Vysoká škola ekonomická v Praze

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Statistické metody v ekonomii Autor bakalářské práce: Darina Fedorová Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Markéta Arltová, Ph.D. STUDIE POTRATOVOSTI A VLIVŮ NA NI PŮSOBÍCÍCH školní rok 2012/2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpala. V Praze dne 16.5.2013. podpis

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala docentce Arltové za její nápady a připomínky k bakalářské práci a její trpělivost při jejím zpracování. Zároveň bych chtěla poděkovat své rodině, přátelům a všem, kteří mě při mém studiu podporovali.

Abstrakt Název práce: Studie potratovosti a vlivů na ni působících Autor: Darina Fedorová Katedra: Katedra statistiky a pravděpodobnosti Vedoucí práce: doc. Ing. Markéta Arltová, Ph.D. Tato práce podává celistvý pohled na vývoj potratovosti, definuje termín potrat jak z demografického hlediska, tak z hlediska právního. Je zde poukázáno na hlavní faktory, které ovlivňovaly vývoj tohoto ukazatele. Jedná se především o vývoj právních předpisů omezujících možnosti podstoupení potratu, změny společenské a sociální situace, výhody a nevýhody mateřství, které ovlivňovaly ženy při rozhodování, zda založit rodinu. V neposlední řadě měly na vývoj potratovosti vliv antikoncepční metody a jejich legalizace a dostupnost. Data pro tuto práci byla čerpána z databáze Českého statistického úřadu a dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Zkoumány jsou zde ukazatele popisující potratovost a jejich vývoj v dlouhodobém časovém horizontu. K identifikaci klíčových zlomů ve vývoji potratovosti je využit Chowův test stability. Klíčová slova: potrat, potratovost, plod, historický pohled na umělé přerušení těhotenství, natalitní politika, antikoncepce, Chowův test

Abstract Title of thesis: Study of abortion and associated factors Author: Darina Fedorová Department: Department of Statistics and Probability Supervisor: doc. Ing. Markéta Arltová, Ph.D. The aim of this thesis is to summarize development of abortion in the Czech Republic and define the term of abortion from demographic as well as legal point of view. Main factors that influenced the development of this indicator are described. These factors are above all development of rules influencing the possibility to undergo the abortion, changes in political and social situation, advantages and disadvantages of starting a family. Factors with a significant influence on abortion rate were contraception methods and their legalization and availibility. Data for this thesis were provided by the Czech Statistical Office and Institute of Health Information and Statistics of the Czech Republic. Main indicators describing abortion are examined in a long-term period. Chow s breakpoint test is used to identify main breakpoints in development of abortion rate. Keywords: abortion, abortion rate, fetus, abortion in history, natal policy, contraception, Chow s test

Obsah Úvod... 8 1 Prameny dat a vymezení pojmů... 10 1.1 Datové a informační zdroje... 10 1.2 Definice pojmů a popis základních ukazatelů... 11 1.2.1 Původní právní ustanovení a definice potratu... 11 1.2.2 Nová legislativní ustanovení... 12 1.2.3 Druhy potratu... 14 1.2.4 Ukazatele potratovosti... 15 2 Vývoj vlivů působících na potratovost... 19 2.1 Historický vývoj pohledu na potrat... 19 2.2 Vývoj porodnosti... 21 2.3 Střední stav počtu žen v plodivém věku... 22 2.4 Kontracepční prostředky... 23 2.4.1 Formy antikoncepce... 24 2.5 Ženy užívající antikoncepční prostředky... 25 3 Aplikace a zhodnocení vývoje potratovosti... 26 3.1 Vývoj ukazatelů potratovosti... 26 3.1.1 Absolutní počty všech těhotenství a podíl potratů podle druhu... 26 3.1.2 Specifické míry potratovosti... 30 3.1.3 Úhrnná a konečná potratovost... 33 3.1.4 Index potratovosti... 36 3.2 Chowův test... 37 3.3 Etapy ve vývoji potratovosti... 39 3.4 Historické a legislativní faktory ovlivňující potratovost... 41 3.4.1 Chowův test legislativní vlivy... 42 3.5 Politické a sociální aspekty ovlivňující potratovost... 44

3.6 Antikoncepce a podíl žen v plodivém věku ji užívajících... 45 3.6.1 Chowův test vývoj antikoncepce... 46 Závěr... 48 Literatura a zdroje... 50 Přílohy... 52

Úvod Postoj vůči lidskému životu a právo na život je od pradávna zásadní otázkou fungování různých společenství. Názory na lidskou svobodu se liší stát od státu, kultura od kultury, náboženství od jiných vyznání. Mnohem ožehavějším a rozporybudícím tématem je však ochrana života ještě před narozením člověka. Kdy se utváří naše osobnost a kdy je vhodné přestat mluvit o embryu a začít uvažovat o lidské bytosti? Má již zárodek dítěte právo na život, který si zaslouží zákonnou ochranu? Postoje jednotlivých společností vůči tomuto tématu se velmi různí a s postupem času se názory na život před narozením a na jeho úmyslné ukončení vyvíjí. Z právního i demografického hlediska život začíná teprve narozením, z hlediska biologického je však za vznik života považován okamžik početí. S tím ruku v ruce se mění i zákonodárství té které země, která se rozhodla ošetřit potratovost a její otázku právní cestou. Tato práce má za cíl podat ucelený obraz stavu potratovosti v České republice. Poukázat na historický vývoj tohoto ukazatele a na postup ve změnách legislativy týkající se tohoto tématu. Důležitým faktorem, který ovlivňoval úroveň potratovosti, byla sociální situace v historii naší země. Měnily se pracovní podmínky žen s dětmi, délka mateřské dovolené i výše přídavků na děti. Na místě je také nutnost chápat a uvědomit si zásadní rozdíl mezi potratem a umělým přerušením těhotenství. Potratem lze rozumět jak samovolný potrat nebo ukončení mimoděložního těhotenství, tak umělé přerušení těhotenství na přání ženy nebo ze zdravotních důvodů. Český statistický úřad shromažďuje zvlášť data za jednotlivé druhy potratů. Z toho důvodu budou tyto statistiky chápány a posuzovány v této práci samostatně. Zachyceny a popsány zde budou důležité milníky ve vývoji prevence početí, legalizace antikoncepčních metod a jejich vliv na umělá přerušení těhotenství. Česká republika je do určité míry velmi liberální vůči otázce umělého přerušení těhotenství. Existují a jsou samozřejmě stanoveny limity pro tento krok, jako například nejzazší týden těhotenství, do kterého lze umělý potrat vykonat, nicméně je jen na rozhodnutí ženy matky, zda potrat podstoupí či ne. 8

