Divadlo Rokoko oslavilo 100 let!

Divadlo Rokoko oslavilo 100 let! 1915 2015 Výroční zpráva Městských divadel pražských 2015

2 výroční zpráva Poslání 500. repríza Shirley Valentine

Poslání Mise Městských divadel pražských Městská divadla pražská se svými třemi sály v divadlech ABC a Rokoko, s kapacitou 500, 200 a 60 míst, jsou tady pro všechny pražské diváky od dětí po seniory. Zprostředkovávají jim kontakt s kvalitním činoherním divadlem a komunitou podobně smýšlejících lidí. Tím Městská divadla pražská významně přispívají ke zlepšování kvality života městské komunity. Vize Městských divadel pražských Tvoříme svět, ve kterém bude kvalitní činoherní divadlo a potkávání se v divadle přirozenou součástí hlavního proudu moderního městského života. Jestliže Národní divadlo patří národu, Městská divadla pražská patří městu a všem, kdo v něm žijí. Svým širokospektrálním repertoárem nepreferují vyhraněnou cílovou skupinu, ale naopak spojují diváky všech sociálních, věkových i vzdělanostních skupin a nabízejí jim možnost prožít společný kulturní zážitek. Jako páteřní divadlo pražské divadelní scény otevíráme 6x týdně své sály pro více než 700 diváků, ročně nás tedy navštíví téměř 200 tisíc lidí a každý si zde najde to své. Široký repertoár V originálním dramaturgickém plánu se potkávají velké příběhy světové i české literatury, hudební komedie či autorské projekty. Dotýkáme se i ve společnosti méně populárních, ale podle nás důležitých témat, jako je stáří a poslední věci člověka nebo kontroverzní rysy naší národní povahy. Zaměřujeme se také na reflexi vážné nemoci dnešní doby na všeobecnou nadvládu konzumu a převahu materiálních hodnot nad hodnotami duchovními. Otevřený prostor Městská divadla pražská jsou otevřeným prostorem, ve kterém mohou naši návštěvníci trávit svůj volný čas kulturně. Pravidelně zařazujeme do programu prohlídky zákulisí, Soirée s herci či představení s bonusovým programem, jako například Představení pouze pro nezadané, Setkání s tvůrci po představení nebo velmi oblíbené Herecké kurzy pro neherce. Divadlo vnímáme jako součást veřejného prostoru moderní evropské metropole, spolupracujeme proto s dalšími veřejně činnými subjekty, jako jsou Centrum Paraple, občanské sdružení Cesta domů, Klub mladých diváků, a s množstvím pražských škol a gymnázií. Prostřednictvím výstav, které pořádáme ve foyer divadla i mimo něj, seznamujeme rezidenty i návštěvníky Prahy s velkými postavami českého divadla a s jeho bohatou historií. Všechny tyto a další aktivity mají za cíl ukázat divadlo jako nedílnou součást běžného života ve městě. Dostupnost Městská divadla pražská jsou Pražanům dostupná ve všech smyslech tohoto slova. Jsme bezbariéroví, obě divadla navštěvují i vozíčkáři a osoby se sníženou pohyblivostí. Zakládáme si také na dostupnosti cenové vstupenku si mohou dovolit i milovníci divadla s nižšími příjmy. Poloha v centru Prahy nedaleko zastávek tramvaje a stanic metra všech tří linek umožňuje výbornou dopravní dostupnost. Přátelský prostor pro všechny pražské diváky Městská divadla pražská jsou otevřeným přátelským prostorem, jenž nabízí inspirativní možnosti trávení volného času všem Pražanům. Prostřednictvím našich inscenací i doplňkových akcí chceme přispívat k dalšímu zlepšování kvality života běžných obyvatel Prahy. Nejsme elitářští, svým repertoárem oslovujeme široké spektrum diváků. Naše ambice jsou umělecké, edukativní a společensky transformativní. Divákům nabízíme nejen estetický zážitek, ale také reflexi současného světa, která podněcuje k zamyšlení. A to se nám, soudě podle diváckých ohlasů, daří. Poslání výroční zpráva 3

Úvodní slovo ředitele Městských divadel pražských Rok 2015 byl pro Městská divadla pražská jedním z nejrušnějších v poslední dekádě. A to hlavně z jednoho radostného důvodu. Divadlo Rokoko, které je součástí svazku Městských divadel pražských od roku 1975, oslavilo 25. prosince 2015 sto let od svého vzniku. Naším úkolem však nebylo pouze připomenout toto významné výročí, ale zároveň si položit otázku, v čem tkví síla a životaschopnost tohoto prostoru. Doufám, že se alespoň částečně podařilo najít odpověď v publikaci, kterou jsme u příležitosti stoletého výročí vydali. Celkový obrázek o nejvýznamnějších akcích k oslavě jubilea si můžeme udělat stručnou citací výroční zprávy: Za přispění Magistrátu hlavního města Prahy jsme v rámci oslav vydali unikátní publikaci, jež mapuje umělecké aktivity Divadla Rokoko od počátků až po současnost, uspořádali putovní výstavu archivních fotografií, z nichž některé byly k vidění úplně poprvé, připravili jsme různé kvízy a soutěže pro návštěvníky Divadla Rokoko. Oslavy vyvrcholily v prosinci speciálním představením 100 let ve 100 minutách plným významných hostů. Součástí byla také propagační kampaň, která si kladla za cíl zvýšit povědomí o Divadle Rokoko mezi běžnými Pražany. O pestré historii Divadla Rokoko dosud nebyla vydána žádná publikace. Proto se Městská divadla pražská rozhodla oslovit renomované divadelní historiky a připravila knihu, která popisuje nejvýznamnější éry tohoto kulturního prostoru. Publikace je doplněna o unikátní fotografie ze sbírek Divadelního oddělení Národního muzea, z Divadelního ústavu, dobového tisku a archivu Městských divadel pražských. Autory publikace jsou Pavel Bár, Alice Dubská, Vladimír Just, Justina Kašparová, Radka Potměšilová, Zuzana Sílová, Jana Soprová, Milan Šotek a Roman Vašek. Slavnostní křest proběhl 20. října v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí. Patronkou knihy se stala Marta Kubišová. Vyvrcholením oslav byla dvě slavnostní představení, která se konala v sobotu 12. prosince od 15 a 19 hodin. Pod názvem 100 let ve 100 minutách je připravili režisér Petr Svojtka a dramaturg Jiří Janků. Na jevišti vystoupil celý soubor Městských divadel pražských a popřát přišli i významní hosté Soňa Červená, Eva Pilarová, Václav Neckář a Karel Štědrý. 4 výroční zpráva Slovo ředitele

