SPECIFIC: INNSIKT # 3

SPECIFIC: INNSIKT # 3 [insight;vhled] FESTIVAL SCÉNICKÝCH ČTENÍ SPECIFIC 2015 - NORSKO 5. - 28. KVĚTNA, BRNO MOSILANA, ŠPITÁLKA 12 27. - 29. KVĚTNA, PRAHA VENUŠE NA ŠVEHLOVCE, SLAVÍKOVA 22

Existuje vůbec nějaká ta (nová) norština? Nynorsk [vhled] Napsala: Romana Švachová Už v diskuzi s Maríí Tryti Vennerødovou, autorkou prvního festivalového čtení Víc, padlo, že tato dramatička píše v tzv. nynorsku. A k nynorsku se opět dostáváme spolu se hrou Podzimní sen, jejímž autorem není nikdo jiný než již živoucí legenda soudobého norského dramatu, Jon Fosse. Co to ale vůbec je ten nynorsk, ptá se český divák, neznalý severských jazykových poměrů. Že by snad nějaký dialekt norštiny? Nynorsk je (spolu s bokmålem) jedna ze dvou spisovných variant norštiny, bavíme-li se o psaném projevu. Pokud pojem nynorsk doslovně přeložíme do češtiny, dozvíme se, že jde o jakousi novou norštinu. Ve skutečnosti ale původ této varianty norštiny sahá do 19. století. Nynorsk je dnešní název pro tehdy de facto uměle vytvořenou podobu norštiny, ještě na počátku 20. století zvanou landsmål. Důsledkem svého historického vývoje procházelo Norsko v průběhu 19. století obrozeneckým budováním národní identity, na vzdor silnému vlivu dánštiny a dánského království, jehož součástí bylo norské území od konce 14. století po nadcházejících 400 let, a na vzdor Švédsku, k němuž bylo Norsko přičleněno po roce 1814. Nynorsk, reps. landsmål ( venkovský jazyk ), vznikl na základě práce jazykovědce-samouka Ivara Andrease Aasena, sběratele tehdejších norských nářečí. Díky staré norštiny dokázal Aasen vytvořit jazykovou normu. Landsmål, protiváha dnešního dánskonorského bokmålu, se pak v 70. letech 19. století stal výraznou politickou oporou obroditelů a roku 1885 byl definitivně ustanoven druhým úředním jazykem Norska. Co to ale znamená pro divadlo, pro kulturu? Kde se vůbec nynorskem mluví a píše? Kde takový uměle vytvořený jazyk žije? Nynorsk žije vpravdě hlavně na papíře v mluveném projevu jej v Norsku nenajdeme. Norsko je rozlehlá, nepříliš zalidněná země, kde dodnes mají nářečí vysoký status. Norové se nestydí dát svým mluveným projevem najevo, ze které oblasti pocházejí. Proto se ani např. v rozhlase nepoužívá žádný obecný bokmål nebo obecný nynorsk (a ani na divadle). Psaný projev, to je ale něco jiného; každý Nor má právo zvolit si jednu ze dvou spisovných variant a používat ji např. při komunikaci s úřady. Dramatici pohrávající si s lyrikou, jako jsou právě Jon Fosse, Cecilie Løveidová nebo María Tryti Vennerødová, píšou v nynorsku typicky kvůli estetické stránce věci. Za zmínku nepochybně stojí, že pro literaturu i drama psané v nynorsku dnes existuje řada norských institucí a ocenění. Zdá se tedy, že nějaká ta nová norština přeci jen existuje - i když o norštině jako takové se vlastně můžeme přít. svému výzkumu dialektů vyvěrajících z původní Mezinárodní Ibsenova cena Nejlukrativnější divadelní ocenění světa, jehož udělení doprovází suma 2,5 milionu norských korun. Cena je určena osobnostem (příp. i institucím a organizacím), které do světa dramatu a divadla vnesly nový rozměr. Laureáti: P. Brook, A. Mnouchkineová, J. Fosse, H. Goebells. Ibsenova cena má zároveň i ryze norskou variantu udělovanou za nejlepší dramatické dílo uplynulého roku. ### 3 ###

