol., 2003). 2.2.1.2 Doplňkové druhy V této kapitole nejsou trávníkové druhy rozděleny obecně na základní a doplňkové, ale již v kontextu s použitím u sportovních (hřišťových) trávníků v současnosti. Jedním z takových, u sportovních trávníků okrajově používaných zástupců, je například: Psineček tenký (Agrostis capillaris L.) v minulosti patřil mezi travní druhy pravidelně zařazované do většiny trávníkových směsí. Jeho hlavním přínosem byla schopnost zvyšovat hustotu trávního porostu. Po vyšlechtění nových velmi hustých trávníkových odrůd přestal být psineček tenký nepostradatelný a jeho zastoupení ve směskách pokleslo. Stále je však řazen mezi základními trávníkovými druhy. Vytváří mimořádně hustý, jemný a pružný travní drn, jehož největší předností je tolerance k extrémně nízkému kosení (až na 4 mm). Nevýhodou psinečkového trávníku je jeho sklon k plstnatění neboli tvorbě vrstvy z nerozložených zbytků rostlinné 15

hmoty při povrchu půdy, která brání pronikání vody a vzduchu do kořenové zóny trávníku. Jedná se o světlomilný druh, který vyžaduje dostatečný přísun vody (HRABĚ a kol., 2003, SVOBODOVÁ, 1998). Pro své vlastnosti se uplatňuje především v nízce sečených golfových greenech či tenisových kurtech. Do směsí pro hřišťové trávníky se v posledních letech zařazuje psineček tenký jen zřídka, neboť u nich způsobuje plstnatění a při vyšší zátěži z trávníku mizí (BEARD, 1998, HRABĚ a kol., 2003). Kostřava červená (Festuca rubra L.) v nedávných letech hojně používaná do směsí jak rekreačních, tak okrasných i sportovních trávníků. V poslední době ze směsí pro sportovní trávníky ustupuje, avšak její význam u trávníků golfových, okrasných a rekreačních spíše posiluje. Její předností jsou především vytrvalost, odolnost vůči suchu i zastínění, rychlá regenerace, dobrá konkurenční schopnost a malá náročnost na živiny i na půdní a klimatické podmínky. Vytváří hustý, pružný a mimořádně jemný drn sytě zelené barvy. Doba klíčení osiva je 15-20 dnů v závislosti na podmínkách (www.greenkeeper.cz, HRABĚ a kol., 2003, SVOBODOVÁ, 1998). Metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa L.) je značně rozšířený druh, který tvoří významnou část přirozených travních společenstev. Ještě nedávno byla považována jen za úporný plevel pastvin. Dnes je registrováno pět trávníkových odrůd metlice trsnaté a zájem o ni vzrůstá. Má řadu trávníkářsky zajímavých vlastností. Metlice trsnatá vzchází 10-12 dní po zásevu. Díky rychlému odnožování brzy zapojí porost. Ještě v roce zásevu vytvoří hustý pružný drn. Předností je vynikající zimovzdornost, odolnost vůči zastínění (STRAKOVÁ a kol., 2007; HRABĚ a kol., 2003). Metlice trsnatá může být s úspěchem uplatňována nejen do okrasných a rekreačních trávníkových směsí, ale i do směsí zatěžovaných sportovních trávníků, a to díky jejím mimořádným vlastnostem (odolnost vůči zátěži, nenáročnost na živiny, mrazuvzdornost, odolnost vůči plísni sněžné, a jiné) (MARTINEK, SVOBODOVÁ, 2006). 16

2.2.2 Charakteristika trávníkových druhů pro golfové trávníky Podle sytému RSM se golfové trávníky uvádí jako samostatná skupina. Nepředstavují ucelenou homogenní skupinu. Jednotlivé partie golfového hřiště se výrazně liší nejen svým účelem, úrovní ošetřování ale i botanickým složením. Každé golfové hřiště se skládá z odpališť, drah, okrajů drah, jamkovišť, okrajů jamkovišť, překážek, spojovacích cest a tréninkových a cvičných ploch (BEARD, 1998, HRABĚ a kol., 2003). Podle SVOBODOVÉ (1998) hřiště, které má 18 jamek je zhruba 6000 7000 m dlouhé a jeho plocha činí minimálně 65 hektarů. Největší část golfového areálu (70 76 %) zaujímají okraje drah, lesy, vzrostlá zeleň, vodní překážky. Rafy mohou být na ploše 32 41 ha. Vodní překážky mohou zaujímat plochu až 4 ha. Bunkery pouze 0,4 ha. Dráhy zaujímají 17 23 % golfového areálu, což představuje plochu 12 16 ha. Jamkoviště a okraje jamkovišť zaujímají asi 2 % plochy, 0,8 1,2 ha. Odpaliště jsou na ploše 3 %, tj. 1,2 1,6 ha. Kolem 2 % plochy připadá na budovy, parkoviště a přístupové plochy (SKLÁDANKA, 2007). Z rozdílnosti v uspořádání jednotlivých ploch na golfovém hřišti vyplývá i nejednotná skladba a složení používaných travních směsí, posléze i odlišnosti v péči o jednotlivé partie golfového areálu. 2.2.2.1 Jamkoviště (greens) Jedná se zpravidla o plochy 600 900 m 2. Nadzemní část vyžaduje extrémně nízké sekání na 4 7 mm. Ideální je provádět kosení denně. Důraz je kladem na jemnost a vyrovnanost drnu, a jeho únosnost proti zátěži (HRABĚ a kol., 2003). Jamkoviště je plocha právě hrané jamky, která je zvlášť upravena k patování nebo která je jako jamkoviště určena (www.ceskygolf.com). Tyto plochy představují nejznámější golfové trávníky a jejich kvalita bývá rozhodujícím kritériem při posuzování úrovně celého hřiště. Nutností je velmi intenzivní ošetřování. Intenzitě ošetřování greenových ploch odpovídá i jejich botanické složení. Nejčastěji je možné se setkat se dvěma variantami složení porostů. Na britských ostrovech i v řadě dalších evropských zemí se používá pro zásev greenů nejčastěji směs psinečku tenkého s trsnatými a krátce výběžkatými kostřavami červenými. Vybírají se samozřejmě nejlepší odrůdy a nejkvalitnější partie osiv. 17