Bakalářská práce je rozdělena do tří hlavních částí. První kapitola popisuje zdroje dat, kterými jsou především databáze Českého statistického úřadu, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR a Národní registr potratů. Důležitým pramenem informací je taktéž World Health Organisation Světová zdravotnická organizace. Budou zde popsány hlavní legislativní úpravy závazné pro Českou republiku v její historii i aktuálně. Další část je věnována popisu a charakteristice jednotlivých ukazatelů definujících potratovost. Jedná se o definici potratu jako takového, vymezení pojmů hrubá míra potratovosti, obecná míra potratovosti či specifická míra potratovosti. Dále pak úhrnná a konečná potratovost a index potratovosti. Zásadní výhodou Českého statistického úřadu je fakt, že shromažďuje kvalitní data za potraty a umělá přerušení těhotenství podle různých charakteristik, jako je věk, rodinný stav ženy, vzdělání či počet živě narozených dětí nebo druh potratu. Následuje kapitola popisující vývoj vlivů působících na potratovost, která shrnuje historii legislativy upravující otázku potratů, poukazuje na metody moderní antikoncepce a jejich vliv na roli ve vývoji tohoto ukazatele. Přestože vždy existovala určitá omezení v rámci této otázky, jak ze strany státu, tak co se otázky dostupnosti různých forem prevence těhotenství týče, záviselo vždy až na názorovém postoji ženy samotné a na jejím rozhodnutí, zda hodlá interrupci podstoupit. S interrupcí mohou být spojeny kromě případných zdravotních komplikací i morální a náboženské otázky. Závěrečná kapitola se zaměřuje na aplikaci popsaných ukazatelů a jejich vývoj v čase. Zkoumána bude významnost jednotlivých faktorů majících vliv na vývoj potratovosti. Na úroveň potratovosti bude nahlíženo z různých pohledů. Rozlišen bude druh potratu, porovnávány a analyzovány budou specifické míry potratovosti podle věku ženy a vývoj užívání antikoncepce podle typu. Budou identifikovány zásadní změny ve vývoji potratovosti a jejich významnost testována za pomoci Chowova testu strukturálního zlomu, k jehož provedení bude využit program Eviews 7. 9

1 Prameny dat a vymezení pojmů V úvodní části budou nejprve vyjmenovány a popsány zdroje dat, které poslouží pro analýzu potratovosti a pro výpočet jednotlivých ukazatelů. Jedná se především o databázi a publikace Českého statistického úřadu, data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR a Národního registru potratů. Následně budou vymezeny hlavní právní předpisy upravující právo na umělý potrat a definovány základní pojmy týkající se statistik a analýzy potratovosti. 1.1 Datové a informační zdroje Český statistický úřad shromažďuje údaje o potratovosti v rámci publikací o obyvatelstvu a demografické ročenky. Dále poskytuje základní informace o potratovosti a jejím vývoji v České republice, vydává publikace o postavení České republiky v mezinárodním srovnání potratovosti. Potraty jsou rozděleny podle věku žen, rodinného stavu, druhu potratu a stáří plodu, dále pak například podle vzdělání a místa pobytu ženy nebo od roku 2005 i státní příslušnosti jedná-li se o české občanky či cizinky s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. Dostupné časové řady se pro jednotlivé ukazatele liší, potraty v ČR podle druhu jsou sledovány již od roku 1953, ukončení těhotenství podle způsobu, potraty a UPT podle věku žen jsou dostupné od roku 1958, další statistiky a ukazatele pak převážně až od roku 1990. Zdroje dat pro Demografické ročenky vydávané Českým statistickým úřadem poskytuje Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), který provádí sběr hlášení o potratech a jejich zpracování v rámci Národního zdravotnického informačního systému (NZIS). Tato hlášení jsou povinná a vstupním formulářem pro ně je Žádost o umělé přerušení těhotenství (UPT), hlášení potratu a mimoděložního těhotenství 1. V rámci národních zdravotních registrů provozovaných ÚZIS ČR je od roku 2004 provozován i Národní registr potratů (NRPOT), jenž navazuje na Informační systém 1 V tomto hlášení se sledují základní informace o pacientce, její rodinný stav, příslušnost k EU, vzdělání, počet porodů, počet živě narozených dětí, počet dosavadních UPT, počet dosavadních samovolných potratů, druh potratu, zda se jedná o potrat ze zdravotních důvodů, stáří plodu v týdnech, u plodů nad 17 týdnů pak hmotnost a délka, a druh používané antikoncepce. 10

Potraty, který byl zřízen roku 1960. Povinnému hlášení podléhají všechny druhy potratů, kde statistickou jednotkou zjišťování je ukončení těhotenství, včetně mimoděložního. Eurostat jako hlavní statistický úřad Evropské unie s datem vzniku v roce 1953 má za cíl poskytovat statistiky za jednotlivé členské země na srovnatelné bázi. Údaje o potratovosti jsou velmi omezené, podle jednotlivých věkových skupin žen jsou data dostupná od roku 1960, nejedná se však o všechny země. Při vzájemném srovnávání dat dochází k chybám především z důvodu jiné definice potratu a faktu, že ne ve všech zemích je zavedena ohlašovací povinnost. Světová zdravotnická organizace (World Health Organisation - WHO) vznikla roku 1948 a jejím hlavním cílem je vzájemná zdravotnická spolupráce mezi členskými státy, podpora úsilí v oblasti výzkumu a vyhlazování nemocí, a tím zlepšení kvality lidského života. WHO se zabývá potraty především z hlediska bezpečnosti, určuje pravidla a doporučení bezpečného potratu, přičemž spolupracuje s dalšími zdravotnickými organizacemi a instituty. Vydává publikace sumarizující potratovou situaci v jednotlivých částech světa a statistiky hodnotící úroveň potratovosti za jednotlivé státy. Stejně tak se snaží nalézt důvody potratů a špatného užívání antikoncepčních prostředků. 1.2 Definice pojmů a popis základních ukazatelů Definice potratu a potratovosti se v průběhu času měnily. Potrat může být chápán jako těhotenství ukončené vypuzením nebo vynětím plodu v době od početí do okamžiku, kdy je plod schopen minimální dobu existovat mimo tělo matky, a to i za pomoci přístrojů, jako jsou inkubátory apod., zhruba před 28. týdnem těhotenství. Kalibová, Pavlík, Vodáková [13] 1.2.1 Původní právní ustanovení a definice potratu Do března 2012 včetně platil v České republice zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a s ním i vyhláška MZ ČSR č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky, která obsahovala základní definice potratu. 11

