SITUAČNÍ ANALÝZA ZEMĚDĚLSKÉHO SEKTORU NA BLANENSKU

SITUAČNÍ ANALÝZA ZEMĚDĚLSKÉHO SEKTORU NA BLANENSKU 2014

OBSAH OBSAH... 2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA REGIONU... 3 A. Přírodní podmínky... 4 B. Pozemková skladba... 10 ROSTLINNÁ VÝROBA... 12 C. Osevní plochy... 13 D. Výnosnost pěstovaných plodin... 15 ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA... 39 SITUACE NA TRHU... 53 E. Stavy zemědělských podnikatelských subjektů... 53 F. Vývoj cenových indexů... 57 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ... 60 Stránka 2

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA REGIONU Okres Blansko leží v severní části Jihomoravského kraje a jeho území sousedí spěti y České republiky. Na západě je to Žďár nad Sázavou z kraje Vysočina, na severu hraničí s em Svitavy z Pardubického kraje a na severovýchodě sousedí s em Prostějov z Olomouckého kraje. Na jihovýchodě sousedí s územím u Vyškov a na jihu pak s em Brno-venkov, tedy dvěma y Jihomoravského kraje. Po zohlednění změn správního uspořádání k 1. 1. 2007 (sladění hranic ů podle správních obvodů ORP) se rozlohou 863 km 2 Blansko řadí k nejmenším ům Jihomoravského kraje, menší je jen Brno-město s 230 km 2. Členitý povrch území u charakterizují především vrchoviny. Do západní části u zasahuje Hornosvratecká vrchovina, která je součástí Českomoravské vrchoviny. Od severu se středem u táhne Boskovická brázda, východní část u patří k Drahanské vrchovině. Oba tyto útvary jsou součástí Brněnské vrchoviny. Z hlediska regionálního členění reliéfu se směrem od Brna do okolí Sloupu a Holštejna táhne 3 až 5 kilometrů široký pruh silně zvrásněných devonských vápenců - Moravský kras. Tato chráněná krajinná oblast patří mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě. Na ploše necelých 100 km 2 se zde vyvinuly povrchové i podzemní krasové jevy, díky nimž se stal Moravský kras nejnavštěvovanější turistickou lokalitou celého u. Doposud je známo více než 1 000 krápníkových jeskyní, z nichž některé jsou zpřístupněny veřejnosti. Přibližně 47 % výměry u tvoří zemědělská půda, z nezemědělské půdy zaujímají lesy plochu více než 37 tis. hektarů. Z hlediska bonity půdy převažují hnědozemě, půdy jílovito-hlinité a jílovité, v povodí Svitavy jsou černozemě. Hospodářství v e mělo vždy průmyslově-zemědělský charakter. Okres Blansko však patří k ekologicky nejčistším ům v republice. Je to mimo jiné ovlivněno i rozsáhlými lesními plochami na tomto území. Ke zdravému ovzduší napomáhá i plynofikace u, když podle údajů ze sčítání téměř 78 % trvale obydlených bytů bylo vybaveno plynem. Z hlediska cestovního ruchu je atraktivní oblastí pro tuzemské i zahraniční návštěvníky, je zde nespočet kulturních památek a přírodních krás. Nejzajímavější reliéfovou i krajinnou jednotkou blanenského u je již vzpomínaný Moravský kras, který byl v roce 1956 vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí. Území o délce téměř 25 km a šířce 3 až 5 km zaujímá plochu 92 km 2. Nejatraktivnější z toho jsou zpřístupněné jeskyně Punkevní s propastí Macocha, dosahující hloubky 138 m, dále jeskyně Balcarka, Kateřinská jeskyně a Sloupsko Šošůvské jeskyně. Oblastí klidu jsou na Blanensku přírodní parky Halasovo Kunštátsko, Lysicko, Rakovecké údolí, Řehořkovo Kořenecko a Svratecká hornatina. Stránka 3

A. Přírodní podmínky Okres Blansko má velmi pestré geologické složení. Nachází se zde naše nejrozsáhlejší krasová oblast, Moravský kras. Je složena převážně z čistých devonských vápenců, které tvoří úzký severojižně orientovaný pás táhnoucí se od jižního okraje území východně od Adamova až ke Sloupu na severovýchodě. Vápence jsou z východu a ze severu obklopeny monotónními kulmskými sedimenty Drahanské vrchoviny (břidlice, droby, slepence). Na východě navazují na devonské vápence proteozoické hlubinné vyvřeliny granodioritů Brněnského masivu (Adamovská vrchovina). Při okraji území severně od Žďáru jsou granitodiority zbřidličnatělé, v pásu táhnoucím se od Babího lomu k Černé Hoře se vyskytují metabazalty (zelená břidlice). Místy vystupují i devonské slepence a jílovce (např. Babí lom). Východně od Černé Hory se nacházejí permokarbonské jílovce, slepence a pískovce. Z pokryvných útvarů se ve sníženinách a údolích řek údolích řek vyskytují spraše a sprašové hlíny a mladší nivní sedimenty (hlíny, písky a jíly). Spraše a sprašové hlíny se nacházejí i na náhorních plošinách ve střední části Moravského krasu. U Rudic a Olomučan jsou významné jurské a křídové zvětralinové výplně rozsáhlých krasových depresí (kaolinické jíly, písky). Také klimatické podmínky na Blanensku jsou značně různorodé, což je ovlivněno několika faktory. Jednak se stává klima chladnějším a vlhčím s rostoucí nadmořskou výškou. Na množství srážek má kromě nadmořské výšky vliv i srážkový stín Českomoravské vrchoviny, proto jsou srážky západně od Svitavy nižší než na východě, kde k vyšším srážkám přispívá i západní orientace svahů. Též jižní svahy jsou znatelně sušší a teplejší než svahy severní. Obrázek 1 Dlouhodobý průměrný roční úhrn srážek Zdroj: Povodí Moravy Údolí Svitavy, Boskovická brázda a jižní části Adamovské vrchoviny spadají podle Quitta do nejteplejší mírně teplé klimatické oblasti MT 11. Na ně navazuje chladnější oblast mírně teplého podnebí MT 7 Stránka 4

v Hornosvratecké vrchovině na severozápadě a ve výše položené severní části Adamovské vrchoviny. Jižní část Moravského krasu (přibližně po Vilémovice) spadá do mírně teplé klimatické oblasti MT 10, zatímco severní část krasu, stejně jako většina severní části Konické vrchoviny, má chladnější mírně teplé podnebí MT 3. Tak jako jižní část Moravského krasu je i jižní část Konické vrchoviny teplejší. Quitt zde vymezuje mírně teplou klimatickou oblast MT 9 a severněji MT 5. Naopak nejvýše položené oblasti Konické vrchoviny při severním okraji území spadají již do chladné oblasti CH 7. Obrázek 2 Dlouhodobá průměrná roční teplota vzduchu Zdroj: Povodí Moravy Zatímco mírně teplá klimatická oblast MT 11 se vyznačuje počtem 140 až 160 dnů s průměrnou denní teplotou vyšší než 10 C, průměrnou červencovou teplotou 17-18 C a srážkovým úhrnem ve vegetačním období 350 až 400 mm, chladná klimatická oblast CH 7 má dnů s průměrnou denní teplotou vyšší jak 10 C 140 až 160, průměrná červencová teplotu jen 15-16 C a srážkový úhrn ve vegetačním období vzrůstá na 500 až 600 mm. Převážná většina území u náleží k mírně teplé klimatické oblasti, kde se průměrná roční teplota pohybuje v rozmezí 7 až 8 C. Pouze nejvýše položené části Drahanské vrchoviny ve východní části u jsou chladnější, průměrná teplota zde dosahuje 6 až 7 C. Stránka 5

