Vážení přátelé, právě jste otevřeli páté letošní vydání Zpravodaje. Přejeme příjemné počtení. Obsah: Okénko výkonné rady Zasedání VR Rozhovor s předsedkyní místního klubu ANR ČR Martou Mikulovou Ze života náhradních rodin Příběh pěstounky Jiřiny Projekt Osvětou k podpoře náhradního rodičovství Otázky o projektu Projekt ESF Vzdělávání náhradních rodičů Jiná sdělení Pozvánky na akce
Pozvánka na zasedání výkonné rady ANR ČR Datum: 17.6.2011od 10.00 do 15.00 Místo: Klimentská 1246/1, Praha 1 Program: 1. Informace o realizaci projektu Rodiny spolu II. 2. Informace o realizaci projektu Profesionalizace NRP v ČR 3. Informace o realizaci projektu Osvětou k podpoře náhradního rodičovství 4. Informace o iniciativě J&T a NNO na podporu NRP 5. Činnost kanceláře ANR ČR (pí M. Lomozová, p. J. Adášek) 6. Rozdělení úkolů vyplývajících ze zasedání VH 7. Kontrola podkladů k půjčování vozidla od NTM 8. Informace ke zpravodaji ANR ČR 9. Plánované nepřítomnosti členů VR dovolené S přátelským pozdravem Aleš Dietrich předseda VR ANR ČR
Rozhovor s předsedkyní místního klubu ANR ČR Plzeň - Klubíčko Martou Mikulovou Mohla byste nám prosím představit svoji rodinu? Děti, manžela a jiné bytosti, které stojí za to zmínit:o) Jmenuji se Marta Mikulová, je mi 62 roků, bydlím v Merklíně malé vesničce na jih od Plzně. Jsem třetí rok v důchodu, který si velmi užívám. Před tím jsem vedla šestnáct let sociální zařízení Diakonie pro lidičky s postižením tady v Merklíně, v Klatovech a Sušici. Manžel Petr před deseti lety zemřel náhle na srdeční selhání. Mám tři děti vlastní Martině je čtyřicet, s manželem Thomasem mají tři velmi akční děti Rebeku, Jákoba a Šimona. Druhé dceři Barboře je třicet jedna a žije s přítelem ve vedlejší vsi. Dvacetidevítiletý syn Petr žije v domě se mnou. Před třinácti lety k nám " přišla bydlet", jak říká, skoro šestiletá také Barbora. Takže mám velkou a malou Báru. K naší rodině patří ještě dvouletá psí slečna hovawartka Orina. Myslím, že můžu prozradit, že patříte k již zasloužilým pěstounkám. Jaká byla ta vaše cestě k náhradnímu rodičovství? A jak je to vlastně dlouho, co jste se pro ni rozhodla/rozhodli? O pěstounství jsme začali s manželem uvažovat v době, kdy obě naše mladší děti byly na střední škole a bydlely v internátě a nejstarší Martina již byla vdaná v Německu, kde studovala. Protože u nás bylo pořád rušno, po odchodu dětí jsme chodili ode zdi ke zdi. V té době jsme se rozhodli, že by u nás ještě někdo vyrostl. Pracovala jsem delší dobu s dětmi s mentálním postižením a můj muž měl několik obdivovatelek s Downovým syndromem, naše rozhodnutí vedlo tímto směrem. Přišlo k nám mazlivé pětileté blonďaté miminko Bájinka. V té době nedosáhla na kliku, začínala chodit a slovník byla poslední slabika několika slov. Po třech letech, po velkém úsilí hlavně mého muže, začala Baruška mluvit tak, že se podařila integrace do základní školy. Nástup do školy byl pro nás hodně dramatický, protože to září zemřel manžel. Neuměla jsem si představit, jak budu vše zvládat. Nakonec Bára ve dvoutřídce a jednotřídce absolvovala osm let školní docházky. Poslední rok již byla bez asistenta. Devátý a desátý rok pokračovala ve speciální škole, nyní navštěvuje kurz na doplnění vzdělání. Naučila se číst, píše jednoduché věty, největší problém dělají počty.