Úvodní slovo ředitele Městských divadel pražských Zbývá mi pouze poděkovat za nesmírné nasazení při realizaci oslav jubilea především naší archivářce Justině Kašparové a celému PR oddělení v čele s Hanou Morávkovou. V roce 2015 nabídla Městská divadla pražská svým divákům 515 představení odehraných vlastním souborem, z toho na scéně Divadla ABC 290 a na scéně Divadla Rokoko 225. Navíc jsme uskutečnili celkem 37 zájezdů. Navštívilo nás dohromady 139 416 diváků, v Divadle ABC 103 365 a v Divadle Rokoko 36 051. Návštěvnost činila 83 %. Městská divadla pražská hospodařila s vyrovnaným rozpočtem a soběstačností 36 %. I když v sezoně 2014/15 vzniklo 6 nových inscenací což je standardní počet jednalo se do jisté míry o sezonu útlumovou. Provoz Městských divadel pražských bohužel determinuje nedostatek skladovacích prostor v zákulisí obou divadel. Už několikrát se tedy stalo, že jsme se museli rozloučit s inscenací, která mohla být uváděna klidně ještě několik sezon, jen proto, aby mohly vzniknout inscenace nové. V sezoně 2014/15 je takových, u kterých bychom museli přerušit jejich existenci v tzv. nejproduktivnějším věku, několik. Tím, že jsme zrealizovali pouze čtyři kmenové inscenace, vznikla možnost některé jiné tituly alespoň částečně vyhrát. V roce 2015 tak vznikly čtyři nové inscenace plus dva atypické projekty, a to Tanec smrti Augusta Strindberga na Malé scéně ABC a koprodukční komedie Vím, že víš, že vím... Někdy je těžké dát výběru titulů jednotící myšlenku, ale o potenciálu her, jež se v našem divadle realizovaly v roce 2015, se dá tvrdit, že mohou otřást vesmírem. V každém z textů se jedná o konkrétní vesmír spojený s osudem výjimečné osobnosti. Ve hře Romulus Veliký Friedricha Dürrenmatta hlavní hrdina poslední římský císař obětuje doslova vše té nejvznešenější ideji, aby na prahu života zjistil, že jeho život je v troskách a jeho drastické snažení vrcholí tragickou blamáží. V tragikomedii Happy End, dnes již zesnulé izraelské dramatičky Anat Gov, dává v závěru hry těžkou formou rakoviny postižená hlavní hrdinka přednost důstojnému odchodu ze života před nadějí na vyléčení. V dramatu Ronalda Harwooda Na miskách vah si i my Češi můžeme najít paralelu o vypořádávání se se zlotřilým režimem. A možná, že kdyby tento proces v našem národním podání nepostrádal trochu té americké akčnosti a arogance, vesmíry některých našich spoluobčanů by se rozpadaly poněkud jinak, intenzivněji. Ve hře Hodina před svatbou, mladého a výjimečně nadaného španělského dramatika Pera Riery, se jeden rodinný vesmír rozpadá doslova a do písmene a zažitá agonie nás může přivést až někam k obrazu prvotního hříchu Adama a Evy. A já doufám, že inscenace vzniklé z těchto inspirativních, propracovaných a hlubokých textů snad přivedou naše diváky k některým znepokojivým vhledům. Další klíčovou událostí roku 2015 je, že Městská divadla pražská mají konečně svoji zkušebnu. V minulé výroční zprávě jsem psal, že se podařilo vyřešit problém s prostorami pro fundus kulis a rekvizit pronájmem sklepních prostor ve Vodičkově ulici a že je zde možnost zrekonstruovat jednu z místností jako zkušebnu. Magistrát hl. m. Prahy na náš požadavek rekonstrukce velice pružně zareagoval, uvolnil z kapitálových výdajů odpovídající částku a na konci tohoto roku došlo ke kolaudaci pro naše potřeby tak důležitého prostoru. Domnívám se však, že jeho potenciál a umístění jsou tak výjimečné, že bude možné zúročit i komerční možnosti a dát ho částečně k dispozici pro volnočasové aktivity obyvatel centra a bližšího i vzdálenějšího okolí. Ondřej Zajíc, ředitel Městských divadel pražských Slovo ředitele výroční zpráva 5

6 výroční zpráva Název kapitoly

Organizační struktura Městských divadel pražských Název kapitoly výroční zpráva 7

Organizační struktura Ředitel Městských divadel pražských Umělecký šéf Hlavní ekonom Šéf výpravy Manager provozu Vedoucí produkce Vedoucí obchod. oddělení PR a marketing manager Umělecký soubor 8 výroční zpráva Organizační struktura

Organizační struktura Umělecký šéf Herecký soubor Dramaturgové Lektor dramaturgie Inspicienti + Nápověda PR a marketing manager Podrobný soupis zaměstnanců v jednotlivých odděleních je uveden v organizačním řádu Městských divadel pražských. Organizační struktura výroční zpráva 9

Soupis zaměstnanců pozice třída stupeň úvazek admin. pracovník 8 10 0,20 archivář 11 12 1,00 asistent řed. 8 12 1,00 asistent řed. - MD 8 6 0,00 dramaturg 11 11 1,00 dramaturg 11 12 1,00 elektroúdržbář 5 12 0,50 garderobiér 5 12 1,00 garderobiér 5 12 1,00 garderobiér 5 12 1,00 garderobiér 5 12 1,00 garderobiérka 5 12 1,00 grafik PR 10 3 1,00 grafik PR - MD 10 5 0,00 herec 10 12 1,00 herec 10 12 1,00 herec 10 12 1,00 herec 10 12 0,90 herec 10 8 1,00 herec 10 12 0,90 herec 10 11 1,00 herec 10 11 1,00 herec 10 6 1,00 herec 10 6 1,00 herec 10 10 1,00 herec 10 10 1,00 herec 10 8 1,00 herec 10 9 1,00 herec 10 12 1,00 herec 10 10 1,00 herec 10 12 0,50 herec 10 6 1,00 herec 10 8 1,00 herec 10 9 1,00 herec 12 12 1,00 herec 10 10 1,00 herec 10 12 1,00 herec - MD 10 10 0,50 hl. ekonom 12 12 1,00 hl. účetní 10 12 1,00 insp. hlediště 4 12 1,00 inspicient 6 12 1,00 inspicient 7 12 1,00 inspicient 7 12 1,00 inspicient 6 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 0,80 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 jevištní technik 5 12 1,00 krejčová 7 12 1,00 krejčová 7 11 1,00 krejčová 7 12 1,00 krejčová 7 12 1,00 krejčová 7 11 0,50 majet. úč. 8 11 1,00 maskér 8 12 0,50 maskér 8 12 0,50 maskér 8 12 0,50 maskér 8 12 0,50 maskér 7 12 1,00 maskér 8 12 1,00 maskér 8 12 0,50 maskér - MD 8 12 0,00 mistr. v krejč. 7 12 1,00 nápověda 4 12 1,00 nápověda 4 12 1,00 nápověda 4 12 1,00 obch. referent 9 4 1,00 obch. referent 8 6 1,00 obch. referent 8 4 0,80 osvětlovač 8 12 1,00 osvětlovač 6 12 1,00 osvětlovač 6 12 0,50 osvětlovač 8 12 1,00 osvětlovač 7 12 1,00 10 výroční zpráva Organizační struktura

Soupis zaměstnanců pozice třída stupeň úvazek person. + mzd. úč. 10 11 1,00 pokladník vstup. 4 12 0,75 pokladník vstup. 4 12 0,75 pokladník vstup. 4 12 0,75 pokladník vstup. 4 12 0,75 pom. admin. síla 2 12 1,00 produkční 9 12 1,00 produkční 9 11 1,00 produkční 9 11 0,50 provozář 8 12 1,00 ref. PR 10 4 1,00 ref. HS 8 12 1,00 ref. PR 10 4 1,00 rekvizitář 5 12 1,00 rekvizitář 5 12 1,00 rekvizitář 5 12 1,00 rekvizitář 5 12 1,00 rekvizitář 5 12 1,00 ředitel 12 7 1,00 skladník 6 12 1,00 statistik + poklad. 10 11 1,00 tajemnice 9 12 1,00 tajemnice 9 12 1,00 úč. metodik 11 8 0,50 účetní 10 9 1,00 uklízečka 2 12 1,00 uklízečka 2 12 1,00 uklízečka 2 12 1,00 umělec. šéf 12 12 1,00 ved. provozu 10 12 1,00 ved. výpravy 13 9 1,00 vedoucí obch. odd. 9 9 1,00 vedoucí PR 11 6 1,00 vrátná 1 12 1,00 vrátný 1 12 1,00 vrátný 1 12 1,00 vrátný 4 12 1,00 vrátný 1 12 1,00 vrátný 1 12 1,00 vrátný 1 12 1,00 zvukař 7 12 1,00 zvukař 8 12 1,00 zvukař 8 12 1,00 Dohody o pracovní činnosti a Dohody o provedení práce pozice počet úvazek Uvaděčky ABC + Rokoko 47 0,5 Požární dozor 20 0,5 Lékařský dozor 2 0,5 Distribuce časopisu MDP 1 0,5 Šéfredaktor časopisu MDP 1 0,5 Lektor dramaturgie 1 0,5 * Placení dle počtu odpracovaných představení nebo hodin Organizační struktura výroční zpráva 11