Podle zmíněné vyhlášky se: [1] potratem rozumí ukončení těhotenství ženy, při němž: a) plod neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1000 g a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 28 týdnů, b) plod projevuje alespoň jednu ze známek života a má porodní hmotnost nižší než 500 g, ale nepřežije 24 hodin po porodu, c) z dělohy ženy bylo vyňato plodové vejce bez plodu, anebo těhotenská sliznice. [2] potratem rozumí též ukončení mimoděložního těhotenství anebo umělé přerušení těhotenství provedené podle zvláštních předpisů (Zákon ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Vyhláška MZ ČSR č. 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství). Data dostupná v demografické ročence Českého statistického úřadu končí rokem 2011, kdy stále platila původní ustanovení. Z toho důvodu tato práce stále uvažuje právě zmíněné definice. [19] 1.2.2 Nová legislativní ustanovení Od 1.4.2012 vstoupil v platnost zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, kterým se zákon 20/1966, a tím i vyhláška 11/1988 ruší. Podle 82, odst. 2 se: Plodem po potratu rozumí plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek života a současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdny. Biologickými zbytky potratu se především rozumí placenta a těhotenská sliznice. Světové zdravotnické shromáždění přijalo definice umožňující mezinárodní srovnávání statistik. Mezinárodní klasifikace nemocí - Instrukční příručka [18] uvádí definici fetálního úmrtí (mrtvě narozeného plodu), kde: Fetální úmrtí je úmrtí plodu, které nastalo před úplným vypuzením nebo vynětím z těla matčina bez ohledu na délku těhotenství. Úmrtí je prokázáno tím, že po oddělení 12

z těla matčina plod nedýchá, ani neprojevuje jinou známku života jako je srdeční činnost, pulzace pupečníku, nebo nesporný pohyb kosterních svalů. Z českých legislativních norem vyplývá povinnost hlásit všechny druhy potratů, čímž se Česká republika řadí na přední místo ve světě z hlediska úplnosti jejich registrace. Burcin, Fialová, Rychtaříková [3]. Podle Listu o prohlídce zemřelého, resp. pokynů k vyplnění tohoto listu, jehož obsah je uveden ve vyhlášce č. 297/2012 Sb., o náležitostech Listu o prohlídce zemřelého, způsobu jeho vyplňování a předávání místům určení, a o náležitostech hlášení ukončení těhotenství porodem mrtvého dítěte, o úmrtí dítěte a hlášení o úmrtí matky, se potratem rozumí: [1] spontánní potrat, to je ukončení těhotenství, kdy je embryo nebo plod neprojevující známky života samovolně vypuzen nebo vyjmut z dělohy a jeho hmotnost je nižší než 500g, a pokud ji nelze zjistit, je-li těhotenství kratší než 22 týdnů (méně než 22+0), [2] umělé přerušení těhotenství provedené podle zákona upravujícího umělé přerušení těhotenství (Zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství), [3] ukončení mimoděložního těhotenství, [4] případ, kdy z dělohy ženy bylo vyňato plodové vejce bez plodu, anebo těhotenská sliznice a jsou histologicky prokázány zbytky po potratu. Podle bodu [1] se oproti dřívější definici snižuje hmotnostní hranice potratu z 1000 g na 500 g, tudíž veškerá fetální úmrtí s hmotností do 500 g se považují za potraty, a zároveň se ruší tzv. živé potraty. Roubíček uvádí definici živého potratu, kdy živým potratem nazýváme situaci, kdy narozené dítě vykazovalo známky života, nicméně vážilo méně než 500 g a zemřelo do 24 hodin od porodu. [1] Veškerá fetální úmrtí s hmotností 500 g a vyšší by se pak měla označovat za mrtvě narozené děti. [6] Mrtvě narozeným dítětem se podle výše zmíněného listu rozumí: Plod narozený bez známek života, jehož hmotnost je 500g a více, nelze-li porodní hmotnost určit, narozený po dvacátém druhém dokončeném týdnu těhotenství, a nelze-li délku těhotenství určit, nejméně 25 cm dlouhý, a to od temene hlavy k patě. 13

Pro mezinárodní srovnání je pro Českou republiku závazné Nařízení Komise (EU) č. 328/2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008, o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud jde o statistiky příčin smrti. [6] Zde jsou uvedena kritéria pro sběr údajů za následující skupiny: [1] porodní váha od 500 g do 999 g, nebo při nedostupnosti údaje gestační stáří od 22 do 27 ukončených týdnů, nebo při nedostupnosti obou těchto údajů délka od 25 do 34 cm a [2] porodní váha 1 000 g nebo vyšší, nebo při nedostupnosti údaje gestační stáří více než 27 ukončených týdnů, nebo při nedostupnosti obou těchto údajů délka nejméně 35 cm 1.2.3 Druhy potratu Podle původní vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 11/1988 Sb. může být těhotenství ukončeno dvěma způsoby, a sice porodem či potratem. V prvním případě může jít o živě narozené dítě, v horší variantě pak o mrtvě narozené dítě. Mrtvě narozené děti jsou sledovány ve statistikách mrtvorodosti. Potratovost je označována za prenatální úmrtnost a sleduje se ve formě úmrtnostních tabulek. [13] Tyto statistiky zahrnují plody starší 28 týdnů, které se považují za životaschopné, ať už jsou zralé či nezralé. Ukončením těhotenství trvajícího déle než těchto 28 týdnů je porod živého či mrtvého dítěte. Potratem nazýváme situaci, kdy dojde k vypuzení nebo vynětí plodu v období kratším než 28 týdnů. Takovéto přerušení těhotenství jak pak zahrnuto do statistik potratovosti. Výjimku tvoří takový případ, kdy sice bylo těhotenství kratší než 28 týdnů, ale kdy vypuzený plod jeví známky života jako je dýchání, tep či pohyby plodu. Pak je tento plod živě narozeným dítětem, jestliže je jeho porodní hmotnost vyšší než 500 g, nebo pokud je porodní hmotnost nižší, čeká se 24 hodin, zda-li plod přežije. Nepřežije-li, stane se takzvaným živým potratem. České statistiky rozlišují pět základních druhů potratu [19]. Jedná se o potrat: [1] samovolný neboli spontánní jde o vypuzení plodu z dělohy před ukončením 28. týdne těhotenství, které není vyvoláno úmyslně. 14