Druhou variantou je monokultura psinečku výběžkatého, rozšířená zejména na hřištích mírného pásma v USA a setkáváme se s ní i na mnohých hřištích v ostatních částech světa (HRABĚ a kol, 2003). Psineček výběžkatý vytváří velmi homogenní porost, který dobře zaplňuje poškozená místa v trávníku. Jako každému monokulturnímu porostu hrozí ovšem kalamitní výskyt některé z chorob (STRAKOVÁ a kol., 2007, HRABĚ a kol., 2003, PEČENKA, 2004, BEARD, 1998). Norma RSM sice zmiňuje vysokou úroveň údržby čistě psinečkových greenů, PEČENKA (2004) ovšem zdůrazňuje vysoké rozdíly mezi jednotlivými odrůdami psinečku výběžkatého. Odrůdy vyšlechtěné v padesátých letech mají méně než poloviční množství výběžků na jednotku plochy než odrůdy let devadesátých. Například odrůda PENNCROSS, klasika amerických greenů, která přišla na trh v roce 1955 má na 1m 2 přibližně 90 tisíc výběžků. Moderní odrůda PENN A-1 už kolem 250 tisíc. Můžeme proto sledovat, že i s výběrem různých odrůd se náročnost údržby psinečkových greenů liší. Výhodou monokultury je jednotná rychlost obrůstání a stejné vlastnosti listů jednotný vzhled. 2.2.2.2 Okolí jamkovišť (forgreens) Forgreeny tvoří přirozený přechod mezi jamkovišti a drahami. Jejich složení bývá často podobné s greeny a liší se pouze výškou sekání (HRABĚ a kol., 2003). Límce jamkoviště (forgreeny) jsou sekány na výšku 10-15 mm. V případě potřeby je možno jamkoviště o část jejich plochy rozšířit postupným snižováním výšky sekání (SVOBODOVÁ, 1998). Okolí jamkoviště nemusí být nutně tvořené druhy stejnými jako jamkoviště. HAMATA (2003) i HRABĚ (2003) poukazují na možnost použití lipnice luční, která svým tmavším zabarvením po většinu roku opticky odděluje greeny od okolních porostů. Jednou z dalších možností je například použití hotových směsek pro osetí límců jamkoviště, složených z 80 % nakombinovaných forem kostřavy červené a 20 % lipnice luční. Takováto směs splňuje vysoké estetické nároky, pomalý nárůst a soudržnost travního drnu. Je velmi tolerantní vůči nízkému sečení (www.greenkeeper.cz). 18

2.2.2.3 Dráhy (fairways) Dráhy golfových hřišť se intenzitou ošetřování blíží okrasným či rekreačním trávníkům. Také svým botanickým složením se těmto porostům podobají. Základ jejich směsí tvoří lipnice luční a kostřava červená. Používají se vesměs krátce a dlouze výběžkaté formy, které nemají sklon vytvářet vystoupavé trsy a dobře snášejí mulčování. Často se přidává do směsí také psineček tenký, i když podporuje plstnatění trávníku a zvyšuje potřebu aerifikací. HRABĚ a kol. (2003) uvádí výšku sekání fairwayí na 20 30 mm, BEARD (1998) a SKLÁDANKA (2007) hovoří o 15 30 mm. Povrch dráhy by se měl přimknout k topografii terénu. Trávník by měl být takový, aby na něm míček ležel jako natýčkovaný. Druhové zastoupení je podobné jako u odpaliště, ale může být bohatější. Je složeno především z jílku vytrvalého, kostřavy červené výběžkaté (Festuca rubra subsp. rubra L.), kostřavy červené krátce výběžkaté (Festuca rubra subsp. trichophylla L.), kostřavy červené trsnaté (Festuca rubra subsp. commutata L.), lipnice luční a psinečku tenkého (www.barenbrug.cz, www.greenkeeper.cz, www.agroprofi.cz). 2.2.2.4 Odpaliště (tees) Odpaliště jsou namáhána a poškozována v obdobném měřítku jako fotbalové hřišťové trávníky. Zakládají se proto také především z travních drnů dobře odolávajících sešlapávání a rychle regenerujících po poškození. Existuje zde ovšem rozdílnost v názorech projektantů na optimální složení směsí pro odpaliště a pohled na vhodnost jednotlivých travních druhů se mění v souvislosti se šlechtěním kvalitativně nových odrůd (HRABĚ a kol., 2003). Na odpališti hra začíná, jsou odtud odpalovány míčky, přičemž často dochází k vyseknutí tzv. řízku (části porostu s kořeny). Mimo to je plocha dost zatěžována i přecházením hráčů. Trávník musí být hustý, rovnoměrně zapojený a mít vysokou únosnost, pevnost a drsnost drnu (SKLÁDANKA, 2007, SVOBODOVÁ, 1998). Ještě nedávno se pro odpaliště doporučovala směs z lipnice luční, doplněné kostřavami červenými a psinečkem tenkým. Dnes převažuje názor, že základ směsi má být tvořen úzkolistými odrůdami jílku vytrvalého a lipnice luční a pro vylepšení barvy trávníku se přidává kostřava červená (www.greenkeeper.cz, HRABĚ a kol., 2003). Na 19