Jon Fosse: Čím je režisér lepší, tím méně se snaží dělat, přidávat, vymýšlet. Čím je režisér lepší, tím více důvěřuje textu a hercům. jon fosse [ROZHOVOR] Rozhovor vedla: Lucie Macová / Glosovala: překladatelka Karolína Stehlíková Fosseho příklon k dramatu nastartoval na počátku devadesátých let tzv. Bergenský projekt, jak se běžně označuje období uměleckého šéfování Toma Remlova Národní scéně v Bergenu v letech 1986-1996. Tom Remlov v této době uspořádal jakousi dílnu současného dramatu. V průběhu jedenácti sezón bylo na Národní scéně uvedeno 51 premiér původních her. Debutujících dramatiků bylo 39. Ne všichni se samozřejmě jako dramatici uchytili, přesto z této dílny vyšlo několik osobností, které se dramatu úspěšně věnují dodnes (kromě Fosseho jmenujme alespoň Cecilii Løveidovou). První várku současných spisovatelů motivoval Remlov spolu s dramaturgyní Løveidovou k psaní dramat prostřednictvím týdenního semináře, který roku 1985 uspořádali v Alversundu. Jon Fosse dnes prohlašuje, že ho tento seminář od psaní dramat spíše odradil. V Grøndahlově knize Dramatika bezmoci vzpomíná na tento pobyt v uzavřeném hotelu jako na týden neustálých hádek s Tom Remlovem o jeho představách dramatu. Tam jsem si řekl, ať mě vezme čert, jestli někdy napíšu nějaké drama, a jestli to přeci jen někdy proti své vůli udělám, tak ho určitě nepošlu Národní scéně. I přes tyto výhrůžky se Fosse, který navíc nikdy nezapíral, že ho divadlo před tím, než pro něj začal psát, vůbec nezajímalo, přeci jen nechal zlomit a napsal jednoaktovku A nikdy se nerozjdeme. Jon Fosse Fosse patří mezi nejhranější severské autory. Značnou popularitu si vydobyl především na německých scénách. Kromě svých komorních dramat napsal také román Melancholie, který byl v r. 2001 nominován na prestižní Cenu Severské rady za literaturu. Ve své novější tvorbě se soustředí na univerzální a existenciální témata, jako například smrt, zrození či láska. Národní divadlo, Oslo Budova navržená architektem Henrikem Bullem se nachází mezi královským palácem a parlamentem. Divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 1899. Před divadlem stojí sochy dvou nejvýznamnějších norských literátů, Henrika Ibsena a Bjørnstjerna Bjørnsona, autora norské hymny a laureáta Nobelovy ceny. ### 4 ###

