Velká Británie a Francie po roce 1848

Velká Británie a Francie po roce 1848 výukový materiál

Velká Británie

Viktorie královna Anglie a Irska (1837 1901), císařovna indická (1876 1901) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/79/queen_victoria_throne_hi.jpg

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/ a/a1/queen_victoria_-golden_jubilee_- 3a_cropped.JPG/431px-Queen_Victoria_- Golden_Jubilee_-3a_cropped.JPG viktoriánská Anglie symbolem úspěšného období britských dějin (hospodářský rozkvět, politická velmoc s největší koloniální říší na světě) konzervativní názory panovnice se odrazily nejvíce v životním stylu (literatura: upjatá a navenek mravná společnost)

http://s0.geograph.org.uk/geophotos/03/16/87/3168749_8f9e4403.jpg

Průmyslová velmoc: http://upload.wikimedia. org/wikipedia/commons/ e/eb/crystal_palace_int erior.jpg jako v první zemi dovršena průmyslová revoluce (náskok před ostatními) dílna světa 1851 1. (průmyslová) Světová výstava (demonstrace hospodářské a technické převahy) Křišťálový palác v Hyde parku (viz na obr.)

průmyslová centra (doly, hutě, textilky, loděnice): Londýn, Manchester, Birmingham atd. industrializace Walesu a Skotska nejvyšší životní úroveň díky rozvinutému průmyslu, přílivu zboží a drahých kovů z kolonií (na jejich úkor) Londýnská City světové finanční a obchodní centrum silné námořní loďstvo zárukou nerušeného obchodu mezi koloniemi a mateřskou zemí na konci 19. stol. noví konkurenti: USA, Německo

Největší koloniální říše: Zdroj: Augusta, P. a kol. (1997): Dějiny novověku, II. díl

systémem kolonií a dominií (= bílé samosprávné osady: Austrálie a Nový Zéland, Kanada) kontroluje 1/5 povrchu světa nejcennější: Britská Indie ( perla impéria, dovoz: bavlna, juta, obilí, čaj, káva, koření; vývoz: látky, průmyslové zboží - bránění rozvoji indického průmyslu) nejstarší: Irsko chudá zemědělská katolická země (hladomory - emigrace do USA), 1801 úplné spojení s Velkou Británií (zrušení parlamentu i irské samosprávy) - nenávist vůči Angličanům (politikům,velkostatkářům) - násilný odboj

Stabilní politický systém: parlamentní demokracie bez výraznějších otřesů (poslední revoluce v polovině 17. stol.) i práv panovníka - skutečná moc v rukou bohaté aristokracie a buržoazie převaha Dolní sněmovny nad Sněmovnou lordů u moci (tvoří vládu) se střídají dvě strany: - liberálové (= whigové) - konzervativci (= toryové) 1867 hlasovací právo přiznáno každému daňovému poplatníkovi, tedy i dělníkům (více než 60 % Angličanů, ženy a nemajetní až do 1. světové války bez volebního práva) na počátku 20. stol. silné odborové hnutí (Trade Unions) za zlepšení pracovních a

životních podmínek dělnictva - dělnická strana: Labour Party, za: všeobecné hlasovací právo, rozšíření sociálního zákonodárství (1914 vstup do válečného kabinetu, marxismus u dělnictva bez většího ohlasu)

A) Liberálové: zástupci zájmů buržoazie a tzv. volných povolání program: - svobodný rozvoj zemědělství, průmyslu a obchodu bez omezení (kapitalismus), bez ohledu na sociální dopady (sdružování dělníků do spolků 1864 v Londýně založeno s přispěním Karla Marxe Mezinárodní dělnické sdružení (tzv. První internacionála) - rovnost před zákonem bez ohledu na vyznání, či původ - odpor k násilné koloniální expanzi - vstřícnost vůči Irům (samospráva Irska neprosazena)

William Gladstone http://upload.wikimedia.org/wikipedia/c ommons/3/37/1271754717_william-e.- gladstone.jpg liberální vůdce a několikanásobný ministerský předseda

