1 Nedûle veãer NejdraÏ í Tess, udûlala bych cokoliv, abych mohla b t s tebou právû teì, právû v tomto okamïiku, abych tû mohla drïet za ruku, dívat se ti do tváfie, naslouchat tvému hlasu. Lze snad hmatové, zrakové a sluchové vjemy v echnu tu ãinnost smyslov ch receptorû a optick ch nervû a vibrujících u ních bubínkû nahradit pouh m dopisem? Ale nám dvûma se pfiece uï podafiilo vybudovat spojovací mûstek ze slov, viì? To kdyï jsem la do internátní koly a musely jsme hry a smích a spikleneck epot nahradit dopisováním. Ani si nevzpomínám, co jsem ti sdûlovala ve svém prvním psaní, vím jen, Ïe abych se vyhnula slídiv m oãím kolní dozorkynû, maskovala jsem se rozebranou obrázkovou skládaãkou. (Správnû jsem uhodla, Ïe její vnitfiní dítû, které by se mohlo radovat ze skládání puzzle, se uï dávno odebralo na vûãnost.) Slovo od slova si v ak vybavuji tvou sedm let starou odpovûì na mé roztûkané stesky po domovû a tûïko zapomenout, Ïe písmo toho dopisu bylo neviditelné, dokud jsem si na papír neposvítila baterkou. Od tûch dob mi vlídnost voní po citronech. (Novináfii by po této drobné epizodû s gustem skoãili, mé dûtské já by ocejchova- 7
li pfiízviskem citronov detektiv a v em by strkali pod nos, jak jsme si my dvû byly jakoïto sestry blízké. Teì vlastnû ãíhají pfied tv m bytem i s televizními t my a zvukov mi techniky zpocené obliãeje, umolousaná sáãka, kabely táhnoucí se po schodech a vpletené do zábradlí.) Ano, tohle byla jen taková ledabylá poznámka, ale jak jinak ti to povûdût? Nejsem si jista, jak se ti bude zamlouvat, Ïe se z tebe sv m zpûsobem stala celebrita, hádám v ak, Ïe z toho bude mít trochu legraci. Legraci opravdovou, kdy se ãlovûk chechtá z pln ch plic, i takovou tu vy inutou. Mnû to pfiipadá jen vy inuté, já jsem ov em nikdy nemûla takov smysl pro humor jako ty, viì? Ale nechali tû po kole, neber to na lehkou váhu! fiekla jsem. Pfií tû tû vyhodí nadobro a máma si to slízne. Pfiistihli tû, jak pa uje do koly svého králíãka. A já byla star í sestra jako z partesu. VÏdyÈ je to vanda, nezdá se ti, Bee? zeptala ses a rty jsi mûla pevnû sevfiené, aby ses nerozchechtala nahlas. Pfiipomínala jsi láhev sycené limonády, kde u dna klokotají bublinky smíchu, pfiipravené uniknout se umotem a pukáním k hladinû. Odvahu mi dodává uï samo pomy lení na tvûj smích, a tak mífiím k oknu. Venku vidím jednoho reportéra ze satelitního zpravodajského kanálu. Ve svém newyorském bytû jsem jeho tváfi vídala zplo tûlou do dvou rozmûrû na plazmové obrazovce, ale tady je ten chlápek v Ïivotní velikosti a trojrozmûrn, stojí na Chepstow Road a oknem tvého suterénu civí pfiímo na mne. MÛj prst tápe po ãerveném tlaãítku dálkového ovladaãe; místo toho zatahuji závûsy. Ale teì, kdyï jsem je zaãala vnímat, je to je tû hor í. Jejich reflektory prosvûcují závûsy, jejich zvuky se sem 8
dob vají skrze okna a zdi. Jejich pfiítomnost pûsobí jako závaïí, jeï si dokáïe prorazit cestu do tvého ob váku. Není divu, Ïe se tisku fiíká tisk jestli to takhle pûjde dál, udusím se. No dobrá, pfiipou tím, Ïe tohle bylo trochu teatrální. Ty bys jim nejspí nabídla kávu. Jak ale ví, já se dám snadno vyvést z míry a jsem drobet háklivá na svûj osobní prostor. PÛjdu do kuchynû a pokusím se nad tu o emetnou situaci povznést. Zde mám vût í klid, takïe aspoà mûïu pfiem let. Zvlá tní, co mû teì dokáïe pfiekvapit ãasto