ŠKOLY A DIVADLO Léta pøemítám o tom, podle èeho a jak si školy vybírají pøedstavení. Zdá se mi, že jde vìtšinou o zvyk založený na osobních vazbách k divadelnímu souboru èi agentuøe, vypìstovaný setrvaèností. Prostì to a to divadlo je nejblíž, ty a ty soubory už známe èi nám je posílá agentura, která nás pøed lety ulovila, sem tam nás nalákají zvuèná jména, známá z televize, a z titulù pak ty, které každý zná. A že dùležitìjší bývá okázalá výprava, hudba a písnièky než smysl toho, co se hraje. Nicménì nikde jsem nenalezl žádný rozbor, zabývající se otázkou proè a jak školy pøedstavení vybírají, co od nich žádají a oèekávají, jak se o nich dozvídají a kde je rády vídají. A pøitom by to mohlo pomoci - školám, souborùm a pøedevším pak dìtem. V dubnu a kvìtnu 2007 jsem tedy pøipravil a rozeslal na témìø tøi tisíce mateøských a základních škol v Èechách, na Moravì a ve Slezsku anketu, zaèínající prosbou: Milí pøátelé! Snažíme se pomáhat tomu, aby divadlo bylo radostí pro dìti i pro Vás, uèitele. Pomùžete nám, když obìtujete pìt minut a pøed èi za pøíslušnou odpovìï napíšete køížek, pøípadnì èíslo dle poøadí svých preferencí. Zdá se, že zhruba 2700-2800 žádostí úspìšnì dorazilo k adresátùm a 163 jich vskutku odpovìdìlo (by 6 z nich je z technických èi jiných dùvodù nepoužitelných); ostatní zøejmì nemìli èas èi zájem. Zbylo tedy 157 relevantních odpovìdí, což považuji v dnešní uspìchané dobì za úspìch a všem, kteøí odpovìdìli upøímnì dìkuji. Tìch 157 odpovìdí èiní 5,7 %, což mimochodem zhruba odpovídá procentu dospìlé populace, jež prý chodí pravidelnì do divadla. Odesilatelé odpovìdí byli následující: 85 25 27 33 20 0 2 18 13 1 13 3 9 3 1 V M S V M S V M S V M S V M S +1.st. +1.,2.st. 1.st. 1.,2.st. Zdá se tedy, že mateøské školy považují divadlo za dùležitìjší prostøedek kultivace dìtí než školy základní. Z velkých mìst (V) pøišlo 31 odpovìdí, z malých (M) 47 a z vesnic (S) 79. I to o nìèem svìdèí. Témìø polovina otázek zkoumala, PODLE ÈEHO ŠKOLY PØEDSTA- VENÍ VYBÍRAJÍ. Zda podle názvu (a je-li pak dùvodem to, že jej znají, èi neznají, ale zní pro nì poutavì, slibnì, zajímavì), nebo podle autora, podle toho, o èem inscenace je, tedy podle obsahu, podle známých jmen mezi umìlci, èi podle divadelního souboru, který inscenaci hraje (pak se 25 9 2 14 9 DIVADLO PRO DÌTI léto podziḿ 07

podotázky týkaly dùvodù této preference: zda máme zabìhnutý okruh souborù, na který jsme zvyklí, líbí se nám jak inscenuje, hraje, zda proto, že jsou to sympatiètí lidé, nebo je jednodušší použít zabìhané kontakty, pøípadnì proto, že máme stálé vazby na soubory èi agentury). Nebo je-li dùvodem volby druh divadla (k èemuž patøí podotázky týkající se preferencí žánru, oboru, pøístupu k zpracování, specifických zpùsobù zapojování dìtí a dominance složek). Možností je i to, že nezjiš ujeme pøedem, o èem inscenace je a jak je udìlána. Èi snad rozhoduje cena? Otázkou jsou i ZDROJE VÝBÌRU: vybírají školy podle nabídek z telefonátù, internetu, èi z letákù (a hraje roli spíše výtvarná atraktivnost, nebo to, co o inscenaci soubor píše), podle referencí (z tisku? od kolegù? z místního kulturního zaøízení? podle toho, co nìkdo z nás vidìl?), nebo jinak? A také jakou volí STRATEGII: vybírají si podle toho, co se zdá z nabídky v dané chvíli nejlepší, nejzajímavìjší, èi podle urèitého pedagogického plánu, zámìru, pro nìjž inscenaci teprve hledáme, nebo prostì podle toho, co nabídne místní kulturní zaøízení CO OD PØEDSTAVENÍ OÈEKÁVÁME? Že dìti pobaví, pouèí, kultivuje, rozesmìje, rozhýbe a umožní jim vybít energii, nebo uklidní a soustøedí? KDE JE NÁM DIVADLO MILEJŠÍ? Dáváme pøednost cestì do divadla nebo pozvání divadla do školy? (A proè: kvùli cenì? pohodlí? kvalitì? intimitì? nebo nemáme jinou možnost?) Jaké výhody vidíme v návštìvì divadla èi kulturního zaøízení a jaké v uskuteènìní pøedstavení pøímo ve škole? A jak je to s INFORMOVANOSTÍ? Máte pocit, že o inscenacích dost informací máte, èi nemáte? A co vám v nich zpravidla chybí? Krom vìcné otázky po DRUHU ŠKOLY a VELIKOSTI OBCE (viz výše) už zbýval poslední dotaz: jakou délku pøedstavení považujete za nejlepší pro vìk vašich dìtí? A výsledky? ŠKOLNÍ PØEDSTAVENÍ VYBÍRÁME podle 144 121 123 103 91 víme, o co jde 65 nevíme 26 24 17 okruh souborù 47 líbí se nám 47 sympatiètí 14 zabìhané kontakty 11 stálé vazby 47 ŽÁNRU 118 OBORU 122 ZPÙSOB ZPRACOVÁNÍ 75 SPECIF.ZAPOJOVÁNÍ DÌTÍ 122 SLOŽKY 134 7 názvu autora o èem je zn.jmen div.souboru druhu divadla nezjiš ujeme ceny Na prvém místì pøi rozhodování o výbìru pøedstavení do škol se umístilo to, jak je inscenace udìlána - tedy DRUH DIVADLA (alespoò nìjaká preference se v této skupinì objevila u 144 dotázaných), a to pøedevším dle podílu jeho složek.

134 Mezi složkami poutá u uèitelù nejvìtší zájem množství hudby a písnièek (96). To je vcelku oèekávatelné u, kde hudba a písnièky patøí k bìžnì provozovaným èinnostem. Kupodivu však rozdíl mezi a (aniž mezi mìsty velkými èi malými a vesnicemi) se nezdá být zøejmý. Dùvodem mùže být to, že hudba a písnì bývají odlehèujícím a vìtšinou i snadno rozpoznatelným estetickým projevem. Hned na dalším místì považují respondenti za dùležitou zajímavou myšlenku (88) a vzrušující pøíbìh (53). Je milé, že tyto obsahové stránky jsou pro vybírající tak významné - by prohrávají s hudbou a písnièkami. Pøíbìh bývá základem poutavosti a udržuje prùbìžnou pozornost, takže je to pøirozené. Myšlenka je obsahovým jádrem jedineènosti umìleckého díla - a nadto každý slušný èlovìk ví, že je žádoucí. Razantní akce a hodnì pohybu si žádá 19 složky odpovídajících. Snad to není odraz akèních (to slovo dostalo díky filmu nezaslouženì ponìkud pejorativní pøídech) krvákù, nýbrž vìdomí, že divadlo je na jednání èili akci založené a nemùže bez ní být. Jako poslední se v této skupinì umístila bohatá výprava (16) a hodnì hercù (5). Obojí bylo pro mne pøekvapením, nebo jsem se nìkolikrát setkal právì s hodnocením výluènì podle tìchto trochu vnìjších ukazatelù; snad to tedy byly ony povìstné výjimky potvrzující pravidlo. hodnì hudby a písnièek 96 bohatá výprava 16 hodnì hercù 5 razantní akce a hodnì pohybu 5 vzrušující pøíbìh 53 zajímavá myšlenka 53 V rámci druhù divadla se ukázaly dalším dùležitým mìøítkem pro vybírající žánry (118). 97 64 36 44 42 23 13 klasické moderní lidové umìlé veršované nepohád. námìty ze texty texty pohádky pohádky texty texty souèasnosti Nejvìtší zájem je o lidové pohádky (97) - a to nejen na, ale i na 1. stupni. Pøedpokládám-li, že uèitelé by nejevili zájem o nìco, co by dìti nezajímalo a èemu by nevìnovaly pozornost, svìdèí to nejen o síle tradice, ale i o tom, že lidové pohádky neztratily svùj urèující význam pro pøedškolní a mladší školní vìk. Èasto v médiích slýchaná èi èítaná senzaèní odhalení o pøesunu zájmu smìrem k fantasy literatuøe zøejmì zapomínají dodat, o jaké, jak staré dìti se jedná. Trvající vztah k lidovým pohádkám je dobrým znamením, nebo dle výzkumù psychologù právì ony (aè pùvodnì urèeny vìtšinou dospìlým) zachycují v dìtem pøístupné obrazné formì nejhlubší archetypální problematiku lidského života - neudìláme-li z nich ovšem veselou limonádu z dnešní ulice. Druhé klasické texty (64) jsou témìø dvakrát žádoucnìjší než texty moderní (36). Nakolik je tato nedùvìra k modernosti oprávnìná, bychom mohli posoudit, jen kdybychom vìdìli, jaké konkrétní texty mají respondenti na mysli. Zajímavé by bylo také vìdìt, zda moderností mají na mysli spíše dobu vzniku, nebo novìjší, ménì bìžné postupy.

