Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Druhové spektrum a početnost škůdců bramboru v okolí Hradce Králové a možnosti jejich regulace Bakalářská práce Brno 2007 Vedoucí práce: Doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D. Vypracovala: Pavla Kejklíčková

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Druhové spektrum a početnost škůdců bramboru v okolí Hradce Králové a možnosti jejich regulace vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne 10. 5. 2007 Podpis

Poděkování Ráda bych poděkovala za odborné vedení, mimořádnou ochotu a cenné rady při psaní bakalářské práce paní doc. Ing. Haně Šefrové Ph.D., dále děkuji pracovníku Státní rostlinolékařské správy v Brně panu Ing. Františku Muškovi, Ph.D., který mi poskytl potřebné materiály pro vypracování bakalářské práce. Poděkování také patří Ing. Romanu Kejklíčkovi, který mi umožnil pozorovat druhové spektrum škůdců na porostech brambor u vybraných pozemků a poskytl potřebné informace o ochranných zásazích proti škodlivým činitelům zde prováděných.

ANOTACE Druhové spektrum a početnost škůdců bramboru v okolí Hradce Králové a možnosti jejich regulace Předložená bakalářská práce pojednává o živočišných škůdcích bramboru ve východních Čechách. Průběžný jednoletý výzkum škůdců jsem prováděla v roce 2006 na pozemcích SHR Kejklíčka v Plotištích nad Labem. Vymezila jsem tři lokality nacházející se v okolí Hradce Králové, na nichž jsem prováděla monitoring. Zjistila jsem, že na pozorovaných pozemcích se nejpočetněji vyskytovali drátovci rodu Agriotes a mandelinka bramborová. Drátovci napadli především odrůdy bramboru varného typu A, AB, B. Hlízy salátových odrůd bramboru byly poškozeny podstatně více než odrůdy moučnaté. Nejméně byly napadeny velmi rané odrůdy bramboru, které byly sklizeny před obdobím nejvyšší aktivity a žíru drátovců. Proti mandelince bramborové byl proveden chemický zásah, díky kterému se podařila udržet početnost tohoto škůdce pod prahem škodlivosti. Ostatní škůdci bramboru se vyskytovali v nízké početnosti a na rostlinách bramboru nezpůsobili významné ztráty. ANNOTATION Species spectrum and abundance of potato pests near the town of Hradec Králové and pest control possibilities This bachelor thesis deals with pests of potato near Hradec Králové. The preliminary annual research of potato pests has been realized in the properties of the private farmer Roman Kejklíček near the village of Plotiště nad Labem in 2006. Three study plots have been delimited there. Wireworms of genus Agriotes and Colorado potato beetle (Leptinotarsa decemlineata) were the most abundant pests. The wireworms attacked first of all the cooking form of the potatoes. The salad variety of the potatoes were more attacked than the floury variety. Very morning varieties of potatoes were not infested, because they were harvested before the main activity of the wireworms. The Colorado beetle was under chemical control, therefore the abundance of this pest remained under an economic injuring level. Other pests of potatoes occurred in low abundances and they did not cause more important loses.

OBSAH 1 ÚVOD...6 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED...8 2.1 Význam pěstování brambor... 8 2.2 Taxonomické zařazení a botanické vlastnosti lilku bramboru... 9 2.3 Historie pěstování bramboru... 10 2.4 Škůdci bramboru... 11 2.4.1 Škůdci bramborové natě... 11 2.4.1.1 Mšice (Aphidoidea)... 11 2.4.1.2 Křísi (Cicadoidea)... 15 2.4.1.3 Ploštice (Heteroptera)... 16 2.4.1.4 Mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata (Say, 1824)... 17 2.4.1.5 Kovolesklec gama Autographa gamma (Linnaeus, 1758)... 21 2.4.1.6 Šedavka luční Hydraecea micacea (Esper, 1789)... 21 2.4.1.7 Makadlovka bramborová Phthorimaea operculella (Boyd, 1858)... 22 2.4.2 Škůdci kořenů a hlíz... 22 2.4.2.1 Háďátka (Tylenchida)... 22 2.4.2.2 Kovaříkovití (Elateridae)... 25 2.4.2.3 Osenice polní Agrotis segetum (Denis & Schiffermüller, 1775)... 33 2.4.2.4 Plži Gastropoda... 34 2.4.2.5 Hraboš polní Microtus arvalis (Pallas, 1778)... 35 3 METODIKA A MATERIÁL...36 3.1 Charakteristika podniku... 36 3.2 Charakteristika a agrotechnika vybraných lokalit... 36 3.2.1 Kotovo... 36 3.2.2 Divíškovo... 37 3.2.3 Za Doležalem... 38 3.3 Odrůdy brambor... 38 3.4 Hodnocení klimatických poměrů v Hradci Králové... 45 3.5 Způsob hodnocení... 46 4 VÝSLEDKY A DISKUSE...48 4.1 Drátovci... 48 4.2 Mandelinka bramborová... 48 4.3 Méně významní škůdci bramboru... 52 5 ZÁVĚR...53 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...54 7 PŘÍLOHY...57 7.1 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ... 57 7.2 SEZNAM FOTODOKUMENTACE... 58 7.3 ZDROJ OBRÁZKŮ... 75

1 ÚVOD Rostlina ta pro lidské pokolení jest nejwětší prospěch, jejž z wynalezení Ameriky má (Presl, 1846) Lilek brambor, též brambor obecný či brambor hlíznatý (Solanum tuberosum L.), v běžné řeči jen brambor nebo také brambora, ale nejčastěji v množném čísle brambory, jsou víceleté hlíznaté plodiny z čeledi lilkovité. Brambory jsou jednou z nejvýznamnějších zemědělských plodin; větší význam pro lidskou výživu mají pouze pšenice, rýže a kukuřice. Za svoji oblibu vděčí nenáročnosti na přírodní podmínky a především pak mimořádně vysokým hektarovým výnosům. Jejich široká adopce v evropském zemědělství počátkem 19. století ochránila Evropu od cyklických hladomorů a epidemií kurdějí. Český botanik a buditel Jan Svatopluk Presl je ve svém Rostlinopise považuje za největší užitek, který lidstvo z objevení Ameriky mělo (plný citát v originále viz výše) a jistě nebyl daleko od pravdy, alespoň tedy ve své době. Brambory patří mezi plodiny, které jsou napadány celou řadou škodlivých činitelů. Jak na nadzemních částech, tak i podzemních částech brambor může parazitovat řada škůdců. Ty mohou škodit přímo požerem, či sáním nebo nepřímo, a to tím, že mohou přenášet některé patogeny, především viry. Vzniklá poškození mohou být vstupní branou pro houbové a bakteriální choroby (Vokál et al., 2003). Výskyt škůdců je výrazně ovlivňován úspěšností přezimování a především průběhem klimatických podmínek během vegetace. Proto prognóza jejich výskytu je obtížná. Průběh počasí může podpořit, či naopak omezit jejich namnožení. Poškození hlíz bramboru omezuje jejich konzumní využití. Významný vliv na napadení škůdci má i odrůda, realizovaná agrotechnika, výživa a především zvolená ochrana kterou provádí pěstitel (Rasocha et al., 2006). Proto se v této bakalářské práci zabývám problematikou škůdců bramboru a ochranou proti nim. Jednoho z nejobávanějších škůdců v minulosti mandelinku bramborovou, dnes vystřídali neméně škodliví drátovci. Výrazem drátovci se označují larvy brouků z čeledi kovaříkovitých (Elateridae). Tělo larev drátovců připomíná zbarvením, tvarem i tuhostí tělního pokryvu kousek rezavého nebo měděného drátu a odtud název drátovec (dříve strunovec). Bionomií kovaříků se v České republice nejvíce zabývali Jagemann (1955) a Dirlbek (1967). Drátovci dnes patří k nejvýznamnějším škůdcům, kteří způsobují snížení 6

