Ovlivnitelné daňové příjmy územně samosprávného celku

Ovlivnitelné daňové příjmy územně samosprávného celku Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Břetislav Andrlík, Ph.D. Klára Komínová

Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Ing. Břetislavovi Andrlíkovi, Ph.D., vedoucímu bakalářské práce, za cenné rady a připomínky při zpracování této závěrečné práce. Rovněž bych chtěla poděkovat Ing. Lence Komůrkové za poskytnuté informace, které napomohly k vypracování této bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně s využitím zdrojů a dalších podkladů, které uvádím v přehledu literatury. V Brně dne 3. ledna 2013

Abstract Komínová, K. Influenced by the tax revenues a local government unit. Bachelor thesis. Brno: MENDELU, 2013. This bachelor thesis deals with the tax revenues of the budget of the town of Telč, which are susceptible. In the first part the current system of taxation is described. The following chapters are focused on a description of the budget. The practical part deals with the analysis of the revenue side of the budget of Telč and it proposes some specific recommendations with the aim how to increase the revenues of this town. Keywords System of taxation, taxes, budget, the municipality, tax revenues, budget allocation of taxes, Abstrakt Komínová, K. Ovlivnitelné daňové příjmy územně samosprávného celku. Bakalářská práce. Brno: MENDELU, 2013. Bakalářská práce se zabývá ovlivnitelnými daňovými příjmy rozpočtu obce Telč. V první části je popsán současný daňový systém. V následujících kapitolách je popisován rozpočet. Praktická část práce se zabývá analýzou příjmové stránky rozpočtu obce Telč a navrhuje konkrétní doporučení s cílem zvýšení příjmu této obce. Klíčová slova Daňový systém, daně, obec, rozpočet, daňové příjmy, rozpočtové určení daní.

Obsah 1 Úvod 12 2 Cíl práce a metodika 13 2.1 Cíl práce...13 2.2 Metodika...13 3 Literární rešerše 14 3.1 Obecné pojmy...14 3.1.1 Charakteristika daně...14 3.1.2 Funkce daní...14 3.1.3 Členění daní...15 3.1.4 Daňový systém České republiky...16 3.2 Daňové příjmy obcí...17 3.2.1 Sdílené daně...17 3.2.2 Svěřené daně...20 3.2.3 Poplatky... 22 3.3 Vývoj daňového určení... 26 3.3.1 Daňové určení v období 1996 2000... 26 3.3.2 Daňové určení v období 2001 2007... 27 3.3.3 Daňové určení od roku 2008...28 3.3.4 Novela zákona o RUD... 29 3.4 Rozpočet územních samosprávných celků...30 3.4.1 Obecní rozpočet...31 3.4.2 Rozpočtový výhled... 32 3.5 Rozpočtová skladba... 32 3.5.1 Příjmy a výdaje místních rozpočtů... 33 3.5.2 Rozpočtový proces... 34 4 Praktická část 36 4.1 Analýza příjmové stránky rozpočtu města Telč... 36 4.1.1 Celkové příjmy... 36 4.1.2 Jednotlivé příjmy v roce 2008-2011... 37

Příjmy v roce 2008...37 4.1.3 Daňové příjmy města Telč... 39 4.2 Návrhy na zvýšení daňové příjmové stránky rozpočtu...47 4.2.1 Možnosti obce při ovlivnění výše ovlivnitelných daňových příjmů48 4.2.2 Možnosti, které obec Telč využívá... 49 4.2.3 Návrh na zvýšení ovlivnitelné daňové stránky rozpočtu obce...54 5 Diskuse 57 6 Závěr 59 7 Literatura 60 A Přehled daňových příjmů 2008-2011 64 B Seznam použitých zkratek 65

Seznam obrázků Obr. 1 Procentuální vyjádření struktury příjmů 37 Obr. 2 Struktura příjmů v roce 2008 38 Obr. 3 Struktura příjmů v roce 2009 38 Obr. 4 Struktura příjmů v roce 2010 38 Obr. 5 Struktura příjmů v roce 2011 39 Obr. 6 Inkaso správních poplatků v obci v letech 2008-2011 45 Obr. 7 Daňové příjmy rozpočtu města Telč 2008-2011 64

Seznam tabulek Tab. 1 Vývoj sazeb daně z přidané hodnoty 18 Tab. 2 Vývoj inkasa DPH v letech 2008-2011 18 Tab. 3 Vývoj sazeb daně z příjmu právnických osob 19 Tab. 4 Vývoj inkasa DPPO v letech 2008-2011 19 Tab. 5 Vývoj inkasa DPFO ze závislé činnosti a podnikání 20 Tab. 6 Koeficienty a násobky postupných přechodů 30 Tab. 7 Vývoj celkových příjmů rozpočtu v letech 2008-2011 36 Tab. 8 Daňové příjmy města Telč v období 2008-2011 40 Tab. 9 Složení a výše daně v jednotlivých letech daně z příjmů fyzických osob 41 Tab. 10 Struktura a výše daně z příjmů právnických osob v letech 2008-2011 42 Tab. 11 Vývoj inkasa a DPH obce Telč v letech 2008-2011 42 Tab. 12 Výše vybrané daně z nemovitosti v městě Telč 2008-2011 43 Tab. 13 Vybraná výše správních poplatků 2008-2011 44 Tab. 14 Struktura a výše místních poplatků v letech 2008-2011 45 Tab. 15 Výše nedaňových příjmů v letech 2008-2011 46 Tab. 16 Výše kapitálových příjmů v období 2008 2011 47 Tab. 17 Výše dotací ve sledovaném období 2008-2011 47 Tab. 18 Přehled výše poplatků ve letech 2008-2012 56

12 Úvod 1 Úvod Tématem této bakalářské práce je Ovlivnitelné daňové příjmy územně samosprávného celku. Téma jsem si vybrala, protože mě problematika územního rozpočtu města Telč zajímá a také proto, že jako občan města přispívám z pohledu poplatníka do tohoto rozpočtu. Daňově ovlivnitelné příjmy tvoří významnou část finančních zdrojů v územním rozpočtu obcí. Podíl, který obcím připadá na stanovených daních, upravuje zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní). Od roku 1993 se neustále mění model financování územních samosprávných celků v České republice. K významné změně došlo prostřednictvím reformy veřejné správy v roce 2001. Dále v roce 2008 proběhla novelizace zákona o rozpočtovém určení daní. V letošním roce došlo prozatím k poslední novelizaci zákona. V bakalářské práci je podrobně popsána problematika rozpočtové soustavy se zaměřením se primárně na daňové příjmy rozpočtu. Dále problematika daňového systému v České republice, základní pojmy spojené s daněmi jejich funkce a třídění. Dále bude popsána rozpočtová soustava územně samosprávného celku. Základní jednotkou územní samosprávy je obec. Obec je veřejnoprávní korporací, mezi její pravomoc náleží právo vlastnit majetek a hospodařit s ním, zabezpečování potřeb obyvatel a dalších subjektů na území obce. Důležitým posláním samosprávného celku je výkon státní správy. Dostatek finančních zdrojů a jejich správné rozdělení vede k efektivní činnosti obce. Hlavním posláním této práce je za pomoci podrobné analýzy příjmové stránky rozpočtu města Telč vytvořit návrh, prostřednictvím, kterého by město mohlo docílit zvýšení právě příjmové stránky rozpočtu. Návrh bude zaměřen pouze na ovlivnitelné daňové příjmy, které plynou do rozpočtu. Údaje potřebné k analýze jsou datované ve vybraném období 2008 2011. V průběhu tohoto období došlo ke změnám, které se vázaly k zákonu o rozpočtovém určení daní, ale i ty, které se týkaly obecně závazných vyhlášek vydávanými obcemi.