Umìlé pohádky upøednostòuje 44 tázaných. Možná i proto, že je to pravdìpodobnì nejfrekventovanìjší žánr divadla pro dìti. Patøí sem nejen pohádky moderní (Èapek, Ètvrtek, Šrut, Werich, Mikulka, Macourek...), ale i plejáda kašpárkovských a princeznovsko-strašidláckých pohádek, psaných pro nenasytnou divadelní potøebu po celé dvacáté století i dál. Problém je v tom, že zatímco inscenace lidové pohádky (nezkomolíme-li ji) se vždy mùže opøít o pevný základ vybroušený staletími, mnozí autoøi souèasných umìlých pohádek považují za hlavní pravidlo pohádkovosti libovùli dìlat si, co chtìjí a absenci jakéhokoli smyslu, krom urputné veselosti. Nicménì umístìní tohoto žánru je ojedinìlým prùnikem do jinak dosti opatrného až konzervativního vztahu vybírajících k dramaturgii. Tìsnì za umìlými pohádkami následují námìty ze souèasnosti (42). Zájem o nì jeví v trochu vìtší míøe, zejména ty s 2. stupnìm, ale i. Škoda, že se jich nabízí tak pomálu. Veršované texty upøednostnilo jen 23 tázaných, vìtšinou z, pøípadnì 1. stupnì (kteøí zároveò volí i texty klasické). Souvisí to zøejmì s faktem, že rytmicko-melodická linie veršù je zvláštním požitkem pøedevším pro dìti pøedškolní a k poezii se pak dìti vrací až ve støedoškolském vìku. Zda to znamená také upøednostnìní pásem inscenované poezie, nelze z takto položené otázky vyèíst. Nejménì odpovídajících (13) si z daného žánrového spektra vybralo nepohádkové texty. Zøejmì i proto, že se jich mnoho ani nenabízí nebo proto, že sci-fi, historické hry, komedie, tragedie èi grotesky - aè klasika - vyhledávány pøíliš nejsou. Divadelní obor je dùležitý pro 122 vybírajících uèitelù. 109 72 59 obì herecké loutkové divadlo divadlo Hereckému divadlu dává pøednost 109 respondentù, loutkovému 72 (50 jednoznaènì hereckému, 13 jednoznaènì loutkovému, 59 považuje oba druhy za stejnì zajímavé). Bližší dùvody tìchto preferencí nebyly pøedmìtem zkoumání. Ale považuji za úspìch loutkového divadla, že tento donedávna menšinový obor se ukazuje jako plnì konkurenceschopný. Pøinejmenším v divadle pro dìti ubývá tìch, kteøí se domnívají že jediné opravdovské divadlo je to velké. Pro 75 odpovídajících má dùležitost i pøístup k zpracování. 57 39 22 7 tradièní netradièní experimenty oba S pøevahou vede tradice (57) pøed netradièním divadlem (39). Experimenty vyhledává pouze 6 vesnických (!) (3 z nich však vyzdvihují stejnì tak i tradièní a netradièní zpracování a 1 tradièní) a 1 prvostupòová (spolu s tradièním a netradièním zpracováním). Kupodivu tradiènìji se jeví (u tìch se hlásí k tradici témìø polovina tìch, pro koho je pøístup k zpracování dùležitý, zatímco

u necelá tøetina). Rozdíl mezi velkými a malými mìsty a vesnicemi není nijak markantní. 14 a 8 preferuje jak tradièní tak netradièní divadlo. Je arci otázka, co si kdo pøedstavujeme pod tradièností a netradiènosti èi experimentem. Pod tradicí vidí nìkdo zatuhlou starobylost, jiný osvìdèené postupy, pod netradièností nìkdo objevnost, jiný rádoby moderní podbízivou šmíru, pod experimentem nìkdo hledání nebývalých postupù, odhalujících neèekané pohledy, jiný nesrozumitelné naschvály. Ale jakési hrubé vodítko toho, zda lidé (a pøiznejme si, že rozhodují dospìlí, pøedevším podle svého názoru, vkusu a zálib) dávají pøednost tomu, co je nepøekvapí, co je oèekávatelné, co de facto znají, co je nenutí k pøehodnocování a aktivnímu myšlenkovému zapojení, co nevyboèuje z navyklých, zabìhaných kolejí - nebo naopak, se tu nabízí. A lidé, jak se dalo èekat, jsou spíše konzervativní, èi pøinejmenším opatrní. Zájem vzbuzuje specifické zapojování dìtí. 92 dotázaných má rádo zapojování dìtí do hry jako hercù, 73 aktivizaci roztleskáváním èi rozezpíváním dìtí a 68 pøedstavení na principu her s dìtmi. Pokud jde o organické, smysluplné, tvoøivé a vkusné uplatnìní dìtí a ne jen o efektní a podbízivou vnìjškovost èi dokonce manipulaci s dìtmi, mùže jít o specifický divadelní vklad, který nemùže poskytnout ani televize ani film. Druhé nejúspìšnìjší kritérium (po druhu divadla a speciálnì po jeho složkách) - cena - se ponìkud vymyká ostatním probíraným mìøítkùm; pojednám o nìm tedy až na konci této èásti. Tøetím nejèastìjším zpùsobem je volba podle DIVADELNÍHO SOUBORU, který inscenaci hraje. 47 47 47 máme zabìhnutý okruh souborù, na který jsme zvyklí líbí se nám jak inscenuje, hraje 14 jsou to sympatiètí lidé 11 je jednodušší použít zabìhané kontakty máme stálé vazby na soubory èi agentury Uèitelé, kteøí zaslali odpovìï se podle nìj rozhodují ve 121 pøípadech. Je ovšem pravdìpodobné, že preference urèitého divadelního souboru je ukryta i v zájmu o urèitý druh divadla, nebo každý soubor se obvykle zamìøuje na urèité žánry hereckého èi loutkového divadla v tradièním èi netradièním zpracování apod. Shodnì 47 x zní odpovìï buï máme zabìhnutý okruh souborù, na který jsme zvyklí, nebo líbí se nám jak inscenuje, hraje, a máme stálé vazby na soubory èi agentury. Zabìhnutý okruh svìdèí buï o tom, že se uèitelùm opravdu líbí, jak soubor inscenuje a hraje, nebo o návyku, setrvaènosti až pohodlnosti vybírajících; rovnìž stálé vazby svìdèí buï o spokojenosti s nabízenými inscenacemi èi pohodlnosti vybírajících, nebo i o propagaèních schopnostech zástupcù agentury. 14 odpovìdí jsou to sympatiètí lidé už míøí spíše k osobním vazbám, by i lidská sympatiènost hercù mùže být kvalitou inscenace. 11 pøiznání, že je jednodušší použít zabìhané kontakty vlastnì kvalitu inscenací opomíjí ve prospìch pohodlí.

Podle toho, O ÈEM INSCENACE JE, vybírá 103 odpovídajících. I kdyby se ono vybrané o èem neukázalo být zrovna chvályhodné, je dobøe, že dvì tøetiny respondentù považují v dnešní dobì efektù a podívaných pøeci jen obsah za dùležitý. NÁZEV je v poøadí dùležitosti pøi výbìru až pátý: pøedstavení podle nìj vybírá 91 tázaných. 65 protože víme, o co jde 26 aèkoli nevíme, o co jde, zní název poutavì, slibnì, zajímavì Název èi, chcete-li, titul je významnou informací, nebo je za ním skryt pøíbìh, možná témata, žánr a v hrubých obrysech i zpùsob jeho vyprávìní - pokud nám onen titul nìco øíká. Není tedy divu, že 65 vybírajících se podle nìj øídí, protože vìdí, o co jde. Dalších 26 respondentù se podle názvu rozhoduje aèkoli nevìdí, o co jde, ale zní poutavì, slibnì, zajímavì. Jdou tím samozøejmì do rizika, jež mùže znamenat zisk i ztrátu. Ale možná ne o moc vìtší než pøi volbì známého titulu pøetvoøeného k nepoznání èi dokonce zneužitého k sebeexhibici inscenátorù. Tady je tøeba poznamenat, že inscenátoøi mají samozøejmì právo a do jisté míry i povinnost uchopit pøedlohu po svém. Nemìli by však uvádìt diváka v omyl tím, že zásadnì odlišnému dílu ponechají název pùvodní pøedlohy tøeba proto, aby parazitovali na jeho popularitì. Až pøíliš èasto se školy rozhodují právì a jen podle toho, že titul je takoøka notoricky známý, spolehlivý a nepostaví ani uèitele ani dìti pøed vìtší nároky, pøed nutnost vystoupit ze zajetých kolejí, snažit se pochopit nìco nového a pøemýšlet jinak. Inscenátoøi jim oplácejí buï právì tím, že pod populární titul podstrèí své vlastní kreace, nebo se snaží zalíbit vìtšinovému vkusu bezduchou líbivou komercí. V každém pøípadì sám název je málo. Také jméno AUTORA by nám mohlo mnohé napovìdìt - pøinejmenším o pravdìpodobném stylu a celkové úrovni hry. To, že je autor pøi rozhodování o výbìru v poøadí dùležitosti až na pøedposledním, šestém místì (poèítáme-li i jednotlivé podskupiny, je až desátý) nemusí být ani tak dokladem malé znalosti autorù èi malého významu, jenž jim vybírající pøikládají, jako spíš toho, že dramatika divadla pro dìti je uzouèká a nestabilizovaná a nedivadelní literatura pro dìti bývá èasto v inscenaci jen záminkou k libovolným (i svévolným) kreacím inscenátorù, rùznému obracení na ruby, parafrázování, parodování, v nìmž je dílo pùvodního autora k nepoznání. Tedy toho, že jméno autora (stejnì jako titul) zøídka bývá zárukou, že divák uvidí to, co oèekával, nebo i jméno proslaveného autora bývá jen reklamním lákadlem. Ve vìtšinì pøípadù inscenací pro dìti pak jde o autorská díla èlenù souboru, jejichž jména objednávajícím mnoho neøeknou. A co je horší, poøadatelé (kulturní domy a støediska...) a mnohdy ani inscenátoøi sami autory vùbec neuvádìjí (o režisérovi, výtvarníkovi èi autorovi hudby ani nemluvì), ba nìkdy jim nestojí za uvedení ani jméno souboru. Výsledkem je, že na plakátech, letácích èi jiných informaèních materiálech èasto èteme jen pohádka pro dìti: Budulínek. A mnohé dìti, ba i uèitelé, pøivádìjící je na pøedstavení, nevìdí ani to. Jdou prostì na divadlo - tedy na univerzální eintopf, krmi, jejímž jediným úkolem je nasytit dìti normovanou dávkou matérie.

