neděle 13. září (31. srpna) 2015

ВОСКРЕСЕНиЕ neděle 13. září (31. srpna) 2015 V pondělí 14. září začíná nový církevní rok 7 524 od stvoření světa

Zopakujme si, co už známe z minulého čísla 1. Kdo je společný Otec všech lidí? 2. Proč je důležité nosit na krku křížek? 3. Jak lidé vyjadřují, že patří do Boží rodiny, do Církve? 4. Co svatý Jan Křtitel vytýkal králi Herodovi? 5. Jakou smrtí sv. Jan Křtitel zemřel? 6. O kterém apoštolovi Pán Ježíš v první kapitole Janova Evangelia říká, že je pravý Izraelita, v němž není lsti? 7. Řekněte zpaměti modlitbu Otče náš, můžete si pomoci následujícími slovy: OTEC NEBESA JMÉNO KRÁLOVSTVÍ VŮLE NEBE ZEMĚ CHLÉB VINA VINÍK POKUŠENÍ 8. Pokuste se objasnit každé z výše uvedených slov. 9. Jak se nazývá část svaté Liturgie, při které se před shromážděný lid vynáší z oltáře Svaté Evangelium? a) Příchod b) Malý vchod c) Velký vchod d) Eucharistie

6. hlas Prokimen (Žalm 28, 9 a 1): 1. Spasiž, Bože lid svůj; a požehnej dědictví svému. 2. K tobě, Hospodine volám: Bože můj, neodmlčuj se mi. Tropar: Na hrobě tvém zjevily se mocnosti andělské, a hlídači strnuli, I stála Maria u hrobu hledajíc přečisté tělo tvé. Zajal jsi peklo, neutrpěv od něho, potkal jsi Pannu, Životodárce. Vstavší z mrtvých Pane, sláva tobě! Kondak: Kristus Bůh, Životodárce všech, vzkřísil oživující dlaní zemřelé z temných údolí. Daroval vzkříšení lidskému pokolení, neboť je Spasitel všech, vzkříšení, život a Bůh všech.

Od Matouše svaté evangelní čtení O největších přikázáních (Mt 22, 35-46) Za onoho času jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: Mistře, které přikázání je v zákoně největší? On mu řekl: Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci. Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš: Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn? Odpověděli mu: Davidův. Řekl jim: Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví: Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy. Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem? A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.

Kdo je to Bůh? Minule jsme si povídali, o Boží rodině, o Církvi, o tom, že kříž je Božím znakem. Ale co o Bohu vlastně víme? Boha nikdy nikdo neviděl. Proč tedy říkáme, že věříme v Boha, že všechno je od Boha, že Bůh miluje nás a my milujeme Jeho? Není to zas tak divné, jak by se mohlo zdát, neboť na světě je spousta věcí, pro nás nesmírně důležitých, které nemůžeme vidět, se jich dotknout. Když jste například z něčeho velmi, rádi a je vám dobře, svoji radost jenom cítíte, ale sáhnout si na ni nemůžete. Když vás má někdo rád, maminka, tatínek nebo babička, samotnou lásku nevidíte, ačkoliv je vám od této lásky velmi, velmi příjemně. Když je vám smutno, také nevidíte a nedotýkáte se smutku. Podobně nevidíme vzduch, ale víme, že víření vzduchu, vítr může mít velikou sílu, zároveň také cítíme a víme, že vzduchem dýcháme, a že bez vzduchu nemůžeme žít. Bůh je nejvyšší bytost. Nemá sobě rovného ani na zemi ani na nebi. My, lidé Ho svým rozumem naplno nemůžeme postihnout. Víme o Něm jen to, co nám Bůh o sobě zjevil. Existuje velmi stará, dávná kniha, ve které lidé, kteří se nazývali proroky, před mnoha tisíci lety, zapsali všechno, co jim Bůh zjevil. Sám Bůh s nimi hovořil. Jak jistě víte, tou knihou je Bible neboli Svaté Písmo. Co tedy o Bohu víme?