[2] miniinterrupce - jde o umělé ukončení těhotenství prováděné vakuovou aspirací. Tato metoda je pro ženu šetrnější a lze ji provést v raném stádiu těhotenství, tj. do sedmého týdne u prvorodičky a do osmého týdne u druhorodičky. [3] jiné legální UPT zavedené či indukované legální ukončení těhotenství způsobené úmyslným vnějším zásahem, a to jinou metodou než miniinterrupcí do 12. týdne, u zdravotních důvodů do 24. týdne těhotenství. Po uplynutí 12 týdnů těhotenství lze uměle přerušit těhotenství, jen je-li ohrožen život ženy nebo je prokázáno těžké poškození plodu, nebo že plod je neschopen života. Nepatří sem ukončení mimoděložního těhotenství. [4] ostatní potraty jde o potrat, který si žena přivodila sama nebo potrat provedený či iniciovaný nedovoleně jinou osobou - jedná se převážně o tzv. kriminální potraty. [5] mimoděložní těhotenství - umělé ukončení mimoděložního těhotenství. Vzniká při uhnízdění oplodněného vajíčka mimo dělohu, většinou ve vejcovodu, popř. též ve vaječníku či dutině břišní. 1.2.4 Ukazatele potratovosti Potratovost jako demografický proces se váže k oběma zásadním procesům lidské reprodukce, porodnosti a úmrtnosti, a vyjadřuje reprodukční ztrátu. Burcin, Fialová, Rychtaříková [3]. Jedná se o speciální typ úmrtnosti, a to úmrtnost plodu v době od koncepce do takového vývojového stádia, než se plod považuje za dítě. Kalibová, Pavlík, Vodáková [13]. Pro analýzu potratovosti na srovnatelné bázi se zavádí níže popsané ukazatele. Nedílnou součástí jejich výpočtu je údaj o absolutním počtu obyvatel a počtu žen, neboť je pro srovnatelné statistiky nezbytné znát věkovou a pohlavní strukturu obyvatelstva a na tu zkoumaný ukazatel přepočítat. Mezi nejzákladnější ukazatele patří hrubé míry, díky kterým je možné zkoumanou demografickou událost přepočítat vzhledem ke střednímu stavu obyvatel. Hrubá míra potratovosti (hmpo) je základní ukazatel vyjadřující počet potratů na 1000 obyvatel středního stavu. Pro jeho výpočet je tedy potřeba znát data o celkovém obyvatelstvu. 15

Hrubá míra potratovosti se vypočte podle vzorce: ( ) (1.1) kde A celkový počet potratů za sledované období P střední stav obyvatelstva za sledované období Nicméně potraty se častěji vztahují pouze k počtu žen v populaci, přesněji potom k počtu žen v reprodukčním věku. Hranice pro tento věk se mohou mírně lišit podle použité literatury či srovnávané krajiny. V České republice se za ženu v reprodukčním věku považuje žena ve věkovém rozmezí 15 až 49 let. Případy, kdy se narodí dítě ženě mimo tento věkový interval jsou pouze ojedinělé, nicméně i tyto jsou započteny do souhrnů Českého statistického úřadu. Ukazatelem uvažujícím počet potratů na 1000 žen fertilního (plodivého) věku je obecná míra potratovosti (ompo), která se vypočte následovně: ( ) (1.2) kde A celkový počet potratů za sledované období střední stav žen v plodivém věku za sledované období Obdobně může být definována obecná míra umělé potratovosti, kdy v čitateli zlomku bude celkový počet potratů nahrazen celkovým počtem uměle přerušených těhotenství. Stejná logika platí i pro obecnou míru samovolné potratovosti. 16

Pro podrobnější pohled na danou problematiku skrze kratší věkové intervaly se zavádí ukazatel specifické míry potratovosti (pox). Tento ukazatel umožňuje charakterizovat potratovost v jednotlivých věkových intervalech a následné srovnání úrovně potratovosti v těchto skupinách. Ukazatel specifické míry potratovosti tedy vyjadřuje počet potratů na 1000 žen v určeném věkovém intervalu: (( ) ) (1.3) kde A celkový počet potratů za sledované období střední stav žen ve zkoumaném věkovém intervalu h šířka věkového intervalu Úhrnná potratovost (úpo) udává hypotetický průměrný počet potratů připadající na jednu ženu v době skončení reprodukčního období za předpokladu, že by specifické míry potratovosti zůstaly trvale neměnné. 2 [20] Úhrnná potratovost tedy vyjadřuje součet jednotlivých měr potratovosti na jednu ženu v reprodukčním období: (( ) ) (1.4) kde A celkový počet potratů za sledované období střední stav žen ve zkoumaném věkovém intervalu h šířka věkového intervalu 2 Úhrnná umělá potratovost a úhrnná samovolná potratovost je definována analogicky počtem umělých přerušení těhotenství. 17

Sečteme-li kumulativně jednotlivé věkově specifické míry potratovosti žen určité věkové skupny, získáme ukazatel nazývaný konečná potratovost. Ukazatelem s důležitou vypovídající hodnotou je index potratovosti (ipo), který poukazuje na vývoj počtu potratů dané kategorie (všech, umělých, samovolných) v závislosti na počtu narozených dětí (všech, živě), se kterými potratovost úzce souvisí. Může být specifikován podle věku nebo rodinného stavu ženy. [20] Tento index vyjadřuje poměr počtu potratů na 100 živě narozených dětí. ( ) (1.5) kde A celkový počet potratů za sledované období počet živě narozených dětí 18

2 Vývoj vlivů působících na potratovost Mezi hlavní faktory působící na potratovost patří především historický vývoj legislativy a politické situace, společenské klima, individuální vlivy jako náboženství, vzdělání nebo ekonomická situace rodiny. Dále pak povědomí o antikoncepčních přípravcích a jejich dostupnost, a v neposlední řadě reprodukční zdraví populace a vývoj medicíny v oblasti provedení potratu samotného. [8] Kromě těchto faktorů, závislých především na sociální a politické situaci, ovlivňují vývoj potratovosti beze sporu demografické faktory, a sice počet žen v plodivém věku za dané období a počet narozených dětí. S příchodem moderních antikoncepčních metod pak můžeme také zkoumat závislost počtu potratů na počtu žen pravidelně užívajících kontracepční přípravky. 2.1 Historický vývoj pohledu na potrat První zmínky o vyvolaných potratech pocházejí již z dávných dob. Šlo však většinou o nebezpečné pokusy pomocí zaříkávání, šamanských rituálů a hlavně užívání rostlin a hub s vysokým obsahem hormonů. Ve starověku se touto tématikou zabývali Hippokratovi žáci, kteří umělé potraty odsuzovali. Středověk přinesl spíše kuriózní návrhy vyvolání potratu, jako zavádění kořene slézu či masírování břicha. Tyto praktiky se objevovaly především v islámském světě. V křesťanské Evropě byly jakékoli praktiky úmyslného potratu zakázány a přísně trestány. Potraty byly ve většině zemí zakázány až do první světové války, zemí, která jako první povolila umělé přerušení těhotenství na žádost, byla SSSR v roce 1923. [13] Omezíme-li se na novodobou historii České republiky, potažmo Československa, bude zkoumána legislativa počínaje obdobím vzniku Československa, rokem 1918. Po tomto roce platil původní trestní zákon Rakouska-Uherska č. 117 z roku 1852, o vyhnání plodu. Úmyslné zapříčinění nepřežití plodu se považovalo za zločin, jehož trestem bylo zpravidla vězení v trvání od 1 do 5 let. Stíhána měla být především matka, případně při spoluvině otec. Přísněji byl souzen lékař či mnohem častěji andělíčkář, který zákrok provedl. Jedinou výjimkou, kdy tento úkon nebyl trestný, byla ochrana života ženy. [1] 19

