Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta managementu v Jindřichově Hradci. Bakalářská práce. Alena Pastrňáková

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Bakalářská práce Alena Pastrňáková 2013

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Katedra společenských věd Zemědělství a zemědělské pojištění v souvislosti se životním prostředím Zpracovala: Alena Pastrňáková Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Oldřich Syrovátka, CSc. Jindřichův Hradec, duben 2013

Vysoká škola ekonomická v Praze Katedra společenských věd Fakulta managementu 2012/2013 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Alena Pastrňáková Ekonomika a management Management Název tématu: Zemědělství a zemědělské pojištění v souvislosti se životním prostředím Rozsah práce: 50 Rámcový obsah: 1. Cílem práce je zhodnotit a porovnat podmínky zemědělského pojištění plodin v souvislosti s dodržováním správných zemědělských praktik. Součástí práce je šetření u manažerů vybraných pojišťoven za účelem zjištění jejich ochoty přistoupit na změny pojistných podmínek, které by podporovaly snížení negativních dopadů zemědělství na životní prostředí. Seznam odborné literatury: 1. 2. LÖW, J. MÍCHAL. I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. 552 s. ISBN 80-86386-27-9 SYROVÁTKA, O. - ŠÍR, M. - TESAŘ, M. Změna přístupů ke krajině - podmínka udržitelného rozvoje. In: Sborník příspěvků konference Tvář krajiny - krajina domova. 1vyd. Praha Průhonice: Krajina jako přírodní prostor, 2002. ISBN 80-86512-02-9 Datum zadání bakalářské práce: duben 2011 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2013 Alena Pastrňáková Řešitelka RNDr. Oldřich Syrovátka, CSc. Vedoucí práce Mgr. Eliška Novotná, Ph.D. Vedoucí ústavu prof. Radim Jiroušek, DrSc. Děkan FMJH VŠE

Prohlášení Prohlašuji, že tuto bakalářskou práci na téma Zemědělství a zemědělské pojištění v souvislosti se životním prostředím jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.. Podpis studenta

Anotace Díky postupnému a dlouhému vývoji zemědělství, existuje v dnešní době mnoho způsobů, jakými obdělávat ornou půdu. Některé metody jsou však mnohem šetrnější a vhodnější nežli jiné, často používané postupy a metody obdělávání a hnojení orné půdy. V této práci se budu věnovat rozboru těchto metod za účelem najít argumenty pro možné přesvědčení pojišťoven o výhodnosti těchto metod a jejich uplatnění požadováním jejich dodržování prostřednictvím návrhu zohledňování určitých zásad při pěstování plodin, v pojistných podmínkách u zemědělského pojištění. Annotation: Thanks to the gradual and steady development of agriculture, there are nowadays many ways to cultivate arable land. Some methods are much safer and better than other commonly used procedures and methods of cultivation and fertilization of arable land. In this document, I will discuss and analyze these methods to form arguments in order to convince insurance companies to recognize the benefits of these methods as well as their implementation through compliance of a proposal taking certain principles of crop cultivation in the insurance conditions for agricultural insurance into account.

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce panu RNDr. Oldřich Syrovátkovi, CSc. za poskytnuté rady a připomínky, věnovaný čas a velmi vstřícný přístup.

Obsah Úvod... 9 1 Teoretická část... 10 1.1 Vývoj zemědělství v ČR... 10 1.1.1 Počátek vývoje zemědělství - Neolit... 10 1.1.2 Eneolit... 11 1.1.3 Doba bronzová... 11 1.1.4 Doba železná... 12 1.1.5 Ranný středověk (cca 500 1000 n. l.)... 12 1.1.6 Románské období (1000 1200 n. l.)... 13 1.1.7 Velká středověká kolonizace cca 13. -14. st.... 13 1.1.8 Pozdní středověk (cca 14. 15. stol.)... 15 1.1.9 Období renesance... 16 1.1.10 Baroko (cca 1650-1780)... 16 1.1.11 Osvícenství (cca 1780-1814)... 17 1.1.12 Průmyslová revoluce a období 1814-1939... 18 1.1.13 Doba od konce druhé světové války... 21 1.2 Zemědělství v současnosti... 24 1.2.1 Využívaná technika... 25 1.2.2 Vývoj pěstování zemědělských plodin v posledních letech... 25 1.3 Vliv zemědělství na životní prostředí a majetek... 26 1.3.1 Voda... 26 1.3.2 Kvalita půdy... 29 1.3.3 Klimatické změny v souvislosti se zemědělstvím... 31 1.4 Šetrné zemědělské techniky a metody... 32 1.4.1 Techniky proti erozi půdy... 32

1.4.2 Organické složky půdy... 34 1.4.3 Struktura půdy... 34 1.4.4 Péče o půdu... 34 1.4.5 Ochrana vody a hospodaření s ní... 35 1.5 Komplexní pozemkové úpravy... 35 1.5.1 Opatření proti vodní erozi... 36 1.5.2 Opatření proti větrné erozi... 37 1.5.3 Vodohospodářská opatření... 37 1.6 Rozbor zemědělského pojištění a situace na trhu... 38 1.6.1 Vybrané smluvní pojistné podmínky... 39 1.6.2 Shrnutí zemědělského pojištění... 49 1.7 Shrnutí teoretické části... 49 2 Praktická část... 51 2.1 Navržení zásad pro úpravu pojistných podmínek... 51 2.2 Šetření mezi manažery vybraných pojišťoven zaměřené na jejich postoje k dané problematice... 52 2.2.1 Česká pojišťovna... 52 2.2.2 Kooperativa... 53 2.2.3 AGRA pojišťovna... 56 2.3 Výsledky... 58 2.4 Doporučená opatření... 58 3 Závěr... 61

Úvod Příroda, životní prostředí, klimatické podmínky a jejich změny nás provázejí celý život. Každého z nás se dotýkají mnoha způsoby. V posledních letech se v ČR mění a zhoršují čím dál rychleji. Významnou roli v této oblasti hraje zemědělství, které od neolitu ovlivňuje významné funkce krajiny. Nesprávné formy zemědělského využívání krajiny a nevhodné agrotechnické postupy v současnosti zvyšují negativní dopady extrémních povětrnostních jevů, sucha a též přispívají ke vzniku živelných pohrom. Používáním nesprávných zemědělských praktik vznikají také významné ekonomické ztráty, za které je následně pojišťovnami vypláceno finanční plnění. Tyto skutečnosti motivují k úvahám nad problémem, jak tyto škody omezit. Z těchto důvodů by možnými nástroji, které mohou přimět zemědělce k uplatnění šetrnějších zemědělských praktik, mohly být i podmínky pro uzavírání pojistných smluv. Teoretická část práce se bude věnovat historickými souvislostmi ve vývoji zemědělství v České republice, charakteristikami zemědělství v současnosti, dopadu zemědělství na životní prostředí a majetek, šetrnými zemědělskými praktikami, komplexními pozemkovými úpravami a zemědělskému pojištění. V návaznosti na teoretickou část se praktická část práce bude věnovat rozboru trhu se zemědělským pojištěním, jeho rozšířeností v ČR, možnostmi a podmínkami jeho uzavření. Dále také výhodami a nevýhodami, jak ze strany pojišťoven, tak ze strany pojištěných. A dále v jaké míře zemědělci tuto službu využívají a jaké důvody je vedou k jejich chování. V návaznosti na stávající trh se zemědělským pojištěním se práce bude zabývat možným odlišným pojetím tohoto produktu z oblasti pojišťovnictví. Ze zjištěných informací pak bude rozebrána možnost ovlivnění a motivace zemědělců k respektování zásad při obdělávání jejich půdy, čímž by přispívali ke zlepšování prostředí a klimatických podmínek.