Bára má hodně zájmů dobře plave, dobře lyžuje, hraje míčové hry- má velmi dobrou pohybovou paměť. Dalším koníčkem je poslech písniček s velmi hlasitým zpěvem se sluchátky do mikrofonu. Chodí také druhým rokem do hudebky, hraje na klávesy. Ještě že bydlíme v baráku, se sousedy bychom měli problém. Bára je velmi sebevědomá slečna a vzdorovitost, která patří k Downovu syndromu, vzdorovitost jako vedlejší projev celiakie a puberta z ní dělají občas " prskavku" jak říká můj syn. Biologickou rodinu Bára nezná, nikdy neprojevili zájem, my jsme kontakt nevyhledávali. Bára neřeší, že se jmenuje jinak. Nyní je dospělá, plně citově závislá na naší rodině, honí se mi hlavou myšlenky a možnosti řešení jak dál, kdybych... Mám také v hlavě potřebu hovořit s rodinami a nejen s nimi o Plánování přechodu- nejprve ze základní školy do dalšího vzdělávání a později i do samostatného života. Alespoň dvouleté setkávání se všemi možnými zainteresovanými dítětem, náhradní, popř i biologickou rodinou, školou, úřadem práce pro hledání zaměstnání, řešení možností bydlení, řešení finanční otázky dítěte v dospělosti. Myslím, že i to je problém, který by mohla Asociace pomáhat řešit. Považuji za normální, že se děti v dospělosti osamostatňují a je dobré je k tomu s předstihem vést. Jak dlouho jste členkou ANRČR a co jste při vstupu od členství očekávala? Členkou Asociace jsem třetím rokem. Určitě jsem byla přesvědčena, že budu jen pasivním členem, který pomůže cosi zorganizovat, že při našich setkáváních probereme naše problémy, povíme si, co se nám daří i nedaří, že se budou setkávat celé rodiny. V minulém roce jste založili druhý klub v Plzni. Měla jsem z toho radost, že se najde tolik aktivních náhradních rodičů, že jim stojí za to se angažovat více než řadový člen. Vzhledem k velkým vzdálenostem a takovému přirozenému dělení kraje na sever a jih, bylo postupně jasné, že celokrajský klub je problémem. Nyní to máme k sobě blíž a častěji se můžeme setkávat. A tak nějak mi připadlo vedení, i když moje představa byla původně jiná. Mám velkou radost, že se k nám přidaly další rodiny, daří se navazovat dobré kontakty s jinými neziskovkami a spolupracujeme i s krajským úřadem. Co máte prozatím s klubem za sebou a jaké máte plány v nejbližší budoucnosti? Během půlroku jsme se sešli několikrát. Uspořádali nebo jsme prezentovali Klubíčko při několika veřejných akcích. Naposledy jsme se maminy sešly při společné oslavě Dne matek, nyní připravujeme Den dětí nejen pro naše děti. Čekáme také, jestli nám vyjde malý projekt, podaný na Plzeňský kraj. Tento projekt by pomohl podpořit další společné aktivity.