Zmíněný zákon platil až do roku 1950, kdy byl do trestního zákoníku přidán paragraf 218, o usmrcení lidského plodu. Potrat od této chvíle však nebyl trestán pouze v případě souhlasu matky a dvou lékařů, kteří potvrdili, že by donošení dítěte vážně ohrozilo život matky nebo jeden z rodičů trpěl vážnou dědičnou chorobou. [1] V následujícím období se národní legislativa v otázce ukončení těhotenství přibližovala sovětskému modelu. V roce 1957, s působností od roku 1958, byl přijat zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství. V tomto období neexistovala v Československu v podstatě žádná moderní forma antikoncepce, a tímto zákonem byly interrupce de facto legalizovány. Na žádost ženy i ze sociálních důvodů mohl být proveden potrat do 12. týdne těhotenství ve speciálním zdravotnickém zařízení, a to po udělení souhlasu potratové komise, která měla prozkoumat závažnost důvodů potratu. Naprostou většinu žádostí však tato komise schválila. Od roku 1987, kdy vstoupil v platnost zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, byly zrušeny potratové komise a rozhodnutí o ukončení těhotenství náleželo pouze ženě samotné. Interrupci mohla podstoupit bez udání důvodů do 12. týdne těhotenství po předložení písemné žádosti. Po této době bylo možné podstoupit interrupci ze zdravotních důvodů a to do 22. týdne těhotenství. Interrupce se považovala za tzv. formu antikoncepce ex-post. U žen mladších 16 let byl k provedení zákroku nutný souhlas rodičů nebo zákonného zástupce, ve věku mezi 16 a 18 lety byl zákrok prováděn bez souhlasu, o provedení interrupce však byli rodiče či zákonní zástupci informováni dodatečně. Toto uvolnění legislativy v otázce ukončení těhotenství se setkalo s velkou vlnou nevole, a to především ze strany českých katolíků. Byly sepisovány petice pro zrušení tohoto zákona, které se však obešly bez odezvy. Dodnes jsou navrhovány změny v zákonodárství a požadovány přísnější podmínky podstoupení potratu. Současná legislativa a zdravotní politika v ČR je plně v souladu s rezolucí Evropského parlamentu 2001/2128, ve které se zdůrazňuje, že interrupce nemá být prosazována jako metoda plánovaného rodičovství. V ČR je realizována taková zdravotní politika, která vede ke snižování počtu interrupcí a prevenci nechtěných těhotenství prostřednictvím poradenství a služeb plánovaného rodičovství. Kocourková [14] 20

Stejné podmínky podstoupení potratu platí i v současnosti. Novým zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování se pouze upravují zavedené definice. 2.2 Vývoj porodnosti Porodnost je jedním ze základních faktorů majících vliv na pohyb obyvatelstva. Úroveň porodnosti (natality) závisí na plodivosti (fekunditě), která je definována jako schopnost muže a ženy rodit děti. Jedná se tedy o potenciální možnost mít děti ve smyslu biologickém. O přirozené plodnosti mluvíme v případě, kdy páry nepraktikují žádnou z forem antikoncepce. Opakem plodnosti je infekundita, též sterilita, která znamená neplodnost, tudíž skutečnou fyziologickou neschopnost počít dítě. Třetím ukazatelem, který je třeba rozlišovat, je plodivost (fertilita), která vyjadřuje, kolik dětí se narodí na 1000 žen v plodivém věku. Infertilita jako opak k plodivosti neznamená pouze fyziologickou neplodnost (infekunditu), jedná se o bezdětnost, která však může být vyvolána záměrnou regulací plodnosti. [1] Porodem chápeme opuštění matčina těla dítětem, může jít o porod jednoduchý či vícečetný. Porodem končí těhotenství delší než 28 týdnů, kdy se narodí živé nebo mrtvé dítě. Dítě je živě narozené v případě, že jeví známky života neboli vitality, kterými chápeme dýchání, tep či pohyby plodu. Zralé dítě vykazuje alespoň jeden ze znaků porodní váha alespoň 2500 g a porodní délka minimálně 48 cm. Při definování měr porodnosti se setkáváme s obdobnými ukazateli jako u potratovosti. Pro úplnost jsou níže stručně definovány základní charakteristiky porodnosti. Hrubá míra porodnosti (hmp) vyjadřuje počet živě narozených dětí na 1000 obyvatel středního stavu v daném období: ( ) (2.1) kde N V počet živě narozených dětí za sledované období P střední stav obyvatelstva za sledované období 21

Zaměříme-li se pouze na ženskou část obyvatelstva, ke které se porody vztahují, mluvíme o plodnosti. Obecná míra plodnosti (f) říká, kolik se živě narodí dětí na 1000 žen v reprodukčním věku: ( ) (2.2) kde N V počet živě narozených dětí za sledované období střední stav žen v reprodukčním věku za sledované období Budeme-li chtít podrobněji analyzovat plodnost pro například jednoleté či pětileté věkové intervaly, využijeme specifické míry plodnosti (f x ): (( ) ) (2.3) kde počet živě narozených dětí x-letým ženám za sledované období střední stav žen ve zkoumaném věkovém intervalu h šířka věkového intervalu 2.3 Střední stav počtu žen v plodivém věku Data ve výpočtech se vztahují ke střednímu stavu žen nebo konkrétněji ke střednímu stavu žen v jednotlivých věkových intervalech reprodukčního období. Střední stav obyvatel (žen v plodivém věku) je počet obyvatel v okamžiku, který byl zvolen středem sledovaného období. Zpravidla se tento okamžik volí jako půlnoc z 30.6. na 1.7. v daném kalendářním roce, který se pak udává jako stav k 1.7. roku t. Počet potratů bez pochyby závisí na počtu žen v plodivém věku v daném období. Jednotlivé ukazatele budou proto přepočteny na odpovídající míry potratovosti vzhledem ke střednímu stavu žen. Zároveň bude zkoumána závislost vývoje počtu potratů na vývoji počtu žen v pětiletých věkových intervalech plodivého období. 22