Soupis herců Hlavní pracovní poměr Externí herci, hudebníci a tanečníci Batulková Dana Bor Hanuš Dolanský Zdeněk Doulová Hana Drábek-Hornáčková Henrieta Dvořák Viktor Fidlerová Radka Fridrich Vasil Hána Jiří Jurek Lukáš Juřica Pavel Kalina Zbigniew Kalvoda Radim Klem Jiří Klimeš Petr Lehký Stanislav Novotný Tomáš Pacoláková Evellyn Pernetová Lucie Říčařová Zuzana Smutná Jitka Vencl Zdeněk Vlach Jaroslav Alán Jan Badinková Michaela Balcar Michal Bartoška Petr Bedáňová Veronika Besta Petr Borodin Alexander Brabec Jaroslav Brzobohatá Františka Buble Jan Budínská Ludmila Bystroňová Antonie Čelebič Vuk Daňková Andrea Daňková Tereza Delišová Martina Dolanská Petra Drbohlav Jan Drbohlavová Jana Dušek Zdeněk Dvořák Vojtěch Dymková Šárka Eichler Marek Eichler Petr Fialová Květa Filčev Vojtěch Fišer Stanislav Friedl Jaroslav Gajerová Veronika Hájek Robert Hámová Gabriela Hanzl Jan Hilgart Jiří Hilšer Marek Hlas Ivan Hnilička Jan Homola Lukáš Hustoles Tomáš Hykyšová Zuzana Choděrová Daniela Janatková Barbora Janků Veronika Jelínek Jiří Jelínková Dana Ježil Radek Jiskra Filip Jiskrová Jana Jurkovič Marek Kačmarčík Milan Klapka Dalimil Koreček Ivan Koudelková Veronika Kouklová Nikol Krištůfek Ladislav Krček Jaroslav Krčmář Michal Křepelková Amálie Kříženecká Marie Kubařová Veronika Kubín Vít Lambora Marek Linka Miroslav Lojdová Kateřina Lorenc Josef Lukešová Bára Lžičař Pavel Macháčková Kateřina Marek Vladimír Marková Dana Marková Helena Masáček Jiří Mašek Jan Mayerová Carmen Meduna Jan Milková Svatava Milota Jiří Mitrega Robert Müller Richard Nerušilová Věra Novotný Jiří Ornstová Eva Pelikán Lukáš Peroutka Pavel Petráš Aleš Plíšková Gabriela Podhajský Ondřej Poláčik Marek Poláková Barbora Pospíšil Jan Procházková Marika Rošetzký Marcel Roznětínská Lucie Sabadin Miroslav Sekyrka Karel Skála Pavel Skořepová Luba Slámová Eliška Slánský Jaroslav Součková Dagmar Soukupová Patricie Steigerwald David Suchánková-Theimer Anna Svojtková Veronika Syslová Dana Szymik Jan Šindelářová Adéla Šoltýsová Diana Štefan Marek Štěpán Stanislav Štěpánková Julie Šulcová Radka Termerová Lenka Tůma Martin Valentová Barbora Vančura Petr Valenta Matyáš Veckerová Kateřina Velen Zdeněk Večerka Miroslav Vokurka Tomáš Volek Vladimír Vyhnánková Marie Yasinski Alexander Zbranková Lenka 12 výroční zpráva Organizační struktura

Soupis hostujících umělců všech profesí Režiséři Čermáková Viktorie Engelová Ludmila Goldflam Arnošt Hanuš Miroslav Khek Pavel Choreografie Basák Karel Hanušová Jana Janatková Barbora Kubín Vít Pacek Martin Výtvarníci /Kostýmy Červenková Michaela Goldflamová Štětinová Petra Hájková Kateřina Krištofovičová Daša Milfajt Jaroslav Rusín Tomáš Syrový Michal Zábrodská-Hávová Dana Hudba Fidler Luboš Janouch Jiří Nejedlý Vladimír Potoček Milan Wajsar Petr Fotografové a grafici Borecká Marianna Houdková Martina Hrbková Alena Homolka Alan Honzík Stanislav Krištůfková Natálie Kurečka Petr Mach Tomáš Macháček Jakub Merunková Lucie Makovská Eva Pospíšil Bohumil Tomeš Michael Organizační struktura výroční zpráva 13

14 výroční zpráva Název kapitoly

Premiéry roku 2015 Název kapitoly výroční zpráva 15

Premiéry Rodolfo Sonego, Renato Giordano Vím, že víš, že vím Friedrich Dürrenmatt Romulus Veliký, komedie antických rozměrů Ronald Harwood Na miskách vah August Strindberg Tanec smrti Anat Gov Happy End Pere Riera Hodina před svatbou Datum premiéry 7. března 22 23. května 15 7. listopadu 8 Datum premiéry Datum premiéry Počet repríz Počet repríz 24. ledna 23 Počet repríz 28. března 22 14. listopadu 8 Hlavní dramaturgické linie Smyslem veřejnoprávního divadla je kultivovat veřejný prostor. Městská divadla pražská to činí několika způsoby. Jakožto scéna určená běžnému městskému publiku si klade za cíl kultivovat a rozvíjet vkus a uvažování svých diváků. Činí tak způsobem konsenzuálním. Příchozího vítáme jako očekávanou a milou návštěvu, s níž chceme sdílet své vědomosti, obavy, strasti i radosti. Náš dům je otevřen pro každého a naší snahou je docílit, aby se zde navzájem ctili a respektovali i lidé, kteří se mohou domnívat, že spolu nemají nic společného. Na základě této premisy je repertoár volen tak, aby každá inscenace přinášela impulz k zamyšlení, novou, mírně či více provokativní myšlenku, ale aby zároveň srozumitelně komunikovala. Co se říká, je důležitější, než jak se to říká. Nechceme lacině urážet ani šokovat, nechceme se arogantně povyšovat, nevytváříme umění pro úzkou elitu, ale nejsme ani divadlem lidovým. Naše publikum očekává kultivovanou podívanou, nové impulzy a profesionální kvalitu. Rozvíjíme odkaz, jímž se cítíme být vázáni. Odkazujeme se především k tradici ředitele Oty Ornesta, tedy na dobu, kdy Městská divadla pražská byla kultivovanou a inteligentní kulturní institucí se silným hereckým souborem. Vytváříme herecké příležitosti pro všechny věkové kategorie herců, jaké si nemůže dovolit žádné soukromé divadlo, a podílíme se tak na udržování a rozvíjení té nejlepší tradice hereckého umění. 16 výroční zpráva Premiéry roku 2015