Příběh pěstounky Jiřiny (7 dětí 6 přijatých a 1 biologické) S problematikou náhradní rodinné péče se Jiřina setkala v rámci své původní profese, která souvisela s managementem sociálních služeb. V době, kdy manželovi navrhla náhradní rodinnou péči, její syn z prvního manželství studoval na vysoké škole. Na základě zkušeností svých známých s výchovou dětí v náhradní rodině se rozhodli pro formu pěstounské péče se zaměřením na starší děti a sourozenecké skupiny, jejichž šance jsou v náhradní rodinné péči omezené. O počtu dětí podle Jiřinina vyprávění rozhodla tradice rodinného statku, který manžel získal v restituci a který zamýšleli upravit pro účely jejich pěstounského projektu. Tady v tomto domě vždycky žilo šest dětí, protože otec manžela je ze šesti dětí a moje maminka je ze sedmi dětí. Velkou rodinu máme v tradici. Původní Jiřinin předpoklad byl, že sdružení zrekonstruovaný a pro výkon pěstounské péče připravený objekt nabídne k provozu okresnímu úřadu. V souvislosti s reformou státní správy z tohoto plánu sešlo, neboť došlo ke změně podmínek a okresní úřady byly zrušeny. Ze strany kraje o zařízení nebyl zájem. Zřizovatelem zařízení se tak stalo Jiřinino občanské sdružení. Když Jiřina s Jaroslavem stáli před volbou, zda pěstounskou péči poskytovat jako individuální pěstouni nebo zařízení, rozhodli se pro formu zařízení, neboť pěstounovi nabízela vyšší sociální jistoty. Jiřině bylo zřejmé, že při výkonu pěstounské péče o šest dětí nebude moci vykonávat jiné zaměstnání a chtěla si zabezpečit důchod, zařízení tedy bylo s ohledem na tehdejší legislativu upravující pěstounskou péči a zabezpečení pěstouna nejvýhodnější volbou. Jiřina je na základě svých zkušeností přesvědčena o významu zařízení pro výkon pěstounské péče. Vždyť my, kdybychom nefungovali pod hlavičkou sdružení a nevybudovali prostorný dům, tak bychom nemohli vlastně Lukášovi udělat samostatný pokoj, aby jako agresivní autista neskončil v ústavu. Spoustu dětí bychom vůbec nezvládli, kdyby v domě nebyly velké prostory a dostatek pokojů,které pro někoho se mohli ze začátku zdát komfortem. Nyní jsou jarní prázdniny a dnes jediná Jiřinka jela lyžovat se známými. A mohli jet každý den všichni. Ne. Oni jsou doma nadšený, prostě, vaří a jsou doma. Oni jsou tady konečně ve svém domově, po tom co zažili ve své původní rodině a v dětských domovech, zjistili, co vlastně a o čem je život a to je opravdu fantastický. A to už dneska. Já jsem opravdu šťastný člověk, protože vím, že jsme s manželem dětem ukázali normálně fungující rodinu a nastartovali je pro budoucnost. V Jiřinině zařízení panuje řád.
Kdybyste viděla, jak si oni pomáhají navzájem, prostě jak mají rozdělené úkoly. Tuhle tady byla kámoška dětí a ona mně ráno říká: Tady je to jak v pionýráku. Protože my se totiž sejdeme u stolu a musíme si říct, co se bude dělat, vlastně všude, v zaměstnání, v celém životě se musíte informovat. Když neřeknete partnerovi, co od něj chcete, tak pak můžete stokrát nadávat, že to měl intuitivně vědět, že má uklidit. U nás nepomůže ani intuice, my to tamhle píšeme, co kdo má za úkoly. No ale ráno si řekneme, jak v sobotu, v neděli, ty budeš dělat to, Renčo, ty budeš vařit, ty půjdeš uklízet, Petruška většinou jde se mnou, abych jí měla pod dohledem. Tady je to výhoda, holky vaří, já už můžu nahoře s dětmi uklízet pokoje. A musíme si to rozhodit. A třeba s tím Lukášem,na kterého nejsem sama.je třeba ho mít stále pod dohledem, zvláště když přijde návštěva. Holky ráno přijdou, pomohou mi mu dát léky, Tomáš třeba ho pomůže vykoupat. Jiřina je v zásadě proti vyššímu počtu pěstounských dětí v rodině, ale i na základě zkušeností z vlastní rodiny je přesvědčena o životaschopnosti modelu rodiny