Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Ekologické zemědělství a biopotraviny v kraji Vysočina Diplomová práce Vedoucí práce: Ing.Vladimír Mikule, Ph.D. Vypracovala: Bc.Kateřina Buchtová Brno 2008

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ekologické zemědělství a biopotraviny v kraji Vysočina vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne. podpis diplomanta.

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucímu diplomové práce panu Ing. Vladimíru Mikulemu, Ph.D., za odborné vedení, cenné rady a připomínky k této práci. Také bych chtěla poděkovat všem, kteří ochotně vyplnili dotazník, nezbytnou součást této diplomové práce.

ABSTRAKT Práce se zabývá záležitostí ekologického zemědělství a biopotravin v kraji Vysočina. Nejdříve jsou zobecněny informace týkající se daného tématu. Poté je rozvedena problematika ekologického zemědělství a biopotravin v kraji Vysočina, kde jsou charakterizováni jednotliví producenti zmiňovaného kraje. Diplomová práce se dále snaží odhalit oblíbenost biopotravin v tomto kraji a rovněž také názory, asociace a další hodnocení produktů se značkou BIO jejich konzumenty. Pro účely průzkumu byl vypracován dotazník. Zpracované výsledky dotazníkového šetření v kraji Vysočina jsou vyhodnoceny a následně porovnány s celorepublikovým trendem spotřebitelského chování vztahujícího se k této problematice. Na závěr jsou shrnuty nejvýznamnější faktory ovlivňující spotřebitele při výběru biopotravin. Klíčová slova: ekologické zemědělství, biopotraviny, Vysočina, dotazník, dotazníkové šetření, spotřebitel, spotřebitelské chování ABSTRACT This work is dealing with the matters of environment friendly agriculture and bio food in the region of Vysocina. The first part is an overview of the mentioned topic and a closer look into the problematics will follow, including characteristics of the particular producers of bio food in the region. This thesis attempts to evaluate the popularity of bio food in this region as well as public opinions on bio products and producer associations. For this purpose, a questionnaire has been used. The data acquired in the Vysocina region have been evaluated and compared with national trends and standards of consumer behavior regarding this subject. In the end, the most important factors influencing the consumers' choice of bio food are summarized. Key words: ecological agriculture, bio foods, Vysocina, questionnaire, questionnaire survey, consumer, consumer behaviour

Obsah 1 ÚVOD... 7 2 CÍL PRÁCE... 8 3 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY... 9 3.1 Ekologické zemědělství... 9 3.1.1 Charakteristika ekologického zemědělství... 9 3.1.2 Vznik a vývoj ekologického zemědělství v ČR... 9 3.1.3 Zásady pěstování rostlin v EZ... 10 3.1.4 Zásady chovu zvířat v ekologickém zemědělství... 11 3.2 Bioprodukty a biopotraviny... 13 3.2.1 Charakteristika biopotravin... 13 3.2.2 Zpracování bioproduktů... 13 3.2.3 Značení bioproduktů... 14 3.2.4 Značení biopotravin... 15 3.2.5 Značení biopotravin v EU... 16 3.3 Legislativa... 17 3.3.1 Legislativa EU... 17 3.3.2 Legislativa ČR... 18 3.4 Současný stav ekologického zemědělství na území celé ČR... 19 3.4.1 Státní podpora a propagace ekologického zemědělství... 21 3.4.2 Rozmístění ekologických podniků v ČR podle regionů... 22 4. EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ NA VYSOČINĚ... 24 4.1 Vývoj ekologického zemědělství v kraji Vysočina... 24 4.2 Charakter kraje Vysočina... 25 4.3 Charakteristika vybraných farem... 27 4.3.1 Okres Žďár nad Sázavou... 28 4.2.2 Okres Třebíč... 35 4.2.3 Okres Jihlava... 39 4.2.4 Okres Pelhřimov... 42 4.2.5 Okres Havlíčkův Brod... 46 5. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ... 48 5.1 Typ výzkumu... 48

5.2 Výběr respondentů a cílová skupina... 48 5.3 Technika výzkumu... 49 5.3.1 Dotazování typy otázek... 49 5.4 Zpracování dotazníku... 50 6. VÝSLEDKY A DISKUZE... 51 6.1 Struktura respondentů... 51 6.2 Vyhodnocení dotazníků... 54 7. ZÁVĚR... 72 8. POUŽITÉ ZDROJE... 74 9. SEZNAM OBRÁZKŮ... 81 10. SEZNAM TABULEK... 82 11. SEZNAM GRAFŮ... 83 12. SEZNAM PŘÍLOH... 84 PŘÍLOHY

1 ÚVOD Vše na této planetě je ve vzájemné interakci. Stav životního prostředí, kvalita půdy a zdraví zvířat následně ovlivňuje i naše zdraví. Z těchto důvodů začíná nabývat na významu ekologické zemědělství, které je předmětem mé diplomové práce. Ekologické zemědělství přispívá k současným snahám o obnovu a rozvoj venkova, a to tak, že se oproti konvenčnímu zemědělství zaměřuje na kvalitu namísto kvantity a snaží se obnovit původní, zemědělskou funkci venkova. Tento způsob hospodaření využívá přírodních metod bez využití agrochemie, které vedou k přirozené úrodnosti půdy. Je zde tedy snaha odvracet se od konvenčního zemědělství s velkými specializovanými podniky se sklonem k nadprodukci. Primární úlohu v tomto procesu hraje zemědělec, hospodář, který je úzce spjatý s půdou. Tento způsob je sice pracnější, ale přináší pracovní příležitosti a udržuje osídlení venkova. Ekologické zemědělství se tedy jeví jako nejvhodnější způsob hospodaření, které vede k ekologickým, sociálním a ekonomickým cílům udržitelného rozvoje. Všechna tato pozitiva mají i svou stinnou stránku, a to ve vyšších cenách bioproduktů. Z tohoto důvodu je důležité zvýšit informovanost spotřebitelů, co se týká celkové problematiky ekologického zemědělství a garance bioproduktů. Téma ekologického zemědělství jsem si vybrala mimo jiné proto, že jsem ještě na střední škole absolvovala dva pobyty na ekofarmách v sousedním Rakousku. Kraj Vysočina jsem zvolila, protože z Vysočiny pocházím, tento kraj mám velice ráda a chtěla jsem poznat názory a úroveň osvěty zdejších lidí k této problematice. Zajímalo mne také, jaké je zastoupení a specializace takto hospodařících zemědělců v kraji Vysočina. Pro budoucnost ekologického zemědělství je důležité vědět, jak si trh s biopotravinami stojí a jak se vyvíjí. Na této skutečnosti mají velký podíl spotřebitelé, a proto jsou podstatné jejich názory a zkušenosti. K těmto poznatkům dospějeme mimo jiné pomocí různých marketingových průzkumů, ze kterých jsem zvolila dotazování. Pokusila jsem se zjistit, jaké zkušenosti mají obyvatelé kraje Vysočina s biopotravinami i ekologickým zemědělstvím obecně. 7