Pøíjemným pøekvapením je, že výbìr podle ZNÁMÝCH JMEN MEZI UMÌLCI se umístil až na pøedposledním místì. Pøednost mu dává 17 odpovídajících. Svìdèí to o tom, že pøinejmenším vìdomì tak respondenti nepodléhají pouhé povrchní popularitì. Jména (témìø výhradnì známá pøedevším z televize a filmu) mohou samozøejmì informovat o kvalitì hereckých dovedností svých nositelù (ta ovšem u pøedstavení pro dìti, podobnì jako v pøedstaveních rùzných komerèních divadel bývá k nepoznání), ale nenapovídají témìø nic o kvalitì nabízené inscenace. Pouze 7 odpovídajících pøiznává, že NEZJIŠ UJÍ PØEDEM, O ÈEM INSCENACE JE, A JAK JE UDÌLÁNA. I oni však zároveò až na jediný pøípad uvádìjí ještì další kritéria. CENA je druhým vùbec nejèastìji zmiòovaným kritériem (po druhu divadla, resp. složkách a pøed divadelním souborem) - zmiòuje ji 123 odpovídajících. Pøedstavy o pøimìøené cenì se pohybují od 15 do 120 Kè na žáka, respektive od 900 do 3000 Kè za pøedstavení. 42 29 30 3 2 + 1 25 9 8 14 7 8 10 10 10 1 1 4 1 2 1 1 + + + + + + + do 20 Kè do 30 do 40 do 50 do 60 do 80 do 100 do 120 Mnohé z tìchto pøedstav se ponìkud vymykají realitì - pohled na cenové nabídky hrajících souborù napovídá, že jde vìtšinou spíše o zbožná pøání. Pøedstava o 20 Kè pøi jejích 30 žáècích je, bohužel nereálná, nebo za 600 Kè se neuživí ani jeden, natož dva èi více úèinkujících, natož aby se zaplatily i náklady na pøípravu inscenace. Podobnì cena pøedstavení do 1000 Kè pøi 100 dìtech (10 Kè/dítì), 1200 Kè pøi 80 dìtech (15 Kè/ dítì), 1500 Kè pøi 105 dìtech (14,30 Kè/dítì) èi 1000 Kè pøi 59 dìtech (16.95 Kè/dítì) pochází z jiné doby. Drtivá vìtšina odpovídajících se realisticky pohybuje mezi 30 a 50 Kè za žáka èi 2000-3000 za pøedstavení. Do pøedstav o pøimìøené cenì nepochybnì zasahuje i platová a cenová hladina v dané oblasti. Z prùzkumu se však zdá, že zdaleka nejde o železné pravidlo. Mnohé malé vesnické školky èi školy v ekonomicky nepøíliš silných oblastech severní Moravy, severních èi západních Èech považují za pøimìøenou cenu vstupenky 30-50, 60 i 100 Kè. Existuje samozøejmì i závislost na poètu úèinkujících: toužíme-li po vìtším poètu hercù, složitìjší výpravì (jak co do výpravy, tak co do nároènosti stavby), zvukových

a svìtelných efektech (vyžadujících nìkoho, kdo je ovládá)..., nemùžeme zároveò oèekávat nízkou cenu. Z druhé strany vzato ani poèet úèinkujících není koneèné mìøítko. Poctivì udìlané a odehrané divadlo jednoho herce je taková døina, že není mnoho dùvodù odepøít mu honoráø, který by se jindy musel rozdìlit mezi dva èi tøi herce. U ceny vstupenky na žáka hraje vždy roli také množství divákù. Proto malé školy èasto poèítají s vyšším vstupným než školy velké. Jistým øešením pro malé školy mùže být spojení s jinou školou èi školkou (více platících divákù, úspora za cestovné) - by víme, že tomu brání øada vìcí, poèínaje vzdáleností a dopravní dostupností jednotlivých škol a konèe nesluèitelnì rozdílnými názory na to, co je a co není divadlo hodné objednání (osobní antipatie vynechávám). Zvìtšování množství divákù jako možné øešení má však také své meze, nebo zásadnì ovlivòuje kvalitu pøedstavení. Masová pøedstavení o dvou, tøech èi ètyøech stovkách divákù tìžko dosáhnou potøebného kontaktu, osobního vztahu mezi hercem a divákem èi intimity, loutka je z 15 metrù (což je zhruba vzdálenost, v níž sedí 150. divák) tìžko èitelná a už vùbec ne pùsobivá... Je tu i souvislost s délkou. Nejenom ve smìru èím delší tím dražší, ale i v tom, že pøi délce dvaceti, pìtadvaceti èi tøiceti minut, kterou mnohé školky po právu považují za pøimìøenou vìku jejich dìtí, by pro inscenátory bylo stìží únosné vyžít z polovièní ceny oproti pøedstavení ètyøiceti, padesáti èi šedesátiminutovému. Ve vztahu k délce, kterou respondenti považují za optimální, se prùmìrná pøedstava pøimìøené ceny pøi 75-100 dìtech pohybuje kolem devadesáti haléøù na žáka za minutu délky pøedstavení. Cena je problémem pro obì strany. Pro školy tím, že penìz nebývá nazbyt (mnohé školy by si za danou sumu také rády dopøály více pøedstavení), pro divadelníky v tom, že se potøebují pøeci jen uživit, a pro ty slušné z nich i v tom, že nechtìjí omezit kvalitu a pùsobivost svého díla tím, že z nìj udìlají masovou televizní estrádu s mikroportami, playbackem a kopáním se do zadku. Tím se dostáváme k délce inscenací. Žádoucí ROZMEZÍ DÉLKY jde u od 20 do 80 minut, u spojených se od 30 do 90 (žel, není upøesnìno, pro kterou vìkovou skupinu kolik) a u od 30 do 150. Nejžádanìjší délka je mezi 40-60 minutami, u 45, u do 50-60. 45 38 14 17 17 2 28 4 6 15 2 16 19 10 2 4 1 1 2 9 8 3 1 + + + + + + + + + + do 30 do 40 do 45 do 50 do 60 do 70 do 80 do 90 do 120 do 150