hřištích postavených podle amerického vzoru bývají odpaliště osévána stejně jako greeny monokulturou psinečku výběžkatého. HRABĚ a kol. (2003) poukazuje na nepříznivé podmínky na některých odpalištích, na kterých se ověřuje možnost nahradit běžně používané směsi novými travními druhy metlicí trsnatou, kostřavou rákosovitou (Festuca arundinacea Schreber.), lipnicí nízkou (Poa supina Schrader.) a podobně. 2.2.2.5 Okolní plochy (roughs a semiroughs) Okraje hřiště, tzv. semirafy a rafy jsou pruhy 2 6 (10) m široké a tvoří přechod mezi hřištěm a okolní krajinou (SVOBODOVÁ, 1998, BEARD, 1998). Semirafy, které přímo navazují a kopírují dráhy, jsou udržovány na výšku 40 mm. Rafy jsou více vzdáleny od dráhy. Jsou obvykle sekány na 50 100 mm, ale nemusí být eventuálně sekány vůbec. Složení porostu může být podobné okolnímu přírodnímu společenstvu, aby do krajiny dobře zapadly a nepůsobily v ní rušivě. Někdy se mohou přisévat i luční byliny (SKLÁDANKA, 2007, SVOBODOVÁ, 1998). Přednost se dává travním druhům vytvářejícím menší množství hmoty a snášejícím extenzivní způsob ošetřování. Druhové složení rafů a semirafů lze obecně rozdělit podle stanoviště na sušší a vlhčí. Na sušší stanoviště HRABĚ a kol. (2003) doporučuje zařazení kostřavy červené a kostřavy ovčí (Festuca ovina L.), lipnice luční i smáčknuté (Poa compressa L.), psineček tenký. V omezené míře i použití jílku vytrvalého či bojínku cibulkatého. Směsi pro vlhčí stanoviště se někdy obohacují o poháňku hřebenitou, metlici trsnatou, lipnici hajní (Poa nemoralis L.) a lipnici obecnou (Poa trivialis L.). Vycházíme z předpokladu ustálení složení porostu v průběhu dalšího vývoje podle podmínek daného stanoviště. Plocha mimo hřiště ( out ) se neudržuje. Neměla by být však zaplevelená, aby nedocházelo k náletu semen plevelů na hřiště (SVOBODOVÁ, 1998, HRABĚ a kol., 2003). 20

3.0 Srovnání nároků kladených na sportovní a golfové trávníky Cílem této kapitoly je shrnout a jasně nastínit problematiku potřeb jak trávníků sportovních (hřišťových), tak golfových. Nosnými tématy budou nároky na půdní profil (použité substráty), obecné požadavky na daný typ trávníku a shrnutí nároků na péči. 3.1 Sportovní (hřišťové) trávníky Dle HRABĚTE a kol. (2003) náleží dodržení správné technologie založení trávníku a použití odpovídající kvalitní trávníkové či hřišťové směsi k základním předpokladům pro vývoj požadovaných charakteristik drnu. Neméně důležitou součástí je odpovídající úroveň caespestechniky. Bez správného provedení ve správné době nelze dosáhnout funkčnosti drnové a vegetační vrstvy. Plocha fotbalového hřiště je v ideálním případě tvořena: travním drnem, vegetační vrstvou, nosnou vrstvou, drenážní vrstvou, případně filtrační vrstvou. 3.1.1 Úpravy profilů a použití substrátů Hřišťový trávník lze zakládat na přirozeném profilu nebo na uměle vytvořených vegetačních vrstvách v kombinaci s nosnou a drenážní vrstvou. HRABĚ a kol. (2003) uvádí, že přirozený půdní profil je tvořen základem s částečně upraveným vegetačním substrátem. Tento typ profilu je tvořen lehčí až středně těžší písčitou, respektive hlinitopísčitou půdou a je užíván u parkových a rekreačních trávníků, turfových drah a u drah na golfových hřištích. Žádoucí je dostatečná propustnost základní nosné vrstvy i zeminového substrátu. U vegetační zeminy je žádoucí především její vyrovnanost ve vztahu k fyzikálním a chemickým vlastnostem. Uměle vytvořený profil je žádoucí u intenzivně celoročně zatěžovaných hřišťových soutěžních trávníků. Výhodou takto vytvořeného profilu je vyrovnanější struktura trávníku, vytvoření příznivějších podmínek pro hru i při méně příznivém počasí, rychlejší regenerace drnové vrstvy a v neposlední řadě snazší realizace regeneračních opatření. K nevýhodám můžeme zařadit snad jen vyšší náklady na založení a zvýšené nároky na ošetřování. 21