2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je podat souhrnné informace o ekologickém zemědělství v kraji Vysočina a vyhodnotit spotřebitelské chování obyvatel tohoto kraje k produktům ekologického zemědělství. Úkolem literárního přehledu je zobecnit údaje o ekologickém zemědělství jako celku, vystihnout jeho hlavní zásady, pojmy, nařízení a pohled na vývoj a současnou situaci v České republice. V další části práce se zaměřím na stav ekologického zemědělství a produkci biopotravin v kraji Vysočina. Provedu charakteristiku jednotlivých producentů bioproduktů a biopotravin zmiňovaného kraje. Prostředkem k dosažení cíle je dotazníkové šetření, díky kterému provedu průzkum spotřebitelského chování a informovanosti obyvatel kraje Vysočina. Důležitým úkolem je zpracovat výsledky dotazníkového šetření, vyhodnotit stupeň informovanosti spotřebitelů a zájmu o bioprodukty v kraji Vysočina. V neposlední řadě je třeba porovnat krajské výsledky s celorepublikovým trendem zájmu o produkty ekologického zemědělství a znalosti této problematiky. 8

3 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1 Ekologické zemědělství 3.1.1 Charakteristika ekologického zemědělství Ekologické zemědělství představuje, dle Akčního plánu ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010,,,takový systém hospodaření, který používá pro životní prostředí šetrné způsoby k potlačování plevelů, škůdců a chorob, zakazuje použití syntetických pesticidů a hnojiv, v chovu hospodářských zvířat klade důraz na pohodu zvířat, dbá na celkovou harmonii agroekosystému a jeho biologickou rozmanitost a upřednostňuje obnovitelné zdroje energie a recyklaci surovin. Zákon č.242/2000 Sb. definuje ekologické zemědělství jako:,,zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu. 3.1.2 Vznik a vývoj ekologického zemědělství v ČR První zmínky o ekologickém zemědělství v ČR byly uveřejněny v letech 1985-1987. Ekologickému zemědělství u nás se před rokem 1990 říkalo též alternativní nebo organické. Motivem pro vznik ekologického zemědělství bylo zprůmyslněné zemědělství, které poškozovalo přírodu, špatně zacházelo s chovanými zvířaty, snižovalo kvalitu potravin, ohrožovalo sociální jistoty zemědělců a zdraví populace. Vznikaly skupiny orientované na různé směry alternativní výživy, které začaly doporučovat svým členům a dalším zájemcům,,nechemizované potraviny. Zásady systému kontrolovaného ekologického zemědělství u nás položili v roce 1988 zemědělsky vzdělaní odborníci, především agronomové z Moravy. Založili,,Odbornou skupinu pro alternativní zemědělství. Členové tohoto sdružení převzali 9

základní informace ze zahraničí, obzvláště od organizace IFOAM 1, a pustili se do ověřování ekologického zemědělství v našich podmínkách. Startovací akcí pro vznik ekologického zemědělství v tehdejším Československu se v roce 1990 stala mezinárodní konference ve Velké Bystřici u Olomouce s odbornou asistencí IFOAM, které se účastnilo několik set zemědělských praktiků (Šarapatka, Urban, 2006). První tři farmy na území Jeseníků a Bílých Karpat zahájily přechod z konvenčního zemědělství na ekologické roku 1989. Mezi lety 1990 a 1991 vzniklo pět svazů ekologických zemědělců (PRO-BIO Šumperk, Libera Praha, Biowa Chrudim, Naturvita Třebíč a Altervin Velké Bílovice). V dalších letech došlo ke sjednocení několika z nich. V současnosti působí v České republice největší a nejstarší svaz PRO-BIO sídlící v Šumperku a dále sdružení LIBERA v Praze. Svaz PRO-BIO působí na celém území ČR, má deset regionálních center a dvě odborné pobočky, specializované na prodej biopotravin a práci se spotřebiteli. V roce 1990 se začaly vyplácet první finanční podpory, které byly v roce 1992 zrušeny a opět prosazeny až v roce 1998. Tímto rokem dochází ke zvýšení počtu podniků i výměry zemědělské půdy v ekologickém systému hospodaření (MZe, 2006). 3.1.3 Zásady pěstování rostlin v EZ Velmi důležitý je pestrý osevní postup, do kterého musíme zařadit jeteloviny, popřípadě luskoviny, dodávající potřebný dusík. Osevní postup musí zamezovat erozi půdy. Díky šetrným způsobům hospodaření mají půdy v ekologickém zemědělství lepší strukturu, nepodléhají tak snadno zhutnění a erozi. Významná je úloha střídání plodin s drobným kořenovým systémem s plodinami, které mají mohutný kořenový systém, střídání plodin mělce kořenících s plodinami hluboce kořenícími a rostliny málo odolné vůči plevelům střídat s plodinami odolnějšími vůči plevelům. Vhodné je využívat podsevů a přísevů. 1 IFOAM je mezinárodní federace pro instituce zabývající se ekologickým zemědělstvím, sdružuje víc jak 750 organizací ze 108 zemí světa (IFOAM, 2008). 10

Menší produkci kořenové biomasy a posklizňových zbytků u některých plodin je dobré kompenzovat pěstováním meziplodin. Výhodné je zprostředkovat nejdelší vegetační kryt půdy, jestliže je to možné, tak i přes zimu. Pěstované plodiny musí být natolik druhově pestré, abychom zabezpečili dostatečné podmínky k přežití prospěšných organismů, jako jsou např. predátoři škůdců. Je prokázáno, že ekologický způsob hospodaření podporuje druhovou pestrost. Na ekologickém poli roste mnohem více doprovodných rostlin a plevelů a žije zde větší množství užitečných živočichů než na poli konvenčního zemědělství. Odrůdy vybírat tak, aby odpovídaly podmínkám stanoviště, byly rezistentní, popř. tolerantní vůči převládajícím škodlivým činitelům, vhodné je využívat odrůdové směsi a smíšené kultury. Není dovoleno používání syntetických pesticidů. Ochrana rostlin proti chorobám, škůdcům a plevelům je založena na použití vhodné agrotechniky, biologických metod a přípravků rostlinného původu. Prostředky použitelné na ochranu rostlin a hubení škůdců jsou uvedeny v pozitivním seznamu 1. Ani lehce rozpustná minerální hnojiva nejsou povolena, hnojení a výživa rostlin jsou založeny na správném osevním postupu a používání organických hnojiv. Doplňková organická a minerální hnojiva jsou uvedena v pozitivním seznamu 2 (Šarapatka, Urban, 2006; Fliessbach, 2000). 3.1.4 Zásady chovu zvířat v ekologickém zemědělství Ekologický chov zvířat bez bezprostřední vazby na půdu se neslučuje s požadavky ekologického zemědělství. Je nutné využívat takový způsob ustájení, který odpovídá přirozeným životním podmínkám zvířat. Veškerá opatření, technologie a technika chovu zvířat se musí shodovat s nároky udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti chovaných zvířat. Ekologicky chovaná zvířata mají větší odolnost vůči nemocem a parazitům. 2 Pozitivní seznam Evropská norma pro ekologické zemědělství NR 2092/91 přesně vymezuje různé pomocné látky, které se v EZ mohou používat (Šarapatka, Urban, 2006). 11

