UNIVERZITA KARLOVA Fakulta tělesné výchovy a sportu

UNIVERZITA KARLOVA Fakulta tělesné výchovy a sportu BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vývoj a současný stav Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR v rámci Integrovaného záchranného systému ČR Vedoucí bakalářské práce Ing. et Mgr. Miloš Fiala, Ph.D. Vypracovala Martina Talichová Praha, duben 2013

Abstrakt Název: Vývoj a současný stav Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR v rámci Integrovaného záchranného systému ČR. Cíl práce: Cílem práce je popis vývoje, organizační struktury, sil a prostředků a úkolů vojenských záchranných útvarů a Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR jako jejich pokračovatele, a to od jejich vzniku až do současnosti. Metody: Bakalářská práce teoretického stylu je zaměřena na vyhledávání dostupných studijních pramenů a jejich rešerší, shromáždění publikací, článků, koncepčních materiálů a dalších písemných i elektronických podkladů, týkajících se historie vojenských záchranných útvarů a informací vztahujících se k současnému působení Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR. Výsledky: Výsledkem této bakalářské práce je ucelený přehled o vývoji a činnosti vojenských záchranných útvarů a Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR od jejich vzniku až do současnosti. Klíčová slova: záchranářství, hasiči, integrovaný záchranný systém, záchranný útvar.

Abstract: Title: Development and current status of rescue unit of the Fire brigade within the scope of Integrated Rescue System in CR. Objectives: The objective of this thesis is the description of the organisation structure, force and resources and targets of military rescue units from their origin up to the present day. Methods: Bachelors theses in a theoretical style is focused into the study of available information sources, its research. Collection of publications, articles, conceptual material and other written records connected to the history of army rescue units and information regarding the present day activity of the rescue unit of the Fire brigade CR. Results: Result of this bachelor thesis is a complete overview about the development and activities of the rescue units since their origin up to present day. Key words: rescue, firefighters, integrated rescue system, rescue unit

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla veškeré literární prameny, které byly během této práce použity. Zároveň souhlasím se zveřejněním této práce jak v tištěné, tak v elektronické podobě. V Praze dne 20. dubna 2013 -------------------------------- Martina Talichová

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala Ing. et Mgr. Miloši Fialovi, Ph.D. za odborné vedení při tvorbě bakalářské práce, za mnoho podnětných informací, týkajících se zvolené problematiky. Dále bych ráda poděkovala plk. Ing. Ivanu Koleňákovi za poskytnuté konzultace.

Svoluji k zapůjčení své bakalářské práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení: Číslo obč. průkazu: Datum vypůjčení: Poznámka:

OBSAH 1 ÚVOD.. 1 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA. 2 2.1 Implementace integrovaného záchranného systému do struktur ČR... 2 2.2 Historie vzniku a vývoje vojenských záchranných útvarů.. 6 2.2.1 Historie ochrany obyvatelstva v českých zemích od jejího počátku do roku 1945... 6 2.2.2 Historie ochrany obyvatelstva v českých zemích v letech 1945 1951. 8 2.3 Vojenské záchranné útvary do roku 2008 10 2.3.1 Vojenské útvary civilní obrany od jejich počátku do roku 1975 10 2.3.2 Vojenské útvary civilní obrany od roku 1976 do roku 2008 11 2.4 Transformace vojenských záchranných útvarů v roce 2008 a jejich současný stav..... 15 2.5 Historie 157. záchranného praporu Hlučín (předchůdce Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR). 18 3 VZNIK A VÝVOJ ZÁCHRANNÉHO ÚTVARU HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ČR... 20 3.1 Právní zakotvení vzniku Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR... 20 3. 2 Působnost Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR v rámci integrovaného záchranného systému.. 22 3.3 Hlavní úkoly a zaměření Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR.. 24 3.4 Organizační struktura a dislokace Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR.. 26 3.5 Síly a prostředky Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR.... 30 4 ANALÝZA ZÁSAHOVÉ ČINNOSTI ZÁCHRANNÉHO ÚTVARU HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ČR 38 5 ZÁVĚR... 43 SEZNAM LITERATURY 44 PŘÍLOHY

1 ÚVOD Řešení mimořádných událostí nebo krizových situací, provádění záchranných a likvidačních prací a přijímání opatření v oblasti ochrany obyvatelstva má v našich podmínkách poměrně bohatou minulost, ať se tato opatření v závislosti na aktuální vojensko-politické a společenské situaci a tomu odpovídajícímu legislativnímu ošetření nazývala různě. Síly a prostředky, které byly k plnění těchto úkolů vyčleňovány a připravovány, se postupně vytvářely, rozvíjely, transformovaly, rušily a znovu vytvářely, opět s ohledem zejména na aktuální vojensko-politickou situaci a samozřejmě na množství finančních prostředků, které měl stát k tomuto účelu k dispozici. Takovýmto procesem prošla většina současných základních a ostatních složek integrovaného záchranného systému (dále jen IZS ). Zvláštní místo v systému zaujímaly vojenské záchranné útvary. Je tedy na místě alespoň částečně zmapovat a shrnout proces vzniku a vývoje vojenských záchranných útvarů v kontextu vývoje ochrany obyvatelstva (civilní obrany, civilní ochrany) v českých zemích, jako jedné z důležitých složek IZS, popsat důvody a proces transformace těchto útvarů, jež stály na počátku vzniku nové součásti Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen HZS ČR ). Proces převedení jednoho ze záchranných útvarů ze struktury Armády České republiky do struktury HZS ČR probíhal od poloviny roku 2008, byl ukončen k 1. lednu 2009 a znamenal významné posílení HZS ČR jako základní složky IZS z hlediska centrálních sil a prostředků. Vznikl tedy nový subjekt, který má přesto za sebou bohatou tradici a řadu úspěšných zásahů. Je vybaven moderní technikou, obsluhovanou dobře vycvičenými profesionály, kteří především naplňují poslání a úlohu záchranného útvaru HZS ČR, jak je podrobněji rozvedeno v dalších kapitolách této bakalářské práce. 1