B) Konzervativci: zástupci zájmů tradičních pozemkových vlastníků program: - kritika bezbřehého liberalismu v hospodářství - po roce 1874 prosazují zlepšení sociálních podmínek nejchudších vrstev (vyspělé sociální zákonodárství) (max. týdenní pracovní doba 56 hod., zlepšení bytových a hygienických podmínek odstranění dělnických slums, výstavba vodovodů, kontrola nezávadnosti vody, či potravin, zdravotní péče, právo na stávku atd.) - posilování britské imperiální moci (např. ovládnutí Suezu, Kypru atd.)

- sympatie královny Viktorie (viz dobová karikatura) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f2/victoria_disraeli_cartoon.jpg

Benjamin Disraeli http://upload.wikimedia.org/wikipedia/c ommons/3/38/benjamin_disraeli_by_ W%26D_Downey,_c1878.jpg vůdce konzervativní strany a premiér

Francie

Napoleon III. v letech 1848 1852 prezident, poté císař (do roku 1870) tzv. druhé císařství http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/franz_xaver_winterhalt er_napoleon_iii.jpg

císařovna Evženie http://upload.wikimedia.org/wikipedia/ commons/8/83/eug%c3%a9nie%3b _keizerin_der_fransen_(2).jpg manželka Napoleona III.

Bonapartismus: 1852 Ludvík Bonaparte se prohlásil císařem Napoleonem III. (schváleno plebiscitem pro 97 %) zpočátku absolutistická vláda, od 60. let přesun moci do rukou parlamentu, povolena činnost opozice, uvolněna svoboda slova a shromažďování parlamentní monarchie http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/25/disderi,_adolphe_eug%c3%a8ne_(1819-1890)_- _French_emperor_Napol%C3%A9on_III_and_his_wife_Eugenie_-_1865.jpg

oblibu u lidí si získal díky slavnému předkovi a i slibům: - zlepšení života lidí (omezení nezaměstnanosti veřejné práce) - pořádek, stabilita a pevná vláda (v zájmu průmyslníků, obchodníků a bankéřů) to vše za částečného zachování základních občanských práv - podpora hospodářského rozvoje (těžba uhlí, ocelářství Lotrinsko, výstavba železnic, přístavů, kanálů atd.) - přestavba Paříže vzorem velkoměstského stavitelství (přímé a široké bulváry lemované parky a desítkami tisíc nových budov nádraží,

tržnice, radnice, budova Opery atd.) + podpora umělců a vzdělanců ( hlavním městem 19. stol. udává tón světové módě) nejlepší propagace císařství

Alexandr Gustav Eiffel podle jeho návrhu postavena železná, 300 metrů vysoká vyhlídková věž (1889) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/af/caricature_gustave_eiffel.gif

Výbojná zahraniční politika: snaha napodobit slavného strýce, odvrátit pozornost od domácích problémů (zasahování do všech možných konfliktů např. Čína, severní Itálie,Mexiko,Egypt) -1853 účast v krymské válce na straně Turků proti Rusku -1859 podpora Itálie ve válce s Rakouskem (1860 odměnou zisk Savojska a Nizzy) - expedice do Sýrie, Egypta 1869 otevřen Suezský průplav (Ferdinand Lesseps) - zhoršení vztahů s Velkou Británií a Itálií (francouzská ochrana papeže) postupně v mezinárodní izolaci

- Čína opiové války, zisk většiny Zadní Indie (Francouzská Indočína) druhá největší koloniální říše (viz mapa) - 1861 vojenská intervence v Mexiku (do zdejší občanské války), vznik mexického císařství v čele s Maxmiliánem Habsburským (1867 krach, vítězství republikánů, zastřelení mexického císaře)