Množství zvířat na jednotku plochy je redukováno tak, aby se minimalizovaly nežádoucí vlivy na životní prostředí. Pořizovaná zvířata musí mít původ z ekologicky hospodařících podniků, avšak existují výjimky pro doplnění základního stáda. Nejsou povoleny průmyslové chovy s řízenými režimy. Hospodářským zvířatům musí být zajištěn pohyb, čerstvý vzduch, ochrana proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru, podestýlka - tedy celková pohoda. Všem savcům musíme poskytnout přístup k pastvě nebo do výběhu. Více jak polovina podlahové plochy stáje nesmí mít štěrbinovou nebo roštovou konstrukci. Ve stáji musí být zajištěna plocha pro ležení, odpočinek a dostatečné množství suché podestýlky. Prasnice, kromě těch v pozdních stádiích březosti a období kojení, se mají chovat ve skupinách. Selata nesmí být zavřena v klecích. Prasata musí mít možnost výběhu, kde mohou rýt. Je zakázán klecový způsob chovu drůbeže. Jsou stanoveny maximální počty zvířat na jednu voliéru v drůbežárně. Musí mít možnost výběhu na zelené plochy a je nutné, aby třetina podlah v drůbežárně byla řádně zpevněna a podestlána. Kupírování, zkracování zobáků a kterékoliv jiné tělesné poškozování není dovoleno. Ostatní zákroky na zvířatech, jako označování, odrohování, kastrace jsou povoleny jen u některých druhů a kategorií zvířat, a to v přesně určených případech. Krmná dávka musí být jakostní, musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířat a jejich užitkovosti. Podstatnou část sušiny v krmné dávce musí pokrývat krmiva pocházející z ekologického zemědělství. U mláďat savců upřednostňujeme mléko jejich matek. Nejsou povoleny krmné přípravky na způsobu stimulátorů, zchutňovačů krmiv syntetického původu, syntetické konzervační a ochranné přípravky, zkrmování močoviny a preventivní aplikace léčiv, možná je aplikace zchutňujících, vitaminových a minerálních přísad přírodního původu. Zdravotní péče je založena především na prevenci znamenající volbu vhodných plemen, příhodného ustájení zvířat, krmení kvalitními krmivy a náležitého počtu zvířat na jednotku plochy. 12

Není povolena aplikace chemických alopatických leků a antibiotik, to znamená, že je preferováno použití fytoterapeutik a homeopatik. Až na výjimky při léčení jednotlivých zvířat, je zakázáno používání látek na podporu růstu a užitkovosti. Taktéž se nesmí používat hormony pro řízení reprodukce. Ochranná lhůta mezi podáním poslední dávky alopatického veterinárního léku a stanovením produktu jako bioproduktu musí být dvakrát delší, než je zákonná ochranná lhůta vymezená výrobcem. Je zakázáno zvířata uvazovat. Na přechodnou dobu je možné pro skot v dosavadních stájích s vazným ustájením udělit výjimku. Po roce 2010 bude v malých zemědělských provozech možné ustájení dobytka ve stájích s vazným ustájením, a to za předpokladu, že alespoň dvakrát do týdne bude zabezpečen pobyt zvířat ve výběhu nebo na pastvě (Šarapatka, Urban, 2006; WSPA, 2007). 3.2 Bioprodukty a biopotraviny 3.2.1 Charakteristika biopotravin Biopotravina je potravina vyrobená za podmínek uvedených v zákoně o ekologickém zemědělství a splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovenou zvláštními předpisy (Moudrý, Plugar, 2002). Zákon 30/2006 definuje dále bioprodukt, což je,,surovina rostlinného nebo živočišného původu nebo hospodářské zvíře získané v ekologickém zemědělství podle předpisů Evropských společenství, a ostatní bioprodukt jakožto,,ekologické krmivo nebo ekologický rozmnožovací materiál. 3.2.2 Zpracování bioproduktů Mnoho bioproduktů nevyužíváme k přímé spotřebě, nejdříve je musíme zpracovat, vytříbit a přeměnit na biopotraviny. Tento postup musí brát v potaz kvalitu bioproduktů. Nemělo by žádný význam bioprodukty upravit nevhodnými konvenčními metodami, zpracovat je pomocí umělých barviv, ochucovadel, emulgátorů, konzervačních a dalších chemických látek, podobně jako v konvenčním zpracovatelském průmyslu. Ekologické 13

zpracování bioproduktů tedy musí ohleduplně navázat na šetrnou zemědělskou produkci (Moudrý, 1997). Produkty se skladují, zpracovávají a přepravují povolenými způsoby, které jsou natolik šetrné, aby byla v co největší míře uchována jejich kvalita. Nesmí dojít ke kontaminaci nežádoucími látkami nebo konvenčními produkty, tudíž se musí zajistit časové či prostorové oddělení bioproduktů od produktů jiného původu (Moudrý, Plugar, 2002). Výrobek nebo jeho přísady se nesmí ošetřovat ionizujícím zářením. Biopotravina nesmí být vyprodukována za použití geneticky modifikovaných organismů-gmo (Šarapatka, Urban, 2006). Je zakázáno použití hydrogenace, bělení, ozařování a mikrovlnného ohřevu. Při nakládání, uzení, zjemňování apod. nelze použít chemikálií. Kvalita a chuť je dána čerstvostí biosurovin (Moudrý, Plugar, 2002). Mohou se použít pouze takové přídatné a pomocné látky, které najdeme v pozitivních seznamech. Popřípadě se mohou používat látky tradičně využívané ve zpracování potravin, vyskytující se v přírodě, a bez nichž by se biopotravina prokazatelně nedala vyrobit nebo uchovat. Zemědělské suroviny vyprodukované v konvenčním zemědělství jsou přípustné do 5% hmotnostního podílu, pokud jsou uvedeny v příloze Nařízení 2092/91 3 a nejsou na trhu k dispozici suroviny vyprodukované ekologickým způsobem. Během celého procesu skladování, manipulace, zpracování a distribuce až ke konzumentovi je nutné bioprodukt přesně označit (Šarapatka, Urban, 2006). 3.2.3 Značení bioproduktů Bioprodukt, sloužící jako surovina pro výrobu biopotravin, se označí jako ekologický tím, že se k jeho názvu uvede předpona,,bio a identifikační kód kontrolního orgánu. Nevylučuje-li to charakter bioproduktu, tak i grafický znak (obr.1). Takto se označují rostlinné nebo živočišné produkty, na které vydal osvědčení o původu bioproduktu kontrolní orgán. 3 Nařízení 2092/91 Nařízení rady (EHS) ze dne 24.června 1991 o ekologické výrobě zemědělských produktů a o označování zemědělských produktů a potravin původem z ekologického zemědělství (Šarapatka, Urban, 2006). 14