2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 2.1 Implementace integrovaného záchranného systému do struktur ČR Z historického hlediska jako zásadní událost pro budoucí vznik IZS se jeví 17. prosinec 1985, kdy Česká národní rada schválila po mnohaleté přípravě zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. O jeho kvalitě svědčí skutečnost, že přežil události roku 1989 i změnu koncepce záchranářské činnosti v roce 2001, a že se změnami, provedenými v pozdějších letech, platí do současné doby. Zákon o požární ochraně poprvé jednoznačně stanovil, že péče o požární bezpečnost musí být nedílnou součástí řídící, hospodářské nebo jiné základní činnosti orgánů a organizací, a že za plnění úkolů odpovídají vedoucí těchto subjektů. Konkrétně byly tímto zákonem a prováděcí vyhláškou č. 37/1986 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady o požární ochraně stanoveny povinnosti ústředních orgánů, nadřízených orgánů i výrobních organizací, byla uložena povinnost ustanovit technika požární ochrany, zřizovat požárně technickou komisi, požární hlídku, zpracovávat a udržovat dokumentaci požární ochrany, obstarávat a udržovat požární signalizaci, hasicí zařízení, hasicí přístroje a jiné věcné prostředky požární ochrany apod. (Szaszo, 2010) Události roku 1989 s sebou přinesly nové politické, společenské a ekonomické podmínky, zejména nástup tržní ekonomiky. S touto novou skutečností se musel vyrovnat i tehdejší Sbor požární ochrany a jeho jednotlivé součásti. Situace byla velmi složitá, neustále se měnící a vyvíjející. Docházelo k častým změnám v personálním obsazení vedoucích funkcionářů, ke změnám zákonů, k různým reorganizacím apod. V této době vznikly dva velmi důležité zákony a to zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), kterým se obnovila obecní samospráva a byly zřízeny obecní úřady a zákon č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, kterým byly vytvořeny okresní úřady jako územní orgány státní správy. (Szaszo, 2010) Do tohoto období, tedy do začátku 90. let minulého století spadají snahy o vytvoření reálného IZS v podmínkách ČR. Při řešení běžných i vážnějších událostí se na jednom místě setkávaly záchranné a jiné složky (hasiči, policie, záchranná služba, pohotovostní 2

služby, vojenské síly a prostředky a další). Tyto však neměly vytvořeny organizační, věcné, technické a konec konců ani personální podmínky (pravidla) pro vzájemnou spolupráci při zásahu. Odpovědné orgány se tedy začaly touto problematikou zabývat a výsledky tohoto snažení dostávaly konkrétní podobu. (Szaszo, 2010) První dokument, který se IZS zabýval, bylo usnesení vlády ze dne 29. května 1993 č. 246, k návrhu zásad Integrovaného záchranného systému. Zásady IZS jsou v plném znění uvedeny v příloze č. 1. Usnesení vlády sice nemělo a nemá charakter právního předpisu, nicméně tvořilo významný mezník pro vznik a fungování IZS, pro činnost ústředních orgánů státní správy jako Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany, dále tehdejších okresních úřadů jako územních orgánů státní správy a v neposlední řadě orgánů samosprávy při přípravě a řešení následků mimořádných událostí. Zásady, jako první dokument, vymezily definici pojmu IZS, a to jako systém vazeb zabezpečujících koordinovaný postup záchranných, pohotovostních, odborných a jiných služeb (dále jen "složek"), orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob při likvidaci havárií (zásada č. 1). V zásadě č. 2 byly vymezeny základní a další složky IZS. S odstupem času lze vyhodnotit, že zásady IZS přijaté vládou v roce 1993 splnily svůj účel a vytvořily podmínky pro legislativní řešení celého systému. URL 1 Pojem IZS se v právním řádu ČR objevil o něco později. Konkrétně novelizací již zmíněného zákona o okresních úřadech, a to zákonem č. 254/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dnem 31. prosince 1994. Jedno z novelizovaných ustanovení zákona znělo: Okresní úřad dále plní úkoly spojené s řešením mimořádných událostí v případě živelních pohrom, havárií nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí. Za tím účelem zabezpečuje koordinovaný postup záchranných, pohotovostních, odborných a jiných služeb, správních úřadů, obcí, fyzických a právnických osob při likvidaci jejich následků (dále jen "Integrovaný záchranný systém"), pokud k tomu není příslušný jiný státní orgán podle zvláštních předpisů. Šlo tedy o nepřímou definici zakomponovanou do textu zákona, nikoli o obvykle samostatný paragraf obsahující vymezení pojmů pro potřebu daného zákona. Toto vymezení IZS platilo až do listopadu roku 2000, kdy byl zákon zrušen novým zákonem 3

o okresních úřadech (zákon č. 147/2000 Sb.). V té době již byly dokončovány návrhy zákonů v rámci balíku tzv. krizové legislativy, a proto byla ustanovení o IZS ze zákona o okresních úřadech vypuštěna. (Szaszo, 2010) Dnem 1. ledna 2001 nabyl účinnosti zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů (dále jen zákon o IZS ), který stanovil nové vymezení IZS jako koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. Předmětem úpravy zákona o IZS je mimo jiné vymezení IZS, stanovení složek IZS a jejich působnosti. V úvodních ustanoveních se také uvádí, že: Integrovaný záchranný systém se použije v přípravě na vznik mimořádné události a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační práce dvěma anebo více složkami integrovaného záchranného systému. Pokud jde o složky IZS, ty jsou členěny na základní a ostatní. Na tomto místě je třeba uvést, že podle aktuálního znění zákona jsou základními složkami IZS: - Hasičský záchranný sbor České republiky (jednotky HZS krajů, záchranný útvar HZS ČR); - jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany (jednotky HZS podniků profesionální i dobrovolné, jednotky sboru dobrovolných hasičů obcí); - poskytovatelé zdravotnické záchranné služby (zřizované kraji); - Policie České republiky (krajská ředitelství, útvary s celorepublikovou působností). Ostatními složkami IZS jsou: - vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil (konkretizováno Dohodou o plánované pomoci na vyžádání, uzavřenou mezi Ministerstvem vnitra generálním ředitelstvím HZS ČR a Ministerstvem obrany Generálním štábem Armády ČR); - ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory (např. Vězeňská služba ČR); - ostatní záchranné sbory (např. Báňská záchranná služba); - orgány ochrany veřejného zdraví (např. hygienická služba); - havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby (energetika, komunikační a informační systémy apod.); - zařízení civilní ochrany (zřizovaná obcemi, právnickými osobami nebo podnikajícími fyzickými osobami podle zákona o IZS); 4

- neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím (např. Horská služba ČR, Vodní záchranná služba, Svaz záchranných brigád kynologů ČR, Český červený kříž, ADRA, Hand for Help apod.). Ostatní složky IZS poskytují při provádění záchranných a likvidačních prací plánovanou pomoc na vyžádání na základě písemných dohod, které s nimi mohou uzavírat: - jednotlivé základní složky IZS; - obecní úřady obcí s rozšířenou působností; - krajské úřady; - Ministerstvo vnitra. Pro úplnost je třeba dodat, že v době krizových stavů (vyhlašovaných podle krizového zákona nebo ústavního zákona o bezpečnosti ČR, resp. podle Ústavy ČR) se složkami IZS stávají také poskytovatelé akutní lůžkové péče, kteří mají zřízen urgentní příjem (zpravidla fakultní nebo větší krajské nemocnice). Stěžejní rozdíl mezi základními a ostatními složkami IZS lze podle zákona o IZS spatřovat v tom, že základní složky zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah na místě mimořádné události a ke splnění tohoto úkolu rozmisťují své síly a prostředky po celém území ČR. URL 2 Problematika IZS není řešena pouze zákonem, ale také jeho prováděcími předpisy, zejména vyhláškou Ministerstva vnitra č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb. (nabyla účinnosti 18. září 2001). URL 3 5