kvality brambor. Vzhledem k tomu, že v České republice není povolena přímá ochrana proti drátovcům, jsou škody v porostech brambor často velké. Chemická ochrana je problematická, neboť přípravky mají široký účinek a mohou působit i na užitečné organismy. Otázka těchto půdních škůdců je jednou z ožehavých otázek ochrany rostlin a to jak v minulosti, tak i v současnosti. Skrytý způsob života z něj činí velmi obávaného škůdce. Jak uvádí Dirlbek (1993), drátovec zaujímá čelní místo mezi půdními škůdci. Drátovci se v posledních letech extrémně rozšířili i v okolí Hradce Králové, kde způsobují vysoké ztráty na kvalitě brambor a činí tak zemědělcům starosti. Z tohoto důvodu je mu věnována velká část této práce a zdůrazňuje jeho význam. Cílem mé práce je seznámit se s živočišnými škůdci bramboru, kteří se vyskytují v okolí mého bydliště Hradce Králové. Jejich morfologií, bionomií a vlivem na zdravotní stav brambor. Na studijních plochách provést orientační zjištění a vyhodnocení nejvýznamnějších škůdců. Zvolila jsem si tři studijní plochy, které obhospodařuje SHR Kejklíček. Jedná se o farmu, která je zaměřena především na pěstování brambor. 7

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Význam pěstování brambor V současné době jsou brambory označené jako konzumní, nepostradatelnou součástí našeho jídelníčku. Na rozdíl od nedávné minulosti, kdy spotřebitel upravoval brambory, které si zakoupil (anebo vypěstoval) tzv. ve slupce, dnes patří k samozřejmým i široký sortiment převážně průmyslovým způsobem vyráběných potravinářských výrobků z brambor. S růstem životní úrovně obyvatelstva se postupně snižuje jejich spotřeba a zvyšují se nároky spotřebitelů na kvalitu. Samozřejmostí se stává praní konzumních brambor, jejich dokonalé zabalení a označení, a to včetně uvedení odrůdy a varného typu. Postupně se snižuje rozsah tzv. zimního předzásobení, kvalitní brambory se nakupují v době, kdy se předpokládá jejich spotřeba, a i tím se snižují neúměrně vysoké ztráty při skladování v nevyhovujících prostorách. Trh je i v zimních měsících zásoben ranými konzumními bramborami z dovozu. Naši pěstitelé nabízí rané konzumní brambory již od poslední dekády května. Významné je zpracování tzv. průmyslových brambor, tj. odrůd s vysokou škrobnatostí, na škrob a jeho deriváty s produkcí kolem 50 tisíc tun škrobu ročně. Odpadní brambory, resp. odpady po zpracování brambor v potravinářském průmyslu, slouží především ke krmení hospodářských zvířat a zužitkují se v menší míře při výrobě lihu (Vokál et al., 2003). Brambory jsou i významnou zemědělskou plodinou s vysokým výnosovým potenciálem a příznivým působením v osevním postupu. V řadě zemí jsou brambory i nadále využívány jako důležité krmivo pro hospodářská zvířata. V našich podmínkách jsou pro tyto účely využívány také odpady z třídění sadbových a zpracování konzumních brambor, popřípadě jejich neprodejné přebytky. Podle údajů FAO je 52% celosvětové produkce brambor využíváno pro konzumní účely, 34,5% pro krmení hospodářských zvířat, 11% pro novou výsadbu, 2,8% na výrobu škrobu a 0,7% pro výrobu lihu (Jůzl et al., 2000). 8

2.2 Taxonomické zařazení a botanické vlastnosti lilku bramboru Taxonomické zařazení (Kubát, 2002) Říše: Plantae Rostliny Podříše: Cormobionta Vyšší rostliny Oddělení: Magnoliophyta Krytosemenné Třída: Rosopsida Vyšší dvouděložné Čeleď: Solanaceae Lilkovité Druh: Solanum tuberosum (L., 1753) Lilek brambor Vzhled Bylina s hranatou, bohatě rozvětvenou lodyhou, přímou nebo i poléhavou, s krátkými chloupky. Dorůstá výšky 60 až 100 cm, výjimečně až 1,5 m. Listy jsou lichozpeřené, mírně ochlupené, s drobnými žlázkami, řapíkaté, poměrně velké, 30 až 50 cm dlouhé. Květy jsou nejčastěji bílé (Obr. 1), růžové nebo fialové se sytě žlutými až oranžovými prašníky. Plody jsou zelené nebo žlutozelené bobule o průměru 2 až 4 cm obsahující bílá semena. Podzemní část je charakteristická svazčitými kořeny s hlízami rozmanitých elipsoidních až nepravidelných tvarů, nejčastěji s okrově žlutou až světle hnědou, u některých kultivarů červenou až červenofialovou pokožkou. Biologie Lilek brambor je kulturní rostlina s tetraploidním genomem (2n = 48). Brambory tak mají v každém lokusu 4 nezávislé geny. Ze všech kulturních plodin má brambor nejbohatší genetické zdroje. Brambor má dvě centra biodiverzity: tzv. andské centrum v okolí jezera Titicaca, kde rostou kultivary adaptované na podmínky krátkého dne, a chilské centrum v oblasti okolo 40 j. š., s adaptací na dlouhý den. Z chilského centra patrně pochází předchůdci evropských kulturních odrůd. V těchto oblastech se vyskytují mnohé lokální kulturní a polokulturní odrůdy jakož i mnoho divokých příbuzných s různým stupněm ploidie (až hexaploidní odrůdy). Mnohé z těchto divokých příbuzných lze s bramborem křížit a tak získávat požadované vlastnosti (ranost, odolnost k chorobám). Brambory se komerčně rozmnožují vegetativně z hlíz, pravé semeno se používá hlavně pro šlechtitelské účely. U mnohých kulturních odrůd však pylová sterilita představuje závažný problém pro šlechtění (Slavík, 2000). 9