1 Teoretická část 1.1 Vývoj zemědělství v ČR Stejně jako jiná odvětví, i zemědělství prochází různými změnami. Od vývoje zemědělských strojů až po používané techniky obdělávání půdy. V následných kapitolách jsou popsány významné etapy vývoje zemědělství. 1.1.1 Počátek vývoje zemědělství - Neolit Počátek vývoje zemědělství v Evropě je přiřazován k období Neolitu. Konkrétně ve střední Evropě se jedná o období přibližně 5300 až 4300 př. n. l., kdy se zde objevují první pěstitelé plodin [1]. První zemědělskou etapou bylo u nás žárové zemědělství. Podstata tohoto způsobu spočívala v získávání orné půdy pomocí vypalování lesního porostu [1]. Tato etapa se vyznačovala krátkodobě využívanými políčky, obdělávanými převážně zahrocenou tyčí či motykou. 1 Půda se přímo neorala. Včasné sklizně v agrotechnické lhůtě bylo bez problémů dosahováno díky výsevu ve směsích, kdy plodiny dozrávaly v různé době [1]. V první etapě vývoje zemědělství, mělo pěstování plodin velké výhody v dostatečném množství využitelných ploch a díky obměňování obdělávaných pozemků byla půda bohatá na živiny. "Plocha se využívala max. cca 3 4 roky a pak se nechala min. 5 7 let ladem 2. Tento postup prováděli zemědělci kvůli množícímu se jednoletému plevelu, který se po několika sezónách již rozšířil natolik, že se sadba nevyplatila. Dalším problémem byl zvýšený výskyt chorob u obilí. Po období, kdy byla půda ponechána přirozenému vývoji, byly tyto 1 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 285 ISBN 80-7179-681-6 2 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 284 ISBN 80-7179-681-6 10

plevele vytlačeny travinami, eliminovaly se příčiny chorob obilí a dosáhlo se návratu k vyváženému půdnímu prostředí [1]. Po druhém opakování již tento postup nestačil a daná půda byla zalesněna. Díky používání primitivních nástrojů, kdy se půda neorala, nemuseli být složitě a náročně odstraňovány kořeny [1]. 1.1.2 Eneolit Na období Neolitu navazuje Eneolit neboli nejmladší či pozdní doba kamenná, u nás asi 3200 2000 př. n. l. V tomto období přetrvává žárové zemědělství. Začínají se však používat nové nástroje na obdělávání půdy. Nejobvyklejší z nich bylo například rádlo (dřevěný hák). Ten sloužil k orbě půdy a v této etapě bylo prozatím taženo lidmi. Orba rádlem ale nebyla příliš efektivní, z tohoto důvodu se stejná plocha orala vždy dvakrát, do kříže. V krajině se díky tomu poprvé objevuje přímka a pravý úhel [1]. Pomocí nového orebního náčiní se rolníci začali lépe vypořádávat s plevelem. Stejnou půdu bylo možné využívat po delší období a již nemusela být ve stínu pod dřevinami. Oproti období neolitu začínala být problémem včasná sklizeň v agrotechnické lhůtě. To bylo způsobeno nově používanou metodou obdělávání, která sice pomáhala bojovat s plevelem a škůdci, ale na druhé straně nastal problém s pěstováním více druhů plodin na stejné ploše [1]. 1.1.3 Doba bronzová Dalším obdobím byla doba bronzová, u nás zhruba od roku 2200 př. n. l. až 750 př. n. l. V tomto období stále trvá žárové zemědělství. Opět ale dochází k vývoji používaných nástrojů. Díky nim byla orba mnohem účinnější nežli v předchozím období [1]. Začínají se používat bronzové nástroje, jako je například srp. Poprvé se začínají využívat zvířata pro zápřah do pluhu. Obdělávání orné půdy bylo po této stránce mnohem snazší. Jediné úskalí spočívalo v nutnosti odstranění kořenů z půdy, jen tak mohla být pro orbu zvířata využita. Na základě toho 11

přestali zemědělci vytěženou půdu zalesňovat, ale zůstali u křovin. Půda zbavená kořenů vzrostla na ceně [1]. 1.1.4 Doba železná U nás od roku 750 př. n. l. po přelom letopočtu. V tomto období byla zvládnuta technologie výroby železa, což umožnilo výrobu kvalitnějších nástrojů s vyšší životností. Dřevěné pluhy byly okovány a později byla využívána železná radlice. Relativně dostupné železné nástroje nahradily vzácný bronz a začaly se běžně využívat srpy, kosy, sekery a nože [1]. Pozvolna díky okovanému pluhu a železné radlici zemědělství přecházelo na novou hospodářskou soustavu. Jedná se o takzvanou přílohovou hospodářskou soustavu, která spočívala ve střídání orné půdy (3-4 roky) s přílohou (5 7 let) [1]. Přílohová soustava zásadně změnila ekologické i hospodářské limity rozvoje zemědělství. Došlo k zásadnímu nárůstu obdělávaných ploch. Orba byla mnohem účinnější a mnohem lépe se vypořádala s plevelem. Celková výnosnost půdy stoupla oproti žárovému hospodářství o 50 až 70 %. 3 Díky vynálezu železa a železných srpů byl opět vyřešen problém sklizně v agrotechnické lhůtě [1]. 1.1.5 Ranný středověk (cca 500 1000 n. l.) Toto období bylo charakteristické stabilizováním přílohového systému, který se stal základem obživy. Pouze v hospodářsky nepříznivých oblastech stále přetrvávalo zemědělství žárové [1]. V příznivých oblastech, např. v povodí Moravy, Dyje, Ohře a Labe, kde jsou dobře oratelné a na živiny bohaté půdy, vznikaly rozsáhlé zemědělské krajiny, kde plužina měla v krajině větší podíl než lesy [1]. Některé nepozměněné rysy krajiny z raného středověku je možné nalézt i dnes: Zemědělské pozemky byly pevně vymezeny a spolu s cestami k nim byl položen trvalý základ naší krajiny. K zvýraznění hran pozemků pak druhotně vedlo naorávání mezí ve svažitých polohách a hlavně erozní a sedimentační 3 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 289 ISBN 80-7179-681-6 12