2.2 Historie vzniku a vývoje vojenských záchranných útvarů 2.2.1 Historie ochrany obyvatelstva v českých zemích od jejího počátku do roku 1945 Počátky organizované ochrany obyvatelstva v našich podmínkách spadají do konce dvacátých let minulého století. Z historického hlediska lze ochranu obyvatelstva v českých zemích rozdělit do několika kapitol podle časové posloupnosti. Každá historická etapa tohoto vývoje má své významné a charakteristické znaky. (Šilhánek, Dvořák, 2003) Úměrně změnám ve vojenství a tempu rozšiřování nových bojových prostředků, zejména vojenského letectva, jakož i úměrně stupni poznání těchto změn a důležitosti ochrany obyvatelstva proti vzdušnému napadení, začínaly koncem dvacátých let vznikat některé zcela nové obranné organizace a spolky. Jejich úkolem bylo v případě války organizovat ochranu obyvatelstva proti leteckým a chemickým útokům. V roce 1929 z podnětu Ministerstva národní obrany a za aktivního přispění Československého červeného kříže vzniklo Ústředí obrany obyvatelstva a jeho místní výbory. Byl zřízen jeho sekretariát a organizační, technická, plynová, zdravotnická a propagační komise. Tato organizace se stala pomocnou aktivní složkou vojenského letectva a obrany proti vzdušnému napadení, za svůj cíl si vytkla studium možností protiletecké obrany obyvatelstva v našich podmínkách a přípravu její organizace. Při vojenských cvičení prováděli její aktivisté např. zatemňování objektů, protiletecké pozorování, plnili různé pořádkové úkoly. Pořádali také přednášky, kurzy a výstavy na téma protiletecké ochrany. Ústředí ochrany obyvatelstva a jeho místní výbory ukončily svoji činnost schválením zákona o ochraně a obraně proti leteckým útokům v roce 1935. (Šilhánek, Dvořák, 2003) Přijetí zákona č. 82 o ochraně a obraně proti leteckým útokům dne 11. dubna 1935 v ČSR bylo do značné míry ovlivněno řadou vnitřních i zahraničně-politických faktorů. Zejména k nim patřilo hospodářské oživení po celosvětové krizi z počátku třicátých let a hlavně politický vývoj v sousedním Německu po nástupu nacistů k moci. Zákon o ochraně a obraně proti leteckým útokům ve své podstatě převedl úkoly, plněné do té 6

doby soukromými organizacemi na principu dobrovolnosti, na příslušné orgány státní správy a stanovil i další úkoly, které nebylo možno realizovat na základě dobrovolnosti. Byl rámcovým zákonem, který vymezoval prostor pro postupné vydávání vládních nařízení upravujících podrobnosti, taxativně stanovoval úkoly, povinnosti a práva úřadů, soukromých organizací a jednotlivců a tvořil základ pro sestavení harmonogramu přípravných prací a prováděcího plánu. K realizaci ustanovení tohoto zákona byly v obcích a městech podle nařízení a směrnic Ministerstva vnitra zřízeny poradní sbory civilní protiletecké ochrany. Současně s tímto krokem skončily svoji činnost dobrovolné instituce (Ústředí obrany obyvatelstva, místní výbory obrany obyvatelstva), které si po čas svého působení získaly důvěru nejširších vrstev společnosti bez ohledu na politickou, náboženskou a národní příslušnost. Práce obětavých jednotlivců a zejména různých dobrovolných, privátních a dalších organizací v první polovině třicátých let nepřišla nazmar. Položila základy pro vytvoření zákona a po jeho přijetí pokračovala v naplňování jeho ustanovení. (Šilhánek, Dvořák, 2003) Ustavením organizace Civilní protiletecká ochrana (dále jen CPO), byl položen základ pro státem organizovanou ochranu obyvatelstva v našich zemích. Ústředním řízením civilní protiletecké ochrany bylo pověřeno ministerstvo vnitra, k provádění zákona byly zřízeny v jednotlivých městech poradní výbory civilní protiletecké ochrany. Potenciální nebezpečí se týkalo především velkých měst s průmyslovými podniky a jinými zařízeními, důležitými pro obranu státu. Těmto privátním a státním výrobněhospodářským subjektům bylo za účelem ochrany před leteckými útoky nařízeno především: zpracovat tzv. ochranný plán, ustavit a proškolit orgány protiletecké ochrany, pořídit věcné prostředky k ochraně a tuto ochranu realizovat a provádět cvičení protiletecké ochrany. (Fiala, Vilášek, 2010) Na území protektorátu přešlo v roce 1940 postupně veškeré řízení CPO na protektorátní policii, která zabezpečovala součinnost ostatních zainteresovaných složek, především Červeného kříže a požárních jednotek. Od července 1941 byly všechny složky protektorátní CPO podřízeny říšským složkám a začleněny do říšského systému Luftschutz. Tato situace setrvala v podstatě až do osvobození. (Fiala, Vilášek, 2010) 7

