Zápisník Ládi Kopelenta - poprvé ve světě - 4. díl Autor: Ladislav Kopelent, 17. 9. 2010 08:32 Část čtvrtá v německých luích a hájích Již předchoího večera jsme dostali právu od Tomáše, že se k nám připojí Milan Hauer a jeho kamrádi. To je mimo jiné komentátor ally Bohemia, prováděl i představením posádek v Pačejově. Nějaký stříbrný Ford již stojí na nedaleké silnici, áhy přijíždí k rybníku a chlapci se vymlouvají na noční mlhu, přes kterou nebylo do našeho nočního ležení vidět. Já o žádné mle nevím, Petr také ne, ostatní mají jiné starosti a co bylo včera, neřeší. S podivem jišťuji, jak je skoro každý Ford orelý a má robitý náraník. Není se co divit, on je Ford již relý na rýsovacím prkně. Je to ještě horší než Fiat, ten byl shnilý až na reklamním plakátu. Milan přiváží i kumpána Ostravy, hlavně lahev slivovice, ranní lok je příjemným povbuením do nadcháejícího perného dne. Frantíci loví o sto šest, kolik nám ukáali svých úlovků ani nepočítáme. Jen vnímáme ten stejně silný hluk při výlovu. Předem vytipované místo se dvěma horionty bude podle Tomáše aručeně ajímavá áležitost. Sice se mi to moc nedá ralé na nějaké pořádné vyskakování, ale jdu poslušně v průvodu až na určené místo. Míjíme ohradu s koni, louku a statná Gertruda nás žene do bepečí na louku. Tak to asi uvidíme kulový. Projdeme celou loukou až k ohradě s koníky. Všude natažen elektrický drát, aby vířata nevběhla na silnici. Že je to opravdu pod proudem, postupně jišťuje Tomáš a další. Jen Vláďa to ví předem, protože viděl sluneční kolektorový droj cestou a na dráty nesahá. Náš úsek, vlevo koně, vpravo posed Bloumáme přímo proti posedu, který jsme cestou míjeli. Vylel jsem po žebříku nahoru, ale byl abepečený proti vniknutí několika samořenými šrouby. Křížový šroubovák jsem neměl, tak jsem to vdal. Nechce se mi stát na louce a skoro nic nevidět, již se soukám pod dráty a stoupám na
dřevěnou stavbu pro myslivce. Kameru si hodím naad jako samopal vor 58, vdáleným otvorem pro poorování věře se soukám dovnitř. Jde to pomalu, je to poměrně náročné a již jsem na posedu. Vpomínám na dobu asi tak před třiceti léty a třiceti kily, tehdy by to šlo jako na drátkách. Parádní rohled umožňuje vidět příjed přes oba horionty, i odjed a levou prudkou atáčku. Podplait dráty Vyšplhat na posed
VIP poice Poslední foto před vyhaovem Tomáš, který také podlel ohradník pro dobytek, mi podává židličku, usedám a připravuji se na filmování. Francouští diváci obsadili část mysliveckého aříení, lomcují s ním a leou až k silnici na jeho vysunuté nohy. To se nelíbí Gertrudě, něco na ně haleká, ty na ní kálí. Po chvíli přicháí s dalšími pomocníky, to již projel Loeb. Zanamenávám ho, trochu jsem si škrtnul o kůl v okně srubu a nějak jsem ho romál a pochopitelně pořádně neanamenal. On jede tak rychle, že to snad ani nešlo se a ním s tou kamerou otočit.
Tady jsem to nestihl, auto bylo rychlejší Frantíci se stahují do povdálí. Jsem proraen, již na mě halekají tři pořadatelé, ty jsou schopni alarmovat policajty v širokém okolí i s antonem. Než přijel Sordo, tak jsem byl dole i se stoličkou. Zaujímám místo v lese, něco málo natáčím, vadí mi stromy ve výhledu. Tomáš již také nefotí, tak ho astupuji u foťáku a občas tam je i celé auto. Zajímavé je, že mei stromy bylo tak tři metry a auto se na fotku někdy vešlo i celé a okolo něj bylo celkem dost místa. Dokonce i roměrná EVO X. Ty žluté, ty mě šli fotit nejlépe, jsou pěkně vidět a nejedou ase tak rychle. Zanamenáváme několik kriovek v levém těžkém odbočení a námi a také a lesem ve kterém vše sledujeme. Přímo před námi málem vjel do lesa svo výsledků s vw Tourangem, měl to jen tak, tak. Vpomínám s Petrem na letošní Šumavu, kde se přímo před námi převrátil svoař výsledků na vložce u Volenic.