Premiéry DRAMATURGIE SE NA ZÁKLADĚ TĚCHTO PREMIS REALIZUJE V NĚKOLIKA DRAMATURGICKÝCH LINIÍCH: 1/ ČESKÁ OTÁZKA jednou z priorit dramaturgie Městských divadel pražských je zkoumání české identity. Zkoumání toho, co nás utváří a co způsobuje, kým jsme a kam směřujeme. Součástí této cesty je i poměřování naší současnosti s díly a osobnostmi významných českých autorů, a to napříč žánry. V uplynulých sezonách to byla především díla, která vznikala těsně před druhou světovou válkou, tedy v době mohutného rozmachu české kultury. 2/ VELKÉ TÉMA konfrontovat dnešního člověka s hodnotami, které nás přesahují, které platí od věků a od nichž se odvíjí naše velikost a před nimiž se odhaluje naše malost, je dalším z cílů, které si prostřednictvím děl velké klasické literatury klade dramaturgie Městských divadel pražských. 3/ TĚŽKÉ ŽIVOTNÍ SITUACE tato inscenační linka jde přímo proti trendům současné popkultury, zdůrazňující laciné, zábavné a lehké stránky života a podává tak falešný, i když dobře prodejný obraz světa. Městská divadla pražská se již řadu let zabývají ožehavými tématy. Zaznamenáváme v řadách diváků zejména střední generace jistou úlevu, že se zde vyslovuje nevyslovitelné, že o těžkých věcech, o kterých se stalo zvykem v dobré společnosti nehovořit, o nemocech, smrti, stáří, postižení, lze mluvit nahlas, tónem jak vážným, tak humorným. 4/ JEDINEČNOST, ODLIŠNOST, TOLERANCE SKUTEČNÁ I DOMNĚLÁ řadu sezon se Městská divadla pražská věnují tolik skloňovanému tématu tolerance v současném světě. Tolerancí se ohání od politiků až po opilce v hospodě kde kdo. Jak je tomu ale ve skutečnosti? Jak se doopravdy vyrovnáváme s výjimečností, jinakostí, kde máme svoje meze? Jak se žije lidem odlišným svým etnikem, svými postoji, názory či postiženým jakoukoli výjimečností nebo nedostatkem? 5/ HUDEBNĚ DRAMATICKÁ LINKA specifikou Městských divadel pražských se v posledních letech staly vyprofilované hudební komedie. Snažíme se, aby každý takto uvedený titul měl jasné téma, vyjadřoval se často hravým způsobem k současnému stavu světa a nestal se pouze zábavou pro zábavu. Rozhodně tedy není náhodou, že se jedná o vysloveně autorské projekty, které buď zpracovávají literární předlohu, nebo jsou zcela novými originálními díly. Pracovně jsme si tento žánr nazvali muzikál pro činoherce. Tyto hry uvádíme takřka výlučně na jevišti Divadla ABC. Premiéry roku 2015 výroční zpráva 17

Premiéry / Tanec smrti August Strindberg Tanec smrti Premiéra 24. ledna 2015 Po delším čase ožívá opět Malá scéna ABC původním projektem Městských divadel pražských. Své vrcholné dílo Tanec smrti napsal vynikající, leč kontroverzní švédský dramatik na počátku 20. století, těsně po rozchodu se svou druhou manželkou. Přestože dnes je Strindberg považován za největšího švédského dramatika, ve své době byl pokládán za skandalistu, neboť jeho díla pronikala do hlubin lidské psychologie a odhalovala zejména nepříjemná zákoutí soužití mezi mužem a ženou s naprostou nekompromisností a bez servítků. Tanec smrti je krutou i směšnou anatomií jedné lásky, milostným trojúhelníkem lidí již nemladých, kteří však časem nezmoudřeli a nedokázali ani otupit hroty své vášně, zloby a nenávisti. Muž, žena, milenec trojice, která nedokáže žít spolu ani bez sebe a která během plynutí času vypracovala strategii vzájemných podrazů, hru intrik a schopnost jít si na nervy k neuvěřitelné virtuozitě, k bravurnímu tanci. Kdo bude mít poslední slovo? Smrt? Nenávist? Anebo láska, která je počátkem i koncem všeho? Strhující příběh, kde všechno je jinak než se zdá a který nedá divákovi vydechnout až do poslední chvíle, je vysněnou hereckou příležitostí pro tři protagonisty v nejlepších letech. Hrají Radka Fidlerová, Jiří Schwarz, Oldřich Vízner Režie Viktorie Čermáková Překlad Zbyněk Černík Úprava a dramaturgie Věra Mašková Scéna Adam Pitra Kostýmy Daša Krištofovičová Záměrem bylo nejen poskytnout hereckou příležitost hercům staršího věku, kteří tuto šanci beze zbytku využili, ale vyzkoušet i velké drama v komorní formě. Netradičně pojatý prostor, který stírá hranici mezi přihlížejícími a účinkujícími, dává divákům nový druh prožitku, aktivizuje ho, zatahuje do samotného epicentra dění. Časový posun hry do 70. let 20. století rozeznívá klasickou hru novou aktuálností a jeho účinek zejména pro starší diváky je o to silnější a autentičtější. 18 výroční zpráva Premiéry roku 2015

Premiéry / Vím, že víš, že vím Rodolfo Sonego, Renato Giordano Vím, že víš, že vím Premiéra 7. března 2015 Původně úspěšný film byl před nedávnem adaptován pro divadlo. Lehká komedie závažného obsahu. Co se stane, když člověk začne na svůj život pohlížet očima těch druhých? Na počátku je pouhý omyl. Soukromý detektiv si splete sledovanou osobu a místo manželky prominentního politika začne sledovat úplně obyčejnou rodinu. Co se skrývá pod pokličkou zdánlivě všedních dní všedního manželského páru středních let? Mnoho všelijakých drobných tajemství, která vedou k nedorozumění a vzájemnému odcizení. Vědět znamená pochopit a pochopit dává šanci napravit. Zdá se to jednoduché? Jenomže ve světě, kde se při prvním náznaku bolesti, nesnází a nepohody rovnou bere do zaječích, kde se vztahy rozpadají jak na běžícím pásu bez jakéhokoli pokusu o nápravu či změnu, natož pak nějaké sebezpytování, je tahle několik desetiletí stará komedie vítaným připomenutím hodnot, které považujeme za ztracené. Hrají Simona Stašová, Michal Dlouhý, Andrea Daňková, Vasil Fridrich / Petr Vančura Režie Vladimír Strnisko Překlad Karina I. Havlů Výprava Michaela Červenková Hra byla nasazena jako velká herecká příležitost pro dvě stálice souboru Městských divadel pražských Simonu Stašovou a Michala Dlouhého. Ve spolupráci s renomovaným režisérem Vladimírem Strniskem vytvořili velmi úspěšnou podívanou, která se těší obrovskému diváckému zájmu. Premiéry roku 2015 výroční zpráva 19