Cíl práce a metodika 13 2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce je získat konkrétní doporučení pro obec Telč, které by vedlo k zvýšení daňových příjmů ve vazbě na možnosti plynoucí ze správních předpisů. Konkrétní doporučení bude provedeno za pomocí analýzy ovlivnitelných daňových příjmů obce Telč a následném zhodnocení současného stavu těchto příjmů veřejného rozpočtu. V souvislosti se stanovenými cíly je součástí práce i popis současného daňového systému a rozpočtu územně samosprávného celku pro snadnější pochopení dané problematiky. V bakalářské práci je proveden rozbor zákonných opatření, které v současné době obec Telč využívá, ale i díky kterým obec může své daňové příjmy ještě navíc navýšit. 2.2 Metodika Bakalářská práce bude členěna do dvou částí. V první části bude řešena otázka daní, jejich členění, funkce, ale i popis jednotlivých druhů, které se váží k tématu ovlivnitelných daňových příjmů obcí. Dále bude popsán vývoj daňového určení v České republice ve sledovaném období od roku 1996 do roku 2012. V závěru první části bude vymezeno rozpočtové hospodaření územních samosprávných celků. Tato část práce bude čerpat převážně z odborné literatury, zákonů, případně internetových zdrojů státních organizací, které obsahují potřebné informace týkající se bakalářské práce. V praktické části bude provedena analýza příjmové stránky rozpočtu zvolené obce Telč, která bude blíže zaměřena na analýzu daňových příjmů rozpočtu. Následně budou popsány možnosti, kterými obec může nebo v současné době ovlivňuje výši svých daňových příjmů, a to v otázce daně z nemovitosti a místních poplatků. V závěru této části budou navrhnuty opatření, které by obci měly přinést zvýšení příjmové stránky rozpočtu u obce Telč. Při zpracování druhé části budu využívat informace získané z vyhlášek, závěrečných účtů a dalších dokumentů obce, které byly vydány místním zastupitelstvem.

14 Literární rešerše 3 Literární rešerše 3.1 Obecné pojmy Bakalářská práce bude zaměřena na daňové příjmy rozpočtu, proto v následující kapitole budou popsány základní pojmy vztahující se k otázce daní, a to jejich funkcím a členění. Popsán bude i daňový systém na území České republiky. 3.1.1 Charakteristika daně Na pojem daň můžeme nahlížet jak ze strany právní, tak i ekonomické. V čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ČR jsou pevně dané požadavky zákonné úpravy vybíraní daní. V České republice musí být daně zavedeny zákonem a pouze ten stanovuje povinnost platit daně. Daně jsou většinou placeny za určité období, ale některé daně jsou vyměřeny a placeny jednorázově při vzniku daňové povinnosti (Mrkývka, 2004, str. 4). Podle J. Pekové je daň: ze zákona povinná, pravidelně se opakující a stanovená platba plynoucí od obyvatelstva a společností do veřejného rozpočtu. Poplatníci jsou povinni daně platit a tuto povinnost jim stanovuje zákon, nenávratná platba, to znamená, že pokud je daň správně a ve správné výši vypočtena, její výše se poplatníkovi nevrací, pouze v situaci se část daně vrací, ale to za určitých daných podmínek, a to jde-li například o přeplatek na dani, atd., neekvivalentní platba můžeme vysvětlit, jako neexistující náhradu za platbu daně, neexistuje ekvivalent, který by měl podobu konkrétního plnění z veřejného rozpočtu (Peková, 2008, str. 301). 3.1.2 Funkce daní Mezi základní funkce daní řadíme následující: Fiskální (resp. alokační) funkce je historicky řazena jako nejstarší. Prostřednictvím daní jsou získávány prostředky pro zajištění veřejných statků a veřejných potřeb. Redistribuční funkce je spojována s přerozdělováním. Především progresivní daně napomáhají zmírňovat sociální nerovnosti mezi subjekty. Stabilizační funkce - daně ve formě vestavěných stabilizátorů tlumí ekonomický cyklus. Ve fiskální politice státu jsou využívány hlavně progresivní důchodové daně jako tzv. automatický vestavěný stabilizátor ke stabilizaci ekonomiky (Peková, 2004, str. 162-167).

Literární rešerše 15 3.1.3 Členění daní Daně lze třídit z různých hledisek. Nejčastěji bývají řazeny následovně: Podle subjektu daně, kdy poplatník, který platí daň, je fyzickou osobou (individuální daně), právnickou osobou (daně korporací) nebo takzvaný splitting, kdy subjektem je fyzická osoba a zdaňuje se její průměrný příjem (např. zdanění průměrných příjmů manželů). Podle vztahu ke schopnosti platit daně, jsou děleny na daně osobní, jako daně adresné, u kterých je zohledněna platební schopnost a daně in rem, tedy z věci, které nezohledňují platební schopnost poplatníka. Mezi daně in rem řadíme majetkové daně a spotřební daně. Podle vazby na důchod poplatníka jsou daně tříděny na přímé a nepřímé. U přímých daní jsou daně placeny z vlastního příjmu poplatníka. Jsou adresné a nepřenosné na jiný subjekt dle zákona. Mezi přímé daně řadíme daň z příjmu a majetkové. Spotřebitel při nákupu zboží a služeb platí v ceně daň a v tomto případě mluvíme o nepřímých daních. Mezi ně patří univerzální daně (daň z přidané hodnoty) a selektivní (spotřební daně, např. na tabákové výrobky, oleje, lihoviny). Podle předmětu (objektu) můžeme daně rozdělovat na daně důchodové, majetkové, spotřební, z hlavy. Mezi daně důchodové řadíme daně z příjmu, a to FO a PO. Spotřební daně můžeme rozdělit na univerzální, mezi které řadíme DPH, prodejní daně, obratové. Majetkové daně zdaňují movitý nebo nemovitý majetek. Daň z hlavy se v současnosti používá zcela ojediněle, u této daně je jejím předmětem sám subjekt. Podle sazby daně jsou děleny na daně s pevnou a procentní sazbou, stanovené bez vazby na základ daně a specifické. Pevná sazba se v současnosti objevuje u daně ze staveb. U daně s procentní sazbou můžeme sazbu rozdělit na lineární, progresivní, degresivní. Lineární sazba se nemění, i když se mění výše základu daně (DPH). Progresivní sazba roste se základem daně. Základ u této daně se dělí do pásem, kdy každé pásmo má stanovenou sazbu. Opačně tomu je u degresivní sazby, kdy s růstem základu daně sazba klesá. Podle daňové pravomoci a daňového určení. Dle daňové pravomoci jsou děleny na daně státní a místní. O státních daních rozhoduje parlament a jsou vybírány na území celého státu. Zpravidla plynou do státního rozpočtu. U daní místních má určitou daňovou pravomoc územní samospráva, respektive její volený orgán.

