NOVINKY V DIGESTIVNÍ ENDOSKOPII Julius Špičák Ondřej Urban a kolektiv
Publikace vyšla s finanční podporou České gastroenterologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
NOVINKY V DIGESTIVNÍ ENDOSKOPII Julius Špičák Ondřej Urban a kolektiv GRADA Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc., MUDr. Ondřej Urban, Ph.D., a kolektiv Novinky v digestivní endoskopii Editoři: Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc., MUDr. Ondřej Urban, Ph.D. Kolektiv autorů: MUDr. Ladislav Douda, MUDr. Přemysl Falt, Ph.D., MUDr. Tomáš Hucl, Ph.D., MUDr. David Kamenář, doc. MUDr. Radan Keil, Ph.D., MUDr. Martin Kliment, Ph.D., MUDr. Karel Lukáš, CSc., prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., doc. MUDr. Jan Martínek, Ph.D., AGAF, MUDr. Štěpán Suchánek, Ph.D., prof. MUDr. Julius Špičák, CSc., MUDr. Ondřej Urban, Ph.D., MUDr. Gabriela Vojtěchová, plk. prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D. Recenzenti: Doc. MUDr. Jan Kotrlík, CSc. Doc. MUDr. Zdena Zádorová, Ph.D. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Grada Publishing, a.s., 2015 Cover Design Grada Publishing, a.s., 2015 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 6050. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Helena Vorlová Sazba a zlom Antonín Plicka Fotografie dodali autoři. Obrázky 2.13, 3.1 a 10.3 překreslila dle podkladů autorů Jana Nejtková, obrázky 3.3, 3.6, 3.11 a 3.15 Radek Krédl. Počet stran 256 1. vydání, Praha 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-5925-8 (pdf) ISBN 978-80-247-5283-9 (print)
Seznam autorů Editoři: Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc. Klinika hepatogastroenterologie IKEM, Praha přednosta MUDr. Ondřej Urban, Ph.D. Centrum péče o zažívací trakt, Vítkovická nemocnice, a.s. primář Kolektiv autorů: MUDr. Ladislav Douda Interní klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Doc. MUDr. Radan Keil, Ph.D. Interní klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha vedoucí lékař úseku gastroenterologie MUDr. Přemysl Falt, Ph.D. Centrum péče o zažívací trakt, Vítkovická nemocnice, a.s. MUDr. Martin Kliment, Ph.D. Centrum péče o zažívací trakt, Vítkovická nemocnice, a.s. Vivantes Klinikum Spandau, Klinik für Innere Medizin, Gastroenterologie und Hepatologie, Berlin MUDr. Tomáš Hucl, Ph.D. Klinika hepatogastroenterologie IKEM, Praha MUDr. Karel Lukáš, CSc. IV. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha primář MUDr. David Kamenář Klinika hepatogastroenterologie IKEM, Praha Prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc. ISCARE a. s., Praha
Doc. MUDr. Jan Martínek, Ph.D., AGAF Klinika hepatogastroenterologie IKEM, Praha MUDr. Štěpán Suchánek, Ph.D. Interní klinika, Oddělení gastrointestinální endoskopie ÚVN, Praha MUDr. Gabriela Vojtěchová Interní klinika, Oddělení gastrointestinální endoskopie ÚVN, Praha Plk. prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D. Interní klinika 1. LF UK a ÚVN, přednosta a ředitel Ústřední vojenské nemocnice Vojenské fakultní nemocnice, Praha
Obsah Seznam použitých zkratek XI Úvod XV 1 Historie endoskopie 1 Karel Lukáš 1.1 Období bezendoskopické 1 1.2 Období rigidní 2 1.3 Období semiflexibilní 8 1.4 Období flexibilní 12 1.5 Období videoendoskopie 20 1.6 Závěr 21 2 Barrettův jícen od diagnózy až k terapii 23 Jan Martínek 2.1 Historické poznámky 23 2.1.1 Norman Rupert Barrett 23 2.1.2 Historie Barrettova jícnu 24 2.2 Definice BJ 25 2.2.1 Co endoskopicky je a co není Barrettův jícen? 27 2.3 Vznik Barrettova jícnu Kde je původ metaplastických buněk? 28 2.4 Molekulární změny vedoucí k metaplazii a zodpovědné za kancerogenezi molekulární markery 28 2.4.1 p16, p53, Ki67 a další markery progrese 29 2.4.2 Závěr 29 2.5 Epidemiologie BJ a adenokarcinomu jícnu rizikové faktory, populační screening 30 2.5.1 Epidemiologie Barrettova jícnu 30 2.5.2 Epidemiologie adenokarcinomu jícnu 30 2.5.3 Rizikové faktory BJ a vzniku karcinomu 30 2.5.4 Screening Barrettova jícnu 31 2.6 Riziko vzniku karcinomu jícnu u pacientů s BJ 32 2.6.1 Riziko maligního zvratu BJ u pacientů bez dysplazie 32 2.6.2 Riziko maligního zvratu BJ u pacientů s low-grade dysplazií 32 2.6.3 Riziko maligního zvratu BJ u pacientů s high-grade dysplazií 33 2.7 Rizikové faktory maligního zvratu u pacientů s BJ 33 2.8 Surveillance pacientů s BJ 34 2.8.1 BJ bez dysplazie 34 2.8.2 BJ s dysplazií nízkého stupně 34 2.8.3 BJ s dysplazií těžkého stupně 34 2.8.4 Pacienti s IM v GE junkci při normální nebo nepravidelné Z-line 35 2.8.5 Pacienti se segmentem BJ 1 3 cm bez průkazu intestinální metaplazie 35 2.9 Surveillance pacientů s BJ klíčová role endoskopie 35 2.9.1 Endoskopie pacientů s BJ 35 2.9.2 Standardní high-resolution endoscopy nebo moderní zobrazovací metody? 35 2.9.3 Úloha chromodiagnostiky a moderních zobrazovacích metod 36 2.9.4 Chromodiagnostika 36 2.9.5 Narrow band imaging, i-scan, FICE 37 2.9.6 Další přídatné endoskopické metody 40 2.9.7 Pražská kritéria BJ 41 2.10 Surveillance pacientů s BJ odběr biopsií a praktické rady 42 2.11 Farmakologická a antirefluxní léčba pacientů s BJ chemoprevence 46 2.11.1 Antirefluxní léčba inhibitory protonové pumpy 46 2.11.2 Antirefluxní léčba fundoplikace 47 2.11.3 Chemoprevence nesteroidní antirevmatika a statiny 48 2.12 Endoskopická léčba Barrettova jícnu a časného adenokarcinomu jícnu 48 2.12.1 Radiofrekvenční ablace princip metody 49 2.12.2 RFA provedení, klasický vs. zkrácený protokol 50 2.12.3 RFA indikace 51 2.12.4 RFA cíle léčby a účinnost léčby 51 2.12.5 RFA v České republice 52 2.12.6 Endoskopická resekce (ER) a endoskopická submukózní disekce (ESD) 52 2.12.7 Indikace ER 53 2.12.8 Klinické výsledky ER a kombinované léčby ER + RFA 54 2.12.9 Kdy lze považovat ER za kurativní léčbu adenokarcinomu 56 2.13 Chirurgická léčba pacientů s Barrettovým jícnem 56 2.14 Histopatologické hodnocení dysplazie, karcinom a staging 57 2.15 EUS, CT a další metody při stagingu a sledování pacientů s časným adenokarcinomem jícnu 60 2.16 Shrnutí take home messages 60 2.17 Závěr a pohled do budoucnosti 62 3 Endoskopická slizniční resekce a endoskopická submukózní disekce 73 Ondřej Urban 3.1 Změna paradigmatu léčby karcinomů trávicí trubice 73 3.2 Endoskopická slizniční resekce 73 3.2.1 Způsoby EMR 73 3.2.2 Strip biopsy 73 3.2.3 Lift and cut 74 3.2.4 EMR-C 75 3.2.5 EMR-L 75