se jedná o maliãkosti. Napfiíklad vãera vy el v novinách ãlánek o tom, jak jsme si vïdycky byly coby sestry blízké, a pfiitom se autor ani slovem nezmínil o vûkovém rozdílu, kter nás dûlil. MoÏná Ïe nyní, v dospûlosti, uï na tom nezáleïí, ale u dûtí to bije do oãí. Pût let, to je ale dost velk odstup...? fieknou lidé, ktefií nevûdí, oã jde, a na konci vûty mírnû stoupnou hlasem, aby z ní udûlali otázku. KdeÏto my dvû myslíme na Lea a na odstup, kter vytvofiil mezi sebou a námi, aãkoliv pfiesnûj í by byl v raz zející prázdnota, jenïe tohle nikdy Ïádná z nás nefiekla, viì? Z druhé strany zadních dvefií ke mnû doléhá hlas novináfiky, mluvící do mobilu. Urãitû nûkomu cosi diktuje po telefonu, protoïe na mû vyskoãilo moje jméno, Arabella Beatrice Hemmingová. Máma fiíká, Ïe prvním kfiestním jménem mi jakïiv nikdo nefiíkal, a já tudíï vïdycky pfiedpokládala, Ïe ani jako dítû jsem nebyla Ïádná Arabella, jméno samá kliãka a ozdûbka kaligraficky vyvedená ãern m inkoustem, jméno, které v sobû ukr vá dívky zvané Bella, Bells ãi Belle tolik líbezn ch moïností! Ba ne, od samého zaãátku jsem byla zkrátka Beatrice, rozumná a nevyumûlkovaná, skvící se ve fontu Times New Roman, v níï není ukryt nikdo. NeÏ jsem se narodila, jméno Arabella pro mû vybral táta. Skuteãnost ho musela notnû zklamat. 9
Tu novináfiku mám zase na doslech, zdá se, Ïe v dal- ím hovoru se ospravedlàuje, Ïe je tak dlouho v práci. Chvíli mi trvá, neï si uvûdomím, Ïe pfiíãinou jejího zpoïdûní jsem já, Arabella Beatrice Hemmingová. ZmocÀuje se mû nutkání vyjít ven a omluvit se jí, v ak mû zná ve chvíli, kdy máma zaãala tfiískáním hrncû vysílat vztekl tamtamov signál, vïdycky jsem se hnala ozlomkrk do kuchynû. Ta Ïurnalistka poode la. UÏ nesly ím jednotlivá slova, ale rozeznávám tón jejího hlasu, chlácholiv, trochu obrann, zlehka na lapující. Urãitû mluví se sv m dítûtem. Její hlas vsakuje dvefimi a okny dovnitfi a prohfiívá tvûj byt. Snad bych mûla mít trochu ohledy a fiíci jí, aè jde domû. TvÛj pfiípad je sub judice, je právû souzen, a proto jim nesmím beztak nic povûdût, dokud soud neskonãí. Tohle v ak ona stejnû jako ostatní uï ví. NesnaÏí se získat fakta, ale emoce. Chtûjí, abych lomila rukama, umoïnila jim zábûry zblízka na bíle zaèaté klouby. Chtûjí vidût, jak uroním pár slz, jeï se mi budou po neãím zpûsobu plazit po líci, zanechávajíce po sobû ãerné stopy fiasenky. ZÛstanu tedy uvnitfi. V ichni reportéfii se svou suitou technikû koneãnû ode- li a na schodech vedoucích dolû ke tvému bytu po nich zbyla jen vysoká vrstva cigaretového popela a ve tv ch kofienáãích s narcisy típnuté paãky. Zítra vystrãím ven popelníky. Po pravdû fieãeno, nûkteré z tûch lidí jsem odhadla patnû tfii se omluvili, Ïe mû obtûïují, a jeden kameraman mi dokonce z kvûtináfiství na rohu donesl pár chryzantém. Vím, Ïe tys je nikdy ráda nemûla. Ale vïdyè mají i zjara ka tanov odstín kolních uniforem nebo podzimní hnûdi! fiekla jsi s úsmûvem. kádlilas mû kvûli tomu, Ïe si vûbec mûïu nûjaké kytky cenit pro její spofiádanost a dlouh Ïivot. 10