Obrázek 3 Ohrožení suchem na základě vláhové bilance 1961 2000 Zdroj: ČHMÚ Nejúrodnější půdy, hnědozemě vzniklé na spraších, se nacházejí při severním okraji území v oblasti Malé Hané. V nižších polohách oblasti Brněnského masivu převládají typické kambisoly s luvisoly, ve vyšších polohách Brněnského masivu a v Drahanské vysočině kambisoly kyselé. Na strmých svazích a na úpatích jsou půdy silně ovlivněné geologickým podkladem (litosoly, rankery). Na vápencích Moravského krasu převládají rendziny, také se zde vyskytují reliktní krasové půdy (terra rossa, terra fusca), které se vytvořily v době teplého a vlhkého klimatu třetihor při zvětrávání vápence. Celé území u Blansko spadá do povodí řeky Moravy a řadí se z hlediska povrchových vod k méně vodným oblastem v. Specifický odtok se zde pohybuje do 5 l/s na km 2. Nejvodnějšími měsíci jsou únor a březen. Osu území tvoří řeka Svitava, která území protéká již zmíněným prolomovým údolím ze severu na jih a přijímá zde řadu drobných vodních toků. Jejími nejvýznamnějšími přítoky jsou Býkovka odvodňující severozápad území a Punkva protékající Moravským krasem. Část území na západě je též odvodňována říčkou Lubě a Kuřimkou do Svratky a část Konické vrchoviny na jihovýchodě Malou Hanou do Moravy a Rakovcem do Litavy. Na Blanensku se nalézají všechny tři na území České republiky zasahující fytogeografické oblasti. Vegetační stupně jsou zastoupeny od druhého bukodubového po pátý jedlobukový stupeň. Druhý bukodubový stupeň je zastoupen jen při jižním okraji území na nejteplejších a nejsušších lokalitách. Třetí dubobukový stupeň je rozšířen v údolí Svitavy a v teplejších polohách maximálně do 400 m n. m. Výše se nachází čtvrtý bukový stupeň a v nejvyšších částech Konické vrchoviny pátý jedlobukový vegetační stupeň. V oblasti Moravského krasu je v hlubokých kaňonovitých žlebech vyvinuta Stránka 6

vegetační inverze. Podhorské až horské druhy rostoucí zde v údolích střídají na hranách o 100 až 150 m výše druhy teplomilné. V následujících dvou obrázcích lze vidět mapové zpracování úhrnů srážek a ročních průměrných teplot vzduchu na území v roce 2013 ve srovnání s normálem, vytvořené na základě měření meteorologických stanic ČHMÚ pomocí GIS. Obrázek 4 Roční průměrná teplota vzduchu v roce 2013 Zdroj: ČHMÚ Podnebí na celém území České republiky je mírné, přechodné mezi oceánským a kontinentálním s typickým střídáním 4 ročních období (stejně jako v celé střední Evropě). Pro podnebí České republiky je charakteristické západní proudění s převahou západních větrů, časté střídání jednotlivých frontálních systémů (ročně přes naše území přejde v průměru kolem 140 front) a poměrně hojné srážky. Dochází k mísení přímořského a kontinentálního podnebí. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí má nadmořská výška a rozmanitý reliéf. Průměrná roční teplota se v Česku pohybuje mezi 5,5 C až 9 C. Nejchladnějším měsícem roku je leden, kdy i v nížinách klesne průměrná měsíční teplota pod 0 C. V průměru o 20 C teplejší než leden je červenec, který je nejteplejším měsícem roku. Stránka 7

V nejteplejších oblastech Česka se v průměru vyskytne 12 tropických dnů za rok. Naopak tropická noc se v mnohých letech nevyskytne ani jednou (je vzácná). Nejčastěji se vyskytuje v Praze, kde v průběhu noci vyzařují naakumulované teplo stavby. Nejvíce ledových a arktických dnů se vyskytuje ve vyšších polohách. Arktické dny zažívají častěji na severovýchodě území, neboť takto chladný vzduch k nám nejčastěji proudí právě od severovýchodu a tyto oblasti jsou více exponované. Ročně se u nás vyskytne kolem 1 až 2 arktických dnů, na horách v mrazových oblastech i kolem 6. Ledových dnů se v nižších polohách vyskytne kolem 30, na horách kolem 70. Obrázek 5 Celkový úhrn srážek v roce 2013 Zdroj: ČHMÚ Srážkové úhrny jsou na území České republiky vzhledem k její velké vertikální členitosti velmi proměnlivé v čase a prostoru. Vliv nadmořské výšky na srážkové úhrny se projevuje jen u nejvyšších pohraničních pohoří. Významné jsou návětrné a závětrné efekty horských překážek. Nejvíce srážek spadne v letních měsících, nejméně naopak v zimních měsících. V zimních měsících se více srážek vyskytuje především na horách. Srážkové úhrny v letních měsících zvyšují konvektivní srážky (při vydatné bouřce spadne i polovina měsíčního průměru za pár hodin). Nejvíce srážek v roce připadá na měsíc červen nebo červenec, nejméně srážek pak na leden nebo únor. Rovnoměrnější rozložení srážek během roku můžeme pozorovat ve vyšších polohách. Stránka 8

Místa ležící na závětrné straně hor jsou podstatně sušší (např. tzv. srážkový stín Krušných hor Žatecko, Rakovnicko, Kladensko, Dolní Poohří) než návětrné svahy pohoří (Bílý Potok v Jizerských horách, Lysá hora v Moravskoslezských Beskydech). Roční srážkové úhrny kolísají na území od 410 mm (v Žatecké pánvi, kde se projevuje závětří Krušných hor) po více než 1700 mm v Jizerských horách. Na více než 60 % území potom roční úhrn srážek dosahuje 600-800 mm. Nejsušší oblasti České republiky jsou Kladenská tabule, Žatecká pánev, Řípská tabule, Drnholecká a Jaroslavická pahorkatina, kde jsou srážkové úhrny nižší než 500 mm. Výrazně nízké srážkové úhrny jsou v celé západní polovině Čech, kde spadne průměrně ročně méně než 550 mm. Směrem k východu srážkové úhrny rostou, na Českomoravské vrchovině jsou průměrné srážkové úhrny okolo 700 mm, v pohraničních horách pak mohou dosahovat i více než 1400 mm. Ve vztahu k zemědělské výrobě a vegetaci celkově je rozhodující rozložení srážek během roku. Roční chod srážek v České republice lze charakterizovat jako kontinentální s maximem v létě (40 % srážek) a s minimem v zimě (15 % srážek). Na jaro pak připadá 25 % a na podzim 20 % srážek. Nejvíce srážek tedy spadne od května do srpna a vůbec nejdeštivějším měsícem bývá zpravidla červenec. V nížinných oblastech Moravy se projevuje tzv. druhotné maximum v říjnu, zde je spolehlivě prokázáno ovlivnění Jaderského moře. Minimum srážek v ročním chodu se vyskytuje v zpravidla v únoru, ale v horských oblastech to může být i březen. Kolísání srážkových úhrnů v jednotlivých rocích, dosahuje dlouhodobě asi 40 % normálu (dlouhodobého průměru). Mezi jednotlivými roky to může být -50 až +150 % normálu. Absolutně nejdeštivějším měsícem v historii na území České republiky byl červenec 1897, kdy v Nové Louce v Jizerských horách napršelo 656 mm. Přitom více než polovina tohoto množství spadla v průběhu jediného dne - 29. 7. 1897 spadlo 345 mm srážek, což je středoevropský rekord. Kolik naprší za jeden den v nížinách je normální, že se během roku vyskytne alespoň jeden den s úhrnem okolo 35 mm, na horách pak až 100 mm. Stránka 9