HRABĚ a kol. (2003) dále uvádí, že jednovrstevná hřiště mají vegetační vrstvu tvořenou původní zeminou (ornicí). Vícevrstevná hřiště jsou konstruována z více účelově vytvořených vrstev viz Obr. 2 a Obr. 3. Svrchní část trávníkového drnu a vegetační vrstva mají být ve spádu 0,5 1,0 %, tj. sklon cca. 30 mm na 50 m. U vegetační vrstvy musí být zajištěna rovinatost plochy. Obr. 2 Horizontální profily vícevrstevných fotbalových hřišť (HRABĚ a kol., 2003) Obr. 3 Schéma uspořádání jednotlivých vrstev (HRABĚ a kol., 2003) Kromě již výše zmíněného a vyobrazeného schématu uspořádání jednotlivých vrstev, mluví RAIS (1986) o vytvoření Weigrassovy metody ve Švédsku. Tato metoda úpravy jednotlivých vrstev vznikla pro potřeby fotbalových hřišť a hřišť pro americký fotbal ve Skandinávii. Pod povrchem v hloubce 0,2 m jsou v rozponu 4,5 m drenáže 22

z plastické hmoty o průměru 50 mm. Plocha hřiště má sklon 1 %. Obsyp drenážních trubek je napojen na souvislou vrstvu písku, která je silná 0,2 m. Písek má zrna 0,2 0,4 mm. Na této vrstvě leží 50 mm upravené půdy, která se skládá z 60 % písku a 40 % rašeliny (objemově). Znázornění ukazuje Obr. 4. Obr. 4 Weigrassova metoda úpravy půdy (RAIS, 1986) Zvýšenou pozornost je třeba věnovat míchání zeminy pro kořenovou (vegetační) vrstvu. RAIS (1986) uvádí, že základem by měl být fyzikální a chemický rozbor použitého písku, zeminy a organické příměsi. Obsah písku se pohybuje v rozmezí 40 80 %. Čím silnější provoz předpokládáme, tím se vyžaduje vyšší obsah písku. Do směsi by zásadně neměl přijít jemný písek. Rašelina by měla být kompostovaná a nemělo by jí být více než objemových 10 20 %. Při konstrukci zeminy pro trávník musíme počítat s obsahem semen plevelů. Je možné použít tzv. preemergentní herbicidy, kterými můžeme zničit celou řadu plevelů. 3.1.2 Požadavky na fotbalové trávníky K základním požadavkům, které klademe na fotbalové trávníky patří vysoká snášenlivost druhů proti vysoké zátěži sešlapáváním a skluzem (drsnost listů), tolerance ke střední (60 mm) až nižší výšce kosení (40 mm), časté kosení (minimálně dvakrát v týdnu), vysoká úroveň N-hnojení (250 350 kg N. ha -1 ), rychlost regenerace drnu po poškození, pevnost kořenového systému (BUREŠ, 1989, HRABĚ a kol., 2003, RAIS, 1986). Největší požadavky tedy spadají do přímého vztahu s vrstvou vegetační. Jejím účelem je vytvoření vhodného prostředí pro růst kořenové fytomasy, dále pro intenzivní odnožování trav, zahuštěnost drnu a jeho pružnost. Jejím účelem je dále vytvoření 23

podmínek pro efektivní využití doplňkové závlahy a živin z minerálních hnojiv (BUREŠ, 1989, HRABĚ a kol., 2003). Požadavky na nosnou vrstvu bývají redukovány na její únosnost a hloubku spodní vody, filtrační vrstva nebývá zpravidla pravidelnou součástí. Účelem vrstvy drenážní je odvést v požadované míře přebytek vody srážkové z vegetační vrstvy a omezit tak poškození travního drnu. Součástí drenážní vrstvy mohou být drenážní rýhy s uloženými odvodňovacími hadicemi do základu. 3.1.3 Nároky na péči Hřišťové trávníky patří k trávníkům nejintenzivněji zatěžovaným, proto i péče o ně musí odpovídat v plné míře měřítku jejich využití (Tab. 2). RAIS (1986) uvádí jako možné kritérijní cíle porostu, ovlivněné jak založením tak péčí, tyto: vyrovnanost porostu, hustota trávníku, druhová skladba a její sukcese, typ vzrůstu, hladkost trávníku, barva plochy. U sportovních trávníků navíc dodává potřebu sledovat schopnost rychlého odnožování a únosnost drnu. Nároky na péči u sportovních trávníků můžeme pro zjednodušení rozdělit na péči o čerstvě založené travní plochy a na péči již založených, starších a vyzrálých trávníků. Jejich 3.1.3.1 Nároky na péči nově založených trávníků Pracovní operace jsou omezeny na válení plochy po provedeném výsevu, závlahu a kosení. Válením plochy dosáhneme vazby mezi semenem a vegetační substrátem, zajistíme dobrou kapilární vzlínavost vody a urychlíme klíčení a vzcházení rostlin (HRABĚ a kol., 2003). Závlahové dávky aplikujeme u nově založených porostů v menším množství, ale v kratších časových intervalech. Vzcházející rostlinky vyžadují provlhčení vegetačního substrátu do hloubky cca 60 mm. Riziky může být nebezpečí vyplavení mělce vysetých semen, popřípadě mortalita (odumření) mladých rostlinek vlivem opožděné závlahové dávky (ONDŘEJ, 1997, THINSCHMIDT, BÖSWIRTH, 2002). Při kosení je potřeba si dát pozor na nepoškození odnožovací vrstvy, proto volíme první seč na výšku cca 60 mm. Tuto výšku s přibývající asimilační plochou a 24