Je zakázáno označovat rostlinný nebo živočišný produkt logem, předponou,,bio nebo,,eko, grafickým znakem, popřípadě kterýmkoli údajem poukazujícím na ekologický, organický či přírodní způsob, pokud nebylo vydáno osvědčení o původu bioproduktu. Pokud se jedná o produkt z přechodného období 4, označuje se slovy z přechodného období a to v takové barvě, velikosti a typu písma, jenž nesmí být nápadnější než označení produktu podle zvláštních právních předpisů. Označení,,ekologické zemědělství nesmí být výraznější než slova,,produkt z přechodného období (Moudrý, Prugar, 2002). Obr. 1 Logo produktu ekologického zemědělství (zdroj:pro-bio, 2006). 3.2.4 Značení biopotravin Výrobce může biopotravinu označit předponou,,bio, grafickým znakem (obr.1), popřípadě kterýmkoli údajem poukazujícím na ekologický, organický, přírodní či biologický způsob, pokud bylo při její výrobě použito více jak 95 % hmotnosti nebo objemu bioproduktů, přídatných látek a na kterou vydal kontrolní orgán osvědčení o biopotravině. Je zakázáno označovat potravinu předponou,,bio,,,eko, grafickým znakem nebo jakýmkoli údajem poukazujícím na ekologický, organický, přírodní nebo biologický způsob výroby, pokud nebylo vydáno osvědčení o biopotravině. V případě, že při výrobě biopotraviny bylo použito alespoň 75 %, avšak méně než 95 % hmotnosti nebo objemu bioproduktů, přídatných a pomocných látek, označí se biopotravina rovněž údaji o procentním obsahu složek zemědělského původu, které pocházejí z ekologického zemědělství nebo z přechodného období. Takovéto informace nesmí být vyznačeny v jasnější barvě, velikosti a typu písma než značení dle zvláštních 4 Přechodné období-je období, ve kterém dochází k přeměně zemědělské výroby na ekologické zemědělství a k odstranění vlivu negativních dopadů předchozí zemědělské činnosti na zemědělskou půdu, krajinu a životní prostředí (sagit, 2006). 15

právních předpisů. Při značení či propagaci bioproduktů a biopotravin se nesmí uvádět, že prezentují zdravotní nebo nutriční záruku (Moudrý, Prugar, 2002). Mimo uvedeného loga Bio se na potravinách mohou uvádět loga příslušného svazu např. PRO-BIO (obr.2), členové svazu PRO-BIO mají možnost aktivně používat ochrannou známku svazu při propagaci svých produktů (PRO-BIO, 2006). Obr. 2 Ochranná známka svazu PRO-BIO (zdroj:pro-bio, 2006) 3.2.5 Značení biopotravin v EU V Evropské unii je možné používat celoevropskou značku pro biopotraviny (obr.3). Tuto značku používá Evropská unie od února 2000. Symbolizuje obilný klas obklopený kruhem dvanácti hvězd a zeleným zoubkovaným prstencem s nápisem,,organic farming. V současné době se ještě tolik nepoužívá. Tato značka nemůže být použita, pokud produkt vyrobený v Evropě obsahuje i mimoevropské suroviny, např. koření. Nepostačují ani totožné výrobní a kontrolní podmínky ve státech, které nejsou členy EU (Šarapatka, Urban, 2006). Obr. 3 Logo EU pro produkt ekologického zemědělství (zdroj: KEZ,2005). 16

3.3 Legislativa 3.3.1 Legislativa EU Nařízení rady (EHS) č.2092/91/ehs V roce 1991 Rada Evropských společenství vydala Nařízení číslo 2092/91/EHS o ekologické výrobě zemědělských produktů a o označování zemědělských produktů a potravin původem z ekologického zemědělství. Nařízení rady obsahuje: Přílohu I, týkající se zásad ekologické produkce. Přílohu II, rozdělující se na část A, která pojednává o hnojivech a pomocných půdních látkách, část B, kde jsou vymezeny prostředky na ochranu rostlin, část C krmiva, část D doplňkové látky a ostatní produkty používané ve výživě zvířat a část E látky a přípravky pro čištění a dezinfekci chovatelských budov a zařízení. Příloha III hovoří o minimálních požadavcích kontrolního systému. Příloha IV se týká informací, které musí zemědělec povinně oznamovat. V příloze V nalezneme informace o logu ekologického zemědělství. V příloze VI se dozvíme o složkách biopotravin nezemědělského původu. Příloha VII vyjadřuje maximální počet zvířat na hektar, což souvisí s přílohou VIII, kde se dozvíme, jakou má rozlohu minimální požadovaná plocha na zvíře (Šarapatka, Urban, 2006). Průběžně docházelo a dochází k úpravám tohoto Nařízení. Novela tohoto nařízení č.834/2007, která byla schválena koncem července evropskou komisí, by měla více posílit kompetence státního dozoru nad ekologickým zemědělstvím a především kontrolou ekologického zemědělství. Nařízení upravuje pravidla tak, aby byla srozumitelnější pro zemědělce i spotřebitele. Novela začne platit 1.1.2009. Soustava označování biopotravin bude shodná pro celou Evropskou unii. Biopotraviny budou povinně obsahovat logo EU, budou opatřeny informací o vzniku surovin - jestli pocházejí pouze z jednoho státu EU, více států Evropské unie nebo mají původ ze třetích zemí. Pro biopotraviny pocházející ze zemí mimo Evropskou unii bude toto značení nepovinné. Nutné bude označení každé biopotraviny kódem kontrolní certifikované organizace, která má za úkol kontrolovat původ potravin a jejich kvalitu. Spotřebitel tím bude ujištěn, že potraviny podléhají striktní kontrole. Nadále platná budou i současná národní, eventuálně soukromá loga, která označují biopotraviny. To umožní spotřebitelům snazší rozpoznání potravin. 17

Nadále je zachována možnost používat přívlastky biologický a ekologický, taktéž označení "bio" nebo "eko" výlučně pro biopotraviny. V případě, že by došlo ke zneužití značení, bude striktně sankciováno ministerstvem zemědělství. Stále nebude povolené používat k výrobě biopotravin geneticky modifikované organismy (GMO). Je vymezena velmi přísná hranice pro potenciální obsah GMO v biopotravinách. Shovívavost do výše 0,9 % byla prosazena pro ochranu ekofarmářů před potrestáním v případě nezaviněné stopové kontaminaci potraviny (Bodoková, 2007). Nové nařízení dále povoluje poukazovat na ekologické složky i u neekologických produktů, ale výlučně v seznamu složek. Novela vytváří podklad pro určení zásad pro ekologickou akvakulturu, víno, mořské řasy a kvasinky. Nedošlo ke změně seznamu povolených látek v ekologické produkci, ale požaduje uveřejnění žádostí o povolení nových látek a s tím spojenou existenci centralizovaného systému pro určování výjimek (agris, 2007). 3.3.2 Legislativa ČR Od 30.12.2005 začal v České republice platit zákon č.553/2005, jenž měnil zákon č.242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství. Účelem novely bylo z původního zákona o EZ vynechat veškerá ustanovení, která se nacházela zároveň v Nařízení rady 2092/91. Dosáhlo se tím zjednodušení norem pro ekologické zemědělství v ČR. Úplné znění novelizovaného zákona o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. bylo vydáno ve Sbírce zákonů jako zákon č.30/2006. Spolu s tímto zákonem vešla v platnost vyhláška MZe č.16/2006, jenž nahradila doposud závazné vyhlášky k zákonu o ekologickém zemědělství (Šarapatka, Urban, 2006). Novelizovaný zákon o ekologickém zemědělství zahrnuje především nařízení týkající se registrace ekozemědělců, která se provádí podáním žádosti o registraci na MZe. Nevztahuje se na prodejce již balených a označených bioproduktů, biopotravin nebo ostatních bioproduktů konečnému spotřebiteli. S podáním žádosti žadatel přiloží potvrzení o vstupní kontrole. Žadatel má povinnost uzavřít smlouvu o kontrole a certifikaci s pověřenou organizací. Další neméně důležité ustanovení se týká kontrolního systému. Každá osoba, která podniká v ekologickém zemědělství, musí mít platnou smlouvu s jednou z kontrolních 18