âasto mívají opravdu pestré barvy, opáãila jsem neúsmûvnû. AÏfivavé. Pûstují se proto, aby dûlaly vzory na tûch lánech betonu v zahrádkách pfied garáïemi. Av ak tyto zvadlé exempláfie jsou v honky neãekané ohleduplnosti, je to pugét soucitu, kter ãlovûka pfiekvapí jako petrklíãe na kraji dálnice. Chryzantémov kameraman mi fiekl, Ïe dnes veãer vysílají ve Zprávách o desáté speciál vûnovan tvému pfiíbûhu. UÏ jsem to telefonovala mámû. Mám dojem, Ïe je jak msi svérázn m maminkovsk m zpûsobem hrdá na to, jaké pozornosti se ti dostává. Nu, pozornosti bude je tû víc. Podle toho, co povídal jeden z tûch rozumnûj ích technikû, sem zítra pfiijedou i ze zahraniãních médií. Je v ak legraãní vy inutû legraãní, Ïe kdyï jsem se to pfied nûkolika mûsíci snaïila lidem mermomocí sdûlit, nikdo mi nechtûl popfiát sluchu. Pondûlí odpoledne Zdá se, Ïe teì by chtûl naslouchat kdekdo tisk, policie, advokáti: krábání per po papífie, kfieãovitû vytaïené krky, vrãení diktafonû. Dnes odpoledne podávám svûdeckou v povûì právníkovi z Korunní prokuraturní sluïby, kter se ve ãtyfimûsíãním pfiedstihu pfiipravuje na soud. Moje svûdectví je pr pro tento pfiípad Ïivotnû dûleïité, neboè jsem jedinou osobou, která zná cel pfiíbûh. Pan Wright, ten právník z KPS, kter se mnou sepisuje v povûì, sedí proti mnû. Myslím, Ïe je mu spí e ke ãtyfiicítce, moïná je ale mlad í a obliãej mu jen obrousilo pfiíli mnoho pfiíbûhû podobn ch tomu mému. Tváfií se pozornû a naklání se o kousek blíï ke mnû, aby vy- 11
volal pocit dûvûrnosti. Posluchaã to bude dobr, to ano, fiíkám si, co je v ak za ãlovûka? Opravdu mu dokáïu vypovûdût v echno? Jestli je to pro vás pfiijatelné, fiíká, rád bych, abyste mi povûdûla v echno hezky od zaãátku a nechala na mnû, abych pozdûji rozhodl, co je dûleïité. K vám na souhlas. VÛbec si nejsem jistá, kdy vlastnû ten zaãátek nastal. Snad ve chvíli, kdy jste si poprvé uvûdomila, Ïe nûco není v pofiádku. V ímám si, Ïe má na sobû pûknou italskou lnûnou ko ili a k ní stra livou kravatu z poti tûného silonu není moïné, aby si obojí vybíral jeden ãlovûk. Nûco z toho bude kaïdopádnû dárek. Pokud dostal pan Wright darem vázanku, pak na to, aby ji nosil, musí b t opravdu hodn ãlovûk. Nejsem si jista, zda jsem se ti uï o tom zmiàovala, ale moje mysl si osvojila nov zvyk: kdyï se jí nechce uvaïovat o projednávané záleïitosti, dokáïe se s vervou zab vat nesmysly. Vzhlédla jsem a dívám se mu do oãí. Tak to bylo tenkrát, kdyï mi matka volala, Ïe se sestra pohfie uje. KdyÏ telefon zazvonil, zrovna jsme pofiádali nedûlní veãírek. Jídlo, jeï nám dodalo místní lahûdkáfiství, pfiedstavovalo cel New York v kostce: bylo elegantní a neosobní. TotéÏ platilo o na em bytû, zafiízení i o na ich vztazích nic z toho nevzniklo podomácku. Velké jablko bez jádfiince. Forma bez obsahu. Já vím, tebe obraty o sto osmdesát stupàû lekají, ale hovor o mém Ïivotû v New Yorku mûïe váïnû poãkat. Vrátili jsme se ze zasnûïené romantické dovolené na chatû v Maine, kde jsme slavili moje pov ení na ma- 12
naïerku oddûlení pro styk s v znamn mi klienty. Todd se bavil tím, Ïe líãil spoleãnosti, jak kardinálního omylu jsme se dopustili: Tedy ne Ïe bychom oãekávali perliãkovou lázeà, ale horká sprcha by nás aï tak nerozmazlila a pevná linka by taky obãas pfii la vhod. Mobil nám byl k niãemu, protoïe ná operátor tam ani nemá signál. A tenhle v let jste si udûlali jen tak sami od sebe? otázala se nevûfiícnû Sarah. Jak ví, Todd ani já jsme nikdy spontaneitou nevynikali. Její manïel Mark se na ni upfienû zadíval. Miláãku... Opûtovala pohled. Miláãka z du e nenávidím. Je to krycí kód pro DrÏuÏkrucinál hubu! Sarah by se ti líbila. Asi právû