Dvaceti èi tøicetiminutová pøedstavení odpovídají možnostem soustøedìní (ba i fyzické schopnosti vydržet bez pohybu) u nejmladších dìtí v. Žel, jsou prakticky nereálná po stránce provozní i finanèní. Cestování (a už dìtí do divadla èi divadla za dìtmi) kvùli dvaceti minutám hraní je neefektivní (víc èasu se ztratí na cestì a stavbou než samotným pøedstavením) a školy za nì tìžko zaplatí cenu, která by byla únosná pro inscenátory. Naopak vydržet 60-80 minut soustøedìnì sledovat pøedstavení tak, aby mìlo smysl, je mírnì øeèeno na hranici možností pøedškolních dìtí i mnoha dìtí mladšího školního vìku. DO DIVADLA - DO ŠKOLY 69 dotázaných dává pøednost pozvání divadla do školy, 44 návštìvì divadla èi kulturního zaøízení, 36 volí oboje (a dalších 55, aè upøednostòují jedno èi druhé, uvádí výhody obojího). 69 105 80 44 36 69 44 kvùli cenì 14 kvùli pohodlí 2 kvùli kvalitì 19 kvùli intimitì 4 nemáme jinou možnost 8 kvùli cenì 36 kvùli pohodlí 26 kvùli kvalitì 10 kvùli intimitì 20 nemáme jinou možnost 14 jen do div. jen do školy oboje do divadla do školy cesta do divadla divadlo do školy Uskuteènìní pøedstavení pøímo ve škole je tedy upøednostòováno o ètvrtinu víc. Na prvém místì mezi dùvody je cena (36): zejména se vzrùstajícím poètem dìtí totiž škola vydá menší èástku za cestovné pro soubor, než by vydala za jízdenky dìtí, a také vstupné bývá navzdory dotacím statutárních divadel srovnatelné èi nižší. Pohodlí je dùvodem této volby pro 26 tázaných: odpadá složitá organizace cesty, svlékání a oblékání menších dìtí, rùzné pøestupování èi objednávání dopravy, trampoty s poèasím, nebezpeèí s cestou spojené... a škola ušetøí i èas. 20 hlasù dává pøednost konání divadla ve škole kvùli intimitì: pøedstavení se uskuteèòuje v známém, domácím prostøedí, èasto v menším poètu, v dùvìrném, blízkém osobním kontaktu mezi herci a diváky, z oèí do oèí, bez zprostøedkování všelikými mikrofony, mikroportami, zesilovaèi a reproduktory. 14 respondentù uvádí, že nemají jinou možnost: v místì není žádné kulturní zaøízení a nejbližší divadlo je pøíliš daleko. Kvalita je dùvodem pro 10 tázaných: její souèástí je i prostøedí, které nìkteré školy dokáží vytvoøit, lepší možnost zapojení a také to, že nejsou pøítomni cizí narušitelé. Mezi dalšími výhodami uskuteènìní pøedstavení pøímo ve škole uvádí 112 odpovídajících i to, že dìti zùstávají v pøirozeném, domácím prostøedí, v nìmž se ty malé nebojí, mají pohodu, klid a pocit, že právì za nimi pøedstavení pøijelo, vìtšinou tu bývá pøi menším poètu divákù i lepší viditelnost a také soustøedìní, pøedstavení lze nabídnout i nejmenším dìtem a mohou se ho zúèastnit i dìti ze sociálnì slabších rodin, lze si ho vybrat dle

vlastních pøedstav a mùže se pøizpùsobit na míru dìtí, urèit si lze i èas a v ušetøeném èase mùže na pøedstavení bezprostøednì navázat povídání èi jiné èinnosti k nìmu se vztahující; pro dìti je to také pøíjemné ozvláštnìní školního prostøedí. Dùvody pro cestu do divadla èi kulturního zaøízení jsou následující. Kvalita (19): souvisí s vybavením divadelních sálù, vìtším množstvím kulis a hercù, technickým vybavením. Cena (14): týká se zejména tìch, kteøí nemají náklady na dopravu do divadla a už hromadnou dopravou nebo objednaným autobusem a ve velkokapacitních divadlech využívají dotovaných vstupenek. Na tøetím místì mezi dùvody je, že školy nemají jinou možnost (8): napø. proto, že jim chybí vhodné prostory èi mají tak málo žákù (tøeba jen 20-30), že by tìžko zaplatily celé pøedstavení. Intimita zaujímá se 4 hlasy pøedposlední místo: ti, kdo se takto vyjádøili, mají zøejmì na mysli atmosféru, kterou lze v zatemnìném divadle s jeho svìtelnými a zvukovými možnostmi dosáhnout. Jen 2 dotazovaní uvedli jako dùvod pohodlí: pravdìpodobnì s ohledem na relativní snadnost zajištìní vstupenek, blízkost kulturního zaøízení a nìkdy i pohodlná køesla. Jako výhody návštìvy divadla èi kulturního zaøízení uvádí 110 respondentù dále návyky spoleèenského chování v kulturním prostøedí, vèetnì vhodného obleèení, seznámení dìtí s divadelním prostorem, jenž nìkteøí vidí poprvé a s rodièi by do nìj nepøišly, atmosféru divadla, pocit sváteènosti, zmìnu prostøedí, nové podnìty, výchovu budoucího návštìvníka divadla, setkávání se s dalšími dìtmi, zážitek z výletu (nìkde i vlakem, jenž pro dìti už není samozøejmostí), èi spojení s dalšími kulturními akcemi. OÈEKÁVÁME OD PØEDSTAVENÍ, že dìti 145 136 101 89 37 38 pobaví pouèí kultivuje rozesmìje rozhýbe a umožní jim vybít energii Uèitelé vcelku realisticky oèekávají pøedevším, že pøedstavení dìti pobaví (145) a rozesmìje (101) - tedy splní rekreativní a uvolòující funkci. Na 2. místo se vklínilo oèekávání, že pøedstavení dìti pouèí (136) a až na ètvrtém místì kultivuje (89) - což je pøekvapující, nebo poznávací hodnota ( pouèí ) je divadlu sice také dána, leè vlastním, mnohem bližším cílem umìleckého díla je celková kultivace osobnosti. Jen 38 odpovídajících oèekává, že pøedstavení dìti uklidní a soustøedí (že by odraz praxe rozjuchaných roztleskávaèek a roztìkaných pelmelù?) a ještì o jednoho respondenta ménì (37) oèeuklidní a soustøedí

kává, že pøedstavení dìti rozhýbe a umožní jim vybít energii (což ovšem právì zmínìný typ poøadù zhusta èiní - leè možná ne k libosti pedagogù). Bylo by samozøejmì zajímavé vìdìt, zda jde o oèekávání popisující souèasný stav dle zkušeností uèitelù, èi o jejich optimální, ne-li ideální pøedstavu. STRATEGIE VÝBÌRU 68 co se zdá z nabídky v dané chvíli nejlepší, nejzajímavìjší 49 urèitý pedagogický plán, zámìr, pro nìjž inscenaci teprve hledáme 27 co nám nabídne místní kulturní zaøízení Uèitelé vybírají na prvém místì podle toho, co se zdá z nabídky v dané chvíli nejlepší, nejzajímavìjší (68; desetkrát pøitom vycházejí z nabídky MKZ), teprve pak podle urèitého pedagogického plánu, zámìru, pro nìjž inscenaci teprve hledají (49; v polovinì pøípadù v kombinaci s pøedchozím) a v 27 pøípadech podle toho, co nabídne místní kulturní zaøízení. Problémù výbìru podle prvé z tìchto strategií jsme se už dotkli. Jestliže výbìr podøídíme i urèitému pedagogickému plánu (aniž slevíme z kvality), je hledání ještì tìžší. Nejen proto, že okruh je tím dopøedu zúžen, ale i pro nedostatek specificky použitelných inscenací a informací o jejich obsahových i formálních stránkách. ZDROJE VÝBÌRU 15 29 48 107 z tisku od kolegù z místního kul. zaøízení co nìkdo z nás vidìl 3 61 28 47 20 pøesvìdèivost z internetu z letákù reference jinak telefonátu Co do ZDROJE VÝBÌRU vévodí jasnì reference (107), pøedevším od kolegù (61), a hned poté to, co nìkdo z uèitelù vidìl (47). To jsou pøirozenì nejnadìjnìjší cesty, jak získat to, co hledáme. Škoda, že zhlédnutí inscenace pøedem (tøeba na pøedchozí doporuèení) není ani zdaleka pravidlem. Následují reference z místního kulturního zaøízení (28), jež jsou vždy závislé na aktivitì i vkusu jejího pracovníka. Neuvìøitelnì malý význam mají reference z tisku - jen 3 odpovìdi. Dùvody jsou na obou stranách. Tisk, televize a rozhlas se o divadlo pro dìti zajímají jen ojedinìle - zpravidla v pøípadì, že jde o nìjakou vnìjškovou senzaci nebo spøíznìné èi mediálnì notoricky známé umìlce. Z druhé strany uèitelé asi reference v tisku ani pøíliš nevyhledávají. Jakkoli se mohou recenze