s šesti dětmi. Vlastní zařízení Jiřina považuje za modelový příklad, hodný následování. Podmínky, které jsou u nás nastaveny pro pěstounské rodiny, však považuje za tristní jak z hlediska financování, tak i odborných podpůrných služeb. Kritizuje také nezájem ze strany krajských úřadů o podporu zařízení náhradní péče jiného než ústavního typu. Je přesvědčena, že je potřeba zahájit náborovou kampaň za účelem získání nových pěstounů a zlepšit finanční podmínky pěstounské péče. Ekonomicky motivovaného pěstounství se neobává, bude-li posílena kontrola. Jiřinino zařízení má řadu specifických výdajů s ohledem na vážné zdravotní problémy přijatých dětí, jako např. zajištění pedagogického asistenta pro Lukáše, který se potýká s autismem pořízení automobilu se sítí, to je kvůli Lukášovi, aby je při jízdě nenapadal zezadu, když ho vozí do školy ( státní příspěvek nestačí na slušné auto) zajištění kvalitní psychiatrické péče odlehčovací služby, pro případ dovolené, kterou však nemohou čerpat, protože odlehčovací služby není v jejich možnostech uhradit právní poradenství, protože např. potřebují vědět, jak to je, když vás dítko okrade, jak je to třeba kolem exekucí, děti tady mají trvalé bydliště, tak jak se chránit Vedle odlehčovacích služeb Jiřina jako pěstounka v současné praxi pěstounských rodin a v systému pěstounské péče postrádá řadu služeb, v zahraničí běžných, které by z jejího pohledu měly být součástí samozřejmého standardu, a které se sama snaží napojovat na své zařízení, jako např. odbornou podporu a doprovázení pěstounů, volnočasovou muziko/arteterapii, doučování a právní poradenství. Jiřina se domnívá, že pokud má někdo v péči problémové dítě a chce být dobrým pěstounem, nemůže mít klasické zaměstnání, je třeba, aby byl s dítětem doma. To, že může být s dětmi doma, považuje Jiřina za hlavní výhodu výkonu pěstounské péče v zařízení: A když bych měla postihnout hlavní výhody pěstounské péče, jakoby té klasické a v těch zařízeních, výhody a nevýhody jednotlivých typů?
No, výhoda je to, že jsem já i manžel doma. Když si třeba vezmou pěstouni jedno dítě, tak většinou jsou nuceni, že musí chodit do práce, protože se neuživí ani při dvou dětech v pěstounské péči. Až od tří dětí můžete prostě dostat takovou odměnu ze které Vám jde příspěvek na důchod. Takže to už je takový základní problém, od které se odvíjí další kvalita pěstounské péče a životní úroveň pěstouna. Pěstoun by měl mít již při prvním dítěti takovou výši odměny, aby mohl zůstat s ním kdykoliv doma. Když dostane z devadesátidevíti procent psychiatricky nemocné dítě, hyperaktivní, tak potřebujete být důsledný, což vyžaduje hodně času. A když vezmete, že byste... a to tak v té Anglii fakt funguje, že byste tedy měla dopravovat dítě 2x týdně na cvičení, na nějaký výtvarky a různé další kroužky, a stále mít dítě pod dohledem, k lékaři, do školy se radit, prostě to je opravdu zaměstnání. Zkrátka při jednom dítěti ten pěstoun nemůže chodit do práce. Tomu dítěti zprvu nabídne hlavně rituál rodiny, ale v případě, že přijdou první problémy, tak je jasný, že to dítě bude mít větší možnost krást a tak dále, protože doma nikdo není. A dojde tam ke spoustě věcí, které ten rodič není schopen uhlídat, protože když bude v klasickém zaměstnání, tak prostě musí mít on taky nějaká pravidla,, nastavené svým zaměstnavatelem. Standard Každopádně je mně taky často vyčítáno, že naše děti žijí v luxusu oproti jejich původním rodinám, kde se narodily, že jim nastavuji hrozně velikou laťku. Ale my právě v tomto vidíme s manželem smysl naší práce. Ukázat jim hodnoty, o které ale musíme vlastními silami pečovat. Chceme jim nastavit taková pravidla, v jakých já a manžel žijeme, které vycházejí