procesy. To je částečný základ i dnešní podoby neodstranitelných mezí a strží, před nimiž se zastavily i socialistické pozemkové úpravy. Pracně získaná, obdělávatelná půda se opět stala zásadní hodnotou. 4 1.1.6 Románské období (1000 1200 n. l.) Zde nastává další důležitý mezník v historii zemědělství. Přestože se jedná o stále zásadní činnost, začíná se čím dál více vyvíjet a rozšiřovat řemeslnictví a obchod[1]. Při obdělávání půdy je i v tomto období využíváno přílohového zemědělství. Vývoj v zemědělství nastává díky novému klíčovému vynálezu, kterým byl zdokonalený těžký pluh. Ten byl vhodný k hluboké orbě těžkých půd. Po tři století se jeho používání v zemědělství stále rozšiřovalo a okolo roku 1250, na základě možností tohoto nástroje byla vyvinuta trojpolní zemědělská soustava [1]. 1.1.7 Velká středověká kolonizace cca 13. -14. st. Velkým problémem této etapy vývoje zemědělství byl dostatek půdy v přijatelné vzdálenosti od domova. Výměra obdělatelné půdy v okolí vesnic totiž byla postupně vyčerpána následkem osídlování. Z tohoto důvodu docházelo k migraci obyvatel, kteří pak často museli vzít za vděk i méně úrodnou půdou a méně příhodnými podmínkami pro zemědělství. Nejdůležitější podmínkou pro co nejvhodnější umístění byl dostatečný prostor pro plužinu a dostatek vody (často v podobě potoka), a pokud ještě byly, tak příhodné půdy. Lidé se tímto krokem snažili bojovat s dostatkem potravy [1]. Toto období se vyznačovalo osvojováním pralesní krajiny a snahou o maximální odlesnění v okolí sídel. Cílem bylo získat obživu i v krajně neúrodných oblastech. Díky kolonizaci zde docházelo k trvalým změnám krajiny a života v ní. V tomto období byly poprvé pozemky rozdělovány na jednotlivé díly lány. Přírodní krajina definitivně ztratila svou původní plošnou převahu. [1]. 4 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 298 ISBN 80-7179-681-6 13

Ohledně technické vybavenosti ve 13. a 14. stol. převládaly technicky dokonalejší pluhy a pole byla orána pomocí domácích zvířat, zejména volů. Díky tomu došlo k významné časové úspoře. 1 ha bylo nyní možné zorat za cca 1h. [1] V tomto období se k nám také poprvé dostala nová, trojpolní zemědělská hospodářská soustava. Trojpolní zemědělská soustava změnila základ struktury naší krajiny. Jedná se o modifikovanou přílohovou soustavu, založenou na zvýšení výnosnosti plužiny, a to i za cenu velkého zvýšení pracnosti. Spočívá v rozdělení plužiny na tři přibližně stejně velké části, na nichž střídavě probíhá cyklus jařina ozim úhor (lado), přičemž na úhorech se pase společně dobytek z celé obce. Právě nárůst populace sídla nad úživnost plužiny obdělávané přílohovým systémem vedl k jeho přeměně na systém trojpolní, jehož motivem bylo zapojení větší části plužiny do aktuálního pole. Zatímco v přílohové soustavě je v aktuálním poli 1/3 až 1/4 plužiny, u trojpolí jsou to 2/3. 5 Tento systém vedl ke snížení ploch určených k pastvě a tedy i k jejich nedostatku. Pro pastvu se využívaly zejména obtížně oratelné plochy, tedy sušší prorostliny na prudších svazích, kde by voda splavovala ornici, dále okraje lesů, skalnaté terény či půdy s vysokou skeletovitostí [1]. Loukami se zpravidla stávala vlhká údolí potoků, okolí rybníků a nehluboké mokřiny. Rozsah luk ale také závisel na množství dobytka a členitosti terénu [1]. Les v tomto období ztrácel význam pro lov a docházelo k jeho stále masivnější těžbě. Dřevo bylo nepostradatelnou surovinou pro stavbu a topení. Jeho důležitost ve vztahu ke krajině nebyla nikým řešena, často probíhala neřízená těžba dřeva nejen pro osobní potřebu. Lesy byly také postupně likvidovány lesní pastvou domácího dobytka, následkem toho postupně řídly a stávaly se z nich paseky. Mnoho lesů, například v Kutné hoře nebo Jihlavě bylo vykáceno také kvůli provozu stříbrných dolů. První lesní řád, který tomuto počínání zamezoval, byl vydán až v roce 1379 [1]. 5 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 322 ISBN 80-7179-681-6 14

Na základě využívání trojpolní zemědělské hospodářské soustavy nastal v zemědělství opět velký problém, a to obnova živin na polích. Obyvatelé neměli dostatek hnojiva, a k tomuto účelu využívali zejména ozimy. Hnojení se zpravidla provádělo jednou za tři roky. Tato skutečnost měla za důsledek významné snížení výnosů na hektar. Na druhé straně však vzhledem ke zvýšení produkční půdy byla výše celkové produkce kompenzována. Velikost orné půdy pro jednu třígenerační rolnickou rodinu, aby byla schopna se uživit, byla minimálně 2 ha. Průměrná výměra činila okolo 9 ha [1]. Díky novému zemědělskému postupu bylo nutné pěstovat monokulturní plodiny. Z této změny vyvstal další velký problém, a to zásadní závislost sklizně na počasí v agrotechnické lhůtě. Sklízelo se srpem po hrstech, takže žatva postupovala pomalu. Špatné počasí v období žní často znamenalo místní, ale i regionální katastrofu. 6 Díky pevným hranicím bloků polí vznikaly pevné cestní sítě a spontánní naorané a sedimentované meze snižující sklon pozemků. Erozní procesy závislé na zrychlování či zpomalování povrchového odtoku srážek, probíhaly do značné míry podle těchto osnov a výrazně pozměnily mezoreliéf i mikroreliéf naší členité krajiny. 6 1.1.8 Pozdní středověk (cca 14. 15. stol.) Nejvíce charakteristickým pro toto období byly husitské války. Zejména ty se podepsaly na velkých regresivních změnách v zemědělství. Vlivem husitských válek došlo k úbytku pracovních sil a následně k návratu k přílohové a někdy dokonce k žárové hospodářské soustavě, hospodářská základna byla podlomena a zemědělství bylo více odkázáno na přírodní podmínky, které se zhoršovaly. 7 Postupně začaly vznikat velkostatky, které spadaly pod královskou komoru, církev a aristokratické rody. Těsně před začátkem třicetileté války 6 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 325 ISBN 80-7179-681-6 7 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 355 ISBN 80-7179-681-6 15