proto se z nás staly kamarádky od poãátku mi tû pfiipomínala. Obrátila se k Toddovi. Kdy jste se naposledy s Beatrice pohádali? zeptala se ho. Ani jeden z nás si na histriónství moc nepotrpí, odvûtil Todd, kter se krobenû pokou el tento rozhovor utnout. JenomÏe Sarah se nedala tak lehce odb t. TakÏe se nemusí tak rozãilovat. Následovalo rozpaãité ticho, jeï jsem zdvofiile prolomila otázkou: Dá si nûkdo kávu nebo bylinkov ãaj? V kuchyni jsem nasypala kávová zrnka do ml nku; jinak jsem k pfiípravû obãerstvení aktivnû nepfiispûla. Sarah la kajícnû za mnou. PromiÀ, Beatrice. To nic. Byla jsem dokonalá hostitelka, usmûvavá, velkorysá, s ml nkem v ruce. Pije Mark kávu ãernou, nebo bílou? Bílou. My uï se spolu ani nesmûjeme, fiekla. Rukama se zapfiela o kuchyàsk pultík a zkfiíïila pohodlnû nohy. A co se sexu t ãe... 13
Zapnula jsem ml nek v nadûji, Ïe ji ten hluk umlãí. Pfiekfiikla ho: Co ty s Toddem? Prima, díky za optání, odpovûdûla jsem a pfiesypala namletou kávu do pfiístroje na espresso, kter nás pfii el na sedm set dolarû. Furt se smûjete a bu íte do toho? optala se. Otevfiela jsem krabiãku s kávov mi lïiãkami ze tfiicát ch let: na kaïdé byl jin barevn email, podobající se roztekl m bonbonûm. Podívejte se! Nejsou bájeãné? Ty jsme si koupili minulou nedûli dopoledne na trhu se staroïitnostmi. Mûní téma, Beatrice. Ale tobû uï do lo, Ïe téma nemûním Ïe v nedûli dopoledne, kdy ostatní páry zûstávají v posteli a vesele se milují, jsme my s Toddem chodili po venku a nakupovali staroïitnosti. VÏdycky se nám dafiilo lépe pfii nákupech neï jako milencûm. Myslela jsem si, Ïe kdyï ná byt plníme vûcmi, které spolu vybíráme, vytváfiíme základ pro spoleãnou budoucnost. Pfiímo sly ím, jak si mû dobírá, Ïe ani ãajová konvice od Clarice Cliffové není plnohodnotnou náhraïkou sexu, mnû v ak dodává pocit vût í jistoty. Zazvonil telefon. Sarah si ho nev ímala. Sex a smích! Srdce a plíce kaïdého vztahu. Rad i bych ten telefon mûla zvednout. Kdy podle tebe nastává ãas vypnout pfiístroje udrïující vztah pfii Ïivotû? Jdu to rad i zvednout. Kdy by mûl ãlovûk zru it spoleãnou hypotéku a bankovní konto a spoleãné pfiátele? Popadla jsem sluchátko, celá Èastná, Ïe mám v mluvu, jak tenhle hovor pfieru it. Haló? Beatrice, tady máma. âtyfii dny tû pohfie ují. 14
Ani si nevzpomínám, jak jsem balila, ale pamatuji si, Ïe kdyï jsem zavfiela kufr, do pokoje pfii el Todd. Obrátila jsem se k nûmu. Jaké je ãíslo mého letu? Dneska uï nic neletí. JenÏe já musím vyrazit hned! Od nedûle ses neukázala v práci. éfová se ti snaïila volat, ale oz val se jí jen tvûj záznamník. Zajela i k tobû do bytu, tys tam v ak nebyla. Nikdo nevûdûl, kde jsi. Teì po tobû pátrá policie. Mohl bys mû zavézt na leti tû? Poletím ãímkoliv. Zavolám taxík, odvûtil. Mûl v sobû dvû sklenky vína. Jeho opatrnosti jsem si vïdycky nesmírnû váïila. O tomhle jsem panu Wrightovi nefiekla samosebou nic. Povûdûla jsem mu jen, Ïe mi dvacátého estého ledna v pûl ãtvrté odpoledne newyorského ãasu telefonovala máma a sdûlila mi, Ïe se pohfie uje. Stejnû jako tebe ho zajímal obraz v celkové ífii, Ïádné titûrné detaily. UÏ kdyï jsi byla holka, tvoje v kresy mûly rozmûr a mrnc, rozlézaly se aï pfies okraj papíru, zatímco já jsem s pomocí pravítka a gumy vyrábûla opatràouãké tuïkokresby. Pozdûji jsi malovala abstraktní plátna vyjadfiující prostfiednictvím odváïn ch cákancû Ïiv ch barev veliké pravdy, kdeïto já jsem se perfektnû hodila ke svému zamûstnání v grafickém prûmyslu, kde lze v em barvám, co jich na svûtû je, pfiifiadit ãíslo na stupnici Pantone. PonûvadÏ se mi nedostává tvé schopnosti rozmáchnout se ze iroka tûtcem, vypovím ti tenhle pfiíbûh v podobû pfiesn ch drobn ch teãek. Doufám, Ïe po vzoru pointilistû nakonec vytvofiím obraz, a aï bude hotov, pochopíme, co se stalo a proã. 15