1. BŮH JE BEZTĚLESNÝ A NEVIDITELNÝ DUCH Jn 4,24: Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě. Znamená to, že Bůh nemá ani tělo ani kosti (jako máme my), nemá v sobě nic, z čeho je stvořen náš viditelný svět, a proto Ho nemůžeme vidět. Přesto ale Jeho skutky, projevy, moudrost a sílu vidíme všude na tomto světe a pociťujeme je sami na sobě. 2. BŮH JE VĚČNÝ Ž 90,2: Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. Iz 40,28: Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. (Iz 40, 28) Všechno co vidíme na světě někdy začalo, vzniklo, narodilo se, a někdy zase skončí, zanikne, zemře. Na tomto světě je všechno dočasné, všechno má svůj počátek a konec. Kdysi ale nebyla ani země ani nebe, ani čas a byl jen jediný Bůh, protože Bůh nemá počátek. A když nemá počátek, potom nemůže mít ani konec. Bůh vždycky byl a vždycky bude, On je mimo čas. 3. BŮH JE NEMĚNNÝ Jk 1,17: U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Na světě není nic stejného a neměnného, vše se neustále mění roste, stárne, bývá zničeno; jedno je nahrazeno druhým. Pouze Bůh je neměnný, není v Něm žádné změny. Neroste ani nestárne, ani se nijak a v ničem nikdy nemění. Takovým byl vždycky, takovým je v současnosti a takovým zůstane navěky. 4. BŮH JE VŠEMOHOUCÍ 1Mjž 17,1: Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Lk 1,37: Neboť u Boha není nic nemožného. Když chce člověk něco vytvořit, potřebuje k tomu materiál, bez něhož nemůže udělat nic. Pouze pro Boha není nic nemožné, není nic, co by nemohl udělat. Když chtěl stvořit svět, stvořil ho z ničeho, pouhým Svým slovem.

5. BŮH JE VŠUDYPŘÍTOMNÝ Ž 139,7-12: Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Bůh se vždy, v jakékoli chvíli nachází všude. Na světě není místo, kde by Bůh nebyl. Nikdo se před ním nikde nemůže ukrýt. 6. BŮH JE VŠEVĚDOUCÍ 1Jn 3,20: Bůh je větší než naše srdce a zná všecko! Žd 4,13: Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. Bůh ví o všem, co bylo, co je i co bude. Pro Boha není rozdíl mezi dnem a nocí. Neustále všechno vidí a slyší. Zná každého z nás, ví nejen o všem co děláme a říkáme, ale i o to, o čem přemýšlíme a jaká máme přání. 7. BŮH JE PŘEDOBROTIVÝ Mt 19,17: On mu řekl: Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! Bůh nás všechny miluje, miluje nás tak, jak nedokáže milovat nikdo z lidí. Dává nám vše, co potřebujeme k našemu životu. Všechno, co na zemi i na nebi vidíme, stvořil Bůh pro dobro a užitek lidí. Vždycky je připraven dát nám veškeré dobro a veškeré blaho. Pečuje o nás více, než pečuje dobrý otec o své děti. 8. BŮH JE SPRAVEDLIVÝ Ž 7,12: Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem. Ž 11,7: Hospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé; jeho tvář pohlíží na přímého. Bůh představuje nejvyšší stupeň spravedlnosti. Vždy chrání pravdu a spravedlivě soudí lidi. Netrestá bez příčiny spravedlivého, ale pokud člověk koná zlé skutky a nenapraví svůj život pokáním a dobrými skutky, nenechává Bůh takového bez trestu. 9. BŮH JE PŘEBLAŽENÝ 1Tm 6,15: požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů Nejvyšší radost, dokonalá blaženost, kterou nazýváme nejvyšší štěstí je pouze v samotném Bohu. Opravdovou radost (štěstí) nemůžeme nikdy a nikde v životě najít, jenom v Bohu.