z hodnot slušného člověka. V naší rodině platí heslo zachovej řád a řád zachová tebe. To je stará moudrost. Já osobně nabízím dětem můj životní styl, o kterém jsem přesvědčena, že je dobrý a pomůže jim zařadit se do dospělého života. Na začátku jsem chtěla, abych jsem měla alespoň stejnou výši platu, jako jsem měla na úřadě s tím, že si vše zvládneme s manželem sami. Dnes vím, že se mně vyplatí podělit se o můj plat s pomocníky kolem sebe, abych se prostě nezhroutila. To není cílem naší služby. Až postupem doby jsem zjistila, že všechny naše děti mají psychiatrické problémy, které jsou nevratné a potřebují trvalou léčbu. Myslím si, že pěstouni se bojí veřejně přiznat, že s problémovými dětmi pomoc potřebujeme ať už v domácnosti či při výchově, zvláště když mají tolik dětí jako my. Jde nám přeci o to, abychom sloužili dětem taky občas odpočatí. Potřebujeme finance na rekreaci a rekondici I my pěstouni máme právo jakéhosi nadhledu, musíme trochu žít. Máme svoje biologické děti, vnoučata, chceme jim něco dopřát tak jako jiné babičky a dědečkové. Často si říkám, jaký by měl být ten život pěstounů, kde končí slušné živobytí a kde luxus. Všude se křičí o krizi financí. My si ty opasky uškrcujeme brzy po příchodu nového dítěte a hlavně se většina nás pěstounů bojí říct, že máme málo, abychom o to co máme, ještě nepřišli. Pěstounka Jiřina
Ráda bych vám v rámci rozhovoru s Alešem Dietrichem představila další z projektů, který se realizuje pod hlavičkou ANRČR a jež nese název Osvětou k podpoře náhradního rodičovství Jak jste vůbec, Aleši, přišli na nápad, zabývat se tématem osvěty. Většina z nás má pocit, že dostatečně osvítí své okolí vlastním příkladem. Myšlenkou, vymyslet nějaký projekt na osvětu náhradního rodičovství, kterým bychom mohli přinést do základních škol něco pozitivního, tou se zabýváme spolu s manželkou již několik let. Na veřejnost se totiž dostávají spíše jen negativní kauzy než, že by média přinesla pravdivý obraz o tom, jak se takové velké pěstounské rodině opravdu žije. Docela často jsme zváni sociálními pracovnicemi na přednášky budoucím náhradním rodičům, ale v poslední době právě i do základních škol, kam si nás zvou osvícené paní učitelky do hodin Rodinné výchovy. Mnohé zastávají názor, že nejlépe o náhradním rodičovství budou dětem vyprávět lidé, kteří tím sami žijí. Napsat projekt, který by přinesl osvětu náhradního rodičovství do základních škol dostal konkrétní podobu v době, kdy vznikla Asociace náhradních rodin a my se seznámili s týmem lidí, kde každý umí něco jiného a kde se dokážeme o práci na společném díle podělit. V předchozích letech jsme tuto činnost dělali dobrovolně a nikdy jsme za ni nezískali žádné finanční prostředky, dokonce ani na úhradu jízdného. Dělali jsme to pro dobrou věc pod hlavičkou občanského sdružení Pěstounské rodiny kraje Vysočina, které vedeme od roku 2007. Po vzniku ANR ČR jsme se žákům a učitelům už začali představovat jako zástupci dvou neziskových organizací, které obě pracují na poli náhradního rodičovství, jak hovorově říkáme, vztyčili jsme dvě vlajky najednou. Říci si, napíšeme projekt je věc jedna, ale ten druhý krok, zamýšlený projekt napsat, je určitě mnohem složitější. Ano, myšlenka je jedna věc, napsání projektu tak, abychom pro něj získali finanční podporu, to je věc druhá. Týdenní práce celého týmu bez nároku na jakoukoliv odměnu a bez vidiny, že z toho něco bude. Večery strávené na skypu a e-mailech místo koukání se na televizi. konečné korektury a odeslání projektu, který dostal název Osvětou k podpoře náhradního rodičovství a pak dlouhé čekání na to, zda se projekt bude hodnotící komisi na MPSV líbit a jestli ho podpoří a v jaké částce ho finančně podpoří.
