JAN HUS Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_30_20 Tématický celek: Evropa a Evropané Autor: Miroslav Finger Datum : duben 2013 Určení: dějepis, žáci 7.ročníku
Anotace : Materiál se zabývá problematikou vývoje na počátku 15. století z hlediska společenského, hospodářského a politického. Slouží k výuce na interaktivní tabuli. Materiál slouží k vysvětlení a pochopení změn, ke kterým došlo v našich zemích v oblasti ekonomické i společenské. Důraz je kladen na to, aby žáci pochopili, jak obrovské změny pro české země počátek 15. století znamenal. Prezentace vhodná jako podpora přímé výuky. Slouží pro utřídění poznatků a pochopení vzájemných souvislostí jednotlivých jevů. Začíná stručným životopisem Jana Husa, všímá si jeho činnosti kazatelské, literární a pedagogické. Snaží se zaznamenat, jak jeho myšlenky výrazně ovlivnily vývoj v Čechách v oblasti politické a společenské. Může sloužit i pro opakování. Očekávaný výstup: Na základě vysvětlení problematiky žáci získají představu o tom, jak činnost Jana Husa ovlivnila vývoj v českých zemích a jak velký společenský a hospodářský posun později přinesla. Žáci pracují i s učebnicí a se sešity. Hodnocení: Žáci pochopili význam činnosti Jana Husa a jeho podstatný vliv na vývoj české společnosti a na vznik husitské revoluce.
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. Na čem je založen feudalismus? 2. Kdo půdu vlastní a kdo a za jakých podmínek na ní musí pracovat? 3. Jak rozdělíš městské obyvatelstvo a kdo mohl být ve středověku považován za měšťana? 4. Jaké bylo postavení církve v české středověké společnosti za Lucemburků? 5. Co udělal Karel IV. z hlediska církevní organizace?
6. Se kterým církevním hodnostářem měl spor král Václav IV. a proč? 7. Co vyvolalo hospodářské potíže v českých zemích?
MOŽNÉ ODPOVĚDI 1. Je to systém založený na vlastnictví půdy. 2. Půdu vlastní feudálové ( panovník, šlechta, církev ), na půdě pracují poddaní, kteří musejí feudálům platit daně. 3. Obchodníci, řemeslníci a městská chudina. Za měšťana byl považován ten, kdo vlastnil nějaký majetek ( obchod, řemeslnickou dílnu ). 4. Církev se postupně stala největším vlastníkem půdy ( největším feudálem ). Karel IV. církev významně podporoval.
5. Povýšil pražské biskupství na arcibiskupství, aby české země nemusely spadat pod německé arcibiskupství v Řezně. 6. S arcibiskupem Janem z Jenštejna, který chtěl ještě posílit politickou moc církve. 7. Morová epidemie a ní způsobený úbytek obyvatelstva.
STRUČNÝ ŽIVOTOPIS Narodil se kolem roku 1371 v Husinci u Prachatic. Studoval v Praze na Karlově univerzitě teologii a kolem roku 1400 byl vysvěcen na kněze. Postupně se stal rektorem univerzity. Současně zastával funkci kazatele v Betlémské kapli. Zde kázal v českém jazyce a kritizoval církev. 1409 se zasloužil o vydání Kutnohorského dekretu, kterým se měnil poměr hlasů na univerzitě. Za svou činnost kazatelskou byl prohlášen 1411 za kacíře. Musel opustit Prahu a přesídlil do jižních Čech.
Císař Zikmund vyzval Husa, aby se obhajoval ze svého kacířství před církevním koncilem v Kostnici. Koncil obvinil Husa z kacířství. Hus trval na svých postojích, přestože věděl, že mu hrozí smrt. Své názory neodvolal, a proto byl 6. července 1415 upálen. Jeho popel byl hozen do Rýna, aby jeho přívrženci nemohli uctívat jeho ostatky.
ČINNOST KAZATELSKÁ Centrem kazatelské činnosti Jana Husa se stala Betlémská kaple v Praze. Přestože byl Hus příslušníkem církve, ve svých kázáních proti ní ostře útočil. Vadilo mu, že církev byla největším vlastníkem půdy ve státě, měla obrovské peněžní příjmy a její hodnostáři často žili přepychovým a skandálním životem. Na druhé straně byla skupina chudých kněží, kteří neměli ani své fary a museli za minimální plat plnit povinnosti svých bohatých představených. Hus hlásal návrat k prosté církvi, jak se praví v Bibli.
1412 Hus ostře odsoudil prodej odpustků, který vyhlásil papež, aby získal peníze na válku. Tím Hus ztratil přízeň krále Václava IV., protože i ten měl mít z prodeje svůj podíl. Papež prohlásil Husa za kacíře a uvrhl ho do klatby. Nad Prahou vyhlásil interdikt ( zákaz konání veškerých bohoslužeb, pohřbů, křtů, ). Hus proto opustil Prahu a své myšlenky dál dva roky šířil na venkově, kde získal mezi chudinou a drobnými zemany mnoho přívrženců. Hus své přesvědčení nikdy nezradil a 1415 zvolil raději smrt.
ČINNOST PEDAGOGICKÁ A LITERÁRNÍ Hus působil jako učitel a později jako rektor na Karlově univerzitě. Jeho činnost měla velký vliv na vývoj českého jazyka. Zabýval se jeho úpravou. Spřežkový pravopis nahradil diakritickým ( čárky, háčky ). Hus jako spisovatel po sobě zanechal rozsáhlé literární dílo. Psal hlavně latinsky a česky. Jeho asi nejvýznamnější spis se jmenuje O církvi. Zde autor shrnuje všechny své nejpodstatnější výhrady proti zlořádům tehdejší katolické církve. Zároveň zde vyložil, jaká má církev podle jeho představ být.
Kvůli tomuto spisu byl později odsouzen. Do česky psaných knih uložil hlavní myšlenky svých kázání, ve kterých nabádal obyčejné lidi ke zbožnosti. Patří sem díla Postila a Dcerka. Postila je souborem 59 kázání, která napsal Hus ve vyhnanství na Novém Hrádku. Každé kázání je uvedeno citátem určité části evangelia a pokračuje jeho výkladem. Postila je považována za Husův odkaz národu. Z dalších děl jsou známé Knížky o svatokupectví a Výklad viery, Desatera a Páteře.
KOSTNICKÝ KONCIL KONCIL je shromáždění nejvýznamnějších hodnostářů katolické církve. Přijímá závažná rozhodnutí pro církev i věřící. Hus se za kacíře nepovažoval. Věřil, že vykládá Bibli pravdivě, a chtěl své názory veřejně obhájit, aby se zbavil obvinění z kacířství, které ho vylučovalo z tehdejší společnosti. Hus přijal pozvání na koncil v Kostnici. Římský císař Zikmund mu navíc slíbil ochranným listem bezpečnost.
Po příjezdu do Kostnice byl ale Hus uvězněn. Koncil jeho názory předem odmítl a nechtěl o nich diskutovat. Požadoval po Husovi, aby své kacířské názory odvolal. To Hus nechtěl udělat, protože by zradil své přesvědčení i lidi, kteří mu věřili. Jako zatvrzelý kacíř byl odsouzen k trestu smrti na hranici. Rozsudek byl vykonán 6. července 1415.
POUŽITÁ LITERATURA: Macek, J.: Husitské revoluční hnutí. 3. vydání. Praha 1952. Husa, V.: Dějiny Československa. II. vydání. Praha 1962. Hora, P.: Toulky českou minulostí. Druhý díl. Praha 1991.