vlastnilo 11 nejbohatších šlechtických rodin polovinu obdělávané půdy. Následně se začal rozmáhat systém monopolů [1]. Nedostatek pracovních sil zásadním způsobem přispěl k velkému rozvoji odvětví, která jsou mnohem méně závislá na lidské práci. U nás to bylo rybníkářství, chov ovcí (pro který bylo možné využít bez větších nákladů i neúrodné oblasti a opuštěné části plužin) a částečně i spontánní zalesňování. 8 1.1.9 Období renesance V tomto období nedošlo k žádným převratným změnám. Charakteristickým pro období renesance byl zejména rozvoj pastevectví. Tomu napomáhalo i dřívější rozdělení jednotlivých hospodářských celků, v dříve osídlených oblastech na trvalé travní porosty a vlastní ornou půdu. Posuny mezi ornou půdou a pastvinami na scelených dominikálních statcích ale nebyly trvalé. Hranice se po celou další historii pohybovala a v dalším vývoji docházelo k rozdělení na tři základní zóny, a to plužinu, trvalé travní porosty a přechodovou zónu využívanou pro píci nebo obilí. 9 1.1.10 Baroko (cca 1650-1780) Typickou byla v Evropě pro období Baroka trojpolní soustava. Ta se ke konci této doby dostává do maximálně možného rozvoje [1]. Zemědělství prochází dalším zásadním vývojem, který přímo souvisel s novými plodinami, jako jsou brambory, kukuřice a pícniny. Zejména pěstování brambor, se díky jejich nenáročnosti na půdu a přírodní podmínky, velmi rychle rozšiřovalo. Brambory bylo možné pěstovat i v oblastech, které byly pro ostatní plodiny nevhodné [1]. Díky novým rozměrům v pěstování plodin, docházelo i v chudších oblastech k vysokému nárůstu populace. Tento zvrat je nazýván tzv. bramborovou revolucí [1]. 8 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 361 ISBN 80-7179-681-6 9 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 374 ISBN 80-7179-681-6 16

Reakce na tuto změnu na sebe nenechala dlouho čekat. Rozšiřující se pěstování brambor v podhorských oblastech vedlo k proměně odtokových poměrů a ke zhoršení povodňového režimu dolních toků řek, čímž ztěžuje v dalším období využívání jejich širokých niv. 10 V tomto období také zásadně rostla poptávka po tesařském a truhlářském dříví, což vedlo v nejvyspělejších oblastech k přechodu na řízenou umělou obnovu lesa. Díky krátkému období mezi kácením a sadbou, což vyčerpávalo půdu a vedlo k degradaci lesních ekosystémů. Také dochází k velkému rozvoji stavebnictví a rozrůstání měst. 11 Ke konci barokního období docházelo díky nedostatku přísunu živin do půdy, k vyčerpání možností trojpolní soustavy [1]. 1.1.11 Osvícenství (cca 1780-1814) V Evropě stále převládá trojpolní zemědělská soustava. Ke konci období se však začíná v Anglii a Holandsku objevovat nová soustava hospodaření, nazývána soustavou střídavou, tzv. čtyřpolní [1]. V 19. století se začala hromadně šířit řada biotechnických novinek. Nizozemští farmáři zlepšili osevní postupy tím, že po ozimech a lnu jako předplodinách pěstovali ještě řepu pro dobytek. Na statcích v Anglii se podle nizozemského vzoru vyséval jetel, vojtěška a vičenec do obilního osení. V obou případech se v jednom roce dosahovalo dvou sklizní jedné pro přímý konzum, druhé pro dobytek [1]. Tento systém vyžadoval vydatnější hnojení, díky tomu se více rozmáhal chov ovcí (pro pastvu také vznikaly krajinářské parky, kde převládaly velké, travnaté, na krátko spasené plochy se solitéry a skupinami stromů) a také se začal rozvíjet a využívat obchod s různými organickými hnojivy. Díky novému postupu bylo dosahováno o více jak 1/3 vyšší výnosnosti pšenice [1]. 10 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 386. ISBN 80-7179-681-6 11 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 405. ISBN 80-7179-681-6 17

Pěstování brambor se, od 17. stol. zejména v podhorských oblastech, stále více rozšiřovalo. Tím docházelo stále více ke zhoršování povodňového režimu dolních toků řek. V dalším období se tímto ztěžuje využívání širokých niv řek, které je stále více odkázáno na meliorační opatření. 11 Díky pokračujícímu stavebnímu rozvoji a tím i zvýšení poptávky po dříví, se stále více rozšiřovala řízená umělá obnova lesa a převádění lesa nízkého (pařeziny) na les vysokokmenný. 12 Důsledkem těchto změn vznikalo nové pojetí krajiny, které bylo ve sporu s dosavadním formálně geometrickým pojetím [1]. U nás se krajina a její využívání v tomto období dostává do relativně harmonických a vyvážených vztahů hospodářských i ekologických. Je to v podstatě dlouhými staletími vytvářená a prověřená soustava života v krajině bez dodatkové energie fosilních paliv. Dá se říci, že v 18. a v 19. stol. se síly člověka a přírody na dané energetické úrovni ocitly v trvale udržitelném stavu s maximálním užitkem pro člověka. 13 1.1.12 Průmyslová revoluce a období 1814-1939 Tato doba se vyznačuje mnoha převratnými objevy. Je založena na zásadní změně života lidské společnosti od trvale udržitelného, založeného na obnovujících se zdrojích, k rozvoji, založenému na využívání neobnovitelných zdrojů energie, zejména uhlí. 14 Jedním ze zásadních objevů byl například parní stroj. Dalším důležitým objevem, ke kterému došlo ke konci tohoto období, byl spalovací motor. Díky objevům této doby se masivně zvyšovala poptávka po uhlí, což vedlo k zavedení velkokapacitních dolů společně s rozvojem velkokapacitních důlních technologií. Následně díky dostupnosti koksovatelného uhlí došlo 12 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 407. ISBN 80-7179-681-6 13 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 408. ISBN 80-7179-681-6 14 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 420. ISBN 80-7179-681-6 18

k nebývalému rozvoji hutnictví a tím i k přelomu ve využívání dříve vzácných kovových nástrojů. Železo se začalo využívat poprvé jako stavební materiál. [1] Využití nově objevených paliv, založilo další vývoj společnosti téměř neomezené technické prostředky řešení technologických problémů, i když jen na dobu určitou. 14 Právě zde došlo k zásadnímu posunu vnímání hranic lidských možností. Lidská činnost nyní nabývala zcela nových rozměrů. Význam přírody přestal být vnímán jako v minulosti. Člověk a jemu dříve blízká krajina se začínají vzdalovat a odcizovat. Skok v energetických možnostech přináší novou situaci, kdy výstavba v krajině je stále méně závislá na přírodních podmínkách a stále více se řídí vlastními pravidly (ekonomikou, stavebními výkresy a funkčními požadavky). Namísto formanských cest, které kopírovaly stopy bývalých stezek po úbočích kopců, nastupuje jako symbol pokroku železnice se svými zářezy a náspy, tunely a viadukty. 14 Pro velkou část populace v průmyslových oblastech byla obživa nedostatečná. [1]. Populace se stále rozšiřovala a zejména v průmyslových oblastech byla obživa nedostatečná. Poptávka po potravinách se zvyšovala. Reakcí bylo rozšiřování zemědělských ploch, které se čím dál intenzivněji obdělávaly [1]. Velmi se rozšířilo pěstování brambor, které jsou nenáročné na přírodní podmínky i vlastnosti půdy. Za tímto účelem bylo možné využít ploch v podhorských oblastech, které byly pro jiné plodiny naprosto nevhodné. Následkem bylo radikální zvýšení vodní eroze [1]. Dále se začaly pěstovat i plodiny pro průmyslové využití. V obrovském množství se pěstovala kukuřice a nově například také cukrová řepa. O obrovském významu nejvíce pěstovaných plodin v této době svědčí i přenesení jejich názvu do členění zemědělských výrobních oblastí u nás, na nejteplejší oblast kukuřičnou, teplejší oblast řepařskou a chladnější oblast bramborářskou [1]. 19