a kritiky lišit v míøe objektivity, znalosti vìci, odbornosti èi blízkosti vkusu hledajících uèitelù, svùj význam mají. A èasopisy jako Loutkáø nebo ètvrtletník Divadlo pro dìti tyto informace pravidelnì pøinášejí. Nabídky z letákù jsou hlavním zdrojem informací pro 48 respondentù, následovány informacemi z internetu (29). Nabídky mají tu výhodu i nevýhodu, že pocházejí obvykle z dílny samotného souboru èi agentury. Mìly by tedy být co do vìcných údajù (charakter, délka, vìkové urèení...) naprosto spolehlivé. Na druhé stranì nelze oèekávat, že prodávající bude hanìt své zboží. A má-li nìkdo dostateènì silný žaludek, dokáže sám sebe vynést až na Olymp, ba výš, pøímo do nebe. Což ale snad inteligentní ètenáø dokáže rozpoznat. Fakt, že školy jsou zaplavovány letáky a uèitelé èi øeditelé se jim mohou i pøi nejlepší snaze vìnovat jen v malém díleèku své pracovní náplnì, však èiní jejich rozhodování dosti obtížným. Jejich dilema vypadá takto: mají mnoho informací, ale žádný klíè, jak se v nich orientovat. Mnozí pak radìji uteèou k úzkému kroužku zabìhaných souborù èi radìji pøenesou svou zodpovìdnost na agenturu, která si je takøeèeno ochoèila. Nebo prostì vezmou ty nejhlasitìjší, nejneodbytnìjší, nejdotìrnìjší. Aktivnìjší hledají na internetu, ale i to je jen netøídìná zmì, v níž záleží tu na zaplaceném pøednostním místì, tu na abecedním poøádku, ondy na datu zadání... To, co soubor o sobì a inscenaci píše (což je dùležitìjší pro 41 vybírajících), vypovídá o nìm i o inscenaci témìø stejnì, jako vkus, nápaditost a dovednost, kterou uplatní pøi jejím výtvarném zpracování (výtvarná atraktivnost propagace je dùležitá pro 12 respondentù). Žel i tady už jde leckdy ne o vizitku souboru samého, ale o výsledek placené odosobnìné reklamy. 20 respondentù vybírá jinak (žel nespecifikují) a 15 dle pøesvìdèivost telefonátu. 93 INFORMOVANOST Máme pocit, že o inscenacích dost informací Veliká vìtšina odpovídajících má pocit, že má o inscenacích dost informací (93), zatímco opaèný pocit má jen 38 z nich. To je dobré znamení - chápeme-li kladnou odpovìï jako vím, co vìdìt potøebuji a ne jako informacemi jsem zavalen, další nechci. Nejèastìji 21 respondentùm v informacích chybí podrobnìjší popis obsahu hry, jejího pøínosu pro dìti, 38 zpùsobu jejího zpracování, nebo také recenze. Opakuje máme nemáme se požadavek informace o skuteèné vhodnosti pro danou skupinu (tu èasto inscenátoøi nejsou schopni ani zdaleka správnì odhadnout nebo ji schválnì uvádìjí mnohem širší, aby zvìtšili poèet potenciálních zájemcù rozšiøují nahoru i dolù). Nìkterým odpovídajícím chybí i údaje o délce. K tomu všemu pár poznámek: Nepochybuji ani v nejmenším o pravdivosti odpovìdí. Nevím však samozøejmì, zda respondenti odpovídají podle toho, jak se vìci mají, nebo odpovìdi vyjadøují jejich ideální pøedstavu, popøípadì nevìdomou sebestylizaci, ani nakolik jejich subjektivní pocit odpovídá objektivní skuteènosti Je také nanejvýš pravdìpodobné, že odpovìdi vyjadøují pøedevším osobní názory toho, kdo anketu vyplòoval. Dùležité je ale to, že to byl vìtšinou právì ten, kdo pøedstavení pro pøíslušnou školu vybírá - v tomto smyslu tedy ten pravý, kdo odpovídat má.

Souèet odpovìdí je vìtšinou vyšší než celkový úhrn odpovídajících proto, že odpovídající èasto upøednostòují více než jedinou volbu: je pro nì napø. dùležitý jak název, tak divadelní soubor, dávají pøednost jak loutkovému, tak hereckému divadlu, láká je jak název známý, tak neznámý apod. Neoznaèené (nezodpovìzené) body mohou znamenat, že pro respondenta nehrají roli èi že neví. Až díky odpovìdím také zjiš uji, že nìkteré otázky nejsou formulovány zcela pøesnì; což je do jisté míry i daò snaze o struènost, neb se obávám, že na terminologicky složitìjší a odbornìji, by preciznìji formulované, pøípadnì i delší a víceré otázky by odpovìdìlo ještì ménì oslovených. Zcela jednoznaèné je ostatnì jen máloco. I tak zdánlivì jasné pojmy, jako velké mìsto, malé mìsto èi vesnice nìkdy selhávají. Øada malých sídel má statut mìsta nebo se jeho obyvatelé tak alespoò cítí, ale možnosti jejich škol jsou stejné jako na vesnici. Praha 10 je jistì velké mìsto, ale škola v Dolních Mìcholupech, jež jsou její èástí, si právem stìžuje na komplikované cestování... Jaké z ankety plynou závìry - a pro koho? Kromì konkrétních poznatkù, které jsem uveøejnil a letmo komentoval výše, lze pøedevším øíci, že situace není tak špatná, jak se nìkdy soudí. Uèitelé se rozhodují z vìtší èásti podle osobních referencí nìkoho, komu vìøí (by poèet tìch, kteøí vycházejí hlavnì z nabídek samotných souborù èi ze zabìhaných spojení s agenturami pøíliš nezaostává). Zajímá je pøedevším jak je inscenace udìlána, o èem je, dále je pro nì dùležitý název a v menší míøe i autor. Pro vìtšinu je dùležitý rovnìž divadelní soubor èi agentura. Vìtšinou je pro nì snazší vybrat inscenaci podle kvality než pátrat po kvalitním poøadu k zcela konkrétnímu pedagogickému zámìru. Jejich oèekávání jsou povìtšinou relativnì skromná, leè k potìšení žákù vstøícná (pobaví, rozesmìje). Ani požadavek kultivace (jenž se s pøedešlým nevyluèuje) však nezùstává pøíliš pozadu. I dùvody uvádìné pro pozvání divadla do školy èi naopak pro cestu do divadla svìdèí o tom, že uèitelé se rozhodují uvážlivì, podle specifiky možností a potøeb své školy a žákù; i tam, kde uvádìjí jako dùvod pohodlí, nejde vìtšinou o pohodlích uèitelù, ale jejich svìøencù. Informovanost se zdá být ze tøí ètvrtin dobrá - i když její kvalitu nelze z odpovìdí posoudit. Uèitelé tedy, zdá se, pøistupují k výbìru i zpùsobu uplatnìní pøedstavení pøemýšlivì a zodpovìdnì - alespoò ti, kteøí svou odpovìï zaslali. A v tom je právì háèek veškerých obdobných snah: obyèejnì sledují, reagují, pøemýšlejí, ètou odpovídají, vzdìlávají se ti, kteøí to potøebují nejménì (což dokazují právì svrchu zmínìnými aktivitami), zatímco ti, pro které by bylo jakékoli uvažování, snaha o lepší poznání, osvìta èi pouèení potøeba nejvíc, jsou si natolik jisti svou dokonalostí èi natolik lhostejní k jakékoli snaze o zlepšení, ba o cokoli, že se nikdy nièeho nezúèastní a jen reptají na špatnost svìta. Shromáždìné poznatky mohou sloužit na jedné stranì školám - jako zrcadlo vlastního pøístupu i srovnání s pøístupem kolegù (pøípadnì i inspirace), upozornìní na možnosti, jež divadlo pro dìti skýtá. Nynìjší svoboda ve výbìru, pøi níž stojí jednotlivé školy tváøí v tváø statutárním divadlùm, agenturám èi nabídkám nezávislých souborù je chvályhodná. Má však malý význam, nemají-li z èeho, èi neví-li jak, podle èeho vybírat. Na druhé stranì však mohou ony poznatky sloužit i samotným divadelníkùm - ne snad jako návod, jak se zalíbit a za jakoukoli cenu vyhovìt, nýbrž jako podnìt k pøemýšlení o tvoøivém uspokojení oèekávání, potøeb a nárokù i promýšlení dalších pøístupù, postupù a cílù. Nebo soudím, že právì divadlo pro dìti by vedle èistì umìleckých ambic tvoøivého sebevyjádøení mìlo vést v patrnosti i spoleèenský kultivaèní, výchovný, ba pedagogický rozmìr své tvorby. Ludìk Richter

MILÍ ÈTENÁØI! Omlouváme se za to, že letní èíslo Divadla pro dìti dostáváte až nyní v dvojèísle s vydáním podzimním. Dùvod je jednoduchý. Chtìli jsme vám pøinést kvalitní výsledky ankety o pøístupu škol k výbìru pøedstavení, kterou jsme rozeslali v dubnu a kvìtnu. Odpovìdi však pøicházely s vìtším zpoždìním, než jsme si pøedstavovali. Ta poslední až 4. záøí. V každém pøípadì díky za nì. Vydat je v polovièaté formì nám nepøipadalo poctivé a už vùbec ne smysluplné. Snad ono zpoždìní stálo za to. (LR) OZVÌNY aneb JAK TO VIDÌLY DÌTI: DIVADLO V DLOUHÉ Praha: MYŠKA Z BØÍŠKA pohledem tøináctiletých dìtí ze Lyèkovo námìstí v Praze 8 - Karlínì Divadelní pøedstavení se hraje v Divadle v Dlouhé. Cílem pøedstavení bylo pobavit dìti a dospìlé a pøimìt je, aby si uvìdomili, jak je to pro ženy tìžké, když jsou tìhotné. Pøedstavení je pro rodiny s menšími i vìtšími dìtmi. Cíl se jim splnit podaøilo, ale pro vìkovou hranici 13-15 let to moc nebylo. Pøedstavení bylo o ženì, která èeká miminko. Byly tam její pocity a chování. Kulisy byly dobøe zpracovány, hudba k pøedstavení pasovala. Nejvíc se mi líbila M. Zimová, protože zvládla divadlo i televizní seriál. (Adéla) Divadlo bylo urèeno pro celou rodinu. Cíl divadla - pouèení, jak se starat o tìhotné ženy a jak pøicházejí dìti na svìt. Mìli to dobøe a detailnì zpracované, divadlo se povedlo. Dìj mìl spád, kulisy byly dobré až na auta, hudba padla do pøíbìhu, výkony byly bezvadné- nejvíce se mi líbila myška. (David) Pøíbìh byl o tìhotné ženì. O strastech a slastech tìhotenství. Byl tam prùbìh a nakonec narození dítìte. Divadlo mi pøišlo dìtinské, ale zábavné. Herci dobøe hráli své role a tanèili do rytmu melodické hudby. Muzikanti to mìli také dobøe secvièený. Hudba byla živá. Kulisy byly nápadité, jenom jich na jevišti nìkdy bylo moc a herci je nestíhali odnášet. Trochu mi vadilo osvìtlení. Støídalo se tam moc barev a zábleskù.. Cíl, øíct dìtem nìco o tìhotenství, byl splnìn dokonale. (Bára) AUTOØI PØÍSPÌVKÙ: LR - Ludìk RICHTER, režisér, divadelní teoretik, absolvent FF UK a DAMU, Praha AR - Alexandr RYCHECKÝ, lektor dramatické výchovy, Ostrava Divadlo dìtem, ètvrtletník DDD, vydává Spoleèenství pro pìstování divadla pro dìti a mládež DOBRÉ DIVADLO DÌTEM, Chopinova 2, 120 00 Praha 2, tel.: 222 726 335, e-mail: osddd@seznam.cz Toto èíslo vyšlo k 1. podzimnímu dni, 23. záøí 2007 za podpory Ministerstva kultury. MK ÈR E 15172.