B. Pozemková skladba V následujícím grafu lze vidět poměj orné půdy v ha od roku 1996 do roku 2013 a také meziroční změny. Graf 1 Vývoj rozlohy orné půdy na e Blansko (v ha a meziročních změnách) 35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0 31695 31783 32257 32251 0,28% -0,02% 1,49% 32111-0,43% 32047-0,20% 32024-0,07% 31963-0,19% 31908-0,17% 31860-0,15% 31828-0,10% 29446-7,48% 29438-0,03% 29376-0,21% 29296-0,27% 29219-0,26% 29126-0,32% 29105-0,07% 10,00% 8,00% 6,00% 4,00% 2,00% 0,00% -2,00% -4,00% -6,00% -8,00% -10,00% Zdroj:ČSÚ Nejvyšší podíl orné půdy byl v roce 1998 a naopak nejnižší je aktuálně v roce 2013. Poměr orné půdy se tedy postupem času snižuje. Od roku 1996 do roku 2006 se poměr orné půdy na Blanensku držel na konstantní úrovni. V roce 2007, jak můžeme vidět na křivce meziročních změn, nastal prudký pokles poměru orné půdy o 7,5 %. Od toho roku, kdy nastal pokles orné půdy, se do současné doby poměr orné půdy příliš neměnil. V následující tabulce lze vidět pozemková struktura v letech 1996 až 2013 na území České republiky i v u Blansko. Průměrně nejvyšší zastoupení mají lesy a jen o pár % méně mají osevní plochy. Jako další poměrně zastoupené jsou trvané travnaté porosty nebo zastavěné plochy a nádvoří. Další plochy jako jsou vinice, chmelnice, zahrady, sady, nebo vodní plochy už mají podstatně nižší zastoupení jak na území u Blansko tak i v České republice. Stránka 10

2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 Graf 2 Pozemková skladba v letech 1996 až 2013 Blansko 33,7% 10,1% 43,8% 7,1% Česká republika 39,3% 12,0% 33,4% 8,7% Blansko 33,7% 10,0% 43,8% 7,1% Česká republika 39,2% 12,1% 33,4% 8,7% Blansko 34,3% 9,5% 43,8% 6,9% Česká republika 39,3% 12,0% 33,4% 8,6% Blansko 34,2% 9,5% 43,8% 6,9% Česká republika 39,3% 12,0% 33,4% 8,6% Blansko 34,1% 9,7% 43,8% 7,0% Česká republika 39,1% 12,2% 33,4% 8,6% Blansko 34,0% 9,7% 43,9% 6,9% Česká republika 39,0% 12,2% 33,5% 8,6% Blansko 34,0% 9,7% 43,9% 7,0% Česká republika 38,9% 12,3% 33,5% 8,6% Blansko 33,9% 9,7% 43,9% 7,0% Česká republika 38,8% 12,3% 33,5% 8,7% Blansko 33,9% 9,7% 43,9% 7,0% Česká republika 38,7% 12,3% 33,5% 8,7% Blansko 33,8% 9,7% 43,9% 7,0% Česká republika 38,6% 12,3% 33,6% 8,7% Blansko 33,8% 9,7% 43,9% 7,1% Česká republika 38,5% 12,4% 33,6% 8,8% Blansko 34,1% 9,7% 43,3% 7,2% Česká republika 38,5% 12,4% 33,6% 8,8% Blansko 34,1% 9,7% 43,3% 7,3% Česká republika 38,4% 12,4% 33,6% 8,8% Blansko 34,1% 9,7% 43,3% 7,3% Česká republika 38,3% 12,5% 33,7% 8,9% Blansko 34,0% 9,7% 43,3% 7,3% Česká republika 38,1% 12,5% 33,7% 8,9% Blansko 33,9% 9,7% 43,4% 7,3% Česká republika 38,0% 12,5% 33,7% 8,9% Blansko 33,8% 9,7% 43,4% 7,4% Česká republika 38,0% 12,6% 33,8% 8,9% Blansko 33,7% 9,7% 43,4% 7,4% Česká republika 37,9% 12,6% 33,8% 9,0% orná půda zahrady sady chmelnice vinice trvalé travní porosty lesní pozemky vodní plochy zastavěné plochy a nádvoří ostatní plochy Zdroj: ČSÚ Stránka 11

ROSTLINNÁ VÝROBA Rostlinná výroba je základní odvětví zemědělské výroby, které se zabývá pěstování rostlin a jejich produkty slouží k výživě lidí a hospodářských zvířat a jako průmyslové suroviny. Sklizené zbytky spolu s odpadky živočišné výroby (statková hnojiva) jsou cenným zdrojem organických látek pro zúrodnění půdy. Ze všech produktů, které vytvářejí pěstované rostliny neboli zemědělské plodiny, je vhodná pro lidskou výživu přibližně jedna čtvrtina. Zbývající produkty jsou z největší části zužitkovány v živočišné výrobě jako krmiva a stelivo, menší část jako průmyslové suroviny a asi 10-20% posklizňových zbytků obohacuje přímo půdu o organické látky humus. Výměra zemědělské půdy v aktuálně činí 4,2 mil. ha. Rozhodující část této plochy 3 mil. ha (71 %) představuje orná půda, na které jsou v rámci osevních postupů střídány jednotlivé plodiny podle pěstitelských oblastí a vlastního zaměření. Trvalé kultury tvoří trvalé travní porosty (978 tis. ha), zahrady a ovocné sady (209 tis. ha), vinice (19 tis. ha) a chmelnice (10 tis. ha). Do rostlinných komodit patří obiloviny, olejniny, luskoviny, pícniny a současně i oblast produkce osiv, výživa půdy a ochrana rostlin, jsou základní a z hlediska plochy a produkce nejdůležitější částí rostlinných komodit. Klasická struktura osevních postupů v zemědělství s propojením rostlinné a živočišné výroby se stala v posledních 20 letech minulostí. Nejrozšířenější skupinou pěstovaných plodin zůstaly obiloviny, které v současnosti zaujímají zhruba 1,6 mil. ha, z čehož 1,3 mil. ha činí každoroční výměra pšenice a ječmene. Od začlenění do EU v roce 2004 je zabezpečována regulace trhu s obilovinami prostřednictvím společné organizace trhu (SOT). V oblasti odrůd, osiva a sadby s výjimkou trvalých kultur se metodicky řídí a usměrňuje rozvoj šlechtitelské činnosti, odrůdového zkušebnictví a zkoušení osiva a sadby v součinnosti s Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ). Nedílnou součástí je i spolupráce se Státní rostlinolékařskou správou (SRS). Stránka 12

z toho z toho C. Osevní plochy Tabulka 1 Osevní plochy vybraných plodin (v tis. ha) Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Blansko Obiloviny celkem 16,5 16,3 16,3 14,6 15,1 13,4 14,3 14,0 14,3 Pšenice 8,2 7,6 7,6 8,3 9,7 8,7 8,9 8,7 8,3 Žito 1,1 0,8 0,8 0,7 0,3 0,4 0,4 0,5 0,9 Ječmen 6,0 6,4 6,4 4,7 4,6 3,7 4,3 4,1 4,4 Řepka 2,8 2,8 3,8 2,8 2,5 2,9 2,7 2,8 3,1 Česká republika Obiloviny celkem 1 593,5 1 527,1 1 561,2 1 552,7 1 528,0 1 459,5 1 468,1 1 444,7 1 428,2 Pšenice 820,4 781,5 811,0 802,3 831,3 833,6 863,1 815,4 829,4 Žito 46,9 22,5 37,5 43,4 38,5 30,2 25,0 30,6 37,5 Ječmen 521,5 528,1 498,7 482,4 454,8 388,9 372,8 382,3 349,0 Řepka 267,2 292,2 337,6 356,9 354,8 368,8 373,4 401,3 418,8 Zdroj: ČSÚ, vlastní šetření Z tabulky je patrné, že poměr obilovin na Blanensku se od roku 2005 do roku 2013 snižoval. Nejvíce zastoupenou obilovinou je pšenice a tvoří téměř polovinu všech obilovin pěstovaných na tomto území. Poměr pšenice v jednotlivých letech kolísá a nejvyšší poměr pšenice byl v roce 2009 a nejnižší v roce 2006 a 2007. Druhou nejčastější obilovinou je ječmen, který nabírá na časové ose klesající hodnoty, stejně jako poměr osevní plochy obilovin celkově, a nejvyšší podíl ječmene bych v roce 2006 a 2007 a nejnižší v roce 2010. Nejméně zastoupenou obilovinou je žito, které v časové ose nabírá různě kolísavé hodnoty. Nejvíce žita bylo v roce 2005 a naopak nejméně v roce 2009, ve kterém bylo množství žita téměř čtyřikrát nižší. Množství řepky se v jednotlivých lezech také příliš neměnilo. V roce 2005 a 2006 byl poměr řepky 2,8 ha a v roce 2007 byl zaznamenán nárůst na 3,8, kdy byly hodnoty nejvyšší. Rok poté zase hodnoty klesly a držely se na konstantní úrovni. Ve srovnání s hodnotami v České republice se poměr obilovin v časové ose také snižuje, zatímco osevní plocha řepky se v České republice prudce zvyšuje, od roku 2005 do roku 2013 se zvýšila téměř o 40 %. Stránka 13