2.4 Kontracepční prostředky K hlavním vlivům, které působily na úroveň potratovosti, patří informovanost o metodách regulace plodnosti a dostupnost účinných antikoncepčních prostředků. Roubíček uvádí následující definici: Antikoncepce (též kontracepce) jsou opatření, která mají zabránit početí jako následku pohlavního styku (kromě sterilizace, resp. někdy i vyjma stálé či dočasné sexuální abstinence). Mezi antikoncepční metody se sice nepočítají indukované potraty (UPT), sterilizace ani úplná sexuální abstinence, ale formou regulace plodnosti nesporně jsou. V primitivních populacích je metodou regulace plodnosti i infanticida (tj. zabíjení dětí). [1] Stejně jako první pokusy o potraty, i nejstarší antikoncepce má kořeny již v dobách dávno před počátkem letopočtu. Nejčastěji se jednalo o různé výplachy pochvy, například roztok z citronové šťávy a mahagonových lusků, které mají prokazatelně vliv na znehybnění spermií. Byly používány různé zábranné metody a praktikovány i chirurgické zákroky. Ve starověku se používaly různé směsi pro vytvoření jakéhosi pesaru, který zabraňoval početí. Mezi antikoncepční metody bez prokázaného účinku patřilo vykuřování pochvy před souloží v Egyptě, zaříkávání v Indii, speciální pánevní gymnastika či přípravky polykané ústy. Kromě výplachů se jako účinná metoda jevila i přerušovaná soulož. S příchodem středověku se objevují mnohé další pokusy o praktikování metod zabraňujících početí. Variaci různých mastí a roztoků přinesl islámský svět, naopak v Evropě byly jakékoli formy antikoncepce považovány za hřích proti přirozenému koloběhu života. Nicméně se objevil jakýsi návlek na penis, který měl však prvotně chránit před onemocněním syfilidou, účinnou metodou byl i pás cudnosti. Za zmínku stojí používání prvních kondomů, které byly vyrobeny z želvoviny v Japonsku, odkud údajně pochází i kondom gumový. Postupem času se začaly kromě kondomů objevovat i gumové kloboučky, které se nasazovaly na čípek. [9] První moderní antikoncepční přípravek vznikl v roce 1956, jednalo se o hormonální kontraceptivum Enovid, které bylo schváleno k používání v roce 1959. Na českém trhu se 23

objevil v roce 1965 přípravek Antigest, ke konci 60. let pak v rychlém sledu přicházely další přípravky a pilulky. V roce 1967 navíc přišlo na trh nitroděložní tělísko. Na přelomu 70. a 80. let se začaly objevovat poplašné zprávy o nepříznivých účincích nitroděložních tělísek a poté i hormonální antikoncepce, jako o původcích a podporovatelích vzniku zánětlivých nemocí v případě nitroděložního tělíska a infarktů a vzniku nádorů v případě antikoncepčních pilulek. Obé bylo vyvráceno, dokonce byl prokázán příznivý účinek pilulky, která před rakovinami dělohy, vaječníku či tlustého střeva chrání. Nicméně důsledkem těchto zpráv byl dočasný příklon k bariérovým metodám antikoncepce a nárůst počtu potratů. Po roce 1989 se staly dostupné účinné a bezpečné antikoncepční prostředky a tím byly vytvořeny podmínky pro účinnější plánování rodiny. Kocourková [14]. V 90. letech se objevila panika z možnosti nakažení virem HIV. Účinnou obranou se jevil prezervativ, který opravdu brání přenosu pohlavních nemocí, nicméně jeho spolehlivost co se početí týče je mnohonásobně nižší, než u antikoncepční pilulky. Ve stejné době byly zveřejněny další poplašné zprávy o vzniku tromboembolických nemocí. Antikoncepční pilulky opravdu zvyšovaly riziko těchto nemocí, však jen na 2-3 násobek a navíc převážně u žen k těmto chorobám náchylným. Výsledkem těchto událostí byl opět pokles užívání hormonální antikoncepce a zmírnění poklesu potratovosti, která do tohoto okamžiku krátkodobě prudce klesala. V současnosti jsou na tuzemském trhu dostupné nejrůznější formy antikoncepce. Jedná se především přibližně o 50 druhů hormonálních pilulek nebo náplastí, v neposlední řadě také o nitroděložní tělíska. [4] 2.4.1 Formy antikoncepce Rozdělení metod zabraňujících početí se v mnoha literaturách různí. Může jít o antikoncepci hormonální či bariérovou, přirozenou či chemickou. Někdy spadá antikoncepce hormonální do skupiny chemické. Účinnost či spolehlivost antikoncepce vyjadřuje tzv. Pearlův index, který udává počet těhotenství na 100 žen užívajících daný typ antikoncepce během jednoho roku. Do skupiny přirozených metod antikoncepce se řadí kojení, Oginova-Knausova metoda plodných a neplodných dnů a přerušovaná soulož. Zabránit početí v době kojení je 24

možné maximálně do šestého měsíce a je potřeba dodržovat maximální dobu mezi kojeními, která je během dne 4 hodiny, v noci pak 6 hodin, žena zároveň nesmí menstruovat. [15] Hodnota Pearlova indexu při této metodě je přibližně 3. Metoda plodných a neplodných dnů je založena na předpokladu pravidelného cyklu menstrauce, chce-li žena tento způsob praktikovat, měla by společně s tím sledovat i další fyziologické znaky svého těla. PI tohoto způsobu je 3-5. Pearlův index při přerušované souloži, kdy muž ejakuluje mimo tělo ženy, se pohybuje mezi 15-20. Nejužívanější bariérovou metodou je kondom, jehož PI je asi 5 a hlavní výhodou je zabránění přenosu pohlavních chorob. Mezi ženské bariérové druhy antikoncepce patří například pesar či chemické přípravky poškozující spermie spermicidy. Při správné aplikaci je PI přibližně 3. Dalším způsobem nehormonální antikoncepce může být nitroděložní tělísko, které zavádí lékař na dobu až 5 let. Jde o velice spolehlivou metodu antikoncepce, jejíž PI dosahuje hodnot nižších než 1. Gestagenní antikoncepce využívá hormonu žlutého tělíska, který působí na vnitřní hlen, který je tímto účinkem vazký a neprostupný, s PI 1-2. Jeden z nejnižších indexů PI s hodnotou asi 0,02 mají podkožní implantáty s účinností až 3 roky. Antikoncepční injekce mají hodnotu PI dokonce ještě nižší na úrovni 0,01. Asi nejpoužívanější formou antikoncepce je však užívání pilulek, kdy při přesném dodržování doby užití nabývá Pearlův index hodnot 0,1-0,2. [15][10] 2.5 Ženy užívající antikoncepční prostředky S příchodem moderních antikoncepčních prostředků se rozšiřují preventivní formy zabránění početí a množství potratů, jakožto antikoncepční metody ex-post, ubývá. Data o počtu žen užívajících antikoncepci shromažďuje Ústav zdravotnických informací a statistiky. Rozlišuje také užité metody podle nitroděložní a hormonální antikoncepce u žen, které podstoupily indukovaný potrat zkoumá formu používané antikoncepce. Na vývoji počtu žen, které se rozhodly pro nějakou formu antikoncepce, jistě počet potratů závisí. 25