2.2.2 Historie ochrany obyvatelstva v českých zemích v letech 1945 1951 Ochrana obyvatelstva proti vzdušnému napadení v poválečném období mezi lety 1945 1951 je charakteristická likvidací civilní protiletecké ochrany až do roku 1948 a snahou o její znovuvybudování po tomto datu. Rozmezí let 1951 1957 se vyznačuje vznikem civilní obrany a její výstavbou v duchu centralistického pojetí totalitního státu pod přímým vlivem tehdejšího Sovětského svazu se zaměřením na ochranu proti konvenčním zbraním v případě ozbrojeného konfliktu. (Šilhánek, Dvořák, 2003) Osvobozená Československá republika měla v prvních poválečných letech vyhlídky na dlouhodobý mírový vývoj v rámci demokratického zřízení. Na základě výsledků druhé světové války se změnilo strategické postavení Československa a zásadně se lišilo od stavu v roce 1938 v jeho prospěch. Setrvávala optimistická představa dalšího pokračování poválečné spolupráce vítězných mocností, navazující na válečnou koalici. Výsledkem toho byla minimalizace opatření k ochraně obyvatelstva před vzdušným napadením, neboť jak myšlení obyvatelstva, tak i rozhodování vlády a státní správy bylo optimistickými vyhlídkami ovlivněno natolik, že se nevěnovala žádná pozornost možnosti vzniku nového ozbrojeného konfliktu. (Šilhánek, Dvořák, 2003) Ve smyslu usnesení vlády z 27. listopadu 1945 a ve smyslu směrnic, které z tohoto usnesení vycházely pro likvidaci zařízení a materiálu protiletecké ochrany vydaných Ministerstvem vnitra, probíhala organizovaná likvidace protiletecké ochrany. Především došlo k odstranění ochranných staveb, zařízení a zbytků původní organizační struktury. Československá protiletecká ochrana tak v roce 1947 neposkytovala ani minimální zabezpečení obyvatelstva před následky nepřátelského vzdušného napadení. Ani psychika převážné části obyvatelstva nebyla v té době nijak nakloněna otázkám brannosti a znovu vytváření ochrany obyvatelstva v jakékoliv formě. (Šilhánek, Dvořák, 2003) V souvislosti se změnami zahraničně-politického postavení Československa na počátku roku 1948 a zostřující se studenou válkou doznala ochrana obyvatelstva podstatných změn. Hlavním mezníkem tohoto období byl 1. duben 1948. Splynutím agendy požární bezpečnosti, agendy protiletecké ochrany a agendy Stráže obrany státu byla zřízena civilní ochrana (CO), kterou řídilo Ministerstvo vnitra. To také na podzim roku 1948 8

zpracovalo nástin osnovy zákona o civilní ochraně, podle kterého byla civilní ochrana charakterizována jako ochrana života a statků před požáry a jinými mimořádnými ohroženími, před leteckými a jinými podobnými útoky. Hlavními úkoly podle nástinu osnovy nového zákona byly v době míru ochrana před požáry a jinými mimořádnými ohroženími, příprava a výcvik pro úkoly za války a ochrana před leteckými a jinými podobnými útoky v případě válečného konfliktu. Tento nástin jednoznačně vymezoval i rozhodující úlohu Ministerstva vnitra ve spolupráci s dalšími rezorty na základě vzájemných dohod. Zvláštností takto předložené osnovy zákona byla skutečnost, že šlo o pokus o jednotné řešení protipožární a protiletecké ochrany a sjednocení všech legislativních norem, které se těchto oblastí týkaly, do jednoho zákona. Zákon však v tomto pojetí nikdy nebyl Národním shromážděním jako nejvyšším zákonodárným sborem projednáván. Tehdejší vládnoucí špičce nešlo o vytvoření dokumentu, ve kterém by zákonem přesně specifikovaná opatření, úkoly a povinnosti byly přesně stanovenými a zejména zákonnými prostředky vynutitelné. Projednávání bylo odloženo prý z důvodů odborných a také údajně kvůli negativnímu psychologickému dopadu na obyvatelstvo. (Šilhánek, Dvořák, 2003) Postupně se tedy vytvářela nová civilní ochrana Československa, byly zřízeny krajské inspektoráty CO, okresní inspektoráty CO, místní velitelství CO. Organizační struktura byla doplněna i o výzkumnou základnu, kterou se stal Technický a výzkumný ústav protiletecké ochrany. Organizace se naplňovala jak personálně, tak i materiálně. Bylo do ní začleněno rovněž 5 výcvikových praporů fungujících jako výcviková střediska, ve kterých se připravoval personál v chemické, ženijní a spojovací odbornosti. Podle předpokladů, vypracovaných na počátku existence civilní ochrany, by tvořili další součást jednotek civilní ochrany požárníci z povolání i dobrovolní cca 800 tisíc mužů a příslušníci závodní, železniční a poštovní protiletecké ochrany. Po zhodnocení těchto úvah vyplynulo, že každý desátý občan republiky by byl prakticky zapojen do protiletecké ochrany, tj. asi 1,5 milionu osob. (Šilhánek, Dvořák, 2003) Na přelomu let 1950 1951 byl vypracován na základě principů a zkušeností ze Sovětského svazu nový návrh budoucích zásad civilní protiletecké ochrany, který byl projednán v Nejvyšší radě státu a jehož výsledkem bylo vládní usnesení o civilní obraně ze dne 13. července 1951. Přílohou tohoto usnesení bylo Nařízení o základních úkolech a povinnostech v civilní obraně na území republiky Československé, které v úvodu 9

konstatovalo, že systém civilní obrany se organizuje na celém území republiky a ve kterém bylo uvedeno, že všichni občané jsou povinni přispívat k řádnému plnění úkolů v civilní obraně. V nařízení byly formulovány základní úkoly civilní obrany, mezi něž v prvé řadě patřilo včasné vyrozumění o nebezpečí, provádění organizačních i technických opatření k zajištění normálního chodu podniků, dopravy apod. Dále zajištění zvláštních opatření, znesnadňujících silám nepřítele útok, zajištění ochranných prostředků, zajištění pomoci postiženému obyvatelstvu, udržení pořádku a bezpečnosti. V nařízení byla detailně rozvedena základní opatření civilní obrany a stanoven rozsah jednotlivých úkolů a také řešena tzv. nevojenská část civilní obrany, kterou tvořily jednotky a služby civilní obrany (zdravotnická, krytová, zatemňovací, maskovací, obnovovací, veterinární, energetická, protipožární, komunální, pořádková, spojovací a protichemická). Tato část rovněž řešila vojenskou část civilní obrany, mimo jiné vznik vojenských útvarů civilní obrany. (Šilhánek, Dvořák, 2003) 2.3 Vojenské záchranné útvary do roku 2008 2.3.1 Vojenské útvary civilní obrany od jejich počátku do roku 1975 Vznik a vývoj vojenských záchranných útvarů byl od samého počátku, tedy od padesátých let minulého století až do současnosti poznamenán aktuální vojenskopolitickou situací. Vojensky organizovanou jednotku nebo útvar, zřízenou zejména k plnění úkolů civilní obrany (civilní ochrany, ochrany obyvatelstva) včetně úkolů v oblasti humanitární pomoci lze obecně označit pojmem vojenský záchranný útvar, byť se tento pojem dostal do našeho právního řádu až v zákoně č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. URL 4 Vládním usnesením o civilní obraně ze dne 13. července 1951 a přílohou tohoto usnesení Nařízením o základních úkolech a povinnostech v civilní obraně na území republiky Československé byl dán zákonný rámec pro vytváření jednotek civilní obrany. V počátečním období bylo veškeré úsilí zaměřeno na zabezpečení základní připravenosti a pohotovosti těchto útvarů, neboť jejich základním předurčením bylo provádění záchranných a likvidačních prací ve prospěch civilního obyvatelstva v případě vojenského napadení. Do konce roku 1952 vzniklo celkem 5 výcvikových 10