Podzimní sen je dle mého názoru velmi smutnou hrou. Existuje pro postavy nějaká naděje? Je něco, co byste chtěl vzkázat režisérovi Podzimního snu nebo divákům, kteří vaši hru shlédnou? Myslím, že hra připomíná život. Je jednak smutná, ale svým způsobem i komická právě jako život. Komická stránka textu nemusí být hned zjevná, ale pokud se nad hrou zamyslíte, říká něco o lidské komedii. Naděje možná není ve hře snadno rozpoznatelná, ale snad tam někde mezi řádky je, nevyslovená. Když píšu, potřebuji se soustředit bez toho, aby mě kdokoliv vyrušoval. Chtěl bych režisérovi poskytnout stejnou svobodu. Ale jak jsem řekl, má tvorba je o naslouchání stejně jako režie. Naslouchat hře, hercům i samotné hraní je o naslouchání. V divadle hraje poslech obrovskou roli. Podobně je tomu i v případě publika. Mladí režiséři často pociťují potřebu zaplnit scénu Ve vašich raných hrách plyne čas lineárně, ale v Podzimním snu najdeme mnoho vzájemně se překrývajících časových linií. Proč jste se rozhodl narušit časové kontinuum hry? akcí. Viděl jsem hodně inscenací svých her, některé od nejdůležitějších žijících režisérů, a má zkušenost je tato: čím je režisér lepší, tím méně se snaží dělat, přidávat, vymýšlet. Čím je režisér lepší, tím více důvěřuje textu a hercům. I v mé první inscenované hře A nikdy se nerozejdeme (pozn. redakce: Og aldri skal vi skiljast, poprvé uvedeno r. 1994 na prknech Det Nationale Scene v Bergenu) můžete najít určitou formu proměnlivosti času. Je sice pravda, že vůbec první drama, které jsem napsal, bylo Někdo přijde (pozn. redakce: Nokon kjem til å komme, poprvé uvedlo r. 1996 Det Norske Teatret v Oslu), A nikdy se nerozejdeme jej ale v uvedení předběhlo. Takže se dá vlastně říct, že tento způsob psaní tu byl v podstatě od počátku mojí dramatické tvorby. Ale proč psát tak nebo onak? Píšu tak, jak je to pro mě možné, tak abych napsal tu nebo onu hru. Když mě psaní baví, vše se vyřeší samo. Nic neplánuji, nepromýšlím. Prostě píšu. Psaní je V Evropě snad není jazyka, do něhož by Fosseho hry nebyly přeloženy. Obrovský zájem sklízí Fosseho dramata především v německy mluvícím prostoru. Zájem Británie dokumentuje kromě nesčetných uvedení také projekt nakladatelství Oberon Books, které kromě tří Fosseho románů vydalo celkově šest sborníků jeho her v anglických překladech. Fosseho domovské nakladatelství Det Norske Samlaget vydává jeho díla se železnou pravidelností. Do dnešního dne čítá Fosseho bibliografie devatenáct prozaických děl, deset sbírek poezie, pět esejistických knih a více než třicet her. Ibsenovu pětadvacítku už Fosse tedy dávno zdolal. pro mě o naslouchání. Jste slavný norský spisovatel i autor značného množství divadelních her občas vás označují za novodobého Ibsena. Přemýšlel jste někdy o práci v divadle (tak jako Ibsen) či o režírování svého vlastního textu? Ne. Několikrát jsem byl požádán, abych si sám režíroval svou hru, ale vždy jsem odmítl. Jsem spisovatel, ne režisér. Cítím, že patřím k literatuře (a k divadlu až skrze velké množství dalších). Postava, kterou ztvárňuji ve Fosseho dramatu, je pojmenována jako Žena. Podle mě tak není nazvána náhodou. Snoubí se v ní vše, co je pro každou ženu typické. Křehkost, divokost, závislost, nespoutanost, tajemství, zranitelnost, ale i schopnost ranit. Je v ní také spoustu hysterie a pohnutek, které málokdo chápe. Možná touží nalézt pochopení, kterého se jí nedostává. Baví mě její proměny v různých časových úsecích, které se během hry střídají. Ukazuje tak různé barvy, přestože její jádro zůstává stejné. - herečka Michaela Rykrová Skandinávský dům Skandinávský dům je občanské sdružení (vzniklo r. 2005), jež si klade za cíl prohlubovat a podporovat kulturní spolupráci a výměnu mezi dům Skandinávií a Českou republikou. Festival SPECIFIC 2015 je podporován Skandinávským domem. ### 5 ###

Ještě jeden návrat k Návratům návraty Recenzi napsal: Jiří Šilberský Černý humor, absurdní situace, neustále se navracející syn, čím dál tím lhostejnějšší rodiče. To byly hlavní znaky druhého scénického čtení festivalu SPECIFIC 2015. Návraty Frederika [Review] Brattberga v režii Tomáše Sýkory se sice stejně jako první čtení festivalu odehrálo v jedné z hal bývalé textilky Mosilana, nicméně Sýkora si pro Návraty vybral stísněný prostor vestavěné místnosti s dveřmi a okny, evokující rodinný dům. Režisér navíc využil možnosti nedivadelního prostoru k přesunu hlediště v průběhu hry během první části seděli diváci v řadách za sebou, na poslední návrat Gustava k rodičům však byli usazeni v kruhu kolem stolu spolu s rodiči, synovi lhostejně upírající možnost se najíst. Děj pak vygradoval jejich pokusem se syna zbavit; v tomto momentě, kdy rodiče při škrcení plánují, jak využít uvolněný dětský pokoj, se nejvíce projevil černý humor hry. Realistické herectví, udržené po celé trvání inscenace, však výrazně napomohlo k lepšímu vyznění absurdně komických částí textu. Bývalá industriální hala, působící syrově a chladně, jen podpořila text, ve kterém se rodiče prostřednictvím monologů směřovaných do publika ohrazují vůči obviňování z odcizení a nedostatku emocí k synovi. Mosilana se ukázala jako vhodně zvolený prostor. Foto: Libor Galia Den Nationale Scene, Bergen Nejstarší norská scéna, kterou r. 1850 založil Ole Bull za účelem uvádění původních norských dramat. Pro toto divadlo psal i Henrik Ibsen (např. Divoká kachna zde byla uvedena poprvé), zároveň zde působil jako režisér, kostýmní výtvarník, inspicient a nápověda. Det Norske Teatret, Oslo Divadlo důležité pro svoji roli z hlediska vývoje norského jazyka. Cílem divadla, založeného v r. 1912, bylo inscenovat hry v jazyce landsmål, tedy v jazyce odlišném od spisovné norské dánštiny nazývané riksmål. V dnešní době je tento jazyk nazýván nynorsk (nová norština), divadlo se mu stále věnuje. ### 6 ###