Tabulka 2 Podíl osevní plochy vybraných plodin na celkové rozloze orné půdy srovnání (v %) Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Blansko Obiloviny celkem 51,9 51,3 55,5 49,4 51,3 45,9 48,9 48,0 49,2 Pšenice 25,8 24,0 25,9 28,1 33,0 29,6 30,6 29,7 28,7 z toho Žito 3,5 2,6 2,8 2,3 1,1 1,4 1,4 1,9 2,9 Ječmen 18,7 20,1 21,7 16,0 15,7 12,7 14,5 14,2 15,0 Řepka 8,6 8,6 12,7 9,3 8,6 9,9 9,1 9,5 10,8 Česká republika Obiloviny celkem 52,3 50,2 51,5 51,3 50,6 48,5 48,9 48,3 47,8 Pšenice 26,9 25,7 26,7 26,5 27,6 27,7 28,8 27,2 27,8 z toho Žito 1,5 0,7 1,2 1,4 1,3 1,0 0,8 1,0 1,3 Ječmen 17,1 17,4 16,4 15,9 15,1 12,9 12,4 12,8 11,7 Řepka 8,8 9,6 11,1 11,8 11,8 12,3 12,4 13,4 14,0 Zdroj: ČSÚ, vlastní šetření V této tabulce lze vidět procentuální množství jednotlivých obilovin a řepky na celkové rozloze orné půdy. Vidíme, že obiloviny tvoří polovinu veškeré orné půdy jak na Blanensku, tak v České republice. Z toho pšenice tvoří od 25 do 30 %. Na Blanensku poměr orné půdy pšenice byl v roce 2009 dokonce 33 %. Poměrně velkou část orné půdy obilovin tvoří ječmen, jehož procentuální hodnoty se pohybují od 15 do 20 %. Nejnižší procentuální zastoupení orné půdy obilovin má žito. Jeho hodnoty se pohybují od 1 do 3 %. Opět na Blanensku v roce 2005 byl poměr orné půdy žita nejvyšší i v porovnání s a to 3,5 %. Řepka zabírá od 8 do 15 % orné půdy. Této plodiny se vyprodukovalo v průměru více za Českou republiku, než za Blansko. Velikost orné půdy řepky se v České republice rok od roku zvyšovala a v roce 2013 už tvořila 14 %. Na území Blanenska to bylo nejvíce 12,7 % řepky na celkové ploše orné půdy tohoto území a to v roce 2007. Stránka 14

D. Výnosnost pěstovaných plodin Tabulka 3 Výnosnost vybraných plodin srovnání (t/ha) Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Česká republika Obiloviny celkem 4,75 4,17 4,53 5,37 5,08 4,70 5,60 4,53 5,32 Pšenice 5,05 4,49 4,86 5,77 5,24 4,99 5,69 4,32 5,67 z toho Žito 4,19 3,33 4,73 4,83 4,63 3,91 4,74 4,81 4,70 Ječmen 4,21 3,59 3,80 4,65 4,40 4,07 4,87 4,23 4,57 Řepka 2,88 3,01 3,06 2,94 3,18 2,83 2,80 2,76 3,45 Jihomoravský kraj Obiloviny celkem 5,13 4,48 4,37 5,75 5,51 5,13 6,10 4,09 5,72 Pšenice 5,07 4,45 4,54 5,80 5,20 5,05 5,71 3,28 5,78 z toho Žito 4,11 3,45 4,08 4,39 4,34 3,44 4,40 3,94 4,80 Ječmen 4,28 3,66 3,30 4,82 4,26 4,00 4,92 3,70 4,67 Řepka 2,85 3,15 3,02 3,08 3,14 2,83 2,87 2,28 3,49 Blansko Obiloviny celkem 4,65 3,89 3,97 5,33 4,80 4,48 5,59 4,35 5,32 Pšenice 4,80 4,13 4,52 5,30 4,60 4,30 5,40 4,25 5,50 z toho Žito 4,10 3,80 4,70 5,10 5,00 4,50 5,20 4,40 5,11 Ječmen 4,50 3,75 3,58 4,85 4,45 3,90 5,20 4,15 4,75 Řepka 2,90 3,00 3,00 2,80 2,80 2,60 3,20 3,20 3,57 Zdroj: ČSÚ, vlastní šetření Výnosnost obilovin na Blanensku v časové ose kolísala. Poměr výnosnosti pšenice, žita a ječmene byl jednotlivých v jednotlivých letech téměř stejný, nejvíce se vyprodukovalo v roce 2013 pšenice a nejméně v roce 2007 ječmene. Na území Jihomoravského kraje i České republiky výnosnost obilovin také hodně kolísala, ale nabírala spíše rostoucí trend. V JMK i je výnosnost pšenice oproti jiným obilovinám vyšší, než na území Blanenska. Výnosnost řepky, byla ve všech územních celcích téměř stejná. Nejvyšší výnosnost řepky byla na Blanensku v roce 2013. Stránka 15

Pšenice Pšenici lze považovat za nejstarší obilninu, která se rozšířila na většinu severní i jižní polokoule hlavně z oblasti přední Asie, případní severní Afriky. Pšenice setá, podobně jako ostatní uvedené druhy patří do čeledi lipnicovité (Poaceae). Je to jednoletá rostlina jarního a ozimého charakteru. Pšenice je samosprašná, částečně i cizosprašná. Odnožuje na podzim nebo i časně z jara (i pod sněhem po celou dobu vegetace). Zrno má rýhu, je až 8 mm dlouhé a kulaté (naduřelé). Rostlina dosahuje výšky 0,4 1,6 m. Primární kořínky (zárodečné) mají obvykle 2-4 vlastní kořínky, druhotné (sekundární) kořínky jsou svazčité a zakládají se většinou v ornici, i když jednotlivé kořínky mohou zvláště na úrodných hlubokých půdách dosahovat až do hloubky kolem 1 m. Stonek, u obilnin stéblo, je rozděleno kolénky na mezičlánky, kterých je u pšenice obvykle 4-6 a jsou zvl. u současných odrůd poměrně krátká. Tím je zajišťována i větší - dostatečná pevnost vlastního stébla a schopnost nést dostatečně velký klas. Listy obilnin sestávají z listové pochvy a listové čepele. U pšenice seté jsou ouška zřetelně obrvená (trichomy). Květenství u pšenice je klas, který může být - osinatý, osinkatý, bezosinný. Také barva klasu pšenice je v různém stupni tzv. červená, nebo je klas bílý. Barva klasu a osinatost se liší podle jednotlivých variet. Na každém článku klasového vřetene je u pšenice 1 klásek, u kterého jsou obvykle (ve střední části klasu) 3-4 plodné kvítky. Nejspodnější a horní klásky mívají jen 1-2 plodné kvítky. Pšenice setá patří bezesporu mezi nejnáročnější obilniny tzv. 1. skupiny obilnin. Z hlediska půdních vlastností jsou pro pšenici nejvhodnější typy černozemě, pravé i degradované, hnědozemě, rendziny, s ph neutrálním. Snáší i půdy slabě kyselé i slabě alkalické. Z hlediska půdních druhů jsou nejvhodnější půdy střední - hlinité, jílovito-hlinité až hlinito-jílovité, které mají vyrovnaný poměr vody a vzduchu v půdě a mají dobrou půdní strukturu a dobrou biologickou činnost. Nejvhodnější jsou z tohoto hlediska lepší řepařské oblasti, případně i další řepařské oblasti. Velmi dobré podmínky jsou i v kukuřičných oblastech, které jsou srážkově odpovídající a které netrpí přílišným suchem v době, kdy pšenice má největší nároky na vodu a živiny (od DC 31 do DC 61, případně 71). Stránka 16