VIII Novinky v digestivní endoskopii 3.2.6 Simple suction 76 3.2.7 Piecemeal technika (EPMR) 76 3.3 Endoskopická submukózní disekce 78 3.4 Indikace k endoskopické resekci 80 3.4.1 Předpoklady a obecné principy endoskopické resekce (ER) 80 3.4.2 Lokální staging před ER 81 3.4.3 Příznak non-liftingu 84 3.5 Spolupráce endoskopisty a patologa 86 3.6 Komplikace ER 87 3.7 Dispensarizace 88 3.8 Roztoky pro ER 89 3.9 Nácvik metod ER 89 3.10 Endoskopická resekce SCC orofaryngu 89 3.11 Endoskopická léčba SCC jícnu 90 3.12 Endoskopická resekce v žaludku 90 3.13 Endoskopická resekce v kolon a rektu 92 3.14 Shrnutí 94 4 Alternativní techniky v koloskopii 97 Přemysl Falt 4.1 Limitace standardní koloskopie 97 4.1.1 Inkompletní a obtížné koloskopie 97 4.1.2 Dyskomfort spojený s koloskopií 98 4.1.3 Problematika sedace 98 4.1.4 Nedostatečný záchyt neoplastických lézí 99 4.2 Koloskopie při insuflaci vzduchu 99 4.3 Zavádění koloskopu při infuzi vody 100 4.3.1 Historie 100 4.3.2 Předpokládané mechanismy účinku vodních technik 100 4.3.3 Efektivita vodních technik 101 4.3.4 Detekce neoplastických lézí 102 4.3.5 Teplota používané vody 103 4.3.6 Sporné otázky při užívání vodních technik při koloskopii 104 4.3.7 Shrnutí 104 4.4 Koloskopie s insuflací oxidu uhličitého 105 4.4.1 Historie 105 4.4.2 Mechanismus účinku insuflace oxidu uhličitého 105 4.4.3 Efektivita insuflace oxidu uhličitého při koloskopii 105 4.4.4 Shrnutí 106 4.5 Kombinace vodní techniky a insuflace oxidu uhličitého 107 4.6 Koloskopie s použitím průhledného nástavce ( capu ) 107 4.6.1 Historie 107 4.6.2 Mechanismus účinku capu při koloskopii 108 4.6.3 Efektivita použití capu při koloskopii 108 4.6.4 Detekce neoplastických lézí 110 4.6.5 Závěr 111 4.7 Asistence průhledného nástavce ( capu ) při vodou asistované koloskopii 111 4.8 Závěr 111 5 Úloha kolonoskopie ve screeningu kolorektálního karcinomu 119 Miroslav Zavoral, Gabriela Vojtěchová, Štěpán Suchánek 5.1 Epidemiologie KRK 119 5.2 Etiologie KRK a mechanismy kancerogeneze 121 5.3 Formy KRK 122 5.3.1 Sporadický KRK 122 5.4 Prevence KRK 122 5.4.1 Typy screeningových metod 122 5.4.2 Screening KRK v České republice 124 5.4.3 Screening KRK v Evropě 127 5.4.4 Hodnocení kvality screeningu KRK a kolonoskopie 127 5.5 Management detekovaných kolorektálních neoplazií 129 5.5.1 Terapeutické postupy 129 5.5.2 Komplikace terapeutického výkonu a jejich řešení 131 5.6 Dispenzární kolonoskopie 132 5.7 Souhrn 133 6 Endoskopie u idiopatických střevních zánětů 137 Milan Lukáš 6.1 Technické aspekty 137 6.1.1 Příprava před koloskopickým vyšetřením 137 6.1.2 Endoskopické biopsie 137 6.1.3 Timing koloskopie 138 6.1.4 Premedikace před koloskopickým vyšetřením 138 6.2 Stanovení diagnózy a provedení diferenciální diagnózy u IBD 138 6.2.1 Endoskopický nález u UC 138 6.2.2 Endoskopický nález u CD 140 6.2.3 Diferenciální diagnóza 141 6.2.4 Stanovení aktivity UC 141 6.2.5 Stanovení stupně aktivity CD 142 6.3 Endoskopický nález jako terapeutický cíl a prognostický ukazatel 143 6.3.1 Ulcerózní kolitida 143 6.3.2 Crohnova choroba 144 6.4 Speciální situace 144 6.4.1 Endoskopie v graviditě 144 6.4.2 Pouchoskopie endoskopické vyšetření ileo-pouch-anální anastomózy (IPAA) 145 6.4.3 Endoskopie u akutní (fulminantní) kolitidy 145 6.4.4 Koloskopie u dětských pacientů 146 6.5 Ostatní endoskopické metody 146 6.5.1 Gastroskopické vyšetření 146 6.5.2 Balonové enteroskopie 146 6.5.3 Kapslová endoskopie 147 6.5.4 Endosonografické vyšetření 147 6.5.5 ERCP vyšetření 147 6.6 Terapeutická endoskopie 148 6.6.1 Endoskopická dilatace stenóz 148 6.6.2 Endoskopická léčba dysplastických lézí 149
Obsah IX 6.7 Kolorektální karcinom (KRK) u IBD 149 6.7.1 Rizikové faktory 150 6.7.2 Dispenzární koloskopické prohlídky 150 6.7.3 Dispenzární programy v praxi 151 6.7.4 Dispenzarizace nemocných s IPAA 151 7 Endoskopická ultrasonografie 155 Martin Kliment 7.1 Echoendoskopy 155 7.1.1 Standardní echoendoskopy 155 7.1.2 EUS-minisondy 157 7.2 EUS-navigovaná biopsie 158 7.2.1 Definice 158 7.2.2 Akcesoria 158 7.2.3 Příprava a technika 159 7.2.4 Indikace EUS-navigované biopsie v gastroenterologii 161 7.2.5 Komplikace 169 7.3 EUS-navigovaná terapie 170 7.3.1 EUS-navigovaná transmurální drenáž pankreatických tekutinových kolekcí 170 7.3.2 EUS-navigovaná biliární a pankreatická drenáž 174 7.3.3 EUS-navigovaná celiakální neurolýza (EUS-CPN) a blok (EUS-CPB) 176 7.3.4 EUS-navigovaná laváž cystických neoplazií pankreatu 177 7.3.5 EUS-navigovaná antitumorózní terapie 177 7.4 Závěr 178 8 Cholangioskopie v diagnostice a terapii chorob žlučových cest 183 Julius Špičák, David Kamenář 8.1 Ultrasonografie 183 8.2 Magnetická rezonanční cholangiografie a pankreatografie (MRCP) 183 8.3 Endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP) 184 8.4 CT a 3D CT cholangiografie 184 8.5 Endoskopická ultrasonografie 184 8.6 Mother-baby cholangioskopie 184 8.7 SpyGlass 185 8.8 Intraduktální sonografie 186 8.9 Přímá transpapilární cholangioskopie 187 8.10 Perkutánní transhepatální cholangioskopie 188 8.11 Pomocné optické techniky 188 8.11.1 Konfokální laserová endomikroskopie 188 8.11.2 Optická koherentní tomografie 189 8.12 Tkáňový odběr 189 8.13 Choledocholitiáza 190 8.14 Maligní stenózy 190 8.15 Nepřehledné benigní stenózy žlučových cest 191 8.16 Závěr 191 9 NOTES (natural orifice transluminal endoscopic surgery) 195 Tomáš Hucl 9.1 Vstup 196 9.2 Uzávěr 196 9.3 Transluminální výkon 196 9.4 Fyziologický dopad NOTES 198 9.5 Instumentárium 198 9.6 Infekce 198 9.7 Zvířecí NOTES výkony 199 9.8 Lidské NOTES výkony 200 9.9 Budoucnost 201 9.10 Zájem pacientů 202 9.11 Vedlejší účinky 202 9.12 Souhrn 203 9.13 Závěr 203 10 POEM (perorální endoskopická myotomie) 207 Jan Martínek 10.1 Léčba achalázie 208 10.2 POEM princip metody a provedení 209 10.3 POEM výsledky, komplikace 210 10.4 Vlastní zkušenosti 211 11 Léčba akutního nevarikózního krvácení do horní části gastrointestinálního traktu 213 Radan Keil, Ladislav Douda 11.1 Klinické příznaky krvácení do GIT 213 11.2 Diagnostický postup 214 11.2.1 Základní přístup k pacientovi s podezřením na krvácení do GIT 214 11.2.2 Stabilizace oběhu 216 11.2.3 Anamnéza a fyzikální vyšetření 217 11.2.4 Paraklinická vyšetření 217 11.3 Terapie 218 11.3.1 Možnosti endoskopické hemostázy 218 11.3.2 Injekční metody 219 11.3.3 Mechanické metody 219 11.3.4 Termické metody 220 11.3.5 Hemospray 220 11.4 Farmakologická opatření 221 11.5 Závěr 222 Souhrn 227 Summary 229 Rejstřík 231 Jmenný rejstřík 231 Věcný rejstřík 234