praporů civilní obrany v síle 200 300 mužů. I když jejich řízení příslušelo ministru vnitra, probíhala výstavba těchto v podstatě vojenských jednotek civilní obrany na základě branného zákona. Vojáky z povolání byly obsazovány pouze funkce velitelů a náčelníků štábů, zatímco ostatní funkce zastávali důstojníci, povolaní na základě ustanovení 39 branného zákona ze zálohy. Ti nebyli připraveni na speciální požadavky výkonu služby v těchto útvarech. Předpisy ani jiná odborná literatura zatím neexistovaly. Proto již v roce 1952 byly zřízeny dvě poddůstojnické školy a to v Brně pro chemické a spojovací odbornosti a v Praze pro ženijní odbornosti. V roce 1954 byly tyto školy spojeny v jednu, původně dislokovanou v Brně a později přemístěnou do Ústí nad Labem. Koncem roku 1955 bylo rozhodnuto o zřízení Výzkumného ústavu civilní obrany, který měl zejména za úkol výzkum a vývoj v oblasti výstavby úkrytů, vývoj nových prostředků individuální ochrany obyvatelstva, dozimetrických přístrojů apod. URL 4 V roce 1953 byla zahájena reorganizace praporů civilní obrany na pluky civilní obrany, včetně změn v jejich dislokaci a krátce nato v roce 1955 byl do organizační struktury zařazen ještě zdravotnický prapor. Tyto pluky byly dislokovány v posádkách Kutná Hora, Varnsdorf, Bučovice, Žilina a Malacky, což mělo za cíl pokrytí celého území tehdejší Československé republiky. Budování systému civilní obrany se v tomto období opíralo o vládní usnesení ze dne 15. ledna 1958 č. 49, o civilní obraně Republiky československé a o Směrnici o civilní obraně Republiky československé, která byla přílohou tohoto usnesení (zůstala v platnosti až do roku 1982). Jedinou právní normou, postihující oblast civilní obrany, byl zákon č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky, který byl přijat v souvislosti se změnou správního členění republiky a se změnou názvu státu. V platnosti zůstal až do 1. prosince 1999. Pokus o přijetí samostatného zákona o civilní obraně z přelomu šedesátých a sedmdesátých let se nakonec nepodařilo zrealizovat. (Šilhánek, Dvořák, 2003). 2.3.2 Vojenské útvary civilní obrany od roku 1976 do roku 2008 Významným mezníkem v historii vojenských útvarů (pluků) civilní obrany je datum 1. ledna 1976, kdy došlo na základě novely zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (dále jen kompetenční 11

zákon ) k jejich převedení z působnosti Ministerstva vnitra do působnosti tehdejšího Ministerstva národní obrany. V této době se také poprvé ve struktuře pluku civilní obrany objevily jednotky požární ochrany v síle požární čety u každého ze tří praporů civilní obrany. Schéma organizační struktury pluku civilní obrany z té doby je uvedeno v příloze č. 2. Rada obrany státu schválila v prosinci roku 1982 Směrnice o Civilní obraně Československé socialistické republiky, které začaly platit v lednu 1983. Zajímavé je, že z hlediska věcného obsahu se těmito směrnicemi, ve znění jejich pozdějších doplňků, řídil systém civilní obrany až do roku 1993, tedy ještě několik let po změně politického systému. V té době se počet vojenských záchranných útvarů (pluků) civilní obrany zvýšil z pěti na osm a na území dnešní České republiky byly dislokovány již v dřívějších posádkách Kutná Hora, Varnsdorf a Bučovice a nově v posádce Kozlov (od roku 1991) a v posádce Jindřichův Hradec (od roku 1992). Důležitým momentem byl převod podřízenosti vojenských záchranných útvarů ze struktury Armády ČR pod přímé řízení Štábem CO ČR později Hlavním úřadem CO ČR (dále jen HÚ CO ČR ). To byl zásadní přelom, který vedl k jednodušší cestě použití a nasazení těchto sil a prostředků. URL 5 Dalším mezníkem byl rok 1993, který znamenal nejen vznik samostatné České republiky, ale byly také řešeny zásadní organizační změny v civilní obraně, resp. civilní ochraně. Právě tento pojem se objevil v novele kompetenčního zákona v působnosti Ministerstva obrany. Vláda přijala usnesení ze dne 17. března 1993 č. 126 ke stavu civilní ochrany České republiky, její struktuře a materiálnímu zabezpečení, jehož přílohou byla Opatření civilní ochrany České republiky. Celé znění těchto opatření je uvedeno v příloze č. 3. Tehdy existující štáby civilní obrany okresů byly k 31. prosinci 1993 zrušeny, personál a majetek delimitován a převeden k okresním úřadům. Na úrovni krajů a ústřední úrovni vznikly (jen na přechodnou dobu) regionální úřady civilní ochrany a HÚ CO ČR, jako součást Ministerstva obrany. Tento úřad byl v průběhu roku 1994 pověřen řízením vojenských záchranných pluků civilní ochrany (dále jen vzp CO ). V roce 1994 byl vojenský záchranný útvar z Varnsdorfu přemístěn a delimitován do Rakovníka. V tomto období se výrazně měnily úkoly a poslání vzp CO. Byly vybavovány novou speciální záchranářskou technikou a materiálem a byly zahrnuty mezi další složky vznikajícího IZS, které bylo možné použít na provádění záchranných ale zejména na provádění likvidačních prací a odstraňování následků mimořádných událostí většího rozsahu. V roce 1995 bylo vzp CO přiděleno 12