Požadavky pšenice na vláhu jsou dosti vysoké. Jako vhodné podmínky lze označit takové, které umožňují v podzimní době dobré vzcházení a v době jarní vegetace poskytují dostatek vláhy zvláště v květnu, červnu a první dekádě července. Stejně jako celkové měsíční sumy srážek, je důležité rozložení srážek v měsíci. Suma teplot (součet průběžných denních teplot za vegetaci) je optimální pro naše odrůdy kolem 2500-2600 C. Pšenice je významná zejména v potravinářství. Vyrábí se z ní mouka, která je základní surovinou pro většinu pečiva. Využívaná je i v průmyslu pro výrobu lihu a škrobu. Používá se také jako krmná plodina. Sláma se používá jako podestýlka pro hospodářská zvířata. Pšenice je velmi náročná na zásobu živin v půdě, proto je nutné ji hnojit. Hnojení je možné provádět různými způsoby. Při minerálním hnojení je nutné musíme vycházet ze skutečné potřeby pšenice v daných klimatických a půdních podmínkách a z rozborů půdy. Při hnojení dusíkem se dávky dusíku na 1 ha pohybují v rozmezí od 40 do 120-160 kg. Celková dávka se rozděluje na základní, regenerační či podzimní hnojení. Základní hnojení je v dávce 0-40 kg/ha a aplikace se provádí před setím. Regenerační hnojení bývá v dávce 30-40 kg/ha a aplikace se provádí na jaře po přezimování, aplikuje se nejčastěji v ledkové formě. Produkční hnojení se provádí 3-4 týdny po regeneračním hnojení v dávce 20-40 kg/ha. Působí na tvorbu klasů a odnožování, nejčastěji se aplikuje DAM 390, který se dá kombinovat s pesticidy. Pozdní přihnojování se provádí v dávce kolem 30-45 kg/ha ve třech obdobích: 1. v době sloupkování zvyšuje počet klasů, 2. v době metání zvyšuje počet zrn v klasu, 3. v době kvetení zlepšuje biologické vlastnosti zrnakvalitativní hnojení. Při pozdním hnojení se aplikují především ledkové formy hnojiva. Stránka 17

Graf 3 Osevní plochy pšenice (v ha) a jejich meziroční změny (v %) 10000 9000 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 8220 9693 8940 8670 8652 8260 17 7640 7640 8340 8 3 0-3 -4-7 -11 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 20% 15% 10% 5% 0% -5% -10% -15% -20% Zdroj: vlastní šetření Z grafu je patrné, že nejvíce osevní plochy pšenice bylo v roce 2009. Nejméně osevní plochy bylo v letech 2006 a 2007. Od roku 2007 do roku 2009 byl zaznamenán nejvyšší nárůst pšenice, po tomto roce už hodnoty opět mírně klesaly. Celkově se dá říct, že osevní plocha pšenice se v roce 2013 oproti předchozím rokům zvyšovala. Graf 4 Podíl osevních ploch pšenice na celkové rozloze orné půdy srovnání (v %) 33,0 26,9 25,8 25,7 24,0 26,7 25,9 26,5 28,1 27,6 27,7 29,6 28,8 30,6 27,2 29,7 27,8 28,7 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj: ČSÚ, vlastní šetřen Na tomto grafu je vidět srovnání osevní plochy pšenice na území Blanenska a České republiky. Hodnoty osevní plochy pšenice na území je v časové řadě konstantnější než na Blanensku. Od roku 2005 do roku 2008 jsou hodnoty za vyšší než na území Blanenska. Po roce 2008 je to naopak. Stránka 18

Graf 5 Výnosnost pšenice (v t/ha) 5,95 5,80 5,90 5,80 4,10 4,90 4,00 4,79 4,90 4,48 4,20 3,89 5,10 4,50 4,35 3,90 4,93 4,10 4,80 5,10 5,10 4,10 4,90 4,35 4,15 5,20 3,50 2,80 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Pšenice ozimá Pšenice jarní Zdroj: vlastní šetření Nejvyšší výnosnost na území MAS byl z jarní pšenice v roce 2004 a 2011, a to 4,90 tun. Naopak nejnižší výnosnost byla v roce 2000 a v roce 2003 se již dostala na poměrně konstantní úroveň. Trend kolísaní výnosnosti u pšenice ozimé relativně kopíruje hodnoty výnosnosti pšenice jarní. Nejvyšší výnosnost byla v roce 2004 a to 5,59 tun a nejnižší v roce 2000. Pouze v roce 2003 byla výnosnost pšenice jarní o 0,3 tun vyšší než výnosnost pšenice ozimé. Pšenice jarní patří z pohledu ozimé pšenice a jarního ječmene pouze k doplňkovým plodinám. K výraznému navýšení osevních ploch jarní pšenice dochází především v ročnících s nepříznivými podmínkami pro setí ozimé pšenice nebo po vyzimování ozimů. Nevýhodou jarní pšenice je kratší vegetační doba a menší kompenzační schopnost. Nepříznivé povětrnostní podmínky v jarních měsících a začátkem léta mají silnější negativní vliv na pšenici jarní než ozimou, což je příčinou vysokého kolísání výnosů. V příznivých ročnících může jarní pšenice dosáhnout srovnatelných výnosů s ozimou pšenicí, v průměru však dosahuje cca o 20 % nižších výnosů než ozimá. Ozimá pšenice patří mezi plodiny se střední potřebou živin. Na 1 tunu zrna a odpovídající množství slámy a kořenů odčerpá v průměru 25 kg dusíku, 5 kg fosforu, 20 kg draslíku, 2,4 kg hořčíku a 4 kg síry. Je proto nezbytné aby osivo bylo kvalitní, bylo bohaté především na dostatek zásobovacích látek a vyznačovalo se vysokou enzymatickou aktivitou, což se následně odráží i v jeho klíčivosti. Rostliny ozimé pšenice kořenovým systémem na dobrých strukturních půdách do zimy dosahují hloubky kolem 0,7 1,0 m. Podstatná část kořenového systému se však rozprostírá ve vrstvě 0,4 m. Stránka 19

Z tohoto důvodu má významnou úlohu pro optimální růst a vývoj pšenice v podzimním období obsah živin v půdě. Pro kvalitní přezimování porostů ozimé pšenice je nezbytné zajistit, aby rostliny během podzimní vegetace přijaly dostatek živin a vytvořily si energetické zásoby pro zimní období. Význam tu hraje termín setí, který limituje délku podzimní vegetace. Časté výseky přispívají při optimálním průběhu povětrnosti k vyšší tvorbě sušiny rostlin během podzimu, což by mělo přispět i k vyšší vitalitě a schopnosti rostlin přečkat mrazivé období. Platí to ale pouze tehdy, má-li rostlina k dispozici dostatek živin, což můžeme vyhodnotit na základě rozborů vzorků rostlin, které se během podzimu odeberou. Stránka 20