2.3 Historie pěstování bramboru Na základě archeologických nálezů, jakož i podle moderních molekulárních metod usuzujeme, že brambory byly domestikovány v oblasti dnešního Peru přibližně před 4 až 5 tisíci lety. V horských podmínkách, kde se nedařilo kukuřici byla domestikace brambor podmínkou vzniku vyspělejší civilizace. Inkové nazývali tyto odolné hlízy papa a toto pojmenování zůstalo bramborám v latinskoamerické španělštině dodnes. Horské oblasti Peru, Bolívie a Chile jsou dnes centrem biodiverzity brambor s velkým množstvím lokálních odrůd a divokých příbuzných. Brambory představovaly pro Inckou říši podobný dar nebes jako pro říši Aztéků kukuřice. Brambory byly buď konzumovány přímo či uchovávány v podobě sušeného prášku (chuño). Inkové z nich rovněž připravovali alkoholický nápoj chacha podobný pivu. Byly používány i pro medicínské účely. Jejich důležitost podtrhuje i několik bramborových božstev. Po dobytí incké říše Španěly v první polovině 16. století putovaly do Evropy kromě mnoha tun zlata a stříbra i některé exotické rostliny, mezi nimi i brambory. Roku 1565 dostal první větší zásilku brambor z Cuzca jako dar španělský král Filip II. Později začali španělští námořníci používat brambory jako hlavní potravinu, což jim mimoděk pomáhalo jako prevence proti kurdějím. Nezávisle na španělských dobyvatelích se brambory dostaly do Anglie na palubě slavné Golden Hind Francise Drakea. V Británii a zejména pak v Irsku, které má podobné přírodní podmínky jako horské oblasti Peru, se brambory začaly běžně pěstovat ve druhé polovině 17. století. Angličtí a irští kolonisté je pak s sebou přivezli do Severní Ameriky. Brambory byly v kontinentální Evropě zpočátku přijímány se značnou nedůvěrou a obavami. Byly považovány za pohanskou a nekřesťanskou plodinu, za plodinu nečistou a zdraví ohrožující. Případně byly používány pouze jako okrasná exotická rostlina na dvorech velmožů a v klášterních zahradách. Někteří tehdejší lékaři je předepisovali jako zaručený lék proti široké škále onemocnění od průjmů po tuberkulózu. Dokonce se používaly jako afrodisiaka. Tato nedůvěra trvala téměř dvě staletí. Okolo roku 1740 rozpoznal význam brambor pruský král Bedřich I. Veliký a nařídil jejich pěstování v tehdejším Prusku. Do českých zemí přišly brambory z Braniborska, odtud vznikl zkomolením jejich dnešní název. Podle jiného názoru vznikl název brambory ze slova bamboly - starého označení pro hlízy. 10

Nejstarší zmínka o bramborech v českých zemích je z roku 1623 a hovoří o jejich podávání na stole Viléma Slavaty Ve větším měřítku se začaly v Čechách pěstovat a používat jako potraviny teprve od druhé poloviny 18. století v souvislosti s pruskými válkami (Encyklopedie, 2006). 2.4 Škůdci bramboru 2.4.1 Škůdci bramborové natě 2.4.1.1 Mšice (Aphidoidea) Mšice většinou nepůsobí přímé škody. Ty jsou pouze výjimečné, a to při kalamitním přemnožení, zvláště neokřídlených forem mšic. Nejvýznamnější je však jejich činnost jako vektorů prakticky všech významných virů brambor. Sáním rostlinných šťáv mohou přenášet kromě viru X (PVX) prakticky všechny hospodářsky významné viry brambor (Vokál, 2004) a to virus Y (PVY), A (PVA), M (PVM) a S (PVS). U viru svinutky (PLRV) není dokonce znám žádný jiný praktický významný způsob přenosu než mšicemi (Rasocha, 2003). Vztahem rostlinných virů k přenašečům se zabýval Brčák (1971) a Weismann (1966). V porostech brambor můžeme nalézt několik desítek druhů mšic, z nichž některé jsou význačnými přenašeči virových chorob brambor. Pro jiné druhy mšic mohou brambory sloužit jen jako příležitostný hostitel. Tyto obvykle na listech brambor nezakládají neokřídlené populace, neboť po ověřovacím sání obvykle brambory opouštějí a vyhledávají příhodnější hostitele (Vokál, 2004). K nejvýznamnějším vektorům, prakticky všech důležitých virových chorob brambor, patří mšice broskvoňová Myzus persicae (Sulzer, 1776) a mšice řešetláková Aphis nasturtii (Kaltenbach, 1843). Významným vektorem, především PVY, je i mšice chmelová Phorodon humuli (Schrank, 1801) a mšice střemchová Rhopalosiphum padi (Linnaeus, 1758). Vektory virových chorob brambor mohou být i další druhy mšic (Vokál et al., 2004). Z hlediska přenosu virové infekce jsou důležité okřídlené formy mšic, které mohou viry přenášet na značné vzdálenosti, přičemž využívají nejen aktivního, ale i pasivního letu. Neokřídlené mšice, vzhledem k omezeným možnostem pohybu se na šíření virových chorob brambor podílejí v menší míře. Nebezpečné jsou především v bezprostřední blízkosti infekčních zdrojů, neboť sousední trsy velmi často infikují (Rasocha, 2003). 11

Výskyt mšic v našich sadbových oblastech je závislý na jejich úspěšném přezimování na zimních hostitelích a především pak na průběhu klimatických podmínek, které ovlivňují rozmnožování mšic, jejich pohyblivost. První nálety mšic do množitelských porostů brambor bývají u nás při běžném průběhu klimatických podmínek obvykle zjišťovány kolem poloviny května, to je často v období, kdy začínají první rostliny brambor vzcházet. V tomto období jsou rostliny brambor k virové infekci velmi vnímavé. Do konce května i během června je nálet mšic obvykle slabý, maximálních hodnot dosahuje většinou v polovině července či začátkem srpna. Obecně platí pravidlo, že čím je ranější nálet mšic, především pak mšice broskvoňové, tím je větší nebezpečí šíření virových chorob brambor. Neokřídlené mšice bývají v porostech brambor zjišťovány až v červnu v závislosti na výskytu antagonistů a průběhu klimatických podmínek. Maximálních hodnot dosahují obvykle ve druhé polovině července či začátkem srpna. Nejhojnější neokřídlenou mšicí je mšice řešetláková, která tvoří obvykle největší kolonie neokřídlených mšic. Její pohyblivost je však ve srovnání se mšicí broskvoňovou výrazně nižší (Rasocha, 2003). Ochrana Ochrana proti mšicím v množitelských porostech brambor je především zaměřena na přímou ochranu, která spočívá ve využití aphicidních přípravků. Granulované insekticidy, aplikované při výsadbě brambor, se v současné době již prakticky nepoužívají. Úspěšně se rozšiřuje moření sadbových hlíz, které ochraňuje před mšicemi již vzcházející porosty. Nejčastěji jsou využívány postřikové aphicidy. Jejich úspěšnost souvisí se včasností aplikace, to je v období, kdy začínají první nálety mšic, a kdy rostliny brambor jsou ještě malé a tudíž i k virové infekci velmi náchylné. Ošetření je třeba opakovat podle doby účinnosti použitelného přípravku a konkrétního náletu mšic a výskytu populací neokřídlených mšic. Chemická ochrana proti mšicím se projeví na výskytu především perzistentních virů. Provádí-li se chemická ochrana v komplexu s dalšími opatřeními, může se projevit i na výskytu neperzistentních virů. V zahraničí se v ochraně proti mšicím úspěšně využívají postřiky minerálními oleji jejichž použití u nás není povoleno (Rasocha, 2003). Přípravky proti mšicím registrované v ČR v roce 2007 jsou uvedeny v Tabulce č. 4. Ostatní metodické údaje - Výběr pozemků prostorově izolovaných od porostů s výskytem virových chorob. 12