Seznam použitých zkratek AC ADI ADR AFI AIMS AIP ALM AMR AMS AP APC APC ASGE ASLC ATB BJ BMI BMPs CCD CD CDEIS CE CEA CE-D CE-I CE-IM CIMP CIN CIR CLE CO 2 CP CRP CT DAI DALM adenokarcinom adenoma detection index (podíl celkového počtu detekovaných polypů k totálnímu počtu koloskopií) adenoma detection rate (podíl pacientů, u kterých byl diagnostikován adenomový polyp) autofluorescence albumin, INR, mentální stav, systolický krevní tlak autoimunitní pankreatitida adenoma like mass adenoma miss rate aktivita amylázy akutní pankreatitida argon-plasma koagulace (dle souvislosti v textu) adenomatous polyposis coli (dle souvislosti v textu) Americká endoskopická společnost akutní přechodná kolitida (acute self limited colitis) antibiotika Barrettův jícen body mass index kostní morfogenetický protein (bone morphogenetic proteins) charge-coupled device Crohnova choroba (Crohn s disease) Crohn s disease endoscopic index of severity chromoendoskopie karcinoembryonální antigen kompletní eradikace dysplazie intestinální metaplazie kompletní eradikace intestinální metaplazie metylace CpG ostrůvků (CpG island methylator phenotype) chromozomální nestabilita (chromosomal instability) cecal intubation rate (procento kompletních koloskopií) konfokální laserová endomikroskopie (confocal laser endomicroscopy) oxid uhličitý chronická pankreatitida C-reaktivní protein počítačová tomografie disease activity index dysplasia asscociated lesions or mass
XII Novinky v digestivní endoskopii DIA EAC ecle EGFR EMR EMR EMRC EMRL EPE EPGS EPMR ER ERCP ERCP ESD ESGE ESMO ETCO 2 ETMI ETN EUS EUS-CDS EUS-CPB EUS-CPN EUS-FNB EUS-FNI EUS-RFA EUS-TCB FAP FICE FISH FIT FNAB FS GE GIST GIT GPXs gtoks HFUPS HGD HM HNPCC HR IBD IBS IDUS ICHS IM INR IPAA digitizied image analysis esophageal adenocarcinoma endoscope-based confocal laser endomicroscopy receptor pro epidermální růstový faktor endoskopická mukózní resekce endoskopická slizniční resekce endoskopická (mukózní) resekce s využitím capu (endoscopic mucosal resection with cap) endoskopická (mukózní) resekce s využitím ligátoru (endoscopic mucosal resection with ligatur) polypektomie endoskopickou kličkou endoskopická pseudocystogastrostomie piecemeal technika endoskopická resekce endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie cholangiopankreatikografie endoskopická submukózní disekce Evropská společnost pro gastrointestinální endoskopii (European Society of Gastrointestinal Endoscopy) European Society for Medical Oncology koncentrace CO 2 ve vzduchu na konci výdechu trimodální endoskopie (endoscopic trimodal imaging) endoskopická transluminální nekrektomie endoskopická ultrasonografie, endosonografie EUS-navigovaná choledochoduodenostomie EUS-navigovaný blok celiakálního plexu EUS-navigovaná celiakální neurolýza EUS-navigovaná tenkojehlová biopsie EUS-navigovaná tenkojehlová injekční terapie EUS-navigovaná radiofrekvenční ablace EUS-navigovaná trucut biopsie familiární adenomatózní polypóza fujinon intelligent color enhancement fluorescence in situ hybridization fecal immunochemical test aspirační biopsie flexibilní sigmoideoskopie gastroezofageální karcinoid a gastrointestinální stromální tumor gastrointestinální trakt glutathion peroxidáza guajakový test TOKS high-frequency ultrasound probe sonography dysplazie těžkého stupně (high grade dysplasia) laterální okraj (horizontal margin) hereditární nepolypózní kolorektální karcinom hazard ratio idiopatický střevní zánět syndrom dráždivého tračníku intraduktální sonografie ischemická choroba srdeční intestinální metaplazie international normalized ratio ileo-pouch-anální anastomóza (pouchoskopie)
Seznam použitých zkratek XIII IPCL intrapapillary capillary loops IPMN intraduktální papilární mucinózní neoplazie IPP inhibitor protonové pumpy itoks imunochemické TOKS (FIT) JSCCR Japanese Society for Cancer of the Colon and Rectum JSGE Japonská společnost pro digestivní endoskopii (Japanese Society of Gastrointestinal Endoscopy) KK kapslová koloskopie KL kontrastní látka KR kumulativní riziko KRK kolorektální karcinom KS koloskopie LGD dysplazie nízkého stupně (low-grade dysplasia) LOH ztráta heterozygozity LRN lokální reziduální neoplazie LS Lewisovo skóre LU lymfatická uzlina MCN mucinózní cystická neoplazie MH slizniční zhojení (mucosal healing) MMR mutátorový gen (mismatch repair) MR magnetické rezonance MRCP magnetická rezonanční cholangiografie a pankreatografie MSI mikrosatelitová nestabilita (microsatellite instability) NADH nikotin amid adenin dinukleotid NBI narrow band imaging NET neuroendokrinní nádor NNT number needed to treat NOR Národní onkologický registr NOTES transluminální endoskopická chirurgie (natural orifice transluminal endoscopic surgery) NSA nesteroidní antirevmatika NSAID nesteroidní antiflogistika, non-steroidal anti-inflammatory drugs ONYX-015 replikačně selektivní adenovirus OR odds ratio PaCO 2 parciální tlak CO 2 v arteriální krvi PCN pankreatická cystická neoplazie PDR polyp detection rate (podíl pacientů, u kterých byl zachycen polyp) PDT fotodynamická léčba PEG perkutánní endoskopická gastrostomie (peroral endoscopic myotomy) PEG polyetylen glykol PNPFC postnekrotická peri/pankreatická tekutinová kolekce (postnecrotic pancreatic fluid collection) POEM perorální endoskopická myotomie (peroral endoscopic myotomy) PP pit pattern PPI blokátor protonové pumpy PSC primární sklerozující cholangitida PSC sklerozující cholangitida PTD perkutánní transhepatální drenáž RCT kontrolovaná randomizovaná studie RFA radiofrekvenční ablace RCHJ refluxní choroba jícnu SCA serózní cystadenom SCC skvamocelulární karcinom SED submukózní disekce SEMS samoexpandibilní metalický stent
XIV Novinky v digestivní endoskopii SES-CD SILS SK sm TEM TNFerade TOKS TTS TTS-CRE UC UCEIS U-IBD USG VM WOPN simple endoscopic score for Crohn s disease single incision laparoscopic surgery screeningová koloskopie submukóza transanální endoskopická mikrochirurgie replikačně deficientní adenovektor test na okultní krvácení do stolice through the scope controlled radial expansion ulcerózní kolitida ulcerative colitis endoscopy index of severity unclassified-ibd ultrasonografie spodní okraj (vertical margin) ohraničená pankreatická nekróza (walled-off pancreatic necrosis)