Premiéry / Happy End Anat Gov Happy End Premiéra 28. března 2015 Touto hrou chceme navázat na dramaturgickou linku Těžké životní situace. Jde o současnou izraelskou tragikomedii, ve které se lehce a s nadhledem vypráví o velmi vážných věcech, konkrétně o rakovině. Autorka začala hru psát poté, co u ní lékaři tuto nemoc objevili. Rozhodla se v ní o své chorobě hovořit naprosto otevřeně. I když se dotýká natolik závažných věcí, jakými jsou nemoc a smrt, nechybí jí humor a nadhled. Tímhle neotřelým přístupem si hra získala srdce mnoha diváků a současně podpořila prevenci v boji proti této záludné chorobě. Anat Gov přežila s rakovinou čtyři roky, během kterých, jak sama řekla v jednom z posledních rozhovorů, bylo víc dobrých než špatných dní. Přestože jí nakonec v roce 2012 podlehla, poselství, které divákům zanechala, totiž Nikdy neztrácejte naději a berte si z života to nejlepší, je stále živé. Tuto neotřelou tragikomedii, kterou jsme objevili díky spolupráci se sdružením Cesta domů, uvádíme v české premiéře v překladu Šárky Doležalové a v režii Arnošta Goldflama. Hrají Dana Batulková, Radka Fidlerová, Jitka Smutná, Evellyn Pacoláková, Hana Doulová, Jiří Hána, Zdeněk Velen Režie Arnošt Goldflam Dramaturg Jiří Janků Překlad Šárka Doležalová Scéna Tomáš Rusín Kostýmy Petra Goldflamová Štětinová Hudba Milan Potoček Choreografie Jana Hanušová Ačkoliv jsme tuto originální hru nasazovali do našeho repertoáru s obavami o její divácké přijetí, ukazuje se, že vážné téma přetavené do komediálního žánru publikum oslovuje. Je to zásluhou mnoha příznivých okolností, jež se při přípravě této inscenace sešly. Jednak je to kvalita textu, dále pak nadhled režijního vedení Arnošta Goldflama a v neposlední řadě také velmi kvalitní herecké výkony mnoha účinkujících. Jsme také rádi, že naše spolupráce se sdružením Cesta domů úspěšně pokračuje, a bez zajímavosti není ani skutečnost, že jsme díky inscenaci navázali užší kontakt s izraelským Divadelním institutem Hanocha Levina v Tel Avivu. 20 výroční zpráva Premiéry roku 2015

Premiéry / Romulus Veliký, komedie antických rozměrů Friedrich Dürrenmatt Romulus Veliký, komedie antických rozměrů Premiéra 23. května 2015 Německy píšící švýcarský autor Dürrenmatt, který zemřel r. 1990, patří dnes už k moderním klasikům. Začínal jako autor detektivek, k jejichž psaní se uchyloval z nouze do doby, než ho v padesátých letech proslavila Návštěva staré dámy po celém světě. Jeho praxe autora kriminálních příběhů mu nejen vynesla jeden z nejslavnějších německy psaných románů Soudce a jeho kat, ale pomohla mu i při konstruování důmyslných zápletek a nečekaných point jeho dramat. Komedie na antické téma o posledním římském císaři patří k jeho raným dílům. Mistr absurdního divadla před nás staví antihrdinu, světapána, který se ke svým vladařským povinnostem chová velmi podivně a laxně. Místo, aby řešil ohrožení vlasti cizími vojsky, stará se o svůj chov slepic, a není tedy divu, že na něho doma číhá za každým závěsem nějaký ten vrah. Jsme svědky zániku říše, kterou spravuje šílenec, anebo se jedná o dobře promyšlenou státnickou hru? A pokud ano, jaký je její smysl a cíl? Jedna nečekaná situace střídá druhou až k šokujícímu odhalení. Přestože se příběh odehrává v době pádu Západořímské říše, postavy, situace a zápletky jsou ryze současné, velmi komické a, bohužel, velmi aktuální. Hrají Aleš Procházka, Martina Delišová, Nikol Kouklová, Zdeněk Dolanský, Viktor Dvořák, Petr Klimeš, Pavel Juřica, Lukáš Jurek, Jiří Klem / Jan Vlasák ad. Režie Ondřej Zajíc Dramaturg Věra Mašková Scéna Adam Pitra Kostýmy Kateřina Hájková Těžiště této hry leží na bedrech představitele hlavní postavy. Po Václavu Voskovi se této role zhostil přední herec Městských divadel pražských Aleš Procházka. Jeho promyšlené precizní herectví a schopnost tematizovaného výkonu patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co lze na pražských jevištích v současné chvíli vidět. Právě jeho výkon posouvá inscenaci, která by mohla být lehkou komedií k výrazné existenciální výpovědi o bědném stavu současného světa. Premiéry roku 2015 výroční zpráva 21

Premiéry / Na miskách vah Ronald Harwood Na miskách vah Premiéra 7. listopadu 2015 Harwoodova hra, inspirovaná skutečným příběhem geniálního dirigenta Berlínské filharmonie Wilhelma Furtwänglera, se vrací k bolestivému tématu postavení umění a umělce v totalitní společnosti. Furtwängler byl po válce postaven před denacifikační tribunál: hra se však zabývá šetřením, které předtím ve věci údajné dirigentovy nacistické minulosti vedl americký vyšetřovatel major Steve Arnold. Arnold byl prý pro tento úkol vybrán proto, že nemá o hudbě ani ponětí navíc jako člověk, který viděl při osvobozování koncentračních táborů hrůzy nacismu na vlastní oči. Když písemné důkazy, jež by dirigentovu kolaboraci potvrzovaly, chybí, neváhá se Arnold spojit i s bývalým nacistickým fízlem, druhým houslistou filharmonie. Hra je sporem bez vítězů záleží na divákovi, na čí stranu se postaví. Jedná se o velmi kvalitní text, který nabízí krásné herecké příležitosti a navazuje na dlouhodobé směřování naší dramaturgie v linkách Těžké životní situace i Jedinečnost, odlišnost a tolerance. Hrají Vasil Fridrich, Jan Vlasák, Jiří Suchý z Tábora, Nina Horáková, Pavel Juřica, Veronika Janků Režie Petr Svojtka Dramaturg Jiří Janků Překlad Julek Neumann Výprava Jaroslav Milfajt Hudba Vladimír Nejedlý Inscenace byla do našeho repertoáru nasazena především pro nadčasovost hlavního tématu. Postavení umělce v totalitní společnosti a jeho zodpovědnost za podporu nedemokratického režimu, to je problém, který se zdaleka netýká pouze fašistického Německa. Velmi podobně tomu bylo i za komunistického režimu u nás a najít jednoznačné odpovědi na to, co je a co není kolaborace, je velmi složité. To, že tyto otázky nebyly jednoznačně dořešeny, má svým způsobem vliv na dění v dnešní společnosti, a proto považujeme za velmi důležité, aby se o těchto věcech mluvilo. Nemalý přínos inscenace vidíme v tom, že poskytla velké herecké příležitosti, a nás velmi těší, že je všichni herci dokázali plně využít. Potěšitelné je i to, že se jednalo o první práci nové mladé členky hereckého souboru Niny Horákové, která svým přístupem prokázala, že její angažování do řad Městských divadel pražských bylo dobrou volbou. 22 výroční zpráva Premiéry roku 2015