16 Literární rešerše Tyto daně jsou poté součástí místních rozpočtů. Daňové určení rozlišuje daně na svěřené a sdílené. Daně svěřené (neboli výlučné) jsou daně, které plynou do jednoho určitého veřejného rozpočtu. Sdílené daně jsou takové, kdy se o tyto daně dělí více veřejných rozpočtů. Tato problematika je spojena se zákonem č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní (Peková, 2008, str. 355 358). 3.1.4 Daňový systém České republiky Pro získání svých příjmů státy nevyužívají pouze jeden druh daně, ale více druhů daní, které jsou mezi sebou propojeny různými vazbami, v této souvislosti můžeme mluvit o daňovém systému. Daňový systém je tvořen daňovou soustavou (Jánošíková, 2009, str. 294). Daňovou soustavu tvoří souhrn všech daní, které jsou na daném území státu vybírány. Mezi přímé daně patří: 1. daně z příjmů 1.1. daň z příjmů FO 1.2. daň z příjmů PO 2. z majetku 2.1. daň z nemovitostí 2.1.1. ze staveb 2.1.2. z pozemku 2.2. daň silniční 2.3. daň převodová 2.3.1. dědická 2.3.2. darovací 2.3.3. převod nemovitostí Mezi nepřímé daně patří: 1. univerzální 1.1. daň z přidané hodnoty 2. selektivní 2.1. spotřební 2.1.1. minerální oleje 2.1.2. alkohol 2.1.3. tabákové výrobky 2.2. clo 2.3. energetické daně

Literární rešerše 17 2.3.1. zemní plyn 2.3.2. uhlí 2.3.3. elektřina (Jánošíková, 2009, str. 295). Na daňový systém jsou kladeny tyto požadavky: daňová spravedlnost, daňová efektivnost, právní efektivnost, jednoduchost a srozumitelnost, správné ovlivňování chování ekonomických subjektů (Jánošíková, 2009, str. 296). 3.2 Daňové příjmy obcí V této kapitole budou daňové příjmy rozděleny podle postavení obce, která je v pozici příjemce daně a daně budou dále rozděleny na sdílené a svěřené. Daňové příjmy jsou významným a hlavním druhem finančních zdrojů pro obec. Na celkových příjmech obce se právě tyto podílejí největším dílem. Pro obecní rozpočty jsou důležité především dvě daně, a to daň z příjmů FO a PO. Výnos daní, který obci podle daňového určení připadá, je na úrovni území rozdílný. Jeho velikost je ovlivněna různými faktory. Obec může většinu výnosu ovlivnit pouze nepřímo, například prostřednictvím vytvoření podmínek pro individuální podnikání (Pařízková, 2008, str. 80). 3.2.1 Sdílené daně Hovoříme-li o sdílených daních, jejich výnos je rozdělen mezi více článků rozpočtové soustavy. Konstrukce daně je stanovena celostátně na základě platných daňových zákonů. Obce nemají možnost ji ovlivnit. Smyslem těchto daní je eliminovat rozdíly v daňových výnosech mezi jednotlivými obcemi. Jejich nevýhodou je, že nerespektují zásadu původu daně, což může v mnoha případech působit na obec nemotivačně. V České republice mezi daně sdílené je řazena daň z příjmů právnických a fyzických osob, daň z přidané hodnoty (Provazníková, 2009, str. 80). Daň z přidané hodnoty Daň z přidané hodnoty je daní řazenou mezi nepřímé, spotřební daně a je typem univerzální daně, jež zdaňuje všechno zboží a služby (kromě těch, které jsou osvobozeny nebo vyňaty), kterou platí koneční spotřebitelé. Tato daň je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Daň je vybírána prostřednictvím finančního úřadu a celních orgánů.

18 Literární rešerše Základem daně je peněžní částka snížená o daň, kterou obdržel nebo má obdržet plátce jako úplatu, za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněné, nebo od třetí osoby (Jánošíková, 2009, str. 380). Sazba daně je v ČR dvojí, a to základní, která je výši 20 % a snížená sazba ve výši 14 %. U zboží platí základní sazba 20 %, ale u zboží podle přílohy zákon č. 1 a dále tepla a chladu, se uplatňuje snížená sazba. U služeb se uplatňuje základní sazba, ale u služby uvedené v příloze č. 2 zákona jsou ty služby, které spadají do snížené sazby a patří mezi ně např. ubytovací služby. Od 1. ledna 2013 se bude u zdanitelného plnění nebo přijaté úplaty uplatňovat sazba daně ve výši 17, 5 %, dojde tedy k jednotné sazbě. V níže uvedené tabulce můžeme vidět vývoj sazeb daně z přidané hodnoty. Ve sledovaném období od roku 2008 vykazuje výnos DPH rostoucí tendenci, viz. tab. 2. Hospodářská krize v roce 2009 přinesla propad ve výběru této daně, ale nebyl tak markantní jak u ostatních daní. V roce 2010 již inkaso DPH vykazuje opět vzrůstající tendenci. Toto se projevilo i při analýze daňových příjmů vybrané obce. Tab. 1 Vývoj sazeb daně z přidané hodnoty Rok 2008 2009 2010 2011 2012 Sazba Základní 19 19 20 20 20 (%) Snížená 9 9 10 10 14 Zdroj: Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v jednotlivých letech, vlastní zpracování Tab. 2 Vývoj inkasa DPH v letech 2008-2011 Rok 2008 2009 2010 2011 Výše 255,2 253,6 269,5 275,4 Zdroj: Česká daňová zpráva, Výroční zpráva 2011, údaje jsou uvedeny v mld. Kč, vlastní zpracování Podíl DPH na daňových příjmech rozpočtu obce se právě tato daň podílí nejvyšší částkou. Při sestavování obecních rozpočtů je nutné říct, že predikce výnosu DPH není snadná. Pověřené osoby, které jsou sestavováním rozpočtu pověřeny, při sestavování rozpočtu nemohou mít dostatečné množství informací o budoucím inkasu této daně. Jde především o to, že se jedná o podíl na celostátním výnosu této daně. Daň z příjmů právnických osob U příjmu z právnických osob se příjmem rozumí příjmy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem. Příjem může být ve formě peněžní, nepeněžní či dosažený směnou (Pařízková, 2008, str. 87).