Úvod Když pročítám knihu, kterou má případný čtenář před sebou, uvědomuji si, jak se endoskopie za posledních přibližně 10 let změnila. Když jsme před 11 lety hostili Evropský gastroenterologický kongres a organizovali endoskopický postgraduální kongres, vystačili jsme si v paralelním přenosu z Düsseldorfu a Říma s ERCP, diagnostickou endoskopickou ultrasonografií, stavěním krvácení a koloskopií s polypektomií. Ani prognostik-vizionář by v té době nepředvídal vývoj ve všech oblastech od organizace po nové techniky, které se již staly pevnou součástí endoskopického diagnostického a terapeutického armamentária. Akcent na Barrettův jícen reflektuje nárůst výskytu karcinomu jícnu, zpřesňuje se diagnostika a radiofrekvenční ablace se stala účinnou léčbou předmaligních stadií. Metody mukózní resekce a submukózní disekce umožňují účinně odstranit i rozsáhlé plošné neoplazie prakticky v celém rozsahu trávicí trubice včetně neuroendokrinních tumorů. Snahou nových přídatných koloskopických technik je zvýšit její akceptaci nemocnými a dosáhnout větší účinnosti v detekci premaligních lézí. Screening kolorektálního karcinomu pěstoval před desítkou let okruh nadšenců kolem Paula Rosena, nyní je systematicky využíván a domácí program patří k nejpropracovanějším v celosvětovém měřítku. V oblasti nespecifických střevních zánětů zpřesnily metody manipulace endoskopického obrazu diagnostiku a změnil se přístup k endoskopické léčbě. Endosonografie upevnila své postavení v diagnostice, expandovala do oblasti terapie a stala se jednou z nejatraktivnějších endoskopických technologií. Cholangioskopie je příslibem preciznější diferenciální diagnostiky problematických stenóz žlučových cest, která je zásadním předpokladem správného rozhodnutí o dalším postupu a v případě sklerozující cholangitidy hraje významnou roli při zvažování transplantace jater. Přístup NOTES (natural orifice translumenal endo scopic surgery) se nestal systémovou novou platformou, nicméně významně se uplatňují jeho vedlejší produkty v podobě POEM (peroral endo scopic myotomy) a ovlivnil i vývoj laparoskopické chirurgie. POEM se stal plnohodnotnou alternativou laparoskopické myotomie, provádí se v desítkách center po celém světě a domácí tým je jedním z nejaktivnějších v Evropě. Krvácení do trávicí trubice je nejčastější akutní gastroenterologickou příhodou, včasná diagnostika a adekvátní léčba je z devadesáti procent v rukou endoskopistů a v dalším osudu nemocných hraje zásadní roli. Nový topický způsob stavění krvácení se inspiroval léčbou válečných traumat a nyní znamená výrazné rozšíření palety tohoto rutinního urgentního úkonu. Je mou povinností poděkovat všem autorům příspěvků a oběma recenzentům, jejichž komentář se významně podílel na konečné úpravě textu. prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
1 Historie endoskopie Karel Lukáš Motto Endoskopie odvozeno od řeckých slov endo (uvnitř) a skopein (pohled, pohlížení) (Antonin Jean Dèsormeaux, 1850) 1.1 Období bezendoskopické Pokusy o prohlížení lidských tělesných dutin preformovanými otvory se děly od nepaměti. Dalšími důvody k zavádění instrumentů bylo odstraňování cizích těles uvízlých v horní části trávicího traktu a vyvolávání zvracení. Byly používány duté stvoly větví, trav, bambusu, avšak s omezením nedostatečného osvětlení. Pravděpodobně úplně první prohlédnutí žaludku je přičítáno Jonášovi, který se dostal do žaludku (do břicha) velryby (osobní sdělení prim. MUDr. Josef Doseděl z Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze). 1617 odstraňování cizích těles Fabrizio D Acquapendente, Padova Fabrizio D Acquapendente (1537 1619), významný anatom na univerzitě v Padově, vytvořil nástroj (stříbrná trubka potažená ovčí kůží), kterým extrahoval cizí tělesa z jícnu a po zavedení do žaludku jej používal u nemocných s polykacími potížemi k podávání tekutin ( De Gula, Ventriculo, Intestinis Padua 1617) (obr. 1.1). 4. století n. l. kožená trubice Oribasius, Řím Oribasius (320 400 n. l.) byl řecký lékař císaře Flavia Claudia Juliana Augusta. Je mu připisován první popis zavedení kožené trubice do žaludku k vyvolání zvracení. 1598 odstraňování cizích těles Guilhelmus Fabricius Hildanus, Bern Hildanus (1560 1634), jenž je považován za otce německé chirurgie používal kovovou trubici s otvory, kterou vytahoval uvízlé kosti z jícnu nebo je tupým koncem trubice zatlačoval do žaludku ( Observationum et curationum chirurgicarum Centurie I IV ). Obr. 1.1 Fabrizio D Acquapendente
2 Novinky v digestivní endoskopii * 1.2 Období rigidní K pokroku došlo v 19. století ruku v ruce s pokrokem průmyslu. Byly objevovány nové slitiny kovů, zaváděno tvrzení gumy (1839), ale nejzávažnějším nedostatkem bylo nedostatečné osvětlení. Užívalo se otevřené světlo, svíčky, olejové a plynové lampy a později žhavý platinový drát. 1806 Lichtleiter Phillip Bozzini, Frankfurt nad Mohanem a Vídeň Phillip Bozzini (1773 1809), jehož otec byl italský přistěhovalec, se narodil v Mohuči, kde (a v Jeně) studoval medicínu. Graduoval na univerzitě v Jeně v roce 1796 a pracoval jako porodník a pak jako praktický lékař ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1805 napsal Bozzini dopis arcivévodovi Karlovi, bratru císaře Františka, ve kterém uvádí, že sestavil přístroj, jímž lze prohlížet přirozené tělní dutiny (obr. 1.2). Přístroj nazýval Lichtleiter a článek ( Lichtleiter, eine Erfindung zur Anschauung ihned Theine und Krankenheiten von Dr. Bozzini Artur zu Frankfurt a. Mayn ) uveřejnil v roce 1906 v Journal der practifehen Arzneykunde und Wunderzneykunft, který vycházel v Berlíně. Lichtleiter měl dvě části, v jedné byla fixována vosková svíce, ve druhé bylo konkávní zrcadlo, které vrhalo světlo do trubice, která byla zaváděna do tělních dutin. Bozzini měl k dispozici více tubusů různých délek, které zaváděl do ucha, uretry a rekta. Výsledky vyšetření bohužel nepublikoval, ale je známo, že pozoroval zánět uretry, píštěl z nekrotické kosti, tumor rekta a tumor břišní dutiny, kam vstoupil po paracentéze ascitu ( první laparoskopie ). Přístroj byl testován v letech 1806 1807 v Josefinu ve Vídni, což byla Vojenská lékařská akademie Josefa II., výukové středisko vojenských lékařů. Profesory Lékařské fakulty ve Vídni byl však instrument považován za hračku a bylo konstatováno, že perfektní diagnózu lze stanovit bezpečně vyšetřením digitálním. Bozzini zemřel v 35 letech na tyfus. V literatuře je Bozzini uváděn někdy jako Bombalgini, jindy Bombolzini, Barrini nebo Borrini. 1826 speculum urethro-cystique Pierre Salomon Segalas, Paříž Pierre Salomon Segalas (1792 1875) uvedl ve známost první endoskop, který bylo možné užít v diagnostice a terapii močových cest; nazýval jej speculum urethro- -cystique. Osvětlení bylo stále nedostatečné, použito bylo opět světlo svíce odrážené soustavou dvou zrcadel a dvou kovových tubusů. 