- Vytváření tzv. obvodů zdravých brambor, kde jsou jen zdravé porosty a infekční zdroje sporadické. - Dodržování zásad odrůdové izolace. Odrůdy náchylné ke stejnému viru neumísťovat vedle sebe, ale v sousedství odrůd k tomuto viru odolných nebo vzdorných. - Výsadba jen uznané sadby. Vlastní sadbu použít jen po ověření, že je prostá viróz. - Včasná výsadby. Urychlení vývoje rostlin předklíčením a narašením. Posílení rostlin optimálním hnojením a kultivací tak, aby co nejdříve dosáhly přirozené polní odolnosti proti napadení viry. - Výsadba bez mezer. Mšice přednostně nalétají na řídké porosty. - Zkrácená kultivace s preemergentní aplikací vhodných herbicidů omezuje mechanický přenos virů. - Nepřehnojovat dusíkem. V přehnojených porostech jsou příznaky napadení rostlin virózami nezřetelné. Selekce virózních rostlin je pak nesnadná až nemožná. - Odstraňování zdrojů virů v porostu včasnými a opakovanými negativními výběry. - Doporučuje se virózní rostliny při selekci z porostu odstraňovat. - Předčasné ukončení vegetace omezuje šíření virů a jejich přechod do hlíz. Pro stanovení termínu desikace je rozhodující sadbová výtěžnost s přihlédnutím k náletu mšic ve sledované oblasti (SRS, 1999). Do porostů brambor nalétává několik desítek druhů mšic, z nichž nejdůležitějšími přenašeči virů brambor je mšice broskvoňová Myzus persicae a mšice řešetláková Aphis nasturtii. 2.4.1.1.1 Mšice broskvoňová Myzus persicae (Sulzer, 1776) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Sternorrhyncha Čeleď: Aphididae Mšicovití Morfologie Bezkřídlí jedinci: asi 1,8 mm dlouzí, hlava hruď a zadeček žlutozeleně až zeleně, řidčeji čistě žlutě zbarvené, s hrbolkem na čele. Sifunkuly lehce kyjovitého tvaru, světlé, na konci tmavě zbarvené (Obr. 2). Pro nymfy je typická červená barva. Okřídlení jedinci: 1,3 2,5 mm dlouzí, hlava a hruď černé až černohnědé, zadeček 13

žlutozelený až zelený, s hnědými pigmentovými skvrnami, po stranách zadečku hnědé skvrny. Tykadla nejvýše stejně dlouhá jako tělo, sifunkuly hnědé, lehce kyjovité, případně válcovité (Rotrekl, 2000). Bionomie Mšice broskvoňová je původně holocyklická, s pohlavním rozmnožováním v životním cyklu. V našich podmínkách migruje z primárních hostitelů, kterými jsou broskvoň Prunus persica, případně kustovnice cizí Lycium halimifolium na sekundární hostitelské rostliny, tj. různé druhy bylin a keřů, u nás jsou nejvýznamnější cukrovka a brambory. Vajíčka mšice broskvoňové jsou kladena nejčastěji za pupeny a mezi listové jizvy na bázi nejmladších výhonů. Ke kladení u nás dochází v závislosti na povětrnostních podmínkách od poloviny října do poloviny listopadu. Na broskvoních se vyvíjejí zakladatelky (fundatrix), fundatrigenní generace (fundatrigenie), které jsou bezkřídlé. U třetí, příp. čtvrté partenogenetické generace na broskvoních (virgines) se tvoří okřídlené formy (migrantes). Okřídlené mšice migrují na sekundární hostitele (primární migrace). Na sekundárních hostitelích se u nás může vyvinout 11 až 14 partenogenetických generací. Od třetí partenogenetické generace se mohou na sekundárních hostitelích tvořit opět okřídlení jedinci, kteří přeletují na jiné hostitele (sekundární migrace). Na podzim migrují na broskvoně gynopary a samci. K pohlavnímu rozmnožování dochází na broskvoních pozdě na podzim (Beránková & Kocourek, 1989). Poškození Extrémní napadení mšicí broskvoňovou, podobně jako napadení ostatními mšicemi, může u bramboru vést ke svinování, zesvětlení a deformaci listů, na listech jsou lesklé vrstvy medovice s následným rozvojem černí, růst rostlin se zpomaluje. Přímé škody sáním jsou však na bramborách vzácné. 2.4.1.1.2 Mšice řešetláková Aphis nasturtii (Kaltenbach, 1843) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Sternorrhyncha Čeleď: Aphididae Mšicovití 14

Morfologie Velikost okřídlených jedinců je 1,4 mm. Hruď je černavá se světlezelenými prstenci mezi bází křídel a hlavou. Čelní hrbolky chybějí, tykadla krátká pouze do poloviny délky těla. Zadeček žlutý, sifunkuly světlé, apikálně tmavé. Bezkřídlé partenogenetické samice jsou citronově žluté, sifunkuly krátké světlé na konci tmavé. Velikost 1,2 mm. Partenogenetické samice jsou široce polyfágní, žijí na bramborech, brukvi a mnoha brukvovitých plevelech, rdesnech, lilku černém, pohance apod. (Táborský & Šedivý, 1997). Bionomie Dicyklický druh, který má za primárního hostitele řešetlák. Zde přezimují vajíčka a vyvíjí se několik generací. K prvnímu náletu okřídlených samiček mšice řešetlákové na sadbové brambory dochází zpravidla ve druhé polovině května, během června je nálet slabý a pak postupně zesiluje a vrcholí od druhé poloviny července a začátkem srpna. Pohlavní forma této mšice se na podzim vrací na svého primárního hostitele a vejcorodé samičky po oplození kladou přezimující vajíčka (Rotrekl, 2000). 2.4.1.2 Křísi (Cicadoidea) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Podřád: Cicadomorpha Křísi Čeleď: Křískovití Cicadellidae Čeleď Žilnatkovití Cixidae Morfologie Bodavě sací ústní ústrojí tohoto hmyzu má vzhled chobotu, jehož typickou vlastností je připojení k spodině hlavy bez kloubovitého ohybu. V klidu je ústní ústrojí přitisklé naspodu těla a sahá často až mezi přípoje končetin. Teprve při sání se odchlipuje a vráží šikmo do rostlinného pletiva. Hlava křísa má různý tvar; její temeno je často ploché, trojúhlého obrysu se zaostřeným předním okrajem, jindy je obloukovitého a zaobleného tvaru. Křídla svrchního páru jsou kožovitá nebo řidčeji blanitá, obyčejně různě zbarvená, spodní pár je vždy blanitý a nejčastěji bezbarvý, s černou žilnatinou (Miller, 1956). 15

Poškození Škodí vysáváním rostlinné šťávy a vstřikováním sekretů slinných žláz, které mají fytotoxický účinek. Zároveň mohou přenášet patogeny (stolbur). Vyskytují se především na okraji polí u mezí a pod stromy. Při silném přemnožení mohou snížit výnos. Příznakem je brždění růstu rostlin, deformace listů. Na listech vznikají světle žluté skvrny (žlutá skvrnitost), které jsou zvlášť zřetelné při pohledu proti světlu (Vokál et al., 2003). V porostech brambor se vyskytují pidikřísek zemákový Empoasca pteridis (Dahlbom, 1850), pidikřísek polní Eupteryx atropunctata (Goeze, 1778) a pěnodějka obecná Philaenus spumarius (Linnaeus, 1758). V teplejších oblastech na jižní Moravě a v Polabí se vyskytuje žilnatka vironosná Hyalesthes obsoletus (Signoret, 1865), která přenáší původce mykoplazmózy stolburu lilkovitých. Ochrana Chemická ochrana se provádí pouze při silném přemnožení běžnými insekticidními přípravky, které se používají při ochraně proti mšicím (Vokál et al., 2000). 2.4.1.3 Ploštice (Heteroptera) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Podřád: Heteroptera Ploštice Čeleď: Klopuškovití Miridae Čeleď: Kněžicovití Pentatomidae Morfologie Jedná se o hmyz procházející během vývoje hemimetabolií, dorůstající velikosti cca 7 mm, barvy zelené až hnědé. Škodí především fytofágní druhy, které se živí vysáváním rostlinných šťáv. Ploštice jsou velmi pohyblivé, jsou-li vyrušeny, přelétávají na krátké vzdálenosti (Vokál et al., 2000). Poškození Po sání, především na horních listech, vznikají na listech brambor žlutohnědé skvrny, někdy i dírky, zřetelné při pohledu proti světlu. Často dochází i k trhání pletiv a k deformaci vrcholků rostlin. Některé druhy mohou přenášet původce virových chorob brambor. V porostech brambor se nejčastěji vyskytuje klopuška chlupatá Lygus regulipennis (Poppius, 1911), a dále pak klopuška bramborová Lygocoris pabulinus 16