Ve vhodných oblastech se poprvé objevily meliorace, neboli systémy k odvodnění těžkých půd a prováděly se regulace řek. Ekologické důsledky v té době nebyly známé. Dochází k výraznějšímu zanášení koryt středních úseků řek, které byly již dříve regulovány soustavou prakticky na sebe navazujících, jezů. Jejich zanášení stále více ohrožovalo úzké nivy záplavami a snižovalo retenční schopnost toků. Rozkolísanost odtoku se potom nejvíce projevila v dolních úsecích toků v širokých říčních nivách našich větších řek. Na častější a masivnější záplavy se reagovalo nákladnými regulacemi řek a stavbou odsunutých hrází a odvodňovacích kanálů a hrázek. Kukuřice zásadně zvýšila výnosy v teplejších oblastech Evropy. Rozvoj potravinářských technologií založil rozvoj zpracovatelského průmyslu. Dochází i k rozvoji zahradnictví v zázemí velkých měst, zmnohonásobuje se obchod s obilím a dobytkem. 15 Do zemědělství postupně pronikají první složitější stroje (parní mlátičky a pluhy, sklízecí stroje) a staré nástroje se zdokonalují (např. používání obracecích pluhů) Strojní technologie vyžadují stále více typizované tvary a velikosti pozemků od té doby se krajinná struktura stává stále unifikovanější, protože se řídí technologickými nároky strojů a specializací výroby. 16 Začalo se rozvíjet tržní hospodářství v nově se utvářejících specializovaných soustavách řepařsko-mlékařských, obilnářskobramborářských, obilnářsko-pícninářských, chmelařských, vinařských, zelinářských nebo pastevních. Na rozhraní století se začala rozvíjet agrárněprůmyslová soustava s cukrovary, lihovary, mlékárnami, sýrárnami, škrobárnami, organizovaná velkostatky i výrobními rolnickými družstvy. Stále převažovala malá hospodářství, nejvíce bylo usedlostí s pozemky do 5-10 ha (cca 86 %) [1]. V prvních desetiletích 19. století se začalo ve všech úrodnějších oblastech u nás přecházet na střídavou neboli čtyřpolní zemědělskou soustavu hospodaření, která nahradila dosavadní soustavu hospodaření úhorového 15 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 421. ISBN 80-7179-681-6 16 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 423. ISBN 80-7179-681-6 20

trojpolního. Ta umožňovala zvýšení výnosů nejméně o polovinu. Při střídavém hospodaření se na poli střídaly nejméně čtyři plodiny a žádná z nich nebyla seta příští rok na stejné pole. Nová zemědělská soustava změnila limity hospodaření. Pro velikost obdělané plochy zůstává nadále limitem dostupnost pozemků. 17 Vzhledem k obrovskému zintenzivnění využívání zemědělských ploch dochází vyčerpávání živin na polích, jejich obnova se stává velkým problémem. Řešení bez dotací živin na pole již není možné. Jedná se jak o hnůj hospodářských zvířat, tak i tzv. zelené hnojivo, které přirozenou cestou zvyšuje obsah dusíku v půdě. Ke konci 19. století došlo vývoji v oblasti výživy rostlin a začala se kromě organických hnojiv masivně využívat hnojiva anorganická. Díky masovému rozšiřování a dovozu cizích plodin a druhů dřevin se u nás spolu s nimi přiváželi, do té doby málo známí, noví škůdci a choroby rostlin. První katastrofickou epidemií rostlin bylo rozšíření révokaza (korkovnice révová, příbuzná mšicím), která měla na svědomí zánik všech vinohradů na Moravě. Původní pravokořenné révy musely být nahrazeny dováženými odolnými odrůdami. [1] 1.1.13 Doba od konce druhé světové války V tomto období do všech oblastí včetně zemědělství zasahuje komunistická diktatura. Bylo uplatňováno centrální řízení, které odmítalo jakoukoli samostatnost [1]. Co se týká krajiny, nebyla zohledňována rozmanitost přírodních podmínek a byly uplatňovány jednotné systémy hospodaření. Pěstování kukuřice bylo vyžadováno i v chladnějších oblastech i na silně erozně ohrožené půdě. Dalšími nevhodnými opatřeními bylo standardizované zavádění velkoplošných odvodňovacích systémů a závlah, bez ohledu na jejich potřebu. V neposlední řadě bylo pro toto období charakteristické spojování zemědělských pozemků, pro snazší obdělávání zemědělskou technikou a obrovskými stroji vyráběnými 17 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 424. ISBN 80-7179-681-6 21

v SSSR. Byla zavedena obecné zásada, že při pozemkových úpravách se musel pozemek menší než 10 ha zvlášť zdůvodňovat. 18 Prioritou byly pro centrální řízení pouze výnosy. Efektivita a vlastní zisk nebyly sledovány. Zemědělství ve vyšších polohách, bez ohledu na úrodnost půdy muselo vykazovat stejné výsledky jako v úrodných oblastech. Krajina byla čím dál více devastována [1]. Z extenzivního zemědělství se přecházelo na zemědělství intenzivní. Pro zamezení sankcí kvůli nedostačující úrodě se začala v obrovské míře využívat minerální anorganická hnojiva. U nás nebyla příliš kvalitní a půda byla čím dál více zatěžována a znehodnocována různými cizorodými látkami, které ničily nejen půdní organismy, ale i ostatní faunu a floru [1]. Nově byl také zaveden bezstelivový systém pěstování dobytka, tím došlo k nedostatku hnoje pro účely přísunu potřebných organických hmot a živin do půdy. Kvůli hygienickým problémům spojených s vysokou koncentrací zvířat vznikala síť středisek zemědělské výroby obrovských rozměrů [1]. Dalším projevem komunismu byla kolektivizace, která se v zemědělství v padesátých letech projevila oráním mezí za účelem smazání fyzických hranic pozemků, aby je jejich původní majitelé nemohli identifikovat [1]. V krajině odstartovaly nejintenzivnější erozní procesy od konce doby ledové. Společně s nevhodnými plodinami (širokořádkové obilniny, okopaniny) vedla paušální intenzifikace k zestepnění odtokových poměrů v horních částech povodí, k zanášení drobných vodotečí a k zásadním změnám povodňových režimů v nivách, které se měnily v mokřady a bažiny. Následovaly jejich radikální technicistní úpravy. K jinému, ale stejně nebezpečnému poškození krajiny došlo v důsledku zabrání pozemků tím, že byly zpřetrhány nejen vlastnické, ale i citové vazby venkovské populace ke své krajině. Krajina byla lidmi opuštěna a stala se z milovaného domova prostorem pro velkovýrobní technologie. Jestliže v roce 1948 byla průměrná výměra polní parcely kolem 18 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 452. ISBN 80-7179-681-6 22