Koloniální panství: Zdroj: Augusta, P. a kol. (1997): Dějiny novověku, II. díl

- 1870 protest proti možnému usednutí zástupce pruských Hohenzollernů na uprázdněný španělský trůn Bismarckova provokace (tzv. emžská depeše) přiměla Napoleona III. k vyhlášení války Prusku (pomoc od ostatních německých států jako napadenému členu Německého spolku) červenec, ačkoliv na ní nebyla francouzská armáda připravena (Francie = agresor), nespokojenost uvnitř země chtěl Napoleon III. řešit vítězným střetnutím s vnějším nepřítelem 1870 porážka u Sedanu, část armády obklíčena v Métách zajetím Napoleona III. (2.9. 1870) končí druhé císařství

v Paříži došlo k revoluci (4. 9.) a znovu vyhlášení republiky pokračování ve válce s Němci, kteří pomalu obklíčili hlavní město (obrana Paříže) obava vlády z další revoluce, po dalších německých vítězstvích dojednána kapitulace s Němci velmi tvrdé mírové podmínky: - ztráta Alsaska a větší části Lotrinska - válečné reparace ve výši 5 miliard franků splatné do 3 let (až do zaplacení přítomnost německých vojsk ve Francii)

Pařížská komuna: březen 1871 povstání dělníků podporovaných národní gardou proti vládě národní zrady (reakce na potupné podmínky kapitulace dotčeno národní cítění Francouzů, revanšistické nálady ve veřejnosti odplata po 1. světové válce, a zoufalou zásobovací situaci) v obklíčené Paříži (vláda přesídlila do Versailles) zřízen revoluční výbor (fr. commune): Pařížská komuna (vláda dělníků, drobných pařížských řemeslníků a části inteligence) cíle komunardů nebyly jasné ani jednotné: navždy svrhnout moc buržoazie i místo kapitalismu zavést spravedlivější společenský systém (zavedení sociální rovnosti)

komuny i v dalších městech: Lyon, Marseille, Toulouse aj. poraženy (Paříž osamocena bez podpory venkova) většinu sociálních a demokratizačních opatření Komuna nestačila uvést v praxi: - zvýšení dělnických mezd, stanovení pevných cen základních potravin - předání dílen a továren do správy dělníků - omezení těžké práce žen - bezplatná lékařská péče - úprava nájemného pro nejchudší (stěhování chudiny do domů bohatých) - místo armády a policie dobrovolnické sbory

- volení státních úředníků aj. útok vládních vojsk proti Paříži (s podporou Němců) 21. 28.5.: krvavé boje Komuna poražena po 72 dnech trvání (na barikádách a v ulicích zahynulo na 30 000 komunardů, hromadné popravy, desítky tisíc lidí bylo uvězněno, nuceno uprchnout)

Ernest Sonis Picchio - zeď komunardů na hřbitově Pẻre Lachaise http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/17/darjou_-_p%c3%a8re_lachaise_- _Mur_des_f%C3%A9d%C3%A9r%C3%A9s_01.jpg

Třetí republika (1875-1940): přihlásila se k odkazu Velké francouzské revoluce (hymnou Marseillaisa, státním svátkem 14. 7.) 1875 přijetí republikánské ústavy (silný prezident) zásluhou Leona Gambetty pokračoval rozmach průmyslu (rychlé splacení reparací), budování koloniálního impéria (viz mapa) nejdemokratičtější politický systém volby na základě všeobecného hlasovacího práva pro muže obnoveny občanské svobody, amnestie komunardům, bezplatné školní vzdělání,

odluka církve od státu atd. 90. léta Dreyfusova aféra (antisemitismus) soupeření Francie a Německa osou evropské politiky až do 1. světové války z mezinárodní izolace spojenectvím s carským Ruskem (financování jeho opožděné industrializace) základ pozdější Trojdohody (+ Velká Británie)

Použitá literatura: Augusta, P. a kol. (1997): Dějiny novověku, II. díl. SPL-Práce Albra, Praha, 79 s. Čapek, V. a kol. (1994): Dějepis. Novověk, III. díl (1848-1871). Práce-SPL, Praha, 53 s. Hlavačka, M. (1997): Dějiny moderní doby, 1. díl (1870-1918). Fortuna, Praha, 62 s.