Ječmen Ječmen setý je hospodářská, 80-120 cm vysoká obilnina, která má dlouhé a objímavé listy. Stonek se nazývá stéblo a celá rostlina s postupem dozrávání mění barvu ze zelené na zlatavou. Květy vytváří klas, což je čtyř nebo šestiřadé květenství. Má asi 5 cm dlouhé pichlavé osiny, které obklopují celý klas. Ječmen setý patří mezi nejstarší obilniny. Starověké národy pěstovaly ječmen nejen jako poživatinu, ale vařily z něj i pivo. Velmi významnou úlohu hrál ječmen u starých Řeků a Římanů. Ječná kaše byla v té době běžným jídlem. Ječné odvary posilovaly při sportovních kláních gladiátory v aréně. Užívaly se též jako náhradní výživa kojenců a posilující prostředek pro rekonvalescenty a těžce nemocné. Později ječmen vytěsnila pšenice a zůstal jen ve výživě chudších vrstev. Kromě jídelníčku jsme jej mohli ve starých dobách nalézt i na trzích. Zrno ječmene se zde totiž používalo jako nejmenší váhová a délková jednotka. Na naše území přinesly ječmen stěhovavé národy z jihozápadní Asie asi před pěti tisíci lety. V dnešní době se většina vypěstovaného ječmene, zejména ozimý ječmen, používá ke krmným účelům. Ječné zrno je především zdrojem sacharidů (75-85 %) a bílkovin (11-13 %), v menší míře pak tuků (cca 2-3 %) a dalších látek. Důležitý je i obsah vitaminů (zejména skupiny B a E, kyselina pantotenová, listová a biotin) a minerálních látek, zvláště křemičitanů, vápníku a fosforu. Díky vysokému obsahu vitamínu B5 chrání před záněty kůže a zabraňuje šedivění vlasů. Ječná výživa působí velmi příznivě v prevenci závažných civilizačních onemocnění. Ječmen je odpradávna doporučován jako léčivý prostředek při onemocnění střev, žaludku, dvanácterníku, srdce a jater. V dnešní době se většina vypěstovaného ječmene, zejména ozimý ječmen, používá ke krmným účelům. Nejkvalitnější část produkce (v Čechách asi 30 % jarních ječmenů) slouží k výrobě sladu pro pivovarnický průmysl. Látky obsažené ve výtažcích ječmene mají pravděpodobně účinek na organismus podobný tomu, který je přisuzován červenému vínu a zelenému i černému čaji a který je pro organismus pozitivní. Tento účinek je lékařsky uznáván zejména při srdečních chorobách. Pro léčebné účely se používá zelený ječmen, dosud nezralé obilky. Stránka 21

V Evropě ječmen z přímé konzumace vytěsnila hlavně pšenice. Běžné jsou však ječné kroupy a krupky, sloužící jako přísada do polévek a dušených jídel. Konzumaci komplikují pluchy. V posledních letech se prokazují také pozitivní účinky ječmene, a to v jeho zelené fázi, tedy před úplným uzráním zrna. Ječmen obsahuje antioxidanty, tedy látky, které chrání buňky před kyslíkovými radikály. Najednou se začíná na obyčejný ječmen pohlížet málem jako na léčivku. Ječmen ozimý můžeme pěstovat v nižších a středních plochách, ječmen jarní je na prostředí celkově náročnější. Klíčí při teplotě 3-4 C. Ječmen ozimý snese jen malé mrazy, vymrzá a při napadení plísní sněžnou i vyzimuje. Nároky na vodu jsou střední až nižší, jarní ječmen má vyšší nároky na vodu. Dobře roste na černozemích, hnědých i lužních půdách, vyhovují mu středně těžké, hlinité a písčité půdy. Optimální suma teplot je 2000 C, optimální ph 6.8-7.5 (neutrální až zásadité). Ječmen ozimý je po ozimé pšenici a jarním ječmeni třetí nejrozšířenější obilovinou v, výnosem zrna se řadí na 2. místo po ozimé pšenici. V podmínkách je ozimý ječmen využíván především pro krmné účely. Krmná kvalita je u odrůd s větším zrnem na úrovni krmných odrůd ječmene jarního. V osevním postupu ozimý ječmen umožňuje příznivé rozložení pracovních špiček jak při setí, tak především ve žních, z důvodu brzké sklizně je nejvhodnější předplodinou pro řepku. Ozimý ječmen patří k plodinám méně náročným na výživu. Praxí je často považován za "doběrnou" plodinu, je většinou pěstován extenzivně, s minimálními vstupy, na základní dávce hnojení a při minimálním využití pesticidů. Výnosy v zemědělské prvovýrobě se, i přes využití nových odrůd, snižují a rozdíl mezi výnosovým potenciálem nově registrovaných odrůd a jeho skutečným uplatněním v praxi se zvětšuje. Ozimý ječmen bývá první sklízenou obilovinou, i polopozdní odrůdy dozrávají před ranými odrůdami pšenice i řepky. Volbou odrůd s různou raností lze žňovou pracovní špičku vhodně rozložit a vyhnout se tak přezrání porostů a ztrátám způsobeným lámáním stébla. Vlhkost zrna při sklizni by měla být mezi 12 až 16 %. Při vlhkosti nad 17 % a pod 12 % dochází k poškozování zrna a zvyšování ztrát. Stránka 22

Na posklizňové zpracování není ječmen náročný, skladovací vlhkost by měla být pod 15 % (mírně vyšší může být při krátkodobém skladování, při vlhkosti nad 16 % je vhodné zavést alespoň ventilaci studeným vzduchem). Do praxe jsou uváděny stále nové odrůdy, jejichž vysoký výnosový potenciál může být využit při vyšší intenzitě pěstování. Rozevírající se nůžky mezi stoupajícími výnosy v registračních odrůdových zkouškách a poklesem výnosů v zemědělské prvovýrobě může praxe přivřít intenzifikací pěstování i u ozimého ječmene. Jarní ječmen je v České republice po ozimé pšenici druhou nejmasovější plodinou. Tomu odpovídá i jeho ekonomický význam. Na výrobu sladu se zpracovává kolem 30 % celkové sklizně jarního ječmene, asi 70 % zrna se používá ke krmení a jen velmi malé množství pro potravinářské využití. Vzhledem ke krátké vegetační době, slabšímu kořenovému systému a své biologické povaze ječmen citlivě reaguje na stresové podmínky všeho druhu, a tedy i na každou pěstitelskou chybu. Nároky ječmene na teplotu a vláhu nejsou velké, ale zato má vysoké nároky na půdu, protože 90 % jeho kořenů se nachází v hloubce do 30 cm. Jakostní osivo je nezbytným předpokladem pro dosažení dobrého výsledku při pěstování jarního ječmene. Přestože se nákup certifikovaného osiva může zdát finančně nákladný, investice do osiva se vyplatí, protože takové osivo dává záruku vysoké biologické hodnoty, která se ve výsledku promítne do výnosu a kvality zrna. Podstatnou součástí úpravy osiva je jeho namoření účinným mořidlem, které působí v půdě proti škodlivému působení půdní mikroflóry a chrání rostliny před chorobami přenosnými osivem, především před pruhovitostí ječmene, ale i proti primární infekci hnědou skvrnitostí. Některá mořidla mohou mít i vedlejší příznivé účinky, např. na mohutnost kořenového systému nebo na snížení napadení padlím travním v raných vývojových fázích rostlin ječmene. Mořidel vhodných pro úpravu osiva jarního ječmene je na trhu celá řada a semenářské firmy používají ověřené nejvhodnější prostředky. Stránka 23