0,23 ha, v roce 1980 činila 10-15 ha a výjimkou nebyly souvislé bloky orných půd 20 ha. 19 Díky těmto zásadním zásahům, až na výjimky, tradiční zemědělská krajina na většině našeho území zcela zanikla. Následně tzv. družstevnictvím, kdy byly podniky slučovány do velkých celků, došlo k dalším negativním zásahům do krajiny z hlediska budování nové cestní sítě, která nebyla zcela vhodně zvolena, a často spojovací cesty vedly například napříč plužinami [1]. Další zásadní negativní dopad mělo na svědomí nově zavedení používání herbicidů. Ty byly používány v boji proti plevelu, který se díky používání kombinovaných strojů, například kombajnů, stal opět velkým problémem. Tyto stroje totiž při sklizni po oddělení zrna vrací veškeré zbytky obilí zpět na pole a s nimi i semena plevele. To vedlo k narušení po tisíciletí vyselektovaných hospodářských soustav. Chemický boj s plevelem a škůdci (u nás navíc, díky zaostalosti, prováděný nekvalitními prostředky) znamená v našich krajinách i v zahraničí novou revoluci. Od této doby je pole všem jiným organismům kromě pěstované plodiny životu nebezpečné a stává se tak chemickou pouští. Prudce klesla různorodost krajiny a život v ní se omezil pouze na malá útočiště mezi zemědělskými plochami. To je období vzniku územních systémů ekologické stability jako pokusu tlumit vznikající škody (od 1972). Schopnost efektivně chemicky eliminovat plevele a libovolně hnojit vedla (a stále vede) k zanedbávání osevních postupů (např. 5 let za sebou pšenice). Limitem zemědělství se staly nové faktory, zvané souhrnně únava půdy (nedostatek stopových prvků, kritický nedostatek humusových látek apod.). Výsledky tohoto hospodaření byly velmi drastické, půda měla degradovanou půdní strukturu, udusanou podorniční vrstvu, zvýšila se skeletovitost, drasticky se snížil obsah organické hmoty a zvýšilo zasolení a obsah cizorodých látek. Vlastnosti půdy, po 19 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 453. ISBN 80-7179-681-6 23

staletí zemědělstvím zušlechťované, byli během cca 25 let intenzifikace kolektivizovaného zemědělství, zcela zdevastovány. 20 Až v osmdesátých letech se pozornost pomalu začíná obracet ke zdevastovanému stavu krajiny a dochází k prvním pokusům o nápravu [1]. Vývoj krajiny 20. století představuje z hlediska historického vývoje vcelku krátké období. Nastolené změny byly však z hlediska rozsahu zásadní, a měly největší negativní dopad v celé historii, většinu těchto negativních změn a dopadů v obrovské míře pociťujeme i dnes [1]. 1.2 Zemědělství v současnosti Oproti minulosti, kdy šlo o takzvané extenzivní zemědělství, tedy neustálé rozšiřování orné půdy, v současnosti již tato forma není z důvodu nedostatku půdy možná a je aplikováno zemědělství intenzivní. Jedná se o účinnější formu rozvoje a provádění zemědělské výroby [2]. Intenzivní zemědělství využívá všech možností současné techniky. Umožňuje rozšiřovat zemědělskou výrobu bez rozšiřování polí. 21 To souvisí s hlavním cílem současného zemědělství, potažmo zemědělců u nás, kterým je, stejně jako i v jiných odvětvích, zisk. Dosažený zisk však často nekoresponduje s vynaloženým úsilím zemědělců, ale je úzce spojen s financemi, které jsou získány jako podpora z veřejných prostředků. Jedná se o využívání různých programů a dotací, které se v dnešní době nabízí a které tvoří významný podíl v celkových finančních příjmech zemědělců. Využívání dotací v zemědělství je dnes běžnou praxí. Aby mohl zemědělec tyto finanční prostředky získat, musí splnit určitá kritéria (například pěstovat předepsané plodiny). Ne vždy však podmínky dotací korespondují se správným využíváním půdy pro vhodné plodiny a jejich obměnou. Dalším kritériem pro dosažení zisku je samozřejmě poptávka na trhu ta je často ovlivněna opět dotacemi, a to i v jiných odvětvích. Jedná se například o využití vlastností kukuřice a řepky v průmyslu. 20 LÖW, J. MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, 2003. str. 452. ISBN 80-7179-681-6 21 MERTL, Pavel. Vlivy zemědělství na životní prostředí. [Online]. [Citace: 3. Březen 2013]. Dostupné z www: http://ekologie.xf.cz/temata/vlivyzemedelstvi /vlivyzemedelstvi.htm 24

Díky nadměrnému vytěžování orné půdy s minimálním používáním statkových a jiných organických hnojiv, dále díky důsledkům z minulosti, větrné a vodní erozi a našich klimatických podmínek a díky dalším vlivům, není současný stav zemědělské půdy příliš dobrý. Kvůli tomuto stavu, zejména nedostatku půdních organických hmot se v takové půdě hůře drží vlhkost, která má jinak důležitou funkci v omezování rychlosti prohřívání a tím i vysychání půdy v letním období. V zimě je pak optimální obsah půdních organických hmot důležitý zejména pro snížení hloubky promrznutí půdy [3]. 1.2.1 Využívaná technika I ve vývoji techniky v dnešní době je možné zaznamenat stále nové pokroky. K dispozici jsou stále modernější stroje. I když jejich funkce jsou často stejné nebo se zásadně neliší, je dbáno na pohodlí, zjednodušení procesu obdělávání půdy (kombinované stroje), rychlost zpracování (šíře záběru), nebo na co nejnižší ztráty při pěstování (například hnojení speciálně upraveným strojem s širokým záběrem, úzkými koly a vysokou nápravou). Na druhé straně bývají tyto stroje čím dál těžší, díky tomu je nutné přizpůsobit i hloubku orby. Následkem hlubší orby se na povrch dostává i méně úrodná půda, kterou je nutné více hnojit [2]. 1.2.2 Vývoj pěstování zemědělských plodin v posledních letech Významným rysem současného zemědělství v ČR je velký pokles diverzity zemědělských plodin a z krajině-ekologického hlediska nežádoucí růst rozsahu některých energetických plodin (řepka, kukuřice). Obliba jejich pěstování vzrůstá zejména díky vysoké poptávce mimo potravinářskou výrobu v průmyslových odvětvích. Navíc jsou tyto plodiny podporovány státem formou dotací. To přispívá k nahrazení pěstování jiných plodin a tedy ke snížení jejich rozmanitosti. Právě u kukuřice a řepky se v posledních několika letech zvyšuje podíl na celkově pěstovaných plodinách. Konkrétně se u řepky zvýšila osevní plocha od roku 2003 téměř na dvojnásobek z 251 t. ha na 401 t. ha [4]. Tento nárůst jistě ovlivňuje i povinnost jejího přimíchávání do pohonných hmot. 25

