Popelka Jednomu bohatému muži onemocněla žena. Když cítila, že se blíží její konec, zavolala si k loži svou jedinou dcerku a řekla jí: Milé dítě, zůstaň zbožná a dobrá, pak bude Bůh vždycky stát při tobě a já na tebe budu shlížet z nebe a střežit tě. Pak zavřela oči a skonala. Dívka chodila každý den k matčinu hrobu, plakala a zůstávala dobrá a zbožná. Když nastala zima, sníh přikryl hrob jako bílý šátek, a když ho slunce na jaře znovu rozpustilo, muž se oženil s jinou ženou. Ta přivedla do domu dvě dcery, které byly na pohled krásné 7
a bílé, ale srdce měly černé a šeredné. Sirotě nastaly zlé časy. Proč má ta hloupá husa sedět s námi u jednoho stolu? rozčilovaly se nevlastní sestry. Kdo chce jíst chleba, ten si ho musí zasloužit! Koukej zmizet do kuchyně! Servaly z ní krásné šaty, oblékly ji do starých šedivých šatů a obuly ji do dřeváků. Koukejte na tu hrdou princeznu, jak je vyparáděná! pokřikovaly a se smíchem ji odvedly do kuchyně. Dívka musela od rána do večera vykonávat ty nejtěžší práce, vstávat časně ráno, nanosit vodu, rozdělat oheň, uvařit a umýt nádobí. Přitom jí sestry prováděly neuvěřitelně zlé kousky, posmívaly se jí, hrách a čočku naházely do popela a ona si pak k tomu musela sednout a všechno přebrat. Když večer unavená skončila s prací, nesměla ulehnout do postele, musela se uložit k spánku do popela vedle kamen. A protože byla stále zaprášená a špinavá, pojmenovali ji Popelka. Jednoho dne se otec chystal na jarmark a zeptal se nevlastních dcer, co jim má přivézt. Krásné šaty, prohlásila první. Perly a drahokamy! vyhrkla druhá. A co ty, Popelko? zeptal se. Co bys chtěla ty? Otče, ulomte pro mě první větvičku, která vám na zpáteční cestě zavadí o klobouk. Otec nakoupil pro nevlastní dcery krásné šaty, perly a drahokamy, a když na zpáteční cestě projížděl 8
lesem, do hlavy ho šlehl lískový proutek a srazil mu klobouk. Otec proutek ulomil a vzal ho s sebou. Když dorazil domů, dal nevlastním dcerám, co si přály, a Popelce podal proutek z lískového keře. Popelka mu poděkovala, rozběhla se k matčinu hrobu, proutek zasadila a rozplakala se tak, až jí slzy stékaly na hrob a proutek skropily. Ten rostl a rostl, až se z něj stal krásný strom. Popelka chodila k hrobu každý den třikrát, aby se zde s pláčem pomodlila, a pokaždé na strom slétl bílý holoubek. Když Popelka vyslovila nějaké přání, holoubek jí dal, po čem toužila. Jednou král uspořádal slavnost, která měla trvat tři dny, a pozval na ni všechny krásné dívky z celé země, protože jeho syn si chtěl mezi nimi vyhledat nevěstu. Když 9
nevlastní sestry uslyšely, že se mají na slavnosti také objevit, náramně se zaradovaly, zavolaly Popelku a poručily jí: Učeš nám vlasy, vyčisti střevíčky a utáhni nám pevně šněrovačky, půjdeme na slavnost na královský zámek! Popelka poslechla, ale plakala, protože i ona by si ráda zatancovala, a prosila macechu, aby jí to dovolila. Ty, Popelko? podivila se macecha. Podívej, jak jsi špinavá a upopelená, jak bys chtěla jít na svatbu? Nemáš šaty ani střevíčky, a chceš jít tancovat? Když Popelčiny prosby neustávaly, macecha nakonec pravila: Vysypu do popela mísu čočky, a když ji za dvě hodiny přebereš, můžeš jít s námi. 10
Dívka se rozběhla zadními dveřmi do zahrady a zvolala: Holoubkové, něžné hrdličky, všichni ptáčkové zpod nebeské klenby, přileťte a pomozte mi přebírat: dobrá zrnka do mísy, ta špatná do volátka! V tom okamžení do kuchyně oknem vletěli dva bílí holoubkové, po nich hrdličky a pak se tam začali hemžit a cvrlikat všichni ptáčkové, co poletují na nebi, a usadili se kolem popela. Holoubkové sklonili hlavičky a začali zobat: zob! zob! zob! Po nich se do zobání pustili i ostatní ptáčkové: zob! zob! zob! Do mísy padalo jedno dobré zrnko za druhým. Po necelé hodině byli s prací hotoví a rozletěli se na všechny strany. Popelka zanesla s úsměvem mísu maceše a věřila, že bude smět také 11
vyrazit na slavnost. Jenže macecha pravila: Kdepak, Popelko, nemáš šaty a neumíš tancovat. Byla bys všem k smíchu. Když se dívka znovu rozplakala, macecha jí řekla: Když za jedinou hodinu přebereš dvě mísy čočky smíchané s popelem, můžeš jít s námi. Popelka si pomyslela: To přece nemůžu stihnout! a vysypala do popela dvě mísy čočky. Potom vyběhla zadními dveřmi na zahradu a zvolala: Holoubkové, něžné hrdličky, všichni ptáčkové zpod nebeské klenby, přileťte a pomozte mi přebírat: dobrá zrnka do mísy, ta špatná do volátka! 12