Premiéry / Hodina před svatbou Pere Riera Hodina před svatbou Každá rodina je nemocná po svém... Premiéra 14. listopadu 2015 Rodinné drama. Svatba jediné dcery bohatého podnikatele svede do jeho domu všechny jeho syny i jejich partnerky. Ukazuje se, že den bude dramatičtější, než se původně očekávalo. Synové mají s otcovou firmou svoje záměry, kromě toho má každý z nich svoje vlastní starosti. Mezi nejstarším Maxem a jeho bývalou ženou je divné napětí, prostřední Alex záměrně terorizuje celou rodinu i svou novou přítelkyni, teta se pomalu, ale jistě opíjí, zahradou bloudí nezvaný host, bývalý zaměstnanec firmy, který byl nedávno propuštěn. Nevěsta postupně zjišťuje, že její sňatek hraje nepěknou roli v intrikách jejích sourozenců, a pod povrchem se skrývá děsivé rodinné tajemství, jehož nečekané odhalení přichází v závěru hry. Vyřizování rodinných účtů, v němž dojde až na zbraně a ohrožení života, odhaluje nejen povahové rysy dětí z lepší rodiny, ale i jejich traumata z dětství a nejednoho kostlivce v rodinných skříních. Riera je mladý dramatik, režisér a dramaturg, jehož hry se úspěšně uvádějí především v Barceloně. Síla jeho talentu tkví nejen ve výborně psychologicky vykreslených postavách, ale i ve schopnosti postihnout současné konflikty moderní doby. Hra Hodina před svatbou je postavena na střetu obchodních zájmů s nejprivátnější sférou lidského bytí. Hrají Petr Štěpánek, Michaela Badinková / Barbora Valentová, Viktor Dvořák, Jiří Hána, Lukáš Jurek, Evellyn Pacoláková, Dana Batulková, Máša Málková, Milan Kačmarčík Režie Ondřej Zajíc Dramaturg Věra Mašková Překlad Romana Redlová Úprava dialogů Ivana Slámová Scéna Michal Syrový Kostýmy Dana Hávová Česká premiéra krutého rodinného dramatu poskytla souboru celou řadu skvělých hereckých možností. Inscenaci dominuje výkon Petra Štěpánka, pro něhož se role Victora stala příležitostí rozehrát po čase svůj dramatický talent a prokázat, že patří k nejlepším hercům své generace. Velmi zdatně mu sekunduje mladší část souboru, zejména Jiří Hána, jehož Alex se z rodinného vtipálka odhaluje postupně až na dřeň hluboce pokřivené duše, či Michaela Badinková v roli jeho dcery, zdánlivě křehké krásky, pod jejímž okouzlujícím zevnějškem se skrývá zkažená egoistická duše. V nečekané roli se objevuje Máša Málková, jedna z nejnadějnějších hereček své generace role Sylvie, tajemné a laskavé, je dokonalou protiváhou zla, které tryská z ostatních postav. Silné herecké výkony spolu se silným příběhem jsou podstatou inscenace, která nikoho z diváků nenechá chladným. Premiéry roku 2015 výroční zpráva 23

Dramaturgický výhled na rok 2016 Louis Nowra / Noc bláznů Premiéra: 12. března 2016 Komedie australského dramatika propojuje dvě prostředí zákulisí divadla a psychiatrický ústav. V rámci art terapie má začínající režisér nastudovat divadelní hru s pacienty léčebny. Je konec šedesátých let, venku probíhají demonstrace proti válce ve Vietnamu a uvnitř se pokouší skupina klientů uskutečnit nemožné nastudovat operu od Mozarta. Příležitost pro komedii vskutku bláznivou, ale také pro jímavý lidský příběh o sbližování dvou světů, o poznání i sebepoznání a hledání skutečné hodnoty lidství. Mladý režisér Lewis přichází do polorozbořeného divadla plný pochyb, nejistoty, bez víry v sebe i v ostatní. Odchází jako dospělý muž a hotový režisér, který se může pustit do křížku s celým světem, obdarován těmi, s nimiž svět nepočítá. Po Důkazu a Molly Sweeney je to další text, který přivádí na jeviště odlišnost, jinakost na první pohled vnímanou většinovou společností jako handicap, a nasvěcuje ji z nečekaných úhlů. Tentokrát v žánru veselohry, což umožňuje zapojení jiné části souboru, která s tímto tématem zatím nebyla konfrontována. Z hlediska diváckého by tato inscenace měla přispět k prohlubování vnímavosti a tolerance, jíž se nám často nedostává. Žánr pak umožňuje seznámit se závažným tématem i tu část publika, která vážné hry nevyhledává. Allan a Barbara Peaseovi, Miroslav Hanuš / Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Premiéra: 19. března 2016 Hudební komedie, která poradí, jak předcházet partnerským krizím. Knihy manželů Peaseových, jež zkoumají rozdíly mezi myšlením žen a mužů, se staly světovým bestsellerem. Autoři kvůli nim procestovali celý svět a shromáždili nejnovější poznatky z oboru výzkumu mozku, z evoluční biologie, psychologie a sociologie. Čtenářům pak předkládají lehce kontroverzní výsledek, který možná překvapivým, avšak humorným a čtivým způsobem vysvětluje důvod existence napětí a rozepří mezi příslušníky obou pohlaví a pokouší se najít způsoby, jak se s nimi vypořádat. Režisér Miroslav Hanuš si jejich dílo vzal jako základ své hudební komedie, která vzniká takříkajíc na míru našemu hereckému souboru. Originální nápady předlohy divadelně upravil a převedl do jevištního tvaru, ve kterém nebudou chybět písně, živý orchestr a také spousta humoru, který se často dotýká věcí, jež ve skutečnosti příliš veselé nejsou. Světová premiéra této nové hry proběhne 19. března 2016 na jevišti Divadla ABC. Anton Pavlovič Čechov / Strýček Váňa Premiéra: 4. června 2016 Tragikomedie o nekonečné lidské duši a promarněných životech. V dramatu Strýček Váňa, stejně jako v ostatních vrcholných hrách A. P. Čechova, jde o variaci na téma zmarněného života na ruské provincii konce 19. století. Konflikt mezi zidealizovaným a skutečným všedním životem, zklamané lásky, nenaplněné ambice, naděje v lepší budoucnost a rozčarování z reality, to všechno jsou atributy, které ani během času neztratily na přesvědčivosti a jejichž prostřednictvím můžeme nahlédnout i dnešní společnost. Hledání smyslu života a krize středního věku jsou dnes stejně palčivé jako před sto dvaceti lety, kdy byla hra napsána. A právě pro tuto nadčasovou resonanci se Čechovovy hry neustále uvádějí na jevištích po celém světě. Do Divadla Rokoko se Čechov vrací po bezmála dvaceti letech, tentokrát v režii Petra Svojtky. 24 výroční zpráva Dramaturgický výhled na rok 2016

Dramaturgický výhled na rok 2016 Alexandr Sergejevič Puškin / Evžen Oněgin Premiéra: 11. června 2016 Cynismus, beznaděj, absence smyslu existence. Přežívání bez vzrušení, bez dobrodružství, bez opravdovosti. Náhražka života. To je to, co žene Puškinova hrdinu z místa na místo, aniž by někde našel to, co hledá. Jevištní adaptace jednoho z nejvýznamnějších děl světové klasiky si klade za cíl prostřednictvím romantického díla vystihnout palčivou otázku současné doby, která se v mnohém podobá té Puškinově. Život v dostatku, v pohodlí, zdánlivě bez starostí, a přece tak marný a prázdný. Co je dnešní svatý grál, který může naplnit lidský život? Slavný milostný příběh o velkém minutí se v čase a prostoru, protože skutečné věci se zdají tak obyčejné a banální, i o tom, že šumění andělských křídel je pomíjivá vteřina, kterou nelze vrátit, ale i o nebezpečí přebujelého egoismu, by měl zazářit v novém lesku a promlouvat především k mladé generaci. Urs Widmer / Top Dogs Premiéra: 5. listopadu 2016 Originální komedie nás zavede do bizarního prostředí rekvalifikačních terapií pro propuštěné manažery ve vysokých funkcích tzv. top dogs. Ti, co dříve vedli a řídili velké koncerny a společnosti a vyhazovali z práce tisíce lidí, byli najednou sami vyhozeni. Ale společnost potřebuje především produktivní členy. A vše je nakonec jen a jen business. Stačí dobrý nápad, a tak je pro tyto propuštěné zřízen kurz, v němž mají být hroutící se znovu postaveni na nohy skrze nejrůznější psychoterapie, modelové situace a nácvik správného chování. Moderní švýcarská groteska byla původně napsána pouze pro potřeby curyšského Neumarkt Theater, záhy však byla inscenována i v dalších divadlech po celé Evropě. Sám autor nabádá, aby s textem bylo zacházeno jako s pracovním materiálem a byl tak přizpůsobován lokálnímu kontextu. Proto vám v Městských divadlech pražských nabídneme Top Dogs à la Praha 2016. Inscenaci připravujeme pro Divadlo Rokoko v režii Petra Svojtky. Pavel Kohout / August August, august Premiéra: 12. listopadu 2016 Jedna z nejlepších her českého dramatika náležejícího již k moderním klasikům. Nádherný jazyk, básnivost a nespoutaná kreativita jsou základem příběhu odehrávajícím se v cirkusové manéži. Klaun August August má velký sen, drezírovat bílé lipicány. Na půdoryse až pohádkovém se rozehrává jeho zápas s ředitelem, který, jako každé personifikované zlo, tomuto snu staví do cesty nesplnitelné úkoly. Nesplnitelné pro klauna. Copak klauni mají tradiční rodinu, tradiční obleky a tradiční způsoby? Ale August si poradí. Každý úkol splní díky své nespoutané fantazii, nekonvenčnosti, průzračnému pohledu na svět. Zároveň je každý splněný úkol demaskováním prázdnoty, povrchnosti a jalovosti maloměšťáckého konformního světa a jeho zákonitostí. Před našima očima se manéž stává metaforou světa a August představitelem všeho tvůrčího, křehkého, krásně naivního, všech snů, tříštících se o realitu počtářů, politikářů a přízemních pletichářů. Hra klade nároky na jiný druh herecké práce, než je standartní psychologické herectví a je výzvou pro inscenátory po stránce výtvarné i pohybové. Dramaturgický výhled na rok 2016 výroční zpráva 25