1827 vyšetření cervixu uteru John D. Fischer, Boston John D. Fischer (1793 1850) vyvinul přístroj inspirován námořním periskopem. Byl dvakrát zalomen do pravého úhlu, používal zrcadla a čočky a osvětlení obstarávala svíčka. Vyšetřoval jím cervix uteru. 1843 uretroskopie a laryngoskopie John Avery, Londýn John Avery (1807 1855) sestrojil přístroj pro uretroskopii a laryngoskopii, ale i k vyšetření močového měchýře a jícnu (Avery J. Obituary. Lancet 1855; 1: 331 333). 1853 vyšetření vaginy, uretry a rekta Antonin Jean Dèsormeaux, Paříž, Hôpital Necker Obr. 1.2 Bossiniho Lichtleiter Antonin Jean Dèsormeaux (1815 1894) výrazně zlepšil osvětlení úpravou lampy, kterou plnil gazogénem, což byla směs alkoholu a terpentýnu v poměru 4 : 1. Přístroj předvedl v roce 1853 v Académie Imperiále de Medecine v Paříži. Vyšetřoval jím vaginu, uretru, rektum a snad i jícen. Jako první provedl endoskopický
chirurgický zákrok uretrotomii. Je tvůrcem termínu endoskopie (řecky: endo uvnitř + skopein pohled, pohlížení). 1854 laryngoskop Manuel García, Paříž, Londýn Španěl Manuel García (1805 1906) byl povoláním operní zpěvák (baryton) a učitel zpěvu. V roce 1829 studoval medicínu v Paříži; zda dostudoval prameny nehovoří. Jako významný evropský pěvec pohybující se zejména v Paříži a v Londýně se zabýval funkcí hlasivek, které studoval od roku 1854 pomocí vlastního laryngoskopu, později snad jen zrcátka. K osvětlení používal benzinovou lampu a později lampu Dèsormeauxovu, ve které svítil gazogénem. Svá pozorování uveřejnil v Anglii (García M. Observations on the Human Voice. Proceedings of the Royal Society of London 1885; 7: 399 410). 1858 laryngoskop + fotografie Johann Nepomuk Czermak, Vídeň Johann Nepomuk Czermak (1828 1873) byl Čech narozený v Praze, který pracoval na mnoha univerzitách (Vídeň, Štýrský Hradec, Krakov, Lipsko). Modifikoval laryngoskop Manuela Garcíi, ale k osvětlení v laryngoskopu používal sluneční svit a vyšetřoval zejména vlastní larynx, který dokázal fotografovat, čímž vznikly první endoskopické fotografie. 1858 ezofagoskop Carl Stoerk a Friedrich Semeleder, Vídeň Ve Vídni sestrojili Carl Stoerk (1832 1899) a Friedrich Semeleder (1832 1901) primitivní formu ezofagoskopu. Stoerk pak v práci pokračoval a kolem roku 1870 měl k dispozici celou řadu přístrojů; světlo bylo koncentrováno zrcadlem, ale osvětlení bylo stále nedostatečné. 1859 světelné brýle Friedrich Semmelder, Vídeň Friedrich Semmelder sestrojil světelné brýle (?) pro laryngoskopii. Vyšetřoval larynx a horní jícen. V roce 1862 předpověděl endoskopické vyšetření žaludku. Semmelder odjel do Mexika jako osobní lékař císaře Maxmiliána. 1863 recto-colonic endoscope William Bodenhamer, New York Historie endoskopie 3 William Bodenhamer (1808 1905) je považován za nejvýznamnějšího amerického proktologa 19. století. K léčbě zácpy doporučoval celozrnný chléb, otruby, pomeranče, fíky a švestky. Byl zřejmě jedním z prvních rektoskopujících chirurgů. Vyvinul různé přístroje a nástroje, jako např. spekulum k dilataci dětských análních stenóz nebo recto-colonic endoscope a sepsal učebnici proktologie (Bodenhammer W. The physical exploration of the rektum. New York: William Wood & Co. 1870). 1865 cystoskop Sir Francis Richard Cruise, Dublin Francis Richard Cruise (1834 1912) byl irský urolog, jenž modifikoval Dèsormeauxův endoskop k provádění cystoskopií bočním osvitem. Jako zdroj světla používal směs benzinu a kafru a později parafinu a kafru. 1866 laryngoskop Ludwig Türck, Vídeň Rakouský neurolog Ludwig Türck (1810 1868) spolu Czermakem sestrojil laryngoskop, kterým pozoroval funkci hlasivek při neurologických onemocněních. 1868 ezofagoskop John Aylwin Bevan, Londýn Sestrojení prvního ezofagoskopu je připisováno Johnu Bevanovi z Guy s Hospital v Londýně v roce 1868. Přístroj byl 10 cm dlouhý a měl 2 cm v průměru. K osvětlení užíval magnezium; světlo bylo vrháno zrcátkem, které mělo sklon 45. Bevan jej využíval k extrakci cizích těles (Bevan JA. Oesophagoscope. Lancet 1868; 1: 470 471). 1868 gastroskop Adolf Kussmaul, Freiburg Adolf Kussmaul (1822 1902), německý internista studoval v Heidelbergu, státní zkoušky absolvoval v roce 1846 ve Vídni, nato pracoval krátce v Heidelbergu a studia dokončil ve Vídni a v Praze. Kussmaul byl velký cestovatel; byl profesorem v Heidelbergu (1855 1859), v Erlangenu (1859 1863), ve Freiburku (1863 1876) 1
4 Novinky v digestivní endoskopii Obr. 1.3 Adolf Kussmaul Obr. 1.4 Wolf-Schindlerovým endoskopem bylo možné přehlédnout jen část žaludku Obr. 1.5 Zasouvání semiflexibilních endoskopů se inspirovalo polykači mečů
a ve Štrasburku (1876 1888), aby se opět vrátil do Heidelbergu (obr. 1.3). Když byl profesorem ve Freiburku, vyslal do Paříže k Dèsormeauxovi na zkušenou svého asistenta Adolfa Housella. Spolu pak sestrojili endoskop sestávající ze 47 cm dlouhé kovové trubice o průměru 1,5 cm. K osvětlení zkoušeli parafinovou lampu, petrolejovou lampu a nakonec použili Dèsormeauxovu lampu s gazogénem a světlo koncentrovali čočkou. Žaludek byl stále osvětlen nedostatečně a osvit umožňoval jen částečné pozorování žaludeční sliznice a obsahu žaludku (obr. 1.4). I přes tyto problémy je Kussmaulova gastroskopie považována za první opravdovou, a autor je proto označován jako otec gastroskopie. Kussmaul zkoušel původně zavádění endoskopu u polykače mečů, protože byl přesvědčen o tom, že tito lidé disponují zvláštními anatomickými poměry v krku a v jícnu a s polykáním předmětů mají praktické zkušenosti. K jeho polykači mečů se váže žertovný výrok: Spolknu meč kdykoliv, ale ať jsem zatracen, spolknu-li trumpetu. (obr. 1.5). Kussmaul nikdy své endoskopické zkušenosti nepublikoval, ale proslovil 21. července v roce 1870 ve Freiburku v Naturforschenden Gesselschaft přednášku na toto téma ( Űber Magenspiegelung ). Adolf Kussmaul byl zdatný všeobecný internista; popsal jako první periarteriitis nodosa, progresivní bulbární paralýzu, afázii a diagnostikoval mezenterickou embolii. Obecně je stále užíván termín Kussmaulovo dýchání pro dýchání při diabetické ketoacidóze. Po přesídlení Kussmaula do Štrasburku začali v novém působišti endoskopovat jeho asistenti Arnold, Cahn a Pőnsgen. Z korespondence mezi Kussmaulem a Leiterem však vyplývá, že po přestěhování do Štrasburku ztratil Kussmaul o endoskopování zájem. S endoskopickým instrumentáriem, které zanechal ve Štrasburku, se po 30 letech pokusil pracovat Killian a potvrdil výrazný deficit osvětlení. Podobně se ke Kussmalovu vyšetření vyslovoval Labarraque, který byl zřejmě velmi zkušeným endoskopistou, znal Kussmaulovu práci a k jeho popisům žaludku se vyjadřoval skepticky. Označení Kussmaula otcem gastroskopie je tedy sporné, tímto hrdým titulem se mohou honosit i jiní objevitelé. 