LETNÍ DIVADELNÍ WORKSHOP SLEZSKOOSTRAVSKÝ HRAD 2007 Letní divadelní workshop 2007 je za námi. Dobøe tak - a škoda. Bylo to INTENZIV- NÍCH ètrnáct dnù, s mnoha problémy od poèátku, až do poslední hodiny. Šli jsme do toho proti všem a proti všemu. Napøed nevyšel grant Mládeže - tudíž nebyly peníze v množství potøebném. Profesionálové se stáhli, buï sami, nebo jsem je odvolal. Nebylo na nì. Nebylo ani naše zázemí na SVÈ Korunka. Na pronajatém Støedisku turistiky v Porubì jsme zpoèátku nebyli doma a museli se uèit tam být, dìlat a žít. Pøihlásilo se jen 15 seminaristù, ménì oproti plánùm. Slovensko to vzdalo, Polsko se radìji zapøelo. Výsledný stav: 2 z Olomouce, 1 z Broumova, 1 z Nového Jièína, 12 z Dividla. Hrad nám pronajali jen na 4 dny, na víc jsme nemìli. Nebýt podpory Výstavnictví Ostrava, jmenovitì pana øeditele Burdy, fandovství všech na Hradu, pøíspìvkù na projekt z MK ÈR, Statutárního mìsta Ostravy a mìstského obvodu Moravská Ostrava a Pøívoz, vše by bylo ještì složitìjší! Tristní by se zdál výèet všech problémù. Museli bychom mluvit o nezájmu mnohých, sponzorù, kolegù, ale i médií o náš projekt (nedostatek cizincù - pro televizi neatraktivní a zbyteèné, bez financí na uspoøádání tiskovky a pøedevším pohoštìní nikdo nepøijde), o nemožnosti dostat se k poèítaèi a tiskárnì, do dílen, skladù, kulisárny, pro kostýmy. Zednické práce, výmìna oken, nová fasáda, padající strop sálu - vzhledem ke stavu objektu a pracem obèas probíhajícím na Støedisku volného èasu Korunka, kde jsme s Dividlem doma. Jenže problémy jsou od toho, abychom je øešili a dnes už o nich ani nevíme a èasem zùstane jen radost z toho, co se podaøilo. Pøíbìh Dona Quijota mì léta lákal pro paralely se souèasností, se vším, co jsem zažíval. Patøil mezi sny, které si schovávám na nìkdy, na až pøijde èas. Ten letos nazrál. Pøedevším máme v Dividle nìkolik opravdu šikovných a tvùrèích lidí. A když už se všechno tak nedobøe sešlo, rozhodl jsem se dál neèekat a zkusit spoleènì pøevést tu složitou a veledlouhou knihu na jevištì. Hledat - a najít - divadelní prostøedky, vyjádøení. Nejvìtší obavy? Jestli to pro mì silné téma nebude nakonec jen moje. Nechtìl jsem, aby se ostatní stali pasivními konzumenty, èi dokonce loutkami v mých rukou, které by nevìdìly co, proè, o èem, pro koho a jak hrají. Musel jsem se oprostit od všech svých ambicí a vìøit tìm, které mám kolem sebe, jejich invenci, chuti, zodpovìdnosti. Být opravdu jen ten výhybkáø, pøehazující koleje, aby nejeli v protismìru. Všichni jsme se stali rovnocennými partnery. Se stejnou zodpovìdností - a to nejen za výsledek, ale za každou spoleènou hodinu. Za všechny malièkosti, o nichž se nemluví. Se stejnými pravomocemi. Všichni jsme mìli - a používali - své právo veta. Museli jsme se mimo jiné nauèit jeden druhému naslouchat, vnímat se, argumentovat, diskutovat, zkoušet, vymýšlet a zavrhovat, vzdávat se zajímavých vìcí, které se nehodily do celku. Snad nikdo ze seminaristù knihu nikdy celou neèetl. Jen jsem mohl doufat, že Cervantesovo motto: Non bene pro toto libertas venditur auro stane se našim spoleèným tématem - a že si v pøíbìhu blázna (?) Dona Quijota de la Mancha, již 420 rokù starého, najdeme pøíbìh o nás. Všechny problémy pøed a v prùbìhu nás utvrzovaly ve vìdomí, že o své ideály se musíme umìt porvat, že je to téma dnešní a naše, a - že tøeba proti všem a všemu - to dokážeme! Onu paralelu s dneškem, se souèasností jsme našli v okamžiku, kdy jsme si uvìdomili, v èem je svoboda Dona Quijota. Mnozí mají své sny

a pøedstavy a ideály, on ale mìl v sobì svobodu k tomu, aby se je pokusil uskuteènit - bez ohledu na výsmìch a nedùvìru okolí. Že jeho cíle byly pošetilé? Pro koho? Pøedevším pro ty, kteøí sami v sobì nikdy nenajdou svobodu své sny uskuteènit! Jako správní idealisté jsme chtìli oèistit pravý a pùvodní význam slova workshop - neboli dílna Což je èasový úsek, v nìmž dobrovolnì pøihlásivší se jedinci pracují spoleènì na jednom spoleèném projektu - tématu. V prùbìhu této práce a spolupráce získávají jisté zkušenosti a dovednosti, jsou spoluzodpovìdni za celý prùbìh i za výsledek. Cílem pak není realizace koneèné veøejné produkce za každou cenu, ale završení spolupráce na maximálnì dosažitelném bodu. Spolupráci jsme se museli uèit, ale všichni jsme se uèit chtìli, mìli jsme dùvod - a spoleèný cíl! Na zaèátku jsme si všichni øekli, že se pokusíme pøedstavení, na která mají profesionální divadla tøi mìsíce, stihnout za dva týdny. Pøièemž to bude naše spoleèné dílo a to ve všech složkách. Bez tìch Don Quijotù, kterými jsme se na dvacet hodin dennì všichni stali, by to byl úkol nemožný! Hledali jsme - a nacházeli - spoleènou øeè, kompromisy, zapøeli mnohdy sami sebe ve prospìch ostatních, protože jsme chtìli. Své cíle ne jen proklamovat, ale opravdu realizovat. Bez zbyteèných øeèí, bombastických slibù, pøíkazù druhý den už neplatných. Byla to praktická škola skuteèné týmové spolupráce! Tím, že jsme se èásteènì vzdali své osobní svobody ve prospìch ostatních, ve prospìch spoleèného ideálu, tím jsme nakonec paradoxnì získali nezávislost na vnìjších okolnostech a svobody daleko vìtší porci. Ne náhodou bylo nakonec motto našeho pøedstavení Nevìø všemu, co èteš!, protože rytíøovo slovo je pevnìjší skály, je-li vyøèeno, není tøeba je sepisovat! V nìm je rytíøská èest - a co je na svìtì vìtšího, než èest? Mìl jsem z toho všeho obavy - pøiznávám. Nechtìl jsem, aby to bylo horší, než vloni, než kdysi za mého pùsobení na Plumlovì, aby to bylo jen laciné a pro komerci urèené. A bylo jasné, že budeme mít jen na sobì dramaturgii (pøeètení celé 800 stránkové knihy, její výklad, vyhledání všech souvislostí i historických, výpis dramatizovatelných situací, jejich seøazení a opìtovný výklad, volbu žánru, divadelních prostøedkù). Že nemine nás scénografie - pøevod situací na jevištì, do konkrétního prostoru v konkrétním èase. Kostýmy, rekvizity, výbìr hudby, práce s herectvím, vlastní režie, to znamená sešití všeho vymyšleného do smysluplného a fungujícího tvaru. Aby výsledný tvar pøedstavení ve všech jeho složkách sdìloval divákùm naše téma, náš výklad. K tomu jsme museli zajistit sami stravování, plakáty a pozvánky, jejich rozeslání a distribuci, fotografování a natáèení, osvìtlení, ozvuèení pøedstavení Na pouhých ètrnáct dnù toho bylo docela dost - a zdaleka jsem nestihl vzpomenout všechno, ono to není až tak dùležité. Toto poznání, vìdomí, bereme my, kteøí jsme mohli spolu být, dìlat i nakonec pozvat diváky na Hrad beze strachu z trapna, zesmìšnìní, jako hlavní výsledek naší ètrnáctidenní spolupráce. Ti, kteøí pøijít chtìli a mohli, ti všichni pøišli, vidìli. Tìm jsme skládali poèet ze svých èinù. Díky za to! Vy ostatní, kteøí jste cestu za námi nenašli, vzkazujeme: snad najdete ji alespoò k sobì. Moc vám to pøejeme, vìøte, tomu zážitku se nic nevyrovná, tak nechutná ani moc V tìch souvislostech mì napadá: Je normální, že se u nás tolik o všem mluví, ale málo dìlá? Je predestinací k moci schopnost vše ožvanit, z èinù se vymluvit, vylhat? Nemohlo by být ménì øeèí, frází, nabubøelých proklamací a více skuteèných èinù? Nedalo by se všude hrát otevøenì, poctivì, na rovinu? Kolika lidem jde o skuteèný èin, o dosažení cíle - a kolika o funkci, moc, peníze? Kvalita èlovìka, skupiny, spolupráce provìøuje se pøedevším v kritických okamžicích. Pøi povodních, v krizích - jako pøed 39 lety pøi osvobození