Žluté desítky mně fotit šly Ještě projíždějí legendy a mám pocit, že čím silnější a vácnější auto, tím pomalejší průjed. Na plno jede Wartburg, připomíná mi to Karla Trojana nebo ajchmana. Vláďa křičí: Jede Kopáček s Waranem. Je čas oběda a u rybníka je opět veselo, další a další ryba končí na prutu náruživých rybářů Francie. Oni tam nejeli jen na ryby, počkali na Loeba, než projede, askandovali nějaká hesla ve francoužštině a jeli hned po jeho excelentním průjedu pátky k vodní nádrži. Snad ten nejžhavější rybář nich měl ten prut i u trati a na něm vlajku. Po obědě odpočíváme a probíráme mimo jiné i fotbal. Máme možnost vyslechnout i komentář nalce Ostravy na derby Pleň versus Sparta. Sparta prohrála, ani nevím kolik, to ví přesně Vláďa. Ještě, že jsme nehráli s Ostravou, to by bylo ase romlácených vagonů a možná i půlka tribuny a orané hřiště od dělbuchů.
Kde se stala chyba? Kdo tam dal tu větev? odělujeme se na dvě skupiny. První jde ase k posedu a Gertrůdou, asi měla pro kluky jistý půvab. Já ji nemusím, nic bych a to nedal, že si povala svoji sestru Helgu se psem, aby na nás pouštěla hrůu. Odjíždím s Petrem a adkem autem do vdálené atáčky proti kopci, asi tak půl kilometru od tábořiště. Vláďa s Alešem jdou hrdinně pěšky, jdou prostředkem a nechtějí nás nechat projet. Jako malí kluci na nás ještě gestikulují, že jim můžeme cosi políbit. Petr se diví co jim je, a tak mu to překládám, trochu jsem něco již místní řeči pochytil. Petře, Vláďa říká: Líung prdunk nahmiták. Protože se mi dá stát vedle Vládi s druhou kamerou jako přebytečné, odcháím po vložce dál. Procestuji několik louk, polí, ahrad a stanu ve vesničce s pěkným pravým vinklem. To je ono, u pásky nikdo nestojí, hrnu se hned k ní. Diváci a divačky posedávají na ídce u hradby, některé si umí opravdu sednout pěkně, umožňují ajímavý výhled. Po chvíli postávání slyším tu leva, tu prava, i eadu češtinu a jišťuji, že mimo jednoho německého fotografa jsou tam samí Češi. Jsem ve stínu košatého ořešáku v přilehlé ahradě. Nafilmuji asi tak dvacet aut a pomalu podél trati se vracím do výchoího místa a cestou točím a točím. Nad atáčkou potkávám adka, který šel a mnou, já jsem nabral jiný aimut a on skončil na opačné straně v pěkném vracáku na široký asfalt. Snad každý tam jel dveřmi dopředu, i Milan Liška, tak mu adek mával a Milan dravici opětoval.
Poměrně dost jsme se bavili o tom, co Milan vše pro rallye a mladé podhoubí klíčící pro soutěže udělal. Baví ho to, užívá si to, co by jiní a to dali, včetně mě projet se v soutěžáku po německých vinicích. To, že na to musí být finanční áemí, ví určitě každý. Dovedu si představit, jak je složité sestavit ropis na Panerplatte. Ještě obtížnější musí být ponámky přednést spolujedcem a jedcem podle nich ajet. Ono jedit mei vínem místy rychlostí okolo sto osmdesáti musí být také solidní adrenalin. Ono je třeba v tomto ohledu hodně rovahy. Takových střelců co to někam poslali, se účastnilo ADAu víc než dost. Zaplatit vysoké startovné a odstoupit po pár vložkách pro technickou ávadu nebude také rovna příjemné. Někteří jedci jdou ávadě naproti svým acháením se strojem, někdy prostě je to souhra náhod a okolností a něco nevydrží. Dnešní představení posádek pomalu končí, ještě projíždí divoký Fiat a ten bytek dvoukolek jede asi tak rychle jako místní osadníci na nákup do Aldi. Od té chvíle jsme jim ačali říkat Aldisti. Vláďa s Alešem již sedí v autě, mei sebou půlku batožin kufru. adek je sportovec, tak ho vyývám k projížďce na ákladnu na tažném aříení Octavie, na střeše má hagusy, má se tudíž čeho držet. Při rychlosti okolo 40 si stěžuje, že to fouká, to ještě asi nejel na motorce. Na ní to musí obvlášť fičet při rychlosti hodně přes dvě stě v městě, někteří jedou i tři sta místa a mnoí už nejedí vůbec, protože už jsou mrtví. hlapci projevili ájem o částečnou očistu v místní tůni. Meitím Audi připravená u odjedové cesty mií v dáli a adka nechává svému osudu. Je sice omyt, ale be auta, tak ase kousek popojede na kouli pro přívěs. Po nástupu potápek dostávám právu, že se Vláďa po sklounutí málem utopil, když si myl obličej. To byl určitě rorušen tím, jak celé poledne sledoval ty dvě sličné Němky v opalovačkách:) Vracíme se pět do vinic, ještě cestou astávka v Aldi, Tomáš chystá na večer oblíbený nápoj pro další registraci. Po chvíli je Audi se nalostí trasy pryč, tak rychle a ní. Startuji jak do erety, aby nám někde nemieli, v tom se ove Aleš a mimochodem nám sděluje, že v autě není Vláďa. Ten nepoorovaně miel pět v krámu, tak na něj číháme přímo u vchodu. Audi mei tím krouží na nedalekém kruhovém objedu asi tak osmkrát a čeká, kdy se konečně na něm objevíme. Náhle se vyřítí Vláďa východových dveří s fofr mošnou v jedné ruce a lahví šampusu ve druhé. ychle usedá a v tom proti nám přijíždí Filip a jeho spolujedec lomí rukama ve smyslu: Kde jste, my na vás takovou dobu čekáme. Vláďa na to reaguje slovy: Vidíš je blbce, oni abloudili a jedou proti