kvalitnějším prokořeněním postupně snižujeme na konečných 30 40 mm. Doporučuje se provádět vřetenovou sekačkou, která zajistí šetrnější střih. Většina autorů se shoduje na nutnosti lehce uválet takto ošetřený trávník (HRABĚ a kol., 2003, SVOBODOVÁ, 2004, THINSCHMIDT, BÖSWIRTH, 2002). 3.1.3.2 Nároky na péči starších trávníků ONDŘEJ (1997), SVOBODOVÁ (2004) i KRAJČOVIČOVÁ (2005) se shodují na tom, že po prvním a druhém sekání ukončil trávník další fázi vzniku a vstupuje do etapy své existence na kratší, delší nebo velmi dlouhé období, která je odvislá od udržovací (resp. ošetřovací) péče. Množství a intenzita těchto prací je v přímé úměrnosti: čím zatěžovanější nebo náročnější, kvalitnější a luxusnější trávníky chceme mít, tím jim musíme věnovat vyšší péči - větší a komplexnější rozsah údržby. Komplexní udržovací péče o intenzivní, sportovní trávníky se týká jedenácti samostatných prací, které jsou vykonávány v různých časových intervalech, avšak pravidelně, po dobu jejich existence. Většina těchto úkonů (prací) je již plně mechanizovaná (ONDŘEJ, 1997, ONDŘEJ, 1993, SOBOTOVÁ, 2008). Jde o tyto práce: 1) kosení 2) vyhrabávání, popřípadě sběr pokosené travní hmoty a čištění 3) hnojení 4) válení 5) zavlažování 6) zarovnávání okrajů 7) přísev 8) úprava a zlepšování povrchu (pískování, topdressing) 9) vertikální řez 10) provzdušňování resp. aerifikace 11) boj proti nemocem a škůdcům a plevelným rostlinám Úkony zmiňované pod body 1) až 6) a 11) jsou v dnešní době již běžné pro každou udržovanou zahradu, pěstěná veřejná prostranství a podobně. Jimi se dále práce nezabývá. S pracemi pod body 7) až 10) se sice také můžeme čím dál častěji setkat jak v péči o trávníky soukromých osob, tak veřejné zeleni, stále však zůstávají prioritou 25

intenzivně zatěžovaných sportovních (hřišťových) a golfových areálů, které jsou tématem této práce. Těmito opatřeními, často zařazovanými do opatření regeneračních zásahů, se podrobně zabývá tato práce v kapitole 4.0. 3.2 Golfové trávníky První golfové trávníky a s nimi tedy i celá hřiště byla realizována na mořských pobřežích, ve městech i na jejich okraji, v historických parcích i ve volné přírodě na rozlehlých loukách, v údolí řek i v horách. Dnes jsou ze světa známa i golfová hřiště postavená dokonce na poušti, jiná na bývalých městských smetištích. Jedinečná variabilita výstavby dává tedy možnost realizovat golfové zařízení z hlediska terénu prakticky kdekoliv (JIRÁSEK, 2003, www.eastgreens.cz, www.golfer.eu). BEARD (1998) i HRABĚ a kol. (2003) tvrdí, že problematika golfových trávníků je dána různorodými technickými požadavky na drn, různorodou skladbou trávníků a odlišnostmi v ošetřování jednotlivých partií. Obecně lze tedy konstatovat, že je golfové hřiště složeno z více na sobě závislých a napojených trávníkových subjednotek 3.2.1 Požadavky na půdní profil a péči Požadavky a nároky na půdní profil a péči jsou rozdílné pro každou trávníkovou subjednotku golfového hřiště. Jednotlivé potřeby práce rozděluje pro každou část hřiště zvlášť. 3.2.1.1 Odpaliště (tee) Z konstrukčního hlediska jde o vyvýšenou rovnou (+- 20 mm od celkové roviny) plochu, dokonale odvodněnou. Její minimální velikost bývá 120 m 2 se zvýšením 1-2 ve směru hry. Plocha musí být odvodněna drenáží. Základním požadavkem je také dobré oslunění a dostatečný pohyb v vzduchu v místě odpaliště, což napomáhá dobrému růstu a rychlé regeneraci (BEARD 1998, HRABĚ a kol., 2003). HRABĚ a kol. (2003) i SKLÁDANKA (2007) zdůrazňují potřebu vysoké únosnosti, pevnosti a drsnosti drnu u těchto trávníků. 26

Péče sestává z nízkého kosení v den soutěží jinak 3 4 krát týdně, ve srovnání s drahami častěji prováděné vertikutaci a aerifikaci a vyšších dávek hnojiv. 3.2.1.2 Dráhy (fairway) Dráhy musí být dostatečně únosné i ve vlhkém období. Z těchto důvodů lze na jejich teritoriu vytvářet pro jímání povrchové i drenážní vody vodní nádrže. Příhodný vlhkostní režim na drahách je nutné vytvářet i ve směru hlavní hry, např. vylepšování částí drah pískováním nebo zlepšením fyzikálních vlastností půdy v blízkosti jamkovišť. Sklon drah má být maximálně 25 % ve směru hry z důvodu dodržení podmínek pro kvalitní plošné ošetřování trávníků i vlastní hry. Příčný sklon drah maximálně 10 % (HRABĚ a kol., 2003). Trávníky drah kosíme 2-3 krát týdně. Výška kosení dle stavu a druhové skladby porostu na 12 18 mm (HAMSTER, 2007). Odklízená hmota se často ponechává na ploše. Po mineralizaci je tak opětným zdrojem živin. Na podmáčených místech může být vybudována drenáž. Závlaha se buduje v případě, že je dostatečný zdroj vody (SKLÁDANKA, 2007). 3.2.1.3 Jamkoviště (green) Jamkoviště lze budovat podle některé z amerických metod, například kalifornské (Obr. 5, Obr. 7, Obr. 8, Obr. 9) nebo metody Americké golfové federace (Obr. 6, Obr. 10). U Kalifornské metody je drenáž 500 600 mm pod povrchem, nad ní je uložena vrstva hrubého písku (300 mm) a na ni vrstva písčité zeminy (300 mm) nebo může být písčitá zemina navrstvena přímo na základ s drenáží v tloušťce 300 600 mm. Písčitá zemina se skládá z 80 90 % písku (cca 50 % zrn do 0,4 mm, 25 % do 0,25 mm a méně než 10 % částic smí být jemnější než 0,1 mm), dále obsahuje 5 7,5 % jílovité zeminy a 5 7,5 % rašeliny. Organická hmota se zapravuje do hloubky 10 12 mm (HURDZAN, 2006, HRABĚ a kol., 2003, SKLÁDANKA, 2007, SVOBODOVÁ, 1998). 27