nové číselné označení, a to 71. vzp CO Kutná Hora, 72. vzp CO Jindřichův Hradec, 73. vzp CO Rakovník, 74. vzp CO Bučovice a 75. vzp CO Kozlov. V průběhu roku 1996 byly vzp CO opět reorganizovány a přejmenovány na záchranné a výcvikové základny (dále jen zvz ), číslování zůstalo stejné jako u vzp CO. V tomto období již naplno probíhala aktivní spolupráce jednotlivých zvz s orgány veřejné správy, zejména okresními úřady a obcemi, byly navazovány mezinárodní kontakty a prováděna společná cvičení s ostatními záchrannými složkami. Těžiště činnosti zvz bylo dále posouváno směrem k řešení následků mimořádných událostí a krizových situací nevojenského charakteru. V listopadu 1997 proběhla redislokace 75. zvz z Kozlova do Olomouce. URL 5 Jak uvádí článek odborného časopisu 150-HOŘÍ ve svém červnovém čísle z roku 2000, organizační strukturu zvz tvořil velitel, úsek řízení, úsek výcviku a úsek logistiky. Základním prvkem každé zvz byla dvě záchranná střediska, každé se dvěma záchrannými rotami, z nich každá měla dvě záchranné čety. U druhé záchranné roty byla vždy první záchranná četa četou hasičů. Tato organizační struktura zabezpečovala určitou mobilitu sil a prostředků. Jejich schopnost zasáhnout v případě potřeby odpovídala stupni jejich pohotovosti a připravenosti. Časové normy se vztahovaly k okamžiku obdržení požadavku k výjezdu: - průzkumné (záchranné) družstvo a družstvo hasičů do 30 minut - záchranný a vyprošťovací odřad do síly záchranného střediska s nezbytnými posilovými prostředky podle rozhodnutí velitele do 180 minut - posilové a zabezpečovací prostředky roty zabezpečení, polní kuchyně, proviantní zabezpečení, zdravotní zabezpečení a zabezpečení pohonných hmot po 6 hodinách. Jak je uvedeno v publikaci Záchranné a výcvikové základny Armády České republiky (Ministerstvo obrany, Praha 2002), po roce 1989 a v průběhu relativně krátkého období od vzniku Armády České republiky (vznik právně zakotven zákonem č. 15/1993 Sb., o Armádě České republiky) prošly útvary civilní obrany stejně jako většina součástí naší armády mnoha změnami. V průběhu několika let, jak je uvedeno výše, probíhaly reorganizace a redislokace těchto útvarů a měnila se jejich podřízenost. 13

Důležitým mezníkem v oblasti výkonu veřejné správy, oblast civilní ochrany nevyjímaje, byl rok 1999, kdy nabyl účinnosti, společně s další brannou legislativou, zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. V tomto zákoně byl definován pojem vojenský záchranný útvar a vymezeny jeho úkoly a působnosti. Jak již bylo naznačeno výše, byla dokončena reorganizace tzv. vojenské části civilní ochrany. V praxi to znamenalo úplné zrušení regionálních úřadů civilní ochrany a postupné zrušení HÚ CO ČR, resp. převedení působností v oblasti civilní ochrany (ochrany obyvatelstva) z Ministerstva obrany na Ministerstvo vnitra. Tento proces vláda nejprve plánovala realizovat k 1. lednu 2000 (usnesení vlády ČR ze dne 20. ledna 1999 č. 53). Avšak v návaznosti na průběh legislativního procesu a změny v připravovaných návrzích zákonů z balíku tzv. krizové legislativy byla realizace těchto opatření posunuta k datu nabytí účinnosti projednávaných zákonů (krizový zákon, zákon o IZS), tedy k 1. lednu 2001 (usnesení vlády ze dne 5. ledna 2000 č. 39). Po zrušení HÚ CO ČR převzalo řízení vojenských záchranných útvarů Velitelství sil územní obrany v Táboře. V roce 2000 byl u těchto základen zahájen proces úplné profesionalizace, který byl ukončen v prosinci roku 2004. Další významná etapa ve vývoji organizačních struktur a podřízenosti vojenských záchranných útvarů proběhla v letech 2001-2005. V roce 2003 vznikla v posádce Bechyně 15. ženijní záchranná brigáda (žzb), do jejíž podřízenosti byly převedeny všechny zvz. Následující rok byl zahájen proces transformace zvz na záchranné prapory a na základě 3. záchranného praporu 75. zvz Olomouc byl vytvořen nový záchranný prapor v posádce Hlučín. V polovině roku 2005 byla dokončena reorganizace 15. žzb v následující struktuře: - 151. ženijní prapor Bechyně; - 152. záchranný prapor Kutná Hora; - 153. záchranný prapor Jindřichův Hradec; - 154. záchranný prapor Rakovník; - 155. záchranný prapor Bučovice; - 156. záchranný prapor Olomouc; - 157. záchranný prapor Hlučín. Schéma organizační struktury 15. žzb ve variantě z roku 2003 a z roku 2005 je uvedeno v příloze č. 4. Tyto síly a prostředky Armády ČR zůstaly beze změny až do roku 2008 a 14

staly se trvalou součástí ostatních složek IZS a připravovaly se k případnému nasazení při řešení následků mimořádných událostí nebo krizových situací. Schéma dislokace a vymezení územní působnosti jednotlivých záchranných praporů je znázorněno v příloze č. 5. URL 5 2.4 Transformace vojenských záchranných útvarů v roce 2008 a jejich současný stav Jak uvádí zvláštní číslo časopisu A-report, tato rozhodující fáze ve vývoji vojenských záchranných útvarů a současně první krok vedoucí ke vzniku Záchranného útvaru HZS ČR v Hlučíně vyplývá z dokumentu Transformace resortu Ministerstva obrany, schváleného usnesením vlády České republiky ze dne 22. října 2007 č. 1194. V příloze č. 2 tohoto materiálu je mimo jiné uvedeno, že jeho příprava a rozpracování vycházely z potřeby přizpůsobit věcné a časové parametry výstavby ozbrojených sil ČR a celého resortu Ministerstva obrany řadě nových skutečností. Na jedné straně to byl vývoj bezpečnostního prostředí a charakter předpokládaných budoucích operací, na něž reagovala Severoatlantická aliance schválením Souhrnné politické směrnice na Summitu hlav států a vlád v Rize, rozpracované v Ministerské směrnici NATO 2006, což kladlo nové nároky na jednotlivé členské státy. V souladu s tím a s respektováním závazků vůči NATO a EU, byly formulovány politickovojenské ambice ČR, jež představovaly základní východisko, od kterého se transformace resortu Ministerstva obrany odvíjela. Na straně druhé to byly upravené zdrojové podmínky v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany na roky 2008 2010. Materiál proto revidoval a znovu stanovil možnosti, rozsah a harmonogram plnění úkolů původně stanovených pro druhý krok reformy ozbrojených sil ČR v rámci Koncepce výstavby profesionální Armády ČR a mobilizace ozbrojených sil ČR z roku 2003, kterou usměrnil v rámci nových podmínek a okolností. (zvláštní číslo časopisu A-report, 2007) Nejzásadnější změnou v rámci revize struktury sil byla transformace vojenských záchranných útvarů (záchranných praporů). Ta vycházela ze skutečnosti, že prostředky vynakládané na jejich provoz, údržbu a rozvoj nebyly úměrné skutečně vykonávané 15