Graf 6 Osevní plochy ječmene (v ha) a jejich meziroční změny (v %) 7000 6000 5960 6390 6390 14 30% 20% 5000 4000 3000 2000 7 0 4707 4616-2 3720 4250 4135-3 4375 6 10% 0% -10% 1000 0-26 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013-19 -20% -30% Zdroj: vlastní šetření Osevní plocha ječmene po roce 2005 nejprve stoupala, ale v roce 2008 prudce klesla až o 26 %. Rok poté se hodnoty osevní plochy ječmene příliš nezměnili, ale v roce 2010 byl zaznamenaný opět prudký pokles. V roce 2011 hodnoty vzrostly a do roku 2013 se již držely na konstantní úrovni. Nejvyšší množství osevní plochy bylo v letech 2006 a 2007 a nejnižší v roce 2010. Kolísání hodnot nám také přibližuje křivka meziročních změn, která ukazuje v procentuálním vyjádření, o kolik se hodnoty měnili. Ostrost křivky poukazuje na prudký propad hodnot v roce 2008, ale hodnoty rostly nebo klesali i v dalších letech. Graf 7 Podíl osevních ploch ječmene na celkové rozloze orné půdy srovnání (v %) 17,1 18,7 17,4 20,1 16,4 21,7 15,9 16,0 15,1 15,7 12,9 12,7 12,4 14,5 12,8 14,2 11,7 15,0 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj: ČSÚ, vlastní šetření Stránka 24

V předchozím grafu vidíme srovnání u Blansko a České republiky v podílu osevních ploch ječmene na celkové rozloze orné půdy. Hodnot osevní plochy ječmene od roku 2005 do roku 2007 na území Blanenska stoupali, až v roce 2007 nabírali maximální hodnoty ve sledovaném období. Po roce 2007 hodnoty prudce klesly a dále vykazovali střídavě rostoucí a klesající trend, ale už pouze v nižších hodnotách. Zatímco na území hodnoty za celé sledované období klesali až do roku 2013. Pouze v roce 2007 a 2012 hodnoty lehce vzrostli oproti předchozímu roku. Graf 8 Výnosnost ječmene (v t/ha) 5,30 5,30 3,55 4,60 4,20 4,25 5,20 3,95 4,80 4,20 4,00 4,90 5,10 4,80 4,50 4,50 4,30 4,40 4,50 3,80 4,85 4,64 3,47 3,50 3,30 2,75 3,00 2,86 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Ječmen ozimý Ječmen jarní Zdroj: vlastní šetření Výnosnost ječmene ozimého nabírala kolísavé hodnoty. Nejdříve v roce 2001 hodnoty narostly, poté začali zase prudce klesat, až nabrali nejnižší hodnoty v roce 2003. Rok poté nastal opět prudký nárůst a tak se křivka výnosnosti pohybovala v kolísavém trendu až do roku 2013. Nejvyšší výnosnost ječmene ozimého byla v letech 2004 a 2011. Křivka výnosnosti ječmene jarního je podstatně ostřejší než u ječmene ozimého. V roce 2001 hodnota výnosnosti prudce vzrostla oproti předchozímu roku, a do roku 2003 se držela na stabilní úrovni. Po tomto roce opět vzrostla a v roce 2007 byl prudký propad. Rok poté hodnoty opět narostly a hned zase začaly klesat. V roce 2011 byl opět zaznamenán nárůst a rok poté zas pokles, ale už s podstatně menšími výkyvy. Nejnižší výnosnost byla zaznamenána v letech 2000 a 2007 a naopak nejvyšší v letech 2004 a 2011. Stránka 25

Žito Žito je jednoletá nebo dvouletá obilovina, která dorůstá výšky 60 až 150 cm. Ve výjimečných případech dosahuje výšky až 2 m. Stébla jsou trsnatá, přímá, lysá a nahoře jsou pýřitá. Stébla mají 3-6 kolének, které rozdělují stéblo na jednotlivé články (internodia). Pochvy listu jsou úzké, lysé a hnědočervené, protože jsou zbarveny antokyany. Jazýček je velmi krátký (1 mm), uťatý a jemně zoubkovaný. Ouška jsou malá, lysá a bíle zbarvena. Čepele jsou ploché a mají na líci slabě drsný povrch a bývají pokryta krátkými chloupky. Květenství se nazývá lichoklas, který je podlouhle čárkovitý, čtyřhranný a zploštělý. Klásky rostou jednotlivě a jsou ploše přimáčknuté. Jsou složeny ze dvou až tří květů. Vrcholový klásek je zcela zakrnělý. Plevy jsou čárkovitě šídlovité, jednožilné a na ostrém kýlu jsou drsné. Kvítky jsou chráněny velkou, kýlnatou a hřebínkatě brvitou pluchou. Pluchy jsou úzké a vybíhají v silnou, drsnou a 2 až 5 cm dlouhou osinu. Mezi pluškou a pluchou jsou dvě brvité a dužnaté pleny, které objímají pestík s dlouhými bliznami. Okolo pestíku jsou tři tyčinky. Plodem je obilka. Obilky jsou neokoralé, nahé a jsou zelené nebo modrozelené. Klíček má 4 kořínky. Žito je cizosprašná rostlina. Doba květu se pohybuje okolo 7 až 12 dní. Žito se využívá v potravinářském průmyslu k výrobě žitného chleba, žitného perníku, žitovky, melty, žitných těstovin, sladové náhražky, alkoholických nápojů (např. whisky, režná), žitného piva (zvláště v Německu, Finsku) či ruského kvasu. Je bohatým zdrojem škrobu, který má využití v průmyslu. Námel se využívá ve farmacii k výrobě léčiv. Odpad při zpracování slouží ke krmení hospodářských zvířat a zimnímu přikrmování zvěře. Žitná sláma je dlouhá a pevná, takže se tradičně preferovala v rukodělné výrobě. Výborně se hodí k pletení ošatek, zhotovení vánočních ozdob, výrobu rohožek či došků, k vycpávání a jako podestýlka. Obilky žita obsahují asi 70 % sacharidů, 9-15 % bílkovin, 1,5 % tuků, minerální látky. Žito obsahuje rozpustnou vlákninu, která dokáže vázat množství vody a tím chrání sliznici střev. Významné minerální látky obsažené v žitě Stránka 26

jsou vápník, draslík a fosfor, které mají význam pro zdravý vývoj kostí, železo podporující krvetvorbu, síra, fluor a hořčík na posílení imunity. Graf 9 Osevní plochy žita (v ha) a jejich meziroční změny (v %) 1200 1100 58 60% 1000 800 600 400 820 820-25 0 677-17 321 28 2 410 420 28 539 850 40% 20% 0% -20% 200-53 -40% 0 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013-60% Zdroj: vlastní šetření Osevní plochy žita byly v roce 2005 nejvyšší. V roce 2006 hodnoty prudce klesly a klesající trend přetrvával až do roku 2009, kdy byly hodnoty nejnižší. V roce 2010 se osevní plocha žita začala opět zvyšovat, rostoucí trend pokračoval až do roku 2013. Je tedy pravděpodobné, že osevní plochy žita se můžou v příštích letech vyšplhat, až na množství jaké bylo v roce 2005. Graf 10 Podíl osevních ploch žita na celkové rozloze orné půdy srovnání 3,5% 2,6% 2,8% 2,3% 2,9% 1,5% 0,7% 1,2% 1,4% 1,3% 1,1% 1,0% 1,4% 0,8% 1,4% 1,0% 1,9% 1,3% 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj: ČSÚ, vlastní šetření Stránka 27

Předchozí graf vyjadřuje podíl osevních ploch žita na celkové rozloze orné půdy ve srovnání u Blansko s Českou republikou. Z grafu je zřejmé, že procentuální podíl osevní plochy žita na Blanensku, je téměř v celém sledovaném období podstatně vyšší, než osevní plocha žita na území V byl nejvyšší podíl osevní plochy žita v roce 2005 a to 1,5 % z celkové rozlohy orné půdy. Nejméně bylo hned rok poté 0,7 %. Na území Blanenska to bylo nejvíce také v roce 2005, a to 3,5 % z celkové rozlohy orné půdy. Nejméně to bylo v roce 2009 a to 1,1 %. Osevní plocha žita na Blanensku je tedy v průměru o 2 % než na území České republiky. Graf 11 Výnosnost žita (v t/ha) 5,25 5,10 5,00 5,20 5,11 4,70 4,25 4,05 4,50 4,40 3,90 4,10 3,80 3,45 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj: vlastní šetření Výnosnost žita byla ve sledovaném období nejnižší na jeho počátku a to v roce 2000. V roce 2001 se hodnoty prudce zvýšili a další dva roky poté nabírali klesající trend. Skok ve výnosnosti žita z roku 2003 do roku 2004 byl velice rapidní, výnosnost se v tomto krátkém období se výnosnost žita zvýšila z 3,90 tun na 5,25 tun. V roce 2004 byla výnosnost nejvyšší za celé sledované období. Dále následoval opět pokles hodnot výnosnosti žita a následný růst až do současnosti. Stránka 28