Obr. 5 Kalifornská metoda (BEARD, 1998) (BEARD, 1998) Obr. 6 Metoda americké golfové asociace Metoda zavedená Americkou golfovou asociací spočívá ve vybudování drenáže (rozchod 4,5 6 m) v 150 mm hlubokých rýhách, která je obsypána drceným kamenem (6 mm zrna), na ní je 100 mm silná drenážní vrstva, dále 50 mm hrubého písku (zrna 1 2 mm) a 300 mm vegetačního substrátu (80 % písku o zrnitosti 0,05 2 mm, 20 % organické hmoty) (HURDZAN, 2006, HRABĚ a kol., 2003, SKLÁDANKA, 2007, SVOBODOVÁ, 1998). Je-li jamkoviště nedostatečně propustné, dochází k pomalému odtoku vody při dešti, probíhá větší zhutnění vrchních vrstev a dochází k nedostatku vzduchu v půdě. Příliš velká propustnost je příčinou rychlého odtoku vody a vyplavování živin. Jamkoviště je měkké a jsou taktéž problémy při vyvrtávání jamek (KULICH, 1992, SVOBODOVÁ, 1998). Po uložení všech vrstev kromě vegetační se provede olemování patovací plochy zeminou do plánované konfigurace. Namíchaný, sterilizovaný vegetační substrát se naváží lehkými mechanizačními prostředky na plochu jamkoviště. Rovnoměrně se zhutní lehkým válcem a důkladně se zavlaží pro objevení se eventuálních prohloubenin (RAIS, 1986, KULICH, 1992, SVOBODOVÁ, 1998). U vegetační a nosné vrstvy je důležité omezit výskyt půdní fauny a zregulovat rychlost průsaku nosné vrstvy případným vylepšením fyzikálních vlastností vrstvy (HRABĚ a kol., 2003). Vzhledem k intenzitě zátěže a nízkému sekání jsou golfová jamkoviště náročná na ošetřování. Zajištěna by měla být dostatečná výživa, pravidelné kosení a závlaha. 28

Travní druhy používané na jamkovištích mají sklon k plstnatění. Plsť je třeba odstraňovat pravidelnou vertikutací (SKLÁDANKA, 2007). Existují i enzymatické přípravky, které napomáhají rozkladu plsti. Thatch Buster je enzymatický přípravek rozkládající celulózová vlákna a podporující konverzi mrtvých odnoží na použitelné živiny. Aplikuje se postřikem a je schopný odbourat 13 mm plsti za rok. Jeho účinnost roste se zvyšující se teplotou. Je neefektivní ho aplikovat při teplotách 15 C a nižších. Ošetřené oblasti by měly zůstat vlhké k zajištění správné aktivity enzymů. Veškeré složky tohoto přípravku jsou bezpečné a neznečišťující (www.farmload.net, KAVKA, 2004). Obr. 7 + Obr. 8 Kalifornská metoda na jílovité půdě a kalifornská úplná (RAIS, 1986) Obr. 9 Kalifornská metoda zjednodušeně (RAIS, 1986) Obr. 10 Metoda Americké golfové asociace (RAIS, 1986) 29

3.2.1.4 Okraj jamkoviště (forgreen) Může být tvarován, např. se sklonem od úrovně jamkoviště, ale při dodržení roviny plochy pro usnadnění kosení a nepoškození drnu (HRABĚ a kol.,2003). Jeho stavba bývá shodná s jamkovištěm, liší se v botanické struktuře trávníku. Na mnohých hřištích se využívá širšího límce jamkoviště (forgreenu) pro eventuální rozšíření plochy greenu. Péče obdobná jamkovišti, s přihlédnutím k vyšší výšce kosení. Tab. 2: Péče v různých obdobích v závislosti na zeměpisné poloze (Husqvarna) 30

4.0 Regenerační zásahy prováděné u sportovních a golfových trávníků BUREŠ (1989) vysvětluje regeneraci trávníků jako jeho uvedení do nové vyšší kvality, zvýšení funkčnosti, obnovu a zintenzivnění tvorby odnožovacích uzlin, růst dceřinných odnoží trav tvořících trávník. Jedná se o biologický proces charakteristický všem živým rostlinám. Zvýšeným počtem odnoží mohutní kořenový systém, houstne trávník, zpevňuje se drn, získává pružnost a tím dává možnosti vyššího využívání sportem. Dále zmiňuje, že tvorba drnu neboli drnotvorný proces hřišťového trávníku je pomalý, v důsledku častého a nízkého kosení, značných dávek dusíku, aerifikace, poškození hrou, je přírůstek trvalé podzemní biomasy nízký. Drn na hřišti je akumulátorem zásobních látek trav, minerálních živin a vody (CAGAŠ, MACHÁČ, 2005). Regenerace odstraňuje biologické nedostatky a malá poškození trávníku. Při regeneraci trávníku jde o soulad vlivů přírodních a působení odborných pracovníků na hřištích na zvýšenou odnožovací mohutnost trav (BUREŠ, 1989). Hlavními cíly, kvůli kterým tedy regenerační práce provádíme, jsou odstranění travní plsti, zlepšení provzdušnění vrstev, podpora vysychání a zlepšení rovinatosti, odstranění zhutnění, zahuštění porostu, vylepšení vegetační vrstvy současně s hloubkovým provzdušněním (www.eurogreen.cz). Regenerace je proces, který nevyžaduje bezpodmínečné vyčlenění hřiště z provozu. Komplexní zásah na fotbalových hřištích spadá do období letní hrací přestávky, tj. na měsíce červen/červenec. Toto období sice není optimální z hlediska růstu trav, ale umožňuje delší hrací pauzu, kdy má trávník možnost regenerovat. Po provedení regenerace by měl být trávník ponechán v klidu. Optimální by byla herní pauza v délce 6 týdnů (BUREŠ, 1989, SKLÁDANKA, 2007). Rozdílnost v životních projevech trav při řízené a přirozené regeneraci znázorňuje Graf 1. 31