Návraty: Kdo je tady to monstrum? Foto: Libor Galia Reportáž napsal: Patrik Boušek U lednice lední medvěd. Přešlapuje vždyť má čas. Klidná síla, nebezpečná. Projekce. Matka a Otec v domě, někde na konci vesnice, někde u moře, někde v Norsku, možná nikde. Mají problém. Tak trochu čekají i nečekají na Gustava. A Gustav má taky problém. Je tak trochu mrtvý. hledám místo, odkud vždy uvidím vše, ale žádné takové tu není sloup drze stojí ve výhledu. Vím, že nastanou situace, kdy mi bude překážet. Ale co, nějak to přežiji. Lidé se našli a usedají. Začíná se projekcí s ledním medvědem. Bez kontextu těžko říct, co má představovat, zvíře působí osaměle, ale možná jen na mě. Možná je to pes, o kterém se později mluví, možná má medvěd vypadat hrozivě a hladově. Ale kdyby byl hladový, tak sní kameramana, ne? Rozlehlý prostor bývalé textilní továrny se netopí ani ve stínu, ani v jedovatě umělém světle. Velké světlíky propouštějí dovnitř slunce, dokud to jde. Frontu nevidno. Jen shluk lidí, kteří postávají kolem, jakoby nevěděli, co dělat, a stoleček s vínem. Zvědavě se procházím areálem (jsem tu poprvé) a omylem vstupuji do prostoru, kde se dnes bude hrát. Lavice k sezení podivně zešikma, Světlo v přední části. Otec a Matka (J. Juřík a E. Novotná), nešťastní, zatrpklí. Něco se evidentně stalo. Něco severského... Poprvé slyšíme dialog o zatoulaném psovi, kterého soused není schopen zvládnout. Poprvé se dozvídáme o naději, kterou ještě chovají, byť už se jí takřka vzdali. Naděje, že jejich syn Gustav (O. Kraus) není mrtvý. Ale pragmatismus rozhodne, že se udělá pohřeb. Pohřeb, po kterém se syn vrátí NORLA Nadace pro norskou literaturu v zahraničí, vznikla v r. 1978. Nadace se stará o to, aby podmínky pro překlady a vydávání co největšího počtu norských knih v zahraničí byly co nejpříznivější. Festival SPECIFIC 2015 je podporován nadací NORLA. ### 7 ###

domů. chvíli po smrti, rodiče rezignují. Mami, mám hlad. Běžná věta dává tušit něčemu... děsivějšímu. A i když okolnosti, za kterých syn zasypaný pod lavinou přežil dva měsíce, jsou nejasné, radost ze shledání je velká. Jenže po nějaké době syn opět zmizí. Až je Na mysl přichází otázka kdo je tady to monstrum? Rodiče, kteří nedokázali vychovat svého syna (aby zůstal normálně ležet v hrobě), nebo syn, který se stále vrací, dokud v sobě rodiče nepotlačí lidskost a nevystrnadí ho ze svého života? načase udělat pohřeb. A syn se opět vrací. Mami, mám hlad. Sakra, to mrazí. V ledničce jsou ještě nějaké krabičky, ale co se stane, až dojdou? Hutná atmosféra scénického čtení bez zbytečných kudrlinek vycházela už z atmosféry textu. Ve scénickém uchopení zamrzely v podstatě detaily (první Gustavovo zaklepání působilo jako Základní premisa hry Fredrika Brattberga je jako z Kingova Řbitova zvířátek. Napětí se stupňuje, motivy, které zpočátku působí nevinně, získávají hrozivější obrysy. Co když je sežere? říkám si. To zombie přeci dělávají... Stejně jako s napětím pracuje hra s černým humorem. Nejdřív v drobných náznacích, ale pak to přijde. Ještě zbyl kousek mandlového dortu z tvé pohřební hostiny. Vždy po refrénovitém sledování sousedova součást hudebního podkresu) a práce s plakátem (který jsem měl, pravda, za sloupem, takže většinu hereckých akcí, které by s ním probíhaly, bych stejně neviděl). Ale což. Zaujala mě přestavba na poslední čtvrtinu představení, kde jsme se takříkajíc sešli všichni u jednoho stolu a napůl se smáli, napůl se děsili toho, co se před námi děje. Je ale pochopitelné, že se toužíte probudit, když se z krásného snu vyklube noční můra. psa se zrychluje dynamika scény, hrozba je evidentnější, čekám, že se bude vraždit, ale místo eskalace strachu ze syna, navracejícího se vždy Foto: Libor Galia Norske Dramatikeres Forbund (NDF) Sdružení norských dramatiků je nezávislou organizací spisovatelů, jejímž účelem je ochrana uměleckých a finančních zájmů norských dramatiků a propagace moderního norského dramatu. Organizace byla založena v r. 1938 a v současnosti má přibližně 230 členů, kteří píší divadelní, filmové, rozhlasové a televizní scénáře. Festival SPECIFIC 2015 je podporován organizací NDF. ### 8 ###