Literární rešerše 19 Daň z příjmů právnických osob patří do kategorie tzv. sdílených příjmů, její výnos je rozdělen mezi státní rozpočet a územní rozpočty. Základem daně je rozdíl mezi příjmy, které podléhají zdanění a výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení. Pro zjištění základu daně se vychází z hospodářského výsledku a u poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci, z rozdílu mezi příjmy a výdaji. Dále se základ daně snižuje o položky odčitatelné, které jsou uveden v 34 zákona o dani z příjmů. Sazba daně je u právnických osob lineární a činí 19 %, tato sazba se vztahuje k základu daně, který je upravený podle výše zmíněného 34 a 20 odst. 7 a 8, který je zaokrouhlený na celé tisícikoruny dolů. I této daně se setkáváme s nižší sazbou daně, a to 5 % ze základu investičního fondu, podílového fondu, zahraničního fondu kolektivního investování, u penzijního fondu nebo u instituce penzijního pojištění ( 21, ZODPPO). Vývoj sazeb daně PO jsou uvedeny v tabulce č. 3. Tab. 3 Vývoj sazeb daně z příjmu právnických osob Rok 2008 2009 2010 2011 2012 Sazba (%) 21 20 19 19 19 Zdroj: Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v jednotlivých letech, vlastní zpracování Tab. 4 Vývoj inkasa DPPO v letech 2008-2011 Rok 2008 2009 2010 2011 Výše (mld. Kč) 173,6 110,5 114,7 109,3 Zdroj: Česká daňová správa, Výroční zpráva 2011, vlastní zpracování Jak již bylo zmíněno u DPH, tak i ve vztahu k sestavování rozpočtů samosprávních celků je predikce budoucího vývoje obtížná. Obec nemá téměř žádnou možnost tuto daň ovlivnit. Daň z příjmů právnických osob je pro obec druhým největším zdrojem příjmů z hlediska objemu daňových příjmů. Daň z příjmů fyzických osob Výnos z daně je rozdělen mezi státní rozpočet a rozpočet územních samosprávních celků. Daň je upravena zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Dani podléhají všechny příjmy jednotlivců po odečtení příjmů vyňatých a osvobozených. Podle zákona o dani z příjmů jsou předmětem daně: příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky, příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z pronájmu, příjmy ostatní ( 3 odst. 1 ZODP).

20 Literární rešerše Základ daně se skládá z pěti dílčích základů daně. Celkový základ je souhrnem těchto dílčích základů daně. Konečná daň se stanoví z celkového základu daně snížením o odčitatelné položky a posléze následným vynásobením sazbou daně a snížení o slevy na dani, a to podle 35 ba a 35 c. Základ daně je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období, pro daň z příjmů FO je považován kalendářní rok, přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení ( 5 odst. 1). Sazba daně u fyzických osob byla do roku 2007 klouzavě progresivní. Od roku 2008 je sazba jednotná 15 %, bez ohledu na výši zdaňovacího základu (Peková, 2008, str. 333). U příjmů fyzických osob se můžeme také setkat se zvláštní sazbou daně, která je upravena v 36 ZODPFO a je rozdělena na sazbu 15 % a sníženou 5 %. Tab. 5 Vývoj inkasa DPFO ze závislé činnosti a podnikání Rok 2008 2009 2010 2011 závislá činnost 115,2 111,0 111,8 119,3 Podnikání 17,7 5,6 8,0 2,9 Zdroj: Česká daňová správa, Výroční zpráva, 2011, údaje jsou uvedeny v mld. Kč, vlastní zpracování Jak je z tabulky 5 vidět, v roce 2009 u DPFO ze závislé činnosti z daňového hlediska došlo k výraznému poklesu. Tuto změnu můžeme přisoudit změně sazby, kdy s účinností od 1. 1. 2008 byla stanovena 15% sazba ze superhrubé mzdy. U inkasa DPFO z podnikání dochází ve sledovaném období k výraznému poklesu. Od roku 2009 byl zvýšen procentní podíl výdajů, které si může podnikatel uplatnit procentem z dosažených příjmů podle druhů životnosti. Ve vztahu k tvorbě obecních rozpočtů vykazuje daň z příjmů FO ze závislé činnosti pravidelný zdroj příjmů. Mezi příjmy obecních rozpočtů je také řazena tzv. motivační složka, a to ve výši 1,5 % podle počtu zaměstnanců na území obce a 30 % výnosu daně z příjmů FO z podnikání, podle bydliště podnikatele. Právě u daně z příjmů fyzických osob mají obce možnost ovlivnit příjmovou stránku svých obecních rozpočtů. 3.2.2 Svěřené daně Do rozpočtu obce plyne celý výnos těchto daní, které jsou vybírány podle celostátně platných daňových zákonů. Mezi tyto daně jsou řazeny daň z nemovitosti a daň z příjmů právnických osob placenou obcemi. Daň z nemovitosti Majetkové daně zdaňují bohatství, které reprezentují pevný stav v určitém okamžiku (Pařízková, 2008, str. 83). Podle I. Pařízkové majetkové daně zdaňují buď:

Literární rešerše 21 jednotlivé druhy majetku v závislosti na velikosti tohoto majetku, nebo souhrn veškerého majetku, který vlastní jeden subjekt poplatník daně, mezi které náleží majetek ve vlastnictví a majetek nabytý darem nebo dědictvím nebo úplatným převodem majetku, především pak nemovitého (Pařízková, 2008, str. 84). Daň z nemovitosti tvoří dvě dílčí daně daň z pozemků a ze staveb. Vyměřuje se každý rok a rozhodným je stav předmětu k 1. lednu zdaňovacího období. Podle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů, jsou předmětem této daně pozemky, které se nacházejí na území ČR vedené v katastru nemovitostí a stavby nemovitého charakteru nacházející se na území ČR, které jsou spojené se zemí pevným základem a podléhají kolaudačnímu řízení. Zákon o dani z nemovitosti dále upravuje způsob stanovení základu daně, sazby daně a možnosti osvobození od daně. Obec je od placení daně z vlastních nemovitostí, které se nacházejí na jejím území, osvobozena. Poplatníkem daně jsou vlastníci nemovitosti a pozemků. Placení daně narozdíl od ostatních je v opačné posloupnosti, a to tak, že se platí dopředu. Základ i sazba daně se stanoví u jednotlivých pozemků rozdílně podle druhu. U pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, trvalých travních porostů, je cena zjištěná vynásobením výměry pozemku v m² průměrnou cenou půdy stanovenou na 1 m² ve vyhlášce Ministerstva zemědělství ČR. Sazba daně je u těchto pozemků 0,75 %, ale u trvalých travních porostů je tato sazba snížena na 0,25 % ( 5, 6 odst. 1). Základ daně u pozemků hospodářských lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb je možné stanovit jako cenu pozemku zjištěnou podle platných cenových předpisů k 1.1. zdaňovacího období nebo jako součin skutečné výměry pozemku v m² a částky 3,80 Kč. Sazba daně činí 0,25 % ( 5, 6 odst. 1). U ostatních pozemků je základ daně skutečná výměra pozemku v m² zjištěná k 1. 1. zdaňovacího období. Sazba daně je u ostatních pozemků rozdílná. Sazba za 1 m² u zastavěných ploch, nádvoří a ostatních pozemků je 0,20 Kč, u stavebních pozemků je sazba 2,00 Kč. Novela zákona od 1. 1. 2012 vyjímá stavby zpevněných ploch pozemků z daně ze staveb a vytváří novou kategorii u daní z pozemků, a to zpevněné plochy pozemků užívaných k podnikatelské činnosti nebo související s ní. Sazba daně je dělena na pozemky pro zemědělskou prvovýrobu, lesní a vodní hospodářství 1,00 Kč a pro průmysl, stavebnictví, dopravu, energetiku, ostatní zemědělskou výrobu a ostatní podnikatelskou činnost 5,00 Kč ( 6 odst.2 ZODN). Základní sazba daně týkající se stavebních pozemků se dále násobí koeficientem, který je podle zákona přiřazen jednotlivým obcím podle počtu obyvatel. Tento koeficient může obec pomocí obecně závazné vyhlášky zvýšit nebo snížit ( 6 odst. 4 ZODN). Obec může využít místní koeficient pomocí obecně závazné vyhlášky. Výpočet výše daně u staveb se počítá stejně jako u daně z pozemku, tedy základ daně se vynásobí sazbou daně, přičemž základ se zaokrouhlí na celé m²