organizací, která je pověřena Ministerstvem zemědělství výkonem kontroly a certifikace v ekologickém zemědělství. Ke dni 1.1.2006 byly výkonem kontroly a certifikace pověřeny organizace KEZ o.p.s. a ABCERT GmbH. Zákon dále řeší sankční systém, označování bioproduktu, biopotraviny nebo ostatního bioproduktu, viz. kapitoly,,značení bioproduktů a,,značení biopotravin. Mimo chov ryb a králíků, jenž se v NR 2092/91 neřeší, byla vyloučena veškerá ustanovení o ekologické produkci (sagit, 2006). 3.4 Současný stav ekologického zemědělství na území celé ČR Po mírném poklesu v roce 2005 došlo v České republice roku 2006 k navýšení počtu ekologických farem. K 31.12.2006 podíl z celkové výměry činil 6,61 %. K tomuto navýšení došlo v roce 2006 především schválením Programu rozvoje venkova České republiky na období 2007-2013. Nebyla sice schválena plánovaná výše plateb, ale přesto vzrostly kompenzační sazby pro trvalé kultury, speciální byliny a zeleninu. V přechodném období bylo v ČR přihlášeno 42 963 ha, což představovalo 15,6 % plochy. Další motivací pro vstup do ekologického zemědělství se stalo vytvoření konkurenčního prostředí ve sféře kontroly dodržování pravidel ekologického zemědělství a také vzrůstající poptávka po biosurovinách od výrobců biopotravin. Rok 2006 je spojen i s nárůstem počtu výrobců biopotravin a to o 27 podniků, díky příznivému odbytu biopotravin, o které se zvedá zájem ze strany spotřebitelů. K příznivým podmínkám pro firmy přecházející na bioprodukci přispívá i zvýšená bonifikace pro ekologické zemědělce a biozpracovatele v některých opatřeních Programu rozvoje venkova. Ekologické zemědělství v České republice určuje převládající hospodaření na trvale travních porostech v horských a podhorských oblastech zaměřené na údržbu krajiny a chov masného skotu. K nárůstu výměry TTP již ale nedochází, naopak narůstá výměra orné půdy a taktéž výměra trvalých kultur (MZe, 2007). 19

Tab.1 Vývoj ekologického zemědělství (zdroj: MZe, 2007) 31.10.2006 31.10.2007 Počet výrobců biopotravin 148 223 Počet ekofarem 912 1249 Výměra zemědělské půdy v ekologickém Zemědělství 274 859 306 995 Podíl ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy (%) 6,45 7,21 Výměra orné půdy (ha) 23 162 28 008 Výměra trvalých travních porostů (ha) 225 983 253 308 Výměra trvalých kultur (sady, vinice) (ha) 988 1 721 (z toho 1 506 ha sadů a 215 ha vinic) Ostatní plochy (ha) 24 726 23 958 V roce 2007 vzrostl počet ekologicky hospodařících zemědělců o téměř 45 % na 1249 ekofarem a 223 výrobců biopotravin, převážně díky rostoucí poptávce po biopotravinách. K 31.12.2007 obhospodařovaly ekofarmy cca 7,2 % z půdního fondu ČR, což je cca 312 000 hektarů. Převládají stále TTP s více než 280 000 hektary. Takřka o 5 000 ha se oproti předcházejícímu roku zvedla výměra orné půdy, tj. na 28 008 ha. Během roku 2007 došlo též k nárůstu ekologických sadařů a vinařů. Výměra ekologických sadů je v současné době 1 625 hektarů, výměra vinic 245 hektarů. Také je registrováno 6 ekologických chovatelů včel. Za zvýšením zájmu o ekologické zemědělství je stejně jako v předchozím roce především zvýhodněná bonifikace ekozemědělců a výrobců biopotravin v novém Programu rozvoje venkova na období 2007-2013, dále zvýšení poptávky po biosurovinách od výrobců biopotravin, na čemž se podílí i vzrůstající zájem zahraničních odběratelů. Velkou roli sehrály v roce 2007 rozsáhlé spotřebitelské kampaně maloobchodních řetězců (Ekolist, 2008; MZe, 2007). 20

Tab. 2 Nejnovější statistické údaje - k 31.3. 2008 (zdroj: MZe, 2008) 1.1.2008 31.3.2008 Počet výrobců biopotravin 253 297 Počet ekofarem 1318 1564 Výměra zemědělské půdy v ekologickém 312 890 322 396 zemědělství (ha) Podíl ekologického zemědělství na celkové 7,35 7,57 výměře zemědělské půdy (%) Výměra orné půdy (ha) 29 505 31 194 Výměra trvalých travních porostů (ha) 257 899 267 189 Výměra trvalých kultur (sady, vinice) (ha) 1625 sady, 245 vinice 1 737 sady, 353 vinice Ostatní plochy (ha) 23 616 21 923 Od počátku roku 2008 do konce března 2008 se zvýšil počet ekofarem o 246 nově registrovaných farem. Výměra zemědělské půdy v ekologickém zemědělství vzrostla o 9 506 ha. Podíl ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy se zvedl o 0,22 %. Výměra orné půdy je o 1689 ha větší. Trvale travních porostů přibylo o 9 290 ha. Dále přibylo 112 ha sadů a 118 ha vinic. Ostatních ploch ubylo o 1 693 ha. Přibylo 44 výrobců biopotravin (Vorlíček, 2008). 3.4.1 Státní podpora a propagace ekologického zemědělství Ekologické zemědělství je v současné době podporováno Programem rozvoje venkova České republiky na období 2007 2013, který vychází z Národního strategického plánu rozvoje venkova Jedná se zejména o investice do ekologických farem a zpracování bioproduktů prostřednictvím opatření osy I PRV. Dále pokračování podpory ekologických zemědělců prostřednictvím agro-environmentálních opatření v rámci osy II PRV, a to titulem Ekologické zemědělství, který umožňuje finančně podporovat ekologické zemědělce formou sazby na plochu obhospodařovanou v rámci ekologického 21