Naopak výrazný propad zaznamenávají plodiny typické pro českou kuchyni - oproti roku 2011 bylo bramborami osázeno o desetinu méně polí, úroda je o 18,8 % nižší než loni. Největší propad zaznamenala pšenice. Celkově se obilovin sklidí o 20,9 % méně [5]. 1.3 Vliv zemědělství na životní prostředí a majetek Dá se říci, že životní prostředí nás obklopuje a zásadním způsobem se podílí na kvalitě našeho života a zdraví. Jedná se o široký soubor podmínek týkajících se vzduchu, půdy, vody, teploty prostředí a její proměnlivost nebo čistoty prostředí [2]. Orná půda v současnosti tvoří přibližně 72 % z celkové krajiny. Tento podíl je vzhledem k našim přírodním a klimatickým podmínkám velmi vysoký. Navíc intenzivní forma zemědělství, která je již delší období využívána, má většinou velmi negativní dopad právě na životní prostředí [6]. Vzhledem k rozsahu orné půdy a dopadům na životní prostředí, způsobených jejím obhospodařováním, nabývá tento problém obrovských rozměrů. Současný stav zemědělských půd v ČR není s ohledem na charakter a kvalitu ploch příliš příznivý, což je dáno především značným úbytkem půdní organické hmoty (POH) v důsledku nízké aplikace statkových hnojiv, eroze půdy a dalších faktorů. Přitom obsah POH v půdě, sehrává významnou roli i pro půdní vlhkost, neboť mj. omezuje rychlost prohřívání a následně i vysychání půdy v letním období. V zimním období nižší tepelnou vodivostí zmenšuje hloubku promrznutí půdy. Kromě toho POH představuje významný příspěvek k vázání uhlíku, který by jinak mohl být mikrobiálními procesy uvolňován do atmosféry ve formě skleníkových plynů. 22 1.3.1 Voda Čistá voda je důležitá nejen jako součást životního prostředí, ale především je jednou z hlavních potřeb k životu každého z nás. Stejně tak je 22 MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Zemědělství a změna klimatu [Online] [Citace: 17. Březen 2013]. ISBN 978-80-7084-932-3. Dostupné z www: http:// eagri.cz/public /web/file/107060/z101798_mze_brozura_klima_a5.pdf 26

voda jedním z důležitých vstupů do zemědělství. Současné zemědělství má však na čistotu a dostatek vodních zdrojů obrovský negativní dopad. 1.3.1.1 Vodní eroze Vodní eroze zemědělské půdy patří v ČR mezi nejvýznamnější problémy ve vztahu zemědělství k životnímu prostředí. Přestože asi 40 % zemědělské půdy ČR je ohrožováno vodní erozí, větší část této půdy je nadále intenzivně využívána. 23 Právě vodní eroze má zásadní zásluhu na znečištění vody. Spočívá ve vyplavování půdy a tedy i živin a chemických látek z polí do okolí a vodních toků. Eroze tak má často za následek nejen snížení kvality dané orné půdy, ale navíc se vyplavované živiny, hnojiva a škodlivé chemické látky jako jsou pesticidy a herbicidy, dostávají do vodních zdrojů. Ty jsou nejen těmito naplaveninami znečišťovány, ale také je zanášením koryt okolních toků narušován přirozený odtok vody a tím je podpořena pravděpodobnost záplav [7]. Vodní eroze také často poškozuje okolní majetek jako například komunikace a nemovitosti. Velkoplošným zorněním území v kopcovitém terénu se výrazně snižuje jeho ekosystémová stabilita a retenční kapacita, jejichž zlepšení klade zvýšené nároky na management produkčních půdních bloků. Navíc odvodňovací meliorační systémy v různém stupni opotřebení jsou uplatňovány na 1 065 tis. ha tj. na téměř třetině výměry zemědělské půdy. 23 Díky znečištění i vody, která je určena pro lidskou spotřebu, zejména dusíkem a jinými chemickými látkami, je nutná mnohem náročnější a tedy i nákladnější úprava pitné vody [6]. Čističky vod často nemají k dispozici potřebné finanční zdroje pro hašení tohoto problému. Díky vodní erozi je například alarmující znečištění vody v Plzni a jejím okolí. Škodlivé chemické látky a hnojiva jsou splavovány do řeky Úhlavy, která je výhradním zdrojem pitné vody právě v této oblasti. Obsah 23 Analýza: voda a zemědělství v ČR. [Online] [Citace: 3. Březen 2013]. Dostupné z www: http://www.nase-voda.cz/analyza-voda-a-zemedelstvi-v-cr-3/ 27

škodlivých látek je tak vysoký, že i když voda prochází místní čističkou vod, i poté voda v některých případech několikanásobně překračuje běžně povolené limity obsahu jednotlivých škodlivých látek. Vybrané z nich se používají zejména při pěstování kukuřice a řepky. Bez nadsázky lze říci, že v tomto případě je díky vodní erozi ohrožováno i zdraví místních obyvatel [8]. Obrázek 1. SYROVÁTKA, O. Vodní eroze v okolí Plzně 1.3.1.2 Odvodňování pozemků a úpravy vodních toků Původně bylo odvodňování pozemků prováděno ke konci minulého století v rámci protipovodňových opatření. Dalším záměrem bylo zúrodnit zavodněné plochy, ty ale po několika rocích vyschly. Kromě odvodňování samotných pozemků bylo prováděno rozsáhlé napřimování vodních toků, aby voda z odvodňovaných pozemků měla rychlý průtok. V České republice bylo odvodněno 1.081.836 ha (25,4 %) zemědělské půdy a 72,2 % zorněno. Z 90.959 28

km vodních toků bylo v ČR upraveno 36.527 km (40,2 %) a délka toků tu byla v tomto století zkrácena o jednu třetinu. 24 Velkoplošné odvodňování pozemků mělo velmi negativní dopad na krajinu. Tato opatření se zanedlouho projevila úbytkem, nedostatkem podzemní vody, která má pro krajinu, obyvatele i zemědělství důležitý význam. Pole a studny vysychaly a zásadně se snížila retenční schopnost krajiny [9]. Díky velkoplošnému odvodňování pozemků dochází k rychlejším a výraznějším teplotním změnám. Často je odvodňování rozsáhlých ploch spojováno s negativními klimatickými změnami. Další možné dopady spojené s melioracemi a odvodněním je nevratné zničení cenných říčních, potočních a mokřadních biotopů, důsledkem jejich absence se výrazně zhoršily podmínky pro samočištění [9]. 1.3.2 Kvalita půdy 1.3.2.1 Větrná eroze K větrné erozi velkou mírou přispívá struktura krajiny. Lidskou činností je podpořena zejména odlesněním krajiny a přetvoření původně členitého krajinného rázu a způsobem využívání krajiny. Větrná eroze je důležitým faktorem při zneúrodňování orné půdy [10]. Na modelovém příkladu Ministerstva zemědělství byly působení větrné eroze v Jihomoravském kraji vyhodnoceny přímé škody na plodinách hrozící jihomoravskému regionu vlivem větrné eroze ve výši cca 41,4 mil. Kč ročně. 22 1.3.2.2 Monokultury Monokultury znamenají pěstování stejné plodiny na stejném místě po několik let za sebou. Obvykle se jedná o velké plochy Tímto způsobem je pěstována například ozimá pšenice nebo kukuřice. Aby se jednalo o monokulturu, musí se vždy porost zrušit a znovu osít [2]. 24 Syrovátka, O. - Šír, M. - Tesař, M. Změna přístupů ke krajině - podmínka udržitelného rozvoje. In: Sborník příspěvků konference Tvář krajiny - krajina domova. 1vyd. Praha Průhonice: Krajina jako přírodní prostor, 2002. ISBN 80-86512-02-9 29