činnosti. Odčerpávaly tak prostředky nutné v prioritních oblastech rozvoje ozbrojených sil ČR, tedy ve prospěch výstavby sil použitelných ve prospěch NATO a EU. Úkoly plněné záchrannými prapory v rámci IZS se ve srovnání se západními spojenci jevily jako příliš široké a nadměrně zatěžující celý systém neúměrným odčerpáváním zdrojů. Dále bylo zjevné, že vojenské záchranné útvary nebyly v souladu se svým předurčením připravovány pro nasazení do bojových situací a nebylo možné je do nich ani nasadit. To zásadním způsobem omezovalo Armádu ČR při využívání jejích schopností a kapacit, zejména při zajišťování zahraničních misí nebo vyčleňování jednotek do uskupení NATO a EU. (zvláštní číslo časopisu A-report, 2007) V další části materiálu byla vyhodnocena efektivnost použití vojenských záchranných praporů ve vztahu k prostředkům, vynakládaným na zabezpečení jejich činnosti v letech 2004 2006 s těmito závěry: - četnost zásahů je velmi malá; - většina těchto zásahů má charakter asistence jednotkám HZS ČR při velkých dopravních nehodách, únicích ropných látek, požárech, sběru a likvidaci uhynulých zvířat, dekontaminaci, či zabezpečování nouzových dodávek vody a elektřiny; - podíl vojenských záchranných útvarů na zásazích složek IZS se v uvedených letech pohyboval na úrovni 0,05 0,06 % z celkového počtu evidovaných událostí a 0,07 0,08 % z celkového počtu zásahů složek IZS spolupracujících s jednotkami požární ochrany; - finanční prostředky vynakládané na praktické použití vojenských záchranných útvarů v současném složení jsou jen zlomkem celkově vynakládaných prostředků na zabezpečení jejich činnosti; - celková efektivita činnosti vojenských záchranných útvarů ve stávajícím rozsahu je velmi malá a neefektivní. Na základě výše uvedených východisek a těchto závěrů byla navržena transformace záchranných praporů takto: - reorganizovat 154. zpr Rakovník a 156. zpr Olomouc na dva ženijní prapory (vznik 152. žpr Rakovník a 153. žpr Olomouc); - reorganizovat 153. zpr Jindřichův Hradec a 155. zpr Bučovice na dvě samostatné záchranné roty (vznik 154. szr Rakovník a 155. szr Olomouc); 16

- 152. zpr Kutná Hora zrušit bez náhrady; - 157. zpr Hlučín plně majetkově, finančně a personálně delimitovat a předat Hasičskému záchrannému sboru ČR; - uvolňované posádky Bučovice a Jindřichův Hradec využít pro dislokaci vznikajících útvarů mechanizovaného vojska (lehké motorizované prapory). Záměrem takto navržené transformace vojenských záchranných útvarů bylo získat větší množství použitelných sil (2 ženijní prapory), snížit finanční náklady vynakládané na udržování vojenských záchranných útvarů a zefektivnit jejich činnost. A to vše při zachování jejich specifických a nenahraditelných schopností. Vznikající dvě samostatné záchranné roty v podřízenosti ženijní brigády Bechyně si zachovaly statut vojenského záchranného útvaru, tj. jsou schopny v případě nasazení při eliminaci následků mimořádných událostí nebo krizových situací provádět především likvidační práce, dále podílet se na evakuaci obyvatelstva, včetně zabezpečení nouzového ubytování a provádět dekontaminaci osob a techniky při radiačních a chemických haváriích. Jsou rovněž vybaveny účinnými prostředky k likvidaci požárů, poskytování pomoci při záplavách, zabezpečení dodávky elektrické energie z náhradních zdrojů a nouzového zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Jsou schopny provádět další specializované činnosti, například potápěčské a trhací práce, likvidaci polomů a záchranu ve výškách a nad volnou hloubkou. Pro poskytnutí pomoci v rámci Evropské unie jsou vyčleněny týmy UNSAS z obou samostatných záchranných rot. (zvláštní číslo časopisu A-report, 2007) Samostatné záchranné roty jsou dále předurčeny k plnění humanitárních úkolů civilní ochrany za válečného stavu. Jejich dislokace zabezpečuje rovnoměrné pokrytí teritoria ČR obvody jejich působnosti (Čechy, Morava). Schéma organizace samostatné záchranné roty Armády ČR je uvedeno v příloze č. 6. URL 6 Navržená transformace a opatření související s delimitací a převedením 157. zpr Hlučín k HZS ČR byla realizována v průběhu roku 2008. 17

2.5 Historie 157. záchranného praporu Hlučín (předchůdce Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR) Jak uvádí webová stránka army.cz, tento vojenský záchranný útvar byl z výše uváděných záchranných praporů z hlediska jeho historie útvarem nejmladším. Vycházel z tradic záchranného pluku CO dislokovaného od roku 1991 v posádce Kozlov. Také tento útvar prošel řadou změn (viz kapitola 2.3.2) a v roce 1997 byl pod označením 75. zvz přemístěn z Kozlova do Olomouce. V průběhu roku 2000 vznikl u základny odloučený záchranný prapor, dislokovaný v posádce Hlučín. V roce 2002 byla na základě 1. záchranného praporu základny zahájena výstavba plně profesionálního útvaru, předurčeného mimo jiné pro záchranné operace v zahraničí. Základnu v té době tvořily tři záchranné prapory (včetně odloučeného v Hlučíně) a jeden výcvikový prapor. Z tohoto pohledu to byl největší záchranný a výcvikový útvar v rámci Armády ČR. URL 7 Ke konci roku 2003 došlo k předání útvaru do podřízenosti nově zřizovaného velitelství 15. ženijní záchranné brigády v Bechyni. K 1. červenci 2004 byly všechny záchranné a výcvikové základny reorganizovány na záchranné prapory (dále jen zpr ). Ze 75. zvz Olomouc tak nově vznikly 156. zpr Olomouc a 157. zpr Hlučín. Velitelem hlučínského praporu byl pplk. Ing. Radim Řehulka, který tomuto útvaru velel až do jeho zrušení, resp. převedení k HZS ČR a stal se následně prvním velitelem záchranného útvaru HZS ČR. URL 7 Příslušníci 157. zpr Hlučín byli, stejně jako síly a prostředky dalších pěti vojenských záchranných praporů, nasazováni v případě vyžádání jako ostatní složka IZS. Od roku 2004 do konce roku 2008 to bylo celkem 41 zásahů. Většinou se jednalo o zásahy při dopravních nehodách (vyprošťování osob, vyprošťování nebo odtažení havarovaných vozidel), při požárech (požáry techniky, požáry lesních nebo travnatých porostů), při povodních (čerpání vody ze zatopených objektů, rozvoz protipovodňových pytlů, stavba protipovodňového valu a protipovodňové stěny, stabilizace narušené hráze, odstranění stržené lávky pro pěší), při sněhových kalamitách (zprovoznění zavátých úseků komunikací, vyprošťování uvízlých vozidel) a při jiných typech mimořádných událostí 18