A jak to dopadlo? Podařilo se získat celou plánovanou částku? A kdo všechno je do projektu zapojen? Projekt byl mnohokrát realizačním týmem konzultován, Janou Lexovou pak podle dodaných podkladů vypracován a elektronicky odeslán na MPSV v říjnu 2010. V únoru 2011 přišla z MPSV kladná odpověď, projekt se hodnotitelům líbil a byl finančně podpořen. Samozřejmě, že ne tou částkou o jakou jsme žádali, ale zhruba její větší polovinou. Dofinancování bude řešeno z dalších zdrojů. Práce na projektu začaly v podstatě okamžitě, neboť se musel přepracovat rozpočet podle sumy, kterou nám MPSV poskytlo. Od 1. května začala oficielně příprava tohoto vzdělávacího projektu. Realizační tým ve složení Ing. Marcela Lomozová, co by manažer projektu, Aleš Dietrich, Monika Dietrichová a Ing. Šárka Klimešová, lektoři metodici a supervizoři na besedách, Mgr. Terezie Štokrová, v jedné osobě lektor metodik a zároveň psycholog a odborný garant nad průběhem celého vzdělávání. Mgr. Leona Hozová doplňuje realizační tým jako lektor metodik pro tvorbu akreditací, jež jsou velmi důležité a jsou nedílnou součástí projektu. A pan Martin Sígl se stal účetním projektu. Co se děje v současné době v rámci projektu? Základní kameny realizačního týmu si rozdělily úkoly a daly se do práce. Začala tvorba náplně jednodenních vzdělávacích seminářů. Začaly práce na akreditacích. Vlastní semináře budou probíhat v Pelhřimově v prostorách občanského sdružení Pěstounské rodiny kraje Vysočina a to ve dnech 27.8., 24.9 a 8.10.2011. Projekt byl a je připraven pro 15 účastníků, jednotlivců nebo manželských párů z řad náhradních rodičů. Podmínkou účasti je být náhradním rodičem minimálně dva roky a to z důvodů předávání relevantních informací a na vlastní kůži prožitých zkušeností s přijatými dětmi. S účastníky projektu probereme mnoho témat, která jim budou posléze nápomocna při besedách ve školách i při besedách s veřejností. Dozví se, jak předávat základní informace o NRP, povíme si o druzích a rozdílech v NRP, o právních důsledcích vyplývající z jednotlivých forem NRP, o pravomocích náhradních rodičů, o komunikaci učitele se spolužáky dětí v NRP a o komunikaci s dítětem v NRP, dotkneme se citlivých témat pro dítě v NRP v osnovách škol, nejčastějších zdravotních handicapů týkající se dětí v NRP a z nich vyplývajících omezení. Prodiskutujeme témata jako jsou specifické problémy, které kromě běžných starostí řeší skoro všichni náhradní rodiče, což může být u někoho jiná barva pleti, u druhého např. posměšky okolí. V našich seminářích se zaměříme i na to, jak budovat identitu dítěte a jeho vyrovnávání se s faktem, že je adoptované nebo přijaté do pěstounské péče, navzájem budeme sdílet poznatky z návštěv přijatých dětí v jejich biologických rodinách, budeme mluvit o specifikaci romských dětí v NRP a naučíme se společně jak nejvhodněji prezentovat svou osobní zkušenost s NRP. Je to mnoho témat a vyhrazené tři dny, k jejich probrání budou dny velmi hektickými a plnými informací. Realizační tým se těší na lidi, kteří vědí, proč do tohoto projektu jdou a kteří si chtějí utřídit své informace před vstupem do škol. Projít tímto projektem znamená, že nejen na konci
dostanu akreditované osvědčení, které mne bude opravňovat k tomu, abych mohl vést besedy se žáky a mluvit před veřejností. Po ukončení projektu bude každý účastník umět fundovaně mluvit o tom, jak náhradní rodiny žijí a co prožívají. V měsíci říjnu a listopadu pak účastníci vyrazí na zkušenou právě mezi žáky do škol, kde pod vedením lektorů realizačního týmu podstoupí takovou malou zkoušku ohněm a povedou si svou první samostatnou besedu. Jde o to překonat jen svůj počáteční ostych a strach z neznámého, který jsme my sami také na počátku měli. Nakonec totiž zjistíte, že děti v šestých třídách jsou hrozně milé, upřímné a že nemají ještě žádné pokroucené názory. Rádi zjišťujeme, že v jejich nitru převládá chuť pomoci svému kamarádovi či spolužákovi a že mají srdce nastavené pro dobré věci, i když si mnozí myslí, že tato mladá generace je zahleděná jen do počítačů a mobilů. A nějaká závěrečná tečka? Projekt Osvětou k podpoře náhradního rodičovství stojí na samém začátku, i když jak jsme řekli, je podložen mnohaletými zkušenostmi, přejeme mu dobrý start a hodně zapálených lidí, kterým jde o to, aby přinesli pozitivní pohled na náhradní rodičovství prvotně do škol, druhotně i mezi další lidi z řad veřejnosti. Jsme si vědomi, že změna smýšlení ve společnosti, o jakémkoliv tématu, je běh na dlouhou trať, a proto vštípit pravdivý obraz o náhradním rodičovství mladé generaci, vidíme s výhledem do budoucna, jako velmi smysluplné. Na webových stránkách ANR ČR najdete i powerpointovou prezentaci projektu http://www.anrcr.cz/osveta_k_podpore_nrp přihláška do projektu odkaz http://osveta.gomedia.cz/.