26 výroční zpráva Název kapitoly

Reprízované tituly Název kapitoly výroční zpráva 27

Reprízované tituly 28 výroční zpráva Reprízované tituly Název titulu Datum premiéry Počet repríz v roce 2015 Celkový počet repríz včetně zájezdů a veřejných generálek Bedřich Smetana: The Greatest Hits 17.3.2012 19 92 Burundanga 14.6.2014 15 31 Bylo nás pět 22.3.2014 14 39 César a Drana 1.4.2007 3 175 České Vánoce 18.11.2006 9 79 Dobře rozehraná partie 19.1.2008 17 152 Drž mě pevně, miluj mě zlehka 8.6.2013 13 56 Důkaz 10.9.2011 13 84 Fialové Květy štěstí 14.11.2009 0 69 Holky z kalendáře 9.3.2011 13 96 Hráči 21.6.2008 14 179 Kancl 10.11.2012 20 69 Kdo se bojí Virginie Woolfové? 15.3.2014 22 51 Král Lear 11.9.2010 9 73 Lakomá Barka 17.9.2006 6 113 Listopad 7.6.2014 33 54 Molly Sweeney 13.6.2013 15 48 Oddací list 18.10.1999 18 261 Pan Kaplan má třídu rád 24.1.2009 20 231 Sebevrah 16.6.2012 11 54 Sen čarovné noci 23.3.2013 13 55 Shirley Valentine 26.4.2008 27 280 Veterán 8.11.2014 17 26 V+W Revue 15.11.2014 31 39 Věštkyně, vraždy a jasnovidci 16.3.2013 22 72 Želary 10.3.2012 11 70

Reprízované tituly Derniéry 2015 Datum premiéry Počet repríz v roce 2015 Celkový počet repríz včetně zájezdů a veřejných generálek A voda stoupá 9.11.2013 6 32 Markéta Lazarová 16.11.2013 5 30 Rváč 17.11.2012 5 38 Úsměv Dafné 1.2.2013 10 51 Vše o mé matce 20.2.2010 5 50 Reprízované tituly výroční zpráva 29

Reprízované tituly / Česká linka ČESKÁ LINKA Jiří Janků / České Vánoce Vánoční hry, to je naprosto specifická žánrová kategorie, která se táhne dějinami českého divadla od dob baroka. Vzešly přirozeně z církevního prostředí a v nejrůznějších dobách v mnohých úpravách podávaly v adventním čase zprávu o blížícím se narození Ježíše Krista. Tuto tradici nepřerušilo ani čtyřicet let naprosto ateistického komunistického vládnutí a s o to větší intenzitou se vánoční hry začaly uvádět po roce 1989. Naše hra na tuto zvyklost navazuje, je ale v mnoha ohledech netradiční. České Vánoce nejsou vánoční hrou v klasickém slova smyslu, ale velmi svéráznou adaptací starého známého příběhu, která je inspirována lidovým barokním divadlem, ladovskými jesličkami a také dnešní většinově ateistickou společností, která Vánoce již dávno nevnímá jen jako svátky slavící Boží narození. V inscenaci nejde jen o zvěstování narození Božího syna, ale i o zkoumání paradoxů, které tato skutečnost nese, je-li zasazena do českého prostředí. Vše je rozehráno v duchu velké nadsázky a příběh přináší nečekané a paradoxní situace. Jinými slovy, vedle oblíbených i méně známých koled a vánoční atmosféry zde diváci najdou i komické situace a dialogy, které ukáží, jak to asi mohlo vypadat, když do nejmenované vsi kdesi v České kotlině dorazila zpráva o narození Spasitele. Naši diváci tuto dvojlomnost vzali za svou a nás velmi těší, že zájem o inscenaci každým rokem stoupá. Úspěch hry nás inspiroval k pořádání Vánočního festivalu, který pravidelně přiváží pražským divákům úspěšné adventní inscenace z celé republiky i ze Slovenska. Jan Werich, Gustav Skála / Lakomá Barka Tato inscenace je pro naše divadlo důležitá v mnoha ohledech. Jednak jde o titul pro celou rodinu, který je určen malým i dospělým divákům, a pak se jedná o pohádku Jana Wericha, který je historicky s Divadlem ABC silně spjat. Velmi půvabně napsaný text předlohy je plný jedinečného humoru, jazykového vtipu i moudrosti (to je ostatně typické pro všechny pohádky z knihy Fimfárum). Pohádka půvabně pranýřuje nechvalně známé lidské vlastnosti, jakými jsou lakota, hamižnost a sobectví. V dramatizaci Gustava Skály a v režii Petra Svojtky se rozehrává příběh z vesnice Dejvice, jejíž obyvatelé ani trošku nedělají čest jménu své obce. Žádný z nich nedává více a nejlakomější z nich je farská kuchařka Barka. Je nejen lakomá, ale také zvědavá, a proto se jí dostane 30 výroční zpráva Reprízované tituly

Reprízované tituly / Česká linka odplaty. Trestu neujdou ani ostatní z vesnice, kteří šidí a podvádějí. Vše je inscenováno velmi nápaditě a s hravostí, která si nezadá s literární předlohou. Pobavit se tak skutečně mohou jak malí, tak i dospělí diváci. Květa Legátová / Želary Jedná se o jednu z divácky i umělecky nejúspěšnějších inscenací Městských divadel pražských posledních let. Adaptace vrcholné současné české prózy, která nejen nečekaným způsobem mapuje uzlové momenty českých dějin poloviny dvacátého století německou okupaci, osvobození a nastolení socialismu ale i etické problémy s tím spojené. Autorka dává zcela současné vidění světa do souvislostí s pradávnou, historickou duší české země. Tradiční, staletími prověřené hodnoty se stávají tím, co vítězí nad běsněním jakéhokoli zla, jehož nadvláda může být vždy jen dočasná. Drsný i jímavý příběh ztvárnil osobitým způsobem mladý režisér Pavel Khek, jehož výrazné režijní gesto přináší postmoderní divadelní jazyk, který dokáže strhnout a zaujmout nejen výlučné, exkluzivní, ale i mainstreamové publikum. Vznikla tak inscenace, jež provokuje k bouřlivým diskusím středoškoláky i intelektuály, ale která má obrovský ohlas i u zcela běžných diváků. Inscenace poskytla herecké příležitosti především střední a starší generaci herců, jejichž výkony jsou mimořádné. Působivou složkou představení je vynikající hudba Davida Hlaváče, která čerpá z lidových kořenů, s nimiž pracuje velice nápaditým způsobem. Přestože interpretace písní je náročná, soubor Městských divadel pražských zde prokazuje, že i tato stránka, která patří k tradici divadel ABC a Rokoko, je zde stále na výši. Reprízované tituly výroční zpráva 31