TakÏe dokud vám nezavolala matka, nemûla jste ani tu ení, Ïe se nûco dûje, je to tak? ptá se mû pan Wright. PociÈuji povûdom nával viny, pfii nûmï se mi dûlá zle. Ne. Niãeho jsem si nev imla. Letûla jsem první tfiídou jiné místo nezbylo. KdyÏ jsme se inuli pustou zemí oblakû, pfiedstavovala jsem si, jak tû hubuju za to, ãím v ím jsem si kvûli tobû musela projít. Dál jsem si pfii tom fantazírování na tobû vynutila slib, Ïe takovéhle husarské kousky uï zkrátka vyvádût nebude. Pfiipomnûla jsem ti, Ïe se brzo stane matkou, tak- Ïe uï by bylo pomalu naãase, aby ses zaãala chovat jako dospûlá. V raz star í sestra je tû neznamená popis pracovního zafiazení, Bee! O ãem jsem ti to tenkrát dûlala pfiedná ku? Mohlo se jednat o spoustu vûcí; pointa ov em tkví ve skuteãnosti, Ïe jsem svou pozici star í sestry vïdycky víceménû chápala jako práci, pro niï jsem ideálnû disponovaná. A kdyï jsem tû pak letûla hledat, ponûvadï bylo moïné, Ïe tû najdu (hledání sestfiiãky pfiece tvofií základní náplà mého povolání), konej ila jsem se znám m scénáfiem, v nûmï mám navrch, jsem zralej í, star í sestra peskující rozmarnou nezodpovûdnou holãinu, která by uï mûla mít trochu rozum. Letadlo zaãalo klesat na Heathrow. Pod námi se rozlézal západní Lond n, poprá en tenkou vrstviãkou snûhu. Rozsvítilo se svûtlo u bezpeãnostního pásu a já uzavfiela dohodu s Bohem: jestli tû najdeme Ïivou a zdravou, udûlám cokoliv. Kdyby to lo, uzavfiela bych dohodu i se samotn m ìáblem. KdyÏ letoun neohrabanû dosedl na asfalt, rozmrzelost, kterou jsem si v duchu nacviãovala, byla ta tam a ne- 16
zbylo nic neïli odporná úzkost. BÛh se stal pouh m hrdinou báchorek pro dûti. V evládná síla star í sestry se scvrkla na strnulou nemohoucnost. Niternû jsem se rozpomnûla na Leovu smrt. Jako bych polkla kus zetlelého odpadu zaplavila mû vlna Ïalu a náhle ze mû bylo truchlící dûcko. Tebe uï pfiece ztratit nesmím! Okno bylo na kanceláfi pfiekvapivû velikánské a dovnitfi se jím lila záplava sluneãního svûtla. Vy jste si tedy zaãala spojovat Tessino zmizení s Leovou smrtí? ptá se mû pan Wright. Ne. ekla jste, Ïe jste myslela na Lea. Na Lea myslím pofiád. Byl to mûj bratr. UÏ mû unavuje to zase probírat. Leo zemfiel na cystickou fibrózu, kdyï mu bylo osm. Já ani Tess jsme tuto chorobu nezdûdily, narodily jsme se zcela zdravé. Pan Wright se snaïí vypnout záfiící stropní svûtlo, jen- Ïe z nûjakého dûvodu to nejde. Omluvnû krãí rameny a znovu usedá. A co se stalo pak? táïe se. Setkala jsem se s mámou a la na policejní stanici. MÛÏete mi o tom nûco povûdût? Máma, ve svém kabátû barvy velbloudí srsti, kter pfiedstavuje pomyslnou vlajkovou loì firmy Jaeger, ãekala u pfiíletû. KdyÏ jsem pfii la blíï, v imla jsem si, Ïe není uãesaná a líãidly se zjevnû ohánûla dost halabala. Ano, takhle jsem ji nevidûla od Leova pohfibu. Celou dobu na mû ãeká taxík z Little Hadstonu. To tvoje letadlo mûlo zpoïdûní! 17