(Linnaeus, 1761), klopuška dvoutečná Closterotomus norwegicus (Gmelin, 1790), kněžice chlupatá Dolycoris baccarum (Linnaeus, 1758) a jiné (Vokál et al., 2000). Ochrana Ochrana se provádí pouze při silném přemnožení běžnými insekticidy. Často stačí ošetřit pouze okraje porostů (Vokál et al., 2003). Z dalších savých škůdců mohou v porostech brambor ještě škodit roztoči (Acarina) a to především sviluška chmelová Tetranychus urticae (Koch, 1836), která může vyvolat žloutnutí a zasychání listů. Výjimečně mohou sáním škodit i třásněnky (Terebrantia) a vyvolávat tak skvrnitost, vadnutí listů a deformace květů. Ochrana se provádí při silném přemnožení pomocí insekticidních přípravků (Vokál et al.,2003). 2.4.1.4 Mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata (Say, 1824) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Coleoptera Brouci Čeleď: Chrysomelidae Mandelinkovití Je jedním z nejzávažnějších škůdců brambor. Nejvíce škodí u nás v teplých oblastech, a to především na jižní, jihovýchodní Moravě a v polabské oblasti, kde může vzhledem k příznivým klimatickým podmínkám vytvořit dvě generace. Historie šíření mandelinky. Její původní oblastí výskytu je Severní Amerika (pravděpodobně nikoliv celá, předpokládá se, že než ji začali kolonisté šířit i s bramborami, byl její výskyt omezen na oblast Mexického zálivu, případně severní Mexiko a Colorado (přesně se neví). Patrně se jednalo o dost malé oblasti, protože vztah mandelinka-brambory byl vzat na vědomí až v roce 1859, kdy bylo zaznamenáno její první masívní přemnožení. Do kontinentální Evropy byla zavlečena společně s bramborami, její pomalé šíření prudce nabralo na rychlosti po druhé světové válce, kdy vzrostla úroveň transportu brambor. První česká práce o mandelince bramborové je z roku 1925 od Fr. Straňáka. Mandelinka pak postupně doputovala až k Uralu. Kromě brambor napadá i další lilkovité rostliny (rajče, paprika, baklažán, lilek etc.) (Encyklopedie, 2006a). 17

Morfologie Imago (Obr. 3) je nápadné a lehce poznatelné. Má krátce oválné 7-16,5 mm dlouhé a 4,5-10 mm široké, silné, vypuklé tělo. Povrch je hladký, lesklý, okrově žlutý nebo červenavě žlutý se světlejšími krovkami. Zdobenými deseti černými proužky. Hlava a štít s černými skvrnami. Vlastní ústní ústrojí je tvořeno mohutnými kusadly, jejichž hnědá barva přechází na koncích do lesklé černi. Tykadla se skládají z 12 článků. Prvé články jsou dlouhé a úzké, kdežto na konci se jednotlivé články zkracují a rozšiřují. Blanitá křídla jsou složená pod krovkami a jsou delší než krovky. Podle jejich barvy můžeme dosti přesně určit stáří mandelinek. Vajíčka mandelinky bramborové jsou podlouhlá a oválná, 0,8-1 mm dlouhá, lesklá a hladká. Jejich barva bývá nejčastěji žlutavá, ale kolísá někdy od červenavě žluté až do oranžové (Obr. 5). Larvy (Obr. 6) procházejí ve vývoji čtyřmi vzrůstovými stupni, které se dají dobře od sebe odlišit podle šířky hlavové kapsule. Kukla je oválného tvaru, je dlouhá asi 9 mm, široká asi 6 mm. Je to typická kukla volná, což znamená, že končetiny jsou zřetelně viditelné a nejsou obaleny sklerotizovaným obalem. Je zbarvena červenožlutě (Miller, 1956). Bionomie Přezimuje dospělý brouk v půdě v hloubce 10 40 cm. Úspěšnost přezimování nejvíce závisí na průběhu zimy a na dostatku potravy v závěru vegetace. Čím proměnlivější je zimní počasí a čím méně je v závěru vegetace potravy, tím více bývá redukován stav přezimujících brouků. Na jaře po prohřátí půdy, obvykle v druhé polovině května, vylézají ze země tzv. jarní brouci a vyhledávají potravu. K oplození samiček dochází jak na podzim, tak i na jaře (Obr. 4). Samičky kladou na spodní stranu listů brambor žlutavě oranžová vajíčka, a to ve skupinách v počtu kolem 30 35. Průměrná plodnost samiček je 500 vajíček. Za optimálních klimatických i vegetačních podmínek se asi za 10 dnů z vajíček líhnou larvy, které než dospějí, prodělávají čtyři vývojová stadia. Dorostlé larvy zalézají do země, kde se kuklí. Po přibližně 14 dnech se líhnou tzv. letní brouci, kteří ihned ožírají porosty brambor (Rasocha, 2005). Příznaky Při silném přemnožení může způsobit holožíry (Obr. 7), a tím výrazně snížit výnos. Škodí larvy i brouci, a to okusem listů a stonků a někdy i vyčnívajících hlíz z brázd. Nejvýraznější škody způsobují larvy III. a VI. tj. nejstaršího vývojového stadia. Kromě 18

brambor může tento škůdce napadat i další lilkovité rostliny jako například rajčata, papriku, lilek, baklažán a další (Rasocha, 2005). Ochrana Ochrana proti mandelince spočívá ve využívání těchto opatření: Agrotechnická opatření K nejdůležitějším patří odpovídající střídání plodin v osevních postupech. Nedodržování osevních postupů a pěstování brambor v častější rotaci než po čtyřech letech zvyšuje nebezpečí vyššího výskytu tohoto škůdce a tím i vyšších škod v porostech brambor. Mechanická opatření Na malých pěstitelských plochách, drobných pěstitelů, na zahrádkách a na farmách s ekologickými systémy hospodaření, je nutno upřednostnit ruční sběr. Je třeba se zaměřit především na takzvané jarní brouky, kteří se vyskytují v květnu a v červnu. Můžeme se s nimi nejčastěji setkat při slunečném a teplém počasí na vrchních listech brambor. Jejich včasným sběrem a mechanickou likvidací zamezíme vykladení vajíček. Stejně tak mechanicky ničíme vajíčka a případně i larvy mandelinky bramborové. Omezení výskytu tohoto škůdce v jarních měsících sníží hustotu jeho populace v pozdější době. Biologická opatření Mandelinka bramborová má řadu přirozených nepřátel, kteří dokáží redukovat její početnost. Patří mezi ně ptáci, dravé ploštice, slunéčka, střevlíci, škvoři, pavouci a další predátoři. Je napadána také patogeny, houbami a bakteriemi. Přípravky na bázi entomopatogenní houby Beauveria bassiana (Boverol, Boverosil) (Obr. 8) a na bázi bakterie Bacillus thuringiensis (Novodor) nejsou v současné době registrované (Rasocha, 2005). Novodor obsahuje bakterii Bacillus thuringiensis, kmen tenebrionis. Je unikátní svým specifickým účinkem, protože hubí pouze larvy některých druhů mandelinkovitých a nosatcovitých brouků. Nehubí larvy či brouky jiných druhů, ani jakýkoli jiný hmyz. V porostech brambor ošetřených Novodorem se díky tomu může plně uplatnit jak užitečný hmyz, např. slunéčka, dravé ploštice, zlatoočka aj., tak užiteční pavouci. Pro člověka a zvířata je Novodor zcela neškodný. Aby mohl Novodor působit, musí být larvou mandelinky sežrán. Larvy během několika hodin po ošetření zastavují žír a během následujících 4 až 7 dnů od ošetření hynou. Během těchto 4 až 7 dnů již larvy neškodí. Mladší larvy hynou rychleji. Novodor působí rychleji při vyšších teplotách, kdy larvy 19