22 Literární rešerše nahoru a daň ze staveb, za jednotlivé nebo souhrn staveb se musí zaokrouhlit na celé koruny nahoru (Mrkývka, 2004, str. 192). Základem daně ze stavby je výměra půdorysu nadzemní části stavby v m² dle stavu k 1. 1. zdaňovacího období. U bytu nebo samostatného nebytového prostoru je základem daně výměra podlahové plochy bytu v m² vynásobená koeficientem 1,2 ( 10 ZODN). Sazba daně se liší podle druhu stavby, která je zdaňována. Základní sazba se zvyšuje o 0,75 Kč za každé nadzemní podlaží, jestliže zastavěná plocha podlaží přesahuje dvě třetiny. U staveb sloužící k podnikání se zvyšuje základní sazba daně o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží. Daň může být navýšena o další koeficienty stejně jako u daně z pozemku, jde o koeficient, který je přiřazený obcím podle počtu obyvatel. Koeficient je používán u staveb obytných domů, bytů a samostatných nebytových prostor. Obec může zvýšit nebo snížit tento koeficient obecně závaznou vyhláškou, dále může u ostatních staveb jako jsou stavby pro individuální rekreaci, garáží, či staveb užívaných pro podnikatelskou činnost stanovit koeficient ve výši 1,5. U staveb pro individuální rekreaci nachází-li se v zóně I. chráněných krajinných oblastech se základní sazba daně násobí koeficientem 2,0. Daň se také může zvýšit o 2 Kč za 1 m² podlahové plochy, jde-li o nebytové prostory, které slouží v obytném domě k podnikatelské činnosti s výjimkou zemědělské prvovýroby nebo pokud jsou tyto prostory osvobozeny podle 9 tohoto zákona. Obce mohou přistoupit od roku 2009 k zavedení místního koeficientu, podle 12 zákona o dani z nemovitosti, ve výši 2, 3, 4 nebo 5, kterým je vynásobena celková daňová povinnost poplatníka k dani z nemovitosti. Tuto možnost využilo mnoho obcí, což vedlo k zvýšení inkasa daně v rozpočtech územních samosprávních celků. Daň z nemovitosti je pro obec přímým zdrojem příjmů, prostřednictvím změny koeficientů mohou obce ovlivnit výši inkasa této daně. Správcem této daně je stát, který je výběrem a správou daně pověřen, a to prostřednictvím finančních úřadů. Právě finanční úřad je oprávněn poskytnout obcím informace o dani z nemovitosti, které se nacházejí na jejich území, ale není povinen sdělovat konkrétní informace o tom, kdo je poplatníkem a jaká je jeho povinnost (Mrkývka, 2004, str. 200-202). Možnost, kdy obec by byla sama pověřena výběrem této daně, by přinesla obcím k získání více informací o poplatnících a pravděpodobně by došlo ke zvýšení inkasa této daně, ale na druhé straně stojí vzniklé administrativní náklady spojené s tímto výběrem (Deník veřejné správy, online). Dani z nemovitosti jsem se v této kapitole věnovala podrobněji, protože zde mají obce možnost ovlivnit svoji příjmovou stránku rozpočtu. 3.2.3 Poplatky Mezi daňové příjmy rozpočtu obcí náleží i místní a správní poplatky, proto jsou v následující kapitole vysvětleny od základních pojmů ke konkrétním druhům.

Literární rešerše 23 Pojem poplatky můžeme vysvětlit jako přímou platbu občana za určité služby nebo zboží, které poskytuje veřejný sektor. Často bývá definován jako ekvivalentní a účelový, jehož hodnota plyne do veřejného rozpočtu (Hamerníková, 2010, str. 122). Poplatky jsou neperiodické, nejčastěji vybírány jednorázově, tedy naopak než je to u daní. Jejich postavení mezi veřejnými příjmy je zvláštní tím, že představují zdroj tvorby vlastních příjmů vlády, naopak u daní se jedná pouze o přesun zdrojů od soukromého sektoru (Žehrová, 2010, str. 68). V této práci budou popsány možnosti, které by zvýšily příjmovou stránku rozpočtu vybraného města, proto jsem se rozhodla, že se zaměřím na místní poplatky, které by toto zvýšení mohly přinést. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla v této kapitole podrobněji popsat jednotlivé druhy poplatků a uvést jejich maximální zákonem povolenou sazbu. Místní poplatky Pro získání dalších potřebných finančních prostředků do svých rozpočtů obce vybírají místní poplatky. Tyto poplatky mají daňový charakter a o jejím zavedení, spravování a vybírání rozhodují obce samy na rozdíl od daní, které spravuje finanční úřad. V případě, že obec poplatek zavede, stává se pro poplatníka povinným a je povinen jej uhradit. Pokud nedojde k uhrazení může být poplatek obcí vymáhán (Hamerníková, 2010, str. 120). Poplatky mohou být voleny i s ohledem na veřejný zájem a veřejně poskytované služby. Nejsou uzákoněny zákonem o soustavě daní, ale zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon vymezuje druhy poplatků a u každého upravuje základní náležitosti. Poplatky musí být vyhlášeny obecně závaznou vyhláškou. Obecné náležitosti o správě a vybírání poplatků upravuje zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, tj. : poplatníka fyzické a právnické osoby v závislosti na druhu poplatku, předmět, základ u poplatku je základem cena, pokud ho lze ocenit, nebo měrná jednotka (např. při užívání služby den), sazbu nejčastěji jsou pevné (v Kč), procentní, paušální, osvobození od placení v pravomoci obce je snížit nebo prominout poplatek, splatnost je určena obecně závaznou vyhláškou o místních poplatcích. Mezi místní poplatky náleží: poplatky ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za užívání veřejného prostranství,