Jak to bude s týmy kolem nás? Nejen tìch vzdálených - vrcholových, parlamentních, vládních, stranických, ale pøedevším nejbližších? Kdy pøejdeme od slov ke skuteèným èinùm, ke skuteèné spolupráci? Nebo se dál budeme za zády pomlouvat, pasivnì èekat na to, co udìlají ostatní, pøehazovat své zodpovìdnosti na jiné? Žádný osvícený diktátor nepøijde, všechno je to jen a jen na nás - všech. Na vìdomí spoluzodpovìdnosti za èiny a konání každého jednoho, a na jakémkoliv postu. Náš tým byl v kritické situaci pøed zaèátkem a po celou dobu trvání workshopu, ale za ali jsme se. A jen proto byla 18. srpna 2007 ve 21.00 hodin na Hradì premiéra pøed cca 350 diváky! Dramaturgie, režie, scénografie, kostýmy i rekvizity, výbìr hudby, realizace pøedstavení - to vše bylo spoleèné. Pomáhaly, malovaly, šily, natíraly a výhybky obèas (mezi nákupy, vaøením a úklidem) pøehazovali: Hana, Tatiana i Beatka Rychecké, Helena Skálová. Filip Skála s rozcvièením a choreografií (pøipomínka loòské práce na Komenském), Anièka Solilová z Vysokého Mýta u svìtel i Anièka Ševeèková z Hnojníka s dìtmi svého souboru také pøišli se svou troškou Celý projekt byl pak dílem Dividla Ostrava a Saši Rycheckého. A tak jsme s Dividlem zase pøed poèátkem. Nové spolupráce, nových setkání, nových lidí, pøedstavení, tìšení se. Každý konec je poèátkem dalšího dìní - a dokud budeme mít své sny (a sílu je realizovat, abychom si mohli vysnít další sny), do té doby budeme opravdu žít. Až budeme rezignovat, pak budeme dožívat. My jsme se narodili, abychom žili umíraje, zatímco mnozí umírají pojídaje! V Ostravì, 21. srpna 2007, Saša Rychecký - Dividlo Ostrava ŠEST MINIRECENZÍ DIVADLO VYDÝCHÁNO, ZUŠ Liberec: Lavièky na promenádì (autor J. Jouy, režie L. Hájková). Vyprávìné divadlo, založené na orchestraci sólových a chórových hlasù a na stylizovaných pohybových obrazech. Tøinácti až ètrnáctileté dìti s evidentní chutí a tvárnou energií v pohybu i hlasu hrají absurdní kocourkovský pøíbìh o tom, jak v mìsteèku Bréthisy museli po mnoha pokusech odstranit nové lavièky, protože obèané si buï od jejich èerstvé barvy pokaždé umazali šaty, nebo se báli na nì sednout. Pùsobivost narušuje jen ponìkud monotónní kompozice: chybí obmìna, gradace, zkratka, rùst a vyvrcholení významù. V prùbìhu èasu se zlepšila práce s hlavním hybatelem dìní - neustálým mazáním si šatù, jež se v jevištní podobì stalo souèástí naplòujícího se tématu. Poctivá, nápaditá a pouèená práce, naplnìná živým a zvládaným herectvím v pohybu i hlasu je inteligentní zábavou. (LR) HOP-HOP, ZUŠ Ostrov: V bludišti mého srdce (autor soubor, režie I. Konývková) Experimentální poezii, namnoze spojující vyjádøení verbální a grafické, pøetavili nejstarší ostrovské dìti v experimentální poezii jevištní: v takøka nonverbální, pohybovì taneèní kreaci, z níž slova rostou jako akcenty èi završení výrazu fyzického, v syntéze s reprodukovanou hudbou skupiny Jablkoò. Pùvodní verbálnì-grafické významy zcela mizí ve snaze vytvoøit jinými, divadelními prostøedky nové vjemy. Výchozí poezie je tu do znaèné míry jen jako inspirace. Hledat zde významy jednotlivých znakù typu metafor, pøíbìhovou logiku, èi ptát se po smyslu použití rùzných jazykù by bylo marno - je tøeba oddat se proudu vjemù, dívat se na celé pásmo jako na tanec, naslouchat mu jako hudbì

a èekat, zda se s vámi setká, zda je to bludištì i vašeho srdce. Vìku protagonistù rozhodnì odpovídá. Jejich hluboká zaujatost, vložená energie i pøesnost jejího tvaru, založená na zvládání vlastního tìla, schopnost udržet strukturovaný temporytmus celku i èlenìní prostorové, jsou v každém pøípadì hodnoty, které vás chladnými nenechají. (LR) ZUŠ Hluèín: Chlap, dìd, vnuk, pes a hrob (autor J. Werich, režie L. Jaborská) Desetiminutovka zpracovávající Werichovu povídku, složenou ze samých jednoslabièných slov. To svádí k domnìní, že jde o jakousi anekdotku èi pouhou humornou slovní høíèku. Tak ji inscenovali i Hluèínští: s vtipem a nápaditostí, jako vyprávìné divadlo funkènì a dobøe orchestrované mezi tøi herecky dobøe vybavené mládence. A diváci se právem jejich komediálností baví. Jenže ono nejde o anekdotu, ani o pohádku (by takto text nazývá sám autor), ale o dobrodružnou povídku se zcela vážným obsahem a tragickým vyústìním: zlodìj, jenž krade z hladu, je zle pokousán psem, na útìku omráèí kmeta, leè je uštván a umírá. A je chválou èeštiny - jak praví rovnìž Jan Werich - že dokáže i takový žánr sdìlit jednoslabiènými slovy. Ani on, když povídku ète, však nikterak nešpásuje. (LR) ZUŠ Plzeò: Názorné pøíklady toho, kterak nová myšlenka dokáže ohromit èlovìka, který na ni není pøipraven (autor D. Charms, režie D. Jandová) Inscenace se chápe Charmsových textù (mnohdy i týchž) pøímoèaøeji, drsnìji, syrovìji - ale zároveò i ménì doslovnì než jindøichohradecké Pøíbìhy. Obnažení, ohrožení a destrukce èlovìka je tu zobrazeno pøímo fyzicky, nìkdy až s dávkou cynismu: onen muž, jenž nemìl uši, vlasy..., nebo žena jako pøíbytek lásky jsou zobrazeni coby plátek syrového masa, báby, vypadávající z okna jsou vyprávìny dvìma hereèkami, tahajícími se o lžíci jogurtu, jímž se èím dál víc tøísní... Nìkdy vzniká pùsobivá paralela, nìkdy jen tìžko pochopitelný naschvál; v prvém pøípadì je výsledkem silný zážitek, v druhém fyzické nechutenství. I u této inscenace je tøeba nejvíc ocenit proces poznávání, jímž autoøi prošli a hledání neotøelé cesty k sdìlení absurdity èlovìka v soukolí totalitního režimu. (LR) ZUŠ Tøinec: Sovák a Micinka (autor E. Lear, režie M. Kovaøíková) Learova nonsensová báseò je k inscenování zdánlivì pramálo vhodná: co k ní dodat? Pouhá ilustrace by její chvìjivou neuchopitelnost tìžce usadila na zem a nonsens by se stal skuteèným nesmyslem. Nevelký do šeda obleèený chór v tìsném sevøení rámuje titulní dvojici v barevnì akcentovaných kostýmech, sedící v loïcezelené látce, kterou chór drží a jež se pak promìòuje v strom, v hodovní stùl a nakonec v slunce a mìsíc - vše v lehkém náznaku, jakoby snovì vytváøeno pøímo na místì. Je to køehká a pøece humorem prodchnutá neu un aná poezie. Inscenátoøi sdìlují Learovu báseò a jevištnì ji dotváøejí buï drobným posunem èi kontrastováním v obrazové akci. Maximální využití minima prostøedkù na kratièké ploše vytváøí silný zážitek. Tvárné, živé, autentické dìti a pøesný režijní pùdorys významovì èistého obrazu. (LR) ZUŠ Veselí nad Moravou: Pohádka z ptaèí øíše (autor: J. Vladislav, režie V. Trávníèková) o tom, jak dudek pøišel k chocholce, již od té doby kukaèka shání voláním dudku, dudku. Inscenace je založena na pohybové až taneèní stylizaci - jednak k charakterizaci ptákù, jednak k provedení svatebních tancù. Obojí je pìkné, by ponìkud nadužívané;