Důvodem monokultur je často úzká specializace, lepší využití techniky a vyšší produktivita práce. Na druhé straně monokultury jsou méně odolné vůči různým škůdcům a nemocem a v souvislosti s tímto problémem je používáno nadměrné množství chemických látek. Při pěstování monokultur také dochází k rychlejšímu vyčerpávání živin a je zhoršována retenční schopnost půdy, což napomáhá vodní erozi [12]. 1.3.2.3 Ošetřování půdy těžkými stroji V několika posledních desetiletích je vyvíjena a využívána často čím dál těžší zemědělská technika. Dnešní zemědělské stroje někdy váží i několik desítek tun a při jejich využívání je nutné orat hlouběji. Hlubší orbou se ale na povrch dostávají méně úrodné půdy a důsledkem toho je používáno větší množství, často chemického, hnojiva. Tímto způsobem dochází k rychlejšímu znehodnocení půdy [2]. Dalším původcem znehodnocení půdy při jejím obdělávání je směr orby. Přestože je doporučována orba po vrstevnici, většinou je na polích vidět brázdy kolmo na svah. Tento způsob orby významně přispívá k vodní erozi, kdy dochází k vyplavování půdy s živinami do okolí [2]. 1.3.2.4 Chemická hnojiva Chemická hnojiva se začala vyrábět až posledních pár desetiletí. Zásadním impulsem pro jejich masivní používání, bylo rozšíření bezpodestýlkového chovu dobytka a tím snížení množství a dostupnosti přírodního, organického hnojiva. Dnešní zemědělství je na těchto hnojivech do jisté míry závislá. Často jsou však využívána v tak obrovské míře, že jejich poměrná část je vyplavována vodou a dostává se do vodních zdrojů [2]. Chemická hnojiva nejsou čistou směsí, ale obsahují toxické látky, obvykle kovy, které se obtížně odstraňují ze země. Přidáváním hnojiv s fosforem do půdy přináší nebezpečí otravy obhospodařovaných oblastí. 30

Odhaduje se, že na úplné pročištění a navrácení takto znečištěných půd do produktivního procesu je potřeba více než 100 let. 25 Chemická degradace ohrožuje asi 2,5 milionu km 2 zemědělských i lesních půd. Jedná se především o ztrátu živin a organické hmoty (humusu), která se dostavuje tehdy, když do půdy nejsou dodávána organická hnojiva a nevhodným způsobem se kultivuje 25 1.3.2.5 Pesticidy Jedná se o přípravky používané proti škůdcům, plevelu a k ochraně rostlin. Podle zaměření se dále dělí do jednotlivých skupin, například herbicidy jsou pesticidy určené k hubení nežádoucích rostlin a plevele, většina ostatních druhů pesticidů je zaměřena na škůdce. Pesticidy se dostávají nejen do půdy, ale i do potravního řetězce. A navíc se hmyzu podařilo vypěstovat obranné látky, takže byl proti těmto chemikáliím imunní. Bohužel se tyto látky dostávaly do okolních řek a vodních toků a vyhubily málo odolné živočichy. 21 1.3.3 Klimatické změny v souvislosti se zemědělstvím Postupující klimatické změny zvyšují rizika a četnost období výrazných srážek či mimořádně suchých období. Dopady povodní či sucha nejen na zemědělskou produkci a majetky, ale i na celé národní hospodářství, jsou značné a v řadě případů dosahují desítky miliard Kč. Odhaduje se, že zlepšení vodního režimu v zemědělsky využívané krajině může zmírňovat národohospodářské škody až o 20 %. 23 Zemědělství ovlivňuje klimatické změny například scelováním už tak mnohdy rozsáhlých pozemků. Tímto dochází k radikální přeměně krajiny a jejího správného fungování. S tím souvisí i vyhynutí různých druhů organismů. 25 BLAHOUTOVÁ, Jana. Průmyslová hnojiva a životní prostředí. [Online] [Citace: 27. Březen 2012]. Dostupné z www: http://www.zelenezpravy.cz/ prumyslova -hnojiva-a-zivotniprostredi/ 31

Jsou uměle vytvářeny zemědělské plodiny, které nejsou schopny samostatné existence. Využívání pesticidů, průmyslových hnojiv a cizorodých látek pak má dopad na složení půdy a čistotu ovzduší. Vymýváním všech používaných škodlivých látek do okolních vod dochází k jejich zásadnímu znečišťování. Taková voda je pak nebezpečná nejen pro živočichy, kteří žijí v těchto vodách a v jejich okolí, ale také pro obyvatele, kteří jsou na takový vodní zdroj odkázáni. Škodlivé látky se také hromadí v tělech některých druhů organizmů [14]. Při obhospodařování zemědělské půdy používáním těžké techniky, hlubokou orbou, hnojením, zavlažováním nebo naopak odvodňováním pozemků většinou dochází ke změně rychlosti půdního vývoje, nebo k jeho přerušení 26, Tím dochází ke snížení retenčních vlastností půdy, která pak není schopná pojmout dříve běžný objem vody a vyrovnat se tak s přívalovými dešti nebo naopak delším obdobím sucha. Stejně tak i používání těžké techniky má vliv na změny vlastností půdy a úrodnosti. Čím dál více je odbourávána přirozená obnova krajiny [15]. 1.4 Šetrné zemědělské techniky a metody Mnoho zemědělských technik, které jsou šetrné k životnímu prostředí, jsou součástí standardu GAEC, známého jako soubor nových podmínek Dobrého zemědělského a environmentálního stavu [7]. Tyto standardy jsou rozděleny do pěti hlavních okruhů podle dopadů zemědělství na životní prostředí. 1.4.1 Techniky proti erozi půdy Minimální zásady nutné pro prevenci a odstínění eroze půdy, které také mají vliv na snížení rizika povodní a škod jimi způsobených: na orné půdě se 26 MENTLÍK, Pavel. Stručný úvod do pedologie a pedografie pro geografy [Online] [Citace: 25. leden 2012]. Dostupné z www: http://www.kge.zcu.cz/vyuka2/ pudy_uvod.pdf 32