24 Literární rešerše poplatek ze vstupného, poplatek za ubytovací kapacity, poplatek za povolení vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace, poplatek za provozovaný herní přístroj (Peková, 2004, str. 276-279). Podle odst. 1, u poplatku ze psů, je poplatníkem držitel psa, ať už se jedná o FO nebo PO. Předmětem poplatku je pes starší 3 měsíců, pokud držitel nespadá do skupiny osvobozených od placení poplatku. Podle odst. 3 činí sazba poplatku za psa za kalendářní rok až 1 500 Kč, u druhého a každého dalšího psa je v pravomoci obce zvýšit horní hranici poplatku až o 50 %. Sazba poplatku pro poživatele invalidního, starobního, vdovského, vdoveckého důchodu nebo sirotčího důchodu, činí 200 Kč. Pokud má držitel psa v držení kratší dobu než 1 rok, pak je výše poplatku v poměrné výši. U poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt je podle 3 odst. 1 ZOMP, poplatníkem fyzická osoba, která přechodně a za úplatu pobývá v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, pokud neprokáží jiný důvod pobytu. V odst. 2 jsou uvedeny osoby, které jsou od placení poplatku osvobozeny. Následující odstavec stanovuje plátce této daně, a tím je ubytovatel, který poplatek vybírá a následně odvádí obci. Sazby poplatku činí 15 Kč za osobu a za každý i započatý den pobytu, neníli dnem příchodu. V pravomoci obce je stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou. Poplatek za užívání veřejného prostranství se platí za zvláštní užívání, které je popsané v 4 odst. 1 ZOMP. Poplatníkem se stává FO nebo PO, která užívá veřejné prostranství způsobem uvedeným v odst. 1. Osoby zdravotně postižené jsou od poplatku, spočívaného ve vyhrazení trvalého parkovacího místa podle odst. 3 osvobozeny. Sazba poplatku činí až 10 Kč za každý i započatý m² veřejného prostranství a každý i započatý den. Obec může v případě umístění prodejních a reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí zvýšit sazbu až na desetinásobek. A stejně jako je tomu u poplatku předchozím, může obec stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou. Poplatek ze vstupného se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce, sníženého o daň z přidané hodnoty, pokud je v ceně vstupného obsažena. Jedná-li se o akce, kdy jejich výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, poplatek se neplatí. Pořádající akce FO nebo PO platí tento poplatek. Sazba poplatku může podle zákona být až ve výši 20 % z úhrnné částky vybraného vstupného.

Literární rešerše 25 Poplatek za ubytovací kapacity se vybírá za zařízení určených k přechodnému ubytování za úplatu. V 7 odst. 3 ZOMP jsou uvedeny ubytovací kapacity, které poplatku nepodléhají, kterými jsou například přechodné ubytování žáků, studentů. Poplatek platí ubytovatel FO nebo PO, která přechodné ubytování poskytuje. Sazba poplatku je stanovena ve výši až 6 Kč za každé využité lůžko a den. Poplatek za povolení vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, kde je jinak vjezd zakázán, je poplatníkem FO nebo PO. Tyto osoby získají povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst. Poplatek se nevztahuje na osoby, které ve vybraném místě mají trvalý pobyt nebo vlastní nemovitost. Dále také osoby, které užívají nemovitost ke své hospodářské činnosti nebo osoby, které jsou držitele ZTP průkazu a jejich průvodci. Vjezd do vybraných míst je zpoplatněn poplatkem až do výše 20 Kč za den. U poplatku za provoz systému shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů je poplatníkem FO, která je podrobněji definována v 10b odst. 1 ZOMP. Poplatek se vyplácí obci, kde je osoba hlášena k trvalému pobytu, nebo obci, na jejímž území se nachází stavba k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům. Výše poplatku je tvořena dvěma částmi. První je pevná sazba až ve výši 250 Kč na osobu uvedenou v odst. 1 a kalendářní rok. Druhá část je stanovena na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu až na 750 Kč za osobu uvedenou v odst. 1 a kalendářní rok. Obec stanoví rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu v OZV. Dojde-li ke změně pobytu FO, poplatek se vypočítá v poměrné výši, která odpovídá počtu kalendářních měsíců pobytu nebo vlastnictví v příslušném kalendářním roce. Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace je placen obci, na jejímž území se nachází stavební pozemek. Poplatek platí vlastník, pokud k stavebnímu pozemku má vlastnické právo více subjektů, platí poplatek společně a nerozdílně. Výše sazby na 1 m² zhodnoceného stavebního pozemku stanoví obec v OZV. Tato výše sazby nesmí přesáhnout rozdíl mezi cenou stavebního pozemku bez možnosti připojení k obecní kanalizaci nebo vodovodu a cenou stavebního pozemku s možností připojení. Cena stavebního pozemku je stanovena podle zvláštního předpisu v kalendářním roce, ve kterém nabylo kolaudační rozhodnutí ke stavbě obecní kanalizace nebo vodovodu právní moci. Mezi místní poplatky byl do roku 2011 řazen i poplatek za provozovaný výherní přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí, ale s novelizací zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích, ve znění pozdějších předpisů, došlo i ke změně v zákoně týkajícího se místních poplatků. S účinností od 1. 1. 2012 došlo ke zrušení možnosti obcí zavést svými OZV zavedení místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj. Obce tedy nejsou oprávněny zpoplatnit provoz žádných výherních hracích přístrojů (MV ČR, 2012).

26 Literární rešerše Správní poplatky Správní poplatky vybírají obce podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jestliže vykonávají územní samosprávu v rámci přenesené působnosti. Podle míry přenesené působnosti orgány obcí provádějí pro různé subjekty úkony, za které následně vybírají správní poplatky. Výše poplatků je uvedena v zákoně o správních poplatcích. Nejčastěji obce poskytují úkony, jako jsou například výpisy z matrik, ověřování pravosti dokladů, vystavení dokladů (povolení stavby, povolení nosit zbraň apod.). V ČR zákon o správních poplatcích upravuje u každého poplatku: poplatníka fyzická nebo právnická osoba, předmět poplatku úkony správních orgánů a písemné podání, základ poplatku cena úkonu dle cenových předpisů, sazbu poplatku pevná sazba, procentní. Sazby stanovené zákonem jsou obsaženy v příloze sazebníku podle jednotlivých úkonů, podmínky nároku na osvobození od poplatku obce jako u místních poplatků, mají tuto pravomoc snížit nebo úplně prominout některé správní poplatky, nejčastěji pro obyvatele se sníženou schopností platit (např. u invalidů), splatnost poplatku splatnost u poplatku s pevnou částkou v Kč je okamžitá při podání žádosti. Poplatky s procentní sazbou a u správních poplatků za úkony provedené z podnětu správního orgánu je splatnost po doručení platebního výměru, kdo poplatek vybírá. Správní poplatky mohou být placeny hotově, kolkovými známkami nebo bezhotovostním převodem (Peková, 2004, str. 279,280). 3.3 Vývoj daňového určení Vývoj daňových příjmů obcí je možné rozdělit do několika etap. Pro tuto práci byl zvolen vývoj, který se dotýká období od roku 1996 2000, 2001 2007, období od roku 2008. V České republice platí tzv. systém sdílení daní, kdy zákon o rozpočtovém určení určuje, jaké příjmy z celkového výnosů stanovených daní a výnos ze svěřených daní, bude náležet do rozpočtu územních samosprávných celků (Netolický, 2010, str. 111). 3.3.1 Daňové určení v období 1996 2000 Hlavní příčinnou změny v rozpočtovém určení daní platných od roku 1996 byla snaha sblížit tempo růstu daňových příjmů místních rozpočtů se státním rozpočtem. Do rozpočtu obce plynula rostoucí daň z příjmů fyzických osob s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby. Součástí státního roz-