1869 polyskop Gustave Trouvé, Paříž Vynálezce Gustave Trouvé (1838 1902) sestrojil polyskop, na jehož distální konec jako první umístil elektrické světlo napájené baterií regulované reostatem. V roce 1873 předvedl přístroj na Světové výstavě ve Historie endoskopie 5 Vídni. Trouvé vyrobil endoskopy pro otologii, laryngologii, urologii a proktologii. Trouvé sestrojil i gastroskop, kterým v roce 1876 v Paříži vyšetřoval žaludek profesor Collin d Alfort. Přístroj užívali i další, mezi nimi i slavný chirurg Péan a také Raynaud, který popsal syfilitickou stenózu jícnu. Trouvé byl všestranný geniální vynálezce, neboť spolu s Charlesem Kentaurem, Camillem Faurem a Nicolasem Raffardem sestrojili v roce 1880 aerodynamický elektrický automobil. 1871 ezofagoskop Edouard Labarrague, Paříž Dèsormeaux ve spolupráci s internistou Edouardem Labarraguem vyšetřovali ústní dutinu a jícen. Labarrague popsal jícnové stenózy, provedl endoskopem incizi tohoto zúžení a popsal spazmy (Labarraque E. Des applications de l endoscope. Son utilité dans le traitement des affections de certains organes. Bull Thérap. Med Chir (Paris) 1871; 24: 297 313). 1879 laryngoskop Friedrich Rudolph Voltolini, Vídeň, Breslau Vídeňský otorinolaryngolog Friedrich Rudolph Voltolini (1819 1889) sestrojil endoskop, přičemž k přenosu obrazu používal zvětšovací čočky a k osvětlení čelní zrcátko. 1879 ohebný ezofago-gastroskop Maxmilian Nitze a Joseph Leiter, Vídeň Maxmilián (Max) Nitze (1848 1906) byl famózní urolog z Drážďan, který vyvinul první cystoskop. K přenosu obrazu použil sestavu čoček z mikroskopu. Z Drážďan přešel do Vídně na chirurgické oddělení von Dittela a mnoho let pak spolupracoval s Josephem Leiterem (1830 1892), dalším tvůrcem medicínských nástrojů. Leiter po zkušenostech z návštěv továren v Evropě založil ve Vídni v blízkosti univerzitní nemocnice vlastní dílnu. Vyráběl nástroje pro Billrotha i pro von Dittela. Spolupracovníci jej popisují jako obtížnou osobnost, což bylo zřejmě důsledkem nešťastné rodinné situace, neboť všech šest jeho dětí zemřelo (nejstarší ve věku 18 let). V roce 1879 předvedl eminentní chirurg Leopold von Dittel sestrojený cystoskop v Imperiální a královské lékařské společnosti ve Vídni. Byl sestrojen 1
6 Novinky v digestivní endoskopii z platiny, elektrický obvod byl přísně kontrolován reostatem a bylo používáno chlazení vodou. Nitze a Leiter vyvinuli první částečně ohebný ezofagogastroskop specificky určený k vyšetřování horního trávicího traktu. Při jeho konstrukci se inspirovali mimo jiné krunýřem raka. Instrument měl dvě části: flexibilní distální část a proximální rigidní tubus a narovnával se až po zavedení do trávicího traktu. Bylo v něm použito osvětlení na distálním konci se smyčkou z platinového drátu. I tento přístroj byl však zatížen technickými problémy ostatních instrumentů své generace: nedostatečným osvětlením, neobratnou manipulací, nemožností insuflovat a obrovským rozměrem baterií jako zdroje energie. Po objevu žárovky (viz dále) již v témže roce předvedl Nitze první endoskop s tímto osvětlením nazývaným Mignon. Přístroje pak byly nazývány pan- -elektroskopy. 1879 žárovka Thomas Alva Edison, Menlo Park, New Jersey V roce 1879 na setkání v rámci American Associa tion for the Advancement of Science předváděl Thomas Alva Edison (1847 1931) nový zdroj světla a v debatě s Williamem Oslerem též uvedl, že bude možné osvětlit vnitřek lidského těla malou elektrickou žárovkou zavedenou do žaludku. Malou žárovku (Mignon lampe) použili v cystoskopu v roce 1879 také urolog Max Nitze s Josephem Leiterem. Podle dalšího pramene se Joseph Leiter seznámil s Edisonovou žárovkou na Mezinárodní elektrické výstavě ve Vídni až v roce 1883. V tomto roce pak původní smyčku z platinového drátu nahradil žárovkou, ale ta se u gastroskopu neosvědčila. Další zdroje uvádějí, že elektrickou žárovku začal v gastroskopu používat až Theodor Rosenheim (1868 1939) v roce 1895 v Berlíně. V roce 1887 představil Leiter panendoscope, univerzální světelný zdroj využitelný pro všechny rovné endoskopické tubusy s vlastnostmi Edisonovy lampy. 1879 (?) nebo 1881 (?) gastroskop Johanes von Mikulicz-Radetzki, Vídeň Polský chirurg Johannes (Jan) Freiherr von Mikulicz- -Radetzki (1850 1905), se narodil v obci Czerniowce v Bukovině (v dnešní Ukrajině), tehdy v nejvýchodnější výspě Rakouska-Uherska. Vystudoval ve Vídni a po absolutoriu nastoupil k Theodoru Billrothovi na II. chirurgickou kliniku jako jeho asistent, kterým byl od roku 1875 do roku 1882. Habilitoval se jako privátní docent v roce 1880 a profesorem byl jmenován v roce 1882, kdy se stal přednostou chirurgické kliniky v Krakově. V roce 1887 přešel do stejné pozice na Univerzitu v Königsbergu a roku od 1890 byl až do své smrti v roce 1905 přednostou chirurgické kliniky Univerzity v Breslau. Mikulicz se věnoval zejména chirurgii trávicího traktu. Byl prvním, kdo provedl suturu perforovaného žaludečního vředu (1885), chirurgicky restauroval část jícnu (1886) a resekoval část tračníku s tumorem (1903). Zaváděl antisepsi, při operacích nosil gázovou masku na obličeji a byl jedním z prvních, kdo užíval gumové rukavice, jejichž autorem byl William Stewart Halsted v Baltimore. Mikuliczovo jméno je spojeno s 18 eponymy, z nichž nejznámější je Mikuliczův syndrom (chronická hypertrofie slzných a slinných žláz). V roce 1880 (dle Maška již v roce 1879) vyvinul Mikulicz ve spolupráci s Leiterem ezofagoskop a o rok později gastroskop. Mikulicz zprvu zkoušel prototypy endoskopu v tělech zemřelých. Dne 29. října 1881 vyšel v Centralblat für Chirurgie (1881; 43: 673 676) Mikuliczův článek Űber Gastroskopie und Oesophagoskopie, ve kterém popisoval výsledky endoskopických vyšetření u lidí. Mikulicz vyvinul endoskop podle Leiterových pokynů na principech Nitze-Leiterova cystoskopu tak, že v dolní třetině byl zlom pod úhlem 150, na distálním konci bylo umístěno osvětlení platinová smyčka, která byla chlazená vodou a na ní nasedala čočka. V roce 1986 nahradil platinovou