Profesionalizace systému náhradní rodinné péče v ČR Aktuality z realizace projektu: 2-3.04.2011 druhé setkání 1. běhu Školy poradců na Rusavě 4-6.04.2011 účast na mezinárodní konferenci pořádané SOS vesničkami, Quality in care, Praha 06.04.2011 setkání iniciativy NNO a nadačního fondu J&T na podporu náhradní rodinné péče 7.04.2011 prezentace projektu na setkání expertní skupiny Baltských států pro spolupráci o dětech v ohrožení 16.04.2011 prezentace výstupů projektu na zasedání valné hromady ANR ČR 30.04.2011 odevzdání průběžné monitorovací zprávy a žádosti o platbu 30.4-1.5.2011 třetí setkání 1. běhu Školy poradců na Rusavě 11.05.2011 pracovní schůzka se zástupci MPSV k prázdninové letní škole 11.05.2011 informace o projektových aktivitách na setkání NNO v NRO, organizovaném IS Mikuláš, Praha 14.-15.5.2011 čtvrté setkání 1. běhu Školy poradců na Rusavě Plánované aktivity projektu: 28.-29.5.2011 - páté setkání vzdělávacího modulu č.1, Škola poradců, Rusava, Hostýnské vrchy Téma : Dítě se specifickými potřebami 11.-12.6.2011 - šesté setkání vzdělávacího modulu č.1, Škola poradců, Rusava, Hostýnské vrchy Téma : Krizová intervence 30.5.2011 MPSV, Seminář pro příjemce k výzvám č.51 a 54
Pozvánka na zdělávací modul č.1 Škola poradců 2.běh Termín: říjen 2011 duben 2012 Místo realizace: pravděpodobně Vysočina či okolí Brna, lokalitu vybereme vzhledem k účastníkům tak, aby byla dojezdová vzdálenost co nejkratší. Také druhý běh Školy poradců zahrnuje 7 víkendových setkání, v jejichž průběhu náhradní rodiče absolvují 100 výukových hodin. Jedná se o druhé opakování kurzu pro nové zájemce z okolí Vysočiny, Brna. Poslední - třetí běh pak bude probíhat od října 2012 ve Středočeském kraji. Škola poradců je zakončena závěrečnou zkouškou formou testu a zpracováním závěrečné práce na téma - Síť sociálních služeb v regionu. Počet účastníků každého běhu je maximálně 20. Toto vzdělávání je určeno pro laické poradce z řad náhradních rodičů i nečlenů ANR ČR a jeho cílem je připravit náhradní rodiče k poskytování základního poradenství dalším náhradním rodičům v rámci místního klubu ANR ČR nebo jiného místního sdružení náhradních rodičů. Fotografie z prvního běhu naleznete na webu projektu. Je pro účastníky zdarma, z prostředků projektu je hrazeno také ubytování a strava. Pro rodiče s menšími dětmi je na každém kurzu je kapacita pro 14 dětí, které mají zajištěný pedagogický dozor, ubytování a stravu zdarma. Zájemce prosíme o vyplnění on-line přihlášky na webu www.profesionalizacenrp.cz Obsahová náplň vzdělávacího modulu č.1: Základy sociální práce 15 hod. Efektivní komunikace 30 hod. Identita 15 hod. Dítě se specifickými potřebami 15 hod. Krizová intervence 10 hod. Legislativní modul 15 hod.