Graf 1: Regenerace trávníků životní projevy trav (BUREŠ, 1989) 4.1 Vertikutace 4.1.1 Princip vertikutace Vertikální řez nebo též vertikutace (odvozené slovo z anglického výrazu VERTIcal CUTing) je mechanická operace, při které se soustavou vertikálně postavených nožů nebo čepelí vertikálního prořezávače kolmo prořezává (hřebelcuje) travní drn (Obr. 11), zbavuje se zplstnatělé vrstvičky, vzniklé nahromaděním ústřižků trav při povrchu půdy, a zároveň se mírně rozrušuje ztvrdlý povrch půdy (ONDŘEJ, 1993, ONDŘEJ, 1997). SOBOTOVÁ a kol. (2005) mluví o vertikutaci jako o důležitém pěstebním zásahu, který významně napomáhá k udržení zdravého kvalitního trávníku, který je schopen plnit všechny funkce. Upozorňují však na nutnost provádět ho ve vhodně zvoleném termínu. Vertikutace má za cíl rozrušení zplstnatělé travní vrstvy (Obr. 12, Obr. 13) a prokypření svrchních vrstev vegetačního profilu (JONES, 2004). Zvýšení cirkulace vzduchu, průsaku vody a živin do vegetační vrstvy. Zvýšení přívodu světla k odnožovací zóně a podpory růstu kořenů. Tímto zásahem jsou rovněž poškozovány plevele, které tvoří listovou růžici a nemohou být při běžném sekání zasaženy (HRABĚ a kol., 2003, SVOBODOVÁ, 1998, OTEVŘEL a kol., 2006, ZEMÁNEK, BURG, 2006). 32

Obr. 11 Možný vzhled hřídele užívané při vertikutaci (www.mountfield.cz) Podle STRAKOVÉ (2005) navíc z biologického hlediska přispívá k prodloužení života trávníku. Vhodně prováděná vertikutace podporuje intenzivní tvorbu nových odnoží, což vede k jeho celkovému zmlazení. Pravidelně prováděná velkou měrou napomáhá k udržení porostu v optimálním stavu a dosažení vysoké úrovně jeho užitných vlastností jako je hustota, odolnost proti sešlapávání, barevný aspekt a jiné (STRAKA, 2003). GREGOROVÁ (2001) k slabé vrstvě plsti uvádí, že do jisté míry omezuje evapotranspiraci. Podílí se na regulaci teploty vegetační vrstvy a dělá trávník pružnější. Pokud se však nahromadí větší vrstva než 10 mm je nutno provést provzdušnění plochy. Obr. 12 Před vertikutací (www.pece-o-travnik.cz) Obr. 13 Po vertikutaci (www.pece-o-travnik.cz) 4.1.2 Faktory ovlivňující vertikutaci Důležitá je vhodná volba doby provádění vertikutace. Závisí především na dynamice odnožování, množství stařiny a hustotě trávníku. Jedním z dalších, velice 33

důležitých faktorů je průběh počasí (teploty, srážky, aj.), který z velké míry ovlivňuje odnožování, a tedy i schopnost regenerace porostu po regeneračním opatření. Vertikutaci je nutné provádět v brzkém jaru, kdy ještě nedochází k intenzivnímu odnožování trávníku a nejsou tedy poškozovány nově se vytvářející odnože. Vertikutace na podzim má také svůj význam. Dochází k provzdušnění porostu, a tím ke snížení rizika napadení trávníku houbovými chorobami. Je však zmíněna nutnost provést zásah před příchodem přízemních mrazíků (SOBOTOVÁ a kol., 2005). Problémem může být letní termín vertikutace. Pokud je trávník velmi hustý a množství stařiny minimální, je lepší vertikutaci raději vynechat, aby nedošlo k poškození většího počtu živých odnoží (Graf 2). Svou roli ovšem sehrává množství srážek, závlaha (SOBOTOVÁ a kol., 2005). Graf 2: Vliv vertikutace na počet odnoží v letním období (červenec) (SOBOTOVÁ a kol., 2005) Před vertikutací je třeba trávník posekat. Provádět ji můžeme souběžně s aerifikací a pískováním. Kromě pískování je dobré po vertikutaci provést přihnojení, aby byla podpořena seberegenerační schopnost trávníku. Materiál vynesený vertikutací je třeba sesbírat (SKLÁDANKA, 2007, HRABĚ a kol., 2003). Tato operace se v dnešní době provádí na většině fotbalových trávníků, na trávnících golfových především na jamkovištích a odpalištích. Jde o operaci poměrně časově a finančně náročnou. 34