smyčkou Edisonovou žárovkou. Součástí endoskopu byl mechanismus k insuflaci do žaludku. Tubus endoskopu se zálomem odpovídal anatomickým strukturám lidského těla. Zálom, který odpovídal konkavitě hrudních obratlů je považován za nejvýznamnější inovaci. Přístroj délky 65 cm o průměru 14 mm byl spojen s izolovaným generátorem. V tubusu byl kanál pro insuflaci, další kanál vedoucí studenou vodu a třetí kanál s vedením světelného systému. Dle Mikuliczových poznatků u mrtvých těl Leiter přístroj aktuálně upravoval. U živých zpočátku považoval za nejlepší pozici na zádech s hyperextendovanou hlavou. K sedaci užíval morfin, celkovou anestezii chloroformem považoval za nebezpečnou. Nepoužíval lokální anestezii kokainem, kterou aplikovali další endoskopující. Miku licz v roce 1882 na Kongresu německé chirurgické společnosti v Berlíně demonstroval 60 ezofagoskopií, při kterých pozoroval např. cizí tělesa, karcinomy a kompresi jícnu aneurysmatem. Mikulicz zemřel v pouhých 55 letech na nemoc, jejíž endoskopický obraz jako první popsal, tj. na žaludeční karcinom. Paradoxem je i to, že se jednalo o onemocnění, pro jehož řešení se svým učitelem Billrothem vyvinul chirurgický postup. Podle některých endoskopických historiků právě Mikulicz-Radetzki by
měl být označen za otce gastroskopie a nikoliv Kussmaul. 1880 laryngoskop-ezofagoskop sir Morell McKenzie, Londýn Morell McKenzie (1837 1892) je považován za pionýra laryngologie v Británii. Sestrojil kovový velice lehký endoskop ( skeleton-tube ) (MacKenzie M. Diseases of the throat. London: Vincent Books, Day and Son 1887) a jeho pomocí extrahoval cizí tělesa (rybí kosti) z jícnu. V roce 1880 vyšetřil již více než 50 pacientů, ale přístroj nedošel mezi jeho kolegy širšího použití. 1891 panelektroskop Leopold Casper, Berlín Leopold Casper (1859 1959), žák Virchowův, se zabýval urologickou endoskopií a v roce 1891 představil elektroskop nebo též panelektroskop se základní univerzální hlavicí, na kterou bylo možné nasadit různé nástroje. Jako jeden z prvních katetrizoval uretery a v tehdy pokročilém věku 50 let emigroval na počátku druhé světové války do Spojených států amerických, aby v New Yorku získal jako urolog velkou reputaci. 1888 ezofago-gastroskop Viktor Ritter von Hacker, Vídeň I von Hacker (1852 1933) byl stejně jako Mikulicz Billrothovým asistentem. Profiloval se jako význačný chirurg, který provedl údajně stovky endoskopických vyšetření, zejména ezofagoskopií. Asistoval Bill rothovi, když provedl první resekci pyloru s gastrojejunostomií. V roce 1888 se stal přednostou chirurgie na univerzitě ve Štýrském Hradci. Historie endoskopie 7 Byl váženým odborníkem, jeho jméno nese The Johns Hopkins Kelly Gynecologic Oncology Service a v roce 1943 byla po něm pojmenována válečná loď (U.S. Liberty-Howard A. Kelly o výtlaku WSAT (550) USAT). 1897 fotografie Georg Kelling, Drážďany První fotografie žaludeční léze (1866 1945), které pořídil malou kamerou připevněnou na gumovou trubici, publikoval Georg Kelling (Kelling G. Sonde zum photo graphieren Speiserőhe. Arch Verdauungskr 1897; 3: 299 311). 1898 fotografie F. M. Lange a D. Meltzing, Rostock, Mnichov, Duisburg Lange (? 1952) a student medicíny Meltzing z Univerzity v Rostocku začali spolupracovat pravděpodobně v roce 1893. Lange pak přešel do Mnichova na ortopedickou kliniku, kde se později stal profesorem. Meltzing dostudoval a se stal praktickým lékařem v Duisburgu. Společně vynalezli přístroj určený k fotografování dutiny žaludeční. Kamerou umístěnou na konci trubice o průměru tubusu 11 mm bylo možné zhotovit 50 fotografií. Práci publikovali v prosinci 1898 a japonskou gastrokameru předstihli o 50 let (Meltzing D. Die Photographie des Mageninneren. Münch Med Wochenschr 1898; 50: 1585 1588). 1902 rektosigmoidoskop James P. Tuttle, New York a Electro Surgical Instrument Company v Rochesteru Tuttle, chirurg zabývající se proktologií, vyvinul ve spolu práci firmou, která se specializovala na výrobu chirurgických nástrojů, první rektosigmoidoskop s integrovaným elektrickým systémem s distálním osvětlením. 1 1895 Kelly tubes Howard A. Kelly, Baltimore První profesor gynekologie na Univerzitě Johna Hopkinse v Baltimore Howard A. Kelly (1858 1943) sestrojil dlouhý třiceticentimetrový rektosigmoidoskop, který byl nazýván Kelly tubes (Kelly HA. A new Metod of examination and treatment of diseases of the rektum and sigmoid flexure. Ann Surg 1895; 21: 468 478). Sestrojil i cystoskop a byl zřejmě prvním, kdo v této oblasti pomocí endoskopu odstraňoval drobné polypy. 1904 1907 ezofagoskop Chevalier Jackson, Pittsburg Chevalier Jackson (1865 1958) byl americký otorinolaryngolog, který sestrojil endoskop o průměru 9 mm s distálně umístěnou lampou použitelný jako ezofagoskop, gastroskop i bronchoskop. Při vyšetření žaludku bez insuflace asistent komprimoval manuálně břicho tak, aby se příslušné oblasti žaludku dostávaly před přístroj. V publikaci (Jackson Ch. Gastroscopy. Medical Record (New York 1907; 71: 549 555) uváděl, že v bu-
8 Novinky v digestivní endoskopii doucnu bude zavádění gastroskopu pro gastroenterology tak snadnou a běžnou záležitostí jako pro gynekology zavádění cystoskopu. Proslavil se vyjímáním cizích těles. V Mütter Museu ve Filadelfii je sbírka předmětů, které vyjmul z trávicího a dýchacího traktu ( Chevalier Jackson Foreign Body Collection ). I Chevalier Jackson je některými endoskopickými historiky nazýván otcem endoskopie. 1911 operační gastroskop F. C. Herrick, Cleveland F. C. Herrick, chirurg z Clevelandu, navrhl operační gastroskop. K lokalizaci místa krvácení používal cystoskop, který zaváděl do žaludku gastrostomií. 1913 gastroskopie v Čechách Theodor Frankl, Praha Jako první se zřejmě v našich krajích zabýval endoskopováním trávicího traktu T. Frankl ze II. interní kliniky Německé univerzity v Praze, ale když viděl neefektivnost své námahy, od endoskopování upustil. 1917 cholangioskop Jaroslav Bakeš, Brno První zprávy o endoskopování žlučového traktu u nás pochází od brněnského chirurga Jaroslava Bakeše (1871 1930), který ve dvacátých letech (zřejmě ještě v období Rakouska-Uherska, protože je jako místo jeho působení uváděno Brünn) vynalezl peroperační choledochopapiloskop, jenž pak podle jeho návrhu vyráběla vídeňská firma J. Leiter. 