3 Aplikace a zhodnocení vývoje potratovosti Cílem empirické části je aplikovat definované ukazatele a indikovat popsané faktory, které měly nezanedbatelný vliv na vývoj potratovosti. Budou zde identifikovány hlavní milníky legislativních změn, během kterých se měnily zákony a právo na potrat. Vysvětlujícím faktorem vývoje počtu potratů se jeví i politická situace, která ovlivňuje sociální stránku rodiny a finanční možnost mít více dětí. Křivky potratovosti budou sledovány a porovnávány v závislosti na vývoji počtu žen a poměru žen užívajících antikoncepci na celkovém počtu žen v plodivém věku. Jako statistika, která ukazuje, zda v určitém okamžiku opravdu došlo k výrazné změně ve vývoji sledovaného jevu, bude použit Chowův test. 3.1 Vývoj ukazatelů potratovosti Následující podkapitoly shrnují dlouhodobý vývoj absolutních počtů potratů celkově i podle druhu a oproti tomu i dlouhodobý vývoj počtu živě narozených dětí. Míry potratovosti vypočtené podle vzorců definovaných v první kapitole jsou znázorněny v příslušných grafech. Počty potratů úzce souvisí se způsoby, jakými je v zemi omezována plodnost, s propagací a dostupností antikoncepčních prostředků a s celkovým populačním klimatem. [13] 3.1.1 Absolutní počty všech těhotenství a podíl potratů podle druhu Graf 1 zachycuje vývoj počtu potratů a živě narozených dětí v absolutních počtech v letech 1958 2011. Je patrné, že tyto dva ukazatele se vzájemně ovlivňují, a to především do konce 80. let, tedy v tom období, kdy dostupnost a povědomí o moderních formách antikoncepce zabraňující početí byly velmi omezené. Roste-li v tomto období počet živě narozených dětí, ubývá potratů a naopak. Za celé sledované období absolutní počet potratů nikdy nepřekročil absolutní počet živě narozených, nicméně v letech 1988 1990 se tyto statistiky velmi přiblížily a setkaly se téměř u hranice 130 tisíc. Od tohoto okamžiku jak potratů, tak živě narozených každoročně ubývá až do roku 2000, kdy počet živě narozených začíná opět pozvolna růst do roku 26

1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 Počet potratů / živě narozených 2008, kdy se vývoj opětovně stáčí směrem dolů. Počty potratů nicméně od 90. let neustále klesají. Graf 1 - Vývoj počtu potratů a živě narozených dětí v letech 1958 2011 200 000 175 000 150 000 125 000 100 000 75 000 50 000 25 000 0 Potraty Živě narození rok Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování Graf 2 níže znázorňuje podíl potratů podle druhu na celkovém počtu potratů. Křivka UPT kopíruje křivku celkového počtu potratů sníženou o počet potratů samovolných a ostatních, jejichž křivky nevykazují takové rozdíly ve vývoji, jako právě křivka UPT. Umělá přerušení těhotenství jsou ovlivňována sociálními, politickými a lékařskými faktory v oblasti zájmu o prevenci početí. Vývoj podílu samovolných potratů na celkovém počtu potratů je velmi kolísavý, nicméně od 90. let se neustále zvyšuje. V roce 2004 podíl samovolných potratů překročil hranici 30 %, v roce 2011, za který jsou dostupné poslední statistiky, dosáhla jeho hodnota 35,1 %. Tento nárůst je způsoben především poklesem počtu indukovaných potratů. Na rozdíl však od UPT, kdy je počet přerušení těhotenství na žádost ovlivnitelný do velké míry již zmíněnými sociálními a politickými faktory, vývoj počtu samovolných potratů jen mírně závisí na vývoji v oblasti medicíny, díky kterému se snižuje riziko potratu. Samovolné potraty se nejčastěji vyskytují u žen bezdětných či jednodětných, závisí také na délce těhotenství. Samovolná potratovost je determinována biologickými vlastnostmi 27

1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 Počet potratů organismu a její úroveň odráží zdravotní stav žen v reprodukčním věku. Burcin, Fialová, Rychtaříková [3]. Samovolné potraty mohou být zapříčiněny špatným životním prostředím, stylem a životosprávou. Oproti pokrokům v medicíně stojí i fakt, že ženy odsouvají těhotenství do vyššího věku, ve kterém je riziko samovolného potratu vyšší. Za biologicky nejvhodnější dobu pro početí se považuje věk v rozmezí 20 30 let, nejplodnější jsou pak ženy do 25 roku stáří. Dosáhne-li žena věku 35 let její naděje na oplodnění se rapidně snižuje a přináší s sebou větší riziko komplikací během těhotenství. Někteří lékaři uvádějí, že po dosažení 35 let ženě zabere početí dvakrát déle než ženám ve věku 30 let a mladším, po dosažení 40 let pak již čtyřikrát déle. [10] Trend posledních let je však ten, že se hledí v prvé řadě na psychickou, emocionální a především finanční možnost založit rodinu. Od 90. let je znatelný i podíl potratů v kategorii ostatní. Je to způsobeno tím, že od roku 1987 je do statistik zahrnuto také mimoděložní těhotenství, které je, až na výjimku během let 1988 1991, kdy bylo součástí statistik samovolných potratů, zahrnuto do potratů ostatních. Graf 2 - Podíl potratů podle druhu na celkovém počtu potratů v letech 1958 2011 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% UPT samovolné ostatní rok Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování 28

1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 Počet těhotenství podle způsobu ukončení (tis.) Podíl na celkovém počtu těhotenství Graf 3 zachycuje vývoj celkového počtu všech těhotenství rozdělený podle potratů, živě narozených dětí a mrtvě narozených dětí v letech 1958 2011. Počet mrtvě narozených dětí je však minimální a pro výpočet charakteristik potratovosti téměř zanedbatelný. Největší počet všech těhotenství byl sledován v roce 1974, který je považován za rok baby-boomu. Celkový počet všech těhotenství dosáhl téměř 274 tisíc. Naopak rokem s nejnižším počtem všech těhotenství byl rok 2001, kdy tato hodnota oproti maximálnímu počtu klesla na polovinu. Bylo zaznamenáno pouze 136 tisíc těhotenství. Graf 3 - Všechna těhotenství a vývoj podílu potratů podle druhu na těchto těhotenstvích v letech 1958 2011 45% 250 40% 200 150 100 50 0 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Potraty Mrtvě narození samovolné / všechna těhotenství rok Živě narození UPT / všechna těhotenství ostatní / všechna těhotenství Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování Křivka podílu UPT na celkovém počtu těhotenství odpovídá celkovému vývoji počtu potratů, nicméně u ní pozorujeme více výkyvů. Maximální hodnoty tento podíl dosáhl v roce 1989 (43,7 %), kdy bylo provedeno téměř 112 tisíc umělých potratů, minimální byl tento podíl o dvacet let později v roce 2010 (15,3 %), kdy bylo provedeno už jen 24 tisíc umělých potratů. Vývoj podílu samovolných potratů jak na živě narozených dětech, tak na celkovém počtu těhotenství je v čase víceméně vyrovnaný. Dlouhodobý průměr podílu samovolných 29