Literární rešerše 27 počtu byly především výnosy daně z příjmů právnických osob, které začaly každoročně klesat (Hrabalová, 2004, str. 35). Významná změna proběhla ve vztahu k DPFO ze závislé činnosti, kdy se podíl obcí na celookresním výnosu daně snížil na 30 %. Z těchto 30 %, které patřily obcím, se 20 % rozdělovalo mezi obce dle podílu počtu obyvatel obce na počtu obyvatel v okresu a zbývajících 10 % náleželo obci, kde sídlila plátcova pokladna. Tento krok vedl ke zvýhodnění obcí, které měly na svém území podniky se sídlem plátcovy pokladny. Do rozpočtů magistrátních měst plynulo 70 % výnosu této daně a zbývajících 30 % se převádělo do státního rozpočtu ( Provazníková, 2009, str. 127). Další změna se týkala daně z příjmu právnických osob. Obce se podílely 20 % na celostátním výnosu této daně. Mezi obce byla tato daň přerozdělena podle podílu počtu obyvatel obce. Na základě nové rozpočtové skladby byly od roku 1997 do daňových příjmů zařazovány i sankční poplatky spojené s životním prostředím. Jednalo se o poplatky za znečišťování životního prostředí od provozovatelů, poplatky za vznik tzv. komunálního odpadu a poplatky za uložení odpadů na skládky. Cílem těchto změn bylo přispět k většímu propojení daňových příjmů obcí s ekonomickou aktivitou podnikatelských subjektů nacházejících se na území obce a přitom zamezit zvyšování rozdílů mezi obcemi. Z dlouhodobého hlediska se ukázalo, že dopad změn nového rozpočtového určení, neodstranil nerovnoměrný daňový výnos obcí. Znevýhodněny byly především malé obce, které na svém území neměly sídlo plátcovy pokladny (Provazníková, 2009, str. 127). Rostoucí míra nezaměstnanosti měla významný vliv na nerovnost daňových příjmů. Rozdíly ve velikosti příjmů z DPFO ze závislé činnosti obcí byly až trojnásobné. Tyto nerovnosti kompenzoval státní rozpočet formou územně vyrovnávací dotace, které byly vypláceny na základě odchylky výnosu daně ze závislé činnosti na obyvatele od průměrné hodnoty. Mezi další nedostatky patřila přetrvávající daňová konkurence malých obcí o získání trvalého bydliště podnikatelů (Provazníková, 2009, str. 128). 3.3.2 Daňové určení v období 2001 2007 Úprava v přerozdělování daní důchodového typu do územních rozpočtů způsobila značné rozdíly v daňových příjmech obcí. Bylo tedy nutné přetrvávající nedostatky odstranit a přistoupit k zásadní změně a konstrukci rozpočtového určení daní územně samosprávních celků a státu (Provazníková, 2009, str. 130). V roce 2000 se uskutečnila další změna daňového určení, která proběhla v rámci reformy veřejné správy. Důvodem změn v rozpočtovém určení daní byla potřeba zahrnout do financování nového stupně vyšších územně samosprávných celků kraje, které vznikly k 1. 1. 2001. V tomto roce byly daňové příjmy rozděleny do rozpočtů obcí podle nových pravidel. Byl stanoven samostatný zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celků a některým státním fondům.

28 Literární rešerše Nově do rozpočtu obcí přibyly výnosy daně z přidané hodnoty a DPFO vybírané srážkou. V roce 2002 došlo k novele zákona, byl zaveden motivační prvek, a to 1,5 % DPFO ze závislé činnosti, a to na základě počtu zaměstnanců v obci k poměru počtu zaměstnanců v celé ČR (Provazníková, 2009, str. 135). Podíl obce na sdílených daní byl dán poměrem násobku počtu obyvatel obce k 1. lednu daného roku a koeficientu velikostní kategorie obce dle zákona o RUD, k součtu těchto násobků za všechny obce v ČR. Koeficienty byly navrženy do 14 velikostních kategorií. Obce dávaly přednost samostatné a nezávislé správě svého území před finančním přínosem ze sloučení s jinou obcí. Tento systém velikostních koeficientů vedl spíše ke snaze obcí získat vyšší počet obyvatel a tím se posouvat do vyšší velikostní kategorie. Obce často vyplácely novým obyvatelům různé finanční příspěvky (Provazníková, 2009, str. 131-134). Cílem zákona bylo odstranění nerovnoměrných rozdílů v příjmech obcí, odstranění nestability příjmů obcí při rozdílném vývoji jednotlivých daní a sblížení dynamiky daňových příjmů veřejných rozpočtů (Provazníková, 2009, str. 133). Podle nového zákona byly výlučnými daňovými příjmy: výnos z daně z nemovitosti, daň z příjmů právnických osob placená obcemi. Sdílenými daňovými příjmy se staly: daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, daň z příjmů fyzických osob samostatně výdělečně činných, daň z příjmů fyzických osob vybírané srážkou, daň z příjmů právnických osob, pokud není plátcem sama obec, daň z přidané hodnoty. Obcím náleželo 20,59 % z celostátního výnosu uvedených daní. Obce získávaly pouze 30 % podíl na dani z příjmu samostatné výdělečné činnosti. Tento podíl má působit jako motivační prvek k podpoře podnikání (Provazníková, 2009, str. 131). 3.3.3 Daňové určení od roku 2008 Dalším důvodem ke změně byla kritika nedostatků předchozího systému, a tak s účinností od 1. 1. 2008 byl změněn způsob výpočtů sdílených daní. Novela zákona o rozpočtovém určení byla publikována jako zákon č. 377/2007 Sb. Novela zohlednila skutečnost, že výdaje obcí jsou závislé nejen na počtu obyvatel obce, ale také na dalších důležitých faktorech jako je rozloha a poloha obce, kvalita služeb a infrastruktura předurčující výdaje obce, občanská vybavenost, struktura osídlení. Dosud platné kritérium (počet obyvatel upravený koeficienty velikostních kategorií obcí) bylo doplněno o nová, jež měla vést k lepšímu rozdělení sdílených daní do rozpočtu obcí podle jejich výdajových potřeb (Provazníková, 2009, str. 140).