1918 gastroskopie L. Fischl, Praha L. Fischl z II. interní kliniky Německé univerzity v Praze začal endoskopovat v posledním roce první světové války. Měl k dispozici Sussmannův přístroj. V roce 1922 navštívil v Mnichově Mekku endoskopistů Schindlerovo pracoviště, kde byl svědkem perforace jícnu, a to jej od gastroskopování odradilo. 1920 rektoskopie Georg Gottstein, Breslau Georg Gottstein (1857 1918), profesor v Breslau a později v Berlíně popsal metodu rektoskopie v knize, která vyšla až po jeho smrti (Gottstein G. Die rectosigmoidoscopie im Abderhalden E, Handbuch den biologischen Arbeitsmethoden. Abt. IV, Teil 6/I, 1920: 864 906). 1930 gastroskopie Paul Mahler, Praha Docent Mahler z II. interní kliniky prof. Nonnebrucha z Německé univerzity v Praze publikoval práci o 108 provedených gastroskopiích. Endoskopovat se učil u Kurta Gutzeita v Breslau. 1931 fotografie Norbert Henning, Lipsko N. Henning (1896 1985) adaptoval kameru na Elsnerův gastroskop modifikovaný Schindlerem. Kamera byla schopná zaznamenat šest obrázků. V roce 1935 vydal Henning knihu o gastroskopii, ve které publikoval černobílé fotografie žaludku. Těsně před druhou světovou válkou fotografoval i barevně. Henning se pokoušel adaptovat kameru i pro semiflexibilní přístroj, ale se špatnými výsledky. 1939 sklerotizace jícnových varixů Clarence Crafoord, Stockholm Clarence Crafoord (1899 1984) byl vynikající švédský kardiovaskulární chirurg v Karolinska Hospital, který mimo jiné jako první v roce 1944 uskutečnil operaci koarktace aorty. Crafoord přišel s nápadem sklerotizovat jícnové varixy stejně, jako se již sklerotizovaly hemoroidy. Jeho asistent Frencker sestrojil jehlu, kterou zavedli rigidním ezofagoskopem do jícnu 17leté dívky a do tří nejvíce prominujících varixů injikovali sklerotizující roztok (2 ml roztoku chininu). Injekční aplikaci opakovali a varixy do 1 měsíce vymizely. 1.3 Období semiflexibilní 1897 ohebný ezofagoskop Georg Kelling, Drážďany Kelling vytvořil spolu s techniky továrny Eugena Albrechta z Drážďan první ohebný ezofagoskop. Instrument měl zevní průměr 13 mm a jeho ohybné segmenty byly povlečeny dvojitou vrstvou gumy. Přístroj byl zaveden s mandrénem ve vrcholu přístroje. Tubusy měly délku 30 45 cm, proximální osvětlení již bylo popisováno jako dostatečné. Kelling extrahoval přístrojem
cizí tělesa, dilatoval striktury, dokonce prý ošetřoval krvácející žaludeční léze. V roce 1897 provedl tímto přístrojem i první laparoskopii ( celioskopii ). Historie endoskopie 9 1 1908 1911 ohebný gastroskop Hans Elsner, Lipsko V roce 1908 inovoval Elsner Mikulizcův gastroskop umístěním čočky do zvláštní vnitřní trubice a rigidní gastroskop s bočnou optikou opatřil gumovým ohebným koncem (Elsner H. Ein neues Gastroskop. Archiv für Verdauungskrankheiten. 1908; 14: 327 328). Vyšetření tímto přístrojem se považovalo za velmi bezpečné. Endoskopické nálezy fotografoval. Jeho kniha o endoskopii (Die Gastroskopie. Leipzig: Verlag von Georg Tyjeme 1911) byla tematicky jednou z prvních. Tzv. Elsnerův-Sussmannův gastroskop se zaváděl ve stavu ohnutí a po umístění v žaludku byl narovnán. 1911 flexibilní gastroskop Georg Wolf, Berlin, Rudolf Schindler, Mnichov Georg Wolf (1873 1938) začal svou dráhu v Erlangen u firmy Reiniger, Gebbert a Schall, kde se vyráběly cystoskopy. V roce 1911 se přestěhoval do Berlína, kde začal vyrábět výše popsaný Elzner-Sussmanův flexibilní gastroskop. Spolupracoval s Elsnerem, ale největší pokrok přineslo spojení se Schindlerem, ke kterému došlo mezi léty 1928 1932. Wolf vyrobil šest proto typů semiflexibilních gastroskopů, které měly flexibilní konec a jejichž proximální část, která zůstávala v jícnu, byla rigidní. Insuflace do žaludku byla prováděna pomocí balonku. Jednotlivé modely obsahovaly 31 až 51 konvexních čoček, které vlastně umožňovaly ohnutí přístroje. Flexibilní konec o průměru 12 mm byl dlouhý 14,5 cm, a mohl být zahnut na 34, kloub byl potažen kovovou objímkou. Na konci byl gumový prst dlouhý 4,6 cm. Celková délka posledního prototypu byla 74 cm. Skleněné okénko bylo bočně 1 cm od flexibilního konce pod optickou osou čoček. Těsně pod okénkem byla 8 10voltová lampa. Flexibilní gastroskop eliminoval riziko perforace distálního jícnu, který býval rigidním přístrojem často zraňován. Tento gastroskop umožňoval široký záběr zobrazení dutiny žaludku včetně oblasti antra a pyloru, které bylo dosahováno u 89 % pacientů (obr. 1.6). R. Schindler (1888 1968) se začal zajímat o nemoci žaludku v průběhu první světové války, kdy na frontě mnoho vojáků mělo žaludeční potíže. Zručně endoskopoval vlastní modifikací Elsnerova přístroje. Instrument Obr. 1.6 Wolfův-Schindlerův endoskop byl zaváděn v poloze na levém boku s mandrénem, který byl po zavedení do žaludku nahrazen tubusem s optickým systémem. Schindler vydal v roce 1923 první gastroskopický atlas ( Lehrbuch und Atlas de Gastroskopie München: J. F. Lehmann 1923. VIII, 132, (4) Seiten. Mit 45 Abbildungen im Text und 119 farbigen Bildern auf 20 Tafeln mit Tafelerklärungen. 25 17 cm. Halbleinen. Lehmanns medizinische Lehrbücher). Obrázky namalovala Erna Walter, jsou velmi ostré a přirozené. Wolfův flexibilní gastroskop představil Schindler na Ärtzlichen Verein v Mnichově 6. července 1932 a přednášku publikoval v říjnu téhož roku v Münchener Mezidinische Wochenschrift (Schindler R. Ein vőllig ungefährliches, flexibles gastroskop. Münch Med Wschr 1932; 32: 1268 1269). Vynález byl patentován v Německu i ve Spojených státech (German patent No. 662,788 a US patent No. 1,995,196). Schindler byl nejvýraznější postavou evropské i světové endoskopie dvacátých a třicátých let 19. století. Vyučilo se u něj v Mnichově na 300 lékařů z celého světa. Byl židovského původu a po nástupu nacismu v Německu byl internován v koncentračním táboře v Dachau. Jeho američtí přátelé (M. Ortmayer a W. Palmer) pro něj získali vízum do USA, takže byl propuštěn a v roce 1934 emigroval s celou rodinou do Chicaga na univerzitu, kde mu místo zařídili eminentní američtí gastroenterologové, zmínění Walter Palmer a Joseph B. Kisner. S W. Palmerem, který se stal jeho nadřízeným, přeložili Schindlerovu učebnici a publikovali ji v roce 1937 pod titulem Gastroscopy: the endoscopic study of gastric patology. V roce 1937 obdržel Schindler za výzkum gastritidy zlatou medaili American Medical Association. Stal se vedoucí osobností mezi americkými gastroskopisty a v roce 1941 byl prvním prezidentem společnosti American Gastroscopic Club. V roce 1943 se přestěhoval do Los Angeles, kde pracoval v College of Medical Evangelists. V letech 1952 a 1963 obdržel další ceny