Teorie programovaného učení Programované učení intencionální proces formující žáky prostřednictvím programovaných učebních prostředků (programované knihy, programované učební postupy, výpočetní technika s programem Programované vyučování optimální řízení učebního procesu učitelem nebo programovanými učebnímu prostředky, respektující principy teorie programovaného učení. Programovaný učební postup uspořádání obsahu učení a činnosti žáků v souladu s teorií programovaného učení
Teorie programovaného vyučování Principy programovaného učení - obecné Princip aktivity se projevuje především: 1. aktivním přístupem žáků k cílům 2. zaměřování pozornosti na dílčí komponenty motorické činnosti 3. zapojování žáků do řízení učebního procesu 4. mobilizaci mentálních operací při motorické činnosti 5. využívání vnější i vnitřní řeči při motorické činnosti Princip zpevnění se projevuje : 1. vytváření podmínek pro úspěšné plnění pohybových. úkolů 2. zajištění vzájemné kontroly a sebekontroly 3. porovnávání vlastního výkonu s grafickým provedením 4. vlastní uvědomování si výsledků motorické činnosti 5. využívání diagnostické činnosti žáků Princip malých kroků: členění celku na dílčí operace v rámci komplexní činnosti Princip vlastního tempa: 1. vytvoření podmínek pro samostatný a individuální postup 2. přizpůsobení počtu opakování, míře zvládnutí pohybových. dovednosti 3. stanovení minimální dávky 4. návyk na samost. činnost a vzájemnou kontrolu Princip řízení: 1. zjištění výchozí úrovně 2. jasné a přesné určování adekvátních cílů 3. postup po dílčích cílech 4. vymezení kontroly a sebekontroly 5. zaměření mentálních činností žáků 6. vymezení dávkování
Specifické principy programovaného učení v Tv A) P. intecionálnosti motorického učení znalost nejbližšího cíle a zaměření na nejpodstatnější znaky tělocvičné činnosti pohybová aktivita má smysl, který je žákům znám cíle jasné, konkrétní, reálné blízké zpětná informace B) P. vnitřní aktivity: postupné zaměřování pozornosti žáků na nejpodstatnější znaky pohybového průběhu průběžná konfrontace textu a grafického vyjádření verbalizace sledování množství opakování vnitřní řeč před i v průběhu motorické. činnosti kombinace motorické a mentální činnosti sociální aktivita - komunikace žák - žák... C) P. vzájemné jednoty motorické a verbální činnosti optimální je vztah řeči + myšlení + jednání dovednost nezahrnuje jen fyzické, ale i rozumové úkony text by měl vést k vnitřní řeči, podněcovat k hledání nejvhodnějšího slovního projevu, který vyjadřuje podstatu pohybového průběhu slovní doprovod je uplatňován: před motorickou činností i v průběhu, při diagnostické činnosti, při motivační činnosti, při hodnotící činnosti D) P. jednoty rozvoje pohyb. schopností a osvojování pohybových. dovedností a vědomostí vymezení minimálního počtu individualizace spojování PU s kruhovým provozem... předkládání teoretických poznatků v průběhu činností upevňování algoritmických předpisů E) P. segmentace motorické a mentální činnosti souvisí s principem malých kroků orientování myšlenkové aktivity na podstatné znaky či fáze pohybové struktury, na diagnostickou činnost
segmentace motorické činnosti vede k vyššímu zaměření a usměrňování myšlenkových procesů a naopak segmentace mentální činnosti zvýrazňuje podstatné znaky pohybového průběhu F) P. optimálního tempa v motorickém učení využití učebních rezerv klasický p. vlastního tempa ne vždy plně vyhovuje podmínkám v motorickém učení Způsoby praktického využití: 1. v samostatné a individuální práci žáků: programy, dvojice, vlastní činnost 2. využití jen některých dílčích kroků 3. PU pod vedením učitele 4. PU pod vedením učitele s určitou korekcí a regulací 5. při tradiční výuce: využívání dílčích cílů jen grafického provedení jako úkolovou kartu (počet opakování) zpětná informace odstraňování chyb jako písemnou přípravu pouze pro učitele Výhody a nevýhody PU Výhody přispívá k lepšímu řízení VJ vytváří předpoklad pro účinnou diagnostickou činnost zvýraznění role žáka, samostatnost žáků cílevědomost procesu, intenzivní učební činnost, zodpovědnost, sebereflexe partnerská činnost, sociální kontakt zařazování teoretických poznatků, rozvoj vědomostí efektivnost a modernost procesu uvolnění učitele pro jiné úkoly Nevýhody nebezpečí předidaktizování procesu zvažovat kvantitu špatná diagnostika = neúspěch = ovlivňování následujícího PU atd. náročné na mentální činnost (někdy v rozporu s kompenzační stránkou) náročné na přípravu učitele i připravenost žáků
otázka zda vždy přímá cesta k učebnímu cíli je vždy pedagogicky žádoucí (kombinovat s kreativními učebními postupy) Při použití je nutno respektovat: věk žáků typ školy vztah žáků k Tv vztah žáků k obsahu kázeň žáků návyk na skupinovou činnost návyk na práci s textem schopnosti a dovednosti i vyučovací styl učitele Konstrukce a ověřování učebních postupů (nejen PUP) tři fáze 1.diagnosticko-analytická analýza podmínek rovně pohybových schopností, dovedností, vědomostí zaměřena na všechny hlavní činitele VVP cíle: jasné, konkrétní, diferencované, specifické, operační, jednoznačné, přezkušovatelné 2. syntetická fáze vlastní konstrukce program dílce, čím nižší věk, tím jednodušší strukturu 3. verifikačně-optimalizační fáze PUP v přirozených podmínkách s jednotlivými žáky či malými skupinami s různě výkonnými skupinami