zemědělství. Pak také využití opatření III.1.2.,,Zakládání nových podniků a jejich rozvoje k podpoře zpracování bioproduktů v rámci osy III PRV. V neposlední řadě zapojení ekologických zemědělců do aktivit místních akčních skupin financovaných z osy IV PRV (Bodoková, 2007). Akční plán pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010 si klade za úkol posílit postavení ekologického zemědělství v ČR, zvyšovat pozitivní vliv EZ na přírodu a krajinu, zabezpečit životaschopnost ekologických farem, zvýšit konkurenceschopnost českého zemědělství v Evropské unii, zvyšovat důvěru veřejnosti k ekologickému zemědělství, propagovat životaschopná venkovská hospodářství, zlepšovat životní podmínky a welfare zvířat chovaných na ekologických farmách, zajistit ochranu produktů ekologického zemědělství před kontaminací geneticky modifikovanými organismy, rozšiřovat hospodářské aktivity s vyšší přidanou hodnotou, přispět prostřednictvím ekologické produkce k ochraně zájmů spotřebitelů, posilovat pozitivní vnímání kvality biopotravin u spotřebitelů, rozšiřovat trh s biopotravinami, s rostoucím trhem zefektivňovat produkci a zpracování produktů EZ, zlepšit odborné poradenství, vzdělávání a výzkum v EZ, dosáhnout v roce 2010 cca 10 % podílu zemědělské půdy v EZ na celkové výměře zemědělské půdy (MZe, 2004). V březnu letošního roku odstartovala největší kampaň na propagaci biopotravin. Jejím cílem je propagace biopotravin a zvýšení informovanosti spotřebitelů o ekologickém zemědělství. Následující 3 roky bude do této kampaně investováno 28 milionů korun. Na financování se rovným dílem podílí Evropská unie a Státní zemědělský intervenční fond. Projekt byl oficiálně představen na mezinárodním potravinářském veletrhu Salima 2008 v Brně. Hlavními komunikačními nástroji budou billboardy, inzerce v tisku, ochutnávky biopotravin a webové stránky www.ziju-bio.cz (Vorlíček, 2008). 3.4.2 Rozmístění ekologických podniků v ČR podle regionů Nejvíce ekologických podniků najdeme v horských a podhorských oblastech. Ekologické hospodaření na TTP tvoří 82,4 %. Přední místa v množství ekofarem i výměře zastupují Jihočeský a Karlovarský kraj. Na Moravě se nachází jedna třetina ekofarem. Z toho nejvíce ve Zlínském a Olomouckém kraji. Největší, co se týká výměry ekologických ploch, je 22

Moravskoslezský kraj. V Čechách je, včetně již zmíněného Karlovarského a Jihočeského kraje, důležitý rozlohou i počtem farem kraj Ústecký a Plzeňský. Nižší zastoupení mají stále kraj Středočeský, Pardubický a kraj Vysočina, i když také tady množství podniků roste. K největšímu rozvoji v meziročním nárůstu došlo na okrese Šumperk, Prachatice a Klatovy. Vliv na rozmístění má též svaz PRO-BIO, dochází k většímu rozkvětu ekologického hospodaření v oblastech působnosti poradenských center této organizace (MZe, 2007). Tab.3 Pořadí dle množství ekofarem (zdroj: MZe, 2007) 1. Jihočeský kraj 123 2. Karlovarský kraj 107 3. Zlínský kraj 102 4. Olomoucký kraj 94 5. Plzeňský kraj 83 6. Ústecký kraj 78 7. Moravskoslezský kraj 71 8. Liberecký kraj 64 9. Královehradecký kraj 56 10. Jihomoravský kraj 46 11. Pardubický kraj 38 12. Kraj Vysočina 36 13. Středočeský kraj 28 14. Praha 13 Tab.4 Pořadí dle výměry (ha) (zdroj: MZe, 2007) 1. Karlovarský kraj 50827,3 2. Jihočeský kraj 35073,1 3. Moravskoslezský kraj 34949,3 4. Ústecký kraj 31007,7 5. Zlínský kraj 25872,9 6. Plzeňský kraj 22634 7. Liberecký kraj 22086,9 8. Olomoucký kraj 21019 9. Královehradecký kraj 11117,3 10. Jihomoravský kraj 6975,9 11. Pardubický kraj 4626,8 12. Kraj Vysočina 4539,4 13. Středočeský kraj 3120,6 14. Praha 1285,6 23

4. EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ NA VYSOČINĚ 4.1 Vývoj ekologického zemědělství v kraji Vysočina Ekologické zemědělství v kraji Vysočina se rozvíjelo stejně tak jak tomu bylo v celé České republice. První statistické šetření ohledně ekologického zemědělství na Vysočině proběhlo v rámci zemědělského výzkumu Agrocenzus 2000. Na něj navazovalo strukturální šetření v roce 2003 a 2005. Průzkumem bylo zjištěno, že zemědělci v tomto kraji obhospodařovali největší plochu chráněných území. V roce 2000 zde ekologicky hospodařilo 35 zemědělských podniků, z čehož 6 bylo právě v přechodném období. Zemědělská půda v EZ činila 4 627 ha. Řada těch, jež se nacházela v tomto roce v konverzi, činnost ukončila. Z původních 35 evidovaných ekologicky hospodařících subjektů na Vysočině jich zbylo o 3 roky později jenom 19. Sice během těchto 3 let přibylo dalších 12 nových, ale takovýto úbytek byl v rozporu s celorepublikovou tendencí. Na konci roku 2004 se dle MZe nacházelo na území České republiky 820 ekologicky hospodařících zemědělců, ze kterých jenom 29 provozovalo svoji činnost na Vysočině, tj. 3,5 %. Ekologicky obhospodařovaná půda činila v tomto období 6,2 % na celém území ČR. Na Vysočině to bylo pouze 1 % z celkové zemědělské půdy. Veškeré množství ekologicky hospodářících subjektů reprezentovali soukromě hospodařící rolníci, dva případy představovaly akciové společnosti a ekologickému hospodaření se již věnoval školní statek Humpolec. V roce 2004 činil průměrný věk všech ekologicky hospodařících na Vysočině 46,8 let. Největší množství ekologických subjektů se v roce 2004 zabývalo chovem skotu bez tržní produkce mléka. Drůbež chovali pouze v okresech Žďár nad Sázavou a Pelhřimov (ČSÚ, 2005; Číhalová, 2007). Dle Českého statistického úřadu fungovalo v roce 2005 na území kraje Vysočina 4 033 zemědělských jednotek s klasickým hospodařením. Počet zemědělských jednotek s ekologickým hospodařením byl 24. Z těchto 24 jednotek se výhradně ekologickému hospodaření věnovalo 20 zemědělských subjektů. Výměra ekologicky obhospodařované zemědělské půdy činila 4 429 ha, z toho orná půda 2 179 ha. Výměra zemědělské obhospodařované půdy v přechodném období čítala 153 ha, z toho bylo 120 ha orné půdy. 24

Graf 1: Počet ekofarem v kraji Vysočina k 1. lednu 2007 dle okresů (zdroj: kraj Vysočina, 2007) 5 8 8 5 13 Žďár nad Sázavou Jihlava Třebíč Havlíčkův Brod Pelhřimov Graf 2: Výměra půdy v ekologickém hospodaření v ha k 1. lednu 2007 v kraji Vysočina rozčleněné dle okresů (zdroj: Kraj Vysočina, 2007) 311,98 636,97 182,88 285,79 2 606,17 Žďár nad Sázavou Jihlava Třebíč Havlíčkův Brod Pelhřimov Ministerstvo zemědělství ČR uvádí, že ke konci roku 2007 se v kraji Vysočina nacházelo 36 ekofarem a to na výměře 4539,4 ha ekologicky obhospodařované půdy. 4.2 Charakter kraje Vysočina V rámci celé České republiky zaujímá kraj Vysočina centrální polohu. Sousedí s krajem Jihočeským, Středočeským, Pardubickým a Jihomoravským. S Jihomoravským krajem tvoří oblast NUTS 2 z důvodu podpory regionálního rozvoje. Kraj Vysočina má členitý terén, vyšší nadmořskou výšku a řídké osídlení. Struktura sídel je zde 25