1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 Specifické míry potratovosti Věk potratů na živě narozených dětech se pohybuje kolem hranice 12 %. Průměrná hodnota tohoto podílu na celkovém počtu všech těhotenství kolísá okolo 7,6 %. Nejmenší podíl vykazují potraty ostatní, do nichž jsou započítány potraty mimoděložní, které tvoří většinu této kategorie. Podíl potratů ostatních na celkovém počtu těhotenství se pohybuje okolo hodnoty 0,8 %. 3.1.2 Specifické míry potratovosti Pro účely analýzy a shody souhrnných dat s dílčími daty podle věku, budou potraty žen mladších 15 let přičteny do skupiny žen ve věku 15 19 let a stejně tak potraty žen ve věku nad 50 let budou přičteny do skupiny žen ve věku 45 49 let. Graf 4 zobrazuje specifické míry celkové potratovosti v pětiletých věkových intervalech, obecnou míru potratovosti a průměrný věk ženy v okamžiku podstoupení potratu v letech 1958 2011. Graf 4 - Specifické míry potratovosti v pětiletých věkových intervalech v letech 1958 2011 100 90 80 70 33,5 33,0 32,5 60 50 40 30 20 10 0 32,0 31,5 31,0 30,5 30,0 15-19 20-24 25-29 rok 30-34 35-39 40-44 45-49 ompo průměrný věk při potratu Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování 30

V dlouhodobém hledisku věkový interval, ve kterém ženy nejčastěji podstupovaly interrupci, byl 25 29 let, následovala skupina žen ve věku 20 24 let a skupina žen 30 34 letých, které mají nejvyšší specifickou míru potratovosti v posledních pěti letech. Následuje skupina žen 35 39 letých, jejichž potratovost byla z dlouhodobého pohledu podprůměrná, ale od 90. let se přibližuje úrovni potratovosti výše popsaných skupin. Skupinami s podprůměrnými specifickými mírami potratovosti jsou ženy 15 19 leté, jejichž úroveň potratovosti se v posledním desetiletí drží pod hranicí 10 potratů na 1000 žen v daném věkovém intervalu, dále skupina žen 40 44 letých, jejichž úroveň potratovosti je zhruba na stejné úrovni jako u nejmladších žen. Nejnižší specifickou míru potratovosti mají ženy ve věku 45 49 let, tato míra se pohybuje kolem 1 potratu na 1000 žen této věkové skupiny. Průměrná hodnota obecné míry potratovosti pro ženy v plodivém věku 15 49 let dosáhla maxima v roce 1988, kdy na 1000 žen v plodivém věku připadalo 51,14 potratů. Od tohoto okamžiku se úroveň potratovosti snižuje. Minima dosáhla v roce 2010, hodnota tohoto ukazatele byla 15,48. Průměrný věk, ve kterém ženy podstupují interrupci se od roku 1965, kdy dosáhl svého minima, mírně zvyšuje. Za sledované období se tento průměrný věk pohyboval v intervalu mezi 31,3 a 33,2 lety, tohoto maxima dosáhl v roce 2011. Specifické míry umělé potratovosti zachycuje graf 5. Vývoj a pořadí je velmi podobné vývoji celkové specifické potratovosti. Nejvyšších hodnot dosahuje tento ukazatel u žen ve věkovém intervalu 25 29 let, naopak nejnižší hodnoty jsou pozorovány u žen ve věku 45 49 let. Obecná míra umělé potratovosti dosáhla svých extrémů ve stejných letech jako celková obecná míra potratovosti. V roce 1988 byla ve svém maximu 45 UPT na 1000 žen v plodivém věku, v roce 2010 naopak dosáhla minimální hodnoty 9,46 UPT na 1000 žen v plodivém věku. 31

Míra UPT 1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 Specifické míry umělé potratovosti Graf 5 - Specifické míry indukované potratovosti v pětiletých věkových intervalech v letech 1958-2011 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 omupt rok Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování Míry UPT podle věku u mladších žen zpravidla prudce rostly a následně od věku 35 let pozvolna klesaly. Do 90. let byla největší intenzita umělé potratovosti sledována u žen ve věku 20 30 let s vrcholem uprostřed toho intervalu. Od tohoto období se míry UPT podle věku vyrovnávají a rozdílnost umělé potratovosti není tak znatelná, viz graf 6. Graf 6 - Míry umělé potratovosti podle věku v letech 1958 2008 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 věkový interval 1958 1968 1978 1988 1998 2008 Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování 32

1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 Specifické míry samovolné potratovosti Vývoj specifických měr samovolné potratovosti se od indukovaných potratů značně odlišuje, neboť nelze předpokládat, že by tato statistika závisela na stejných vlivech jako UPT. Křivky měr samovolné potratovosti spíše vzdáleně připomínají křivku plodnosti. Jsou zde patrné výkyvy v období silných ročníků, i poklesy související s poklesem plodnosti. Zajímavý je vývoj specifické míry samovolné potratovosti žen ve věku 20 24 let. Do poloviny 90. let bylo zaznamenáno nejvíce samovolných potratů právě u těchto žen, nicméně od tohoto okamžiku je nejvíce samovolných potratů sledováno u starších věkových skupin, konkrétně pak u žen mezi 25 34 lety, zvyšuje se i specifická míra potratovosti u žen 35 39 letých. Tento nárůst je způsoben především oddalováním těhotenství do vyššího věku, ve kterém je riziko samovolného potratu vyšší, než u mladších žen. Graf 7 - Specifické míry samovolné potratovosti v pětiletých věkových intervalech v letech 1958 2011 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 om samovol. potr. rok Zdroj: data ČSÚ, vlastní zpracování 3.1.3 Úhrnná a konečná potratovost Graf 8 zobrazuje úhrnné míry potratovosti celkové, umělé a samovolné. Úhrnná potratovost vyjadřuje celkový počet potratů, který by připadnul na jednu ženu za předpokladu, že by míry potratovosti podle věku v daném kalendářním roce zůstaly po celou dobu jejího reprodukčního období neměnné a pokud by byla úmrtnost žen v reprodukčním věku nulová. [5] 33