Reprízované tituly / Česká klasika ČESKÁ KLASIKA NA JEVIŠTI MĚSTSKÝCH DIVADEL PRAŽSKÝCH Karel Poláček, Arnošt Goldflam / Bylo nás pět Kniha, kterou údajně všichni známe. Ale opravdu jsme ji četli? Nebo jsme jen viděli v televizi seriál, který jako většina audiovizuálních děl, proklatě rychle stárne? Goldflamův osobitý pohled na Poláčkův příběh, napsaný v jedné z nejtemnějších chvil autorova života i života naší země, v době nacistické okupace, je vystavěn na nostalgii světa, který byl nenávratně rozvrácen bouřlivými dějinami dvacátého století a zároveň sněním o světě lepším, kde lze nejen přežít, ale i naplnit klukovské sny, a který, jak Poláček netušil a Goldflam dobře ví, se nikdy tak úplně nesplní. Hravá inscenace nabízí jevištní metafory až kafkovské dimenze, zároveň se ale nesnaží být nesrozumitelnou exkluzivní podívanou pro několik zasvěcených intelektuálů, ale nabízí inscenaci, která v několika svých plánech je srozumitelná komukoli. To je ostatně podstatou Goldflamovy poetiky jevištní i literární neexhibuje, neprezentuje v první řadě sebe, ale s pokorou přináší pohled na svět, který je vždy ukotven v minulosti. Goldflam umělec pokaždé jako by promlouval za generace Židů, kterým byl hlas navždy odebrán, vědom si svých kořenů rodinných i historických. Neprezentuje žádnou sebelítost ani křivdu, jen nostalgii po zašlých časech a to nejlepší, co židovská komunita této zemi dala vynikající kulturu a nenapodobitelný humor. Divadlo ABC touto inscenací naplňuje ducha své tradice hudební komedie, která není bezduchou zábavou, ale kulturním činem. Karel Čapek, Arnošt Goldflam / Věštkyně, vraždy a jasnovidci Poetika Arnošta Goldflama je jedním z významných obohacení repertoáru Městských divadel pražských. Opakovaně se zde prezentuje nejen jako výrazná režisérská osobnost, ale i jako svérázný dramatik. Předloh velkých spisovatelů se zmocňuje vždy s osobitou invencí, přetváří je ve svébytné divadelní hry, jež si v nabídce Městských divadel pražských našly řadu příznivců mezi střední a starší generací, ale jsou s úspěchem nabízeny i rodinám s dětmi a jako školní představení. Pro první setkání s divadlem či literárním velikánem jsou Goldflamovy vlídně nostalgické inscenace s výrazným humanistickým poselstvím ideální. Takové je i představení Věštkyně, vraždy a jasnovidci, které vzniklo na motivy Čapkových Povídek z jedné a druhé kapsy. Goldflam se předlohy zmocňuje s lehkým nadhledem a humorem, jímž probleskuje smutek muže, který už ví, že člověk může být mnohem horší, než dokonce i skeptik Čapek tušil. Trochu unavený Hospodin dává věčně nespokojenému lidstvu další a další šance, protože má pro lidi nějakou slabost, a lidstvo je opět a opět proměňuje ve lži, malichernosti, hlouposti, ale sem tam i v něco skutečného, opravdového a snad pozoruhodného. Inscenace Arnošta Goldflama jsou jedním z mála důkazů, že výsledky práce některých osobností nezávislých divadelních scén z osmdesátých a počátku devadesátých let jsou úspěšně aplikovatelné i do mainstreamových divadel a že je možné z jejich zkušeností pozitivně čerpat. 32 výroční zpráva Reprízované tituly

Reprízované tituly / Velké téma VELKÉ TÉMA Nikolaj Vasiljevič Gogol / Hráči Linie světové klasiky na jevišti Divadla Rokoko je od roku 2008 zastoupena inscenací hry N. V. Gogola Hráči. Jedná se o hru, která ani sto padesát let od svého napsání nepřestala být aktuální. Odehrává se v atraktivním prostředí karetních hráčů. Hlavní hrdina Icharev v podání Michala Dlouhého je podvodník, který se domnívá, že mu svět leží u nohou. Nakonec je oklamán skupinou zdánlivě prostých provinčních zlodějíčků, kteří jsou daleko nebezpečnější, než by se mohlo zdát. I když se tato hra neobjevuje na našich jevištích tak často jako jiné Gogolovy opusy, je neméně nadčasová a má řadu přesahů do dnešní doby. Režisér Petr Svojtka vsadil především na kolektivní souhru a kvalitní herecké výkony všech protagonistů. Nehledal zbytečné moderní aktualizace a dal naplno zaznít kvalitám textu. Díky tomu vznikla nesmírně živá a dynamická inscenace, která byla velmi příznivě přijata. Svědčí o tom mimo jiné i to, že inscenace je na repertoáru již osmou sezonu a stále se těší velké divácké návštěvnosti. Získala také cenu na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích. William Shakespeare / Král Lear Jedna z nejslavnějších tragédií Williama Shakespeara je příběhem o bolestném zmoudření panovačného, sobeckého a prchlivého starce, který tím, že ztrácí vše a dostane se až na hranici šílenství, dospívá k poznání o skrytém smyslu všeho pozemského úsilí. Zcela záměrně jsme touto inscenací porušili jedno historické tabu jedná se o vůbec první Shakespearovskou tragédii uváděnou na prknech Divadla ABC. Vzhledem ke geniu loci tohoto sálu to byl krok riskantní, a proto jsme od počátku vzniku inscenace pracovali s tím, aby byl výsledek co nejsdělnější a mohl oslovit i mladší divácké generace. Můžeme-li hodnotit, zdá se, že se tento záměr naplnil. Už jenom skutečnost, že se inscenace drží na repertoáru již šestou sezonu, o tom svědčí. Zatímco Hamlet bývá popisován jako tragédie nerozhodnosti, Othello jako tragédie žárlivosti a Macbeth bývá označován jako tragédie ctižádosti, u Krále Leara žádná taková charakteristika není. Skličující drama starého krále a otce zkrátka nelze shrnout do žádné zjednodušené formulace či teze. Děj se rozvíjí do strašlivé vize zobrazující hrůzy společnosti vyšinuté z tradičních kolejí slušných lidských vztahů, společnosti otřesené. Současně však přináší poselství o naději spatřované ve zmoudření a obrození. A snad právě v tom tkví její aktuálnost v dnešní době. Naše společnost totiž nemá daleko k předobrazu, který zde Shakespeare načrtl. Inscenace Petra Svojtky se může opřít o nadprůměrné herecké výkony mnoha umělců. Za všechny jmenujme Jana Vlasáka v titulní roli. Nezanedbatelná není ani skutečnost, že se jedná o premiéru nového překladu hry z pera Jiřího Joska. Reprízované tituly výroční zpráva 33