rozdrobená, což má v určitých oblastech za následek vylidňování malých obcí a odchod mladých vzdělaných lidí. Vysočina se nachází ve vnitrozemí, nedotýká se státní hranice, ale na jihu se rozkládá částečně v pásmu podél hranice s Rakouskem, tudíž jsou okresy Jihlava a Třebíč zapojeny do programu přeshraniční spolupráce Phare. Kraj je přitažlivý neznečištěným ovzduším, zdravými lesy a čistými vodními plochami i zdroji vody. Rozlohou o ploše 6 796 m 2 patří do českého nadprůměru. Nejvyšší bod s výškou 837 m.n.m. se jmenuje vrch Javořice, najdeme ho v okrese Jihlava. Nejnižší bod nalezneme v okrese Třebíč - v části, kde řeka Jihlava opouští jeho území, má asi 239 m.n.m. Kraj se pyšní dvěma chráněnými krajinnými oblastmi. Jsou to Žďárské vrchy a Železné Hory. Administrativně se Vysočina dělí na 5 okresů, 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 26 obvodů pověřených obecních úřadů. Na území se vykytuje 704 obcí (stav k 1.1.2005). Vysočina má ze všech krajů ČR nejmenší průměrnou populační velikost obce - 725 obyvatel. Status města má v současné době 34 obcí. Ke dni 1.1.2007 žilo v kraji 511 645 obyvatel, čímž se zařazuje na čtvrté místo v nejnižší lidnatosti v České republice. Na konci roku 2006 se na Vysočině nacházelo cca 97 000 ekonomických subjektů, což ji řadí na předposlední místo v rozsahu ČR. Průměrná měsíční mzda zde též setrvává pod průměrem. Míra nezaměstnanosti čítala ke konci roku 2006 7,10 %. Nabídka pro kvalifikované síly zde není příliš velká. Přes zdejší podprůměrné přírodní podmínky se v kraji udržela tradice zemědělské výroby. Pro některé produkty, jako například produkci brambor, olejnin a pastevní chov skotu, je oblast Vysočiny vhodná. Slabou stránkou ovšem zůstává ekonomická i technická základna zemědělských výrobců. Upřednostňuje se zde velkovýrobní způsob hospodaření s kombinací rostlinné a živočišné výroby. Specializovanou produkci najdeme u menších výrobních jednotek fyzických osob. V roce 2006 zahrnovala celková plocha obilovin 148 409 ha s největší sklizňovou plochou na okrese Třebíč. Sklizeň brambor dosáhla 237 620 t, což tvoří jednu třetinu produkce celé České republiky. Intenzita chovu skotu zde v roce 2006 byla největší ze všech krajů, tvořila 558,7 kusů na 100 ha. Produkcí masa, vyjímaje drůbež, obsadil kraj 4. místo z celého území ČR, a to při množství 48 102 t. 26

Průmysl na Vysočině reprezentuje nejvíce průmysl strojírenský, kovodělný, textilní, dřevozpracující a potravinářský. Kraj Vysočina se může chlubit malou kriminalitou a nízkým stupněm sociálně rizikových skupin obyvatelstva. Nesporným významem kraje je i jeho celoroční turistické využití. Poskytuje dobré možnosti pro zimní i letní turistiku a návštěvu mnoha pamětihodností. Nejpříznivější sněhové podmínky nabízejí Žďárské vrchy a Svratecká hornatina. Největší vodní plochou je Velké Dářko, významná je i vodní nádrž Dalešice na řece Jihlavě a také známý rybník Sykovec - nejvýše položený rybník na Vysočině nacházející se v nadmořské výšce 720 m. Na Vysočině nalezneme tři památky zapsané v seznamu UNESCO. Je to památková rezervace Telč, národní kulturní památka poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou a židovská čtvrť se hřbitovem a bazilikou sv.prokopa v Třebíči. Budoucnost cestovního ruchu na Vysočině se jeví v duchu poklidné a ekologické pobytové turistiky, ke které přispívá i hustá síť turisticky značených cest, rozvíjející se cyklotrasy a agrofarmy s ubytováním (ČSÚ, 2007). 4.3 Charakteristika vybraných farem V této části diplomové práce se zaměřím na charakteristiku jednotlivých ekologických farem na Vysočině. Farmy jsem vyhledala pomocí adresáře na serveru,,biospotřebitel,,,proi-bio a na stránkách společnosti,,kez. Seřadila jsem je podle okresů, ve kterých se nacházejí. Některé z farem působí v kombinaci rostlinné a živočišné výroby, jiné se zabývají výhradně rostlinnou výrobou. Mnohé se ale současně věnují ekologickému zemědělství a provozování agroturistiky, tzn.ekoagroturistice 5. 5 Ekoagroturistika-je agroturistika provozovaná na farmách, které vlastní certifikát ekologického zemědělství. Návštěvník se tady seznamuje s postupy při pěstování rostlin bez použití syntetických hnojiv a s přirozenými postupy chovu zvířat (CoJeCo, 2005). 27

4.3.1 Okres Žďár nad Sázavou Ekofarma Baucis Žďár nad Sázavou Ekofarma Baucis ze všech ekologicky hospodařících farem položena nejblíže mému bydlišti, Bystřici nad Pernštejnem. Rozkládá se v necelých 5 km vzdálených Lesoňovicích. Od Brna se farma nachází asi 50 km severozápadně. Farmu vlastní rodina Horákových, která hospodaří již od roku 1924. Pan Aleš Horák postupně přebíral statek po rodičích a v roce 1994 začal na farmě hospodařit ekologicky. Práce na statku se účastní celá rodina. Ekofarma Baucis obdržela certifikát ABCERT a zařadila se mezi členy svazu ekologických zemědělců PRO-BIO Šumperk (biopotraviny, 1995). Ekologická farma Baucis je orientovaná především na pěstování BIO zeleniny. Výměra farmy činí 38 ha, z toho je 22 ha orné půdy. Na orné půdě rostou obiloviny, luskoviny, brambory, zelenina. Farma pěstuje tyto druhy zeleniny: brokolici, brukev, celer, cibuli, cuketu, dýni hokaido, endivii, fazole, hrách, jahody, kapustu, růžičkovou kapustu, kadeřávek, kopr, mrkev, okurky, papriku, pastinák, petržel, pórek, rajčata, reveň, ředkve, ředkvičky, řepu, řeřichu, salát, šalotku, špenát, tuřín, vodnici, bílé zelí, červené zelí, kruhánecké zelí, zelí na uskladnění a pekingské zelí. Z obilovin může farma nabídnout oves, oves bezpluchý, pšenici špaldu, pšenici jarní, pohanku, proso, žito a pohanku. Na mezích podél pozemků ekofarmy rostou třešně, višně, jabloně, švestky, mirabelky, rybízy a angrešty. Ročně vypěstuje také kolem 20 t brambor. K farmě náleží louky a pastviny, které slouží pro pastvu šesti koz a osmi krav. Jejich mléko spotřebuje osazenstvo rodinné farmy. Ostatní produkty jsou ve větším množství na prodej přímo ze dvora. Kromě toho lze produkty z této farmy koupit v Brně na Slovákově ulici, a to každý pátek od 12:30 do 12:45 hodin, v prostorách Hnutí Duha na Bratislavské ulici též v pátek od 13 do 17:30 hodin, v Duhovém Bioklubu Zdravá výživa na Staré osadě a na Pellicově 5 v Prodejně místních biopotravin. V Praze lze produkty Ekofarmy Baucis pořídit v Klubu přátel ekofarem - Veronika a Miloš Růžičkovi a v neposlední řadě si vzdálenější zákazníci mohou objednat zboží z ekofarmy poštou pomocí internetového obchodu,,luční údolí, které nabízí biozeleninu. Horákovi se účastní i jarmarků pořádaných při různých příležitostech po celé ČR, což je další možnost nákupu jejich bioproduktů. Jelikož Horákovi pěstují mnoho různých druhů zeleniny, musí zvládat všechny fáze pěstování. 28