Divadlo Feste je nezávislé profesionální divadlo působící v Brně od roku 2006. Za tu dobu uvedlo přes 20 inscenací, které prezentovalo po celé ČR a v zahraničí. Zaměřuje se na tabuizovaná, sociální a politická témata, často pracuje s historickými momenty a postavami. Divadlo Feste je angažovaná kulturní platforma s těžištěm v divadelním umění. Způsob práce, divadelní žánry a dramaturgická rozhodnutí odvíjí od společensko-politických problémů, které se snaží komentovat, nahlížet nebo představovat veřejnosti. Červenou nití divadla je usilování o rozvoj otevřené občanské společnosti, a to jak po stránce kulturní a estetické, tak vědomostní a názorové. Od roku 2011 je pořadatelem festivalu scénických čtení ve veřejných prostorech SPECIFIC. SPECIFIC: Innsikt #3 festivalový časopis Šéfredaktorka Romana Švachová Vedoucí redakce Martin Bartoš, Klára Škrobánková, Barbora Kašparová Redaktoři Lucie Macová, Jiří Šilberský, Patrik Boušek, Romana Švachová Korektura Romana Švachová Grafická úprava Anna Petříková, Matěj Málek Vydáno v nákladu 40ks studenty FF MU při spolupráci s Divadlem Feste. Festival probíhá za finanční podpory Statutárního města Brna, Ministerstva kultury ČR, Jihomoravského kraje, Skandinávského domu, nadace NORLA a Dramatikerforbundet. Mezi dalšími spolupracujícími jsou společnost Alfa Properties, hostel Mitte, zpravodajství online.muni.cz a především studenti FF MU. Festivalu byla udělena záštita velvyslankyní Norského království v České republice Siri Ellen Sletnerovou. ### 9 ###

JON FOSSE: PODZIMNÍ SEN (DRAUM OM HAUSTEN) scénické čtení 14. května 2015, 19:30 Tři pohřby a žádná svatba. Rozpadlé vztahy. Jen rodinná pouta, ocelově chladná. Podzim, lidé, možná spíš přízraky. Trapnost a marnost. Severská balada o překvapivých shledáních, rozchodech a pohřbech a také o hledání lásky na hřbitově citů. Hra světově nejhranějšího norského dramatika současnosti, postmoderního klasika Jona Fosseho. Autor: Jon Fosse Překlad: Karolína Stehlíková Režie: Vojtěch Bárta Obsazení: Michaela Rykrová, Dagmar Kopečková, Marek Šenkyřík, Světlana Kašpárková, Vojtěch Bárta Nadcházející čtení festivalu: 20. 5. FINN IUNKER: ANSWERING MACHINE [bývalá Mosilana, Brno] 25. 5. ARNE LYGRE: NIC ZE MĚ [bývalá Mosilana, Brno] 27. 5. FINN IUNKER: ANSWERING MACHINE [Venuše ve Švehlovce, Praha] 28. 5. CECILIE LØVEIDOVÁ: PROHLÍDKA [bývalá Mosilana, Brno] 28. 5. JON FOSSE: PODZIMNÍ SEN [Venuše ve Švehlovce, Praha] 29. 5. ARNE LYGRE: NIC ZE MĚ [Venuše ve Švehlovce, Praha]