(odstraňování sutin zřícených objektů, vyhledávání zavalených nebo pohřešovaných osob, doprava pitné vody, doprava chloraminu do ohniska ptačí chřipky, pomoc při odstraňování nevybuchlé munice). Útvar se rovněž podílel na záchranných a vyprošťovacích pracích při odstraňování následků vážné železniční nehody ve Studénce v srpnu roku 2008. URL 7 19

3 VZNIK A VÝVOJ ZÁCHRANNÉHO ÚTVARU HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ČR 3.1 Právní zakotvení vzniku Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR Pokud jde o věcný obsah vzniku Záchranného útvaru HZS ČR (převedení od Armády ČR), vycházelo se z přijatých dokumentů nelegislativního charakteru a z výsledků jednání zástupců Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, případně Ministerstva financí a Ministerstva práce a sociálních věcí. Právní zakotvení vzniku nové součásti (organizační složky státu) HZS ČR však vyžadovalo změnu příslušné legislativy, konkrétně zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, v platném znění. Toto bylo realizováno přijetím zákona č. 260/2008 Sb., který byl publikován ve Sbírce zákonů ČR, ročník 2008, částka 83 ze dne 15. července 2008 a nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009. Jak vyplývá z výše uvedeného zákona, novelizováno bylo ustanovení 2 odst. 1 (HZS ČR tvoří generální ředitelství, hasičské záchranné sbory krajů, záchranný útvar a Střední odborná škola požární ochrany a Vyšší odborná škola požární ochrany ve Frýdku -Místku). Nově byl formulován odstavec 7 tohoto paragrafu v tom smyslu, že generální ředitelství řídí: - hasičské záchranné sbory krajů, které jsou organizačními složkami státu a účetními jednotkami a jejich příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra; - záchranný útvar, který je organizační složkou státu a účetní jednotkou a jeho příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra. Za ustanovení 2 bylo nově vloženo ustanovení 2a, které vymezilo základní úkoly Záchranného útvaru HZS ČR (plní zejména mimořádné úkoly HZS ČR a k tomu provádí výcvik, dále provádí výuku a výcvik k získání řidičského oprávnění a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů). URL 8 20

Tato, co do rozsahu nevelká úprava však musela být doplněna ještě o přechodná ustanovení, která umožnila provést vlastní delimitaci (uzavřít příslušné delimitační protokoly) příslušníků Armády ČR, majetku a finančních prostředků podle následujících pravidel: 1. dnem nabytí účinnosti zákona se převádí systemizovaná místa určená pro vojáky z povolání z vojenského záchranného útvaru Armády ČR na HZS ČR; 2. vojákovi z povolání zařazenému na systemizovaném místě, zaniká dnem účinnosti zákona služební poměr vojáka z povolání a vzniká služební poměr příslušníka HZS ČR (za podmínky, že voják z povolání s touto změnou vysloví souhlas a svým podpisem stvrdí text služebního slibu příslušníka bezpečnostního sboru); 3. příslušníkovi Armády ČR, který bude ustanoven na služební místo, pro které splňuje stanovený stupeň vzdělání, vznikne služební poměr příslušníka HZS ČR na dobu neurčitou a bude jmenován do služební hodnosti stanovené pro toto služební místo; 4. příslušníka Armády ČR, který nesplňuje stanovený stupeň vzdělání, lze ustanovit na služební místo a jmenovat do služební hodnosti stanovené pro toto služební místo a stává se příslušníkem HZS ČR ve služebním poměru na dobu určitou: a) nejdéle na dobu 6 let, jestliže nesplňuje vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu; b) nejdéle na 4 roky, jestliže nesplňuje vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu nebo vyšší odborné vzdělání; c) nejdéle na 5 let, jestliže nesplňuje střední vzdělání s maturitní zkouškou; 5. dnem účinnosti zákona přechází majetek, který sloužil k plnění úkolů vojenského záchranného útvaru Armády ČR z Ministerstva obrany na záchranný útvar HZS ČR; 6. dnem účinnosti zákona se z Ministerstva obrany převádí na Ministerstvo vnitra odpovídající část prostředků státního rozpočtu vynakládaných na tento vojenský záchranný útvar. URL 8 21

Do struktury HZS ČR tak byla zakotvena nová organizační složka. Schéma organizační struktury HZS ČR, platné v roce 2012, je znázorněno v příloze č. 7. Záchranný útvar HZS ČR získal svůj znak (viz příloha č. 8), který převzal od svého předchůdce 157. zpr Hlučín a na slavnostním nástupu dne 6. ledna 2009 mu byla za účasti vedení HZS ČR a Armády ČR předána zástava útvaru (viz fotografie v příloze č. 9). 3.2 Působnost Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR v rámci integrovaného záchranného systému Vzhledem k tomu, že záchranný útvar je součástí HZS ČR, je z hlediska ustanovení 4 odst. 1 zákona o IZS základní složkou IZS. Na rozdíl od HZS krajů však má celorepublikovou působnost, není však správním orgánem ve věcech požární ochrany, ochrany obyvatelstva nebo krizového řízení. Jak je uvedeno na webových stránkách záchranného útvaru, považuje se jednotka záchranného útvaru z hlediska práva přednostního velení za jednotku HZS kraje bez místní příslušnosti. To znamená, že pokud budou na místě zásahu společně zasahovat jednotky HZS kraje a jednotka záchranného útvaru, má přednost velení na místě zásahu jednotka s místní příslušností, v jejímž hasebním obvodě místo zásahu leží, pokud nebylo v souladu s ustanovením 22 odst. 2 vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto jinak (řízení zásahu může převzít, nebo velitele zásahu určit generální ředitel HZS ČR nebo jím pověřený zástupce, ředitel HZS kraje nebo ředitel územního odboru HZS kraje anebo jimi pověření služební funkcionáři HZS kraje). URL 9 Protože se jedná o centrální síly a prostředky, vysílá jednotku záchranného útvaru na místo zásahu koordinátor nasazení odřadů na základě požadavku OPIS GŘ HZS ČR. Pro účely zásahu jsou u záchranného útvaru předurčeny síly a prostředky, které vytváří záchranný odřad k řešení mimořádné události. Složení záchranného odřadu závisí na konkrétní situaci a z toho plynoucích požadavků z místa mimořádné události (zásahu). Jednotlivé odřady jsou sestavovány pro specifické činnosti, v případě nutnosti je možno tyto odřady vysílat kombinovaně. Konkrétní složení záchranného odřadu pro účely zásahu stanoví příslušník v pohotovosti velení, který je určován velitelem Záchranného útvaru HZS ČR. URL 9 22