Za ubytování a stravu zde pomáhají většinou středoškolští a vysokoškolští studenti, dobrou zkušenost mají se členy hnutí Brontosaurus. Kdo z jejich členů má zájem, stravuje se s rodinou, pokud ne, může si vařit samostatně. Obr.4 Dvůr ekofarmy Baucis (zdroj: biospotřebitel, 2006) Horákovi se zabývají i ekoagroturistikou. Nabízejí pobyty v kempu pro 2-3 stany a ubytování až pro 7 osob v chaloupce patřící k farmě. Přednostně ubytovávají lidi, kteří se chtějí podílet na pěstování zeleniny, čímž si vlastně za 6 hodin práce vydělají na ubytování a vegetariánskou stravu. Ubytování není luxusní, chaloupka je starší, teplá voda teče pouze, když svítí slunce. Odpadní voda se používá na zalévání. Farma je přihlášena do programu WWOOF 6. Schází se zde domácí i zahraniční členové, kteří se chtějí o ekologickém zemědělství něco naučit a současně pomoci při práci. Většinou se jedná o snadnou práci kolem zeleniny, kterou zvládají lidé všech věkových skupin. Hosté mají možnost zapůjčit si starší jízdní kola. V Lesoňovicích je také možnost hrát stolní tenis nebo navštívit posilovnu. K osvěžení mohou hosté využít malý rybník přímo na poli. Kdo má zájem může navštívit koupaliště nebo i krytý bazén ve sportovní hale v Bystřici nad Pernštejnem. Na farmě je možné zapůjčit si vybavení na umělou horolezeckou stěnu. 6 WWOOF je celosvětovou výměnnou sítí, kde dobrovolníkům, kteří vypomáhají v době potřeby na ekologické farmě je poskytnuto za jejich pomoc ubytování, stravování a praktické zkušenosti. Délka pobytu není nijak limitována, vždy záleží jen na dohodě mezi farmou a dobrovolníkem (WWOOFerem) a řídí se ročním obdobím a momentální potřebou práce na farmě - sena, stavění ohrad, pastva, pletí a podobně (wwoof, 2005). 29

Na statku se nachází i malá knihovna o ekologickém zemědělství, netradičních zdrojích energie, alternativních stravovacích systémech a zdravém životním stylu (biopotraviny, 2006; sweb, 2000). Agroekofarma Kadeřávek Farma rodiny Kadeřávkových se nachází na okraji obce Věcov v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, severozápadně od Bystřice nad Pernštejnem. Farma vznikla v roce 1991, kdy se Ing. Miroslav Kadeřávek se svoji ženou Janou přestěhovali z Prahy do Věcova na usedlost rodičů paní Jany. Agroturistiku s ubytováním provozují od roku 1992. V roce 1997 přešli na ekologický způsob hospodaření. Rodina měla v začátcích k dispozici jenom dům, 25 ha půdy, 20 ovcí patřících otci paní Jany a v podstatě žádné vědomosti ani zkušenosti s chovem a provozováním agroturistiky. Pan Kadeřávek je původním povoláním chemik, jeho žena porodní asistentka, do vesnice se přistěhovali z důvodu vyřešení bytové situace. Ekofarma je zaměřena na pastevní chov ovcí konkrétně šlechtitelský chov masného plemene Merinolandschaf a Suffolk. Znalosti a zkušenosti získali Kadeřávkovi především sami, dvakrát se zúčastnili zájezdu na farmy v Rakousku a navazují kontakty s ekologickými zemědělci a zemědělci specializovanými na chov ovcí. Obr.5 Ustájení bahnic a jehňat na farmě (zdroj: Prudká, 2006) Součástí farmy jsou dvě stáje pro cca 380 ovcí a chata,,u potoka, sloužící k ubytování hostů. Kadeřávkovi mají k dispozici 96 ha půdy, z čehož cca polovinu vlastní a zbytek si pronajímají. 30

Své role na farmě mají rozděleny tak, že paní Kadeřávková se stará o domácnost a ubytování, manžel má na starost ovce, stáje, stroje a udržování pastvin (Květy, 2000; Prudká, 2006). Celková ubytovací kapacita je až 26 míst. Ubytování na farmě v apartmánu U broučka je zajištěno v podkroví stavení. V apartmánu se nachází vybavená kuchyň s jídelním koutem, lednicí, plynovým sporákem, varnou konvicí a televizí, dále koupelna se sprchovým koutem a WC. Obr.6 Farma manželů Kadeřávkových (zdroj: OCAL, 2004) Ubytování mimo farmu, v chalupě,,u potoka, se nachází v samostatném domečku se zahradou a venkovním bazénem. K dispozici jsou čtyři apartmány-u zvonku, U fialky, U slunečnice a U kopretiny. V přízemí je zbudována společenská místnost, v každém apartmánu je kuchyň s televizí, lednicí, mikrovlnnou troubou, varnou konvicí, sporákem a nádobím. V neposlední řadě zde samozřejmě nechybí sociální zařízení a praktický samostatný vchod do apartmá. Pro hosty je k dispozici i oplocená zahrada s pískovištěm, zahradním nábytkem a grilem. V garáži je přichystán stolní tenis. Obr.7 Chalupa u Potoka (zdroj: OCAL, 2004) 31

Kadeřávkovi nabízí k prodeji jehněčí a skopové maso v bio kvalitě. V rámci pobytu je možné zajistit ochutnávku i připravení skopových nebo jehněčích specialit. Dále nabízejí jehňata k chovu, ovčí kůži a kromě toho poskytují k prodeji další pochutiny jako makové, povidlové či tvarohové buchty paní domácí, různé druhy medu z produkce včel na farmě, medovinu a marcipán, který je vyráběn ve vsi (OCAL, 2004). Ekofarma Konvalinkovi Hospodářství se nachází v malebné vesničce Krátká u Sněžného, 11 km od Nového Města na Moravě. Podstatná část stavení je památkově chráněná stavba pocházející z 18. století. Na výměře cca 16 hektarů hospodaří manželé Konvalinkovi. Orientují se na chov masného a mléčného skotu, pěstování obilovin a brambor. Konvalinkovi vlastní 9,5 ha a zbytek si pronajímají. 12,5 hektaru představuje pastvina a 3,5 hektaru orná půda, kde pěstují brambory, jetel a obiloviny. Obr.8 Stavení manželů Konvalinkových (zdroj: Prudká, 2006) V roce 1986 zdědili stavení a pozemky po tetě pana Konvalinky a začali v Krátké trávit víkendy. Roku 1990 se odstěhovali z Brna a vybudovali menší hospodářství. Pan Konvalinka se zčásti věnuje odhadům nemovitostí, protože jenom soukromé hospodaření by je neuživilo. Po telefonické domluvě je možný odběr raných i konzumních brambor a mléka přímo ze dvora (Prudká, 2006; biospotřebitel, 2006) 32