NAŠI SVATÍ OCHRÁNCI A PŘÍMLUVCI V TOMTO TÝDNU Neděle 13. září (31. srpna) Položeni ctěného pásu Přesvaté Bohorodice Ctěný pás Přesvaté Bohorodice se uchovává ve Vatopedském monastýru na Svaté hoře Athos. Jeho prostřednictvím se stalo mnoho zázračných uzdravení. Pondělí 14. září (1. září) Začátek nového církevního roku (od stvoření světa) Už i v době starozákonní začínal bohoslužebný rok na podzim. Každý nový bohoslužebný rok je v životě křesťana obdobím, kdy je Církví zván na další stupeň duchovního žebříku. Tento žebřík nás vede na nebe k Samotnému Bohu a to skrze Jeho Syna, jenž zve všechny k dokonalosti. Proto každý rok Církev vypravuje své děti na cestu duchovního zdokonalování prostřednictvím svátků, postů a celého systému bohoslužeb. Tropar: Všeho stvoření Učiniteli, jenž jsi svou vládou časy a léta ustanovil, požehnej kruh roku své dobroty. Pane, ochraňuj v pokoji lid a město své a na přímluvy Bohorodice spasiž nás!

Úterý 15. září (2. září) Mučedník Mamant Středa 16. září (3. září) Světitel mučedník Anthimos, episkop Nikomédský Čtvrtek 17. září (4. září) Sv. Bohavidoucí prorok Mojžíš V době, kdy Židé žili v egyptském zajetí, tak jedna zbožná Židovka porodila syna. Protože ale Egypťané tehdy všechny novorozené židovské chlapce zabíjeli, chtěla své dítě zachránit. Proto vzala košík, mládence do něj položila a ukryla v rákosí na řece Nilu nedaleko od břehu. Starší sestra zůstala na břehu, aby viděla, co bude s mládencem. Za nějaký čas se přišla k řece koupat faraonova dcera. Když uviděla v rákosí košík s plačícím židovským chlapcem, bylo jí ho líto. Tu přistoupila chlapcova sestra a řekla, že přivede izraelskou matku, aby jí dítě odkojila a přivedla chlapcovu skutečnou matku. Faraonova dcera si vzala chlapce i s jeho matkou do svého paláce a ta se jí tam o něho starala. Chlapec dostal jméno Mojžíš, což znamená vytažený z vody. Mojžíš rostl, byl poslušný a na faraonově dvoře byl naučen veškeré egyptské moudrosti. Když Mojžíš dospěl, žil nějakou dobu v cizí zemi. Tam k němu jednou z hořícího keře promluvil Bůh: Jdi k faraonovi a vyveď můj izraelský lid z Egypta. Mojžíš tedy přišel k faraonovi a vyřídil mu Boží příkaz. Protože faraon nedovolil Židům odejít poslal Bůh na Egypt postupně deset ran, deset pohrom (např. sucho, kroupy, hladomor, nemoci). Vystrašený faraon nakonec Izraelitům dovolil odejít. Pod vedením Mojžíše se tak celý izraelský národ vydal do své zaslíbené země. Cesta pouští jim trvala celých čtyřicet let a zakusili mnohá strádání, ale Bůh svůj lid nenechal zahynout. Během cesty dostal Mojžíš od Boha desky Zákona, které známe jako Desatero Božích přikázání. O tom si ale povíme někdy příště. O Mojžíšově životě podrobně pojednává 2. Kniha Mojžíšova neboli Exodus.