mandelinky žerou víc (Hluchý & Zacharda, 1994). Slibné výsledky s biologickým bojem proti mandelince bramborové byly získány také ve společných pokusech Česká republika USA Polsko pomocí dravé ploštice Perillus bioculatus (Fabricius, 1775), která hubí vajíčka a larvy mandelinky. V USA je tento predátor v praxi používán. Perspektivní je také využití genových manipulací, které umožňují vyšlechtění odrůd brambor odolných k tomuto škůdci (USA). Jednotlivé odrůdy brambor bývají napadány mandelinkou různě. To souvisí s obsahem glykoalkaloidů, které však mohou vyvolávat problémy se stolní hodnotou. Perspektivní jsou genové manipulace s využitím BT genu vedoucí k získání odolných odrůd (Rasocha, 2005). Chemická opatření Nejčastěji se využívá chemická ochrana pomocí insekticidů. Ty se aplikují při hospodářsky významném výskytu mandelinky bramborové, což je při počtu 100 jarních brouků, nebo při výskytu 5000 larev na 1 ha. Insekticidy se aplikují ve formě postřiku napadených porostů. Za tímto účelem je v,,seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin,, pro rok 2007 zapsáno více než dvě desítky přípravků a jejich kombinací. Přípravky povolené v ČR proti mandelince bramborové v roce 2007 jsou uvedeny v Tabulce č. 5. Při aplikaci insekticidů je nutno dodržovat následující zásady: - Dodržovat doporučenou dávku a koncentraci přípravku. - Dodržovat minimální ochrannou lhůtu mezi posledním ošetřením a sklizní brambor. - Ošetření porostů brambor neprovádět za extrémně vysokých teplot (nad 25 C), upřednostňovat aplikaci přípravků po ránu, či v pozdějším odpoledním čase (snižuje se zejména účinnost pyrethroidů, proto jejich využití za těchto podmínek je problematické). - Používání vyšších dávek insekticidů než doporučují metodické příručky za účelem zvýšení účinnosti vede ke vzniku rezistence (odolnosti). Ta je vyvolána i jednostranným používáním stejného přípravku nebo přípravků se stejnou účinnou látkou. Z tohoto důvodu je nutno přípravky střídat. - Často stačí insekticidy ošeřit pouze ohniska výskytu mandelinky bramborové, či okraje pole, kde se škůdce vyskytuje. - Ošetření insekticidy proti mandelince bramborové je možno spojit s ošetřením fungicidy proti plísni bramboru. 20

- V množitelských porostech je třeba proti mandelince bramborové používat insekticidy, které mají i dobrou aficidní účinnost, abychom jedním ošetřením zajistili i ochranu proti přenašečům virů (Rasocha, 2005). 2.4.1.5 Kovolesklec gama Autographa gamma (Linnaeus, 1758) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Lepidoptera Motýli Čeleď: Noctuidae Můrovití Morfologie Kovolesklec gama má přední křídla fialově šedá s tmavším středním pásmem a lemem. Uprostřed křídla leží stříbřitá skvrna, která má tvar řeckého písmene gama nebo latinského Y, podle níž tento druh snadno poznáme. Zadní křídla jsou jasně hnědošedá s tmavým lemem a bíle strakatými třásněmi. Rozpětí 40 48 mm (Miller, 1956). Poškození Škodí při silném přemnožení zelenavé housenky požerem listů, výjimečně mohou způsobit i holožíry. Ochrana Ochrana se provádí pouze při extrémním přemnožení a spočívá ve využití insekticidů, které se používají proti mandelince bramborové (Vokál et al., 2003). 2.4.1.6 Šedavka luční Hydraecea micacea (Esper, 1789) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Lepidoptera Motýli Čeleď: Noctuidae Můrovití Morfologie Středně velký motýl s nitkovitými tykadly, robustním chlupatým tělem a nevýrazným zbarvením. Aktivní jsou většinou za soumraku a v noci. Housenky jsou obvykle zavalité a lysé (Šefrová, 2006). Poškození Škodí housenky, které mají masově růžovou barvu. Zavrtávají se do stonků, které uvnitř vyžírají, čímž je přerušen přívod vody a rostliny vadnou. Dorostlá housenka o délce 40 50 21

mm opouští stonek kulatým otvorem. Tento otvor a vyžraný stonek uvnitř s výměšky jsou typické pro původce poškození. Škody bývají ojedinělé, častěji se vyskytují na bramborech vedle travnatých porostů a příkopů (Rybáček, 1988). Ochrana Ochrana se provádí insekticidními přípravky (Vokál et al., 2003). 2.4.1.7 Makadlovka bramborová Phthorimaea operculella (Boyd, 1858) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Lepidoptera Motýli Čeleď: Gelechiidae Makadlovkovití Morfologie Je to šedý motýl o rozpětí až 16 mm. Vajíčka klade na hlízy rostliny. Jsou žlutavě bílá. Housenka, cca 10 mm dlouhá, je zelená i narůžovělá s tmavě hnědou hlavou, kukla žlutohnědá (Rybáček, 1988). Poškození Makadlovka bramborová je karanténní škůdce poškozující listy vytvářením puchýřků. Největší škody způsobuje v dužnině hlíz, kde vyžírá chodbičky. Silně napadené hlízy hnijí. Tento škůdce žije pouze v teplých oblastech jižní Evropy (Rasocha et al., 2006). Ochrana Pozornost je třeba věnovat dovozu především raných brambor z oblastí, kde se výskyt tohoto škůdce nechá předpokládat (Vokál et al., 2000). 2.4.2 Škůdci kořenů a hlíz 2.4.2.1 Háďátka (Tylenchida) Jsou to drobné většinou mikroskopické hlístice s průsvitným nitkovitým tělem. Samice rodu Globodera během vývoje nabývá tvaru cysty vyplněné vajíčky. Vyznačují se velkou rozmnožovací potencí. Na bramborách působí značné škody ve všech podnebních pásmech. 22