4.1.3 Ostatní vertikutační zásahy 4.1.3.1 Grooming Grooming se řadí mezi vertikutační zásahy, ale samotnou vertikutaci nenahrazuje. Jedná se o velmi lehké prořezání. Provádí se buď samostatně nebo je groomer (Obr. 14) umístěn před žacím vřetenem. Přerušuje odnože u výběžkatých trav a odstraňuje plevelné druhy jako je lipnice roční (Poa annua L.). Používá se 3 4 krát za týden. Frekvence použití se snižuje v době sucha. Nepoužívá se 4-5 dnů po aplikaci topdressingu (SKLÁDANKA, 2007). Využívá se při kosení trávníků na jamkovištích s cílem snížení hmotnosti stařiny a zlepšení podmínek pro patování, tj. zajistit hladký povrch jamkoviště a rychlost greenu (HRABĚ a kol., 2003). Obr. 14 Groomer (www.ittec.cz) 4.1.3.2 Skarifikace Plstnatá vrstva se z trávníků odstraňuje také skarifikací. Použité nože mají větší rozteč než při vertikutaci a zasahují do hloubky 5-20 mm (ojediněle i 45 50 mm). Odstraňují nejenom plstnatou vrstvu, ale také nakypřují svrchní vrstvu substrátu. Provádí se za sucha v letním období, případně i v podzimním termínu (HRABĚ a kol., 2003). 35

4.2 Aerifikace Aerifikace je mechanické ošetření trávníkové plochy zasahující do drnové a zejména vegetační vrstvy s cílem úpravy fyzikálních vlastností zhutnělého vegetačního substrátu, pro zlepšení jeho vzdušného a vlhkostního režimu a tím i vytvoření vhodných podmínek pro regeneraci drnové části tj. zelené nadzemní a kořenové hmoty (THREADGOLD, 2005, HRABĚ a kol., 2003, YOUNGNER, 1971, EVANS, 2003). Provzdušnění profilu vegetační vrstvy je zásah nezbytný zejména na sportovních trávnících, kde dochází soustavně k jejímu intenzivnímu zhutňování. Lze jej provádět do různé hloubky (SVOBODOVÁ, 1998, golf.about.com, RAIS, 1986). Příčinou zhutnění je u přirozených zemin nevhodná půdní zrnitost, špatná skladba substrátu vegetační vrstvy. Na vzniku zhutnění se taktéž podílí nevhodně konstruované profily hřiště a nadměrná antropogenní zátěž (Graf 3). Graf 3: Směrná čísla antropogenní zátěže hřišťových trávníků (HRABĚ a kol., 2003) Následky se projevují v nevhodné pórovitosti půdy a vzdušném režimu. Nedostatek kyslíku vede k vytvoření anaerobního prostředí, vedoucího ke změně chemismu půdy. Následně k tvorbě půdních sraženin, podílejících se na vzniku jevu zvaného černá vrstva ( Black Layer ). Vznik černé vrstvy způsobují anaerobní baterie, které se formou kolonií hromadí v kořenovém prostoru a produkují sirovodík (je charakteristický svým zápachem), jež je pro kořeny toxický. Tento plyn pak reaguje s anorganickým železem a vytváří krystalky sirníku železa. Řešení nabízí přípravek Liquid Black Layer Treatment (PROCHÁZKA, 2008). 36

Obr. 15 Aerifikace dutými hroty (www.brain-cz.com) Obr. 16 Vytažené špunty (www.brain-cz.com) Silně zatěžované trávníky se aerifikují jedenkrát za měsíc. Hroty aerifikátoru by měly zasahovat do hloubky 50-80 mm. Na 1 m 2 se vytváří 300-500 vpichů. Po aerifikaci je vhodné provést topdressing (pískování). Duté hroty aerifikátorů umožňují částečnou výměnu vegetačního substrátu (1-5 %) 4.2.1 Standardní metody aerifikace Těmito metodami rozumíme následující alternativy: aerifikace s plnými hroty (spiking), aerifikace s dutými hroty (coring), hlubší prořezávání trávníkové a vegetační vrstvy (slicing). Při provzdušňování plnými hroty tzv. spiking, nedochází k vytahování špuntů zeminy na povrch trávníku a tímto je tedy minimálně narušen (Obr. 17). Po takto provedené aerifikaci by mělo dojít k zlepšení růstu kořenů rozrušením drnu a zvýšením průsaku vody. Nevýhoda spočívá v utužení vegetační vrstvy v okolí místa vpichu. Tato metoda je řazena mezi méně intenzivní aerifikace. Počet otvorů je asi 100 na 1 m 2, minimální hloubka se pohybuje okolo 50 mm (KOPP, JOHNSON, 2006, HRABĚ a kol., 2003). Plné trny jsou vyrobeny z vysoce kvalitní chrommolybdenové slitiny, která je kalená a popouštěná ve vakuové výhni tak, aby byl dosažen ideální poměr pružnosti slitiny. Trny jsou trvanlivé a pevné, zachovávají si ovšem pružnost při nárazu na kámen. Průměry trnů se pohybují od 5 do 25 mm a délka od 15 do 40 mm (www.ittec.cz). Při aerifikaci dutými hroty tzv. coring (Obr. 15) jsou do půdy vpravovány duté kulaté hroty. Ty při pohybu nahoru z drnu vytrhávají válečky (Obr. 16). Výsledkem činnosti tohoto způsobu je oválný otvor (RAIS, 1986). 37