Pátek 18. září (5. září) Prorok Zachariáš a spravedlivá Alžběta, rodiče sv. Jana Křtitele Sv. Zachariáš byl knězem v Jeruzalémské chrámu a jeho žena, sv. Alžběta byla sestrou sv. Anny, matky Přesvaté Bohorodice. Oba byli spravedliví a žili podle Božích přikázání, ale trápili se, protože neměli děti. Jednou, když Zachariáš sloužil v chrámu, zjevil se mu anděl a zvěstoval, že jeho žena porodí syna, který bude před Hospodinem veliký. Zachariáš, ale neuvěřil, neboť Alžběta už byla pokročilého věku, a za svou nevíru byl potrestaný němotou. Když Alžběta opravdu porodila syna, pod vnuknutím Sv. Ducha ho chtěla pojmenovat Jan. Lidé se divili, neboť tak se nikdo v jejich rodině nikdy nejmenoval. Zeptali se tedy Zachariáše, jak chce svého syna pojmenovat a on vzal destičku a napsal na ní jmenuje se JAN. V tu chvíli začal opět mluvit a začal o svém synovi prorokovat, jako o Předchůdci Páně. Narození Sv. Jana, Předchůdce a Křtitele Páně slavíme 7. července (24. června) a je popsáno v 1. kapitole Lukášova Evangelia. Sobota 19. září (6. září) Vzpomínání divu arcivojevůdce archanděla Michaela Ve Frigii, nedaleko od města Hierapolis, v místě nazývanén Cherotopa, stál chrám zasvěcený arcivojevůdci Michaelovi; v okolí chrámu vytékal léčivý pramen. Byl vybudován díky jednomu obyvateli města Laodikie jako poděkování Bohu a arcivojevůdci Michaelovi za uzdravení jeho němé dcery vodou z pramene. Arcivojevůdce Michael se zjevil tehdy ještě nepokřtěnému otci němé dívky ve snu a oznámil mu, že jeho dcera obdrží dar řeči, když se napije vody z pramene. Tak se i stalo, dívka se uzdravila a začala mluvit. Po tomto zázraku se otec s dcerou i celou rodinou dal pokřtít a jako poděkování nechal postavit chrám a zasvětit ho sv. arcivojevůdci Michaelovi. K prameni začali přicházet nejen křesťané, ale i pohané a mnozí z nich se po uzdravení obraceli k víře v Ježíše Krista. V tomto chrámu dělal 60 let kostelníka zbožný člověk jménem Archippos. Kázáním o Kristu i svým příkladným a bohumilým životem, přiváděl ke křesťanství mnohé pohany. Ti ve své zlobě na křesťany a zejména na Archippa, který se nikdy nevzdaloval z chrámu a byl příkladným služebníkem Krista, se rozhodli chrám zničit a Archippa zabít. Proto svedli dvě horské řeky do jednoho koryta a nasměrovali jejich tok na chrám. Svatý Archippos se vroucně modlil ke sv. arcivojevůdci Michaelovi, aby odvrátil pohromu. Po jeho modlitbě se u chrámu objevil arcivojevůdce Michael, který úderem svého žezla otevřel v hoře širokou rozsedlinu a přikázal vodám rozbouřené řeky obrátit se do ní. Díky tomu zůstal chrám nepoškozen. Když tento zázrak uviděli pohané, ze strachu utekli pryč. Sv. Archippos a věřící, kteří přišli ke chrámu oslavovali Boha a děkovali sv. arcivojevůdci Michaelovi za pomoc. Místo, kde se zázrak stal, dostalo jméno Chony, což znamená otvor, rozsedlina.

Popište co vidíte na obrázku a rozhodněte, zda je takové chování správné nebo ne a proč. 1) 2) 3) 4) 5) 6)

7) 8) 9) 10) 11) 12) 13)

Napište do okének co je na obrázku, a zjistíte jméno ptáčka, který od nás koncem léta odlétá na jih za větším teplem a světlem.

Velký vchod na Svaté Liturgii přenos čestných darů ze žertveniku na prestol.

Ikony Pána Ježíše Krista jsou na první pohled stejné. Když se však podíváte pozorně, najdete tam několik rozdílů. Kolik rozdílů jste našli? Obrázky si potom můžete vymalovat. ======================================================== ВОСКРЕСЕНиЕ vychází v neděli 13.9. 2015 jako pomocný materiál pro nedělní výuku náboženství. Pouze pro vnitřní potřebu pravoslavné církevní obce Olomouc. ========================================================

Dětská ranní modlitba Pane Bože na nebi, mé srdce tě velebí. Děkuji ti, žes mne v noci ochraňoval svojí mocí. Prosím tebe, bys mně k dílu celý den dnes dával sílu. Za rodiče též tě prosím, jež v svém srdci stále nosím; Ve zdraví nás zachovej a nám s nebes požehnej. Vlast i církev naši chraň, záštitou se naší staň. Dětská večerní modlitba Zapadlo slunce za horou, Bohu se skláním s pokorou. Ó Bože, tys můj pomocník, přijmi můj vroucí zbožný dík, Že jsi mne chránil celý den. Nyní pak dej mi tichý sen, Ať duch můj v tobě spočine, a noc mi klidně uplyne. Všechny mé drahé ochraňuj, milost tvá při nás stále stůj. A pomoz též všem trpícím, nemocným, v bídě žijícím. Odpusť mi dnešní hříchy mé, želím jich z celé duše své. Vlast naši, církev mocně braň, žehnej nám tvoje svatá dlaň.