2.4.2.1.1 Háďátko bramborové Globodera rostochiensis (Wollenweber, 1923) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Tylenchida Háďátka Čeleď: Heteroderidae Háďátkovití Morfologie Je to drobný, většinou mikroskopicky zjistitelný karanténní škůdce, který výrazně snižuje výnos. V létě je možno na kořenech zjistit 0,3 1 mm velké kulovité cysty s typickým krčkem na pólu. Ty jsou zprvu bělavé, později zažloutlé, při dozrávání hnědé. Cysty jsou oplodněné přeměněné samičky, obsahují až pět set mikroskopických vajíček. Z vajíček se líhnou larvy, které po prasknutí cysty napadají kořeny brambor. Cysty jsou velmi odolné vůči chemikáliím a nepříznivým půdním a klimatickým vlivům (Vokál et al., 2000). Bionomie Háďátko bramborové přežívá v půdě ve stadiu téměř kulovité cysty s typickým krčkem na pólu. Cysta je hnědé, leskle kulovité tělísko o průměru 0,3 1 mm. Je obalena sklerotizovanou blankou, která značně odolává chemikáliím, půdním i klimatickým vlivům. Obsahuje až několik set vaječných obalů s larvami 1. růstového stupně. Část larev může v cystě přežít bez přijímané potravy 20 let i více (Rybáček, 1988). Vlivem kořenových výměšků hostitelských rostlin dochází k jejich líhnutí. Larvy pronikají do kořenů. Po nějaké době samice zduří natolik, že se kořeny protrhávají. Zevně jsou místa zpočátku bělavá, později jsou viditelné hnědé kuličky (o průměru 0,5 mm) (Obr. 9). Ty se mění v tvrdou cystu, která po odumření samice z kořenů odpadá. Zpravidla se vyskytuje jedna generace v roce (Häni et al., 1993). Poškození Háďátko bramborové napadá kořeny brambor, které při silném poškození odumírají. Nad místem napadení se tvoří nové vlásčité kořeny, čímž vzniká tzv. mrcasatost. Na poli jsou viditelná ohniska špatně rostoucích rostlin, jejichž listy jsou většinou zažloutlé, rostliny jsou nízkého vzrůstu. Trsy mají vzhled připomínající rostliny podmáčené nebo trpící nedostatkem živin. Napadené trsy mají malé množství většinou drobných hlíz (Vokál et al., 2000). 23

Význam Kritické množství v závislosti na prostředí je 10 50 vajíček či larev v 1g zeminy. Při větším počtu nastávají ztráty na výnosu. Na silně zamořených pozemcích se snižují výnosy raných a středně raných odrůd o 50 až 80 %, výnosy pozdních odrůd o 30 % (SRS, 1999). Ochrana Sázet uznanou sadbu brambor, vypěstovanou na pozemcích, na nichž nebyl zjištěn výskyt háďátka bramborového. Osevní postupy jsou nejúčinnějšími a nejlevnějšími opatřeními. Na témže pozemku pěstovat brambory nejdříve za 5 let po jejich předchozí výsadbě. Počet háďátek se snižuje při pěstování řepy, jetele, ovsa, žita, různých druhů trav, lnu, konopí, pohanky, hrachu apod. Hubit lilkovité plevele. Hnojení organickými hnojivy. Chemická ochrana. Periodicky pěstovat odolné odrůdy brambor (SRS, 1999). V současné době je v ČR registrována řada odrůd rezistentních proti háďátku bramborovému. Tyto odrůdy mohou po jednoletém zařazení do osevního postupu snížit populaci háďátka až o 85-90% (Kreuz, 2006). 2.4.2.1.2 Háďátko nažloutlé Globodera pallida (Stone, 1973) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Tylenchida Háďátka Čeleď: Heteroderidae Háďátkovití Je rovněž cystotvorné. Cysty jsou nažloutlé, později žlutohnědé. Příznaky, biologie i ochrana je podobná jako u háďátka bramborového. Problémem je, že zatím existuje málo odrůd brambor odolných proti tomuto karanténnímu škůdci odolných. Jeho výskyt je u nás zatím ojedinělý (Rasocha et al., 2006). 2.4.2.1.3 Háďátko zhoubné Ditylenchus dipsaci (Kühn, 1857) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Tylenchida Háďátka Čeleď: Anguinidae Jeho výskyt na bramborách je výjimečný. Na hlízách vyvolává praskání a scvrkávání slupky, často připomínající strupovitost. Zasažené pletivo hnědne, hlízy ztrácejí 24

upotřebitelnou hodnotu, sekundárně bývají napadány bakteriemi, které mohou způsobit hnilobu hlíz. Ochrana Spočívá především v používání zdravé, nenapadené sadby. Důležité je dodržování střídání plodin, potlačování plevelných hostitelských rostlin a podobně (Vokál et al., 2003). 2.4.2.2 Kovaříkovití (Elateridae) Taxonomické zařazení (Kůdela et al., 2002) Řád: Coleoptera Brouci Čeleď: Elateridae Kovaříkovití Jako drátovce označujeme larvy brouků kovaříků. Náleží do skupiny škůdců, která zahrnuje velké množství druhů (Muška, 2005). Největší význam z hlediska škod na hlízách brambor mají larvy rodu Agriotes (Rasocha, 2000). Rod Agriotes má u nás 12 druhů, z nichž hospodářsky významnými škůdci jsou: kovařík začoudlý Agriotes ustulatus (Schaller, 1783) a kovařík locikový Agriotes sputator (Linnaeus, 1758), případně kovařík obilní Agriotes lineatus (Linnaeus, 1767) a kovařík tmavý Agriotes obscurus (Linnaeus, 1758) (Miller, 1956). Morfologie Tělo drátovců (Obr. 10) je dlouze válcovité, světle hnědého až tmavě rezavého zbarvení, hladké, silně sklerotizované, řídce opýřené. Tykadla mají krátká, tříčlenná. Hlava larev bývá temně zbarvena. Z hrudních článků vyrůstají tři páry krátkých, silných nohou. Poslední článek zadečku (9.článek) je důležitým diagnostickým znakem. U zástupců rodu Agriotes je podlouhle kónický (Obr. 11). K rozlišení nejdůležitějších druhů rodu Agriotes se používá jako určujícího znaku i utváření mandibul vrchního páru kusadel. U ostatních rodů kovaříkovitých, škodících zemědělským kulturám, je poslední článek zadečku rozdvojen (Obr. 12). Výjimku zde tvoří ještě rod Melanotus, který má u larev podobné kónické zakončení jako rod Agriotes, avšak liší se od něho postranními tupými hrbolky na posledním článku. Mimo tento znak je u rodu Melanotus dosti dobře patrné lžícovité vybrání svrchní strany posledního článku zadečku (Dirlbek, 1993). Určováním drátovců se zabýval Jageman (1951) Klíč k určování drátovců (COL. ELATERIDAE) žijících v našich polních půdách. 25