Oves Oves je obilnina pěstovaná na zrno, dále jako zelená píce či krycí plodina. Společně s pšenicí, ječmenem a žitem je jednou z nejrozšířenějších obilnin mírného pásma. Je to jednoděložná rostlina z čeledi lunicovité. Z ovesné mouky se připravuje různé pečivo, ovesné vločky jsou ve společnosti oblíbeným základem zdravých pokrmů, ovesný šrot se zkrmuje a ovesná sláma se hlavně stele. Oves jako krmivo je vynikající zejména pro koně. Oves je obilní druh nenáročný na teplo. Obilky začínají klíčit již při teplotě 1-2 C. Se zvýšením teploty na 5-6 C se doba vzcházení značně zkracuje. Při teplotě půdy 5 C trvá období od setí do vzejití 20 dní, při 15 C jen 7 dní. Suma teplot pro ranější odrůdy ovsa činí 1000-1500 C a pro pozdnější 1500-1800 C. Oves je během celé doby vegetace velmi náročný na dostatečné zásobení vodou. Na vytvoření jednoho kg sušiny oves využije minimálně 500 l vody, zatímco ječmen a jarní pšenice pouze 350-400 l. Proto je oves nutné pěstovat na půdách dostatečně zásobených vodou. Přírůstek výnosu je u ovsa výrazně nižší, chybí-li srážky v 5. a 6. měsíci. Vliv sucha se projevuje především redukcí založených zrn i snížením jejich hmotnosti. Naopak příliš vlhký ročník (v kombinaci se stanovištěm, výživou a odrůdou) je příčinou poléhání a následného snížení výnosu. Oves má poměrně malé nároky na půdu, dobře využívá všech půd, které mají vhodný vodní režim. Mohou to být přitom půdy chudé, jako jsou v horských polohách, ale daří se mu dobře i na rozoraných loukách, vypuštěných rybnících a rašelinných půdách. Snese i půdy silně kyselé s ph 4,0-5,0. Nevhodné jsou pro něj půdy lehké, snadno propustné, kde lze oves pěstovat jen v podmínkách pravidelného přísunu srážek (650-800 mm) během vegetace. V porovnání s ostatními druhy oves reaguje výrazněji na vláhové a půdní poměry a na výživu. Na úrodných půdách s dostatkem vláhy v létě je možné dosáhnout vysokých výnosů. Oves byl tradičně zařazován na konec osevního sledu, jako doběrná plodina, protože má poměrně dobrou schopnost přijímat živiny z půdy a značnou odolnost vůči nepříznivým podmínkám prostředí. Obvykle se jeho pěstování obejde bez použití pesticidů. V současné době, kdy v osevních sledech převažují ozimé obilniny a ozimá řepka, může zařazení ovsa významně přispět nejen k redukci plevelů, ale i chorob. Oves je značně odolný Stránka 29

proti houbovým chorobám, zvláště chorobám pat stébel, je proto velice vhodným přerušovačem v obilních sledech. Ekonomicky i agronomicky zajímavým může být i zařazení ovsa jako druhého přerušovače. V osevním sledu, kdy byl oves zařazen po zlepšující širokolisté plodině před pšenici, vykazovaly všechny plodiny lepší zdravotní stav, vyšší výnos a nižší náklady na aplikaci pesticidů. Tradičně je oves používán jako krycí plodina pro podsev jetele. Oves je schopen využívat až ze 60 % dusík z půdní zásoby. Pro výnos 4-6 t/ha je celkový odběr dusíku 160-180 kg. Se zhoršující se přízní prostředí potřeba dusíkatého hnojení roste, současně roste význam předplodiny pro výnos ovsa. Výživa dusíkem se podílí na výnosu 15-45 %. Kromě stanoviště efekt dusíkatého hnojení značně ovlivňuje působení ročníku (průběh počasí). Nároky na fosfor, který čerpá z půdy poněkud obtížněji, se projevují v prvních fázích růstu až do doby tvorby druhotných kořenů. V následujících fázích růstu je fosfor přijímán více méně rovnoměrně. Naproti tomu draslík z půdy přijímá velmi dobře. Osvojovací schopnost ovsa pro draslík je oproti jarnímu ječmeni výrazně (o 150-200 %) větší. Draslíku vyžaduje oves nejvíce ze všech obilnin (90 kg K2O/ha). Oves má velké nároky na hořčík, ale poměrně obtížně ho přijímá. Zvláště na těžkých půdách, chudých na hořčík, se aplikací hořečnatých hnojiv zvýší výnos až o 0,5 t/ha. Potřeba vápníku je stejná během celé periody růstu. Graf 12 Osevní plochy ovsa (v ha) a jejich meziroční změny (v %) 800 700 600 500 400 300 200 100 0 59 59 730 730 460 433 435 8 410 366 395 0 274-6 -11-41 -37 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 60% 40% 20% 0% -20% -40% -60% Zdroj: vlastní šetření Stránka 30

Osevních ploch ovsa v u Blansko v posledních letech ubývá. Této klesající trend se dá očekávat i v příštích letech. Nejvyšší hodnoty byly zaznamenány v letech 2006 a 2007. Rok poté hodnoty prudce klesly a v roce 2009 byla osevní plocha ovsa nejnižší. Od roku 2010 se hodnoty drží na poměrně konstantní nízké úrovni až do roku 2013. Graf 13 Podíl osevních ploch ovsa na celkové rozloze orné půdy srovnání (v %) 2,5% 1,9% 1,6% 1,5% 1,7% 1,7% 1,5% 1,5% 1,4% 1,7% 1,3% 1,5% 1,4% 0,9% 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj: ČSÚ, vlastní šetření Osevní plochy ovsa v posledním desetiletí stagnují na zhruba padesáti tisících hektarech. Také výnosy ovsa kolísající kolem 3t/ ha jsou neuspokojivé. Roční produkce 150 tisíc tun stěží pokrývá domácí spotřebu. Příznivé stanovištní podmínky, výborné domácí odrůdy nahého i pluchatého ovsa, tradice jeho pěstování i dostatek kapacit pro skladování a zpracování ovsa jsou nevyužitým potenciálem pro uplatnění na trhu obilovin. Zpracovatelské podniky uvádějí, že z důvodu nízké produkce a nevyrovnané kvality je nabídka ovsa nedostatečná. Zemědělci přestávali oves pěstovat z důvodů nízkých resp. nestabilních cen. Je zřejmé, že bez dlouhodobé, oboustranně výhodné spolupráce mezi prvovýrobou a zpracovateli se můžeme stát, co se ovsa týče, importérskou zemí, dovážející možná za ne nejpříznivější ceny. Při lepším průzkumu exportních možností a propagaci na domácím trhu může být oves opět zajímavou plodinou. Současné pluchaté odrůdy dosahují v odrůdových pokusech výnosu 6-7 t/ha, výnosy nahých odrůd 4-5 t/ha. V praxi by tedy neměl být problém při dodržení agrotechnických zásad dosahovat výnosy zrna 4-5 t/ha u pluchatých a 3 t/ha u nahých odrůd. Při takových výnosech a ceně kolem 3500 Kč za 1 tunu u pluchatého resp. 4500 až 5500 Kč za 1 tunu u nahého, může oves být ekonomicky efektivní Stránka 31