nám. Přijíždíme do vinic na vložku Mosselwein, jsme asi tak pět kilometrů jinde než v pátek. elou eretu projíždíme a Tomáš pečlivě vybírá místo pro poslední nocleh a pro výchoí poici na ráno. Vláďa celou cestu hartusí, že tady by to šlo, tady taky, Aleš mu přivukuje a má mimo jiné starost o stavbu stanu po minulých neblahých kušenostech. Petr je jiného náoru a nechává to plně na kušenějších matadorech. Nevím, o co ávoníkům na naší adní sedačce jde, tak jim háím lano větou: Jedíme tady jak volové, to projedeme nafty. Berou jako ti kapři frantíkům a souhlasně přitakávají. Tak víme, na čem jsme, volant držím já, tak ještě několik kilometrů vinicí najíždíme, než aujmeme super místo na skoro rovině, ukryté mei vinicemi. Najednou spěch po stavení stanů hoši nemají a jdou s ostatními koumat terén a najít nejlepší divácké místo v okolí. ož se jim a hodnou chvíli daří. Zatím s Petrem máme postaven stan, ono je to tak lepší, abychom nedržovali večerní aměstnání v rámci další registrace. Vinice jsou nádherné Po chvíli neplánovaně přijíždí Ford Transit s dalšími soutěžáky Plně. V osaenstvu je Pepík Fiala, jeho syn Michal s Monikou Maříkovou, to je dcera Jardy Maříka, bývalého spolujedce Petra Šedivce. Bohužel Jarda je již několik let po smrti. Čest jeho památce. Dalším soutěžákem je Libor Václavík se svým blonďatým synkem, který vypadá sice jako holčička, ale je to kluk jako buk a jedí motokáry. Jdu se podívat na vybrané místo naší průkumnou jednotkou a ejhle osaenstvo Tranitu si pochvaluje, jak to dobře vybrali i oni. Tak to ráno bude na ídce nad atáčkou mei vinnou révou pěkný nával. Přijíždí i Milan se svými dvěma společníky, sděluji mu, že parta pod námi je od nás a má sud piva i s pípou a holky sebou. S lahví slivovice je jde podravit a ani nevím, kdy přišel, to už jsem spal. Nadešel poslední večer a tak je nutné vyprádnit všechny nádoby s tekutinami. egistrujeme se o sto šest. Petr dává k dobru bílé víno, velmi chutné. Je to taková smršť, nedopité pivo v plechovce, do toho registr, víno, no to bude ráno jako květ. Jdu si na chvilku stoupnout opodál, cestou akopnu o prováek od kolíku na stan a v pádu chytám hrnek s vínem. Petr ho měl položený ve tmě na emi
vedle sebe a mě osud avál od šňůry od stanu až tam. Při pádu jsem ještě stihnul polít Aleše krůpějí vína. To bylo řečí, že bude smrdět vínem. Petr ho utěšuje, že se as tak nic hroného nestalo. Aleš se tam točí jak holub na báni a šlápne Petrovi na hrnek sám a obsah nádoby je nenávratně mařen. Vláďa jako starý fotbalista řeší vítěné tažení pleňské Viktorky. Petr smečuje a říká mu: Proto jsi koupil ten rychlý špunt, na oslavu vítěství. Vláďa furiantsky otvírá lahev, vypouští ní rychlý špunt a dává ji kolovat. Tomáš má mlsný obák a tento mok mu nevoní, kategoricky to odmítá pít. Lahev koluje a jišťujeme, že je to ten skvost výprodeje neprodejných ásob, co byl v akci v Aldi. Flaška je beedná, mám ji v ruce asi tak posedmé a říkám adkovi: Ty to moc nepiješ, musíš hluboka, jinak se k tobě ase vrátí. adek již možen několikátou registrací procedí mei uby: To budu vypadat. Naštěstí Filip se ujímá se Zahym dotyčného pokladu a chválí obsah. Tomáš jásá: Tak to dopijte, to je dobře že vám chutná. Jsme vysvoboeni, Petr pociťuje úlevu a svěřuje se: To je ještě větší kalibr než chcanky naší Anky. To on říká o teplém pivu, které se nedá pít. Lahev je prádná a Tomáš vytahuje flašku v podobě té samé, kterou chtěl původně přivét domů. Je dobře naložen, registra otvírá snad i proto, aby přebyl chuť šampusu, nějakým jiným dobrým mokem. Zíráme na dno další prádné lahve, Tomáš vidí měsíc dvakrát, tak to je nejvyšší čas seanci ukončit a ulehnout. Na pokračování... Foto: Shacki, Petr Šedivec, Aleš Kovář, Láďa Kopelent