Literární rešerše 29 Důležitou změnu můžeme vidět i ve výpočtu procenta, kterým se územní celky podílejí na procentní části celostátního výnosu daní. Jediné kritérium bylo doplněno o nová, jako je celková výměra obce s váhou 3 % a prostý počet obyvatel s váhou opět 3 %. Tímto došlo k snížení jediného dosud používaného kritéria (velikostní kategorie obce) na 94 %. Toto dosud jediné kritérium bylo upraveno tak, aby nedocházelo ke kritizovaným skokovým přechodům mezi velikostními kategoriemi obcí. Došlo k zrušení 14 velikostních kategorií obcí a byly zavedeny pouze 4 se stanovenými koeficienty, tzv. postupných přechodů. Zavedením těchto tzv. postupných přechodů by se měl odstranit největší nedostatek systému. Nemělo by dojít již k tomu, že obce s počtem obyvatel na rozhraní velikostních kategorií mohly malou změnou počtu obyvatel přejít do vyšší kategorie, a tím se dostat k výrazně vyšším daňovým příjmům. Často docházelo ke spekulacím obcí s počty obyvatel (Netolický, 2010, str. 156). Podle zákona o RUD 4, obcím náležel do konce roku 2007 podíl 20,59 %, ale v roce 2008 se zvýšil na 21,4 % z celostátního výnosu sdílených daní. V absolutních číslech se zvýšil podíl na sdílených daních celkem o 4,6 mld. Kč. Příjmová stránka obecních rozpočtů byla posílena, a tím i finanční samostatnost obcí. V roce 2012 došlo k změně výše podílu náležící obcím na dani z přidané hodnoty, kdy se podíl obcí z 21,4 % snížil na 19,93 %. 3.3.4 Novela zákona o RUD Zákon o rozpočtovém určení daní byl v průběhu své existence několikrát novelizován. Nejčastěji se jednalo o poměrně zásadní změny vyvolané potřebou reagovat na probíhající změny v oblasti veřejných rozpočtů a nebo nutností upravit některé body, které se ukázaly v praxi jako problematické (PSP ČR, 2012). Již v roce 2011 byl zpracován Ministerstvem financí návrh novely zákona RUD. Návrh byl na jaře v prvním čtení poslanecké sněmovny schválen. Vláda se 23. května tohoto roku na svém zasedání shodla na schválení kompromisního návrhu zákona. Poslanecká sněmovna zákon o rozpočtovém určení daní v závěrečném čtení schválila 13. července tohoto roku (MF ČR, 2012). Schválená novela zákona nabývá účinnosti od 1. 1. 2013. Nový model sdílených daní obcí počítá s posílením o 12 miliard Kč na úkor prostředků ze státního rozpočtu. Z toho posílení o 1,5 miliardy Kč bude provedeno převodem stávajícího příspěvku na školství obsaženého v kapitole Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu do objemu sídlených daní obcí. Celkově se navrhované posílení objemu promítne zvýšením podílu obcí na sdílených daní ze současných 21,4 % na 23,58 % a z 19,93 % na 21,93 % u celostátního hrubého výnosu u daně z přidané hodnoty. Změna se nebude týkat největších měst jako jsou Praha, Plzeň, Ostrava, Brno, kde bude zachováno oddělení propočtu prostřednictvím vlastních přepočítacích koeficientů. Dojde k znatelnému poklesu u těchto měst v porovnání s objemem sdílených daní vyplývajícím z platné konstrukce rozpočtového určení daní. Cel-

30 Literární rešerše kem bude pokles činit 1,1 mld. Kč. Na základě parametrů definovaných usnesením vlády se mění výše přepočítacích koeficientů. Dále se počítá v propočtu sdílených daní se zvýšením váhy kritéria prostého počtu obyvatel jako prvku, který přispěje ke snížení rozdílů v příjmech na obyvatele, a to z původních 3 % na 10 %. K výrazné změně dochází v otázce rozsahu v jakém je katastrální území obce promítnuto do propočtu. Váha kritéria celkové rozlohy katastrálního území obce dle nového návrhu nemění. Výměra je omezena pouze maximálně na 3 hektary na obyvatele. Vláda se také rozhodla o zohlednění nového kritéria. Došlo k zařazení kritéria počtu dětí MŠ a žáků ZŠ s váhou 7 %. Z uvedených změn, které novela přináší, vyplývá pokles váhy kritéria postupných přechodů na 80 %. Na základě změn v modelu propočtu dochází ke změně koeficientů postupných přechodů a násobků postupných přechodů. Tab. 6 Koeficienty a násobky postupných přechodů Obce s počtem obyvatel od do obyvatel Koeficient postupných Přechodů Násobek postupných přechodů 0 50 1,0000 1,0000 x počet obyvatel obce 51 2 000 1,0700 50 + 1,0700 x počet obyvatel z počtu obyvatel obce přesahujících 50 2 001 30 000 1,1523 2 136,5 + 1,1523 x počet obyvatel z počtu obyvatel obce přesahujících 2 000 30 001 a více 1,3663 34 400,9 +1,3663 x počet obyvatel z počtu obyvatel obce přesahujících 30 000 Zdroj: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, Novela zákona o rozpočtovém určení daní, 2012, vlastní zpracování Prostředky jsou zaměřeny především tak, aby došlo ke snížení rozdílů u příjmů na obyvatele mezi obcemi a posílení příjmové základny obcí (PSP ČR, 2012). 3.4 Rozpočet územních samosprávných celků Prostřednictvím rozpočtů dochází k přerozdělování zdrojů od subjektů, které tyto zdroje tvoří, k těm, kdo zdroje nevytváří, ale kteří jsou nedílnou součástí společnosti, a společnost by bez nich nemohla existovat. Jde hlavně o vzájemné působení principu solidarity a důležité je zajištění určité standardní úrovně nejdůležitějších veřejných statků pro celé území státu (Pařízková, 2008, str. 28). Rozpočtovou soustavou podle Hamerníkové (2010, str.165) rozumíme soustavu veřejných rozpočtů a institucí, které zabezpečují tvorbu, rozdělování, užití

Literární rešerše 31 a kontrolu toků jednotlivých okruhů finančních prostředků v rámci této soustavy. Do rozpočtové soustavy řadíme soustavu veřejných rozpočtů, tzn. státní rozpočet a decentralizované rozpočty na úrovních územní samosprávy, soustavy rozpočtových fondů a rozpočty veřejnoprávních neziskových organizací (Peková, 2004, str. 200). Soustava veřejných rozpočtů se v ČR řídí zákony, a to zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Rozpočtová pravidla určují důležité parametry rozpočtového procesu a způsobu hospodaření v rámci veřejné rozpočtové soustavy (Hamerníková, 2010, str. 166). Princip rozpočtového hospodaření je zakotven zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů. 3.4.1 Obecní rozpočet V České republice na úrovni územních samosprávných celků jsou sestavovány rozpočty obcí, krajů, dobrovolných svazků obcí, regionálních rad regionů soudržnosti, statutárních měst. Zvláštní postavení mezi územními rozpočty má rozpočet hl. m. Prahy, neboť Praha je zároveň městem i krajem. Územní rozpočty jsou označovány jako decentralizované peněžní fondy, kde se objevují příjmy, které obec získá přerozdělením v rozpočtové soustavě, tak i příjmy získané z vlastní činnosti obce. Příjmy jsou dále rozdělovány a používány na financování veřejných statků a statků smíšených prostřednictvím veřejného sektoru územní samosprávy nebo soukromého sektoru. Územní rozpočet je stejně jako ostatní veřejné rozpočty vytvářen nenávratným, neekvivalentním a nedobrovolným způsobem financování (Provazníková, 2009, str. 57). Místní rozpočty jsou z hlediska jednotlivých stupňů řazeny mezi rozpočty nejnižší úrovně. Obec a kraje jsou veřejnými korporacemi, jejich rozpočty jsou schvalovány zastupitelstvem, kdy zasedání jsou pro veřejnost přístupná. Tyto korporace hospodaří s vlastním majetkem, vlastními penězi, které jsou soustředěny v rozpočtu nebo účelovém peněžním fondu. Pro obec je rozpočet jakýsi plán, podle něhož se řídí financování činností obce v daném rozpočtovém období. Při sestavování ročního rozpočtu se vychází z rozpočtového výhledu. Rozpočet je sestavován na jedno rozpočtové období, které je totožné s kalendářním rokem. Může být vyrovnaný nebo za zákonem pevně daných podmínek sestaven rozpočet přebytkový nebo schodkový. Po skončení rozpočtového období je hospodaření zpracováno v závěrečném účtu (Pařízková, 2008, str.58,59). Na rozpočet obce můžeme podle Pařízkové (2008, str.62) nahlížet jako na: decentralizovaný peněžní fond, v němž se soustřeďují různé druhy veřejných příjmů, které se rozdělují a používají na financování veřejných statků, bilance příjmů a výdajů za rozpočtové období,