Pozvánka na vzdělávací modul č.2 Letní škola pro zájemce o pěstounskou péči na přechodnou dobu Termín: 12.-21.8.2011 Místo realizace: bude upřesněno, pravděpodobně Hotel Rusava Jedná se o pilotní odzkoušení přípravy pro zájemce o pěstounskou péči na přechodnou dobu z řad stávajících pěstounů. Projekt připravujeme ve spolupráci s MPSV a jednáme o konkrétních krocích s krajským úřadem Zlínského kraje. Školení bude realizováno formou 10-ti denního zážitkového výcviku pro rodiny s dětmi, který povedou zkušení slovenští lektoři Mária Kerekešová a Štefan Šarközy z partnerské organizace projektu - Asociácie náhraných rodín, Slovensko Obsahově bude školení zaměřeno především na specifika dočasné péče, attachment, proces předání dítěte atd. Tato letní škola bude mít ještě jeden běh v příštím roce, v termínu červenec/srpen 2012. Podmínky účasti: zkušenost s péčí o přijaté dítě, zájem stát se pěstounem na přechodnou dobu, podmínky pro výkon této péče a absolvování motivačního pohovoru. Bydliště ve Zlínském kraji je výhodou, ne však podmínkou. Školení by se měla účastnit celá rodina, doprovodný program pro děti bude zajištěn. Zájemce bude vybírat projektový tým ve spolupráci s příslušným krajským úřadem dle bydliště zájemce. Zároveň zájemce čeká klasické prověřování žadatelů o NRP. V současné době jednáme o jeho konkrétní podobě. Podrobnosti budeme průběžně aktualizovat na webu www.profesionalizacenrp.cz
Jiná sdělení: Oznamujeme všem našim členům, že se nám podařilo s vedením Šťastné země, p. Černým, dohodnout bezplatný vstup pro členy ANR ČR. Doposud byly akceptovány pouze známé průkazky FODu. Od května letošního roku, až do odvolání, budou akceptovány i naše členské průkazky. Podrobnosti o přírodním zábavním dětském areálu naleznete na www.stastnazeme.cz. Věřte, že návštěva stojí za to. A do Radvánovic posíláme velké díky za nás všechny. Občanské sdružení Pěstounské rodiny kraje Vysočina Vám a Vašim dětem nabízí letní vícedenní respitní pobyt pro děti a mládež - vodácké soustředění, které je finančně podpořené Nadací Terezy Maxové dětem. Přednost mají děti z náhradních rodin, ale mohou jet i děti mimo NRP. Soustředění proběhne na řece Sázavě či Otavě, dle aktuální sjízdnosti řek. Termín je vyhlášen od 11. 7. do 16. 7. 2011. Celý text v příloze Sdružení pěstounských rodin Brno Vás zve na 9. den pěstounských rodin, který se letos bude konat v sobotu 4.6. v prostorách Biskupského gymnázia v Brně. Budete si moct vybrat ze zajímavých diskusních skupin, které pro Vás budou připraveny v dopoledních hodinách. Vaše děti se budou moct vyřádit s našimi pracovnicemi a dobrovolníky při různých hrách, tvořivých činnostech a divadélku pro děti. Podrobný program naleznete v příloze. Na akci je nutné se dopředu přihlásit prostřednictvím našeho webu: http://www.pestouni.cz/pestouni/akce/cz/135/9-den-pestounskych-rodin/
Přílohy zpravodaje: Vodácké soustředění, o.s. Pěstounské rodiny kraje Vysočina Pozvánka na 9. Den pěstounských rodin, Sdružení pěstounských rodin Brno Za finanční podporu děkujeme Nadací táta a máma