hrozí pak nebezpeèí, že samotné provedení charakteristiky jednotlivých ptákù, pøíprav na svatbu a pak i bálu upozadí dìjovou a tématickou linii. Pohybové èásti se støídají s vyprávìnými a hranými (zde je tøeba ohlídat hlasitost a také výslovnost: hyperkorektní j ve spojeních typu To jsem dostal..., èi délka v obratech jako O pùl paté, nebo pøeúzká moravská i ve vìtách Co by tomu øekli ptáci... Buï jak buï jde o š astné spojení vhodné pøedlohy, dobré režie a pøirozeného naturelu dìtí. S autenticitou vìtšiny dìtí, plných energie se zajímavì propojuje i stylizovaná scénografie. (LR) DEVÌT MIDIRECENZÍ HOP-HOP, ZUŠ Ostrov: Bylo nás pìt (autor K. Poláèek, režie I. Konývková) Poté, co je Petøík Bajza vyhnán ven od svého urputného vrzání na housle, pøedstaví nám se svými kumpány sebe i další postavy, jejich vztahy a pak i celé mìsto, jež pøi tom vystaví z lepenkových krabic, zahrají si v nìm na sousedy, vedoucí øeèi, po dalším houslovém intermezzu následuje prohraný boj s vosami, naèež Pé a doma pomáhá, aby bylo vidìt, kterak se polepšil, i malou Manèinku vzornì uspí - proèež je mu zakázáno hrát na housle, aby snad sestøièku nevzbudil. Z pøevyprávìní je zøejmé, že dramatický tmel je tu slabounký a téma nabízí snad jen Pé ovo vítìzství nad nemilovanými houslemi. Ale pìt malých klukù hraje s takovou chutí, syntetizující postavu i vlastní autenticitu, že na tuto rezervu rádi zapomínáme, a tématem se stává nejvíc ze všeho radostná hravost. Kluci jsou plni energie, již dokáží tvarovat do plastických postav, vidí se, slyší se, vnímají se, reagují na sebe a z toho všeho pak vytváøejí situace. Autentiètí jsou dokonce i v místech sošných stylizací se zrychlenými pohyby. Ale není to jakási nahodilá spontánnost okamžiku. Režie - to slovo v divadle hraném dìtmi donedávna považované bezmála za neslušné - v nich není znevolòujícím násilím, nýbrž nástrojem pro získání svobody a štìstí èlovìka na jevišti i v hledišti. Inscenace z rodu geniálních klukiád. (LR) TICHÝ JELEN Roztoky: Mariáš aneb Dobøe prodaná nevìsta (autor K. Sabina a Chitrý Jelen, režie Moudrý Jelen) Inscenace nezapøe eruptivní tvoøivost svých protagonistù Jitky Tiché a Jiøího Jelínka. V obou svých prolínajících se rovinách - herecké a loutkové - má øadu výborných verbálních fórkù, jimiž je Jelínek proslaven (zaèínají už u jména souboru a jeho tvùrcù), je tu i nìkolik dobrých øešení scénografických (napø. úvodní komediantské výstupy) a také v práci s loutkou (stìhování almary dvìma pidimarionetkami na drátcích). Žel, zatím ona verbální složka kvalitativnì pøevažuje, zatímco jednání s loutkou je až na èestné výjimky pouze nepøíliš vzrušující ilustrací toho, jak si dva (èi mnozí) povídají. Celek inscenace se pohybuje spíš od fórku k fórku, než aby klenul pøíbìh, táhl naši zvìdavost, jak to dopadne a tak jen èekáme, co nás kdy pøekvapí. Sabinùv pøíbìh o vychytrale prodané nevìstì není ani plnì sdìlen jako pøíbìh neznámý, ani plnì využit jako pouhé východisko k provedení známého pøíbìhu jinak, s jiným zorným úhlem, obsahem tématem èi jako záminka k vytvoøení vlastního nového øetìzce významù. Takže zatím není jasné o èem se vlastnì hraje. Slovo zatím jsem nepoužil náhodou: oba Chitøí a Moudøí Jeleni (a jistì i další spøíznìná souborová zvìøina) jsou natolik vnímaví, tvoøiví a pracovití, že stav premiérového pøedstavení jistì nepovažují za koneèný, a dosavadní deficity zkusí odstranit. Do té doby platí, co jsem napsal na zaèátku: uvidíte mnohé z kvalit, na nìž jsme u Tiché i Jelínka zvyklí, mnohé, èemu se lze zasmát a nic, co by urazilo váš vkus. (LR)

TJ SOKOL Láznì Toušeò: Matìj a èarodìjnice (Autor H. Nìmcová, V.Vedral, režie D. a A. Müllerovi) Dvojpøíbìh o tøech èarodìjnických uènicích, které koukají, kudy se vyhnout škole, a o kováøovic Matìji, jenž ne a ne se ženit (dokud se nesetká právì s tou z èarodìjnic, co by poøád spala), je dobrou pøíležitostí k rozvinutí hereckého jednání a inteligentní zábavy. Slušná pøedloha, divadelní cítìní a potøebná míra talentu i pouèení daly vzniknout inscenaci živé, nabité smysluplnými pohybovými akcemi, barvitì groteskní, plné pøesnì vypracovaných a naèasovaných gagù s dokonalou vzájemnou synchronizací, se spoustou nápadù, které vždy míøí k sdìlení situace, dìje, tématu. Herci (samozøejmì vedeni režií) znají a drží i v nebezpeènì razantní nadsázce míru a vkus a vedou inscenaci od zaèátku do konce ve strhujícím, dobøe vystavìném temporytmu. Ètyøi èarodìjnice na forbínì jsou jeho dynamickým motorem. Zklidòujícím protipólem je prostøedí kovárny, v níž však je pøesná stylizace a dokonalá pohybová koordinace v prostoru stejnì hybná a zábavná. Jednoduchá, vkusná a funkèní scéna se rychle promìòuje jen zatažením oponky. Rezervou je v tuto chvíli pøedevším samotný konec. Hlavní zápletka (jak napovídá už titul) se toèí kolem vztahu kováøova Matìje a nepovedené èarodìjnice Kaèizny, ale ti jsou v závìru odsunuti do pozadí a místo toho dvì zbylé žaèky nabádavì øeèní o tom, že když se umyjí, urèitì uspìjí mezi lidmi, zatímco dosavadní fanatická èarodìjná uèitelka udìlá kotrmelec a prohlásí, že rozpouští školu, aby se mohla vdávat. Vynikajícnì rozehrané komedii tak chybí logická a divadelnì úèinná teèka, ne-li pointa. A snad ještì pár malièkostí by stálo za úvahu: pøesnìjší vypracování vývoje vztahu Kaèizny k Matìjovi a naopak, dùraznìjší sdìlení, proè mají èarodìjnice škodit právì v kovárnì, a vyjasnìní motivu bývalého èarodìjnictví kováøovy hospodynì. I tak jde však o inscenaci, kterou je radost uvidìt, uslyšet a zažít. (LR) ZUŠ Èeský Tìšín: O pejskovi a koèièce (na motivy J. Èapka, režie J. Bièištì) Pro inscenaci byla Èapkova pohádka Jak myli podlahu jen èásteènou inspirací. Ještì než k ní dojde, sledujeme nepøíliš funkèní, by zdaøile provedenou etudu s mouchou, v zpívané hádance se dozvídáme, že pejsek dìlá loužièky (?) a ta, co bílá je jak od mlíèka, má zelená oèièka, zná ji každá myšièka, to je pøece... koèièka, absolvujeme pøednášku, co všechno se nesmí zvíøátkùm dìlat, a na konci dojdeme k tomu, že pejsek má hlad, proèež je tøeba umýt podlahu (???), s písnièkou ji tedy zametou, naèež zjistí podle stop, že tu nìkdo byl (viz Medvídek Pú, kolèava a kolasice), a když pochopí, že jsou to jejich vlastní stopy, rozhodnou se (krátce po jedné tøetinì textu) podlahu skuteènì umýt. Dál už je dìj pøehlednìjší a logiètìjší - Josef Èapek pomohl. Problém je v tom, že archetypální dvojice pejska a koèièky je nejpozdìji od Èapkových dob metaforou muže a ženy èi, chcete-li, kluka a holky - ve všem všudy: v gramatickém rodu, charakteru, mentalitì, zvycích, zálibách, dovednostech, ve všem všudy až po ten drsný a jemný kožíšek, který se tak hodí k vydrhnutí a k vysušení podlahy - a mezi tím ve všem tom jiskøení, které mezi podobnými dvìma protipóly vzniká. Jestliže hrají obì role dìvèata, nepomùže ani pejskova bílá kravata (?), ani koèièèina baseballová èapka (???) - jiskøení je pryè. Zvláš když pøedstavitelka pejska je spíše introvertnì mìkká a poddajná, zatímco pøedstavitelka koèièky je dominantní generálka. Nechoïte na mì s feminismem - to si pak vyberte pøíbìh o lišce a vlkovi nebo o lvici a volovi. Motivy Èapkovy pohádky se tomu vzpírají. Temporytmicky ponìkud monotónní kompozice s øadou naznaèených bublin a odbíhání zpùsobuje jistou zdlouhavost a konec je nevypointovaný. Ale navzdory tomu všemu je to inscenace