Bionomie Nejvíce je prozkoumána bionomie některých druhů rodu Agriotes (Zacha et al., 1970). Dospělí brouci jsou podlouhlí, zploštělí, dosahují většinou délky 6 12 mm, vpředu i vzadu zúženého tvaru. Většinou jsou tmavé černohnědé až černé barvy. Často se s nimi můžeme setkat v květenstvích plevelů, hlavně okoličnatých, ale i ve květech ovocných stromů a pod. Přeletují a mají schopnost se vymršťovat (Rasocha, 2000). U většiny druhů přezimující brouci vylézají z půdy zpravidla v dubnu nebo květnu; teplé deště vylézání brouků u půdy, které obvykle trvá tři týdny, urychlují, studené ho opožďují. Samci se objevují dříve a jsou hojnější než samice (Zacha et al., 1970). K oplodnění dochází zpravidla od poloviny května a samičky pak brzy začínají klást vajíčka. Průměrný počet vajíček na jednu samičku je 100 200 kusů. Vajíčka jsou široce vejčitá, téměř kulatá, šedobílá se slabým opálovým leskem (Miller, 1956). Vajíčka jsou kladena do půdy v hloubce asi od 1/2 cm až těsně pod povrch. Rozhodujícím faktorem je půdní vlhkost. Čím sušší je půda, tím hlouběji zavádí samička zadeček do půdy (Jagemann, 1955). Podle Millera (1956) vajíčka potřebují ke svému vývoji vysoký stupeň vlhkosti, neboť již při relativní vlhkosti 92 % zasychají a hynou. Zato se dobře vyvíjejí i tehdy, jsouli ponořeny ve vodě a i vylíhlé larvy mohou pod vodou žít mnoho dní (až 17) a hynou pak spíše z nedostatku potravy. Při teplotě kolem 18 C trvá vývoj vajíček 25 30 dní. Vylíhlé larvy jsou mléčně bílé, u kovaříka obilného jsou několik hodin po opuštění vajíčka asi 2 až 2,5 mm dlouhé. Dva až tři dny po vylíhnutí začínají larvy přijímat potravu ve formě drobných částic organických substancí roztroušených v půdě (Jagemann, 1955). Asi po 2 měsících nastává první svlékání a zvětšení délky asi o 0,4 až 0,5 mm. Po druhém svlékání někdy v říjnu larva přezimuje (Jagemann, 1955). Na polích přezimují larvy rodu Agriotes v hloubce 25 50 cm (Miller, 1956). Podle Jagemanna (1955) od prosince do ledna je příjem potravy velmi snížen. Žír drátovců začíná při teplotě 12 C, nejaktivnější jsou při 20 C (Miller, 1956). Mladé larvy jsou vůči nízkým teplotám velmi citlivé a po velmi studených zimách možno počítat se značným počtem uhynulých jedinců. Starší larvy jsou vůči nízkým teplotám mnohem odolnější a snesou bez újmy i teploty 15 C až 20 C (Jagemann, 1955). Dále má vliv relativní vlhkost půdy v době vývoje drátovců v prvním a druhém roce vývoje. Většina líhnoucích se larev hyne, když klesne 26

vlhkost půdy pod 25 % relativní vlhkosti, nejlépe se jim daří při vlhkosti půdy 50 60 % (Muška, 2006). Larvy kovaříků žijí v půdě velmi dlouho, neboť jejich vývoj trvá 3 5 roků. Počet svlékání není přesně znám, ale předpokládá se jich devět. Až do 4. vývojového stupně, kdy dosahují délky 4 5 mm, je jejich růst pomalý, pak rostou rychleji. Larvy se zpravidla nevzdalují příliš z místa, kde se zrodily, čímž si vysvětlíme jejich ohniskový výskyt. Důležitější je jejich vertikální pohyb v půdě během roku. Toto periodické stěhování souvisí s teplotou a vlhkostí půdy. Podle klimatických a meteorologických podmínek zdržují se larvy na jaře od konce března až do poloviny června a na podzim od září do počátku prosince blízko povrchu. Tehdy způsobují největší škody (Miller, 1956). Při poklesu vlhkosti horních vrstev půdy pod optimum, dochází ke stěhování do větších hloubek. Zřetelně reagují na rozdíl 0,5 % relativní vlhkosti vzduchu. Čím je půda sušší, tím intenzivněji se pohybují do vlhčích vrstev. Larvy vybírají nejen vlhčí místa, kde ztráta vody je minimální, ale ze které si mohou doplnit své zásoby (Muška, 1974). Po posledním svlékání klesá jejich aktivita, přijímají stále méně potravy a zalézají hlouběji do půdy, kde si posléze v hloubce od 10 30 cm (dle Jagemanna (1955) od 3 10 cm) zhotovují vejčitou, asi 2 cm dlouhou komůrku. V ní zůstávají 12 14 dní v nehybném stavu a pak, zpravidla koncem června nebo začátkem července, se kuklí. Asi po měsíci, tedy koncem července se líhnou brouci, kteří však v tomto roce již neopouštějí zemní komůrku, ale přezimují v ní až do jara příštího roku (Miller, 1956). Škodlivost Dirlbek & Beránková (1970) uvádí, že méně škodí nejmladší vývojové stupně larev kovaříkovitých. Jednak je to způsobeno poměrně malým celkovým příjmem potravy, jednak tím, že se tyto vývojové stupně zdržují ve větších hloubkách pod povrchem půdy. Dirlbek & Beránková (1970) během pozorování zjistili, že 46 90 % těchto jedinců bylo během vegetace hlouběji než 15 cm pod povrchem půdy a tudíž mimo zónu, kde mohou svým žírem vážněji poškodit rostliny. Zdá se též, že nejmladší vývojové stupně larev nejvíce trpí kultivací půdy. Nejvíce škodí larvy posledních vývojových stupňů (od 7. stupně), tj. během třetího a čtvrtého (pátého) roku vývoje. Pro posouzení stáří larev některých druhů kovaříkovitých se používá proměření hlavové schránky (Dirlbek, 1993). 27

Význam drátovců jako půdních škůdců spočívá v jejich polyfágii, tzn. že potravně nejsou vázáni na jednu hostitelskou rostlinu, ale na více druhů rostlin z různých botanických rodů a čeledí. Škodí téměř všem skupinám zemědělských plodin, zejména obilninám, kukuřici, okopaninám, zelenině, tabáku. Dalším faktorem podmiňujícím škodlivost drátovců, je jejich několikaletý vývoj v půdě, takže na jednom pozemku mohou škodit i několik let (Dirlbek, 1967). Drátovci škodí na celé řadě plodin, především na plodinách, kde poškozují klíčky a podzemní části rostlin, takže snižují vzcházivost. Na bramborách poškozují klíčky a prokusují stonky, takže při silném přemnožení mohou snížit vzcházivost brambor. Porost brambor napadený drátovci může přispět k vyššímu napadení černáním stonků, neboť po poškození drátovci snadno vnikají choroboplodné bakterie do pletiv stonků. Největší škody způsobují drátovci na hlízách brambor (Obr. 13, 14), ve kterých vyžírají četné povrchové dírky několik milimetrů hluboké. Často však vnikají i hluboko do hlíz, kde vytvářejí chodbičky. Ty bývají často vyplněny výměšky drátovců. Tato poškození ovlivňují negativně prodej hlíz a to především konzumních (Rasocha, 2000). Drátovci jsou na území České republiky dlouhodobým problémem, jak dokládá jejich kalamitní výskyt z roku 1923, kdy způsobili škody zvláště na obilninách, ovsu, bramborách a zelenině. V některých letech patří k vážným škůdcům většiny zemědělských plodin (Muška, 2005). Historie ochrany brambor proti drátovcům Málokterá čeleď hmyzu zasahuje tak rušivě do lidského podnikání jako právě larvy kovaříků drátovci. Zdá se, že žádná kultura brambor není bezpečná před stupňující se hrozbou drátovců, neboť se zvyšující se poptávkou po kvalitě hlíz se tolerance jakéhokoli poškození snižuje (Jagemann, 1955). Jagemanna (1955) uvádí, že velmi dobrých výsledků bylo dosaženo hexachlorcyklohexanem (HCH), který je možno jednak zapracovat mělce do půdy v různých dávkách, jednak použít jako jedovatého přídavku do některých vnadidel. Jako velmi dobré vnadidlo se podle Jagemanna (1955) osvědčil předpis: 50 kg kukuřice se míchá po 5 minut v mořicím bubnu s 1,5 l směsi melasy a vody v poměru 1: 1. Poté se přidá 4-5 kg HCH a míchá znovu 15 minut. Kukuřičná zrna se pak na poli vysévají jako mezikultura. Tímto způsobem se podařilo vyhubit drátovce i na větších plochách. 28