V tom okamžení do kuchyně oknem vletěli dva bílí holoubkové, po nich hrdličky a pak se tam začali hemžit a cvrlikat všichni ptáčkové, co poletují na nebi, a usadili se kolem popela. Holoubkové sklonili hlavičky a začali zobat: zob! zob! zob! Po nich se do zobání pustili i ostatní ptáčkové: zob! zob! zob! Do mísy padalo jedno dobré zrnko za druhým. Za necelou půlhodinu už byli s prací hotoví a rozletěli se na všechny strany. Dívka nesla mísy maceše a těšila se. Věřila, že bude také smět na slavnost. Ale macecha prohlásila: To ti není nic platné. Nepůjdeš s námi, 13
protože nemáš šaty a neumíš tancovat. Musely bychom se za tebe stydět. Pak se otočila a odešla i s oběma pyšnými dcerami. Popelka zůstala doma sama. Rozběhla se k matčinu hrobu s vysokou lískou a zvolala: Stromečku, zatřes se a zachvěj, do zlata a stříbra mě oblékej! Vtom přiletěl holoubek a shodil jí šaty vyšívané zlatem a stříbrem a nádherné střevíčky. Popelka se chvatně oblékla a spěchala na slavnost. Sestry a macecha ji nepoznaly a říkaly si, že to nejspíš bude nějaká cizí princezna, tak krásně vypadala. Po Popelce ani nevzdechly a myslely, že posedává u kamen a vybírá čočku z popela. Královský syn jí vyšel vstříc, uchopil ji za ruku a protancoval s ní celý večer. S nikým jiným tancovat nechtěl a její ruku už nepustil. Když přišel jiný muž a vyzval ji k tanci, princ vždycky prohlásil: To je moje tanečnice! Tancovali až do večera, než nastal čas odejít domů. Princ řekl: Půjdu tě doprovodit! Chtěl totiž vědět, 14
odkud ta krásná dívka přišla. Ona mu však cestou vyklouzla a ukryla se v holubníku. Princ počkal, než se Popelčin otec vrátí domů. Vyprávěl mu o krásné cizince, která vlezla do jeho holubníku. Stařec si pomyslel: Že by to byla Popelka? Poručil, aby mu přinesli motyku a sekeru, aby mohl holubník skácet. Jenže vevnitř nikdo nebyl. A když vešel do domu, Popelka posedávala ve špinavých šatech u kamen a v místnosti plápolala malá olejová lampička. Dívka totiž z holubníku potají dávno z druhé strany slezla a utíkala k matčinu hrobu. Tam svlékla krásné šaty, položila je na hrob a holoubek si je odnesl. Potom se 15
ve starých šedivých šatech posadila v kuchyni ke kamnům. Druhý den, když slavnost znovu započala a rodiče s nevlastními sestrami znovu odešli, Popelka se rozběhla k lísce na matčině hrobu a zaprosila: Stromečku, zatřes se a zachvěj, do zlata a stříbra mě oblékej! Holoubek jí shodil ještě mnohem krásnější šaty než předchozí den. Když se v nich objevila na slavnosti, každý užasl nad její krásou. Princ už čekal, kdy se objeví. Hned ji uchopil za ruku a tancoval jen a jen s ní. Když přišel jiný muž a vyzval ji k tanci, princ vždycky prohlásil: To je moje tanečnice! Když nastal večer, Popelka chtěla odejít. Ale princ ji sledoval, aby věděl, do kterého domu zajde. Jen- 16
že ona mu uklouzla a schovala se v zahradě za domem, kde rostl statný strom ověšený těmi nejkrásnějšími hruškami. Popelka se jako veverka vyšplhala mezi větve. Princ nevěděl, kam se poděla. Počkal, než otec dorazil domů, a řekl mu: Ta krásná cizinka mi znovu unikla, ale já si myslím, že vylezla na tuhle hrušeň. Otec si pomyslel: Že by to byla Popelka? Nechal si přinést sekeru a strom pokácel. Jenže nikdo na něm nebyl. A když přišel do kuchyně, Popelka posedávala jako vždy u kamen. Jak taky jinak? Seskočila z druhé strany stromu, holoubkovi vrátila vypůjčené šaty a oblékla se do svých šedivých. Třetí den, když rodiče a sestry odešli, Popelka znovu zašla k matčinu hrobu a poprosila lísku: Stromečku, zatřes se a zachvěj, do zlata a stříbra mě oblékej! 17
Holoubek jí shodil šaty, které byly tak nádherné a třpytivé, že takovou krásu svět neviděl, a zlaté střevíčky k tomu. Když Popelka dorazila na slavnost, celý sál obdivem ztichl. Princ tancoval jen a jen s ní. Když přišel jiný muž a vyzval ji k tanci, princ vždycky prohlásil: To je moje tanečnice! Když nastal večer, Popelka se chystala k odchodu a princ ji chtěl vyprovodit. Jenže ona vyklouzla ze 18
sálu tak rychle, že se mu ztratila z očí. Ale princ na ni tentokrát připravil past: nechal schody natřít smůlou. Když po nich Popelka utíkala, levý střevíček se jí přilepil a zul se jí z nohy. Princ zlatý střevíček zvedl a obdivoval ho, jak je maličký a něžný. Následující den přišel k Popelčinu otci a řekl mu: Dívka, která obuje tenhle zlatý střevíček, se stane mou ženou. Popelčiny sestry se zaradovaly, protože měly drobné nožky. Ta starší 19